| Lucka K. (Jiříček 4.8.05) | 
 |
(26.1.2006 9:45:51)
Termín porodu jsem měla stanovený na 4.8.05.Měla jsem ovšem problémy s vyšším tlakem, tak mi gynekolog týden před termínem napsal do těhotenské průkazky - kontrola v porodnici 1.8. + zvážit vyvolání porodu. V nemocnici si mne opravdu hned 1.8. nechali a přijali mne na rozikové těhotenství. Ihned mi začali podávat injekce, které mne měly na porod "připravit". Dostávala jsme 2 denně a byly opravdu nepříjemné. Druhý den jsme k injekcím dostala i tabletku. Na večer mne začalo pobolívat břicho a tak jsem se těšila, že už to budu mít brzy za sebou a půjdu odsud pryč (spolupacientky na pokoji se mi rychle střídaly, jen co je přijaly, za chvíli šly rodit). Na večerní vizitě jsem panu doktorvi řekla, že už mě začíná bolet břicho a on mi odpověděl, že mi dají injekci proti bolestem. Na mojí otázku "proč" mi bylo sděleno "abych se dobře vyspala" a bylo to. Přišla sestra a dala mi další nepříjemnou injekci po které tyto bolesti opravdu přestaly. Připadal jsem si tam jako pokusný králík a manžel i rodina se stále dokola ptali, kdy už budeme rodit...
Nejhorší na tom bylo to, že se tam doktoři střídali a nikdo pořádně nic nevěděl(co mne velice udivilo bylo to, že lékaři nenosili jmenovky, tak jsem ani nevěděla, s kým mám tu čest).
4.8. ráno jsme šla opět pro tabletku a brala jsem to, jako ty tabletky před tím, které mi nic moc neudělaly, jenže.... za chvíli jsem dostala silnější bolesti, až jsem musela pomalu začít chodit, za 2 hodinky přišla paní doktorka, která mi zavedla druhou tabletku, a tam jsem se dozvěděla, že už pomalu začínám rodit. Aha...
Tak jsem ihned volala manželovi, že už mě připravují a ať se nikam nevzdaluje (měl být přítomen u porodu).
Asi po dalších 2 hodinách mě a ještě jednu rodičku odvedli na porodní oddělení, kde nás jedna ze sester přijala slovy "my tady máme ale plno, nemám je kam dát". Zrovna já, když budu rodit, tak tady bude plno!
Nakonec se mne ujali, dali klystýr a odvedli do sprchy, kde jsem se měla sprchovat. Tam jsem byla nucena být celou hodinu, i když mi sprcha pomáhala, začalo se mi špatně dýchat. Ze sprchy mne odvedli do místnosti, kde mají vanu a tam mne na obyčejnou židli posadili a monitorovali tep miminka a mé stahy. Bolesti mi začaly ukrutné a já nevěděla, jak mám na té židli sedět. Po chvíli přivedli nějakého tatínka od porodu, který nechtěl být u druhé doby porodní. Přikrili mne (byla jsem samozřejmě od pasu nahá) a jiný cizí muž tam seděl nějakou dobu se mnou. Manželovi jsem zavolat ještě nemohla, protože se volá až když jde rodička do boxu. Ale žádný volný pro mne nebyl. Pan doktor mne neměl ani kde vyšetřit, tak jsem toto vyšetření musela absolvovat na oné židli s nohou opřenou o vanu... Ale zvládli jsme to. Byla jsem pomalu připravená. Rychle mi připravili rodící box, přišel pan doktor, praskl mi vodu a já mohla konečně zavolat manžela.Začaly mi šílené bolesti, které jsem se snažila vydýchávat, ale moc mi to nešlo. Bohužel mne museli opět monitorovat a miminko bylo v takové poloze, že činnost jeho srdíčka byla znatelná pouze když jsem ležela na levém boku. Bylo to pro mne utrpení, nemohla jsem vstát a chodit, musela jsem stále ležet na boku. Asi za 1/2 hodiny dorazil manžel a byl vyděšen z toho, když slyšel jiné ženy vzdychat a plakat. Box je přepažen jen provizorně nějakou slabou zástěnou a tak jsme zřetleně slyšeli paní vedle...
