| Jarmila | •
 |
(28.5.2003 15:37:39)
Trochu mne tu zarážejí někteří pisatelé, kteří na základě článku, mají zcela jasno a jsou schopni jednoznačně odsoudit jeho autorku. Nechápu, jak si můžete být svými hodnoceními tak jistí.
Rodina, o které článek vypráví, jistě žije poněkud nestandardní život (jiný než většina), Možná je někdy obtížné její chování pochopit, ale to není důvod ji za to odsoudit.
Já rozumím tomu, že i přesto, že s Jirkou byl život ukrutně těžký, že se jim po něm stýská. A zároveň chápu, že si bez něho všichni tak trochu oddechli. A přitom jim může chybět. To jsou podle mne normální pocity.
Zabezpečit celou rodinu i s Jirkou byl extrémně těžký úkol. Myslím, že nebylo tak jednoduché odhalit Jirkovy nemoci, i v článku je zmínka o tom, že byli vlastně opakovaně ubezpečováni, že Jirka je zdráv... navíc Jirka byl prý podle hodnocení odborníků na tom vývojově velmi dobře na to, že trpěl tak závažnými nemocemi (komunikace, básničky, poznávání zvířat, zručnost...). To svědčí i o tom, že mu určitě byla věnována veliká péče. A určitě mu to pomohlo.
Kupodivu si myslím, že to význam mělo i pro jeho sourozence. Jistě, nebylo to jednoduché, ale zastávám názor, že všechno, co člověk prožije, je pro něho DOBRÉ. Tedy i špatné zkušenosti a zážitky se zúročí a mají svůj význam. Ano, byli ohrožováni na životě. Ale (možná trochu cynicky tvrdím) to je každý z nás dnes a denně. A stává se to i mezi sourozenci zcela zdravými. Autorka článku se všemi silami snažila všem dětem zdraví ochránit.
Nesoudím autorku článku, protože mi to nepřísluší. Nemusím souhlasit s některými jejími kroky, které v článku popisuje a nemusím třeba souhlasit s jejím způsobem uvažování, ale stále jsem daleka toho, abych ji ODSOUDILA jako nezodpovědnou, fanatickou.... atd. její příběh mě může šokovat, může mě pobuřovat, může mi být líto babičky... Ale stejně - já jsem nebyla v té situaci a neznám dopodrobna ten příběh.
Stále se ptám, kde berete tu jistotu, abyste mohli tu ženu tak napadat a šmahem odsoudit? Vy víte, co byste dělali? Nemůžete vědět...
P.S. Takový divný nesnášenlivý duch tu vládne na Rodině už pěkných pár měsíců... je to škoda.
Mějte krásné dny, Jarmila
|
| Sosan | •
|
(28.5.2003 17:26:12)
Všimněte si míta v článku, kde autorka jakoby na chvíli zapochybuje. Doslova zde píše:
Nebo ne? Bylo to mámení charismatických poblouznilců? Taky vedle. Bůh je přece člověku srozumitelný.
Kdo že mají být ti charismatiční poblouznilci? Jsou to nějaké další osoby, které autorku výrazně ovlivňují?
A také, co to jsou: potvrzující události typu "Gedeonovo rouno"? Co se kolem dělo tak úžasného, že to autorka považuje za nějaké boží znamení?
Pak ta neoblomná víra v to, že po smrti byde mít Jiříček "nové tělo a hlavně nový rozum". Odkud bere tu jistotu, že se dokonce pustila (společně s manželem = jsou cáklí oba) do vymýšlení konkrétního scénáře rodinné sebevraždy?
