| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jirka už s námi nebydlí

 Celkem 141 názorů.
 Eliska, deti 10, 7 let 
  • 

nerozumim 

(23.5.2003 9:38:24)
Chapu Vasi touhu pomoci opustenemu diteti, ale v situaci, kterou popisujete bych odpovednost za takto postizene dite nenechavala na babicce. Vy jste si dite prali, ale i kdyz Buh povolal Vasi babicku, tak babicka uz jiste neni nejmladsi. Nemusi proto dlouhodobe problemy s Jirkou zvladat ve zdravi. Jak se potom srovnate s tim, ze v dusledku neustalych nemalych problemu onemocni ona? Co na to rekne Buh? Prominte, jsem neverici, a myslim, ze ve Vasi situaci je treba se ridit rozumem a ne virou.
Eliska
 Vladan 


Re: nerozumim 

(23.5.2003 9:52:39)
Souhlasím. Jak může někdo vzít k sobě byť v dobré víře, že mu to určil Bůh, dítě, které ohrožuje na životě ostatní děti? Jak by se mohl třeba srovnat s tím, že oslepí toho...Daník se myslím jmenoval, ne?...když mu vrazil nůžky pod oko? Je to trochu moc najednou - chápal bych to naprosto u vlastního dítěte - je to vlastní krev...ale takhle? Ne, nemyslím, že dítě v pěstounské péči má být méně milováno - ale za cenu ohrožení života vlastních dětí bych to rozhodně nedělal. A chudák babička, mimochodem.
 Katka,dcera 5 let 
  • 

Re: Re: nerozumim 

(23.5.2003 11:44:50)
Zcela souhlasim s uvedenymi nazory.
Proc vystavovat nebezpeci ostatni deti a babicku?
Kdyz se pripadne neco zleho stane, bude to take "vule bozi" ?
 Alice 
  • 

Re: Re: nerozumim 

(25.5.2003 0:07:29)
Nikdy bych do toho nešla, kdybych měla vlastní děti, jedině kdyby mi mateřství nebylo dopřáno a to bych si vzala pouze dítě, které nemělo matku alkoholičku či drogově zívislou a nebo psychicky labilní. Sousedka má vlastního bezproblémového syna a adoptovala chlapečka, s kterým má jen problémy, cítí se nemilovaný, má deprese a trpí tím i její vlastní dítě, neustále řeší konflikty, chodí k psychologům a já se ptám - měla to zapotřebí. Je učitelkou na ZŠ a k dětem se chová skvěle, její dítě je pohodové. Obdivuji každého kdo dokáže dát lásku i opuštěným dětem.
 inulka 


víra versus zodpovědnost 

(23.5.2003 12:13:36)
Eliško,

promiňte mi, ale po přečtení Vašeho příspěvku, vekterém líčíte svoje prožitky s osvojeným Jiříkem, jsem měla dojem, že jste osoba, která se nám snaží svou víru tak trochu hodně zdůraznit. Já Vám ji neberu, ale kdybych teď v každém odstavci napsala, jsem ateistka, zřejmě byste měla také takový dojem... A myslím si, že jste Boha učinila za vše a každého odpovídající. Vaše "Bůh povolal babičku", aby se starala o těžce postižené dítě - promiňte, ale to je demagogie... Babička Anička je zřejmě velmi silná osobnost, jestliže toho hošíka zvládá... A za to má jistě nejen můj obdiv.
Vás, Eliško, jistě nikdo za to, že jste Jiříka dala zpátky do ústavu, neodstoudí. Opravdu věřím tomu, že jstě zkusili všechno, aby k tomu nedošlo. Ale chlapce do ústavu neumístil Bůh, ale Vy, takže je to Vaše rozhodnutí... nebo ne?
 Ivule+Hony 


Re: víra versus zodpovědnost 

(23.5.2003 12:27:38)
Já po přečtění, že bůh povolal babičku pochopila, že babička zemřela.
A pak jsem pár řádků naprosto nechápala, než mi došlo, že ji povolal k hlídání.
Sama jsem čekatelka na adopci, a moc dobře si neumím představit, že by se nám tohle mělo stát. Ale své mámě bych takové dítě nedala.
 Katka 
  • 

Re: Re: víra versus zodpovědnost 

(23.5.2003 13:41:17)
Pochopila jsem taky, ze babicka umrela...uplne stejne jako Ivule :-o
Teda takhle fanaticky clanek jsem uz dlouho necetla. To uz nemate zadnou vlastni vuli, zadnou vlastni zodpovednost ? Prominte, ale pripadate mi jako male decko , co se schovava za sukne taty panaboha. Neni na tom nic uslechtileho, je to proste a jednoduse zbabele.
To ze babicka vychovava Jirku je sice krasne a obetave, nicmene myslim, ze riskuje minimalne svoje zdravi :-( Vzala by si Jirku k sobe jen tak, kdyby predtim nebyl u Vas ? Asi tezko, ze. Ale kdyz videla, jak si s nim uz nevite rady a pritom jste ji porad vykladali, jak ho milujete, tak si ho ze soucitu k VAM ne k JIRKOVI vzala k sobe.
Sama pisete, ze Jirka se uz dostal nekam a dal uz nemuze. Babicka se odrovna na vychove nevychovatelneho ditete a to uplne zbytecne. Jirkovi by bylo nejlepe v ustavu a Vasi babicce mezi svymi "skutenymi" vnoucaty.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: víra versus zodpovědnost 

(3.6.2003 13:00:56)
Eliško
musím napsat,že jsem tak y věřící,ale nemyslím si,že jsme nějaké loutky a nemáme zodpovědnost za svoje činy atd.Možná máte nějakýho jinýho Béha než já :-))).Myslím,že Jirku jste si vyali a zase jste ho vrátoili vy a ne Bůh.A nechápu jak to,že babička Anička Jirku celkem zvládala a vy ne.Doufám,že se bude mít Jirka dobře a vže si s ním v ústavu poradí a dají mu aspon trochu té lásky a tepla co člověk potřebuje.
 Ivka, syn 15, dcera 11 
  • 

Nevím 

(23.5.2003 14:32:00)
Ráda bych taky řekla nerozumím, ale asi chápu, že paní, co ten článek napsala, se z celého srdce snažila pomoct nezvladatelnému a psychicky poškozenému chlapci, hodně pro to udělala, a nakonec to nevyšlo, takže se tímto snaží vypřádat se s porážkou a zklamáním.
Jen se divím jedné věci - jak to, že Jirkovy projevy (popsaná je asi jen malá část z nich) ji nevedly dávno někam k doktorům? Láska asi hodně pomáhá, ale jak je vidět, není samospasitelná. Já bych v takovém případě asi nechala hospitalizovat i vlastní dítě, vždyť to, jak ubližovalo ostatním, je daleko za hranicí normálu. Jirkovi prostě není pomoci, a když to té paní pomáhá, mohla by si říct, že bůh to tak chtěl. Oni neselhali, udělali daleko víc než by udělal kdokoli jiný, ale jsóu věci, co se nedají změnit.
 Hana D. 
  • 

Je mi z vás zle 

(4.7.2003 6:56:11)
Vážení přispěvatelé, kteří tak na autorku útočíte - je mi z vás zle. Kolik z vás má doma adoptované dítě? Kolik z vás se alespoň pokusilo takovému tvorečkovi nahradit domov? Autorka článku uspěla jen dočasně - Jirka nakonec vzhledem ke svým postižením stejně bude muset do ústavu, ale alespoň na těch několik let byl jeho život jistě kvalitnější a přispěl k jeho rozvoji tak, jak ústavní péče nikdy nemůže. Jsem také věřící člověk, a tak bych vám ráda vysvětlila, že pokud věřící říká "je to Boží vůle", neznamená to, že je loutkou bez vlastní možnosti volby nebo bez zodpovědnosti. Jen prostě cítí, že právě tato a žádná jiná cesta je ta správná. Z celého článku cítím bolest autorky, že chlapci nedokázala zajistit trvalý domov, a naprosto nemám důvod pochybovat o její lásce k němu. Opravdu nechápu vaši zášť a veše útoky. Skoro jako by za tím byla potřeba ranit člověka, který má v sobě víc nesobecké lásky a vůle pomáhat než vy ...
 KATKA,TEHOTNA 
  • 

Re: Nevím 

(4.8.2003 18:47:09)
CELY CLANEK MI PRIPADNE DRSNY. NA POCATKU JE TO PEKNE, POMOCI DITETI BEZ MAMINKY, ALE TO, CO JIRIK DOKAZAL VYVADET A OHROZOVAT TAK OSTATNI DETI MI PRIPADNE FAKT HROZNE. NEZLOBTE SE NA ME, ALE JIRIKOVA MAMINKA MI PRIPADNE TROSKU MIMO, TAK NEJAK S KLAPKAMA NA OCICH - NEMYSLIM TO VE ZLEM, ALE SNAD PO NI BUH NEMUZE CHTIT, ABY SI NECHALA POSKOZOVAT OSTATNI DETI. jSEM NEVERICI A VERICI NEODSUZUJI, ALE VSECHNO MUSI MIT SVE HRANICE. mEJTE SE KATKA
 Štěpánka  
  • 

Re: nerozumim 

(23.5.2003 19:01:08)
Toho Boha a Boží vůle je tam na můj vkus opravdu moc! Nechci rozhodně nijak situaci zlehčovat, obdivuji lidi, kteří si osvojí dítě, ale tomuto příběhu moc nerozumím.
Štěpule
 Míša 
  • 

Paní Kateřině 

(24.5.2003 17:22:21)
Dobrý den!
Přes veškerou úctu k Vaší myšlence a touze starat se o odložené dítě musím souhlasit s níže uvedenými reakcemi. Nevím, jestli se tón dílka nese v duchu časopisu, pro který bylo určeno původně, ale určitě se nám těžce chápe. V celém popisu je hned několik nepochopitelných reakcí a posunů, zejména ten s babičkou.

Píšete, že "Jemu" jste se zaslíbili před 12 lety. Promiňte, ale celé to opravdu zavání nějakým sektářstvím. Starost o tolik problémové dítě vyžaduje zejména čirý pohled, racionální úsudek a několikerá na sobě nezávislá odborná vyšetření. Zkuste neztrácet čas a energii filozofováním o svém poslání a zaměřte se na praktické kroky.

Hodně štěstí a radosti ze života!
M.
 bludicka 


dobrá odpověď, 

(8.6.2003 22:01:00)
s níž se plně ztotožňuji.Nepřipadá mi účelné v takovéto situaci planě filozofovat.
 Daniela Lukášek Leonka Kevin 


Fanatismus 

(23.5.2003 12:59:47)
je Vaše víra, je pro mě nepochopením, jak dlouho jste situaci neřešili ve prospěch okolí. Opravdu nechápu jak je možné nechat dlouhodobě bezbranné děti vystavovat takovému nebezpečí.
Stejně jako Ivule mám podanou žádost o získání dítěte(v mém případě PP)sama mám velmi postižené dítě(ležící, prakticky nevidomé...) a vzhledem k jeho zdravotnímu stavu mám jako požadavek dítě, které nemá za sebou výchovné vzory v rodině, která abs.selhala(násilí, hlad...). Neumím si představit, že by bylo opět napadeno...
Za prvotní chybu určitě nemůžete, tím myslím chybnou diagnózu, ale nechce se mi věřit, že jste neměli možnost použít v případě jeho záchvatů léky, které by je zmírnily, vždyť by se i jemu ulevilo.
Plínky jsou od 3let a příspěvek na ně je 1.400Kč.
Obávám se, že Váš článek, kterým jste se chtěli vykoupit ze hříchu ,že jste to nezvládli(promiňte, ale tak to vidím já), spíš může uškodit tím, že může zvrátit rozhodnutí lidí, kteří by se chtěli případnými pěstouny stát.
Většinou se snažím pochopit i druhou stranu a vyhýbám se odsuzování, ale z Vašeho příspěvku mě upřímně mrazí.
Daniela
 nika, 2 dospele deti 
  • 

ani ja nerozumiem 

(23.5.2003 13:08:54)
preco stale prizvukujete a zvyraznujete svoju vieru? A nechcem vas urazit, ale to vase vyjadrovanie mi nejako nesedi. Aj ja som si myslela, ze babicka zomrela..... A preco davate odborne citaty, a zase zvyraznujete, aky je ten chlapec nebezpecny? Sa mi zda, ze sa chcete sama pred ostatnymi ospravedlnit. A vobec nechapem, ako ste mohli dat takeho chlapca babicke? Moja rada: mozno by ste si mala vy sama pohovorit s psychologom.
 Martina, Honzík 3,5 roku 
  • 

Re: ani ja nerozumiem 

(23.5.2003 13:21:32)
Víra je zdůrazňována asi proto, že tento článek byl psán pro "Život víry".
Články se tam nesou ve velmi podobném duchu.
Ale nikdo, ani sebevíce věřící člověk, by neměl ohrožovat na životě sebe nebo ostatní. A to se myslím stalo - Jirka ohrožoval vás, vaše děti a teď ohrožuje babičku a asistenta. A babičku ohrožuje z vaší vůle a ne z vůle Boha.
V takových případech jako Jirka bych se přimlouvala za zvážení míry užitečnosti pro Jirku a míry ohrožení okolí.
To, že mám někoho ráda a chci mu pomoci, nemůže omluvit jeho ubližování ostatním, ani v mých očích.
 Jitka+2 


Re: Re: ani ja nerozumiem 

(26.5.2003 13:46:06)
Též naprosto souhlasím s výše uvedenými komentáři. Jen ještě dvě věci, které mě dost zaráží: je věcí každého z nás, zda je věřící či nikoliv, ale nemělo by se to přehánět. Článek na mě dělá dost fanatický dojem a tak mi nezbývá, než se ptát, zda je vůbec možné svěřit dítě do fanatické rodiny?
A dále by mě zajímalo, kdo "povolil", že chlapec půjde k babičce? Vy? Jako pěstouni, myslím, nemáte právo předat dítě na výchovu někomu jinému. Pokud to povolil úřad (o čemž pochybuju), tak to také asi nebude v pořádku, když píšete, že dle několika odborníků je Jiřík těžce nemocný a patří do ústavu...

Jitka
 Izabela 
  • 

ja rozumim 

(23.5.2003 14:18:01)
Nezlobte se vy vsichni, co nerozumite, ale pletete si debatu o pocitech pani, ktera se snazila pro jedno opustene dite udelat maximum s debatou teologickou a to jeste na urovni neznam-nechapu-odsuzuji.
Kdyby tento prispevek napsal nekdo s lepsim slohem a neotevrel nam vsem anonymnim kamaradum sve srdicko vcetne toho nejniternejsiho, kterym je jeho vira, hyrily by se ted stranky rodiny soucitnymi pozdravy a povzbuzenimi. Proc nas tedy neci vira tak poburuje?

Ja Vas mila pani chapu. Chapu, ze jste se snazili udelat maximum pro dite v souladu s Vasim svedomim a s Vasi virou, at uz je jakakoliv. Taky chapu Vase vycitky a zaroven Vase dotazy Bohu, zda jste udelali spravne. Myslim si, ze Vase rozhodnuti bylo spravne. Zkusenost, kterou jste s postizenym Jirkou udelali Vasi rodine nikdo nevezme a Vy i Vase ostatni deti si z toho vemte jen to pozitivni. Urcite z Vasich deti nikdy nevyrostou lide, kteri pri pohledu na postizeneho cloveka odvrati zrak a zrychli krok. A to je v dnesni dobe sakra hodne. Preji Vam hodne sily mila pani, neudelejte tu chybu, ze se budete zamestnavat trapenim nad ztracenym Jirkou a Vase zdrave deti ochudite o prima mamu.

