| Lída, syn 17m | •
 |
(18.10.2000 13:22:54)
Milá paní Slobodová,
naprosto se ztotožňuji s maminkou, která (v rubrice maminky na mateřské dovolené) amniocentézu nepovažuje za zbytečnost. Má bývalá lékařka zřejmě považovala za zbytečné i samotné genetické testy, bylo mi 19, v našich rodinách žádné důvody pro amniocentézu nebyly, dítě také „kopalo jako divé“, jak píšete, a já byla v klidu až do konce těhotenství. Těžko si umíte představit ten šok po porodu, když mi oznámili, že dítě v pořádku není a že tohle přece měli ošetřující lékaři zjistit dávno. Dítě následnou operaci nepřežilo a já jsem jen ráda, že jsem ho ani neviděla a že se mi o něm teď nezdá. Teď mám po všech kontrolách a testech zdravého kluka a bez stejné péče se v případném dalším těhotenství nechci obejít. Možná by Vám slušelo méně kategorického odmítání něčeho, co nedokážete posoudit, protože neznáte osobně reakce obou stran. Jediný přínos Vašeho článku vidím v tom, že vyprovokujete diskusi, která třeba pomůže v rozhodování jiné budoucí mamince.
|
| Míša, 17. týden | •
|
(18.10.2000 14:08:24)
Ahoj Lído,
je mi líto že Tvé miminko nepřežilo, ale myslíš si, že v případě, že by nějaký z testů naznačoval problémy, že by sis dala své miminko vzít? Já ne.
Musím se s názorem paní Slobodové ztotožnit.
Výsledky z genetiky sice nemám, ale ikdyby byly výsledky špatné, na amniocentézu nepůjdu. Je to moje dítě a moje věc. Navíc nehodlám prožívat žádné nerváky, protože už bych své dítě nikomu nedala. Více než rok jsem čekala na ten okamžik, kdy budu vědět, že čekám dítě a tak si ten krásný maminkovský pocit nenechám nikým a ničím zkazit.
V živé paměti mám pláč mé kamarádky. Nikdo v rodině žádnou vadou netrpěl a má zdravou holčičku. Když Lucince byly 3 roky, čekala kamarádka (bylo jí 24 let) své druhé dítě. Jezdila stále po lékařích. Jednou měli mít dítě s rozštěpem páteře, podruhé dítě s Downovým syndromem. Lékaři jí doporučili ukončení těhotenství. Její maminka (rázná a přísná) jí řekla, že je zde i velká šance, že dítě bude zdravé a tak si dítě nechala. Jenže pochybnosti a strach zůstal. Dítě se nakonec narodilo zdravé a za pár dní Andrejka oslaví první narozeniny.
Vím, že někdy se happy end nekoná, ale je na každé mamince, jak se rozhodne. Stejně tak se může stát, že lékař něco přehlédne, ani testy nejsou stoprocentní.
Jako je na každé mamince rozhodnutí, zda miminko chce či nechce, je na ní rozhodnutí o budoucnosti a životě jejího dítěte.
Přeji všem maminkám krásné a pohodové těhotenství a zdravá miminka.
|
| Eva, 8.týden | •
|
(18.10.2000 15:56:12)
Jsem v 8. týdnu vytouženého těhotenství a všechna vyšetření mě teprve čekají. Zrovna včera jsme s manželem probírali téma genetických testů a shodli jsme se na tom, že pokud to půjde, testy odmítneme. Máme pro to následující důvody:
1.) Jsme oba mladí (24 a 26), zdraví, v našich rodinách žádné problémy nikdy nebyly.
2.) Testy nepatří mezi ty vysoce spolehlivé. A já se nechci stresovat kvůli nepřesným výsledkům. Vždyť moje rozpoložení ovlivňuje i mé miminko
3.) I kdyby test vyšel pozitivně, nikdy bych se dítěte nevzdala. Má právo na život a já nebudu ten, kdo určí, jestli žít má nebo ne. Jsem 6 let vdaná a teprve teď jsem otěhotněla; nedovedu si tedy představit, že bych se měla svého dítěte vzdát.
Je to jenom náš názor, každá nastávající maminka se musí rozhodovat sama. Ale neodsuzovala bych ty, které se rozhodují proti zmíněným testům.
|
|
| Lída | •
|
(18.10.2000 19:05:22)
Míšo (a také Evo),
píšeš: výsledky z genetiky sice nemám, ale… Pokud v tom máš tak jasno, mohlas odmítnout i ty krevní testy. Amniocentéza je totiž jen další test. Neřeknou ti, všechno je špatné, dítě si nechte vzít. Řeknou ti v případě pozitivního nálezu, že je taková a taková pravděpodobnost na konkrétní vadu. Pak ještě můžeš navštěvovat genetický ultrazvuk (je tam vidět více věcí a lékaři jsou speciálně vyškolení). Pak nechají rozhodnutí na tobě. Nikdo tě nebude nutit. Pokud jde o mě, záleželo by na tom, jak velkou pravděpodobnost by mi dali. Mohla jsem vědět dopředu, že s touhle konkrétní vadou se žít nedá. Dokonce mi později říkali, že to muselo být vidět i na obyčejném ultrazvuku.
Pokud jde o to, že každá maminka se musí rozhodnout sama: myslím, že aby se mohla v zájmu svém i dítěte rozhodnout co nejlíp, musí mít dostatek informací. A ty nezíská tím, že si bude toužebně přát, aby dítě bylo zdravé a testy odmítne. Myslím, že aby ses mohla rozhodnout opravdu ve prospěch dítěte, měla bys vědět i to, že třeba právě u tebe je větší pravděpodobnost nějakého problému. Můžeš se pak rozhodnout, jestli opravdu zvládneš péči o takové dítě, může to být zavazující na celý život a třeba ti to znemožní mít další dítě, protože to první spotřebuje všechen tvůj čas. A pokud se v tu chvíli rozhodneš, že ano, že to zvládneš, je to určitě pro to dítě dobré. Každá maminka říká, že se postará o jakkoli postižené dítě, ale ne každá to pak zvládne, ne u každého postižení je to možné. Nejsem si jistá, že bych se rozhodla v zájmu dítěte dobře, kdybych ho pak musela dát do ústavu, kde by žilo do konce života.
Nemám jasno v tom, jak dlouho bych se musela neúspěšně snažit o dítě, abych se odhodlala požádat o adopci. Téměř jistě ale vím, že bych nežádala o dítě s postižením, protože si tolik nevěřím. Bylo by to u vlastního dítěte zas o tolik jiné? Nechtěli byste v případě adopce vědět, jestli je dítě zdravé? Je v tom tak veliký rozdíl?
