| Jana N. tři děti (Terezka 4 roky 10 m, Dvojčata: Kateřina a Veronika 13 měsíců) | •
 |
(10.11.2001 13:16:29)
Z nedostatku času jen stručná odpověď:
První dítě jsem kojila, dokud jsme měly obě zájem - tedy asi do poloviny těhotenství s dvojčaty. Pak se nám asi špatně hledala poloha, či Terezka chodila na kojení méně často až najednou zjistila, že mléka je míň a "nestálo jí to za to". Kojení co nejdéle vřele doporučuji a vůbec nechápu, proč by se mělo v těhotenství přestávat, respektive násilně přestávat.
Vztahy mezi dětmi - skvělé.
První rada: či alespoń moje vysvětlení, proč to zatím funguje skvěle: V těhotenství se vy a celá rodina (a všichni Vaši přátelé) těšíte na to další, ta další, miminka. Starší sourozenec se těší s Vámi a vůbec nechápe,proč by neměl. Proto:
1. Až přijdete z porodnice, skrývejte svůj strach z toho, že starší sourozenec mladším něco udělá, a zařiďte vše tak, aby si je mohl pochovat, aby mohl to či ono.... pokud chce pít, jíst, používat to, co oni, umožněte mu to. Neříkejte, že to či ono je výhradně a pouze pro ty nejmladší. Určitě jim nesní ani nevypije vše, vždy se jedná jen o přechodnou záležitost, která se za těch pár korun na "pribináčka, Kubíka, či ....." vyplatí. Pokud starší dítě chce najednou oblékat či zavazovat tkaničky, které již dávno zavázat umí, udělejte to. Využijte však první příležitosti k tomu, aby pochopilo výhody svého nového postavení (i když jich je velmi málo, neboť se od něho chce poslouchání bez odmlouvání, pomáhání, samostatnost a eventuelně i hlídání těch mladších.) a chovalo se úměrně svému věku a bylo co nejsamostatnější. Vzhledem k tomu, že děti velmi rychle zapomínají, jaké to bylo bez sourozenců, --- je schopno se vyrovnat i s tím, že výlety vypadají jinak, než když bylo samo, že je jich i méně, a..... Pokud se budete bát kontaktu mezi dětmi, nedovolíte staršímu chovat mladšího, pečovat o něj.... nikdy to nedohoní. On potřebuje žít s ním IHNED, co si ho donesete z porodnice (i v porodnici!), nemůže čekat, až doroste do věku, kdy vy se nebudete o něj bát. Je to trošku hodně práce, ale vzhledem k tomu, že jsem to zvládla já s dvojčaty (chovala je v sedě na zemi v zavinovačce pod dozorem mým či manželovým ....) přežili jsme to VÍCEMÉNĚ bez úhony. S jedním dítětem se to rozhodně uhlídat dá.
Máme kocoura. Když jsme čekali první dítě, říkali jsme našemu velmi rozmazlenému kocourovi, že přijde další osoba do rodiny, která mu bude sloužit. Zatím naše děti do této role nedorostly, nicméně kocour na jejich výchově tvrdě pracuje. Zatím úspěšně dociluje toho, že jej (jediného) v naší domácnosti nechávají na pokoji a v podstatě si na něj netroufnou.
Když jsme čekali dvojčata, očekávali jsme, že kocour již ví, že přijdou..... Terezce jsme říkali, že si konečně bude mít s kým hrát. A myslím, že jsme ji v tomto nezklamali. Celý první rok sice nechápala, jaký rozdíl je mezi každým z dvojčat a jejími panenkami (zejména co se týče rozbitnosti a následků), od té doby, co děvčata začala lézt po kolínkách a začaly v tomto závodit, je to lepší, jak mít jedno dítě. Samozřejmě, že Terezka chce být i se svými vrstevníky či staršími dětmi, protože to hraní je jiné, než s mladšími sourozenci,... že si s Dvojčaty nechce hrát ve chvílích, kdy to potřebujeme, ale pokud na ni "neházíme" naše rodičovské povinnosti, ZATÍM TO FUNGUJE. Uvidíme, co bude dál.
A co kojení - kojte dál, kojte obě - pokud přes Váš pobyt v nemocnici starší dítě "kojení" nezapomene. Terezka si to chtěla později "vyzkoušet" a dospěla k závěru, že "jí" nic neteče. (Miminám přitom teklo.) Vzhledem k rozdílu věku asi budete kojit postupně, kojit se dá i zaráz, ale to jsem se já v porodnici nenaučila;naráz je kojím až teď, co se mi podařilo najít pohodlnou polohu pro nás tři - co děti umí pohodlně ležet na bříšku či být v polokleče.
