Otcové

ZE PRY OTEC NEMA NA DITE ZDALEKA TAKOVY VLIV, JAKO MATKA.......

Filmove zabery jsou desitky let stare, cernobile, strasidla vedy. Ani v dobe jejich vzniku se s nimi mnoho poridit nedalo; vsak take ukazuji pouze otce, jak si hraji s malymi detmi. Napriklad tatinek A, pozoruje trpelive dvouleteho syna, ktery se marne snazi dostat modelinu z celofanu. Pomuze mu az ve chvili, kdy ho o to chlapec poprosi. Pak ho necha modelinu na vlastni pest prozkoumat, ocuchat, ohmatat, i olyznout. Teprve pote predvede, co se s jedinym valeckem hmoty da provest: jednoduchym ohnutim vytvori "branu" - ukon odpovidajici dvouletemu diteti demonstrovany od vskutku idealniho otce - partnera pro hru.

Naprotitomu otec B se okamzite chopi modeliny, sam ji vybali a diteti preda pouze jediny valecek zatimco sam si necha vsechny ostatni a da se do kuteni: "Podivej, co vsechno umim postavit!" - pestrobarevneho psa s dlouhyma usima! Dite se za chvili zacne nudit a hodi modelinu na zem, otec se rozcili, zacne kricet, hra konci hadkou.

Vyhodnoceni cele hromady podobnych desetiminutovych zaberu, chovani otcu pri hre s ditetem a jejich vliv na emocionalni vyvoj ditete, nedalo ve sve dobe vubec zadny vysledek, vliv otce nebyl vysledovan. A to pasovalo do do tehdejsiho chapani jeho funkce. Pouze matka platila jako relevantni pro vyvoj ditete. Sigmun Freund to tak ucil a v padesatych letech prisel predni britsky psycholog John Bowlby s konceptem "Monotropie" - dite potrebuje pouze jednu osobu, ke ktere se vztahuje, a to je matka. Otcove jsou v nejlepsim pripade chapani jako "okrajova autorita".

Ale nyni, TATINKOVE RADUJTE SE!, je pry vsechno JINAK!

Stare cernobile zaznamy byly nekde zase vyhrabany a detem bylo mezitim pres tricet, .....Studie psychologa Roberta Searse mapovala vychovne postupy ve vice nez 300 americkych rodinach s petiletymi detmi, po dvacetisesti letech byla u rady tehdejsich deti, mezitim jiz tricetiletych, vyhodnocena schopnost empatie, tedy mira vciteni a jeste po dalsich deseti letech, tedy u zralych ctyricatniku, byla sledovana "uspesnost jejich dosavadniho socialniho zivota" - delka a kvalita proziteho manzelstvi, zda vychovali nebo vychovavaji deti, do jake miry se zapojuji do spolecenskeho zivota mimo rodinu.

A vysledky jsou prekvapive! BEZ OHLEDU NA TO, JAKY PRISTUP K DITETI MELA MATKA, deti trpelivych, laskyplnych a pozornych otcu jsou jednoznacne dlouhodobe uspesnejsi v socialnim zivote se vsemi jeho vyse zminenymi aspekty. Stejne tak i schopnost "vciteni se" tricetiletych muzu a zen byla vyrazneji ovlivnena chovanim jejich otcu v davne dobe predskolniho veku, nez jejich matek ve stejne dobe. Co navic opravdu zaujalo psychology, vedce, a ostatni, kteri s temito daty pracovali, byla zahada, jak vlastne "otcovska moc" pusobi? Vzdyt spousta sledovanych tatinku patrilo mezi plne zamestnane muze, kteri ve srovnani s matkou travi se svymi detmi jen malo casu! Jak je mozne, ze otcovsky vliv pusobi uz v docela "malych davkach"? Je to nejaka neprozkoumatelna magie nebo neznama frekvece, na ktere otcove svoje sdeleni vysilaji?