Izabela.
 Daniela Lukášek Leonka Kevin 


Re: ja rozumim 

(23.5.2003 17:21:06)
Izabelo,
nezlobte se na mě ,tady se dal dle mého názoru větší prostor bohovi než odborníkům. Základem tady je přece to, že bylo delší dobu hazardováno nejen se životy zůčastněných, ale koneckonců samotného chlapce.
Obdivuji každého člověka, který pomůže dětem z DD, ale domnívám se, že kdyby byla známá diagnóza dítěte, určitě by ho nezískala rodina jen proto, že její základy jsou postaveny na víře.
A pokud jste věřící doporučuji Vám se modlit za to, aby zážitky spojené s agresivitou Jirky se nepodepsaly na dětech této rodiny.
 Ivule+Hony 


Re: ja rozumim 

(26.5.2003 8:18:11)
Izabelo,
tady přece nikdo nepochybuje o tom, že tomu dítěti chtěli pomoct. A měli tu smůlu, že dostali dítě těžce psychicky nemocné.
Ale v takovém případě není dobré takové dítě nechávat v rodině, viz: škrtil, zapíchnul nůžky pod oko.. Vy by jste takové dítě nechala se svými ostatními dětmi? Já teda v žádném případě, ani kdyby bylo biologicky vlastní! Vždyť ohrožuje životy všech členů rodiny! A co ty děti? Ty si do smrti ponesou to, že jim bráška chtěl ublížit. Myslíš, že když je Jirka doma, že tyhle děti spí v klidu??
Schizofrenie je nemoc strašně náročná, pokud člověk nebere léky, může být nebezpečný sobě i okolí. A dávat takové dítě babičce, to je naprostý nesmysl!
Myslím, že babičky už si zaslouží trochu klidu a né se starat o takový dáreček. Ano, je to smutné, člověku se to neříká lehce, ale je to tak.
 Chiara 2 děti 
  • 

Re: Re: ja rozumim 

(7.11.2003 21:40:31)
Naprosto souhlasím s Ivulí. Chudáci děti, které musely žít v jedné rodině s takovým nezvladatelným a nebezpečným klukem. Autorka článku dala přednost vychovat takovéto "ztracené" dítě, před svými vlastními dětmi. Ani její víra v Boha ji neospravedlňuje k tomu, aby vystavila malé děti takovému nebezpečí, které pro ně představuje jejich "bratr". Z něho stejně nic dobrého nebude a jenom ničí životy ostatních lidí ve svém okolí. Je mi moc líto i babičky, která by ve svém věku už mohla mít klid a místo, aby si ničila život s takovým dítětem. Mohla by se věnovat svým vlastním vnoučatům, na které takto nemá čas. Dříve či později skončí Jirka stejně v ůstavu, ale mezitím stačí "odrovnat" všechny ze svého nejbližšího okolí.
 Vladan 


Re: ja rozumim 

(27.5.2003 11:31:06)
Izabelo,

v žádném případě neodsuzuji víru v Boha. Ač sám ateista - chápu, že ji někdo potřebuje. Ale mýlíte se - tento článek by mne pobouřil i v případě, že by tam o Bohu nebyla ani zmínka.
Tady mi to však připadá skutečně trochu jako fanatismus. Já...nedokážu si představit, že někdo vidí "dítě koupat se na vlnách Boží lásky". Ale i kdyby ho nakrásně viděl - z článku je rozpoznatelné, že místo aby paní řešila problém s agresivním, nezvladatelným dítětem, které navíc neovládá základní hygienické návyky, obrátila se k Bohu a nechala věci tak jak jsou. Má na to právo, samozřejmě, o dítě se bezpochyby postarala, jak nejlépe mohla - ale za cenu ohrožení vlastní rodiny - jen proto, že jí to "Bůh ukázal". Opravdu nejsem proti víře (jsem jenom proti církvím všeho druhu, ale to sem nepatří), ale v tomto případě mám dojem, že přinesla víc škody, než užitku.
 Žaba (Darek, Alan a Dora) 


Re: Re: ja rozumim 

(27.5.2003 21:27:27)
Mně ten článek taky připadal docela pochopitelný. Neustálé odkazování na Boha mně sice coby ateistce nesedí, ale brala jsem to jako projev toho, že článek byl původně určen do náboženského časopisu. Ale s "povolanou" babičkou jsem to taky pochopila špatně :-).
A co se týče Jirkovy nebezpečnosti, já jsem to pochopila takto - rodiče NEVĚDĚLI, že si berou těžce postižené dítě, a vzali ho za vlastní (bez ohledu na právní postavení Jirky vůči jejich rodině, jednou u nich prostě byl, tak byl jejich, to plně chápu, nedovedu si představit, že bych to na jejich místě brala jinak). Takže pak se rozhodovali ne zda chránit své děti před cizím agresorem, ale zda radši chránit SVÉHO Daníka nebo radši "dát pryč" SVÉHO Jirku - strašlivé dilema, které bych nechtěla řešit, na místě paní Katřiny bych si to asi vyčítala, ať už bych udělala cokoli.
Když se Jirka choval agresivně, myslela si celá rodina, že je to "jenom" projev deprivace a že ho z toho dobrou péčí dostanou - co si taky měli myslet, když jim bylo lékaři řečeno, že je zcela v pořádku, a to opakovaně?
A ještě otázka babičky - ta je snad plnoletá a svéprávná, ne? Viděla, jak to s Jirkou vypadá, a nikdo jí ho dost dobře nemohl vnutit proti její vůli. Takže ho asi z nějakých svých důvodů chtěla. Nevím, proč je tak obtížné pochopit, že ho jeho nová rodina skutečně milovala a miluje a že mu prostě CHTĚJÍ pomoci. Pravděpodobně si je nějak dokázal získat v těch okamžicích, kdy takhle nevyvádí, oni ho mají opravdu rádi a i babičce se možná příčilo ho dát do ústavu.
Myslím si, že to docela chápu a je mně úzko z pomyšlení, jaké by to bylo, ocitnout se na místě paní Kateřiny.

Žaba
 Kateřina 
  • 

Re: Re: Re: ja rozumim 

(30.5.2003 22:34:04)
Diky k./autorka/
 Sarka 
  • 

Re: Re: Re: Re: ja rozumim 

(2.6.2003 22:59:46)
Mila pani Katerino,

Ja sice neverim v Boha v takove forme, v jake v nej verite vy, ale nicmene se vam hluboce obdivuji. Vy, na rozdil od mnoha jinych,o bozich prikazanich nejen mluvite, ale take podle nich zijete. Je moc smutne, ze pribehy jako je ten vas maji obcas spatny konec a ze se ukazalo, ze trvale zapojit chlapce do vasi rodiny nebylo mozne. Nicmene jste davali pet let lasku a domov diteti, ktere jinak nemelo skoro zadnou sanci, za coz pred vami smekam.

Sarka
 Viky 
  • 

Re: Re: Re: ja rozumim 

(16.6.2003 11:21:32)
Naprosto souhlasím. Nevím, jak dlouho bych vydržela hlídat děti před agresivním sourozencem a myslím, že dilema, které musela paní Kateřina řešit, bych patrně řešila dřív, ale bylo by to stejně těžké. Přijmout dítě za vlastní znamená přijmout ho úplně a brát ho jako SVÉ. Chápu že rodina nejprve doufala, že se chování dítěte zlepší, po zjištění správné diagnózy a nepříznivé prognózy zase hledala všechny možné cesty, jak situaci řešit jinak než umístěním do ústavu (osobní asistent ap.). Paní Kateřino, radujte se z toho, co jste Jirkovi dokázali dát a soustřeďte se na spokojenost Vaší rodiny. Jirku úplně neztrácíte, vždyť ho vždy budete moci alespoň navštěvovat, psát mu, budete pro něj vždy velmi důležití.

Každé dítě jednou rodinu opustí, pro Vašeho Jiříka bohužel nastal čas dříve... Je to smutné, ale nedá se s tím nic dělat.
 Agata 
  • 

Re: Re: Re: ja rozumim 

(22.9.2003 8:39:38)
Také rozumím
... a obdivuji
Kateřino, máte v sobě tolik lásky, že ke svým dětem jste přibrala ještě dítě odložené a bylo Vám dáno jako zdravé….a vy jste jeho jiné projevy přisuzovala zpočátku divnému startu do života a snažila jste se, a svým příkladem vychovávala i své vlastní děti k altruismu, k pomoci a pochopení.
A babička, která se teď o Jirku stará? Co tím myslí ti kteří Vás za to odsuzují? Vaše babička je svéprávná a tak když se pro něco legálního rozhodne, jak svéprávnému člověku zabránit, aby to nedělal… Je na ní aby odhadla, co je v jejich silách a kdy již není možné se o Jirku starat, tak jako jste to udělala Vy.
Těch co Vás odsuzují, je mi líto a u mnohých mám pocit že reagují na větu vytrženou z kontextu ( asi dál nedočetli ) a další zas reagují na jazyk, kterým byl článek napsán a nevnímají obsah.
Přeji mnoho štěstí
 Alice 
  • 

Re: Re: ja rozumim 

(28.5.2003 0:04:05)
Proc me clánek nijak nepohorsil ani formou ani obsahem.
Je to tím, ze jsem si casté zmínky o bohu, jako napr. o "nejlepsím ukolu pro nás", "koupal se na vlnách bozí lásky", "buh povolal babicku", "obcas jsme plánovali jak se dostat do nebe vsichni naráz" pocitove prelozila a to kladne, protoze paní Katerinu osobne neznám a clánek napsala tak, ze z nej bylo cítit, ze mají Jirku (jiste i ostatní své deti) opravdu rádi.
Takze nevím, proc bych soudila jen proto, ze se nekdo vyjadruje jinak a v zivote se rídí necím jinym, nez je bezné, ackoli se muzu mylit, skutecnost osobne neznám.
Tedy:
Kdyz mám prima rodinu, kde to po vsech stránkách klape, máme se rádi, rekneme si treba, proc nedat rodinu nejakému díteti, které nemelo to stestí? Mohu to chápat jako nejlepsí ukol pro nás (dáme díteti rodinu a nás to jeste více obohatí).
Kdyz "si berete za své" malé díte, které za nic nemuze, ale proste nemelo to stestí, aby se narodilo tem správnym rodicum a zamilujete si jej, muze vám pripadat, ze se "koupe na vlnách bozí lásky", pokud jste clovek verící a veríte napr. ze "buh miluje chudé, nemocné, opustené.."
Babicka je opravdu dost dospelá na to, aby za sebe rozhodla a zvázila duvody tohoto rozhodnutí. Strach z mozné ztráty a podmínek dalsího Jirkova zivota prevází nad predstavou potízí a protoze je babicka asi také "verící", rekneme, ze "ji povolal buh".
Plány na spolecny zivot vecny chápu jako nadsázku, mozná pro nekoho divné, ze by nadsázku v tomto clánku nehledal.
Sama nejsem verící, ze bych vyhledávala nejakou církev nebo nedejboze sektu.
 Klára 
  • 

Nepřeháníte to trochu? 

(23.5.2003 13:56:44)
Nemyslím to teď ve zlém, ale po přečtení Vašeho článku ve mě zůstal pocit, že Vaše silná víra v Boha už přímo hraničí s patologickým vnímáním důležitých skutečností. Možná by Vaší rodině vůbec nezaškodilo sesednout se dohromady a o celém problému s Jirkou si popovídat a vynechat VEŠKERÉ zmínky o "Boží vůli" - ono je totiž strašně jednoduché o každém problému prohlásit "Je to vůle Boží!", ale to je dosti chabé řešení.
Silná víra je jedna věc, ale zdaleka není nutno ji dávat najevu tím, že ji budu co nejkřiklavěji hlásat v každé třetí větě, zatímco o pár odstavců níž se klidně vyjádřím, že se Jirka "podělává" - promiňte, to je jen přímá citace z článku.
Váš článek na mě zapůsobil dojmem, že celé dění kolem Jirky jste pochopila jako "mučednický úděl", jehož prostřednictvím můžete přezentovat víru. Nepochybuji o tom, že jste se snažila pro Jirku udělat to nejlepší, nicméně byste se dle mého názoru měla zamyslet také nad tím, jestli svým vlastním chováním neubližujete svým bližním. Vy si své chování možná vyříkáte s Bohem, ale asi Vás nenapadlo, že ostatní členové Vaší rodiny mohou Vaším jednáním trpět.
A že "Bůh povolal babičku" - o tom silně pochybuji. Nevím, kolik Vaší babičce je, ale pochybuji o tom, že by cítila ve svých letech jako své životní naplnění starat se o těžce postiženého chlapce, který poškozuje sebe i okolí. Vy sama jste si zvolila starat se Jirku a sama jste uznala, že starat se o něj v současné době je neslučitelné s chodem Vaší domácnosti (a s tím plně souhlasím), ale přenesení zodpovědnosti na babičku se mi zdá jako sobecké. Sama uznáváte, že to ani babička dlouho nezvládne.
Možná byste se měla zamyslet nad tím, zda to, že se Vás teď Vaši známí straní, není jen důsledkem jejich logického uvažování. Třeba i oni, stejně jako já, nesouhlasí s Vaším počínáním a nedokážou se prostě dívat na to, jak svou rodinu ve jménu Boha ohrožujete.
 Gabina 
  • 

Re:Nedospěla jsem ? 

(23.5.2003 14:19:52)
Asi jsem ještě nedospěla ( je mi 33 let ), ale mám pocit, že celý článek ja tak trochu schizofrenní. Prostě tomu nerozumím. Pán bůh, postižené dítě, babička kterou si bán bůh povolal.
Když mám problémy s dítětem, tak je přeci řeším a chodím od čerta k ďáblu, ale ve vašem případě to asi nejde :-)))), a hledám řešení. Vždyť diagnosa u kluka byla velmi pozdní, kdyby se určila dříve, třeba by se dalo něco změnit.Určitě by nevznikla taková psychická závislost na dítětu. Přece ve srovnání s jinými dětmi muselo být jasné, že to není normální. Proč jste neatakovali různé doktory, a spokojili se s jedním vyšetřením ? nadruhou stranu chápu, že dát dítě do ústavu je poslední řešení, protože tam ho nečeká nic dobrého. Izolace, cizí prostředí,žádná milující bytost. Ale je otázka co je pro něj lapší ?
 Jitka+2 


Malá poznámka... 

(26.5.2003 13:54:46)
Jen ještě jedna malá poznámka ...

na začátku svého článku se zmiňujete o tom, že ještě den před tím, než jste si pro Jirku jeli, jste si nebyla jistá, jestli ano nebo ne ...

Nezlobte se na mě, ale zastávám názor, že člověk si MUSÍ být jistý, ještě než o adopci požádá, jinak to není vůči tomu dítěti fér!

Věřím, že Jiříka milujete a snažila jste se mu všemožně pomoct, ale věci, které jsem uvedla mě přecejen dost zaráží ...

Jitka
 Magda, tři dospívající děti 
  • 

...nevěřím... 

(23.5.2003 14:27:14)
S přibývajícími přečtenými řádky ve mne sílil pocit, jakoby šlo o něco neskutečného, výplod náboženského fanatika....Nesl se v tak silně fanaticky náboženském duchu, až se mi z toho udělalo nevolno!!!:-(( Obdivuji všechny rodiny, které si berou děti do vlastní péče, obzvláště pak ty, které již mají své vlastní! Ale z tohoto příspěvku na mne dýchalo něco divného, šel mi mráz po zádech. Připadá mi to jako agitka do náboženského časopisu a ne jako skutečnost....Možná je vše pravdivé, v tom případě lituji všechny rodinné příslušníky oné ženy, že museli podstoupit to vše! A že se dětem stýská po Jiříkovi? Tak tomu skutečně nevěřím, když jsem si přečetla, jak vše musely snášet a ještě pomáhat...nevím, asi žiju moc materialisticky a děti jsou příliš rozmazlené...:-)Já mám zase pud sebezáchovy a takhle dojít daleko bych to nikdy nenechala...tohle hraničí s nenormálností. A nevěřím, že by si babička ponechala tak nemocné dítě, tomu skutečně nemohu uvěřit. Jedině snad, že skutečně veškeré příbuzenstvo oné ženy je také tak fanatické, tudíž jim to vše připadá normální..a čekají, že se za tuto oběť dostanou všichni společně do nebe. Nechci to bagatelizovat, ale....článek se mi vůbec nelíbil.
Magda
 Sosan 
  • 

Jak to bylo doopravdy? 

(23.5.2003 14:31:37)
Váš způsob uvažování je podle mě poněkud ujetý. Rád bych vás poprosil o několik upřesňujících informací, protože některé obraty v článku použité mi jsou nesrozumitelné.

1.) Dítě jste adoptovali proto, že to byl "jediný a nejlepší úkol pro vás" - proč jste chtěli mít nějaký úkol? Dítě většinou adoptuje ten, kdo chce dítě a ne úkol. Jak to tedy vlastně bylo?
2.) Píšete, že "pak jsem měla takové vidění jak moc ho Bůh Jirku miluje - koupal se na úplně hmatatelných vlnách Boží lásky". Já jsem nikdy žádné vidění neměl, jak to vidění jako vypadalo? Myslím, že by to zajímalo i ostatní.
3.) "Bůh povolal naši babičku Aničku" - to se jako ozvalo "Haló haló, tady je Bůh, přijďte si pro Jirku"?
4.) "budeme Boha poslouchat a nebudeme se ptát proč" - a jak poznáte, co po vás Bůh chce, když ho posloucháte? Mě buh nikdy nic neřekl.

Buď se kolem vás opravdu dějí úžasné věci, nebo sebe velmi obelháváte a to je škoda. Jestli v tom časopise, pro který ten článek byl původně napsán, jsou takové obraty normální, tak teda pozdrav pánbu :-)
 Konstanta & 3 raraši 


Re: Jak to bylo doopravdy? 

(23.5.2003 15:30:02)
Sosane,
ptal ses Boha nekdy na jeho vuli, na to co chce? Pokud ne, tak Ti tezko mohl odpovedet :)
Ale vazne: sice je to pro nevericiho asi nepochopitelne, ale Bozi vuli lze "vystopovat". Nedostanes ji napsanou, ale muzes ji hledat v modlitbe, cetbe Pisma...
Konecne rozhodnuti reseni situace je nakonec vzdy na cloveku.
 Sosan 
  • 

Re: Re: Jak to bylo doopravdy? 