Asi po 20ti minutách,co byl manžel u mne, se mi chtělo začít tlačit. Přišla vrchní sestra, dala mi křeslo do mne velice příjemné polohy a řekla, že můžu začít tlačit a odešla. Manžel také odešel, nechtěl se účastnit velkého "finále". A byla jsem sama, já nevěděla, jestli mám tlačit hodně nebo málo, aby se něco nestalo, když jsem tam byla sama (musím podotknout,že jsem byla prvorodička). Sestra mne za chvíli přišla opět zkontrolovat a potom mé tlačení již korigovala. To mi velmi pomohlo. Poté zavolala "pane doktore, budeme rodit" a najednou byla místnost plná lidí. Párkrát jsem zatlačila a miminko bylo venku. Kluk jako buk.
Oba jsme byli naprosto v pořádku, což pro mne bylo to nejdůležitější.
Nutno ještě podotknout,že mi za celou dobu mého porodu (už od rána) nebyl změřen ani jednou krevní tlak, i když mi byl kvůli němu porod vyvoláván.
I přes některé nepříjemné zkušenosti, které jak doufám, byly vyvolány tím, že mne nebylo opravdu kam "uklidit", jsem byla s přístupem doktorů a sester spokojená a o krásném prostředí ani nemluvě! Dalších 5 dní jsme s Jiříkem strávili na nadstandardu,kde byl přístup sester opravdu profesionální a velice příjemný.
A rodit podruhé? To už se nebojím, jen asi budeme plánovat narození miminka na zimu, kdy tam snad nebude tolik rodiček. A kde budu rodit? Samozřejmě tady, v Masarykově nemocnici!
|
| Kateřina, 2 děti | •
|
(26.1.2006 10:38:29)
To myslíte vážně, že po takovém zážitku tam chcete znovu rodit? také jsem tam rodila svého prvního syna. Díky pověsti porodnice jsem jela rodit z Teplic do Ústí. Ačkoliv jsem v porovnání s vámi měla bezproblémový porod, už bych tam rodit nechtěla. Druhého syna jsem raději jela rodit z Písku do Vrchlabí. Musím říci, že jak po fyzické, tak po psychické stránce to byl nesrovnatelný rozdíl.
|
|
| Saraa | •
|
(12.4.2006 1:04:15)
Do Ústecké nemocnice jsem začala docházet po té co u mě lékaři zjistily ve 20. týdnu těhotenství srdeční aritmii. Jsem z České Lípy, kde jsem také navštěvovala rizikovou poradnu. Následně na to mi bylo zděleno, že MUSÍM rodit v Ústí. No co řekla jsem si rodilo tu mnoho jiných maminek tak proč né já? Přišel termín porodu (9.11.2005) a také dohodnutý den nástupu (8.11.2005) do Ústecké nemocnice. V rizikové poradně mě paní doktorka prohlédla a zdělila mi, že to na porod nevypadá ještě nejméně 10dnů. A poslala mě i s dokumentaci na rizikové oddělení. Zde mě přijaly a víc nic se zatím nedělo. Původně jsem chtěla mít mého muže u porodu a rodit u nás v České Lípě. Také jsem chtěla darovat pupečníkovou krev, ale nevěděla jsem, kdy náš špunt bude chtít spatřit světlo světa a tak jsme se s mužem dohodly, že k porodu nepůjde, že by to stejně asi nestihl. A až se mimi narodí, tak mu zavolám. A s tím také odjel domů.
8.11.2005 po večerní vizitě mi byla podána tableta na vyvolání porodu s tím, že se to buď rozjede nebo ne. Kolem půlnoci jsem začala pociťovat menší bolesti a začala se o to víc těšit na mimi. Ráno 9.11.2005 v 6 hodin přišla sestra a já jí nahlásila, že pociťuji bolesti. Sestra přivezla přístroj na natáčení ozvů srdce miminka a kontrakcí. Začaly mi naskakovat tzv. pěkné kopečky. Po vizitě mě prohlédly a byla zavedená další tableta s tím, že se to určitě rozjede a ať nic nejím. Dále to pokračovalo tak, že kolem 10 hodiny mi zavedly další tabletu + prohlídku jak na tom jsem a to už jsem měla opravdu silné bolesti. Další tableta následovala místo oběda ve 12 hodin. Střídavě jsem chodila do sprchy a procházela se a prováděly mi natáčení kontrakcí. Do toho přišla sestra INKA (která měla náš pokoj asi na starost) a řekla mi ať se zbalím, že půjdu na porodnici. V tu ránu jse pěla ody a byla šťastná jako blecha, že bude brzo po všem. Óóóó jak šíleně jsem se mylila!!!