Pro přesnost musím říct, že neznám nikoho s postiženým dítětem a při druhém těhotenství jsem to naštěstí také řešit nemusela, výsledky krve i amniocentéza, o kterou jsem si řekla, byly dobré. Nevím, jak bych se rozhodla, ale sháněla bych všechny dostupné informace a nezavírala bych před nimi oči. Pokud si řeknete, že péči o postižené dítě byste zvládli, měli byste zvládnout i ten krátký čas od testů k výsledkům nebo do porodu.
A mimochodem, dítě s vrozenou vadou se může narodit i zdravému páru, stačí, aby se maminka v začátku těhotenství nadýchala třeba zplodin z výfukových plynů (náklaďáky na křižovatkách) nebo prodělala nemoc. Není to pochopitelně automatické, ale i to je možnost. Neveselá, to mi nemusí nikdo říkat. Zřejmě patřím přesně do toho malého množství žen, kterým se to stalo.
Rozhodněte se dobře.
Lída
|
| Jana, Týnka 14 měsíců | •
|
(19.10.2000 1:22:54)
Milá Lído,
tenhle Váš příspěvek se mi zdá úplně nejpřesnější.
Byl pro mně šok, když jsem se (až jako těhotná a po dobrých výsledcích amniocentézy) dozvěděla od své tchýně, že bohužel jedno z jejích dětí porodila poškozené a bez šancí na přežití. Bylo to v 70. letech. Ale až jako těhotná jsem si dovedla představit (snad aspoň trochu) tu bolest a šok, který prožila. Návrat z nemocnice s prázdnýma rukama. Jedinou útěchou pro mně bylo, že dnes je medicína mnohem dál a já můžu být klidná.
Je nepochopitelné, že se totéž může opakovat o 30 let později!! Jsem toho názoru, že pokud má medicína tu možnost, ať informace poskytne.
Jana
|
|
|
| Bajzinka + Maxík | 
|
(7.7.2008 14:53:01)
Ahoj všem,
i já sem musím něco vepsat. Osobně totiž vědu velmi obdivuji a uznávám a jestliže na světě existuje nějaký způsob vyšetření, který by mohl někoho ušetřit od života plného bolesti a trampot, tak to udělám. Kdybych já byla postiženým dítětem v matčině bříšku, strašně bych si přála, abych se nemusela narodit, abych nemusela prožívat hroznou bolest, kterou bych na tomto světě nesla. Což o to, narodí-li se vám postižené dítko, a člověk na to má vnitřní sílu a věřím, že pokud se jedná o jeho dítko, tak ji často má, tak se o něj postará. Ale každá matka by se měla rozhodnout svým srdcem a tím se já rozhoduji podle toho, jak sama bych to chtěla v životě mít, kdybych měla tu volbu. A postižené by se mi tady žít nechtělo, byť bych měla tu nejlepší péči a milující rodiče, chtěla bych to zkusit ještě jednou někde jinde...Kdyby se mi stal hrozný úraz a já se předtím mohla rozhodnout, jak pak naložit se svým životem, také bych si přála eutanasii. Za každou cenu svou láskou tedy nestojí za to někoho trápit. Ač, každá maminka má právo to vidět jinak, proto je jen a jen na ní, jak se rozhodne, ač je to kruté. Ale kruté je to v obou případech, obě rozhodnutí jsou svým způsobem krutá. Proto si myslím, že tohle se nedá nikdy posoudit.
Myslím si ale, že tato vyšetření nejsou zbytečná, určitě ne ve všech případech
|
| Insula | 
|
(8.7.2008 13:30:25)
Bajzinko, myslím, že tohle nemůžeš sama posoudit. Jsou postižení se kterými se dá žít a není to o bolesti. Navíc některé se dají řešit (třeba právě roštěpy rtu, patra) a pak tyto osoby žijí normální život. A já si myslím, že o život je třeba bojovat. Navíc kdo může říct, jestli třeba člověk s DS je nešťastný???? Já myslím, že to posoudit nemůžeme, protože nejsme v kůži toho konkrétního člověka.
|
|
|
|
| Radka, dcery 10 a 2 roky | •
|
(18.10.2000 22:35:02)
Vážená paní Lído,
děkuji, že se alespoň někdo od těchto příspěvků podíval do diskusního klubu, kam se můj příspěvek omylem dostal. Přeji všem maminkám, které jsou odhodlány donosit i nemocné dítě aby jim toto rozhodnutí vydrželo i poté, až dítě spatří.
|
| Hanka Slobodová | •
|
(19.10.2000 0:09:02)
Milá Radko,
jsem ráda, že se do diskuse na naše téma zapojujují i maminky,kterých se to tak bytostně dotýká, jako Vás. Myslím ale, že došlo k určitému nedorozuměmí. Vy sice píšete, že pocházíte ze zdravé rodiny, vy sama jste zdravá, ale z vašeho příspěvku na rubrice maminky na mateřské dovolené mám dojem,že právě vy jste z těch maminek,u kterých je amniocentéza vzhledem k vážné rodinné zátěži žádoucí.O tom svědčí celá vaše těžká životní cesta.Takových zatížených rodin je podle statistik asi 5-10%.Pro mne je ale zarážející, že se z toho důvodu patologizuje dalších 90% procent nerizikových těhotenství a všechny ženy povinně absolvují genetické odběry, které jsou nepřesné, bez dostatečných informací a možnosti na zakladě informací se rozhodnou zda je chtějí podstoupit či ne.
|
| Jana, Týnka 14 měsíců | •
|
(19.10.2000 1:01:29)
Hanko,
opravdu si myslíte, že 100% těhotných žen v ČR podstupuje (a k tomu povinně) amniocentézu?
Myslím, že ta informace je značně zavádějící. A o té povinnosti nemůže být už vůbec řeč. Je možné, že ne každý lékař Vám pomůže zvážit veškeré faktory a pomůže s rozhodnutím, ale pochybuju, že ženy nutí.
Jana
|
| Hanka Slobodová | •
|
(19.10.2000 2:07:32)
Jano, psala jsem odběry na genetiku a ne amnicentézu. To je velký rozdíl . Lékař ženy samozřejmě nenutí, jen je také ,stejně samozřejmě, neinformuje. Jen sdělí, že se prostě udělají,
Hanka
|
| Míša, 17. týden | •
|
(19.10.2000 9:56:16)
Paní Lído, Hanko, Jano a další maminky,
málokterý z lékařů informuje proč a na co se bere krev v tom a tom termínu. Já se to dověděla vlastně až při další kontrole, kdy mi sestřička řekla, že výsledky z genetiky ještě nejsou.
Jsem pevně rozhodnutá, že na amniocentézu nepůjdu, neboť ani nepatřím s manželem do rizikové skupiny. Nechci se uklidňovat, že když jsem zdravá já, musí být zákonitě zdravé dítě, ale rozhodně se nehodlám nervovat jako má kamarádka (ikdyž nakonec měla dítě zdravé). Má psychika poznamená dítě na celý život, a proto se nehodlám nechat tímto vyvést z míry. Ikdyby na ultrazvuku bylo znát postižení, dítě donosím. Nikdy není situace beznadějná. Vím, že postižené dítě je závazek na celý život, ale jaké bych musela mít svědomí, kdybych se zřekla dítěte, které se mohlo narodit zdravé (ta šance tam je)?