(23.5.2003 15:43:48)
Ptal jsem se přesně na ty 4 otázky. Na ně může odpovědět pouze autorka, protože kolem ní se (dle článku) běžně dějí nadpřirozené věci, promlouvá k ní bůh, má vidění a pod. Zajímalo mě, jakou konkrétní podobu tyto jevy měly - tedy nakolik to bylo něco zvláštního a nakolik jen překroutila běžnou realitu a promítla si do ní svoje vlastní fantazie. Jsem rád, když jsou lidé upřimní. Když se zeptám, jakou má obloha barvu, oni se podívají a řeknou: "modrá". Pak se můžeme domluvit. Po přečtení tohoto článku mám ale pocit, že by autorka odpověděla nejspíš něco ve smyslu, že Bůh jí dal vidění že obloha je červená a překypuje láskou. To je to, co se mi na jejím článku a jejím způsobu myšlení zásadně nelíbí. Upřimnost začíná upřimností sama k sobě. A pokud člověk upřimný není, snadno oblbne nejen svoje okolí, ale i sám sebe, zvlášť blbnou-li stejným směrem i všichni okolo, to se tomu pak podlehle lehce :-(
 16.5Salám&Lajka14 


Otázky 

(23.5.2003 15:45:31)
Mne osobně zmínky o Bohu ani nepřekvapují, ani nepohoršují. Víra a její prezentace je soukromá záležitost každého člověka.
Překvapuje mne něco jiného.
Imbecilita je středně těžká mentální retardace; opravdu jste "na to" přišli až po třech letech?
Diagnostikovat schizofrenii u šestiletého dítěte, to mi přijde jako trochu silná káva. Trochu podezírám paní doktorku, že si vzhledem k ostatním "diagnózám" prostě jen odškrtla další "kolonku". To, že mluví dvěma hlasy dítě ještě nemusí vůbec nic znamenat, fantazijní kamarády má v tomhle věku každé druhé. Schizofrenie se obvykle diagnostikuje kolem třiceti. (!) Upřímně řečeno, ládovat ho od tohoto věku neuroleptiky... věřím, že mu pomáhají, ale je to strašná představa.
Na vašem místě bych se rozhodně nespokojila s názorem jednoho lékaře a nechala chlapce vyšetřit u nějaké známé kapacity v oboru psychiatrie. Možná si někdo řekne, že u imbecila je jedno, jestli polyká neuroleptika jako bonbóny nebo ne, ale já myslím, že to zas až tak jedno není. Vím, jaké jsou vedlejší účinky u dospělých, natož potom u dítěte.
 Daniela Lukášek Leonka Kevin 


Re: Otázky 

(23.5.2003 18:21:03)
Ahoj Monty,
pravdou je, že ne vždy vyjde nemoc záhy najevo.Jen v mém okolí znám dva případy-kamarádka má holčičku s Rettovým syndromem(u nás je pouze 20 případů, trpí na to pouze dívky,jedná se o postupnou degeneraci organizmu). Lékařům trvalo dva roky než se z mnoha vyšetřeních zjistila nemoc. Důvodem byla velmi pomalá a nezvyklá degenerace.Markétka by už měla podle prognóz být ležící a přitom je stále na úrovni 2-letého dítěte(jsou jí 4 roky).
Matěj je 10 kluk(vývojově na 2,5 letech), roky měl diagnozu epilpsie+střední ment.retardace a teprve pak zjistili, že je vlastně autista. Poškození mozku je dáno 3-5 těžkými záchvaty denně, díky kterým se nemá prakticky šanci dál posunout.
Také nejsem zastáncem rvát do dětí co nejvíce léků, ale bohužel, ač to zní možná nepřesvědčivě, je opravdu někdy lépe více než méně.
Lukášek-kromě jiného-má desítku Diazepamu denně, když jsme se snažili o snížení po 2 letech léčby, došlo během pár hodin k závažnému záchvatu(má i epilepsii-rok jsme neměli záchvat). Vrátit ho do původního stavu trvalo dalších 14 dnů o jejichž průběhu se nechci rozepisovat.
Abych řekla pravdu ,neumím si představit, kdyby se v naší zami stalo něco závažného a najednou by začal být nedostatek léků, u nás by to znamenalo konečnou.
Hodně zdraví všem přeje Daniela
 segra 
  • 

Re: Re: Jak to bylo doopravdy? 

(23.5.2003 16:25:13)
Necitim se povolana se vyjadrovat k tomuto konkretnimu pripadu, neznam dite ani jeho zdravotni a rodinnou anamnezu, a myslim, ze kdyz by pribeh popisovali ruzni jini akteri pribehu (doktori, sourozenci, pracovnici z ustavu...) asi bychom neverili ze jde o stejne dite.

Jen chci zareagovat na to "prijimani a plneni pokynu". Zda se mi totiz, ze ze stejne situace si muzou ruzni lide "vystopovat" ruzne pokyny. Nerikam, ze je to tak spatne, zkratka kazdy si to prebere podle sve natury - pro jednoho je prvni prekazka jednoznacny prikaz "touto cestou ne", pro druheho jen zkouska, zda to mysli vazne, a pokyn aby zvysil usili. A netyka se to jen vericich a "pokynu od Boha" - staci se podivat na vztahy mezi lidmi, na jednu poznamku nebo gesto muze kazdy reagovat jinak, a kdo se odvazi rict, ktera reakce je "spravna", a nakolik odpovida predstavam toho kdo puvodni poznamku pronesl? To se pozna, pokud vubec, tak az dodatecne - nekdy hned v pristi vete, jindy za tyden, za rok, za dvacet let.

Clovek, at verici ci neverici, ma pravo volby - a tim i za tuto volbu zodpovednost. A nejde zdaleka jen o volbu, zda zvolime "dobre" ci "spatne" reseni; kolikrat je dobrych reseni vic, kolikrat se voli jen "mensi" zlo... prijde mi mnohem dulezitejsi, at uz zvolim cokoli, snazit se z toho jak se veci vyvrbi udeölat to nejlepsi, co je v mych silach.

Protoze ale toto pravo volby ma kazdy, prijde mi take spravne, rozhodovat co mozna tak, aby pripadne nasledky co nejmin ovlivnily (postihly) ostatni; nebo se rozhodovat v dohode s temi, kteri nasledky me volby ponesou. Nerikam, ze to autorka clanku nedelala - jen jsem to z toho clanku nikde jasne nevycetla. Zdalo se mi tam dost veci zvlastnich, ale jak rikam, na to aby clovek k tomu mohl rict neco rozumneho by bylo potreba bud jeste nejake dalsi upresneni, a nebo nejlepe tu situaci videt v realu.
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Jak to bylo doopravdy? 

(23.5.2003 17:07:38)
Přijímání pokynů může probíhat pouze v případě, že ty pokyny někdo skutečně dává. Tady autorka spíš násilně promítá do reality to, jak by ta realita měla vypadat. Myslím, že přeloženo do češtiny se to odehrálo zhruba nějak takto:

Stala jsem se členkou náboženské sekty, a jako členka jsem měla podstoupit nějakou sebeoběť. Také jsem potřebovala svojí vnitřní prázdnotu zaplnit nějakým smyslem, proto jsem se rozhodla stát se náhradním rodičem pro dítě. Ne ani tak z touhy po dítěti ale především proto, že jsem to brala jako svůj úkol a hřál mě vnitřní pocit, že jsem vykonala dobrý skutek a jsem lepší než ti ostatní, kteří se o toto dítě nepostarali. Pak se ale ukázalo, že dítě je těžce psychicky postižené. Zpočátku jsem tomu nechtěla věřit a snažila se to ututlat, ale bylo to čím dál jasnější. Šla jsem s ním k lékaři a ten stanovil diagnózu se špatnou prognózou do budoucna. Nechtěla jsem se od dítěte odloučit a svěřit ho ústavu, protože bych to brala jako svoje osobní selhání v úkolu, který jsem si předsevzala. Snažila jsem se přimět svoje děti, aby měli rádi Jirku takového, jaký je, a proto jsme se hraně objímali a nutila jsem je chystat pro něj dárky, i když o to oni sami nejspíš nestáli a Jirku, který jim ubližoval, rádi neměli. Babička uznala, že je situace nezvládnutelná obětovala raději sebe bež by nechala dál ubližovat svým vnoučatům a ničit dál už beztak nervově labilní dceru a tak si vzala problémového Jirku k sobě. Mám teď z tohoto stavu výčitky.

Netvrdím, že to tak nutně bylo, ale kdyby byl článek psaný takto upřimně, dalo by se něco řešit nebo radit. Autorka se vlastně ale na nic neptá. A tak si článkem říká buď o politování nebo o pochvalu. Ale když to říká tímto způsobem, nějak se mi nechce ani jedno ani druhé. Prostě rodičovství tato rizika přináší. Od toho je tady ústavní péče, aby pomohla v případech, kdy to už doma zvládnout nejde. Ale kdo si prostřednictvím své víry na sebe uplete bič typu: To nemohu udělat, protože Bůh mě povolal k tomu, abych takto trpěla - ten prostě ať trpí, je to jeho volba. Nikdo ho nenutí, aby takové víře věřil.
 Hedvika, 4 děti 
  • 

sosane ,máš pravdu 

(26.5.2003 0:32:17)
Máte všichni pravdu, ale je tu uvedeno,že článek je původně psán pro nějaký Katolický týdeník, třeba by autorka pśala trochu jinak,kdyby to bylo určeno pro rodinu.cz.
Na mě autorka působí jako absolutní fanatik, jsem taky věřící i když ne katolička. Ale pokud by vlastní či nevlastní dítě ohrožovalo ostatní děti na zdraví či životě, neváhala bych ani minutu a dala ho do ústavu. Je zřejmě zázrak,že to všichni přežili!!! Nevěřím,že po všech těch napadeních ostatní děti chystali pro Jirku dárečky, to mi přijde ulítlý totálně!
Co je to za matku,která trne strachy,jestli se její miminko dožije dalšího dne?! Pak ´ta zmínka o mrtvém morčátku- schválně zabitém- je taky drsná.
Vypadá to ,že se čeká až Jirkovi bude 15 let, znásilní a zabije babičku a půjde sedět nebo do blázince- to je celkem předvídatelný a logický konec.
 Chiara 2 děti 
  • 

Re: naprosto souhlasím 

(7.11.2003 22:03:40)
Mluvíte mi z duše. Vystihla jste přesně moje pocity, které mám po přečtení tohoto článku. Nejvíce je mi líto vlastních dětí paní Kateřiny. Jak ty k tomu přijdou, aby takový kluk jim dělal ze života peklo. A paní Kateřina se na to dívá - a to se slučuje s její vírou?
 Dita 
  • 

Re: Re: Jak to bylo doopravdy? 

(26.5.2003 10:28:26)
My ateisti asi těžko pochopíme, jak lze vystopovat boží vůli, ale myslím si, že autorka článku musela zřejmě udělat nějaký velký hřích a tímto způsobem (že adoptovala dítě a bere to jako "úkol" od boha) se snaží vykoupit a očistit. Vůbec mi totiž nepřipadá, že by zezačátku nějak toužili po dítěti, ale spíš po tom, udělat něco pro boha, zalíbit se mu. Nevím, nerozumím tomu.
 Petra, 2 děti 
  • 

????? 

(27.5.2003 19:52:08)
Ten článek byl napsán proto, abychom Vás politovali, nebo abychom Vám odpustili, že jste situaci nezvládli? My Vás přece nesoudíme, bylo to vaše rozhodnutí. Nebo zpytujete své svědomí Bohu? A co babička? To byl teda "božský nápad" svěřit jí do péče takto těžce nemocné dítě. Vždyť jak samotná uznáváte, nezvládli jste to ani Vy při vší snaze. Nebo snad u babičky nejsou v okolí jiné děti, které by ohrožoval, atd.? Vím, že jste si opravdu užili své, ale proč z Vašeho článku cítím chuť se ospravedlňovat, argumenty jako jsou finance (roztrhané povlečení, tapety atd.). Každý to snad pochopí, a jestli Vás Vaše okolí za něco odsuzovalo - jejich problém. Nebo to bylo všechno jinak? Nějak tomu nerozumím!
 Petra 
  • 

Re: Re: Jak to bylo doopravdy? 

(27.5.2003 20:27:57)
Ale tady už snad bylo řečeno, že se Boha na nic nemáme ptát? Tak jak to tedy je? Bůh je prostě Bůh, nic po něm nechtěj, nic se neptej, jako hodná ovečka. Jsme synové a dcery Pána Boha : děkuju pěkně, v rodině se má komunikovat, ne? Pak může být rodina tou správnou rodinou - oporou všem jedincům.
 Misa3 


Re: Re: Jak to bylo doopravdy? 

(13.8.2003 13:49:32)
Mam dojem, ze pokud ma nekdo pocit, ze je mozne bozi vuli vystopovat, jde spis o to, ze dotycny se ujistil o necem, o cem chtel byt ujisten, tedy jak Sosan pise, obelhava se. Jinak rozhodovat o necim zivote na podklade stopovani bozi vule...Te buh. Sosan pise bez obalu, to co se snazim napsat alespon drochu umirneneji. Clovek ruci za sve ciny sam, mel by byt k sobe velice kriticky a mel by byt schopen je obhajit, mel by si uvedomit ze ma pravo na vlastni chyby, ale nemelo by jich byt moc a zvlast ne v oblasti, kde by to mohlo poskodit jine. Vymlouvat se stylem, ze to tak Buh chtel... je nefer, a hadejte vuci komu. A hlavne naprosto souhlasim s prvni Sosanovou otazkou chcete mit dite nebo ukol? Nezda se totiz ,ze by to u vas bylo jedno a totez.
 Elsa 40, Tom 10 


Re: Jak to bylo doopravdy? 

(24.5.2003 15:32:28)
Sosane, Sosane,
tvůj příspěvek mě velmi pobavil. A naprosto se ztotožňuju s bodem 1. - Člověk si dítě adoptuje, protože chce dítě, ne proto, že to bere jako úkol. Taky mě mrazí, když slyším, jak někdo dělá strašné dobro a obětuje se tím, že si adoptuje dítě. My si Tomáška adoptovali proto, že jsme strašní sobci a nedokázali jsme si představit život bez dítěte a bereme to tak, že Tomášek, tím že je a že ho můžeme mít, udělal (a udělá) strašně moc pro nás, ne naopak.
A jinak se mi ten článek taky vůbec nelíbil.
Howgh.
E.
 Zuzana+dcéra(04/01),syn(07/04) 


Pridávam sa k nechápajúcim 

(23.5.2003 14:49:18)
Na mňa článok tiež zapôsobil veľmi rozporuplne. Na jednej strane súhlasím s názormi, že nie je možné nechať rodinu a hlavne deti vystavovať Jirkovmu vyčínaniu, na strane druhej v ňom stále vidím malého chorého chlapca, ktorého najprv niekto prijal a potom poslal preč. Netuším, ako vyzeral každodenný život tejto rodiny, ani koľko síl to všetkých muselo stáť, ale nemôžem sa zbaviť dojmu, že rodičia išli do poručníctva s trochu nereálnymi predstavami -Boh si ich vyvolil a oni preto veľkodušne pomôžu niekomu opustenému a keď budú starší, povarujú mu vnúčatá (asi im na tom dosť záležalo, pretože v článku to spomínajú hneď dvakrát). Celkom by ma zaujímalo, či vôbec zvažovali, že Jirka nemusí byť zdravý a v budúcnosti sa uňho môžu prejaviť rôzne choroby (ostatne tak ako sa môžu prejaviť aj u ich ostatných detí – čo by robili v takom prípade?). Keď si spomeniem len na niektoré príspevky na Rodine, tak je jasné, že s nezvládateľnými a chorými deťmi bojuje mnoho rodín a tiež to nemajú jednoduché. Ak je Jirka chorý a to tak, že ohrozuje okolie, tak potrebuje adekvátnu liečbu – možno aj na uzavretej detskej psychiatrii – a v tom prípade by mali ísť ohľady na okolie a pocity zlyhania bokom. Neviem ale, či najlepším riešením je vystrnadiť ho z pôvodnej rodiny k babičke. Neviem, nakoľko to pri svojom IQ Jirka chápe, ale určite zaznamenal, že sa presúva medzi babičkou a rodinou. Netuším nič o takto postihnutých deťoch, no tipnem si, že každú zmenu znášajú veľmi tažko. Sama neviem, ako by som to vyriešila – na jednej strane ho ľutujem, na druhej strane asi naozaj patrí do ústavnej starostlivosti.

Ďalej ma veľmi zarazila zmienka o výchovnom postupe pri jednej z hádok – Jirka sa zlostil a tak dostal na zadok a tak začal zlostiť ešte viac. Pravdupovediac sa ani nečudujem – je zrejmé, že ho to mohlo len viac vyprovokovať.

Čomu tiež nerozumiem, je rozhodnutie „netajiť už Jirkove problémy“. Neviem, na základe čoho sa snažili tri roky ututlávať, že ich dieťa sa správa neštandardne (deti už mali, takže si to asi všimnúť museli). Báli sa, že to ohrozí ich obraz vzornej rodiny alebo sa len snažili nepripustiť si krutú pravdu? Možno tak premeškali správny okamžik na začatie liečby.

Celkom by ma tiež zaujímalo, ako by odborník ohodnotil Jirkovo kývanie a sebapoškodzovanie - podobné správanie sa vraj vyskytuje u citovo deprivovaných detí. Je to dôsledok Jirkovej choroby, prvých rokov života allebo to nastalo až v rodine?

Čo ma ale úplne šokovalo, je ich premýšľanie, ako by im bolo dobre všetkým naraz v nebi. Dokonca už rozmýšľali, ako to urobiť! Nechce sa mi veriť, že chceli všetci spáchať nejakú hromadnú samovraždu – to už by naozaj zaváňalo sektárstvom. Je jasné, že človek je niekedy na dne a napadnú ho všelijaké myšlienky, ale uvažovať tak v súvislosti s deťmi?

Je ťažké objektívne posúdiť, čo sa v Jirkovej rodine stalo a či sa to malo riešiť inak. Preto by som nikomu nepriala ocitnúť sa v ich situácii a určite si ich netrúfam súdiť. Aj keď pochybujem, že by o to stáli, ich aj tak bude súdiť až Boh...

