Je čas dělání lampiónů a pečených hus

Doby, kdy jsme v LISTOPADU slavili ŘÍJNOVOU revoluci, jsou pryč, jinou příležitosti k uspořádání lampiónového průvodu může být svátek svatého Martina tak, jak ho v dnešním Němečku slaví především děti.

V celé lampiónového průvodu jezdívá na koní Martin ve válečné zbroji, zpívá se a hraje kapela a na závěr se všichni shromáždí kolem obrovské fatry, Martin naděluje dětem sladkosti a dospěli popíjí svařené víno.

Svátek svatého Martina připadá na 11. listopad a má v této či blízké podobě více než tisíciletou tradici a tak lze dnes jen těžko odhadnout, co jsou legendy a co historie. Ku příležitosti lampiónového průvodu si ale můžeme vyprávět od každého něco:

Jak Martin ke svému koni přišel

Martinus narozený před více než šestnácti sty lety někde v dnešním Maďarsku byl synem římského pověřence a čekal ho život římského vojáka, odtud také latinské jméno Martinus na počest boha války Marše. Poslušen vůle svého otce vstupil do armády a sloužil na různých místech Evropy. Jednu krutou zimu projíždí vojenský šik brány města Amiens, před kterými sedí uboze oděný člověk a prosí kolemjdoucí o slitování, všichni ale jeho bídu přehlíží. Když ho spatří Martin, který sám nemá nic více, než vojenský kabát, slituje se nad žebrákem a svým mečem rozsekne kabátec na dva díly, jeden z nich podá ubožákovi a druhý si ponechá. Nečeká ho jen posměch nad tak nesmyslným činem, ale dokonce vojenské vězení pro zničení uniformy. Právě tato legenda je nejčastějším motivem pro sochy, fresky a malby, kde je Martin zobrazován ve vojenské zbroji a na koni, jak rozděluje mečem svůj červený kabát a podává ho žebrákovi.

Proč se slaví svátek Martina právě jedenáctého listopadu

Po odchodu z armády se Martin nechává pokřtít, zakládá kláštery, putuje po Evropě, pomáhá zbídačeným a nemocným a získává si tak pověst svatého muže. Ve francouzském městě Tours ho lid i proti vůli některých církevních hodnostářů zvolí svým biskupem. Martin se ale ve své skromnosti zdráhá jmenování přijmout, před shromážděným davem uteče a skryje se ve chlévě mezi husy. Ty ho ale svým hlasitým voláním vyzradí, lidé si ho najdou a k biskupskému jmenování ještě téhož dne dojde. I jako církevní hodnostář zůstává Martin skromným člověkem, stále na blízku chudým a potřebným. Umírá jedenáctého listopadu někdy kolem roku 400 našeho letopočtu.

V sedmém století je jedenáctý listopad vyhlášen svátkem k Martinově památce a později je k tomu dní také stanovena výplata daní a desátků církví. Je to začátek chladného zimního času - na svatého Martina kouřívá se z komína - závěr zemědělského roku a konec sklizně. Lidé přináší v průvodu desetinu své úrody, obilí, ovoce, dobytek i drůbež ke zdanění. Poprvé se toho dne ochutnávají mladá vína a tradičně se před začátkem advetni postní doby hoduje a zabíjí husa.

Advent byl ve středověkkých dobách šestinedělní a začínal právě po svatém Martinů. Symbolika čísel byla v té době velmi živá a všem srozumitelná, jedenáctka znamenala číslo bláznivé, šílené, znamení hříchu a přestoupení Božího desatera. Také proto byl jedenáctý den jedenáctého měsíce v roce příhodný pro hody a nespoutané veselí.

Martinské ohně

V germánských zemích se svatomartinské křesťanské zvyky pojí s pradávnými pohanskými. V předvečer svátku svatého Martina se v Porýní, Holandsku a Belgii zapalují ohně jako dík za ukončenou sklizeň a jako prosba o ochranu v přicházející zimě. Ohni byla připisována očišťující síla, od velkých fater lidé zapalovali louce a procházeli s nimi osady a města.

