Re: Vztah mezi skorodvojčaty

Milá Šárko a ostatní
Se zájmem jsem si přečetla dopis i odpovědi. Vidím , že naše situace je podobná a nejsme sami, co prožíváme tenhle kolotoč. Máme chlapečka, kterému za měsíc budou 2 roky a dvojčata, kluky skoro pětiměsíční. Moc jsem se obávala jejich příchodu na svět, bylo mi jasné, že spoustu času budu trávit s nimi v porodnici. To se nakonec potvrdilo, narodili se předčasně a v porodnici jsem s nimi byla 6 týdnů. Po tu dobu se o staršího starala rodina a přátelé. Samozřejmě se mu stýskalo,na miminka v bříšku (co jsem mu slibovala na hraní)si ani nevzpomněl, viděl jen to, že mu máma chybí. Bylo to těžké pro něj i pro mě.
Jestli mohu posoudit situaci teď, po několika měsících, je to docela fajn. tak malé dítě zatím nežárlí (uvidíme, co nás čeká),pokud má maminka někoho na pomoc a může se občas věnovat jen tomu nejstaršímu. Moc pomůže společná procházka nebo výlet bez toho mladšího (aspoň krátce). Souhlasím s tím, že je potřeba staršího přizvat na pomoc o malého sourozence, nechat pochovat, dítě neokřikovat. Starší bráška malým dává pusinky, hladí je (ne zrovna něžně) a malí si od něj nechají všechno líbit. Kromě toho, že je to hrozná honička, je to zatím prima. Myslím, že tak malý věkový rozdíl možnost žárlivosti snižuje. Chápu ale, že to nejhorší v tomto ohledu teprve nastane, ale mám dost optimismu a odhodlání k tomu to zvládnout. Každé dítě v rodině musí vědět a cítit, že je milováno, respektováno, bez ohledu na to, jaký je mezi nimi rozdíl, věkový, nebo jiný.
Držím vám palce, přeju zdravé miminko a pevné nervy.