 Lena, 1 syn 
  • 

Bláboly šílené ženské 

(23.5.2003 14:55:52)
Vypravěčce neměli svěřit žádné dítě, vždyť její povídání je zpovědí psychotičky osvícené Bohem. Peripetie s babičkou je hodna psychiatrického vyšetření původkyně. Myslím, že je to všechno fikce. Prostě smyšlený blábol pro slávu Boží.
 nika, 2 dospele deti 
  • 

Re: Bláboly šílené ženské 

(23.5.2003 15:07:11)
myslim, ze ste to vystihli spravne. Nechcela som byt az taka otvorena. Ale myslim, ze Zuzana trafila klinec po hlavicke. SEKTA! Normalna rodina predsa nehlada sposob, aby sa vsetci zisli v nebi, hm?
 kmotr Lukas 
  • 

Jsem na Vas hrdy, Katerino. 

(23.5.2003 15:11:07)
Tvuj jazyk je vetsine lidi nesrozumitelny. Tva obet pece o Jirku dokonce nektere z nich urazi.
Nerekl bych ani, ze jsi tak rafinovana, ze bys primo tuto reakci chtela vyvolat.

Ale myslim, ze by Ti to nemelo vadit. Kladu si otazky a mozna to je dobre poselstvi tohoto nestravitelneho cteni i pro druhe.
 Poh 


Re: Jsem na Vas hrdy, Katerino. 

(23.5.2003 21:27:51)
Nemam pocit, ze by me obet Kateriny pri peci o Jirku urazela... nevim, co se to tu snazite naznacovat. Jen se ocitame v diskusi, ktera je z hlediska nazoru na vec, vzacne shodna pro vsechny ucastniky. Jiste je to velmi "bohulibe" starat se o opustene dite a milovat ho tak, ze bych pro nej chtela umrit. Nicmene na UKOR svych vlastnich deti, ktere jsou ohrozovany na zivote (a to neni to nejhorsi) a ktere jsou NUCENY se nedobrovolne podilet v ramci sveho detstvi na zvladani nezvladatelneho "sourozence" (dle popsanych situaci daleko za prijatelnou hranici), mi to pripada presne jak bylo jiz popsano - propaganda pro slavu Bozi. Pisatelka opravdu nenaznacuje, ze je verici, ale poti to zde vsemi pory a zahlcuje touto informaci jako jedinou stezejni celou historku. A kdyz uz ani jako spravna krestanka nemela zaludek na zatezovani vlastni rodiny peci o toto dite, ejhle Buh povola babicku. Spise mi to pripada jako ze buh povolal Babicku. Babicka se jevi jako svetice, nicmene odhadnute pohnutky jejiho chovani v dane situaci byly tez popsany a nezbyva nez s nimi souhlasit. Pokud mam dceru a vidim, jak se ji zivot hrouti (z vule bozi :-)), radsi take to bremeno prevezmu na sebe.
Nepovazuji tento clanek a chovani Kateriny za obdivuhodne, ale spise velmi zbabele a sobecke.
 Hannah 
  • 

Velmi vás obdivuji 

(28.5.2003 8:42:29)
Velmi vás obdivuji za to, kolik dokážete svým děterm dát a jak se jim věnujete. Vaše pevné zakotvení ve víře vám k tomu jistě pomáhá. Mějte se hezky.
 Katka 
  • 

Re: Jsem na Vas hrdy, Katerino. 

(30.5.2003 22:42:52)
Mily Lukasi
clanek jsem dala na server protoze mne o jeho poskytnuti pozadal Jirka-spravce. Diskuse, ktera vznikal mi pripada zajimava, ale moc ji NECHAPU.
K.
 Konstanta & 3 raraši 


Jen jiny jazyk :) 

(23.5.2003 15:26:40)
Mili diskutujici,
moc nerozumim tomu, proc Katerinu odsuzujete. Jak tu uz nekdo jiny napsal, kdyby to bylo napsane trochu jinym jazykem, Rodina by byla plna povzbuzujicich (a ne odsuzujicich) prispevku.
Ano, Katerinin jazyk je lehce nesrozumitelny pro "normalniho" cloveka. Je ovsem naprosto bezny pro cloveka, pro ktereho je Buh v zebricku hodnot na prvnim miste. To, ze v Katerinine clanku je "Buh" v kazdem druhe vete neznamena, ze by nekomu svou viru vnucovala, ale znamena jen to, ze ona svuj zivot a sve problemy takto proziva.
Pravda je, ze me taky zarazilo, ze planovali jak byt hned v nebi (nebo jak to pise), ale z kontextu celeho clanku mam spis pocit, ze tato veta byla nadsazkou. Takovym "cernym humorem", odlehceni hovoru, ktere uz clovek nevi jak dal... Nehledala bych za tim hned nejakou sektu (i kdyz i to je mozne).
Podle mne, je Katerina hluboce verici clovek, ktery se snazi nalezt nejlepsi reseni pro vsechny zucastnene. Jirku skutecne miluje a snad proto prehlizela ci spise omlouvala jeho chovani. Ze jednala nezodpovedne vuci svym vlastnim detem? Nejspis ze zacatku, ale ted je videt, ze situaci resi, sice mozna ne uplne stastne, protoze babicka ho asi dlouho nezvladne, ale prece.
Naopak mam pocit, ze nekteri "verici" (samozrejme bez zkusenosti s takovymto deckem) by meli narozdil od vas tvrdili, ze Katerina se mela obetovat jeste vic, ze je vlastne hrozne sobecka.
To je ta relativita pohledu :)

Katerino, preji Vam silu k rozhodovani a abyste se rozhodla(i) spravne.

Konstanta
 Šárí 
  • 

Re: Jen jiny jazyk :) 

(26.5.2003 14:07:00)
Pokud se pro vás stane víra v Boha, jistota Boha, v životě samozřejmostí, opravdu necítíte potřebu demonstrativně cpát slovo Bůh do každé věty. To dělají jen lidi vnitřně si nejistí svou věcí nebo ti, co to okoukají v nějaké fanatické literatuře. I na mně ten článek působil hodně divně. Ale takovou situaci by asi o moc líp nezvládla ani žádná jiná rodina.
 Dick, 2 holčičky 
  • 

Re: Jen jiny jazyk :) 

(27.5.2003 9:55:06)
Nemůžu souhlasit s tím, že jazyk, kterým je napsaný článek, je NAPROSTO BĚŽNÝ pro člověka, pro kterého je bůh na prvním místě. Mám mnoho silně věřících přátel se kterými se vůbec nemůžu bavit o náboženství, protože nevěřím a nechci se hádat, ovšem rozhodně jsou "normální". Chodí sice každý týden do kostela, ale jinak žijou běžným životem a nepoužívají v každé druhé větě: tohle chtěl bůh, apod. Moc dobře vědí, že za svoje skutky mohou oni sami. Tudíž mám pocit, že se paní Kateřina snaží jen vykoupit. Článek je alibistický a nelíbil se mi.
 Taky Jirka 
  • 

Vzdyť je to jednoduché 

(23.5.2003 15:28:54)
Všichni co nechápete - je to jednoduché.

Až se budete moci potkat a pobýt s autistickým dítětem pochopíte. Ty děti kolem sebe šíří velice intenzivní auru čisté lásky a každý, kdo toto prožije je tímto ovlivněn na celý život.

Jirka
 Hanka, dcera 3 roky 
  • 

Re: Vzdyť je to jednoduché 

(23.5.2003 21:27:02)
Obdivuji všechny, kteří se dokáží starat o cizí děti, mít je rádi a nahradit jim rodinu. V tomhle případě to opravdu nešlo. Pokud dítě ohrožuje ostatní členy rodiny, společné soužití s ním je nebezpečné. Trochu mi běhal mráz po zádech z toho, jak všichni plánovali, jak se dostat do nebe, mám pocit, že to nebyl černý humor, ale že to mysleli vážně. S tou babičkou bych to neviděla jako konečné řešení, vždyť i péče o zdravé dítě člověka zmáhá, jak dlouho to babička může vydržet ? Co když ji nějak vážně ohrozí ? Nebylo by lepší dát chlapce do nejbližšího ÚSP a pravidelně ho navštěvovat ? H.
 Rose 


Soudíte? 

(23.5.2003 21:33:12)
Článek mi vyrazil dech, přečtení ohlasů na něj mě dorazilo.
Jak si vůbec můžete dovolit tuto paní a její situaci soudit ?
Máte doma někdo dítě v NRP, k tomu mentálně postižené ?
My ano. A můžu vám s klidným srdcem říct, že jste mimo, prostě to ani nemůžete pochopit. Dítě si přivedete domů víte, že je opožděné, týráním, pobytem v DD, atd. Je jiné, samozřejmě, víme proč. Chodíme přece POŘÁD !!! po doktorech, ti by si všimli. Nemůžeme na něm hledat mouchy, nemůžeme ho srovnávat. Má jiný genetický základ, má právo projevovat se jinak, než naše vlastní děti. Takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Řeknete si, že ale Jirkovy projevy byly přece jenom trochu agresivní. Ano. Odmyslete si, že je to dítě v NRP, představte si, že je to vaše vlastní dítě. Uděláte všechno proto, abyste ho mohli mít u sebe, zajdete i do krajnosti. A věřte tomu, že pro spoustu pěstounů není rozdíl v míře lásky k dětem vlastním a přijatým. Vím, že svým příspěvkem nezměním váš názor. Jen bych se přimlouvala za to, abyste se zdrželi silných výrazů, ty bláboly šílené ženské a fanatičky, to už je podle mě ubohost.
 Gabriela 
  • 

Re: Soudíte? 

(23.5.2003 21:51:55)
Ahoj Rose!
Každý z Vás, kdo nemá doma dítě jako je Jirka, nemá právo soudit. Až doma takového "Jirku" zvládnete líp než autorka článku, teprve potom budou Vaše připomínky O.K. V zemi, která je první nebo druhá nejateističtější v Evropě znamená mluvit o Bohu mávat červeným hadrem před státem býků. Přesto jsou lidé, kteří ví, že Bůh je, a ti tomu článku rozumí; ať už je formulován jakkoliv. Důležitá je přece podstata.
 jana 
  • 

Re: Re: odpustek 

(23.5.2003 22:49:30)
nezlobte se,
ale pokud je hlavním důvodem pro který si berete dítě do PP Boží vůle a touha POMÁHAT, tak už je to od začátku celé špatně. Vlastní děti se vám přece také nerodí proto, že chcete pomoci, ale že potřebujete MILOVAT.
Díky tomuto "omylu" se bohužel z pěstounské péče ve věřících rodinách vrací poměrně velký počet dětí.
Život s Jirkou musel být skutečně nad síly kohokoli, ale v tom případě nevím, proč jste situaci s odchodem Jirky neřešila v době, kdy vám to již odborníci - tak jak píšete - nabízeli. Komu jste chtěla dokázat, že to dokážete?
Bohužel Váš záměr, aby tento dopis vyzněl ve Váš prospěch a probudil v okolí lítost nad obtížnou životní cestou, se u mě minul účinkem. Koho však skutečně lituji, jsou vaše děti. Váš Bůh Vám však dle Vašeho pojetí víry jistě odpustí.
Mé pojetí víry, je Bohu dík, jiné.

 Iva, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: odpustek 

(26.5.2003 12:15:12)
Promiňte, ale z jakých statistik vycházíte ve svém tvrzení, že z věřících rodin se vrací poměrně dost dětí? Já na vás neútočím, jen mě zajímá, jestli existují statistiky vrácených dětí ve vztahu k víře pěstounů.
Dále se mi zdá, že je nutné trochu rozlišovat jestli si dítě z dětského domova berou lidé, kteří nemají (případně nemohou mít)vlastní dítě, a kteří je mají. Nedávno jsem četla článek o rodině, která si původně chtěla vzít jednu holčičku z DD, aby měla jejich nejmladší dcerka, která byla pravděpodobně o dost mladší něž ostatní tři! sourozenci, kamarádku. Je to taky špatný důvod? Nakonec to dopadlo tak , že mají kromě svých 4 dětí dalších 5 z DD. Domnívám se, že u nich je první důvod pomoci dětem, o kterých jim někdo zavolá - máme tady dítě, nechcete ho? než potřeba milovat děti. Oni je samozřejmě milují, jinak by to asi nemohli dělat. Ale tvrdit, že důvod chtít někomu pomoci je málo, nebo zvrácený - mě mrazí zase z tohoto názoru. Obdivuji každého, kdo má odvahu a sílu vzít si dítě z DD, já bych to nedokázala.
A nazývat něco takového odpustkem bych si opravdu odpustila:-(, většina z nás asi slyšela o odpustcích pouze ve filmu Otakara Vávry Proti všem nebo na hodinách (komunistického) dějepisu a to asi není nejvěrohodnější zdroj takovýchto informací.
 Muriel 
  • 

Re: Re: Soudíte? Zažila jsem to 

(28.5.2003 13:07:39)
Takový lehčí případ jsem měla doma. Vzala jsem si muže s dítětem ve vlastní péči. Agresivita, vztek, neustálá nespokojenost, pomlouvání, od 11 let pak krádeže, doma člověk musel schovávat peníze každý den jinam, vyčerpanost, útoky sousedů. moje nervové zhroucení. Manžel dal syna k rodičům a rozvedli jsme se. Varuji všechny vzít si cizí dítě do rodiny. Mně to stačilo 11 let. Ještě po 3 letech jsem se nevzpamatovala.
 Anna 
  • 

Re: Soudíte? 

(23.5.2003 22:07:13)
Já teda na 100% souhlasím s Rose!
Jak si vůbec můžete dovolit paní soudit,když ani nevíte jaké to musí být.Zkuste si alspoň představit,že by jste jedno ze svých dětí museli dát do ústavu.Kdyby nenapsala,že se jedná o dítě "nevlastní",určitě by jste ji tak neodsuzovali!!!
 Daniela Lukášek Leonka Kevin 


Re: Re: Soudíte? 

(23.5.2003 23:34:52)
Jak byste reagovali, kdyby článek končil slovy - "Bůh nám seslal jedno hezké umělé oko pro synka, dcerka se v noci už počůrává jen obden, babičku se podařilo nabalzamovat tak, že rýhy po noži nebyly zřetelné, děkujeme Ti Bože"......
Dle Vašeho názoru nemá právo se ke článku odmítavě vyjadřovat, kdo nemá ve výchově osvojené postižené dítě, jak by Vám bylo, kdybych Vám řekla-až se setkáte s násilím na dítěti pak suďte?
Uvědomujete si, že největším zázrakem se stalo ŽE SE NIKOMU NIC NESTALO! A vlastní, nevlastní s tim nemá nic společného.
 Renata,dvě děti 
  • 

Re: Re: Re: Daniele 

(24.5.2003 15:04:52)
To jsi ale napsala špatně,Danielo.Je zázrakem,že ZATÍM se nikomu nic nestalo.
 Ženetka 
  • 

Re: Soudíte? 

(23.5.2003 23:55:25)
Já také absolutně souhlasím s Rose. Jak někdo může napsat o ženě, která se stará o takto postižené dítě v PP, že je sobecká?Že tím chtěla někomu něco dokázat, když tak dlouho váhala s tím, aby se chlapce zbavila? Ona přece nechtěla nikomu nic dokazovat, jen nechtěla tomu dítěti ublížit tím, že ho vrátí jak nějakou vadnou věc, že už nebude žít v rodině, a to z toho důvodu, že ho má RÁDA. Vždyt Kateřina zvažovala více možností (osobního asistenta, týdenní školku), a s tím, že u babičky nebude napořád, také počítá. Myslím, že je hodna obdivu za to, co pro toho chlapce udělala, ať už je její náboženské smýšlení jakékoli.
 Šárí 
  • 

Re: Re: Soudíte? 

(26.5.2003 14:12:52)
Jednou ze skrytějších a málo chápaných forem sobectví je obětovat se, např. péči o někoho, až do úplného sebezničení.
 Renata,dvě děti 
  • 

než dojde k neštěstí 

(23.5.2003 22:49:22)
Ono to zas tak jednoduché Jirko není,víš.Nelze se sa tuto situaci dívat jen z
toho hlediska jestli takto postižené děti kolem sebe šíří spoustu lásky.Nebo chceš snad tvrdit,že kdyby třeba Jirka vypíchnul tomu malému oko,tak se to omluví tím že on za to nemůže,protože je roztomilý a vyzařuje kolem sebe auru a lásku?Kateřinu přece nikdo neodsuzuje za to že Jiříka miluje,ale za to jak se alibisticky pořád odvolává na Boha,a péči o naprosto nezvládnutelné dítě přehodila na babičku,jen aby ona sama nemusela nést zodpovědnost.Není nejmenších pochyb o tom že Kateřina absolutně nezv ládla se o takto postižené dítě starat.Ten kluk nikdy nebude svéprávný,nikdy za sebe neponese vůbec žádnou zodpovědnost,někdo ji ale za něj mít musí.Má to být snad chudák babička?A co až Jirka bude starší a babičku napadne třeba nožem?Bude to snad proto že bůh to tak chtěl?
 ~•~Missy~•~ 


Víra je jedna věc, ale... 