Svatomartinské průvody v dnešním Němečku

spojují pohanské tradice ohňů i křesťanské zvyky. Lampiónový průvod je připomínkou pradávných pochodu s loučemi, v jeho celé ale dnes jezdívá Martin na koní ve vojenské zbroji a v červeném kabátci s mečem u boku. Kapela doprovází ke zpěvu. K průvodu patří také husy, které podle legendy Martina vyzradily, v dnešní době se ale zúčastní nanejvýš nesené v kleci a ozdobené mašlí kolem krku. Pokud se průvod koná na vesnici nebo v menším městečku, bývá zakončen fatrou, u které také čeká muž představující ubožáka a Martin na koní se s ním podělí o svůj kabátec. Dětem rozdá svatý Martin cukroví, ovoce a ořechy z letošní sklizně, ačkoli tuto jeho dárkovou službu již značnou měrou převzal jiný biskup, kolega Mikuláš. A dospělí popíjí svařené víno. Některé soudobé Martinské průvody pořádají symbolické sbírky: děti samy přinesou něco ze svých hraček a knížek a po vzoru svatého Martina to věnují potřebným: dětem v domově nebo nemocnici.

Váš vlastní lampiónový průvod

Jestli se u vás ve městě nebo obcí žádný průvod nekonna, uspořádejte si vlastní a uvidíte, že děti z něj budou mít velkou radost. Tak jsme to také vídávali v severoněmeckých městech za dlouhých podzimních večeru, kdy bývá brzy tma. Malé skupinky několika děti a rodičů chodívaly po parku s lampióny, takovými, které si děti samy vyrobily, zpívalo se: těch německých lampiónových písní je totiž celá řada; popíjel čaj z termosky a jedlo cukroví.

Snadný postup, jak vyrobit ten nejjednodušší lampión z papírové tašky, najdete zde a náměty na ty složitější jsou tady.

A toto je několik vzoru, které lze kliknutím zvětšit, vystříhat z barevných celofánu a vyrobit tak parádní lampión s vytrazi.

Ke svatomartinskému svátku patří také pečená husa, která za to, že Martina skrytého ve chlévě vyzradila, skončí jedenáctého na pekáči. A to je několik receptů:

Pečená husa

Čtyřkilová jatečná husa se peče dvě a půl hodiny na vymaštěném pekáči podlitá vodou a podlévá průběžně šťávou. Trik, jak udržet pečení šťavnatou, je péci husu nikoli na zádech, nýbrž hodinu na jednom boku a po té na druhém další hodinu. Teprve na závěr peci husu asi třicet minut na zádech, čímž získá pečené křupavá prsíčka, tomu pomůžemem i tím, když je polijeme slanou voudou.

Červené zelí:

• střední hlávka zelí
• 100 gr rybízové nebo ostružinové marmelády
• 2 kyselá jablka
• 1 velká cibule
• ocet
• skořice, hřebíček, bobkový list
• 2 lžíce vepřového sádla - žádného jiného než vepřového

Červené zelí nakrájet na jemně nudličky - v případě nouze požádat maminku o ukázku, jak na to - cibuli na kolečka. Cibuli na sádle spenit, přidat marmeládu, nechat pěkně karamelizovat. Přidat ocet, koření a na drobno nakrájená jablka. Dolít asi 1/2 l zeleninového či drůbežího vývaru a po té zelí. Vařit do měkká na mírném ohni. Důležité je, aby zelí získalo příjemné nasládlou chuť.

Bramborové knedlíky po švábsku

• 1kg brambor
• 10 plátků toustoveho chleba
• 100 gr bramborové moučky
• 1 vejce, 1 žloutek
• sůl, muškát
• 1/2 svazku petržele
• 5 lžic másla

Den předem uvařené brambory důkladně rozmačkat a přikryté látkou nechat stát do druhého dne. Toustovy chléb nakrájet na kostičky a osmažit v dostatečném množství másla do zlatová. Přidat vše ostatní, zformovat knedlíky a vařit ve slané vodě.