Na miminko se s manželem nesmírně těšíme a uděláme pro něj všechno.
Při diskusi na téma postižené dítě, zareagoval manžel okamžitě s tím, jak vůbec mohu zvažovat možnost potratu v případě postižení. Já ji samozřejmě nezvažuji (ikdyby dítě postižené bylo), ale to rozhodnutí by muselo padnout nejen ode mne. Dítě pro nás hodně znamená (manžel přišel v 18 letech o oba rodiče a staral se o mladšího bratra) a výsledky jen stěží cokoliv změní.
Přeji každé mamince, aby se ze svého miminka těšila, protože je to jeden z největších zázraků života.
|
|
|
|
| Radka, dcery 10 a 2 roky | •
|
(19.10.2000 22:20:45)
Milá Hanko,
skutečně si nerozumíme. Nepocházím z rodiny s genetickou zátěží. Příčina mentálního postižení mého bratra je stále nevysvětlena. Rovněž i vady a následná úmrtí mých 4 dětí nebyly zaviněny genetickou poruchou mojí, manžela ani našich předků. A věřte, že se na mě naše lékařská elita "vyřádila". Opakuji: jsem zdravá jako řípa, manžel a holčičky také. Přesto jsme zažili takové peklo.
Považovala jsem za nutné zareagovat, když první ohlasy na Váš článek byly ve stylu: "velmi závidíme maminkám v SRN". Nemyslím, že je co závidět. Můžete se cítit (i být) naprosto zdravá a přesto se Vám může přihodit totéž. A nikdo Vám pořádně nevysvětlí, jak je to možné. Stejně, jako nám nikdo nedokázal říci, proč je první dítě zdravé, další 4 plody defektní a šesté miminko zdravé.
Před rokem 1989 bylo v ČSSR ročně evidováno 18 - 23 % narozených dětí s těžkou vrozenou vadou. (S největší pravděpodobností ze stejného důvodu, proč ČSSR silně zaostávala i v průměrné délce života.) Jelikož tato čísla byla ve srovnání s evropským průměrem alarmující, zavedla se postupně plošná genetická vyšetření. Ne z rozmaru českého zdravotnictví ale s cílem dostat se na úroveň vyspělých států. Pokud čísla 5 - 10%, která uvádíte, se vztahují i na ČR, je to i díky zavrhovaným AFP testům.
Souhlasím s Vámi, že by žena měla mít možnost výběru. Ale argumentace vlastním zdravím je zcestná.
|
| Hanka Slobodová | •
|
(20.10.2000 17:38:45)
Milá Radko,
díky za vzkaz.Snad si nakonec porozumíme. I když naše životní zkušenosti jsou tak protichůdné, že asi stejný názor na věc bude těžký.Já si zažila ten zbytečný stres, a ty ten opravdový. Já se ke všemu stavím z té pozitivní stránky a vy budete už asi vždycky hodně opatrná.Já si nemyslím, že vlastní zdraví mi zaručí 100% jistotu, že moje děti budou zdravé. Jen si myslím, že ta pravděpodopnost je vyšší, a to procento, které zbyde na riziko, je prostě to riziko, které člověk musí nést i v mnoha jiných životních situací. Co si ještě pamatuji chabě z genetiky ve škole, jako riziková se brala každá rodina, kde se narodilo postižené dítě, i když se nepodařilo odhalit příčinu. Důležitý je ten fakt. Další čtyři defektní plody jen potvrzují ,že něco není v pořádku, i když se neví co. Doktoři to s vámi asi probrali tisíckrát, ale zdá se mi to jako zátěž ve vaší větvi, ne manželově, a vypadá to, jakoby holčičky ohrožené nebyly, jen kluci. Nevím, zda někdo zjišťoval pohlaví těch 4 defektních plodů. N o ale to jsem zaběhla.Omlouvám se.
Nemůžu s vámi souhlasit, co se týče APF testů. Počet narozených postižených dětí (5_10%) se v průměru týká celé evroby, tedy Německa i Čech. V Německu se testy plošně nedělají ,až od 35let a jinak pouze u rizikových rodin, v Čechách se dělají u všech těhotných. Nicméně čísla jsou stejná. Myslím tedy, že APF testy nezajistí snížení počtu narozených defektních dětí. Nevím, co vše je zahrnuto ve statistice z roku 89, kterou citujete, ale je možné, že v ní jsou zahrnuty i vady, které nejsou genetické, nebo i jsou ,ale jsou zjistitelné třeba ultrazvukem, nebo prostě dnes už nejsou považovány za závažné, protože jsou po porodu řešitelné(vážné stdeční vady...) Ta statistika by mne zajímala, bylo by možné získat odkaz?
Abych to svoje nějak uzavřela.
1. Myslím si,že by možná místo nepřesných APF testu(a ony opravdu jsou velmi nepřesné) bylo dobré dělat podrobnou rodinnou anamnézu, kde se dá zjistit velmi mnoho a podle toho se pak rozhodnout třeba pro amnio.
2.Myslím si, že maminky by měly být informovány o tom, že se chystají APF, proč, jak , s jakou informativní hodnotou, a aby maminky, které mají jasný názor na věc(jako třeba Míša) měly možnost testy odmítnout, bez toho, aby byly vnímány jako problémové.
Mějte se hezky
Hanka
|
|
|
|
|
| Hanka Slobodová | •
|
(19.10.2000 2:00:24)
Milá Lído,
přesně o tu diskusi mi šlo, a jsem ráda, že jste se do ní zapojila. Nevím do jaké míry ve vašem případě šlo o zanedbání péče, na druhou stranu je otázka, zda by jste se z genetických testů něco dozvěděla. O to mi šlo hlavně, že se vyšetřuje testy, které vykazují velké chyby a které mají nízkou vypovídací hodnotu.Jana to ve své reakci potvrzuje odbornou citací. Pak se může stát, jako jedné mé klientce(než jsem otěhotněla pracovala jsem jako psycholožka s rodinami chronicky nemocných dětí), že se po testech, které jsou v pořádku, narodí dítě s vážnou srdeční vadou a poruchou funkce hypofýzy. Na druhou stranu se může stát, že maminky čekající zdravé dítě jsou vystaveny velkému stresu naprosto zbytečně. Na základě toho se provádějí zbytečné amniocentézy. Proč? K čemu jsou testy, které způsobují takové zmatky. Myslím, že tady v Německu je riziko narození postiženého dítěte stejní jako v Čechách (5_10%) a odběry se tu plošně nedělají. Proč by měly matky, které s velkou pravděpodobností (90%) čekají zdravé dítě zažívat tak velké obavy? Aby si alespoň v malém zažily, jaká je to těžká věc?Vy píšete, že jste ráda,že jste svoje dítě neviděla.Zřejmě, by jste, pokud by jste se o vážném postižení dozvěděla dříve, šla na potrat. Máte na to právo, a asi jste měla tu šanci dostat. Já jsem ve své praxi mluvila s maminkou, která se po amniocentéza, která byla téměř 100%(nic není stoprocentní) špatná,rozhodla své dítě donosit, protože chtěla, aby , v případě, že zemře, mohlo dostat jméno a být řádně pohřbeno.Tak se také stalo.Chování zdravotníků kolem ni bylo zarážející. A přitom myslím, že i ona měla na své rozhodnutí právo.