No strávila jsem tímhle psaním více času, než jsem očekávala, ale snad Vám to bude k užitku. Vztahy mezi sourozenci hodně závisí na rodičích a všech lidech, kteří jsou kolem staršího.... Vzhledem k tomu, že manžel to umí více s menšími (protože nejsou tolik vzdorovité), než vyjednávat s naší svéhlavou Terezkou, někdy si říkám, že bychom měli (kromě kojení, které opravdu nezvládne) péči o naše děti re-distribuovat tak, aby Terezce nechybělo mé pozornosti a péče.
Moc zdravím a někdy mi dejte vědět, jak jste uspěla.
jana n.
novackova@sky.cz
|
| Andrea, kluk 2 roky, dvojčata 5 měsíců | •
|
(10.11.2001 20:26:38)
Milá Šárko a ostatní
Se zájmem jsem si přečetla dopis i odpovědi. Vidím , že naše situace je podobná a nejsme sami, co prožíváme tenhle kolotoč. Máme chlapečka, kterému za měsíc budou 2 roky a dvojčata, kluky skoro pětiměsíční. Moc jsem se obávala jejich příchodu na svět, bylo mi jasné, že spoustu času budu trávit s nimi v porodnici. To se nakonec potvrdilo, narodili se předčasně a v porodnici jsem s nimi byla 6 týdnů. Po tu dobu se o staršího starala rodina a přátelé. Samozřejmě se mu stýskalo,na miminka v bříšku (co jsem mu slibovala na hraní)si ani nevzpomněl, viděl jen to, že mu máma chybí. Bylo to těžké pro něj i pro mě.
Jestli mohu posoudit situaci teď, po několika měsících, je to docela fajn. tak malé dítě zatím nežárlí (uvidíme, co nás čeká),pokud má maminka někoho na pomoc a může se občas věnovat jen tomu nejstaršímu. Moc pomůže společná procházka nebo výlet bez toho mladšího (aspoň krátce). Souhlasím s tím, že je potřeba staršího přizvat na pomoc o malého sourozence, nechat pochovat, dítě neokřikovat. Starší bráška malým dává pusinky, hladí je (ne zrovna něžně) a malí si od něj nechají všechno líbit. Kromě toho, že je to hrozná honička, je to zatím prima. Myslím, že tak malý věkový rozdíl možnost žárlivosti snižuje. Chápu ale, že to nejhorší v tomto ohledu teprve nastane, ale mám dost optimismu a odhodlání k tomu to zvládnout. Každé dítě v rodině musí vědět a cítit, že je milováno, respektováno, bez ohledu na to, jaký je mezi nimi rozdíl, věkový, nebo jiný.
Držím vám palce, přeju zdravé miminko a pevné nervy.
|
| Marcela, 3 kluci - 5, 3.5 a 20 měs. | •
|
(19.3.2002 21:38:06)
Naši kluci mají mezi sebou rozestup 18 měsíců a 2 roky a musím přiznat, že malý věkový rozdíl jsme s manželem chtěli hlavně proto, aby se děti "měly rády". Zatím se nám to s menšími či většími úspěchy daří. Starší kluci si teda občas vjedou do vlasů(ale to by asi nebyli kluky), ale k nejmladšímu se vždy chovají velice pěkně. Dělí se s ním, nejstarší ho i krmí lžičkou, vozili ho v kočárku(teď už chodíme pěšky). Nicméně konečné hodnocení jejich vztahu budeme muset nechat na nich.
|
|
|
| Aika, Kuba 4r, Katka 3r. | •
|
(25.6.2002 23:20:52)
Milá nastávající maminko,
můžeš si pouze přát ať tvé děti rostou ke tvému štěstí. Hlavně na sebe první dítě příliš nepoutej, když nebude příliš upnuté, vůbec ani nemusí žárlit... Jediné, co nakonec z celého žárlení zbyde, je náruč pro obě děti (a to na dlouho) a pokud dětí budeš mít víc, tak pro naprosto libovolný počet. Na žárlení mají čas jen děti nezaměstnané, nehrající si, nesportující, které se nudí!!! Mám děti rok, měsíc a den od sebe vzdálené, teď se rozhodujem o třetím. Fakt, určitě je to mnohem větší pohoda, než mít 3-4 roky rozdíl. Pokud chceš, můžeš mi emailnout a poptat se na co chceš. sevcikova@aiekon.cz
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)