| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Ty nejlepší zkušenosti

Takže pro všechny maminky, které se rozhodují pro Vojenskou porodnici a chtějí se taky dozvědět něco od toho, kdo porodem už prošel (doufám, že to nebude moc zdlouhavé a nudné) - hlavně pro Marušku, Petru a Annu:
Ve Vojenské jsem rodila v noci z 29.7. na 30.7.1999. Celý porod trval 18 hodin, takže žádný med, ale díky tomu, že tam se mnou byl manžel, jsem to nakonec zvládla. Od devíti do jedenácti večer jsem měla stahy pravidelně po 3 - 5 minutách, tak jsme se rozhodli, že radši pojedeme do porodnice, abych nakonec neporodila někde mezi dveřma;-) - jo, kdybych věděla, co mně čeká!
V jedenáct večer jsme dorazili, sestry a doktoři zrovna měli hrozně naspěch, protože letěli k císařskému řezu, tak jsme chvilku čekali. Absolvovala jsem klasiku - holení, klystýr, monitor, vyplnění dotazníku apod., což mi ani nevadilo, dá se to přežít. Spíš mi vadilo to, že při celé té proceduře se mnou nemohl být manžel (poslali ho na chodbu), ale je pravda, že jsem proti tomu neprotestovala, protože jsem byla ze všeho děsně vykulená, možná kdybych se ozvala, že by ho tam nechali. Nepříliš příjemné bylo taky to, že na vyplňování všech těch veledůležitých údajů sestry na příjmu dost spěchaly a nenechaly mně ani moc přemýšlet, byly hned nervózní. Ale to asi záleží taky na tom, na koho člověk zrovna natrefí. Koneckonců, na tom porodu a tom, co se děje okolo něj zas až tak nesejde (myslím si já), důležitější je pobyt na oddělení šestinedělí a ten byl ve Vojenské porodnici na jedničku!!!
Dál. Doktorka mě vyšetřila, konstatovala, že ještě moc otevřená nejsem a pokud všechno bude probíhat hladce, mohla bych porodit nejdřív tak v 8 hodin ráno. Celou noc jsem strávila na "hekárně" (velmi pohodlné a příjemné), kde jsem měla 2 gumové míče, žebřiny, sprchu a postel, takže jsem si ulevovala jak se dalo, dokonce se mi někdy podařilo mezi stahy i na pár vteřin usnout (!).Ráno okolo 5. hodiny doktorka navrhla, že mi píchnou plodovou vodu, to prý porod urychlí a snad taky zesílí stahy. Kupodivu se jí to nepodařilo - byla jsem moc stažená, ale asi za půl hodiny nato mi voda praskla samovolně.
Dalších pár chvilek probíhalo ve znamení stěhování se z hekárny na porodní sál a zpět, protože mezitím přišly asi dvě maminky po mně a rodily skoro hned. Ten pocit byl pro mně osobně dost deprimující - říkala jsem si "a kdy už to konečně budu mít za sebou i já?". Pak (asi od 7 hodin ráno) jsem už zůstala s manželem pořád na porodním sále. Doktorka se totiž rozhodla, že mi píchne kapačky (předpokládám, že oxytocin) na zesílení stahů. Měla jsem sice stahy po 3 minutách, ale slabé. Taky mně připojili na monitor.
Do té doby jsem si říkala, že všechno probíhá tak, jak má a jak to píšou i v knížkách - i rozdýchávat bolesti se mi dařilo docela dobře, takže nebyly tak nesnesitelné. Ovšem to, co jsem si užila při těch kapačkách, to se absolutně nedalo vydržet. Začala jsem omdlívat, tak mi museli dát kyslík a pak mi sami navrhli epidurál (ten jsem dostala asi v 9 ráno). Byl perfektní, protože mně asi tak na 3 hodiny téměř úplně zbavil bolestí a po úplném dokapání ještě chvíli účinkoval. Cítila jsem víceméně jenom tlaky a slabou bolest a doufala jsem, že mi to pomůže i v tom otevírání. Ve Vojenské hradí epidurál plně VZP, takže i v tom je to plus (doufám teda, že tomu tak je i teď, možná by nebylo od věci se zeptat).
No, zkrátím to na (snad) únosnou míru - ty půllitrové kapačky, z nichž každá kape asi 3 hodiny, do mně nalili ještě dvě. Při té poslední jsem se už modlila, abych porodila včas a začala dokonce uvažovat i nad císařským řezem, protože za celou tu dobu jsem se otevřela snad jenom o dva centimetry. Na ten císařský řez jsme se ptali a doktor, který měl zrovna službu, říkal, že oni dělají císařské řezy jenom ve skutečně urgentních případech, např. když klesá tepová frekvence dítěte nebo kdybych se začala zase nějak výrazně zavírat, a že mně tudíž v podstatě nezbývá nic jiného, než abych porodila normálně, ať se děje co se děje. Mezitím tam ve vedlejším sále porodily další 2 maminy, co přišly po mně (a za celou dobu mého porodu se tam vystřídaly 3 směny sester a doktorů).