To ,že vy jste chtěla podstoupit všechna možná vyšetření v očekávnání druhého dítěte je pochopitelné. Asi bych udělala to samé, jen bych se svými novými informacemi dala až na amniocentézu, i když ani ta není stoprocentní. Vždycky do jisté míry riskujete potrat zdravého dítěte.
Nerozumím ale maminkám, kde je minimální riziko,že něco nebude v pořádku (nejsou v rizikové skupině)a ony přesto chtějí amniocnetézu, protože nechtějí jiné než naprosto zdravé dítě. Myslím, že rozhodnutí se, že budu rodičem v sobě vždy nese riziko, a je potřeba ho přijímat s určitou pokorou.Nevím jak by se taková maminka pak vyrovnávala s faktem, že její dítě může i po narození onemocnět vážnou chronickou chorobou se kterou bude třeba žít celý život.
Šlo mi ale hlavně o to, aby se podobné věci už v Čechách neprováděly plošně, ale bylo možné se na základě informací rozhodnout pro nebo proti.Myslím, že testování nerizikové skupiny nepřesnými testy je opravdu luxus. Já jsem před odběrem nebyla informována vůbec, o nějaké možnosti volby a informacích o nepřesnostech testů ani nemluvě.Na druhou stranu se mnou ani nikdo neudělal podrobnou anamnézu, ze které by mohl zjistit případná rizika. Na jedné straně testování pro testování a na druhé nedůslednost.
Přeji Vám hodně radosti s váším synem a pokud budete chtít a mít odvahu, tak i třeba další děti.
Hanka Slobodová
|
|
| Aneta 31 let, Kačenka 4 roky Zlín | •
|
(27.10.2000 23:14:08)
Mílá Lído,
zažila jsem úplně to samé co Vy.
I já mám zdravou holčičku a za sebou odběr plodové vody.Bylo to
nepříjemné čekání, ale neumím si představit, že bych vyšetření odřekla a jen čekala, co přijde.
Věřím tomu, že zbytečně vynaložené protředky za zbytečná vyštření, začnou chodit ve prospěch genetiky a ta bude schopna odhalit více nemocí.Odběr plodové vody neřeší
všechna onemocnění a tak jistota není nikdy, ale pokud se zaměří na jednotlivý problém, může pomoci.
Náš prvorozený trpěl nemocí, která
měla být zřetelná na ultrazvuku a
lékaři, kterým věříme nic nepoznali. Je to smutné,ale bohužel je to tak a genetika s tím nemá až tak moc společného.
Chci věřit, že se všechno zlepší a
protože plánujeme další miminko, využiji všech možností, abych měla
trochu jistoty, že bude všechno v pořádku.Tím mám na mysli i podstoupit rizika odběru plodové vody.Podstupovat to riziko zbytečně je veliká hloupost, ale ten pravý okamžik by měl udat lékař.Je to zázrak,když se narodí zdravé dítě a všichni proto musíme udělat vše, co je v našich silách a podsopupit všechna dostupná vyšetření.S tím s Vámi souhlasím a dávám Vám za pravdu.
Aneta
|
|
| Aneta 31 let, Kačenka 4 roky Zlín | •
|
(27.10.2000 23:14:25)
Mílá Lído,
zažila jsem úplně to samé co Vy.
I já mám zdravou holčičku a za sebou odběr plodové vody.Bylo to
nepříjemné čekání, ale neumím si představit, že bych vyšetření odřekla a jen čekala, co přijde.
Věřím tomu, že zbytečně vynaložené protředky za zbytečná vyštření, začnou chodit ve prospěch genetiky a ta bude schopna odhalit více nemocí.Odběr plodové vody neřeší
všechna onemocnění a tak jistota není nikdy, ale pokud se zaměří na jednotlivý problém, může pomoci.
Náš prvorozený trpěl nemocí, která
měla být zřetelná na ultrazvuku a
lékaři, kterým věříme nic nepoznali. Je to smutné,ale bohužel je to tak a genetika s tím nemá až tak moc společného.
Chci věřit, že se všechno zlepší a
protože plánujeme další miminko, využiji všech možností, abych měla
trochu jistoty, že bude všechno v pořádku.Tím mám na mysli i podstoupit rizika odběru plodové vody.Podstupovat to riziko zbytečně je veliká hloupost, ale ten pravý okamžik by měl udat lékař.Je to zázrak,když se narodí zdravé dítě a všichni proto musíme udělat vše, co je v našich silách a podsopupit všechna dostupná vyšetření.S tím s Vámi souhlasím a dávám Vám za pravdu.
Aneta
|
| Jana | •
|
(27.10.2000 23:49:29)
Milá Aneto, ale ta vyšetření Vám nezaručí zdravé miminko. Ta Vám mají odhalit právě ty vady a Vy se pak musíte rozhodnout, jestli donosíte nemocné dítě a nebo podstoupíte potrat ve dvacátém týdnu těhorenství ( to už je velké dítě ).
