Výchova dětí – prožívání rodičů

V některých případech jsou i hlavním tématem, zejména když situace, kterou rodiče řeší, nemá rychlé nebo jednoduché řešení. Věnujeme se jim přirozeně i při rozhovorech v dalších oblastech naší práce (závislosti, psychické problémy dětí atd.). Nicméně potíže při výchově, zejména ty dlouhodobé, přinášejí rodičům silnou frustraci a s tím spojené emoce a je třeba se tím zabývat, aby byli schopni na ně nahlédnout s určitým odstupem a s nadějí, že mají řešení. Chtěli bychom zdůraznit, že rodiče mají právo na své pocity, i ty velmi negativní, protože ty do dynamiky vztahu rodič x dítě zkrátka patří. Legitimizace (tedy potvrzení oprávněnosti) těchto pocitů je jednou ze zásad naší práce.

Vyčerpání, vyhořelost

Rodiče, kteří opakovaně zkoušejí nejrůznější postupy, aby své dítě usměrnili, vycházeli s ním a řeší nejrůznější náročné situace s neuspokojivým výsledkem, mluví často o bezmoci a beznaději, o tom, že jsou na konci svých sil. Je to pochopitelné, protože leckdy skutečně uvíznou v začarovaném kruhu, ze kterého nevidí východisko. Velmi často je psychické vyčerpání doprovázeno i tím fyzickým – nedostatkem spánku, vlastního odpočinku, snahou zvládnout všechno (to se týká zejména maminek).

Pocity viny, selhání

„Přemýšlím, kde se stala chyba..., co jsem dělal/a špatně..., moc si to vyčítám...atd.", to jsou velmi časté výroky. Nepochybujeme o tom, že většina rodičů dělá, co může, a často si neuvědomují, že mnohé, co se s dětmi děje, vůbec nezávisí na nich. Jsou zde i jiné vlivy – druhý rodič, dění ve škole, vliv vrstevníků. Někteří rodiče přiznávají, že pod vlivem emocí se uchylují k metodám, které u svých rodičů kritizovali (nejčastěji jde o křik a fyzické tresty), ale neumějí si pomoci, jiní si vyčítají konfliktní rozchod/rozvod nebo nedostatek času, který dětem věnovali. To všechno se v minulosti mohlo dít nebo se děje, důležité však je, že se rozhodli vyhledat pomoc, právě teď, když vidí, že s jejich vztahem nebo s chováním dítěte není všechno v pořádku

Negativní pocity vůči dítěti, vztek, zloba

Není vůbec snadné přiznat si, že někdy si přejeme, aby už dítě zmlklo, zalezlo, usnulo, dalo mi pokoj. Vztek, který v nás vyvolává vzdorování dítěte, jeho drzost a naschvály. Je to však užitečné – i proto, že je to obraz toho, co může cítit i dítě a co se může skrývat za jeho nepřijatelným chováním. Vztek a zloba však mohou být i důležitým signálem, zejména v případě dospívajících a mladých dospělých, že jsou překračovány hranice rodičů, kteří také mají právo se vymezit.

Obavy o dítě

Obavy o to, co se s jejich dítětem bude dít, jak jeho současné chování ovlivní jeho budoucnost, jsou dalším častým tématem. Zejména u dětí v období dospívání, které zkoušejí hranice. Je to pochopitelné, ale zároveň to často vede k tomu, že rodiče se brání předávat zodpovědnost dítěti. Přijmout obavy o dítě jako nedílnou a trvalou součást rodičovství, i v jeho dospělosti, jako problém rodiče, nikoliv dětí, které to vlastně nezajímá, je velmi těžké, nicméně důležité.

Stud vyvolaný tlakem okolí

Mnoho rodičů přiznává, že leckdy se chovají jinak, než obvykle, protože cítí tlak okolí, stydí se za chování svého dítěte, i když mu třeba rozumí – týká se to hlavně rodičů s dětmi v období vzdoru nebo s nejrůznějšími handicapy (ADHD, Aspergerův syndrom), kdy potíže dítěte nejsou patrné na první pohled. To zažívají zejména ve veřejných prostorách (MHD, supermarkety, hřiště). Rodiče také ze studu skrývají, co se u nich doma děje, nechtějí žádat o pomoc, protože by se to odhalilo. Často je to spojeno právě s pocitem selhání (někdo by mě za to mohl odsoudit, mohli by mě za to popotahovat). Máme jako anonymní linka tu výhodu, že je bezpečné o těchto pocitech, které jsou pochopitelné, ale zároveň blokující, mluvit.

Doporučujeme

• Berte své pocity jako oprávněné a zcela přirozené, pocity totiž nikdy nemůžeme mít zcela pod kontrolou, jsou dány situací a osobním nastavením a mají svoji důležitou funkci.
• Pečujte o sebe, zejména když cítíte, že Vám potíže s dítětem přerůstají přes hlavu, špatně spíte, stále na ně musíte myslet. Odpočatý rodič, který se umí o sebe postarat a má i jiné zájmy, než je jeho dítě, věnuje se své práci nebo koníčkům, je pro dítě větší autoritou než ten utrápený, vyčítavý a zlomený. Myslete na svoje potřeby a přes ně nastavujte dětem své hranice: „Vadí mi, když...", „Potřebuji, abys...".
• V případě, že si nevíte rady, jste opravdu pod velkým návalem emocí, v úzkosti, v panice, nebojte se požádat o pomoc – rodinné příslušníky, odborné instituce, linky důvěry nebo i naši Rodičovskou linku.