V bolestech (velmi silných bolestech) jsem si došla pro klíče od skříňky na sesternu a šla jsem se zbalit (žádná pomoc od sester se nekonala), když už jsem byla konečně zbalená, tak přisla sestra INKA a prohlásila: NIKAM NEJDETE, NA PORODNICI MAJI PLNO. A odešla. Mě se chtělo brečet! Asi za půl hodiny jsem šla na sesternu poprosit o čípek na stolici, ale sestra mi řekla, že by mi byl na nic. Cítila jsem, že potřebuji na WC, ale nešlo to a na víc jsem se bála tlačit. Sestra mi řekla, že za chvilku příjde a píchne mi injekci, po které mi snad přejdou bolesti a nebo se mi rozjedou ještě víc. Prý injekce PRAVDY. Přišla něco po 14 hodině. Je pravda, že bolesti ustaly, že nebyly tak časté, ale za to přišla vždy jedna a to řádná! S paní (Janou) co jsem byla na pokoji, jsme na tom byly velice podobně a jelikož, nám bylo velice horko od dýchání tak jsme si otevřely okno. Pak přišla doba návštěv v 15 hodin. To už jsem psala mému muži sms, že dnes určitě porodim. Janě přišel muž na návštěvu a když odcházel v 16 hodin tak jsem ho poprosila jestli by byl tak hodný a řekl na sesterně, že mi právě odešla plodová voda.
A pak už to šlo velice rychle. Najednou tam byly 2 sestry a ta jedna odešla pro doktora. Se mnou bohužel zůstala INKA. Řikala jsem jí, že už budu rodit, ale ona to nějak nebrala na zřetel! Mermomocí mi nutila natáčení kontrakcí a mimi. Přišla kontrakce a já cítila, že musím tlačit a sestra mi to zakázala, ale nešlo to!!! Následovala další kontrakce a znova ZÁKAZ!!! Opravdu to našlo jinak a já cítila, že moje mimi mám mezi nohama. Sestra INKA se na mě jenom podívala a řekla mi: TAK SI TO ODROĎTE SAMA!!! Mě nezbývalo nic jiného než trochu zatlačit a mimi bylo venku. Podotýkám, že sestra jen civěla a vůbec mi nepomohla a malého nijak nechytla takže rovnou ze mě vypadl na lůžko do plodové vody, kde jsem také porodila!!! Najednou přiběhl doktor se sestrou a pak to byl ráz na ráz. Málého jsem ani neviděla, protože byl podchlazený od otevřeného okna a tak ho ihned odnesly na porodnici do inkubátoru. Já jsem musela z lůžka přejít na vozík a převezly mě taky na porodnici, abych tam ještě porodila placentu a provedly mi celkovou kontrolu. Tam mi také píchly nějakou injekci a sestra prohodila TU DOSTÁVÁTE KVULI INCE. Ještě po porodu a celkové kontrole jsem nevěděla, kolik můj maličký váží a měří a jak to s ním je. Sestřička na porodnici mi řekla, že maličký se musí nejdřív prohřát, protože byl podchlazený. Když jsem malého poprvé viděla jak hajá v inkubátoru chtělo se mi brečet. Podotýkám, že toto byl můj třetí porod. Předchozí porody jsem prodělala v roce 1996 v Litoměřicích a v roce 1999 v České Lípě, kde se nic podobného nekonalo.