|
|
| Mikin (Adámek a Adélka,6 měsíců) | •
|
(28.10.2000 4:42:23)
Milé dámy,
a hlavně budoucí či zrovna nastávající maminky.Dlouho jsem váhal, zda se mám zapojit do této diskuse, protože jsem chlap a zdálo se mi zpočátku, že můj názor by působil v záplavě Vašich pojmů, etických a filozofických úvah a zažitých dojmů poněkud exoticky.Po krátkém váhání mi to ale přece jenom nedalo a pokusím se vnést do diskuse možná pár informací, které snad pomohou odstranit nepřesnosti a hlavně STRACH/z genetických testů?/, který z některých příspěvků cítím. Jsem lékař-gynekolog, pracuji v ordinaci a částečně i na porodním sále a současně jsem i hrdý otec krásných a zdravých dvojčátek/až se někdy bojím,kdy se mi přísun štěstí přeruší/.Navíc celé těhotenství, porod i dosavadní rodičovské dospívání proběhlo a probíhá bez jakýchkoli rušivých komplikací.Avšak o to více, díky mým znalostem a i přímým zkušenostem právě s možnou nepřízní osudu při očekávání narození zcela zdravého, báječného a krásného děťátka, mám v čerstvé paměti všechny ty černé sny, které se bohužel v mysli promítnou i v tom společném a krásném očekávání. K péči gynekologa o těhotnou ženu chci na úvod jen podoktnout, že pro většinu gynekologů je to ta část povolání, pro kterou ochotni "potit krev" více než za jakoukoliv jinou část své pracovní náplně. A teď k těm testům:
1.pro geneticky rizikové páry či rodiny,to znamená rodiny s výskytem závažné genetické vady, či např.páry s více samovolnými potraty by na prvním místě ještě před otěhotněním byla vhodná tzv. GENETICKÁ PORADNA(provádí ji genetik a podrobně rozebere výskyt závažných vad,ale i chorob v rodinách obou partnerů, na začátku těhotenství může pomoci ženě v obavě, zda např.léky,které brala a ještě nevěděla, že je těhotná, mohly ohrozit správný vývoj embrya)
Důležité je, že výsledkem NENÍ příkaz - paní, Vy musíte jít na potrat!!, ale INFORMACE - např. o tom, kdy je vhodné otěhotnět, jak toto otěhotnění připravit,jaké kontroly jsou v těhotenství VHODNÉ, aby žena byla maximálně informována o zdraví svého děťátka.Navíc vždy je výsledkem sdělení genetika i statisticky vykalkulovaná PRAVDĚPODOBNOST výskytu dané či jakékoliv vady v procentech.Opakuji,pouze pravděpodobnost!
2.A teď k obávaným AFP testům.Představte si, že tyto testy se už nějaký ten pátek nedělají!!! Opravdu, nyní se v 16.týdnu těhotenství odebírá jedna zkumavka krve na tzv.tripple test,což je počítačové zhodnocení kombinace několika testů(nikoliv tedy prstem rozmazané papírové tabulky u doktora na stole pod sklem) a výsledkem tohoto testu je opět POUHÉ vyhodnocení rizika výskytu jen některých vad u Vašeho miminka.Konkrétně lékaři příjde z laboratoře závěr, že např.riziko
M.Down/mongolismus/ je l:25O-to znamená, že kdyby tato žena rodila 250x, měla by pravděpodobně jedno dítě mongoloidní.Druhou částí závěru je stejné vyjádření k pravděpodobnosti výskytu poruchy vývoje páteře a hlavičky.Když je riziko některé této vady zvýšené, je téměř vždy možné tento tripple test opakovat/a většina genetických pracovišť toto běžně dělá/ a některé opakované výsledky jsou poté již v pořádku.Příčinou bývá někdy příliš brzy provedený první odběr.U všech podezřelých výsledků ale genetik-spacialista vždy provede podrobný genetický ultrazvuk a pokud tento je v pořádku, není většinou nutné ověřování odběrem plodové vody - amniocentesa se tedy neprovádí pokaždé, někdy stačí speciální ultrazvuk.Navíc 95 % podezřelých triple testů jsou nakonec krásná a zdravá miminka.Není to ale tím, že by ty testy byly hloupé, nebo špatné, ale je to tím že jsou k použití pouze pro VYHLEDÁVÁNÍ ZVÝŠENÉHO rizika některých vad a pouze dalším speciálnějším vyšetřením/UZV,amniocentesa.../ je možno to vypočtené riziko potvrdit nebo vyvrátit.Aproto je test takový,aby se mohl použít u všech těhotných a více citlivý, aby nějaká ta vada měla méně šancí uniknout.Opět zdůrazňuji, není to pro zálibu lékaře, ale pro maximální informovanost rodičky o stavu budoucího potomka. Vždy ale nakonec záleží na rozhodnutí rodičů, zda nechají osud v rukou přírody či využijí pomoci lékařů.
Osobně si myslím, že odmítáním dostupné základní péče v těhotenství by bylo téměř návratem do středověku.
3.A teď ještě na okraj, a někoho možná udivím, někomu možná veznu iluze.Podle posledních lékařských poznatků je asi 8O%!!! těhotenství defektně založených, či s nějakou genetickou poruchou a těchto produktů početí se chytrá matka příroda sama zbavuje formou potratů či pouze "opožděných" menstruací.Tímto chci jen podtrhnout jak tiše a v úžasu bychom se měli pozastavit nad každým zrozením normálního zdravého miminka.
Zdravím všechny maminky, které vydržely dočíst až sem a přeji hodně zdaru v těhotenských i rodičovských trablech!
|
| Kristina | •
|
(30.10.2000 10:55:06)
Vážený pane doktore,
dovoluji si využít příležitosti, že na tento web prišel i lékař - gynekolog, a dotázat se Vás na jistou záležitost. V lednu t.r. jsem absolvovala rekonizaci děložního čípku, kdy mi čípek byl odstraněn. Dá se říci, jaký se dá očekávat průběh těhotenství, ev. porod?
Budu velice ráda, pokud mi napíšete Váš názor.
Kristina
|
|
| Míša, 20. týden? | •
|
(31.10.2000 11:57:02)
Vážený pane doktore a maminky,
je to asi 14 dní, co jsem se vyjadřovala k amniocentéze.
Minulý týden v pondělí mi volali z poradny, abych se dostavila. Večer (protože můj pan doktor je tam do 19. hodiny) po práci jsme tam s manželem dojeli.
Sestřička mi sdělila, že mám velmi špatný výsledek z krevních testů. Ale co je to špatný výsledek? Pan doktor mi řekl, že riziko Downova syndromu tam je a že mám jet na genetiku do Prahy, kde mě doporučí na UTZ a na odběr plodové vody.
S manželem jsme se dohodli, že tedy na tu genetiku pojedeme (přeci se nemáme "čeho bát"), ale to nezmění náš názor na fakt, že dítě chceme, byť takto "postižené".
Paní doktorka Baxová na genetice byla příjemná. Probrala námi vyplněné formuláře a konstatovala, že riziko Downova syndromu 1:276 je trošku zvýšené s ohledem na můj věk (je mi téměř 24 let), ale že jsou i další vady, které se odhalují těžko. Nepodpořila nás v našem názoru, že amniecentéza je zbytečná, pokud si dítě chceme nechat i s touto vadou, ale myslím, že nás i chápala. Navíc jsme se dověděli, že riziko potratu je při odběru vody trošku větší, než riziko Downova syndromu v našem případě.
S UTZ jsme souhlasili.
Ten byl včera. Přece jenom mají U Apolináře lepší vybavení než v Kolíně. Pan doktor nám na obrazovce ukázal celé miminko a neshledal žádné anomálie. Paní doktorka Židovská na genetice byla s výsledky UTZ spokojena a doporučila nám ještě kontrolu za 3 týdny. Výsledky (rozměry hlavičky, stehenní kosti atd.) jsou určeny s rozpětím +-10 dní těhotenství.