A samozrejme, ze tato studie nezustala jedina, rada dalsich prokazuje, ze deti pozornych, laskyplnych a zkratka po vsech strankach "dobrych" otcu, jsou na tom ve vsech vekovych kategoriich lepe: jsou zvedavejsi, projevuji vice zajmu o cokoli, jsou mene bazlive, dosahuji lepsich skolnich vysledku, vyssich hodnot v testech inteligence, maji vetsi toleranci vuci stresu a moralni usudky tvori s vetsi jistotou. Tedy v oblastech, kdy se dite projevuje ve svete kolem, ve skolce, skole, na hristi, je zkratka jistejsi.

SAMOZREJME, ZE OTCOVE NEJSOU JEDINI, KDO OVLIVNUJI VYVOJ DITETE!

Ze vsech tech udaju a statistik a sledovani dohromady vyplyva, ze otcove a matky ovlivnuji rozdilne aspekty detskeho vyvoje - a vzajemne se doplnuji.

Zeny reguluji predevsim vnitrni svet ditete, jako napriklad co si pocit s negativnimi pocity, smutkem a strachem. Otec na druhou stranu ovlivnuje predevsim vztah ditete ke svetu vnejsimu. Expanzi a vykroceni do neznama, presentaci sama sebe vsude kolem.

A JAK JE TO VLASTNE VSECHNO MOZNE A PROC JE TO ZROVNA TAK, A NE JINAK?

Pravdepodobne jsou otcove prave proto tak duleziti, protoze jsou jini, nez maminky. S nimi prozilo novorozene dite jiz devet mesicu v uzkem kontaktu a to obdobi nadale pokracuje, pri kojeni napriklad. Proto neni matcina laskypla naklonost pro dite zadnym prekvapenim. V te dobe ale prichazi z vnejsiho neznameho sveta otec a je prvni bytosti, ktera z toho ciziho vesmiru prinasi zrovna takovou naklonost a lasku a vciteni, jako i matka. A to uz neni samozrejme, to je senzace! Podle nemecke psycholozky Karin Grossmann je prave tato zkusenost nenahraditelna pro formovani vztahu ditete ke svetu, dava mu zaklady pro pocit duvery v ostatni a duvery v sebe.

JAK SE TEN JEDINECNY PRISTUP OTCE SKUTECNE PROJEVUJE aneb ODHALENI OTCOVSKE FREKVENCE

Podle vsech tech vedeckych sledovani jsou otcove experti v tom, jak zvedavost a vytrvalost deti podporuji, jak je motivuji, vypravit se do neznameho sveta kolem, ze ktereho k nim take prichazeji. A k tomu jen strucne par studii a sledovani, samozrejme radne statisticky vyhodnocenych a odborne zpracovanych, ktere to dokladaji: otcove casteji posadi dite opet na kolo, po te, co z nej spadlo; pri rozhovoru s malymi detmi pouzivaji delsi vety, nez maminky, ackoli v kontaktu s novorozenci mluvi zrovna tak jednoduse, jako maminky. Otcove vedou sve deti k vytrvalosti a vyrovnavani se s neuspechem: kdyz dite pise nova pismenka nebo stavi kostky, co uz uz spadnout, je matka rychleji pripravena pomoci, nez otec, ktery je delsi dobu zdrzenlivy a fazi frustrace nad "zborenymi kostkami" necha diteti prozit naplno a snazi se ji preklenout pouze ustni motivaci.