Osobně si myslím, že ta kritika je v tomto případě na místě.
|
| Helena, dva kluci | •
|
(29.5.2003 14:58:00)
A protože jsem lidi se soucitem a snad soudní, některé výjevy z vyprávění nás zvedají ze židle, prosím,zjev se jí rychle, ať nás nenechá v mukách ....Helena
|
|
| Jarmila | •
|
(30.5.2003 11:25:23)
Já nevím, mě se zdá že, Sosane, Vám vadí nevíce to, jakým jazykem je článek napsán. Přiznávám, že je to jazyk zvláštní a někdy velmi zvláštní. Já také nevím, co je "Gedeonovo rouno" (píšu-li to vůbec dobře:-), ale proč Vás to tak rozčiluje? Někdo by třeba řekl, že měl nějakou intuici nebo pocit, nutkání ... To už Vám připdá snesitelnější? Ten článek má prostě jinou formu, než jsme zvyklí, ale jinak vypráví o trápení, které může potkat mnohé z nás...
J.
|
| vseznalek | •
|
(30.5.2003 11:29:37)
Gedeonovo roucho - symbol Ducha svatého
Když Gedeon, Izraelita vyvolený Bohem, aby vysvobodil izraelský národ z nadvlády cizinců, předem viděl milost tohoto daru, předložil svůj dotaz (srov. Sd 6,36-40) a prorokoval, že se lněné sukno ,obraz lidu, na kterém předtím byla rosa, vysuší, tj. že již nemudou mít od Boha Ducha svatého - jak praví Izajáš (5,6): „Mrakům zakážu skrápět je deštěm.“ - zatímco na celé zemi bude ležet rosa, tedy Duch Boží, který sestoupí od Pána, „Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a bohatýrské síly, Duch poznání a zbožnosti, Duch bázně před Hospodinem“ (Iz 11,2-3). Dal jej církvi, poslal z nebe Přímluvce (srov. Jan 15,26) na celou zemi, kam - jak praví Pán (srov. Lk 10,18) - ďábel spadl jako blesk. Potřebujeme proto Boží rosu, abychom se nepopálili a abychom se nestali neplodnými, a proto kde máme žalobce (srov. Zj 12,10), tam máme i obhájce (srov. Lk 10,30-37)
|
| Sosan | •
|
(30.5.2003 12:45:49)
Asi jste mne špatně pochopili, já vím, co to je Gedeonovo roucho. Ale jde mi o to, že tady autorka nepokrytě píše, že si vzala Jirku k sobě, protože bůh jí její rozhodnutí potvrdil zázrakem, či hned několika. To není otázka toho, jakým jazykem je článek psán. Buď se kolem Kateřiny opravdu dějí zázraky nebo si Kateřina vymýšlí či ještě spíše obelhává sama sebe. To je to, co mi na článku vadí a co chci vysvětlit. Jaké skutečnosti považuje Kateřina za zázraky, kterými jí bůh potvrzuje správnost jejího rozhodnutí?
|
| Alice | •
|
(30.5.2003 20:17:43)
Sosane, Gedeon si taky vymyslel?
|
|
|
| Sosan | •
|
(30.5.2003 12:52:04)
Jo, ještě na vysvětlenou, protože z toho biblického citátu to není moc patrné - s tím rounem to bylo tak, že aby Gedeon potvrdil svojí domněnku, dal ovčí kožešinu večer ven na trávu a řekl: "Ráno bude rosa jen na rounu a tráva bude suchá" - a stalo se. Druhý den večer udělal totéž a řekl: "Ráno bude rosa jen na trávě a rouno zůstane suché". A stalo se. Takovou skutečnost, která evidentně odporovala běžným přírodním zákonitostem, pak považoval za potvrzení svého rozhodnutí. Proto mne zajímá, zda k takovým evidentním zázrakům v okolí Kateřiny opravdu dochází, když to ve svém článku píše.
|
| Jarmila | •
|
(30.5.2003 13:42:59)
Zázraky, když už to tak nazýváte, se ději kolem každého z nás, akorát někdo si jich nevšímá, někdo je za zázraky nepovažuje... apod. Jak jsem již psala, někdo tomu říká intuice, někdo udělá něco jen na základě nějaké vnitřní pohnutky, ani neví, přesně proč... a věřící člověk takovým jevům dává symbolické názvy, které jsou mu blízké...