Navíc jsme se dověděli, že testy se provádějí v 16. týdnu, ale konkrétně u mne si nikdo není jistý. Nyní jsem podle lékařů v 20. týdnu, ale mohu přísahat, že v tomto termínu jsem viděla muže pouze oblečené a navíc jsem měla měsíčky. Takže krevní testy jsou v mém případě opravdu "jen" testy, ač tím nechci zlehčovat jejich význam.
Navíc by bylo dobré maminkám vysvětlit, proč se který rozbor dělá a co výsledek znamená. Jaká jsou (a nejsou) rizika. Konečné rozhodnutí a odpovědnost je na každých rodičích.
V každém případě vím, že ne každý pozitivní test ukazuje na "defektní těhotenství" a ne každý negativní výsledek je negativní. To riziko je vždy!!!
Přeji každé mamince, aby ta její volba byla správná a miminko bylo zdravé.
|
|
| Hanka Slobodová | •
|
(3.11.2000 0:26:42)
Milý Mikine,
díky za odvahu se připojit, už jsem myslela, že doktorům nestojíme ani za tu trochu informací, které bylo potřeba do toho všeho vnést, a když je to dokonce příjemně lidským způsobem, tak o to lépe. samotnou mne překvapila ta závažná etická diskuse, která se tu rozběhla, na témata zda porodit či ne postižené dítě. Do toho bych si opravdu netroufla mluvit nikomu. Já jsem jen chtěla ujasnit situaci kolem odběrů na genetiku, což se teď děje. Takže mé dotazy a připomínky, byla bych ráda za reakci.
1. Co je to nějaký pátek, od kdy se nedělají APF testy, ale tripple test.? Mě byly odběry dělány v roce 1996.
2. Nevím jaký je standard, ale gynekolog mi nenabídl ani možnost kontrolního odběru, ani spec. ultrazvuk,ani genetické vyšetření, požadoval rovnou amniocentézu. Neměla jsem žádné informace a kontrolní odběr jsem si musela vyžádat sama. Myslím, že poskytování informací opravdu často vázne a diskuse s lékařem bývá problematická/nechci házet všechny do jednoho pytle, jen popisuji vlastní zkušenost/.V podstatě ani nevíme, co můžeme požadovat a co odmítat.
3. Nemůžu si pomoct, ale metoda, která hodí v 95% nepřesnost mi, i jako screeningová ,připadá minimálně diskutabilní.Píšete, že jde o maximální informovanost matky o stavu dítěte.95% matek je v tomto případě sdělena pravděpodobnost, která je pro ně velmi stresující. Tyto maminky čekají zdravé dítě. Řekne se , o co jde, když to nakonec dobře dopadne, a dejme tomu ultrazvuk podezření vyvrátí. Že jenom jedno vyšetření vyvrátilo chybu předchozího vyšetření se už neřeší.To miminko bylo zdravé před i po testech.Proti testům s větší přesností záchytu bych asi příliš nenamítala, ale tohle mi nepřipadá přínosné.
Jen takový můj postřeh z krátkého pobytu v Německu.Mám tady pocit, že v mnoha věcech - tak správně po německu téměř dokonalých -tady přišli na to, že přílišná opatrnost nakonec škodí/ že je nakonec naopak kontraproduktivní/ . A tak se ruší dopravní značky, aby jedny nemátly druhé, a taky se ruší různé testy(např na genetiku), které stejně nemohou přinést dostatečně vážící informaci. Nedělá se to plošně, jen se velmi dobře tipuje u koho ano a u koho ne. Kde ty značky dát a u koho ty testy udělat.To mi připadá rozumné.Navíc se vše dopodrobna diskutuje s lidmi, kterých se to týká.
Jen ještě na obranu maminek, které chtějí donosit své dítě i v případě postižení. Z mé profesní zkušenosti má trochu pocit, že bývají zdravotnickým personálem vnímány jako ty"nerozumné" a "nezodpovědné" a ony to velmi citlivě vnímají. Myslím, že mají na svůj postoj právo a jakéko-li podobné náznaky mi připadají dost neprofesionální.
Ještě jednou díky za informace a hlavně ochotu k diskuzi, s podobnými lékaři půjde vše lépe.
Hanka
|
|
| Jolana, syn a dcera 12 a 10 let | •
|
(5.11.2000 20:28:13)
Díky "Mikinovi" za vysvětlující pohled z lékařské strany - pravdu povědíc, něco podobného jsem potřebovala slyšet. Chystáme se v brzké době počít třetí dítě a jako starší k tomu přistupuji o něco odpovědněji než u předchozích dvou dětí a někdy si říkám, že možná až zbytečně řeším předem spoustu otázek, na které pak třeba ani nedojde /když si přečtu diskuzi na téma "Jak počít", tak ten pocit zvlášť zesílí/, a mezi něž patří i amniocenteza. Bohužel gynekolog, kterému důvěřuji, byl teď delší dobu mimo svou praxi a já musela "vzít zavděk" jeho zástupkyní, která sice byla velice milá a ochotná podat jakékoliv informace, nicméně v tom okamžiku přece jen ještě mi neznámý člověk. Vzhledem k tomu, že oba s mužem pracujeme ve veterinární medicíně, řadíme se patrně ke skupině "nejhorších pacientů" z řad zdravotníků, kteří někdy rádi vědí víc, než samotný ošetřující lékař /snažím se seč mohu, abych tak na lékaře nepůsobila/a pochybností a otázek je možná víc, než jinde - těch pár řádků mi pomohlo spoustu věcí ujasnit. Přesto by mne zajímala odpověď na otázku, zda vaše žena vyšetření plodové vody podstoupila?To jediné jsem ve vašich řádcích nenašla.
Srdečně přeji, aby tok vašeho štěstí nic nepřerušilo a dvojčátka pěkně rostla.
Jolana
|
|
| Mikin | •
|
(10.11.2000 2:24:24)
Po několika dnech se dívám zpět na tuto stránku a musím konstatovat, že přibývající příspěvky splnily mé obavy i očekávání.Nechci si na této půdě vytvořit soukromou odpovědnu či reklamní kampaň pro svou osobu do prezidentských voleb.Navíc odpovídáním na soukromé konkrétní dotazy bych suploval zodpovědnost
konkrétního lékaře, kterého si každá žena může podle svobodného výběru zvolit a při neblahých zkušenostech i změnit. Proto jen krátce zdravím Kristinu, v případě Tvého děložního čípku bude pravděpobně nutná obezřetnost pro vyšší riziko potratu či předčasného porodu, někdy je nutné i sešití čípku v těhotenství - cerclage, pro samotný porod komplikace nepředpokládám.