Permanentně jsem byla napojená na monitor, ale naštěstí jsem nemusela ležet, seděla jsem na míči, hopsala jsem (což prý pomáhá při otevírání) a občas jsem si stoupla a v mezích možností se prošla, kam až mi to hadičky od kapačky dovolily, abych úplně nezdřevěněla. Dost dobře nechápu, jak můžou v knížkách psát, že se dá při bolestech procházet (je ale fakt, že když jsem byla ještě na hekárně, tak jsem se procházela poměrně v pohodě, asi to platí pro normální bolesti a ne ty "oxytocinové"). Malý Stáníček měl pořád k mé velké radosti srdíčko jak zvon, evidentně se na něm ta dlouhá doba nijak výrazně nepodepsala.
Pak se porod najednou rozjel a hned se seběhla skupina doktorů a sestřiček a počínali si jako naprosto dokonale sehraný tým. Pomáhali, jak se dalo a snad ani ne za 20 minut byl malý na světě (3750 g, 53 cm). Polohu při porodu jsem si sice tak úplně diktovat nemohla, ale v tom pololeže je možné si nechat trochu zvednout lehátko, takže člověk v podstatě rodí skoro v sedě. Opravdu nepříjemné byly nohy ve třmenech - alespoň zkušenost pro příště, že se musím ozvat. Můj celkový dojem z porodu a všeho okolo něj je ten, že sestry a doktoři dost věcí dělají rutinně, jako v jiných porodnicích, ale když má člověk nějaké konkrétní přání, tak ho respektují, pokud to jen trochu jde.
Sestra otočila malého bříškem dolů a plácla ho přes zadeček, protože patrně neřval (on se na ní podíval těma obrovskýma tmavýma očičkama - doteďka si to pamatuju - a šíleně se zamračil, pak řvát začal). Utřeli ho a přiložili mi ho k prsu. Ani ťuk. Ani pusinku neotevřel, jen se na mně pořád koukal (zvídavé dítko:-)). Tak tam na mně chvíli ležel a pak ho odnesli vykoupat a ošetřit. Dvě hodiny jsem ještě ležela na sále a pak mě odvezli na pokoj.
Věřte mi, že jsem byla upřímně ráda, že si Stáníka sestry nechaly tu první noc na novorozeneckém oddělení a daly mi ho až druhý den k polednímu - nemohla jsem se totiž ani hnout. Nosily mi ho jenom na kojení. Já to vůbec jako nějakou ztrátu nevnímala, věděla jsem, že se tam o něj postarají a aspoň jsem se trochu vyspala. Jestli nějaká maminka píše, že jí bylo líto, že jí nedali dítě hned od začátku na pokoj, pak asi ten porod probíhal trochu jinak než u mně, jinak si to vysvětlit neumím.
Za pobyt ve Vojenské porodnici se platí 2000,- Kč, ale určitě to stojí za to. Pokoje jsou po dvou, s televizí a telefonem, přebalovacím pultem pro miminka a takovou malinkatou vaničkou (dřezem) na koupání. Erárního prádla je dost, dětské kosmetiky taky, i vložek (klasické buničinové, každému prý nevyhovují, já osobně jsem si nestěžovala). Záchod a sprcha jsou pro dva pokoje společné, pěkně čisté. Všechno je moc hezké, barevně laděné do růžova, postýlky pro miminka jsou prosklené. Jediné, co mi trochu vadilo, byly poměrně vysoké postele (to je ale asi ve všech nemocnicích a pravděpodobně i v porodnicích) - jak jsem byla sešívaná, nemohla jsem se pořádně hýbat a vylézání na postel mi trvalo někdy i 5 minut. Další věc, kterou bych si dovolila Vojenské porodnici vytknout, jsou světla. Na noční kojení by se bývalo hodilo malé tlumené světýlko nebo lampička, což tam bohužel v době, kdy já jsem rodila, neměli - jenom poměrně ostrou zářivku nad postelí. Ale možná už je to jinak, přece jen - jsou to skoro dva roky... A navíc jsou to skutečně jen drobnosti, které můj celkový dojem rozhodně nekazí.