(23.5.2003 22:06:17)
zodpovědnost věc druhá. To, že je autorka článku silně věřící a velmi to zdůrazňuje, je její soukromá věc, ovšem článek mi skutečně vyrazil dech. Adopce je v každém případě vždy velmi závažné a velmi závazné rozhodnutí. Chápu, jak moc si Kateřina malého Jirku zamilovala a jak ho měli rádi všichni členové rodiny. Co ale nechápu, jak je možné, že Kateřina nechala situaci dojít tak daleko. Z Jirkova chování jsem byla v šoku i když si uvědomuji, že za to vlastně nemůže, že je vše způsobeno jeho nemocí (či spíš více nemocemi). Kdyby ovšem jedno moje dítě z jakéhokoliv důvodu začalo ohrožovat na životě jiné moje dítě a členy rodiny (bez ohledu zda vlastní nebo adoptivní) a opakovaně se chovalo tak, jako Jirka, okamžitě bych situaci řešila. I za cenu nálepky krkavčí matky, i za cenu svěření dítěte odborníkům, i za cenu odloučení. Kateřina je podle mě ve své víře příliš trpělivá, příliš naivní a možná tak trochu sobecká. Vyřešila situaci ve své rodině, ale nějak mi do toho nezapadá babička Anička. Kateřině skutečně vůbec nevadí, že se kvůli Jirkovi léčí na neurologgi ani že ji vyhodili z práce? Jirka nebude neustále malý kluk, poroste a jeho nemoc s ním. Co bude dělat Kateřina, až Jirka na babičku Aničku vztáhne ruku? Myslela na to vůbec někdy? Život není spravedlivý a Jirka si svou nemoc určitě nezaslouží, nicméně jak k tomu přijdou všichni ti ostatní, co s ním musí žít? Jirka by měl být svěřen do péče odborníků v ústavu a to hned - to není názor necitlivé ženské, ale ženské s pudem sebezáchovy.
 Petr 
  • 

Bilance 

(24.5.2003 9:52:55)
Je to skutečně výborné:
- neurotizované vlastní děti
- fyzické útoky na hraně těžké újmy na zdraví (zatím měly děti kliku z prdele a dvakrát zalomenou - nebo anděla strážného na plný úvazek)
- babička která se na to nejspíš už nemohla dívat je totálně na palici a chodí sama se sebou po doktorech (není divu). Na to chození bude mít spoustu času, vyhodili ji z práce
- osobní asistent u babičky už má vředy
- autorka má zničená záda, dochází na neurologii a psychicky na tom taky není nejlíp
- manžel reaguje a priori podrážděně (zřejmě byl vstřícný ale už to trvá moc dlouho bez vyhlídky na zlepšení)
- rodina přestala chodit kamkoliv kde to Jirku rozrušovalo a taky k nim chodí lidi čím dál míň - takové Jirkaghetto

Summa summarum od oka 8 lidí se životem velkolepě zničeným (do různé míry), více či méně zničeným zdravím

Jako cena za co ? Za pobyt dítěte s perspektivně neřešitelným postižením mimo ústav, kam se nejspíš zase vrátí.

Dost drahá cena, ne ?
Takže jako odpověď těm kdo se pohoršují že nemůže soudit ten kdo nemá doma handicapované dítě: může, jistě může, protože i jeho se to týká. A je zcela lhostejné jestli se tato nekritická sebedestruktivní akce koná za trvalého ohánění Pánem Bohem nebo bez něj. Není to díky tomu ani lepší ani horší. Horší je to snad jen v tom, že autorka bude mít potíže zaujmout realistický náhled, pokud se o to bude chtít pokusit. Pomáhej jí při tom Pán Bůh (bez ohledu na denominaci)
 Petra, 2 děti 


Re: Bilance 

(24.5.2003 15:04:59)
Díky, Petře, řekl jsi to za mě. Nejsem zvyklá přispívat do těchto diskuzí, ale po té, co jsem včera večer se zatajeným dechem přečetla článek i ohlasy, nemohla jsem ani spát. Také mi trochu zavání nějakou sektou, ale to už je konec konců věc autorky a jejího manžela. Jen by do toho nemuseli tahat spoustu dalších lidí, kteří s jejich rozhodnutím nemají nic společného a přesto nesou následky s nimi, nebo dokonce za ně.

Ještě poznámku: když se zdravý jedinec chová agresivně a ohrožuje zdraví či životy lidí kolem sebe, jde před soud a skončí ve vězení. V případě dítěte psychicky poškozeného jeho chování sice můžeme chápat, ale neměli bychom tomu nečině přihlížet a čekat na věci příští...
 Jarka, 1 dítě 
  • 

Re: Bilance - souhlasím 

(26.5.2003 8:28:54)
Naprosto souhlasím s Petrem.
 janka a spol 


Re: Bilance 

(27.5.2003 9:00:27)
Je to napsané opravdu sirově, ale je to tak.....je dobré si to bez emocí přiznat.
 Jana, dcera 2 roky 
  • 

Vira? 

(24.5.2003 15:35:39)
Jak ja chapu, clanek nebyl vlastne autorkou urcen na stranky Rodiny, ale byl prevzat z nabozenskeho casopisu "Zivot viry", coz je dosti dulezity postreh. Myslim, ze i styl, kterym pisatelka svuj pribeh podava , odpovida tomu, ze si ho budou cist lide stejneho smysleni, stejneho nabozenskeho vyznani....Z prispevku je markantni, ze je pisou vesmes lide neverici, i ja mezi ne patrim. Presto, neb v mem blizkem okoli, mezi mymi kamarady, mam nejmene 4, kteri jsou verici a to tak, ze silne. Nechapu je, stejne tak, jako nechapu viru pisatelku, ale pokud jejich vira slouzi dobru a neobtezuje me, necht toto dobro cini. A my bychom je meli za to obdivovat a ne je jeste kritizovat. Pisatelka si jiste sahla za hranici svych moznosti pri vychove Jirky, nemyslim si, ze by to citila tak, ze by hazardovala se zdravim svych vlastnich deti - vzdyt pokud dovede milovat tak silne retardovane dite, ktere neni vlastni, jaka pak musi asi byt jeji laska k detem vlastnim? Kritizujete pisatelku, ale nesoustredujete se na to hl. - na hl. postavu, kterou je male dite, ktere nemuze za to, jake se narodilo (pravdepodobne se jednalo o vazna poskozeni v tehotenstvi - viz pozn. o alkoholovem syndromu). Dovedete si dost dobre predstavit, jak bude jeho zivot vypadat nekde v ustavu, kde bude obklopen lidmi, kteri ho "museji zvladat", ovsem nemuseji ho milovat? Myslim, ze jen velke lasce, kterou dostaval od sve adoptivni (pestounske) matky a jeji rodiny, mu alespon castecne nahradila to, co mu priroda nenadelila. Myslim, ze soudite nesouditelne a predevsim bez jakekoli empatie.
 Petr 
  • 

Re: Vira? 

(24.5.2003 16:27:49)
Ano, bez empatie.... To je ale svinstvo, nevcítit se. Ale když mne při tom vciťování ruší babička o níž se mluví a v podstatě se zhroutila když na sebe vzala břemeno péče které autorka nezvládala, včetně vyhazovu z práce. Ruší mne představa rodiny která přestala kamkoli chodit aby to Jirku nerušilo a k nim vlastně taky nikdo nechodí. Ať žije podnětné prostředí a bohatost podnětů pro ostatní děti. Ruší mne nůžky zabodnuté pod okem jednoho z dětí.
A při tom všem mne tu empatii jaksi kazí hlavně to, že jde v této kombinaci poruch (FAS, autismus, agresivita, jiné poruchy -schizofrenie? ) o záležitost jejíž perspektiva je sporná - a bylo by spravedlivější říci že perspektiva není.
Smekám v úctě a pokoře před rodiči kteří se ujmou dítěte, které život do té doby dost brutálně fackoval a dokážou z něj nezměrnou trpělivostí a péčí vykřesat a vypiplat to dobré co je v něm a co do té doby brutalita prostředí v defektní rodině potlačovala.
Ale v tomto případě mi úsilí pěstounů připomíná vybírání vody z přehrady děravým kastrolkem.
Pokud tyhle věci pisatelka nepojímá jako ohrožení svých dětí tak to není o bezbřehé lásce ale spíš o zaslepenosti.
 zuzana 
  • 

Re: Re: Vira? 

(25.5.2003 6:07:36)
clanek je sice cely desivy: ohrozene deti, babicka, rodice...ted jsem si ale uvedomila, ze to, co cteme, je shrnuti celych peti let. Situace nebyla jasna od sameho zacatku.
Nesmirne si vazim, stejne jako ty, kazdeho, kdo se rozhodne, at uz z jakychkoli duvodu vzit k sobe zanedbane dite. A je nam preci vsem jasne, ze nemuze cekat od prvniho dne skvele chovani, ze je pripraven i psychology na to, ze se dite bude chovat VELMI abnormalne, a ze je potreba mnoho trpelivosti a lasky,aby to vse prekonalo...

Nasi kamaradi letos adoptovali sedmilete devce - psycholozka je predem varovala, at nejsou prekvapeni, jestlize holcicka bude u nich doma krast a jejich vlastniho devatenactileteho syna pripravovala psycholozka i na moznost, ze se mu devce bude "sexualne nabizet", ve snaze ziskat od nej za to penize.

Prognoza jiste vice nez desiva.
Zdravy rozum, pud sebezachovy a snaha ochranit vlastni rodinu preci jasne rikaji, ze takove dite si nemuze nikdo privest domu. A preci se tak deje a ma to nekdy i stastny konec. A jedine diky odvaze podstoupit rizika nalezne spousta deti novy domov.

Pro zadnou rodinu asi neni jednoche rozhodnout, co jeste snesitelne je, a co uz nikoli.
 Alice 
  • 

Jirka uz s námi nebydlí 

(25.5.2003 0:11:23)
Nevím, jestli si mám o sobe myslet, ze jsem prílis tolerantní, ale me vubec neurází zpusob vyprávení ani obsah. Katerina je silne verící a podle toho clánek vypadá, navíc byl napsán pro nábozensky casopis. Myslím, ze autorka neceká ani plácání po rameni, ani lítost. Proste vypráví príbeh své rodiny, príbeh dosti smutny a rozhodne ne jednoduchy, coz si myslím, Katerina sama uvedomuje. Pres zmínky o Bohu a úkolu, které nekoho podrázdily, jsem vyrozumela, ze Jirku prijali za svého a mají ho rádi, uvedomují si ale stále narustající nebezpecí a cekala bych, ze babicka nebude konecnym resením..
Ano, je to velké stestí, ze se nikomu nic vázného nestalo.
 Šárka 
  • 

Kdo miluje Jirku aneb samá lež? 

(31.5.2003 22:55:38)
Po přečtení článku mám pocit, že autorka se nám snaží více čí méně refinovaně sdělit, že ONA je hodná, laskavá a milující, ale bohužel nevěděla, že si bere "zvíře". Nevěřím, že Jirku miluje, nejvíce to dokládá konec odpisu, kde se snaží sebe vyvýšit a jeho ponížit. Viz. věta jen tak mimochodem -"jak mu zabil to morče". Kdyby to bylo její dítě, taky by se ho zbavila? A co kdyby některé z její vlastní krve dítě onemocnělo a bylo pak postižené stejně nebo více než Jirka? Taky by ho šoupla babičce a odvolávala se na dva doktory? Na rovinu by měla říct, že nemá zájem o problémy a chce jen čistě nalajnovaný život. Tak to totiž je. Co by kdokoliv z Vás dělal, kdby takto onemocněl jeho blízký? Žena, manžel, matka, dítě...? A pokud si odpovíte, že byste ho po čtyřech letech vyhodili z bytu, tak se taky zamyslete nad tím, že to se může stát každému, tedy i Vám. Kdokoliv z nás může dopadnout vlivem různých okolností hůř než Jirka. Sama si nejsem jistá, co bych zvládla, ale rozhodně se mi nelíbí způsob, jakým nám to předestírá autorka. Prostě já jí nevěřím, ani tu víru, ani lásku k Jirkovi.
 Helena, dvojčata 
  • 

Nerozumím... 

(25.5.2003 7:26:29)
Paní Kateřino,
nechci Vás odsuzovat za styl života jaký jste zvolila.Přijde mi, že jste silně věřící a právě to mi nejde do hlavy, že vy, jako silně věřící, svojí láskou k bližnímu ohrožujete zdraví babičky,(vaší maminky, nebo maminky vašeho manžela) která se začala starat o takto narušené dítě, které, jak jste sama psala, Vám seslal Bůh. Myslím, že za to, že ho dáte zpátky do ústavu nikdo nemůže říci jediné slovo a nějak se mi nechce věřit, že by jste za Jirkou nemohli na návštěvu, nebo, že by jste si ho nemohli brát na víkendy.Dále mi není jasné, že Jirkovo chování nebylo podivné již na počátku soužití s rodinou.I když jste nedostali do rukou lékařské zprávy, tak po pár dnech muselo být jasné, že Jiřík v pořádku není.Jak jsem pochopila z článku, tak to asi tak bylo, ale o jeho chování jste lékaře neinformovala dostatečně.Píšete, že jste se rozhodla, říci lékaři o jeho chování až poté, co se situace vyhrotila a začala ohrožovat dcerku, teprve poté byl vlastně chlapec dostečně léčen.(Tedy pokud se dá hovořit o léčení).
 Martina,syn 2r. 
  • 

Reakce 

(25.5.2003 15:28:12)
Prekvapuje me vetsina napsanych reakci.Z clanku jsem mela dojem, ze pisatelka a jeji rodina delali vsechno proto, aby podle sveho nejlepsiho svedomi zajistili jednomu opustenemu klukovi veselejsi zivot a dali mu lasku.Nic fanatickeho a sobeckeho v tom nevidim. Mozna treba delali neco spatne, ale to prece dela kazdy.O tom prece zivot je. To si opravdu myslite, ze je lepsi sedet a nic nedelat nez dat ze sebe maximum v dobrem umyslu, byt by se to i nepovedlo, tak jak ocekavame? To jste opravdu, vy, kteri ji soudite, dokonali ve vychove deti, zivotnim nazoru a ostatnich vecech?
 Janula 
  • 

Poznámka 

(25.5.2003 15:39:58)
Ženu nejde odsoudit za znásilňování, jen za omezování osobní svobody nebo ohrožování mravní výchovy mládeže. Zákon nezná znásilnění muže ženou. To jen na okraj.
Přeju hezký den.
 Miška, 3 děti 


Re: Poznámka 

(25.5.2003 15:44:24)
Tak tohle mi tam taky bylo divné :-)) Možná šlo o nezletilé osoby, třeba....
 Janula 
  • 

Re: Re: Poznámka 

(25.5.2003 16:05:04)
To je pořád ohrožování mravní výchovy mládeže. Znásilnění je prostě paragraf "jen pro pány". :)))
 Veličina 
  • 

Re: Re: Re: Poznámka 

(25.5.2003 19:22:32)
nevím, proč tak důsledně reagujete, když nemáte tušení, co v tom zákoně je. Smozřejmě JE možné znásilnění kohokoliv ženou i mužem, přečtěte si paragraf 241 zákona č. 140/1961 Sb., například zde:
http://www.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_zakon/cast2h8.asp
 Janula 
  • 

Re: Re: Re: Re: Poznámka 

(25.5.2003 22:46:03)
Já samozřejmě mám tušení. Nejde o to, co je v liteře zákona, tak blbá nejsem, abych nevěděla, že takový zákon existuje. V praxi se ale nepoužívá, žena u nás myslím ještě nebyla odsouzena za znásilnění, pouze za pohlavní zneužívání nebo omezování osobní svobody.
Ostatně to je celkem lhostejné, v kontextu celého článku poměrně nedůležité. Nemá smysl se o tom přít.
 Veličina 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Poznámka 

(27.5.2003 19:25:52)
Janulo, také myslím, že nemá cenu se o tom přít, ale chybuji-li, uznám to. Výše píšete, cituji "Zákon nezná znásilnění muže ženou. To jen na okraj.". Tak snad umíme všichni číst a nemusíte teď takhle beznadějně mlžit, že to bylo vlastně myšleno úplně jinak;-)
 Viky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Poznámka 

(16.6.2003 12:40:40)
Samozřejmě je možné znásilnění ženou. Mám takový dojem, že znásilnění ženou souzeno bylo, šlo o případ, kdy byla žena spolupachatelkou znásilnění - nutila násilím jinou ženu k souloži s pachatelem (tj. pachatelé byli dva, muž a žena). Ale podrobnosti o případu si nepamatuji, přednášeli nám o tom na škole a je to už nějaký pátek zpátky.
 Daniela Lukášek Leonka Kevin 


Re: Reakce 

(25.5.2003 15:52:10)
Martino,
nemyslím si, že negativní reakce většiny příspěvků se týkají toho, že pisatelka chtěla dát domov dítěti z ústavní péče. I když opomenu v jakém duchu celá rodina žije, jsou určité hranice, které by měly být dány.
Opravdu mi nepřipadá statečné vystavit celou rodinu včetně Jirky jeho vlastní nemoci, tak, že jen zázrakem nadošlo k dalšímu jakémukoliv postižení kohokoliv z nich. I když ani tady si nejsem úplně jistáv rovině psychické.
Nevím jaké máte zkušenosti z násilím, myslím, že žádné a buďte ráda. Já se s ním setkala jen jednou v životě a následky poneseme do konce života. Rozdíl mezi mnou a pisatelkou byl ten, že jsem o té nemoci nevěděla a tudíž jsem tomu nemohla zabránit.
Pevně věřím, že úmysl byl dobrý, ale takto nemocné dítě potřebuje kromě lásky i obrovskou odbornou péči.
Daniela
 Alice 
  • 

Postizené díte 

(25.5.2003 20:39:27)
Nekterí se tady ptali, jak je mozné, ze Katerina "netusila" nic o Jirkove postizení dríve a tudíz, ze to dríve "patricne" neresila.
Myslím, ze urcitych odchylek si asi vsimla, ale jeste treba nebyly neresitelnou zátezí pro rodinu, jeste doufali, ze se jeho stav zlepsí, brali si ho prece jako za svého a meli ho rádi. Navíc ani lékari nebyli v pocátku jednotní.
Pozdeji se diagnozy taky lisi, bohuzel bylo cím dál víc jasné, ze stav se nelepsí, ale naopak zhorsuje. Coz v pocátcích jasné nebylo. Napríklad: otevrít a nastartovat auto mi na 4leté díte s nálepkou "imbecilní" príjde jako skvely vykon. Vymyslet si historky, kterymi zmátl ucitelky v materské skolce -taky dobry. (A vubec zvládnout docházku do materské skolky, v clánku se nepíse o jakou skolku slo). Nevím, jestli je mé povedomí správné, ale lehká mentální retardace (dríve pod oznacením debilita) odpovídá zhruba 6letum mentálního veku a imbecilita tedy veku jeste nizsímu (?). Navíc byva tato "prostá" mentální retardace diagnostikována uz zhruba do 3let veku. Podobne jako rany detsky autismus.
Takze situace není cernobílá, rozhodne ne od pocátku, jak o ni nekdo muze uvazovat, pokud nemá zádné zkusenosti nebo znalosti.
K príhode s málem vyrazenym okem bych chtela dodat, ze za deti at vlastní ci adoptované, zdravé ci nemocné jsou zodpovední rodice, a ze takové úrazy, kdy jedno málem druhému ... se stávají i v rodinách se zdravymi detmi a rodice na ne pak s hruzou vzpomínají. Rozdíl je v tom, ze
dohled nad zdravymi detmi je pro rodice méne nárocny, nez nad dítetem problematickym. Nekdy v zájmu bezpecnosti ostatních nezbyvá nez vyuzít nabídky "odborné péce" (s ostrahou). Je jasné, ze pro milující rodice je to poslední resení.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Postizené díte 

(26.5.2003 22:47:50)
Nedá mi to a musím do té laviny příspěvků ještě taky jeden přidat. Vždycky jsem obdivovala rodiny, co si byly ochotné vzít domů cizí postižené dítě. Tady mi ale připadá, že rodiče upřednostňovali cizí agresivní dítě před vlastními (zatím) zdravými.