|
| Sosan | •
|
(30.5.2003 14:08:07)
Nojo, můžete sice ve vaší květnaté mluvě považovat za zázrak to, že svítí slunce a že tráva je zelená. Ale to nejsou jevy toho typu, abych z nich mohl usuzovat na to, že bůh souhlasí či nesouhlasí s mým rozhodnutím. Jak by se snadno žilo, kdyby lidé když něco chtějí, řekli jednoduše, že to chtějí. Když něco tuší, řekli, že to tuší. Pakliže mají nějaký pocit, řekli že cítí to a to. Ale Katřina né. Ta si bude vymýšlet buhvíco, i když se nic takového vůbec nestalo a vy to ještě omlouváte a tvrdíte, že je to u věřících normální. No promiňte, ale to by muselo platit, že obecně každý věřící = magor a to si rozhodně nemyslím.
Když už tady ale Kateřinu nemáme k dispozici, co teda vy považujete za ty zázraky, které se běžně dějí a které akorát někteří nevidí? A dá se podle nich nějak usuzovat, zda bůh souhlasí či nesouhlasí s vaším zamýšleným rozhodnutím? Uveďte nějaké příklady. Já za sebe tvrdím, že jsem jaktěživ žádný takový zázrak neviděl.
Nebo snad větu "nehledě na potvrzující události typu Gedeonovo rouno" prohlásíme za symbolické vyjádření toho, že: "Cítila jsem, že je správné vzít si Jirku?". Mě se nezdá, že je to totéž.
|
| Jarmila | •
|
(30.5.2003 15:13:08)
Já vůbec nevím, co je u věřících normální. A paní Kateřinu neomlouvám. Pouze naznačuji, že lidé jsou různí, různě myslí, různě cítí, různě se vyjadřují a nebudu o nich říkat, že jsou magoři jen proto, že to dělají trochu jinak než já.
Fakt si tedy nepředstavuji, že paní Kateřina kamsi pokládala ovčí kůži či co.. A proč by nemohla mít POCIT, že je správné si Jirku vzít? A ten pocit popsala biblicky, protože věří, že jí ho seslal Bůh (třeba..., já nevím ).
A o zázracích jste začal Vy.Já jsem mluvila věcech, které se dějí trochu mimo náš rozum a ne vždy jsou rozumem vysvětlitelné, ale takové Vy moc nepřipouštíte asi, že ne... :-)
|
| Marcela, 2 děti (4 a 2 roky) | •
|
(31.5.2003 22:34:29)
Stránky Rodiny on-line navštěvuju od té doby, co se nám narodily děti. Příspěvku čtu ráda, obdivuju pisatele(lky), kteří se odhodlají přispět většinou zajímavým článkem. Beru to jako příjemné zpestření života na mateřské dovolené, mnoho článků ale vede k vážnému zamyšlení a k úvahám, o čem život vlastně je a co je v tom životě opravdu podstatné. Někdo bere život pragmaticky, jiný cítí, že život není jen to materiálno kolem nás. Lidé jsou různí, prožívají události odlišně. Myslím ale, že svými články přispívají na tyto internetové stránky ne proto, aby každého přesvědčili o své pravdě a o tom, že jen oni jednají správně a jejich názor a přístup je správný. Myslím, že se jen chtějí podělit o životní zkušenost, která je potkala a která může potkat každého z nás, bez rozdílu vyznání. A když už nic, tak si aspoň po přečtení takového článku můžeme říct, jak je dobře, že u nás doma to všechno tak klape a že se máme vlastně dobře....
