Vítr ve vlasech

Ani v mém cabrio s větrem ve vlasech nemám takový pocit svobody jako kdysi na motorce za zády kamaráda, když jsme se proháněli Českým rájem. Samozřejmě, že za zády kamaráda. Za našich časů jen odvážná Jana měla Jawu 350 a vytáčela s ní zatáčky odvážněji než kluci.

O pár let později můj syn David chodil s kamarádem Radkem na motorkové závody a směl se vozit po parku na Malé Straně na jeho maličkém, ale opravdovém Harley... Tatinek Radka byl nefalšovaný Harley fanda a měl "styky" přes americkou ambasádu, kde pracoval jako udržbář...

Pak jsem zažila pár pravých motorkářských srazů v různých místech Ameriky. Většina z nich tvrdí, že jsou ten největší.

V Jižní Karolíně na Myrle Beach, v poušti Arizoně, nebo u Crazy Horse památníku v Severní Dakotě. Ten je bezesporu nejromantičtější. S celou tou slávou indiánských náčelníků a neuvěřitelnou krásou přírody. Vždycky je to ve státech, kde se dá jezdit ve městě bez helmy, nebo vůbec bez helmy... Pak máte ten vítr ve vlasech...

Ted´žiju na malém tropickém ostrově (120 km čtverečných) Galvestonu, ve městečku s něco přes 40.000 obyvatel. A každý rok s podzimem přichází Lone Star motorkářská rallye, také prý největší. Jsme přece v Texasu a tady je největší všechno...V každém případě se jí loni zúčastnilo víc než 470.000 jezdců. Letos to má být ještě víc. Počasí jim letos přeje. Je nádherně kolem 74 F což je 25 stupňů Celsia.

Pro městečko, kde turismus patří k hlavním zdrojům příjmů, je to požehnání, ale pro normálního obyvatele, hlavně v centru města, to je špatný sen. Centrum města se táhne kolem přístavu a podél pobřeží. Nejen, že je ho polovina uzavřena pro normální provoz, protože všude jsou stánky s motorkářským zbožím: od motorek všech druhů a značek, přes oblečení, výbavu a suvenýry... Je tu hlavně bezpočet jevišť se spoustou hudebních skupin, které hrají od rána do večera a od večera do rána. V každé hospodě, baru, či vznešené restauraci také někdo hraje. Hudba odpovídá obvykle "klase" podniku.

Jestli si totiž myslíte, že motorkáři jsou všichni stejná banda, tak to se velmi mýlíte. U každého baru či hospody se setkávají jiní motorkáři. Harleyové, většinou starší "klasičtí" motorkáři v kožených bundách u jednoho, Hondy a Yamahy, většinou mladší publikum, u jiného. Pak jsou takové ty vymakané tříkolky, které často jezdí dámy v celokoženém oblečení či evidentně majetné páry. Pak jsou ještě všelijací Vikingové s neuvěřitelnými přílbami a ještě neuvěřitelnějšími kostýmy. V jednom baru hrají country a western, v druhém klasický rock, jinde heavy metal a v ještě jiném jazz.

Na Sea wall, který chrání město před hurikány, existuje jakási promenáda, kdy se jezdi dokola tam a zpátky. Za tak krásného počasí, jak má být, je to podívaná pro pány. Spatříte nejeden krásný zadeček, speciálně odhalený za zády toho kamaráda s větrem ve vlasech...

Tak se jakoby uzavírá můj promenádní kruh světem od Jawy v mém mládí v Českém ráji na pobřeží Mexického zálivu na ostrově Galveston s větrem ve vlasech...