My jsme měli v pomocné škole podobného chlapečka jako je Jirka, byl taky nemocný, snažil se poškozovat sebe i ostatní, ale naštěstí u nás se s tímto počítá, personálu je víc než v běžné škole, tak jsme ho zvládali. Ale opravdu si neumím představit, že bych ho přivedla k mým dětem domů a nechala je, ať se brání jak umí, protože při 24 hodinové péči není možné, abych měla všechny pořád pod kontrolou.

Myslím si, že by ta maminka mohla být ráda, že se nikomu nic nestalo a přiznat si, že to nezvládli.
Babička už to asi pochopila taky.

E.
 Pán Bůh 
  • 

Rada 

(26.5.2003 9:41:09)
Vážená paní, dal jsem vám jako člověku rozum a svobodnou vůli.
Za svoje rozhodnutí nesete sama zodpovědnost, nesnažte se házet svoje špatná rozhodnutí na mě. Anebo na babičku.
Děkuji
 Meta 
  • 

Empatie ano, ale pro všechny! 

(26.5.2003 9:46:57)
Paní Kateřino,
klobouk smekám, starat se o opuštěné děti je těžké, snad ale i krásné. Máte velkou lásku k dětem. Víra v Boha je, při tak těžké práci, jakou výchova bezesporu je, velikou oporou. Článek jste napsala asi proto, aby jste nalezla slova útěchy. Asi se opravdu trápíte. Ale mám trochu dojem, že cítíte po odchodu Jirky ulehčení a právě to ve vás vzbuzuje pocit viny a tak si logicky hledáte pro ten „nepřípustný“ pocit omluvu.
Jste-li věřící, pak víte, že Bůh dal člověku především svobodnou vůli, takže lidé, kteří něco neustále svádí na Boha, jsou vedle, jak ta jedle. Tvoříme si osud vlastníma rukama.
Pokud na základě „víry“ konáme „dobré“ skutky, a to dokonce bez ohledu na ostatní lidské bytosti, musí to být té spravedlivé bytosti stejně milé, jako lezení do zadku. Víte, když mi syn utře nádobí prostě jen tak, vezme utěrku a mami, to jsme rychle hotoví, mám radost až bych zpívala. Jindy ale utře nádobí a pak přijde s nějakou žádostí a ta radost z jeho pomoci je v tu chvíli pryč.
Pokud na sebe beru úkol, vím, že ho mohu i nezvládnout a když upřímně udělám, co bylo v mých silách, nenesu vinu, pokud se vše nezdaří a mohu se dívat lidem či Bohu do očí. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Právě na nezdarech se nejvíce učím. Žádný z nás není jenom „hodný“. Každý má i svoji horší stránku. Je to přirozené. Přiznat si ji, to je statečnost. Zapírat ji, je pokrytectví. Myslím, že trochu bojujete i s pýchou, že jste příkladná věřící a žijete „slovo boží“, paní Kateřino, vzpomeňte prosím někdy na poustevníka z pohádky „Záhořovo lože“.

Přikláním se především k názoru „zachraňte babičku“ . Copak starší člověk nemá nárok na klid a odpočinek? Co bude za pět let, sil ubývá, problému přibývá? Láska má být pro všechny, i pro babičky. Násilí je nutné stavět hráze.

K fanatismu mám historku ze života. Mamka pracovala jako pečovatelka ve dvojici s jednou až fanaticky „věřící“ mladou ženou. Společně měly na starosti jednoho nechodícího klienta. Toho občas navštěvoval kamarád s pejskem, bohužel, jednoho dne se objevili po takové návštěvě na peřině blechy. Ta „věřící“ to vyřešila vskutku orginálním způsobem, řekla mamce, teď ti ukáži, jakou sílu mi dává Pán: „Blechy, ve jménu božím, zhyňte!“ No, když odešla, doběhla mamka do drogerie a blechy postříkala. Druhého dne nebylo po blechách ani památky, což se stalo potvrzením „boží síly“. Moc jsme se té hubící metodě nasmály.
To neberte nijak osobně, paní Kateřino, jen pro zasmání, ale zamyslete se, neberete občas boží jméno nadarmo? Opravdu ne?
 Vera S. Clarisska 7 , USA 
  • 

Re: Empatie ano, ale pro všechny! 

(26.5.2003 22:47:39)
Tak vystižně asi jestě nikdo neodpověděl. A při tom vycházeje právě z posice věřícího člověka. S plným respektem k takovému pohledu na svět, ale i s připomenutím naší vlatní zodpovědnosti. Pravě v tom je tahle vyslovená útěcha nejpravdivější a může pisatelce příběhu pomoci. Věra S.
 Katka 
  • 

Obdiv? 

(26.5.2003 14:59:34)
To, že se paní Kateřina rozhodla dobrovolně pečovat o takto výrazně postiženého chlapce,je pouze projev jejího rozhodnutí.Co mě ale opravdu překvapilo, je nezodpovědnost této paní.Myslím si, že docházelo především k ohrožování ostatních dětí a dospělých členů rodiny a to přece není v pořádku.Trochu mi to připadá jeko nějaký druh spasitelského komplexu.Věřící člověk přece ví, že svým jednáním nesmí poškozovat druhého.Ale protože byl v rodině přítomen ten chlapec, tak paradoxně docházelo k potenciálnímu poškození všech členu rodiny.Moc to nechápu.Káťa.
 Alena, bez dětí 
  • 

Tak nevím 

(26.5.2003 16:24:52)
Docela dlouho jsem přemýšlela, jak zareagovat ne až tak na článek samotný jako na tu spoustu příspěvků a komentářů, které se u něj objevují.

Nevím, podle mě je hlavní chyba v tom, že byl článek psaný pro křesťanský časopis bez úprav publikován tady.

Život víry je časopis, který čte především část křesťanů,pro které je běžný právě tenhle způsob vyjadřování -bohužel je dost nesrozumitelný pro lidi, kteří nejsou z toho prostředí.

Äsi je také dobré vědět, že velká část příběhů v něm uveřejňovaných jsou svědectví lidí o tom, jak jim Bůh pomohl, jak se o ně postaral v těžké chvíli a podobně, zkrátka příběhy tak říkajíc se šťastným koncem.

A tak to, že si autorka troufla mluvit ve článku pro tenhle časopis i o tom, že "poslouchala Boha" a přece to jaksi "nevyšlo", pro mě osobně znamená toto: chtěla vyjádřit, že ani život ve víře není vždycky jen krásný a jednoznačně pozitivní.

K příběhu samotnému: nemám děti a tak se jen těžko vžívám do některých komentářů - ale zdá se mi, že Katka a její rodina prostě chtěli pomoct jednomu chlapečkovi, kterého nikdo nechtěl a nechtělo se jim to vzdát, protože ho přijali za svého a - ruku na srdce - udělali toho pro něj hodně. Na tom nevidím nic špatného a myslím, že to je spíš obdivuhodné. Problém je, že neodhadli, kde jsou hranice toho, co jsou ještě schopní zvládnout a unést.
Kdo z nás ale tohle odhadne vždycky předem? Já tedy určitě ne.





 Sosan 
  • 

Re: Tak nevím - o dědečkovi na komíně 

(26.5.2003 17:24:19)
Připomíná mi to ten vtip o povodních, kdy se dědeček modlí ve svém domku, 2x pro něj přijedou záchranáři a on je vždy vyhodí, že se modlí k bohu a že ten ho určitě zachrání. Naposled, když už dědeček sedí na komíně přijedou záchranáři na loďce a on je zase odmítne, že se modlí k bohu a že ten ho určitě nenechá utopit. Tak záchranáři odjedou, voda ještě stoupne a dědeček se utopí. Přijde do nebe a povídá:"Bože, co jsi mi to udělal? Proč jsi mne opustil? Tolik jsem v tebe věřil a ty"s mě nechal utopit." A bůh praví: "Já že tě opustil? Vždyť jsem pro tebe dokonce 3x poslal záchranáře! To bylo tvoje rozhodnutí, že ses nenechal odvézt!"

Jo, tak to v životě chodí. Je třeba vážit, zdali ta loďka se záchranáři (v tomto případě všemi doporučovaná ústavní péče) není náhodou už ta nabízená ruka od Boha.
 Boba 


Re: Re: Tak nevím - o dědečkovi na komíně 

(26.5.2003 21:12:38)
Jeej, Sosane, tos napsal skvele ;)))
 Mirka 
  • 

Myslím, že chápu 

(27.5.2003 8:10:23)
Celý pátek jsem o tomto článku přemýšlela a pořád se k této diskusi vracím. Já jsem článek pochopila tak, že pisatelku velmi mrzí, že nevěděla o tom, v jakám je Jirka zdravotním stavu dřív, než se rozhodla si jej vzít do rodiny. Myslím si, že ji velmi trápí, že jej má vrátit do anonymního prostředí, kde ho nikdo nebude milovat, jako oni a kde bude zcela jistě strádat, přinejmenším psychicky. Vůbec nechápu, proč všichni odsuzujete matku, která se brání odevzdat svoje dítě do ústavu a "vzdát to". Pisatelka zcela určitě není z těch, co by, byť těžké úkoly vzdávaly, a ona se rozhodla vytrvat a tomu dítěti pomoct a teď je velmi nešťastná z toho, že to nezvládla. Kdyby se moje dítě narodilo těžce postižené a já jsem se o něj nedokázala postarat, taky bych ho nikdy nedala do ústavu. Cítila bych se ale tak zodpovědná za jeho život, že bych volila krajní řešení. To ale samozřejmě nejde, pokud má maminka těch dětí víc.
V poslední době se na Rodině v diskuzích setkávám s neuvěřitelnou netolerancí, která je zřejmě jen hodně řídkým odvarem stavu naší společnosti. Proč napadáte pisatelku za její víru v Boha? Já věřící nejsem, a je mi úplně jedno, jestli někdo konzultuje svá rozhodnutí v modlitbách s Bohem nebo s kámoškou na diskošce u vizoura, ale pro řadu lidí tady by ta druhá varianta byla jistě mnohem přijatelnější.
Mirka
 Daniela Lukášek Leonka Kevin 


Re: Myslím, že chápu 

(27.5.2003 8:46:20)
obávám se, že nechápeš nic Mirko.
Bráníš tady ,jak píšeš matku, která to nechtěla vzdát a dát dítě do ústavu. A jak k tomu přijdou ty ostatní děti, které se tam vyskytovaly? Čím si oni zasloužily ,aby zatímco jejich matka bojuje za dobrou věc, byly po léta terorizovány duševně agresivním sourozencem? To je podle Vás zodpovědnost?
A ještě něco-zodpovědnost není to porodit postižené dítě a hrdě vykřikovat JÁ ho do ÚSTAVU NEDÁM!!!, radši ZVOLÍM KRAJNÍ ŘEŠENÍ! Pro koho vy hrdinko pro něj nebo budete i myslet na sebe?
Zodpovědnost, když se Vám narodí postižené dítě je to, že se k tomu čelem postavíte a vyberete si jednu ze dvou variant.
za 1/půjdete do toho, za 2/rozhodnete se pro USP-soudný člověk vás neodsoudí, samozdřejmě vás, že?
 Marta 
  • 

Re: Re: Myslím, že chápu 

(27.5.2003 20:13:41)
Milá paní Danielo,

zrovna od vás bych očekávala pochopení pro pisatelku článku. Pochopení pro její těžké rozhodování. Vy sama jste si prožila peklo (a opravdu jiný výraz mě pro situaci, kdy na chvíli svěříte své krásné zdravé vymodlené miminko osobě, o které si myslíte, že by Lukášek mohl jednou říkat "táto" a po návratu naleznete dítě v kritickém a bohužel nevratném stavu, nenapadá), sama si rozhodně neumíte představit dát Lukáška do ústavu, přitom jeho prognoza je určitě beznadějnější než Jirkova. A přesto každý den bojujete o něco ještě více beznadějnějšího, apelujete na city společnosti a bez její zejména finanční pomoci byste to rozhodně nezvládla. Pisatelka se snažila udělat, co mohla ba ještě víc, zrovna tak její rodina. Pořád doufali, že to zvládnou... Že jim v tom velmi pomohla jejich víra je nasnadě. Pro Jirku udělali více než kdokoliv jiný.
 Daniela Lukášek Leonka Kevin 


Re: Re: Re: Myslím, že chápu 

(27.5.2003 22:49:23)
Marto,
jestliže jste tak podrobně seznámená s naším neštěstím, pak mi už vůbec není jasné jak můžete očekávat ode mě pochopení vůči jednání pisatelky.
Už jsem se zmiňovala v některém z předešlých příspěvků, že rozdíl mezi námi byl ten, že já o agresi nevěděla a v žádném případě bych nebyla s člověkem, o kterém bych věděla ,že je násilník. Pisatelka vědomě vystavovala, především děti, dlouhodobě násilí..... jsem ta poslední ,kdo by měl pro to pochopení.
Ano Lukáškův stav je beznadějný, ale on sám NIKOHO NEOHROŽUJE.
Prosím ,nezaměňujte jablka s hruškami.
 Daniela Lukášek Leonka Kevin 


Re: Re: Re: Re: Myslím, že chápu 

(27.5.2003 23:14:47)
Ještě bych ráda dodala, že se hluboce mýlíte-vychovávám své dítě, založila jsem OS, píšu články do časopisu, snažím se vybudovat stacionář pro děti s nejtěžším postižením, rehabilitaci...... opravdu máte pocit, že bojuji za něco stále beznadějnějšího?
A že při tom apeluji na city společnosti? A na koho jiného se mám obrátit,abych ho seznámila s realitou našich soudů a postojem státu vůči rodinám s postiženými dětmi?
A ještě v jedné věci se hluboce mýlíte-finančně to nezvládám právě díky finanční pomoci státu. Ne on, nýbrž já jemu pomáhám , vzhledem k tomu, že za ústavní péči vynakládá desetinásobně víc peněz.
Daniela
 Vladik 


Re: Re: Re: Re: Re: Myslím, že chápu 

(27.5.2003 23:28:44)
To se nedá srovnávat. Pokud člověk péčí o tak nemocné dítě (Jirku) ohrožuje jen sebe, je to jeho rozhodnutí a určitě na to má právo. Ale rozhodně nesouhlasím s tím, že tak dlouho trpěly ostatní děti. Nemám nic proti postiženým dětem a moc obdivuji všechny, kdo se o ně starají, dokonce je i dobrovolně přijmou do vlastní rodiny. Nestávají se ale v tomto případě vlastní zdravé děti "postiženými" - donuceni snášet agresivního sourozence? Nemají snad stejná práva na dětství, radost a smích jako dítě postižené?

A nezlobte se na mě, ale nemohu uvěřit tomu, že se dětem po Jirkovi stýská, to je trochu silný kafe...

