Jak jsme adoptovali Conana Ničitele

S manzelem jsme si chteli podat zadost o nahradni rodinnou peci cca 6 mesicu po svatbe. Na Okresnim uradu nas vyhodili, ani se s nami nehodlali bavit (bylo nam v te dobe 23 a 24 let, mohli jsme mit vlastni deti atd.) Fond ohrozenych deti se nas ujal a absolvovali jsme psychologicke vysetreni,

abychom zjistili, jestli jsme i pres veskere pripominky ze strany OU svepravni postarat se o prijate dite. Vysetreni dopadlo velice dobre a my se rozhodli dat se do boje s urednickou masinerii. Od podani zadosti az po "narozeni" nasi tehdy 3lete dcery ubehlo presne 8 mesicu. Po celou dobu s nami zachazeli jak s blazny a na rovinu nam rekli, ze takove "hura akce" nepodpori. Uz jsme byli smireni s tim, ze si na nase dite jeste chvili pockame, ale v den dokonceni veskerych testu nas prijali na pobocce Ministerstva socialnich veci v Plzni a rovnou (obesli jenom nekolik predpisu..) ukazali slozku Martinky a my se na ni jeli hned podivat.

Za 3 tydny jsme si vezli Martinku domu - manzel nastoupil na MD a bojovali spolu doma.

Cely pribeh jsem velice zestrucnila, protoze by bylo zbytecne popisovat "zvlastni" zpusob jednani ze strany statnich uredniku (s vyjimkou pobocky Ministerstva soc. veci). Po celou dobu nas povzbuzovali bajecni lide z Fondu ohrozenych deti a v zaveru byli sami prekvapeni, jaky rychly a skvely zaver mel cely "boj".

Je asi pravda, ze Martinku jsme dostali tak rychle take proto, ze se jedna o sice nadhernou, ale romskou holcicku. A tim padem spada do jine kategorie nez blondata, modrooka zlaticka s IQ 150 a vyse. Ted jsem trochu ironicka,

ale to jenom ze smutku nad tim, ze pozadavky nahradnich rodicu jsou nekdy tak nesmyslne, ze najit pro ne vhodne dite se rovna kouzelnictvi.

My jsme s manzelem napsali do tech vsech ruznych dotazniku, ze nam nevadi ani zelene dite, ani mimozemstan a najednou tu byla Martinka.

To, co jsme si s Martinkou prozivali po te, co jsme ji dostali k "zapujceni" (jak nam neustale pripominala nase soc. pracovnice) az do doby rozhodnuti soudu si asi necham na dalsi prispevek. Chtela bych vzkazat vsem lidickam, kteri zatim jeste vahaji a nejsou rozhodnuti, jestli ten rozhodny krok opravdu chteji podniknout - pokud tomu nedate sebe a chcete to jenom "zkusit", nedelejte to. Dite neni zbozi a nemuzete ho reklamovat (coz si nekteri nahradni rodice mysli). Jak jsme s manzelem s humorem konstatovali na zaver soudniho jednani - ..tak a mame to na dozivoti..! Ano, i Vase narozene dite mate na dozivoti a neni kam a komu ho vracet, tak si myslim, ze ani tyto deti nemuzeme preci nikam vracet, kdyz uz jim dame nase doma.

Mejte se krasne, preji Vam vsem hodne stesti a sily.

Zdravi Vas Bara - mama krasne 4lete holcicky (v soucasne dobe ziskala prezdivku Conan ničitel)