Co s dětskými zlozvyky

"Naše dcera si již dlouho kouše nehty, ale od té doby, co je na gymnáziu, má některé nehty skoro úplně pryč..." Máte snad s dětmi podobné problémy?

Zlozvyky jsou něčím velmi běžným. Zatímco cucání palce, kousání nehtů a tiky se pokládají za normální součást dětského vývoje, jiné zlozvyky bývají vážným problémem.

Cucání palce začíná často již v kojeneckém věku, zhruba mezi čtyřmi až deseti měsíci, vrcholu dosahuje mezi třetím a čtvrtým rokem, do konce čtvrtého roku života většinou mizí.

Palce nebo jiné prsty si cucá asi polovina dětí.

Kousání nehtů začíná obvykle asi ve čtyřech letech a vrcholí kolem desátého až třináctého roku života. Obdobím kousání nehtů prochází 50 až 60 % dětí. Po pubertě výskyt klesá na 10 až 20 %. Toto procento však v tomto zlozvyku nezřídka pokračuje po celý žiovt.

Podle výzkumu z USA se u 12 až 24 % dětí školního věku někdy objeví tiky. Většinou se jedná o mírnou a dočasnou poruchu, která která trvá obvykle po dobu jednoho měsíce až jednoho roku a sama časem zmizí. Většinou jde o mrkání a další obličejové tiky, jako je kousání rtů, jazyka, patra apod.

Jediný z dětských zlozvyků, který by mohl být považován za znepokojující, je tahání vlasů. Jestliže si dítě tahá vlasy déle než měsíc, měli bychom se obrátit na psychologa nebo psychiatra, protože může jít o projev vážnější poruchy.

Zlozvyky bývajítéměř výlučně výsledkem střetu dítěte se stresujícími situacemi. Podaří-li se dítě zbavit stresujcích prožitků, zlozvyk často vymizí. Odstranit stresující situace však nebývá často možné - dítě prostě bude dál psát písemky, přestože je tím stresováno. Pak bychom se měli soustředit na to, abychom své dítě naučili lépe stres zvládat.

Kdy se začít znepokojovat

Nejdůležitějším kritériem by měly být zdravotní, osobní a společenské obtíže vyvolávané zlozvykem.

1. Je špatný návyk dítěte chronický? Znepokojující je, jestliže se nežádoucí projevy vyskytují trvale a dítě není schopno je zvládat. Ale pokud si třeba pětileté dítě cucá palec večer při usínání, není třeba se tím vážněji zabývat.

V této souvislosti je dobré si všímat reakcí dítěte na přerušení jeho počínání. Jestliže ho to vyvede z míry a vyvolá u něj zlostnou reakci, nebo okamžitě bude v přerušeném zlozvyku pokračovat, je to důvod ke znepokojení.

2. Jak závažné jsou fyzické následy zlozvyku? Někdy zlozvyk skutečně působí fyzické problémy - např. při kousání nehtů dítěti krvácí kůže a hrozí nebezpečí infekce. Varujícím signálem je také upozornění zubního lékaře, že v důsledku cucání palce či jiných prstů dochází k vážným stomatologickým obtížím.

3. Nakolik zjevné a vážné jsou společenské důsledky zlozvyku? Kolik posměchu musí dítě kvůli zlozvyku snášet? Jak na eventuální posměch reaguje? Důvod ke starostem je tehdy, když je dítě vystaveno tak velkému posměchu, že se stává zlostným, je často "duchem nepřítomné", frustrované apod.

Jak můžeme pomoci?

Plán na odstranění zlozvyků má několik kroků a je nutné do něho aktivně zapojit i dítě (následující plán je možno použít u dětí až šesti až sedmiletých). Jde o tyto kroky:

• Přehled potíží. Spolu s dítětem je dobré sepsat seznam všech nepříjemností, odpovědět na otázky, proč se dítě chce zlozvyku zbavit.

• Dítě se učí vnímat svůj zlozvyk a pak společně zkoumáme situace, kdy se objevuje. Připravme tabulkou pro sebe i pro dítě, kde se bude zaznamenávat, kdy se ke zlozvyku uchýlilo. Po týdnu obě tabulky porovnejme.

• Náhradní chování. S dítětem se shodněme na něčem, co bude dělat, když se při návyku přistihne (např. místo cucání palce sevřít ruku v pěst, kousání nehtů - uchopit nějaký předmět, potřásání hlavou - napnout krk apod.). Cílem je, aby si dítě zlozvyk co nejvíce uvědomovalo.

• Korektivní a preventivní reakce. Jakmile si dítě osvojí náhradní chování, veďme ho k tomu, aby jej používalo nejen k přerušování zlozvyku, ale i k jeho předcházení.

• Doprovodné chování. Snažme se s dítětem rozpoznt chování, které obvykle zlozvyku předchází (např. zjistíme, že si vždy předtím, než dá palec do pusy, prohrábne vlasy).

• Relaxační cvičení. Postupů je celá řada (viz např. U. Ruckerová-Voglerová, Učení bez stresu. Soubor relaxačních cvičení. Portál 1994).

• Podpora. Dítě je třeba chválit za jeho úsilí, povzbuzovat.

• Trénink. Veďme dítě k dennímu procvičování náhradního chování - časem zautomatizuje.

• Záznamy. Denně zapisujme frekvenci výskytu zlozvyku. Budeme tak moci i s dítětem sledovat, jakého pokroku dosáhlo.

Co udělá odborník?

Psycholog nejprve důkladně promluví s rodiči. Při rozhovoru se zaměří hlavně na to, zda v rodině nedošlo ke změnám, stresům, nebo zda dítě nemá zdravotní obtíže. Dále bude zkoumat, zda dítě netrpí nadměrným strachem nebo úzkostí.

Psycholog také pomůže stanovit plán na odstranění zlozvyků. Pomůže také při rozhodování, zda s dítětem navštívít psychiatra.

Podle knihy M. Martina, C. Waltmanové-Greenwoodové - ed., Jak řešit problémy dětí se školou (Lexikon pro rodiče), která vyšla v nakladatelství Portál.