Myslím, že tu nejde o víru. Přecenit své síly může každý, jen je třeba včas říci dost.
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Myslím, že chápu 

(28.5.2003 13:46:58)
To je právě to, co mě na článku nejvíc vadí. Děti těžko a se žárlivostí přijímají i zdravé vlastní sourozence. Sourozenecká rivalita je normální, zná ji každý rodič, který má více než 1 dítě. Těžko si představit, že děti svého nevlatního "vetřelce" tak milují, i když ten nejenže odčerpává rodičovskou pozornost, ale i jim fyzicky ubližuje. Očekával bych tedy, že vztahy mezi sourozenci za těchto okolností nebudou v pořádku a že i totálně vyčerpaná matka bude v důsledku svého vyčerpání občas na děti zlostná a toto budou příznaky krize rodiny plynoucí z dlouhodobě nezvládané situace. Místo toho tady autorka popisuje, jak děti chystají pro Jirku dárky, všichni se objímají a po odchodu Jirky pro něj děti pláčou, jak se jim stýská. Opravdu mám podezdření, že autorka nepopisuje věci pravdivě, že to tak prostě není. Mohu se samozřejmě mýlit, v tom případě se omlouvám. Pokud ale mám pravdu, musí autorka nejprve jít do sebe a podívat se pravdě do očí bez příkras. Najít sebe někde hluboce zašlapanou pod maskou toho, jak by měla vypadat dle představ svého náboženského společenství. Pak je možno teprve situaci pochopit a udělat nějaké správné rozhodnutí. Upřimná víra ji v tomto těžkém kroku může pomoci.
 Alice 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Myslím, ze chápu 

(28.5.2003 0:53:03)
Danielo, je skvelé, co delás a jak to zvládás. Obdivuju te. Preju vám obema i kvuli dalsím detem, at vám vase plány vyjdou.
S tím násilím más pravdu, je to zlomek casu, ktery zmení cely zivot a nedá se vrátit zpet. Chápu, ze si to pri takovych prílezitostech uvedomujes zive a je mi trapné, ze se o tom vubec zminuju.
Ale ta situace mi prijde jiná. Prirovnala bych to treba k tomu, co jsi napsala v diskusi "náhradní rodina" ze by ses v prípade nejakého utoku nerada rozhodovala mezi barevnym a postizenym. Pamatuju si to, protoze taková situace by mi prisla taky desivá (neco jako Sofiina volba).
Nevíme, jak dlouho a casto ostatní deti musely Jirkovu agresivitu snáset (snad se tomu rodice snazili co nejvíce zabránit?), ani jak tohle jeho chování vnímaly a teda ani, jestli to v nich srámy na dusi zanechá. Uklidnuje me, ze "uz s nimi Jirka nebydlí", jak to s ním bude dál se uz asi nedozvíme, ale dá se to predpokládat. Snad budou zodpovední.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Myslím, že chápu 

(28.5.2003 8:16:05)
Danielo,
drž se, já pracuju s postiženými dětmi a vím, že u každého dítěte má smysl něco ho učit, snažit se něco vylepšovat a žádná práce s nimi nění "beznadějná", Marta asi nic nechápe.
E.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Myslím, že chápu-pro Martu 

(28.5.2003 8:12:44)
Marto,
tak tohle si Daniele zrovna psát nemusela. Přečti si to ještě jednou, aby sis uvědomila, cos jí to vlastně řekla:o(. Je mi z Tebe smutno.
E.
 Jarka, dvě dcery 


Re: Re: Re: Myslím, že chápu 

(28.5.2003 10:02:56)
Marto, měla by sis v hlavě trochu porovnat skutečnosti. Jsi nějak mimo.
 Hanka, dcera 3 roky 
  • 

Re: Re: Re: Myslím, že chápu 

(28.5.2003 12:37:51)
Milá paní Marto, nezlobte se na mě, ale opravdu porovnáváte neporovnatelné. Danielu postihlo neštěstí, ale myslím, že se s ním vyrovnává jak může, ještě se snaží pomáhat ostatním. Mít doma postižené dítě, které ubližuje všem ostatním členům rodiny, je úplně jiná věc. Váš příspěvek do diskuze byl zlý a myslím, že si to Daniela nezaslouží. H.
 Monika  
  • 

Re: Myslím, že chápu 

(8.6.2003 17:57:38)
Líbí se mi Váš příspěvek, stejně tak příspěvek paní Aleny. Zaráží mě, s jakou rozkoší lidé "kamenují" a ještě cynicky žertují (Sosan). Paní Kateřina se určitě dopustila chyb (tak jako kdokoli z nás), ale určitě si zaslouží hlavně slova uznání a povzbuzení a nikoli zostuzení. Jiříček své sourozence ohrožoval a trápil své okolí, ale upřímně... Nechovají se naše děti občas taky velmi nevhodně a neubližují si navzájem? A někdy dost "zhusta". Jenomže naše děti jsou zdravé, nemají smutnou diagnózu, jenom jim možná chybí něco ve výchově. Není to špatnou péčí, ale spíše naším nevalným přístupem k druhým lidem, který děti kopírují. Tahle dětská agrese nikoho neohrožuje?
Přidávám se k názoru na babičku. Musí to být vzácná žena. Možná potřebuje klid, ale jsou lidé, kteří navzdory stáří a nemocem potřebují poslání... Musí pracovat, obětovávat se pro druhé, aby mohli vůbec žít. Snad bychom si z toho, mohli vzít tak trochu příklad. Ačkoli podle zdejších článků mám pocit, že mnozí zdejší pisatelé to nepotřebují. Mají patent jak na rozum, tak na morálku.
 Pavel 
  • 

Kdo neprožil, nepochopí 

(27.5.2003 10:03:55)
Když si pročítám (negativní) reakce některých z nás, napadá mě jediná odpověď: "Zkus si to! Nemusíš roky, stačí pár týdnů a budeš daleko pokornější v myšlení, mírnější ve volbě slov a velmi dalek hodnocení druhého člověka." Kdo si něco podobného neprožil, těžko může chápat, kolik psychické energie a sil Jirka stál a ještě stát bude! Celá Vaše rodina má můj hluboký obdiv. Máme doma 4 adoptované děti a moc dobře vím, o čem to je. A to zdaleka nemáme takové "Jirky". Myslím si, že kdybyste nebyli křesťanská rodina, která denně čerpá sílu od Pána Boha, dávno byste skončili na psychině a Jirka v ÚSP.
 Hanka,Jiříček 3,5 let 
  • 

Zvláštní pocit 

(28.5.2003 8:43:01)
Mám opravdu zvláštní pocit.Jsem nevěřící ale tolerantní člověk a i přesto,že jsem se snažila nevnímat "boží slova" a pochopit článek,to bez nich prostě nemělo smysl.Sama jsem se starala o postiženou maminku a vím,co ta péče obnáší(je jedno jestli dítě nebo starý člověk neposluchá,je nemocný a dělá neplechu).Ale co mě zaráží je,že i po tom,co jste jako rodina zažili,nemáte ani kousek úcty k babičce.Jiříka jste si k ní odložili,abyste zachránili sebe a přitom víte,že jí to může jenom uškodit.To Vám Váš Bůh dovolí,zničit ji,odrovnat od společnosti? Nakonec i ona může najednou odejít a už se nikdy nevrátit.A co Vaše děti,ty si babiččinu lásku nezaslouží?Kde by ji chudák babička ale mohla vzít,když veškerou energii musí dát Jiříčkovi.Lituju Vaší rodiny a nevěřím,že Bůh Vás nějak ochrání.Vaše děti zažily hrůzu a Vy sama to odnesla na zdraví.Radím Vám ze své vlastní skušenosti.Mám 27 let,od dětství maminka postižená a tatínek nás vychovával 3 děvčata.V 69 letech to už neunesl a postihla ho CMP a je ochrnutý a nemluví.To rozhodnutí bylo ale na mě a udělala jsem to pro svoje zdraví a manžela a rodinu,abych mohla dál žít.Tu hrůzu,kdy je nechtějí spolu nikde vzít,Vám Všem přeju zažít,jinak byste si potom vážili věcí a zdraví a vůbec všeho okolo.A hlavně byste k tomu nepotřebovali "BOHA".Omouvám se za tak dlouhý článek,ale popudilo mě to velice.Teď máme opravdu jen jeden život.
 Jarmila 
  • 

Proč tolik příkrých soudů? 

(28.5.2003 15:37:39)
Trochu mne tu zarážejí někteří pisatelé, kteří na základě článku, mají zcela jasno a jsou schopni jednoznačně odsoudit jeho autorku. Nechápu, jak si můžete být svými hodnoceními tak jistí.

Rodina, o které článek vypráví, jistě žije poněkud nestandardní život (jiný než většina), Možná je někdy obtížné její chování pochopit, ale to není důvod ji za to odsoudit.

Já rozumím tomu, že i přesto, že s Jirkou byl život ukrutně těžký, že se jim po něm stýská. A zároveň chápu, že si bez něho všichni tak trochu oddechli. A přitom jim může chybět. To jsou podle mne normální pocity.

Zabezpečit celou rodinu i s Jirkou byl extrémně těžký úkol. Myslím, že nebylo tak jednoduché odhalit Jirkovy nemoci, i v článku je zmínka o tom, že byli vlastně opakovaně ubezpečováni, že Jirka je zdráv... navíc Jirka byl prý podle hodnocení odborníků na tom vývojově velmi dobře na to, že trpěl tak závažnými nemocemi (komunikace, básničky, poznávání zvířat, zručnost...). To svědčí i o tom, že mu určitě byla věnována veliká péče. A určitě mu to pomohlo.

Kupodivu si myslím, že to význam mělo i pro jeho sourozence. Jistě, nebylo to jednoduché, ale zastávám názor, že všechno, co člověk prožije, je pro něho DOBRÉ. Tedy i špatné zkušenosti a zážitky se zúročí a mají svůj význam. Ano, byli ohrožováni na životě. Ale (možná trochu cynicky tvrdím) to je každý z nás dnes a denně. A stává se to i mezi sourozenci zcela zdravými. Autorka článku se všemi silami snažila všem dětem zdraví ochránit.

Nesoudím autorku článku, protože mi to nepřísluší. Nemusím souhlasit s některými jejími kroky, které v článku popisuje a nemusím třeba souhlasit s jejím způsobem uvažování, ale stále jsem daleka toho, abych ji ODSOUDILA jako nezodpovědnou, fanatickou.... atd. její příběh mě může šokovat, může mě pobuřovat, může mi být líto babičky... Ale stejně - já jsem nebyla v té situaci a neznám dopodrobna ten příběh.

Stále se ptám, kde berete tu jistotu, abyste mohli tu ženu tak napadat a šmahem odsoudit? Vy víte, co byste dělali? Nemůžete vědět...


P.S. Takový divný nesnášenlivý duch tu vládne na Rodině už pěkných pár měsíců... je to škoda.

Mějte krásné dny, Jarmila
 Sosan 
  • 

Re: Proč tolik příkrých soudů? Asi proto, že... 

(28.5.2003 17:26:12)
Všimněte si míta v článku, kde autorka jakoby na chvíli zapochybuje. Doslova zde píše:

Nebo ne? Bylo to mámení charismatických poblouznilců? Taky vedle. Bůh je přece člověku srozumitelný.

Kdo že mají být ti charismatiční poblouznilci? Jsou to nějaké další osoby, které autorku výrazně ovlivňují?

A také, co to jsou: potvrzující události typu "Gedeonovo rouno"? Co se kolem dělo tak úžasného, že to autorka považuje za nějaké boží znamení?

Pak ta neoblomná víra v to, že po smrti byde mít Jiříček "nové tělo a hlavně nový rozum". Odkud bere tu jistotu, že se dokonce pustila (společně s manželem = jsou cáklí oba) do vymýšlení konkrétního scénáře rodinné sebevraždy?

Osobně si myslím, že ta kritika je v tomto případě na místě.
 Helena, dva kluci 
  • 

Pane Bože , řekni , prosím,Kateřině,že tu má hromadu dopisů s otázkami.  

(29.5.2003 14:58:00)
A protože jsem lidi se soucitem a snad soudní, některé výjevy z vyprávění nás zvedají ze židle, prosím,zjev se jí rychle, ať nás nenechá v mukách ....Helena
 Jarmila 
  • 

Re: Re: Proč tolik příkrých soudů? Asi proto, že... 

(30.5.2003 11:25:23)
Já nevím, mě se zdá že, Sosane, Vám vadí nevíce to, jakým jazykem je článek napsán. Přiznávám, že je to jazyk zvláštní a někdy velmi zvláštní. Já také nevím, co je "Gedeonovo rouno" (píšu-li to vůbec dobře:-), ale proč Vás to tak rozčiluje? Někdo by třeba řekl, že měl nějakou intuici nebo pocit, nutkání ... To už Vám připdá snesitelnější? Ten článek má prostě jinou formu, než jsme zvyklí, ale jinak vypráví o trápení, které může potkat mnohé z nás...
J.

 vseznalek 
  • 

Re: Re: Re: Proč tolik příkrých soudů? Asi proto, že... 

(30.5.2003 11:29:37)
Gedeonovo roucho - symbol Ducha svatého

Když Gedeon, Izraelita vyvolený Bohem, aby vysvobodil izraelský národ z nadvlády cizinců, předem viděl milost tohoto daru, předložil svůj dotaz (srov. Sd 6,36-40) a prorokoval, že se lněné sukno ,obraz lidu, na kterém předtím byla rosa, vysuší, tj. že již nemudou mít od Boha Ducha svatého - jak praví Izajáš (5,6): „Mrakům zakážu skrápět je deštěm.“ - zatímco na celé zemi bude ležet rosa, tedy Duch Boží, který sestoupí od Pána, „Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a bohatýrské síly, Duch poznání a zbožnosti, Duch bázně před Hospodinem“ (Iz 11,2-3). Dal jej církvi, poslal z nebe Přímluvce (srov. Jan 15,26) na celou zemi, kam - jak praví Pán (srov. Lk 10,18) - ďábel spadl jako blesk. Potřebujeme proto Boží rosu, abychom se nepopálili a abychom se nestali neplodnými, a proto kde máme žalobce (srov. Zj 12,10), tam máme i obhájce (srov. Lk 10,30-37)

 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Proč tolik příkrých soudů? Asi proto, že... 

(30.5.2003 12:45:49)
Asi jste mne špatně pochopili, já vím, co to je Gedeonovo roucho. Ale jde mi o to, že tady autorka nepokrytě píše, že si vzala Jirku k sobě, protože bůh jí její rozhodnutí potvrdil zázrakem, či hned několika. To není otázka toho, jakým jazykem je článek psán. Buď se kolem Kateřiny opravdu dějí zázraky nebo si Kateřina vymýšlí či ještě spíše obelhává sama sebe. To je to, co mi na článku vadí a co chci vysvětlit. Jaké skutečnosti považuje Kateřina za zázraky, kterými jí bůh potvrzuje správnost jejího rozhodnutí?
 Alice 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Proč tolik příkry´ch soudů? Asi proto, ze... 

(30.5.2003 20:17:43)
Sosane, Gedeon si taky vymyslel?
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Proč tolik příkrých soudů? Asi proto, že... 

(30.5.2003 12:52:04)
Jo, ještě na vysvětlenou, protože z toho biblického citátu to není moc patrné - s tím rounem to bylo tak, že aby Gedeon potvrdil svojí domněnku, dal ovčí kožešinu večer ven na trávu a řekl: "Ráno bude rosa jen na rounu a tráva bude suchá" - a stalo se. Druhý den večer udělal totéž a řekl: "Ráno bude rosa jen na trávě a rouno zůstane suché". A stalo se. Takovou skutečnost, která evidentně odporovala běžným přírodním zákonitostem, pak považoval za potvrzení svého rozhodnutí. Proto mne zajímá, zda k takovým evidentním zázrakům v okolí Kateřiny opravdu dochází, když to ve svém článku píše.
 Jarmila 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Proč tolik příkrých soudů? Asi proto, že... 

(30.5.2003 13:42:59)
Zázraky, když už to tak nazýváte, se ději kolem každého z nás, akorát někdo si jich nevšímá, někdo je za zázraky nepovažuje... apod. Jak jsem již psala, někdo tomu říká intuice, někdo udělá něco jen na základě nějaké vnitřní pohnutky, ani neví, přesně proč... a věřící člověk takovým jevům dává symbolické názvy, které jsou mu blízké...
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Proč tolik příkrých soudů? Asi proto, že... 

(30.5.2003 14:08:07)
Nojo, můžete sice ve vaší květnaté mluvě považovat za zázrak to, že svítí slunce a že tráva je zelená. Ale to nejsou jevy toho typu, abych z nich mohl usuzovat na to, že bůh souhlasí či nesouhlasí s mým rozhodnutím. Jak by se snadno žilo, kdyby lidé když něco chtějí, řekli jednoduše, že to chtějí. Když něco tuší, řekli, že to tuší. Pakliže mají nějaký pocit, řekli že cítí to a to. Ale Katřina né. Ta si bude vymýšlet buhvíco, i když se nic takového vůbec nestalo a vy to ještě omlouváte a tvrdíte, že je to u věřících normální. No promiňte, ale to by muselo platit, že obecně každý věřící = magor a to si rozhodně nemyslím.

Když už tady ale Kateřinu nemáme k dispozici, co teda vy považujete za ty zázraky, které se běžně dějí a které akorát někteří nevidí? A dá se podle nich nějak usuzovat, zda bůh souhlasí či nesouhlasí s vaším zamýšleným rozhodnutím? Uveďte nějaké příklady. Já za sebe tvrdím, že jsem jaktěživ žádný takový zázrak neviděl.

Nebo snad větu "nehledě na potvrzující události typu Gedeonovo rouno" prohlásíme za symbolické vyjádření toho, že: "Cítila jsem, že je správné vzít si Jirku?". Mě se nezdá, že je to totéž.
 Jarmila 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Proč tolik příkrých soudů? Asi proto, že... 

(30.5.2003 15:13:08)
Já vůbec nevím, co je u věřících normální. A paní Kateřinu neomlouvám. Pouze naznačuji, že lidé jsou různí, různě myslí, různě cítí, různě se vyjadřují a nebudu o nich říkat, že jsou magoři jen proto, že to dělají trochu jinak než já.

Fakt si tedy nepředstavuji, že paní Kateřina kamsi pokládala ovčí kůži či co.. A proč by nemohla mít POCIT, že je správné si Jirku vzít? A ten pocit popsala biblicky, protože věří, že jí ho seslal Bůh (třeba..., já nevím ).