Jolaně skládám poklonu za vstřícnou sebekritiku a na její zvědavost přímá odpověď: moje žena nebyla na odběru plodové vody, protože nebyl nutný, navíc tripple testy jsou u dvojčat trochu komplikovanější, korigují se právě podle počtu plodů.V našem případě nám první výsledek spočítali na jedno miminko a vyšel "špatně" a teprve po korekci na dvojčata byl v normě.Je to ale ještě o to komplikovanější, že právě u dvojčat se vrozené vady vyskytují častěji - je tedy vhodné u každého dvojčecího těhotenství provést podrobný genetický ultrazvuk na každé miminko zvlášť a ten byl u nás vpořádku.Samozřejmě moje žena i já jsme do výsledku vyšetření měli žaludek na vodě a trochu lehčí spaní, ale nic tak démonicky stresujícího to nebylo, aby nám to mohlo narušit prožívání nastávajícího rodičovství.A ještě Jolaně trochu perfekcionismu - tomu, kdo zodpovědně plánuje založení těhotenství je možno doporučit otěhotnět v letních měsících a po dobu snažení a první tři měsíce těhotenství si každý den eventuálně zobnout jednu tabletu kyseliny listové jako prevenci právě různých genetických poruch a vad. Toto doporučují lékaři nejen u nás, ale i v Německu anebo v Anglii.
A teď Hance na upřesnění, přestože její příspěvky chápu trochu jako provokující a s některými jejími názory se neztotožňuji.
1.tzv. tripple testy se dělají asi 3 nebo 4 roky, testy AFP/= alfafetoprotein/ se opustily právě pro menší přesnost
2.pokud ve vztahu lékař-pacient vázne poskytování informací a "diskuse s lékařem" je problematická, je podle mne nejlepším a také jediným správným řešením změna lékaře, protože pokud pacient lékaři nedůvěřuje,těžko od něj přijme i potřebnou léčbu či pomocnou radu
3.omlouvám se, že z minulého krátkého sdělení vyplynuly nepřesné závěry -"..95% maminek je zdeptáno nepřesným a tudíž zbytečným vyšetřením..", znovu tedy opakuji : 95% maminek má tripple test vpořádku, a pro zbytek je teprve pomocí genetického ultrazvuku a eventuálně i odběru plodové vody z 95% vyvrácena pravděpodobnost daných vrozených vad.Kdo tedy počítá, hned ví, že pouze malé procento žen s dočasnou stresující nejistotou "doplácí" na většinu testem "uklidněných".Vrátím se ještě k německým zkušenostem - v počtu dětí mrtvorozených a zemřelých do 7 dní po porodu/=tzv.perinatální úmrtnost/je naše země na rozdíl od Německa na světové špičce a to právě i díky diagnostice vrozených vad neslučitelných se životem a systému genetických vyšetření v průběhu těhotenství.Vezmu-li to z pohledu ekonomického, tak těch pár korun ušetřených zrušením relativně levných a dostupných genetických tripple testů by hravě zhltly výdaje na ošetřování a léčbu právě nepoznaných těžkých defektů neslučitelných se životem, a ještě by to bylo málo.
A teď ještě pár příkladů k zamyšlení: jedna moje pacientka měla asi 3-letou zdravou holčičku, další těhotenství probíhalo naprosto v pořádku až do 3O.týdne, kdy se na ultrazvuku zjistilo vrozené vážné poškození ledvin.Po genetické kontrole bylo těhotenství s jejím souhlasem ukončeno a pitvou postižení potvrzeno.Do dvou let čekala miminko znovu, bohužel opět ve 32.týdnu gravidity byla zjištěna tatáž vrozená vada, po porodu na klinice miminko za několik hodin zemřelo.Za další 2 roky porodila zdravá dvojčata.V každém těhotenství věděla,co může po porodu miminka následovat a nikdy toho nelitovala, naopak po beznadějných těhotenstvích jí právě genetická vyšetření dala jistotu nepostižených dvojčat.
Další pacientka po prvním normálním těhotenství měla podezřelý ultrazvukový nález na pupečníku v 3O.týdnu druhé gravidity.Na genetické kontrole byl opakovaně nejasný nález a při náhodném zpomalení srdeční akce plodu pro jeho záchranu byl proveden akutní císařský řez.Dítě s genetickou vadou podobnou mongolismu, ale poněkud těžší, zemřelo do 7 dní.Tenkrát měla proveden bohužel pouze méně přesný AFP,nynější tripple testy tuto vadu běžně zachytí a amniocentesou se stoprocentně potvrdí či vyloučí.V dalším těhotenství tedy podstoupila genetické testy včetně amniocentesy,a po negativním výsledku má nyní další zdravé miminko.
A nakonec třetí zamyšlení, pacientka první i druhé těhotenství naprosto bez komplikací, přesto 3.den po normálním porodu je u druhého miminka zjištěna závažná srdeční vada,kterou nelze upravit žádnou operací a 4.den miminko umírá.Podle genetiků se měla vada poznat na ultrazvuku v pátém měsíci,manžel pacientky se dožaduje trestního postihu gynekologa, přesto žena lékaře nezměnila a t.č.má roční dítě.
Tak, a dost - chtěl jsem jen krátce, další otázky a filozofické úvahy nad nimi ponechám na Vás...
|
| Dana , 29 let , dvojčata 21 měsíců | •
|
(10.11.2000 22:39:56)
UFFFF, pane doktore, je mi naprosto jasné, že jste z profesního hlediska prostě musel určitá stanovista uvést na pravou míru, ale neměl byste v zásobě také nějakou pozitivní informaci, např., že většina těhotenství probíhá poměrně v pořádku a končí prima porodem a krásným zdravým miminkem? atd., myslím, že jste budoucí maminky (i když nechtěně) -dost vyplašil..... Díky.
|
|
| Jolana | •
|
(11.11.2000 21:23:21)
Mikinovi -
už jsem se skoro lekla, že s náma nemluvíte. V duchu jsem si tipovala, zda jste podstoupili amniocentezu i vy s manželkou /tedy přesněji ona/ a tip mi kupodivu vyšel /zřejmě se taky řadíte k těm normálnějším doktorům/. Děkuji za radu ohledně početí - pokud vím, tímhle se řídily už naše babičky - počít v létě nabitém vitamíny a porodit ještě před dalšími žněmi...my bychom z různých příčin miminko ovšem raději na podzim /to je skoro až rouhání, že?/. Nicméně co se týče kyseliny listové - snažím se nejen po této stránce, ale i ze strany celkové životosprávy postupovat tak, jako bych už těhotná byla - to jsem si taky někde přečetla. Naštěstí mi to díky přirozenému negativnímu vztahu k některým "radostem" v podobě nikotinu, kofeinu a alkoholu nečiní zvláštní obtíže. Žádané kyseliny se tedy snažím baštit nejen ve formě tabletek, ale co nejvíce i v přirozené formě.Dovolila jsem si na "vyladění" organismu v době přípravy nasadit dokonce i enzymoterapii a pevně věřím,že všechny tyto přezodpovědné kroky povedou ke kýženému výsledku. To bych byla hezká pacientka, že? /To byl jen vtip, taky to docela dobře může lézt na nervy./
Srdečně zdraví Jolana
|
|
| Adéla | •
|
(14.11.2000 10:40:55)
Vážený pane doktore,
souhlasím s Vámi a ve všem co jste napsal. Myslím si, že je správné mít možnost podstoupit genetické vyšetření. Sama čekám první dítě a této možnosti jsme využila, protože nepatřím k těm, kteří by měli sílu vědomě porodit defektní dítě.
