Do porodnice raději s tatínkem!

Ahoj budoucí maminky a tatínkové,
chtěla bych se s vámi podělit o čerstvé zkušenosti s porodnicí v Ústí nad Labem. Ráda bych předeslala, že nejsem žádný "začátečník". Bylo to moje druhé miminko a tak jsem už věděla co a jak a byla jsem ochotná přehlédnout i nějaké to nevhodně volené slovo a jiné drobné nedostatky.
Setkala jsem se se dvěma naprosto odlišnými přístupy. S nezájmem a často s neúctou na amulanci a v porodnici a s vlídností a pochopením na novorozeneckém oddělení.

Protože jsem miminko několik dní přenášela, absolvovala jsem kontroly na ambulanci porodnice. Několik hodin téměř pokaždé strávených čekáním na lékaře, který byl u porodu, na obědě či jinde, zde bylo považováno za zcela samozřejmé. To, že několik dnů před porodem pro mně (a nejen pro mně) bylo poměrně obtížné vydržet sedět několik hodin na židli nikoho nezajímalo. Máte zde přece možnost dívat se na televizi! Vyjádření nespokojenosti jednoho z tatínků, který dovezl manželku ze vzdálené obce na 8.00, kdy byla objednána a jejíž vyšetření ještě v 11.00 ani nezačalo, bylo považováno za něco naprosto neslýchaného. Sestra situaci řešila slovy "jděte si uklidnit manžela, je nějaký nervózní". Pro maminky čekatelky musím připomenout, že kontrola je každý druhý den a ne každý tatínek má možnost brát si dovolenou. Pokud máte potřebu určitého soukromí, ať při sdělování velmi osobních údajů nebo při vyšetření, zapomeňte na to. Vše probíhá takříkajíc hromadně. Intimnosti maminek zapisujících se k porodu vyslechne deset dalších, čekajících na vyšetření, do ordinace neustále někdo vbíhá např. otevřít bzučákem nově příchozím. Zažila jsem také maminku, která se musela v místnosti plné maminek převlékala do ústavní košile. Při bolestivém vyšetření mě lékař podpořil slovy "nejste první, kterou to bolí" Shrnu-li své "ambulantní" zážitky - dle mého názoru je ambulance porodnice organizačně zcela nezvládnutá. Není přece možné, aby jeden lékař sloužil na porodnici i na ambulanci a kdoví kde ještě a přitom všude odvedl dobrou práci.

Svůj názor jsem si potvrdila, když jsem se na celou věc, o několik dnů později dívala z druhé strany. Z porodního sálu.
Miminko se rozhodlo, že svou cestu na svět zahájí v noci. Protože jsem velmi silně krvácela a měla bolesti, rozhodla jsem se odjet do porodnice. Sestra mi hned ve dveřích dala najevo, že rodit v noci a budit pana dobtora je téměř neslušné. Prohlásila, že to jistě není k porodu, že asi krvácím z nějakého vyšetření, aniž by mě ona nebo lékař prohlédli. Lékař však usoudil, že se o porod jedná a umístil mě do pokoje, který se nachází v těsné blízkosti sálů (i když sály byly volné). Na pokoji ležela mladá těhulka v osmém měsíci, která byla porozována pro nějaké bolesti. Ta mi s úsměvem sdělila, že má angínu a že nebere léky, což mně velice povzbudilo. Lékař o této skutečnosti věděl. Vedle spící těhulky jsem absolvovala 1. dobu porodní. Bylo mi to velmi nepříjemné, protože jsem potřebovala být sama a celou noc neměla svůj klid ani jedna. Porod byl poněkud komplikovaný, rodila jsem 12 hodin, absolvovala cévkování v kontrakci, když se mi na břiše vytvořila velká boule (prý moč) a další nepříjemnosti. Přesto jsem lékaře viděla pouze u příjmu. Při narůstajících problémech a komplikacích sestry nervozně pobíhaly a šeptem probíraly situaci, ale odmítly mě o čemkoliv informovat. Lékařka nebyla k nalezení, přišla až po porodu prý z oběda a byla velmi překvapená, že už jsem porodila. Situaci zachraňoval lékař z jiného oddělelní (pravděpodobně gynekologie).Když jsem během porodu informovala sestru, že již cítím vycházet hlavičku, sdělila mi, že přístroj to neukazuje, takže nerodím a nemám být vzteklá. Upozornila jsem jí, že rodím podruhé a poznám to, sáhla do mně a se slovy "jejíž vy rodíte" se hnalo na sál. Velmi mě překvapilo, že valnou část šití provedla sestra. Při porodních přípravách lékař určil hmotnost miminka na 3,2 kg a dle toho byl porod veden. Po zvážení děťákta po porodu se ukázalo, že má 3,7 kg!
Epidurál mi nebyl poskytnut, prý bylo pozdě (předtím mi ho nikdo nenabídl), když jsem v době největších komplikací žádala o císařský řez, byl sestrou zamítnut. Při porodu mně velmi rušil hluk s ostatních sálů, což jako značné negativum hodnotily také ostatní maminky, jak jsem se dozvěděla na novorozeneckém. Psychická podpora během podoru byla nulová. Světlou chvilkou byl pouze dotaz jedné ze sester v jaké poloze (leh, sed) budu rodit a výraz účasti při jedné z komlikací. Vím, že mé zážitky nejsou vůbec povzbuzující, ale chtěla bych, aby příští maminky věděly co je také (neříkám vždy) může v porodnici potkat. Myslím si, že hrubé chování personálu, které vzbuzuje pocit úzkosti a osamocenosti, rychlému a zdárnému porodu nepřispívá. A proto, jestli si můžu dovolit malou radu, pokud je to jen trochu možné, vemte do porodnice tatínka (nebo kamarádku). Jak jsem měla možnost posoudit, další osoba u porodu budí přeci jen respekt a tím i lepší zacházení. Navíc tatínek podpoří vaše přání a zařídí vše, na co
vám už nezbývají síly. A i když vám narození miminka lecos vynahradí, je zcela zbytečné tolerovat nepravosti!
A teď k mému pobytu na novorozeneckém oddělení. Jak jsem již napsala výše, byl to přechod do jiného světa. Setkala jsem se tu s ochotou a pochopením ze strany sester a to ve dne i v noci. Pokud jsem o cokoli požádala, bylo mi vyhověno. I když jsem nebyla na nadstandardu, mohla návštěva po dohodě se sestrou zůstat i po návštěvních hodinách. Byla jsem velmi spokojená s péčí o mimi, když jsem ještě neměla dost síly i nočními kontrolou děťátek, kdy sestry chodily jako myšky, aby si maminky mohly odpočinout. Bylo zde velmi milé prostředí jak po stránce lidské, tak materiální. To druhé je ostatně dobré i na porodních sálech, ale přístup je poněkud jiný.
Přeji všem budoucím maminkám zdravá a krásná miminka a hodně sil při prosazování svých práv. Nebojte se vyjádřit svou nespokojenost, ať písmem nebo slovem. Pokud budeme mlčet, lepší to nikdy nebude.
Hezký den přeje Mirka