A o zázracích jste začal Vy.Já jsem mluvila věcech, které se dějí trochu mimo náš rozum a ne vždy jsou rozumem vysvětlitelné, ale takové Vy moc nepřipouštíte asi, že ne... :-)



 Marcela, 2 děti (4 a 2 roky) 
  • 

K čemu má vlastně sloužit diskuse? 

(31.5.2003 22:34:29)
Stránky Rodiny on-line navštěvuju od té doby, co se nám narodily děti. Příspěvku čtu ráda, obdivuju pisatele(lky), kteří se odhodlají přispět většinou zajímavým článkem. Beru to jako příjemné zpestření života na mateřské dovolené, mnoho článků ale vede k vážnému zamyšlení a k úvahám, o čem život vlastně je a co je v tom životě opravdu podstatné. Někdo bere život pragmaticky, jiný cítí, že život není jen to materiálno kolem nás. Lidé jsou různí, prožívají události odlišně. Myslím ale, že svými články přispívají na tyto internetové stránky ne proto, aby každého přesvědčili o své pravdě a o tom, že jen oni jednají správně a jejich názor a přístup je správný. Myslím, že se jen chtějí podělit o životní zkušenost, která je potkala a která může potkat každého z nás, bez rozdílu vyznání. A když už nic, tak si aspoň po přečtení takového článku můžeme říct, jak je dobře, že u nás doma to všechno tak klape a že se máme vlastně dobře....
Ale k diskusi. Dřív jsem diskusní příspěvky nečetla. Až poslední dobou si po přečtení článku čtu i názory ostatních. A jsem zklamaná. Protože je fakt, že většinou jsou ohlasy negativní, útočné, urážející. Měla jsem pocit, že diskuse je k tomu, aby i ostatní se podělili o podobnou zkušenost, podobný zážitek. A ne k tomu, aby se pisatel článku stal terčem ostré kritiky, někdy až výsměchu. A k článku paní Kateřiny si myslím, že už to, že se odhodlali vzít si ke svým vlastním dětem i další "cizí" dítě, je známkou toho, že jsou to lidé, kteří hodně myslí na druhé, a kteří žijí láskou pro druhého... Zažili něco, co pro ně nebylo a už nikdy nebude jednoduché. Nikdy na toho chlapce už nezapomenou. Byl součástí jejich života. A snad svým článkem nechtěli strašit budoucí žadatele o osvojení či pěstounskou péči. Každý takový žadatel si musí být vědom toho, že dítě, které chce příjmout za vlastní, není dítě chtěné, neprožívalo šťastná léta v milující rodině, ale naopak.
Děkuji paní Kateřině za tento článek. Je o něčem víc, než o tom, udělat si život pohodlným a bezstarostným. A nedivím se jí, že na tuto diskusi neodpovídá. Co vlastně čekáte, že by vám napsala??? Marcela
 Rose 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Proč tolik příkrých soudů? Asi proto, že... 

(1.6.2003 11:34:41)
Jistě se ti taky stalo, že jsi byl před závažným rozhodnutím a nevěděl, jestli to řešíš správně. Ono takové znamení podle Gedeonova rouna ,podle mě,může být totiž jen pouhé to, že jim toho chlapce dali. Abych to vysvětlila, když jsme si brali 1. dítě, také jsem se modlila za to, aby to bylo to pravé dítě pro nás. Pak jsem to hodila na Pána s tím, že jestli chce, abychom přijali právě tohle dítě, ať to zařídí. Ono totiž to, že ti nějaké dítě nabídnou, ještě zdaleka neznamená, že je opravdu dostaneš. A znamení ? Např. to, že jsme nechtěli čekat 2-3 roky, než nám nějaké dítě najdou, tak jsme si zatím chtěli pořídit vlastní, aby naše nejstarší nebyla tak dlouho sama. O mimčo jsem přišla a přesně ten den, kdy jsem měla termín porodu, k nám přišel náš kluk. Mám pokračovat ?
Bylo by toho víc. A ne jenom z NRP. Celkově, vždy, když nevím jistě, ptám se Boha, a odpověď vždy přijde. Záleží na každém, jestli ji chce vidět.
 Sosan 
  • 

Jo, chápu. 

(2.6.2003 9:16:29)
Jo, tak tohle chápu. To je docela známá mentání technika - můžu nejenom očekávat "znamení", ale přímo i řešení. Stačí jen přesně formulovat, co chci a pak neusilovat o řešení a jen tomu nechat čas a zůstat "na příjmu". Tohle znám, to funguje. Je pak jen otázka pojmenování, zda tomu říkám pomoc či znamení od Boha nebo od podvědomí nebo jak. Zázrak v mém chápání to ale není, ovšem měla-li Kateřina na mysli toto, tak jí rozumím.
Její zklamání pak pramení z toho, že se podle tohoto znamení zachovala a vlastně to dopadlo špatně - dítě mělo skryté onemocnění, kvůli kterému jej musela po velkém strádání opustit. To, že Jirku už nemá doma, to je správné rozhodnutí a nikdo jí ho nemůže vyčítat. Problém je spíš v tom, že její soucit a dobrosrdečnost pro řešení její situace nestačí. Je třeba být také statečný a unést toho těžké rozhodnutí. A to je možná právě smysl toho, že se sblížila s Jirkou.
 Rose 


Re: Jo, chápu. 

(2.6.2003 23:00:19)
Sosane,
raduji se. Konečně žádné emoce a urážky. Možná to tak bylo, možná to tak nebylo. Ale myslím, že když už jsme se konečně na něčem shodli, pokračovat v téhle dikuzi by už bylo zbytečné.
 andrea, 4,5r. a 3 měs. 
  • 

Je to možné? 

(2.6.2003 20:08:29)
Tak to mne napadlo při přečtení tohoto příspěvku. Neustálé výmluvy na Boha - dost neuvěřitelné (s takovým fanatismem jsem se nesetkala už několik let). Vždyť k adopci se člověk má rozhodovat sám s rodinou, ale že by Bůh naznačoval a doporučoval (nastavovat náruč místo Boha!?!). Je hezké, že Bůh povolal babičku (teda jak to provedl je mi záhadou, spíš babičce bylo Jiříka líto...). Naprosto neuvěřitelné je zejména to, že takovéhle nemocné dítko bylo doporučeno k adopci a vedeno jako zdravé. V jeho věku, kdy šel do rodiny musela být zřejmá zejména jeho nízká inteligence.... Můj naprostý obdiv patří babičce, která se ho ujala a pěčuje o něho. Držím jí palce!
 Eva 
  • 

Vina původ. rodičů, neštěstí pro dítě..? 

(3.6.2003 12:59:43)
Je mi dost líto Jirku, Vaše péče pro něj byla určita důležitá, a je fajn, že mu byla na nějakou dobu poskytnuta.
V článku jsem někde narazila na výraz -alkoholovej syndrom, je to myšleno tak, že asi jeho máma v době těhotenství pila alkohol:-?-Nebo co je tím myšleno:-?
Určitě si jeho rodiče ani neuvědomují, jak těžce byl poškozen jeden nevinný malý kluk, pokud´ je to tak, a v podstatě asi ani neví čím vším je postižen. Určitě každý dítě potřebuje náruč a pohlazení, přitulení, hned po narození v porodnici, už jenom to je pro dítě truma, když ho nikdo v první dny nepřitulí, stává se posléze apatické, zamlklé, smutné, a dál se pak odvíjí celý kolotoč negat.vlivů na dítě.

 Eva 
  • 

Re: Vina původ. rodičů, neštěstí pro dítě..? 

(3.6.2003 14:02:59)
Ještě smekám před babičkou, která převzala starost o Jirku, k když nejsem tak OKÁZALE věříci, abych každé své rozhodnutí preventívně vydávala boží vůli, tak by taky stálo teda když, už se dívate ne svět takhle, že jste jenom prostředníci, přes které Jirka našel babičku.
Pro ní to bylo určitě rozhodnutí, které předem zvážila, a proto je na místě jí podpořit, jak píšete, že se tak děje, a větu, že o něj přijde, nebo tak něco, je lepší ani nepřipouštět. :o)
 sabina 
  • 

to snad není možné! 

(12.6.2003 13:38:05)
Po přečtení tohoto článku jsem byla v šoku. Tato paní by se měla především léčit, vyhledat dobrého psychiatra, než bude pozdě, stále se odkazuje na Boha, ale spíš mám pocit, že se u ní rozvíjí pořádná neurologická porucha! A to snad pečuje ješte o děti, to se tedy bojím dopředu, jak to odnesou.
Vezme si na sebe břímě, které nemůže absolutně zvládnout a detailním popisem toho, co všechno musela protrpět si snad libuje, jak teď budou všichni obdivně vzhlížet. Je především nezpodpovědná!! Je mi velice líto Jirky, který nemůže za to jak jej biologičtí rodiče odvrhli ještě před narozením a podepsali se na něm. Ale přece pokud není v mých silách to zvládnout nemohu mluvit o nějaké pomoci na úkor jiných lidí a hlavně dětí. Jak by vysvětlovala Daníkovi, že přišel o oko a pod. A že naučila své děti lásce k postiženým? To snad se mi nechce vůbec věřit, že by se někomu stýskalo po týrání. Já vím, že chlapeček za to nemůže, je zde potřeba zvolit jiný postup, v rodině bez ostatních dětí, přece nelze ohrožovat neuváženým jednání ostatní, on za to nemůže, ale vy máte odpovědnost! Musíme všichni zvažovat své síly na co máme a na co ne.Je hezké si říci já pomůžu všem dětem v domovech a všem zvířatům v útulích a všem nemocným atd atd, ale pokud není pomoc uvážená, není to vlastně pomoc.
Ale zpět k paní, opravdu jsem byla v šoku z toho chodu jejích myšlenek, to nemůže být v pořádku.
 Misa3 


Re: to snad není možné! 

(1.8.2003 19:51:41)
Tedy v soku zrovna nejsem, ale take se domivam, ze jde o krajne neobjektivni liceni vseho co se stalo. Mam rovnez za to, ze si autorka libuje v mucednicke pozici a jako by stale licila, jak se obetovala a ne postizenemu diteti, ale primo Bohu. Rovnez se domivam, ze jedna na ukor odstatnich a ze takto sve deti empatii k postizenym nenauci. Kdyby nemela deti, bylo by snad pochopitelne, ze se chlapce ujala a vsi silou se snazi, aby byl spokojen a mel kvalitnejsi zivot nez v ustavu. Ale skutecne jedna na ukor bezpeci vlastnich deti a bohuzel i babicky, pokud se u Jirky zacnou jeste vice projevovat nasilne sklony mohou se obratit i vuci babicce, nebo nekomu jinemu. Tato moznost je dost desiva, ale bohuzel realna. Je jasne, ze Jirka za to nemuze, nemuze ani za nestastny chod okolnosti, kdy byly prehlednuty jeho problemy a byl integrovan do rodiny s vice detmi. Ale skutecne svadet veskerou svou nerozhodnost na Boha...Obdivuji vsechny kdo se dokazi starat o postizene dite, a nedelaji to to ukor svych deti, ani z toho nedelaji popis vlastniho mucednictvi. Mimochodem nepadlo vubec autorku, ze Jirku nedostala od Boha za domaci ukol, ale ze je to lidska bytost? Ze nejde popirat vsechny jeho problemy, jen aby nebyl rodine odebran, ale naopak, ze je nutne se o vsech jeho potizich s odborniky poradit?
 Lenka Nové 
  • 

Re: to snad není možné! 

(16.9.2014 8:35:07)
Mluvíte mi z duše. Přesně tak - proč matka s dětmi adoptuje další dítě? Je málo vytížená? Chce se zavděčit Bohu? Ať se zamyslí, kolika lidem tímto svým počinem ublížila. Jirku nevyjímaje.
 Regina,2 děti 
  • 

Re: to snad není možné! 

(16.5.2004 15:18:09)
Souhlasím s příspěvkem Sabiny, paní zřejmě v pořádku nebude. Nechápu, když je věřící a pocítila jako svůj úkol pomoci tomuto chlapci, že se tohoto úkolu takhle jednoduše vzdala. Měla nejprve zvážit své síly, pokud jí tedy nešlo o laciné gesto, kterým se chce chlubit a následně litovat sama sebe. Vím, že starat se o postižené dítě je věc velmi nelehká, o autistické obzvlášť. Nemohu souhlasit s citací lékaře, že jen málo rodin se stará o takto postižené dítě jen pár let, jsou rodiny, a znám je, které se o autistické dítě starají mnoho let. Jde to. Člověk musí být ve výchově tohoto dítěte trpělivý, přísný , ale i laskavý a odpouštějící. Není pravda, že takové dítě nemá možnost vývoje, jeho mantinely jsou tam, kde je my vidíme. Samozřejmě, nikdy z něj nevyroste běžně komunikující člověk, ale každé z těchto dětí možnost rozvoje má. Je lehké říci: Končím. Je odvaha pokračovat, jít touhle nelehkou cestou.
Ráda bych dále polemizovala o tom, jak se Jirka projevoval, např. to lhaní apod. Něco mi tu nesedí. A proč? Jak už jsem napsala, pár takových dětí znám, nejenže téměř nemluví , ale že by lhaly? Ale nechám toho a raději se jdu podívat, co dělá můj mladší syn. Je mu 12, jmenuje se Kubík a je autista.
 ALENA 
  • 

víra není důvodem pro osvojení si cizího dítěte 

(23.6.2003 16:50:51)
Víra není důvodem, ani dostatečnou kvalifikací pro osvojení cizího dítěte.Jako psycholog naopak velice spozorním, když žadatelé o NRP prozradí, že jsou věřící.Příliš často jsou tito lidé "rozhodnuti páchat dobro".Následky paní popsala.Ale obávám se. že nepochopila své limity,ani svou nezodpovědnost a to jak vůči svým dětem, tak vůči své babičce a rozhodně ani vůči spomínanému Jirkovi.Rozhodně všechno děla především pro sebe, pro svou touhu obětovat se před Bohem co nejvíc.Její nezištnosti nevěřím.Tuto prožitou skutečost bude v kruhu věřících dávat k dobru až do smrti.
 Misa3 


Re: víra není důvodem pro osvojení si cizího dítěte 

(2.8.2003 15:43:10)
Receno skutecne narovinu. Naprosto souhlasim. Skutecne cely clanek vyzniva tak ze si autorka predsevzala vzit Jirku za domaci ukol,aby zjiskala co nejvetsi pocet bodu. O Jirku, ani ostatni deti (natoz o babicku)ji vubec neslo. Je to hodne tvrde to vyjadrit takto, ale bohuzel, cely clanek tatko vyzniva.
 Eva 
  • 

Re: víra není důvodem pro osvojení si cizího dítěte - Aleně 

(21.12.2004 12:24:52)
Takovou psycholožku jako jste Vy, bych opravdu potkat nechtěla. Nechápu, kdy jste studovala. Asi za komunismu? Odpovídají tomu i hrubky - pletete si "s" a "z".
 jk 3+kk 
  • 

Re: víra není důvodem pro osvojení si cizího dítěte 

(16.9.2014 1:49:14)
Ja nevim, jestli pani psycholozka cetla ten clanek. Pointa byla to, ze rodina znala sve limity, ale ti "odbornici" jim dali nemocne dite, coz vedeli predem. Pak neslo o to, zda rodice znaji ci neznaji sve limity, ale zda ho maji vratit. Nebyt viry, tak ho vratili zahy. Takze jen jejich nabozenskemu nadseni muze Jirka vdecit za to, ze mel o tri ci pet let zivota mimo ustav k dobru a ze mu nasli pokracovani nahradni pece u babicky.
Ne, ze by se vericim nedalo vycitat to ci ono, ale tady je spis videt, ze nebyt te viry, tak je s tim ditetem amen mnohem driv. Proto Pan Buh zaplat, ze udelali, co mohli...
Videl jsem horsi pripady, kde byli verici zadatele skutecne mimo. Tady byli mimo odbornici na NRP.

 jitka, 3 děti, 1 adoptované  
  • 

máte moji podporu  

(28.2.2004 3:05:18)
Milá paní Kateřino, narazila jsem až dnes na váš článek. Vzbudil ve mě smíšené pocity, ale jedno vím jistě...máte mojí podporu, hlavně tu duchovní. Máme doma již dva roky adoptovanou holčičku, to, co jste popisovala ze života s Jirkou, chápu ani nevíte jako moc. K otázce péče babičky bych jen dodala, že babička je samostatný člověk, kterému není lhostejný osud dítěte, které je spjaté s vaší rodinou. Tudíž je sama v rámci své vlastní zodpovědnosti schopná se rozhodnout, jestli se bude o Jirku starat nebo jestli už je to nad její síly. Jirka zřejmě bude žít v ústavu sociální péče, ale ty roky, které strávil s vámi nebo stráví s babičkou jsou pro něj k nezaplacení. A z vlastní zkušenosti vím, že i pro vaše biologické děti byl a je Jirka "dobrou investicí" k utváření sociálních vztahů. Život se s nikým nemazlí a ony dostaly možnost naučit se trpělivosti a soucitu s někým, kdo vyžaduje trochu více péče pro své speciální nároky. Nevyrostou z nich snad lidé sobečtí a neempatičtí, se kterými jste se mohla setkat ve velké většině reakcí na váš článek.Máte můj obdiv a podporu. Obdiv ne za to, že jste se o Jirku starala, ale především za to, že jste vy i váš manžel byli schopni tuto situaci řešit, i když to řešení bolí ....přeji vám mnoho síly a požehnání a Jirkovi hodně zdraví duševního i duchovního .... s úctou Jitka Šatavová

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.