Ale k diskusi. Dřív jsem diskusní příspěvky nečetla. Až poslední dobou si po přečtení článku čtu i názory ostatních. A jsem zklamaná. Protože je fakt, že většinou jsou ohlasy negativní, útočné, urážející. Měla jsem pocit, že diskuse je k tomu, aby i ostatní se podělili o podobnou zkušenost, podobný zážitek. A ne k tomu, aby se pisatel článku stal terčem ostré kritiky, někdy až výsměchu. A k článku paní Kateřiny si myslím, že už to, že se odhodlali vzít si ke svým vlastním dětem i další "cizí" dítě, je známkou toho, že jsou to lidé, kteří hodně myslí na druhé, a kteří žijí láskou pro druhého... Zažili něco, co pro ně nebylo a už nikdy nebude jednoduché. Nikdy na toho chlapce už nezapomenou. Byl součástí jejich života. A snad svým článkem nechtěli strašit budoucí žadatele o osvojení či pěstounskou péči. Každý takový žadatel si musí být vědom toho, že dítě, které chce příjmout za vlastní, není dítě chtěné, neprožívalo šťastná léta v milující rodině, ale naopak.
Děkuji paní Kateřině za tento článek. Je o něčem víc, než o tom, udělat si život pohodlným a bezstarostným. A nedivím se jí, že na tuto diskusi neodpovídá. Co vlastně čekáte, že by vám napsala??? Marcela
|
|
|
| Rose | 
|
(1.6.2003 11:34:41)
Jistě se ti taky stalo, že jsi byl před závažným rozhodnutím a nevěděl, jestli to řešíš správně. Ono takové znamení podle Gedeonova rouna ,podle mě,může být totiž jen pouhé to, že jim toho chlapce dali. Abych to vysvětlila, když jsme si brali 1. dítě, také jsem se modlila za to, aby to bylo to pravé dítě pro nás. Pak jsem to hodila na Pána s tím, že jestli chce, abychom přijali právě tohle dítě, ať to zařídí. Ono totiž to, že ti nějaké dítě nabídnou, ještě zdaleka neznamená, že je opravdu dostaneš. A znamení ? Např. to, že jsme nechtěli čekat 2-3 roky, než nám nějaké dítě najdou, tak jsme si zatím chtěli pořídit vlastní, aby naše nejstarší nebyla tak dlouho sama. O mimčo jsem přišla a přesně ten den, kdy jsem měla termín porodu, k nám přišel náš kluk. Mám pokračovat ?
Bylo by toho víc. A ne jenom z NRP. Celkově, vždy, když nevím jistě, ptám se Boha, a odpověď vždy přijde. Záleží na každém, jestli ji chce vidět.
|
| Sosan | •
|
(2.6.2003 9:16:29)
Jo, tak tohle chápu. To je docela známá mentání technika - můžu nejenom očekávat "znamení", ale přímo i řešení. Stačí jen přesně formulovat, co chci a pak neusilovat o řešení a jen tomu nechat čas a zůstat "na příjmu". Tohle znám, to funguje. Je pak jen otázka pojmenování, zda tomu říkám pomoc či znamení od Boha nebo od podvědomí nebo jak. Zázrak v mém chápání to ale není, ovšem měla-li Kateřina na mysli toto, tak jí rozumím.
Její zklamání pak pramení z toho, že se podle tohoto znamení zachovala a vlastně to dopadlo špatně - dítě mělo skryté onemocnění, kvůli kterému jej musela po velkém strádání opustit. To, že Jirku už nemá doma, to je správné rozhodnutí a nikdo jí ho nemůže vyčítat. Problém je spíš v tom, že její soucit a dobrosrdečnost pro řešení její situace nestačí. Je třeba být také statečný a unést toho těžké rozhodnutí. A to je možná právě smysl toho, že se sblížila s Jirkou.
|
| Rose |
|
(2.6.2003 23:00:19)
Sosane,
raduji se. Konečně žádné emoce a urážky. Možná to tak bylo, možná to tak nebylo. Ale myslím, že když už jsme se konečně na něčem shodli, pokračovat v téhle dikuzi by už bylo zbytečné.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)