A ted se nezdrzim vlastniho komentare, protoze mam jeste v cerstve pameti, jak si mi moje pritelkyne stezovala na sveho muze, ze pry to s jejich skoro rocnim synem vubec neumi, a nejhorsi je, ze ho ani poradne nevezme "na ruku", pry ho vzdy nejak podivne popadne, treba za jednu nohu a jednu ruku, no ucinena hruza! Pak ale sama dodala, ze to jejich chlapecek ma vlastne rad, vyska a smeje se, jen se tata objevi, byt od nej chytnut za ruku a nohu zaroven a podivne pri tom viset ve vzduchu dokonce miluje! Tak to je osobni zkusenost moji kamaradky a nyni se dovidam, ze dokonce vedecky dolozena! V deseti situacich, kdy se otec "chopi" ditete to udela devetkrat docela jinym zpusobem, zatimco matka uchopi dite v deseti stejnych situacich devetkrat stejne a pouze jednou "nejak jinak"! A deti to miluji! I to je vedecky dokazano! (Michaelem Yogmanem z detske nemocnice v Bostonu) Kdyz pry osmimesicni miminko vidi oblicej jineho miminka, zvysi se mu tep i dechova frekvence, kdyz pak nasleduje oblicej matky, tep se zpomali, dite se sklidni - to je maminka, tedy jistota, utecha, klid.... kdyz se pak objevi otec, tep i dech se opet zrychli, miminko napina v ocekavani zadicka a zari - tata, bude akce! A na to pry se mohou uz nejmensi deti spolehnout! Hlavni vliv otce je udajne pres telesny kontakt a hry. Puzivaji mene casto hracky a casteji sami sebe. Dle laboratornich mereni (Michael Yogmana a Berry Brazeltona) jsou tak vytvareny docela jine stimulace, rasantni, dramaticke, s prekvapivou obmenou mezi klidem a vzrusenim. Na rozdil od maminek, ktere jsou didaktictejsi a venuji se konvencnim hram, otcove hry vynalezaji - hry, ktere jsou narocne a vzrusujici.

A pravdepodobne neni jen bezprostredni vliv otcu dulezity, ale i neprime pusobeni. Planovani spolecnych aktivit, napriklad. Na kazdy pad nejen CAS fakticky s detmi straveny, ale predevsim jeho KVALITA ovlivnuje budouci rozvoj ditete.

JSOU MAMINKY LEPE BIOLOGICKY VYBAVENY PRO RODICOVSTVI, NEZ TATINKOVE?

Jeste nekolik zase striktene vedecky dolozenych udaju zaverem: z pozorovani Rossa Parke z university Kalifornie, ktere provadel jak v domacnostech, tak v podminkach laboratore, vyplyva toto: otcove oslovuji nebo telesne kontaktuji novorozene deti stejne casto, jako matky, hraji si s nimi zrovna tak dlouho, mene nez maminky se na dite pouze usmivaji - to ale, jak je prokazano, delaji tak jako tak v prubehu celeho sveho zivota mnohem mene, nez zeny. Otcove jsou pry schopni se stejnou presnosti, jako i matky, odhadnout pricinu detskeho place a navic par ciste biologickych dat: na detsky plac reaguji jak muzi tak i zeny zvysenim krevniho tlaku a teploty kuze, zatimco pri smichu ditete zustavaji tyto hodnoty nezmeneny! Takze ani u techto exaktne meritelnych parametru, ktere se zdaji byt nejvic "od prirody dane", se nedaji zadne rozdily mezi muzem a zenou vystopovat. Jak pravi ve svem shrnujicim pojednani Michael Lamb: "Krome kojeni neexistuje zadny dukaz pro to, ze by zena byla predisponovana byt lepsim rodicem, nez muz. Nikoli biologicke podminky (i kdyz, ma vlastni poznamka, prave kojeni je dosti zasadni biologicka podminka, ze?), ale socialni konvence, daly vzniknout tradicnimu rozdeleni rodicovskych roli" .

A NA ZAVER JESTE TAKZVANA POZNAMKA PREKLADU

Tak ted, kdyz jsem si to znovu precetla, mi prislo lito, ze se tu nic nepise o nepostradatelnosti a jedinecnosti matek a jestli to tedy neni nejaka nespravedlnost a vubec ..........pak jsem si ale uvedomila, ze o maminkach toho bylo napsano uz spousty a dokonce i pekne basnicky a krasna poesie a tatove pri tom vzdycky prisli zkratka, takze si tentokrat clanek jenom o nich urcite zaslouzi, coz?

Podle článku Christopha Kucklicka v nemeckem mesicniku GEO, leden 2001.