Co se mi naopak zamlouvalo moc, to bylo jídlo. Tedy záležitost, na kterou si stěžují beze zbytku snad všechny maminky, které rodí v jiných porodnicích. Žádné nemocniční blafy, pěkně možnost, vybrat si každý den ze 4 jídel - a přestože jsem hrozný "žrout", někdy byly ty porce tak veliké, že jsem je málem nemohla sníst! Sestřičky jsou báječné, vždycky ochotně poradí s kojením, mohla jsem na ně zazvonit třeba ve 2 v noci a pomohli mi malého přiložit k prsu - a to to ze začátku vypadalo, že se vůbec pít nenaučí, měl plné bříško plodové vody a zapadlou bradičku, takže se dlouho neuměl správně přisát! Navíc jsou všude na pokojích elektrické kompresorové odsávačky na mléko (se kterými sestřičky taky ochotně naučí zacházet), takže podle potřeby se může odsát, prsa netvrdnou a mléko se vesele tvoří, takže maminka i miminko odchází domů kompletně "rozkojení". S koupáním miminka pomáhá první noc sestra, pak už koupe maminka sama. Průběžně se sestřičky chodí ptát, jestli někdo něco nepotřebuje, prostě prvotřídní servis. Já měla snad jenom smůlu na spolubydlící, ale to by byla jiná kapitola... 10 kritérií pro porodnice se statutem BFH prostě Vojenská splňuje beze zbytku.
Co se týče porodnice na Slovanech,slyšela jsem, že tam jsou pokoje po 3, takže maminky ani miminka si tam spánku moc neužijou. Ale nevím, co je na tom pravdy. Každopádně já jsem ani necítila potřebu si to ověřovat a hned jsem se rozhodla pro Vojenskou.
Snad jen ještě poznámka pro Marušku - z porodu vůbec nemusíš mít nějakou panickou hrůzu. Příroda je milosrdná a každá maminka na ty bolesti a problémy nakonec zapomene a je ráda, že má krásné a zdravé miminko a dělá všechno jenom pro něj. I já už teď pomalu plánuju pro Stáníka sourozence:o)
Odpovědět
Názory k porodnici (36 názorů)
Vojenská porodnice Plzeň Jana Skalová, chlapeček 11.týden 15.3.2000 22:26
Příjemné prostředí Eva, syn Jirka , 2,5 roku 31.1.2001 9:7
Ty nejlepší zkušenosti Jana, 24 let, skoro dvouletý Stáník 14.6.2001 23:21
*Re: Ty nejlepší zkušenosti Dáša a Honzík, 2,5 roku 30.3.2003 21:31
**Re: Ty nejlepší zkušenosti Vendy,Maty5/04Jony5/07 13.11.2004 19:23
Vojenskou nemocnici v Plzni ne! Eva B. 18.10.2002 21:56
*Re: Vojenskou nemocnici v Plzni ne! Slánka 18.5.2005 21:8
Nejde jen o prostředí Lenka B, syn Jakub 5 týdnů 14.12.2002 17:35
Vojenská nemocnice kérka 14.10.2004 18:41
*Re: Halo Plzeň, ozvi se! Mimi, 2 holčičky 14.10.2004 19:10
"Děkuji!" pane primáři ML 8.12.2004 0:35
*Re: "Děkuji!" pane primáři Hana Balcarová 4 děti 30.11.2005 11:26
**Re: "Děkuji!" pane primáři Bára02,Filip05,Bříško9-09 30.11.2005 12:8
***Re: "Děkuji!" pane primá... Hana Balcarová 4 děti 7.12.2005 12:22
V porodnici "jako doma" Janina + 2 špuntíci (21měs, 8týdnů) 30.5.2005 22:17
Porodnice ve VN v Plzni a její osazení Zdeněk Kácha - syn Adam 16.6.2005 15:53
*Re: Porodnice ve VN v Plzni a její osa... Alhambra 17.6.2005 9:16
paráda Šárka a Honzík 9.8.2005 8:24
tesim se jana,1kluk 5.1.2006 18:48
paráda Lenka, syn Adam 10.10.05 25.1.2006 12:22
Pohoda Petra, Lukas 26.2.04, Emma 14.2.06 19.2.2006 20:43
Potaďte,prosím Štěpka a Deniska 27.2.2006 20:14
*Re: Potaďte,prosím Petra, 2,5 letý rošťák Máťa  27.2.2006 21:36
*Re: Potaďte,prosím Oggová 28.2.2006 13:5
**ZACHRANILI MI DÍTĚ!!! Janča 28.2.2006 20:20
*Re: Potaďte,prosím LU,2děti 1.3.2006 10:48
Pro Štěpánku Lenka, syn Adam 3.3.2006 23:32
pro Štěpánku Lenka Skřivanová 30.3.2006 11:27
pro Štěpánku Lenka Skřivanová 30.3.2006 11:33
Jak jsem rodila v Plzni v.h. /2 děti/ 10.4.2006 15:53
*Re: Jak jsem rodila v Plzni Miri30 10.4.2006 16:22
*Re: Jak jsem rodila v Plzni Šárka 23.1.2007 13:24
porod 6/2005 awomis (3roky. 5 a 15 let) 21.3.2007 20:49
Porod ve VN 1/2007 xlelis 29.3.2007 9:37
*Re: Porod ve VN 1/2007 Pája 26.6.2007 23:3
naprostá spokojenost Věra(2 kluci) 6.8.2008 23:31

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.