Musím říct, že další miminko už neplánujeme, ale kdyby toto bylo moje první tak do dalšího těhotenství bych už ani náhodou nešla. A do Ústí ani náhodou!!! Je veliká škoda, že jedna sestra INKA může kázit jméno celému oddělení a vlastně celé nemocnici. Zato oddělení šestinedělí musímpochválit!!! S jakým přístupem a láskou, zde pracují jsem byla mile překvapená. Sestřičky pomohou, poradí a zodpoví všetečné otázky. Díky těmto sestrám dodnes plně kojím a můj drobeček (9kg) se má čile k světu.
|
| Natallka+1♀+3♂ | 
|
(15.4.2006 15:34:31)
Saroo... Tvůj příspěvek o UL nemocnici mě dokonale zaskočil a vykolejil :-(( Je mi líto, že jsi musela "narazit" na službu té "profesionálky" Já se svoje třetí miminko totiž chystám také porodit právě tam...docházím do rizikovky jednou za měsíc...je tam moc hodná MUDr. Rosenbaumová, věnuje se nám s veškerou péčí a vše nám vysvětlí. I sestřičky tam zatím byly skvělé.
Takže pro mě bude teď důležité kontrolovat vizitky sester a asi vyvarovat se toho jména, co se k Tobě chovala tak nelidsky.
Já měla podobnou zkušenost před lety v teplické nemocnici..proto jsem řekla, že už tam nikdy více. Na UL jsem slyšela zatím jen samou chválu. Já vím, je to v lidech.
V TP jsem si dovolila rodit, když zrovna odešel doktor, sestra měla střídat službu a teda musela dovyplnit po službě všechny papíry a ještě mě sama zašít. Neopomenula prohodit, když jsem ji na stole "ohodila" plodovou vodou, že si zrovna vzala dneska čisté ponožky a reptala a reptala.
No a celou dobu po porodu jste měli pocit, že jen a jen otravujete jakoukoliv sestru. Vyjímkou byla sestra Havlová, která k nám měla skvělý přístup a jedna malinká drobná sestřička, bohužel si nepamatuji její jméno. O lékařích nemluvím, Ti byli profesionálové a fajn..prostě je to v sestrách.
Přeji úspěšný výběr každé z vás :-)
|
| Saraa | •
|
(15.4.2006 23:08:12)
Ještě dnes je to pro mě velmi smutná záležitost. Věř, že jsem velmi dlouho zvažovala zda článek napsat a uveřejnit. Já i moje celá rodina jsme se na příchod mého syna velice těšily. Naštěstí pro mě i mého drobka všechno dopadlo dobře. Jak jsem již psala další mimi už neplánujeme, ale kdybych měla ještě někdy rodit, tak Ústí to zcela určitě nebude!!! Kvůli mému srdci jsem měla obavy, ale takhle by to určitě ohlídal i vrátný. Teď si říkám, že jsem si měla prosadit porodnici v České Lípě a všechno mohlo být jiné. Je pravdou, že vše je jen v lidech a jejich přístupu.
|
| zanetkaR+ Rozinka+ Sofinka | 
|
(20.4.2006 8:52:17)
AHOJ VŠEM..JSEM SICE VE 20TT,ALE UŽ TED ŘEŠÍM,KTEROU NEMOCNICI PRO POROD VYBRAT.JSEM SICE PŘÍMO ÚSTECKÁ,ALE ZVAŽUJU I LITOMĚŘICE,NA KTERÉ JSEM SLYŠELA JEN SAMOU CHVÁLU.BUDU RODIT PO VÍC JAK 16.LETECH TAKŽE SOUČASNÉ PROSTŘEDÍ A ANI PERSONÁL V UL NEZNÁM.A UŽ SE TO NEDÁ SROVNÁVAT.ČETLA JSEM VAŠE PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVKY A MUSÍM PŘIZNAT,ŽE O TO VÍC SE KLONÍM K LITOMĚŘICÍM.MÁM POCIT,ŽE TO TAM BUDE TAKOVÝ DOMÁČTĚJŠÍ,S DALEKO KLIDNĚJŠÍM PŘÍSTUPEM NEŽ V UL,KDE TO JE JAK NA BĚŽÍCÍM PÁSU.LONI TADY RODILA JEDNA MOJE ZNÁMÁ,BYL TO DRUHÝ POROD.U PRVNÍHO MUSELA NA CÍSAŘE A U TOHOTO JÍ DO POSLEDNÍ CHVÍLE ZUBY NEHTY NUTILI DO PŘIROZENÉHO.TRVALO TO 32 HODIN!BYLA U TOHO S NÍ MOJE KAMARÁDKA A OPRAVDU SI TO "UŽILY" OBĚ.A POSLEDNÍ TAKOVÝTO ZÁŽITEK MÁ DALŠÍ MOJE KAMARÁDKA,KTERÉ PŘI NASTŘIHNUTÍ PŘESTŘIHLI ŽÍLU A KDYŽ UŽ SI NĚKOLIK HODIN ZTĚŽOVALA JAK JÍ JE ŠPANĚ A ŽE SKORO NEVIDÍ A NESLYŠÍ,TAK JÍ MILOSTIVĚ VZALI NA VYŠETŘOVNU KDE JÍ ZJISTILI VELKÝ HEMATOM.2.DNY PAK BYLA NA JIPU.DNESKA JDE RODIT,DO TÉTO PORODNICE,MOJE PŘÍBUZNÁ..TAK PEVNĚ DOUFÁM,ŽE TO BUDE BEZ KOMPLIKACÍ A MALÝ MARTÍNEK BUDE V POŘÁDKU.A JÁ SI TO JEŠTĚ DŮKLADNĚ PROMYSLÍM..
