Sexting aneb nazí v trní

Sex a erotika už dávno nejsou jen soukromou doménou dvou dospělých lidí, kteří se za zavřenými dveřmi ložnic věnují intimním chvílím. V dnešní době různými způsoby zdokumentovaná nahota „létá“ ve virtuálním světě naprosto nekontrolovatelně. Co je ale ještě mnohem horší, než fotka spoře oblečeného těla? To, když naplno a bez rozmyslu odhalíte své bezpečí a vystavíte se tak všanc komukoli, kdo jde zrovna okolo.

Co to vlastně je?

Sexting označuje jev, během kterého si dospívající a často i děti textují o sexu prostřednictvím různých elektronických přístrojů. Nejčastější formou jsou zprávy, fotky či videa s citlivým a intimním obsahem.

Pěstování intimity je přirozenou součástí partnerských vztahů, které se začínají rozvíjet zhruba kolem věku 13 let. Bohužel se tato oblast hodně přesouvá do online prostoru a následně dochází k porušení důvěry: obsah, který byl určen jen jedné konkrétní osobě, se stává veřejným pro celé široké publikum. Nehledě na to, že citlivý obsah dnes dospívající posílají i lidem zcela neznámým!

Nezvratné důsledky

Takto jednou „vypuštěný“ materiál se v prostoru internetu stává mocným nástrojem zla v těch nesprávných rukách: zneužití fotek, vyhrožování zveřejněním videí, která nechcete, aby někdo viděl, vydírání a poškozování oběti pak na sebe nenechají dlouho čekat. Mladiství a děti se tak obnaží mnohem více než jen tělesně – útočník získává prostředek pro manipulaci a přímý přístup k duši.

Alarmující je fakt, který během svého výzkumu zjistila společnost Seznam.cz ve spolupráci s Centrem prevence rizikové virtuální komunikace při Univerzitě Palackého v Olomouci – každé desáté dítě v ČR dobrovolně sdílí na internetu své vyzývavé fotografie a videa! Ne vždy to pak dopadne tak šťastně, jako v případě Aničky. Pro oběť mohou být následky hodně vážné a některé případy skončily opravdu velmi smutně. Původní autoři či autorky fotek nebo „sexy“ videí spáchali sebevraždu, protože už nevěděli, kudy kam, styděli se a měli pocit, že jim nikdo nepomůže, a že z nich všichni mají jen zlou legraci.

Je navíc velmi obtížné zpětně „žehlit“ důsledky – z internetu takřka nelze plně smazat jednou zveřejněný obsah. Může se tedy bohužel stát, že vás nerozumné jednání dostihne ještě i po letech, kdy to vůbec nečekáte nebo jste už sami zapomněli, komu jste poslali fotku svého rozkroku.

Co tedy mohu dělat?

Samozřejmě je nejlepší, pokud se snažíme preventivně předcházet tomu, aby výše popsané situace vůbec nastaly. To znamená nevytvářet zneužitelný lechtivý materiál a už vůbec ho nikomu neposílat, dokonce ani blízkým kamarádům či aktuálním partnerům! Nikdy nevíte, jak to celé může dopadnout a v momentě, kdy fotku, zprávu či video odešlete, ztrácíte nad nimi absolutně kontrolu.

Zásadní je zde i role rodičů. Vysvětlujme našim dětem, proč je důležité si pěstovat a hýčkat chovat se na internetu (i mimo něj) opatrně a respektovat pravidla bezpečného zacházení (zvláště) s citlivým materiálem. Pokud v rodině fungují otevřené vztahy plné důvěry, nebude se dítě bát přijít, svěřit se a požádat o pomoc v náročné chvíli zavčasu.