Kapitola sedmá - Oddychový den

Důležité je, že tentokrát necháváme stan i bágly v kempu a vyrážíme jen tak zlehka s poloprázdnými koly na okružní výlet pohraničím. Naším cílem jsou Knížecí Pláně, další vybydlená vesnička. Hned zkraje cesty má Míša zážitek, protože blízko cesty se za ohradníkem pasou kravičky se zaručeně čerstvým a zaručeně zdravým šumavským mlékem. A zcela jistě nejsou šílené…

Naše sídlištní holčička trvá na fotce s přežvýkavci, a to i přesto, že její bratr komentuje celý obrázek slovy "hele, tvoje kámošky!"

Nahoře na Pláních to pěkně fouká, takže ještě rádi vytahujeme bundy. Odevšad tu na nás dýchá minulost. Prohlížíme si starý hřbitov, který po revoluci nechali opravit sudetští vysídlenci, jejichž předci zde leží. Uprostřed zbořeniště bývalého farního kostela Svatého Jana Křtitele stojí 13 metrů vysoký dřevěný kříž. Jeho obrázek nemáme, protože Míše se nevešel do záběru. Je tu hezky a já přemýšlím, proč odsud ti chudáci museli odejít a nechat své domky zlikvidovat - jaké to asi pro ně muselo být… Taťka odmítá i na druhý pokus výlet na Bučinu, která je tady odsud jen coby kamenem dohodil (a kopec vyšlapal). Takže frčíme lesem zpátky na Borovou Ladu a cestou se ještě stavujeme na Chalupské slati. Opět musíme odstavit kola a pochodovat po povalovém chodníčku, který je tentokrát o mnoho delší. Uprostřed hlavního a největšího jezírka vidíme několik malých ostrůvků a dozvídáme se, že některé rostliny v tomto močále jsou masožravé…

Už si představuju, jak plavu ve vodě a kytka mi okusuje nohy… brrrr!! Ale jinak hezké, ne?

Dnes jsme opravdu líní lenoši, takže po tomto zážitku už jedeme jenom do Borové Lady na oběd a zbytek dne se válíme v kempu na sluníčku, opalujeme se, čteme si časopisy a knížky (ano, já mám s sebou opravdu ten přepych, jako je vázaná knížka) a také pospáváme. Není příjemnější činnost než si schrupnout ve spacáku na sluníčku na provoněné louce…

Zapsáno: 28.7.1999