Tip na výlet: Zvířátka na Toulcově dvoře

A protože jsem zvědavá a chtěla jsem vidět, jak vypadají doopravdy, domluvila se máma ještě s několika maminkami, hodily nás, děti, do šátků a vyrazili jsme podívat do Toulcova dvora.

Bylo nás pět dětí a čtyři maminky. Teta Kristýna a její Robík. Robíka už znám, s ním jsem už dřív byla na procházce na Vyšehradě. Potom teta Magdalena a malý Péťa. Toho taky znám, byli jsme spolu v ZOO. Jenže tehdy byl úplně malý miminko, teď už mu bylo čtvrt roku! Trošku za tu dobu povyrostl, váží skoro stejně jako já. Třetí teta se jmenuje Saša a ta s sebou měla děti dvě - na bříšku šestitýdenní Katku a na zádech Míšu. Míša je starý stejně jako Robík a já - kolem 14 měsíců. A všem nám to moc slušelo a každý nás obdivoval. Samozřejmě.

Toulcův dvůr je naprosto úžasný. Bydlí v něm spousta zvířátek a teta ze dvora nám je všechny ukázala.

Nejdřív jsme šli do velikánské ohrady, kde bylo móóc pipinek. Teda, ony ty pipinky vlastně nejsou jen tak obyčejné pipinky - jsou to slepice, kohouti, husy a kačenky. A taky tam stály dřevěné domečky a v nich... Teda, to mi asi nebudete věřit. Nevím, jestli vám to mám vůbec říct. Já se hrozně lekla. A vy byste se mohli polekat taky... No, tak to teda povím. Hned v prvním domečku byl zavřený... velikánský, černohnědý... čert!!! Hůůů!!! Až když jsem slyšela tetu Kristýnu, jak si s Robíkem říkají „méé“, mi došlo, že to není čert, ale koza. Teda kozel, jak mi řekla máma. Pak už jsem se ho nebála a dokonce jsem si zamilovala bílé kozičky, které byly ve vedlejším domečku. Byly hrozně zvědavé, skoro jako my, tak se na nás šly podívat a máma mě dala tak, abychom si s jednou z nich mohly koukat z očí do očí... a protože ta koza měla oči moc hezké a líbila se mi, tak jsem jí rychle dala pusinku na čumáček :-) A v tom domečku taky byly ovečky. Velké i malinké. Jedna malinká se narodila teprve před týdnem a představte si, už chodí. Míša s Robíkem taky chodí, ale já ne. Co kdyby mě potom přestala máma nosit? A pak byl za ohrádkou ještě jeden domeček, a v něm byl velký hnědý chlupatý králík. Míša mu pořád dělal malá malá a my ostatní ho skoro neviděli. Ale to nevadí, protože já mám doma úplně stejného, ale plyšového.

Když jsme odcházeli z ohrádky, tak jsem plakala, protože jsem se chtěla pořád dívat na pipinky. Ale máma mě přesvědčila, že teď uvidím něco mnohem hezčího. Prasátko!

Já mám prasátko hrozně ráda, v mojí knížce je krásně růžové a usměvavé a máma mi ukázala, jak chrochtá. A já potom večer ukazovala tátovi, že prasátko dělá „chrrr chrr“ a táta si myslel, že se dusím :-( Tak jsem na živé prasátko byla moc zvědavá, jestli opravdu chrochtá jako máma, když táta moje chrochtání hned nepoznal. Teda, já byla zklamaná! Jednak to prasátku nebylo růžové, ale černé. Navíc bylo strašně velikánské. A hlavně se snažilo mojí mámu sníst! To se přece nesmí!!! Jak jsme stály u výběhu, tak se na ní najednou přes plot vrhlo a začalo žužlat máminu tašku a bundu. Teta ze dvora říkala, že určitě poznalo, že má pro mne máma v tašce zeleninkový salát a chtělo taky papat zeleninu. Ale já jí stejně nevěřila. Kdybychom u plotu stály ještě chvíli, určitě by mámu snědlo celou.

Tak jsme šli radši do klubovny. V klubovně byla spousta akvárek, ale ne s vodou a rybičkami, ale s morčaty a myší a potkanem. Zvlášť s myškou byla legrace, ta tak krásně panáčkovala a dělala opičky... Ale představte si, teta odněkud vyndala piškoty a místo aby dala nám, dětem, tak je dala potkanovi. A ten se s námi ani nerozdělil. Já se dělím vždycky, pokaždé piškoty dávám i mamince, ale potkan ne. Ošklivý potkan, já jsem chtěla taky.

Úplně nakonec nám teta ukázala koně. Na koních jezdily děti, ale už veliké děti, ne jako my. Míša chtěl jezdit taky, tak pořád chodil do ohrady a teta Saša ho pořád musela chytat a tahat nazpátek.

A protože ve dvoře mají nejenom zvířátka, ale i hernu, tak jsme se šli do tepla najíst a trochu si pohrát. V herně jsme byli sami, i když jindy v ní bývají i jiné děti. Mají v ní spoustu hraček, taky houpačku, houpací koně, tunel, který máme i na cvičení a který nemám ráda, lano...

Prostě spoustu zajímavých věcí. A taky jsem konečně pořádně viděla malá miminka, v šátku moc vidět nebyla.

Jé, a víte, že se Míša chtěl o mne pořád starat? Chtěl mě krmit a houpat a tak. Teta Saša říkala, že je to proto, že se doma stejně krásně stará o svoji malou sestřičku Katku.

V herně jsme si hráli a hráli a hráli... až mámy usoudily, že je nejvyšší čas jet domů uvařit večeři, aby tátové neměli hlad.

Máma a teta Kristýna udělaly několik fotek, tak se na nás můžete podívat. A ještě líp uděláte, když se půjdete podívat přímo do Toulcova dvora, fakt je to tam fajn.