|
| sunsung | 
|
(20.4.2006 9:06:04)
Žanetko, jsem sice zatím jenom snažilka, ale pokud to vyjde budu také rodit po 16 letech. Napiš mi jaké je těhotenství po 16 ti letech, když tak Ti dám maila a docela ráda bych to s Tebou probrala.
|
| zanetkaR+ Rozinka+ Sofinka |
|
(20.4.2006 9:40:19)
AHOJ AJLI,TĚHOTENSTVÍ JE SUPER..ZE ZAČÁTKU SICE TY NEVOLNOSTI ATAK..ALE TED UŽ JE TO V POHO.PŘÍŠTÍ TÝDEN BUDU MÍT VÝSLEDKY Z GENETIKY A BUDEME VĚDĚT CO TO JE!SNAD TA HOLKA.MŮJ MAIL:zanetkaR@seznam.cz budu ráda,když písneš..
|
|
|
| Katka | •
|
(20.4.2006 13:23:57)
No, já si zas na ústeckou porodnici nemohu stěžovat. Rodila jsem tam v r. 2003 a spokojená
jsem byla na 100% (něco jiného bylo odd. šestinedělí, ale porodnice opravdu super). Na to, že
je to krajská porodnice, tudíž opravdu trochu jako na běžícím pásu, vůbec jsem neměla pocit, že na mě někdo nemá čas. Když bylo třeba, vždycky se našla ochotná PA, která poradila, pomohla...
Můj porod nakonec skončil sekcí a opravdu musím potvrdit, že se personál do poslední chvíle snažil, abych porodila normálně. Ale když bylo jasné, že to prostě nepůjde, nic neriskovali a
došlo na císaře. Takhle se mi to ale zdá v pořádku, než aby všechno jen trochu komplikované řešili "preventivně" císařem. I když to pro mě znamenalo asi nejhorší hodiny mého života - obrovská bolest, tělo i mimi si dělá co chce a vaše snaha nic neznamená.
Během porodu se u mě vystřídalo mnoho PA i lékařů a opravdu si nemohu stěžovat na jediného z nich. Teď mě čeká 2. porod a chci rodit zase v UL. Katka
|
|
|
|
|
|
|
, lékaři, kteří u mě byli po celou dobu (byli 3) se rozhodli, že mi dají vykapat infuzi oxytocinu - ta mi měla pomoci, ale nepomohla. Jen po ní bolesti ještě zesílily (a to už jsem si myslela, že to horší být nemůže), ale otevřená jsem byla stále na tři prsty. A protože se naší malé přestávalo v bříšku líbit, musela jsem se doplazit na sál, kde mi byl nakonec proveden císařský řez -a tak se nám 23. ledna 2007 ve 21.05 narodila dcera Michalka - měla 51 cm a 3,85 kg. Manžel, který čekal před sálem, byl první, kdo ji viděl 
V její náručí
Magická show Pavla DolejškyCheb 
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Magická show Pavla Dolejšky
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)