Když mi můj gynekolog vysvětloval co mě v 16. týdnu čeká rezebírala jsem s ním zda na genetické testy jít, zda to má pro mě nějaký smysl atd. Musím říci , že se pan doktor na mě nijak divně nekoukal, když jsme vznesla i dotazy proti testům. Pan doktor mi v klidu vše vysvětlil a řekl mi, že je to čistě moje rozhodnutí , které on bude respektovat. Totéž mi řekla i sestra při doběru v Krči.
Myslím si, že divných pohledů si lidé s postiženým dítětěm užijí až dost a stres, který prožiji mezi výsledky jednotlivých testů je pro mě snesitelnější než doživotní trápení s postiženým dítětem.
Podle mého názoru by každá žena měla mít právo tyto testy podstoupit,ale i odmítnout.
Některé příspěvky na mě působí, jako hon na čarodejnice.
S pozdravem Adéla
|
|
| Zora, 40, dvě dcery | •
|
(6.5.2001 21:04:49)
Vážený pane doktore, pročítám Vaše názory už delší dobu. Přiznám se, že nějakou dobu uvažujeme o 3 dítěti. Čas běží a stále si opakuji, že jsem už stará..., na druhou stranu mi ten věk připadá nějak cizí...Pokus na podzim nevyšel, pak jsem prošla dvěmi angínami a jarní pokus znovu nevyšel. Nedivím se, nepředpokládala jsem, že se výsledek dostaví hned, jsem ale vnitřně nervozní, vím to. S mým věkem mohou být spojeny větší rizika, pokud jde o zdraví děťátka. Možná i to bude důvod, proč nakonec těhotná nebudu. Už moc dlouho nic protahovat nechci, jaro je asi poslední šance. Proč ale píšu - zajímal by mne Váš názor na biopsii, zda má smysl nebo ne, taky jsem slyšela (od lékaře mé známé), že je možné vyjímečně provést amniocentézu v 11 týdnu.
Děkuji za Váš názor.
|
|
|
| Eva, 5. týden těhotenství | •
|
(19.12.2000 17:10:33)
Chtěla bych poděkovat, za to, že jste se rozhodl napsat váš příspěvek. Po tom všem co sjem četla, i když mi je 24 let jsem dostala strach a váš příspěvek mne alespoň částečně uklidnil.
Myslím, si že názor odborníka byl velmi užitečný.
|
| Veronika | •
|
(3.5.2006 14:18:55)
Dobrý den,také jsem se zařadila mezi čekatelky na výsledky amnio.a je to....mučivé, triplle testy mi vyšly pozitivně a výrazně pozitivní riziko Douw.syndromu 1:60,tak jsem se rozhodla pro amnio. a nelituji!výsledky nemám,ale jsme rozhodnuti v případě pozitivity jít na přerušení,kdekdo mě možná odsoudí,ale je to každého svobodné rozhodnutí.Chodím s dcerou do mateřského centra,dochází tam maminka s chlapečkem s Douw.syndromem a vím,že se hodně trápí,Davídek má těžkou srdeční vadu,špatně vidí,slyší,jsou často v nemocnicích.....a tripple testy na Douw.syndrom měla 1:1100 tedy negativní!Zdravím vás a budme k názorům jiných tolerantní.Veronika.
|
|
|
|
| Radka,11letýTom,16 týden těh. | •
|
(21.3.2001 11:29:00)
Milý pane doktore,
musím Vám poděkovat za Váš příspěvek. Moc mě potěšil a uklidnil, protože i já jdu za týden na genetiku a po té na amniocentézu. Vím, že v českém zdravotnictví nejsou peníze nazbyt. Ale kde jinde by se mělo dělat vše pro to, aby se s jistou pravděpodobností rodily zdravé děti. Proto si nemyslím, že se u nás provádějí genetické odběry a amniocentéza zbytečně.Vím že jsou maminky, které i přes negativní výsledky porodí své miminko. Ale já jsem ráda, že mne lékaři upozorní na možná rizika poruchy vývoje plodu. Před 11 lety jsem porodila chlapečka s mírným poškozením mozku. Miluju ho,jak jen může matka milovat své dítě. Přesto se těším a doufám v to, že se nám narodí ZDRAVÉ miminko.
|
|
| Hana-nastávající babička | •
|
(20.4.2006 7:05:07)
Vážený pane doktore,
jsem Vám velmi vděčná za článek kterým jste přispěl.
Teď prožíváme se snachou a synem velmi težké období rozhodování zda vědět, nebo v nevědomosti čekat. Dnes jdeme na vyšetření plodové vody pro podezření na Downův syndrom. Máme veliký strach, aby miminku neublížilo a nebo aby nedošlo k potratu. Nevíme jak se zachovat a snacha i syn toto vyšetření nechtějí i za cenu postiženého miminka. Samozřejmě, že nemohu nutit budoucí maminku, aby udělala cokoli, co nechce, ale jsem generace, která je zvyklá lékaře poslechnout, protože mu věří.Váš článek mi moc pomohl a doufám, že jí budu dostatečnou oporou ať už se rozhodnou jakkoliv.Sama věřím, že budeme mít miminko zdravé. Moje snacha je velmi zodpovědná matka a všichni se na mrňouska těšíme.
Ještě jednou - děkuji
|
|
|
|
| míša | •
|
(2.12.2003 23:22:52)
já souhlasím,že byse neměly podcenovat testy na genetice.Co byh za to dala,kdyby mě při druhém těhotenství podlali na odběr plodové vody.Neposlali a já v 25letech porodila syna s Downovým syndromem.je na tom špatně a já nevím jak to bude dál.máme ho v ústavu,neměli jsme sílu si ho nechat doma.Proto při třetím těhotenství jsem úplně zajásala,kyž mě hnali na amniocentézu.Sice ty 3týdny čekání na výsledky byly hrozné ale radost z toho.že se nám narodí zdravá dcerabyla nezapomenutelná.proto bych všem maminkám radila.nepodceňujte rady genetika a raději prožijte ty 3týdny čekání na výsledky testů z odběru plod.vody,než abyjste měli trauma na celá život,jako já
|
| vendy | •
|
(7.2.2006 6:08:50)
Já také nesouhlasím s paní magistrou,neví jaké je to se starat o postižené dítě.At jsme rádi,že nám toto vyšetření naše zdravotnictví hradí,nebot by se zase začali vznikat a plnit se ústavy pro postižené a každý by odvracel hlavu a dělal ,že nic nevidí a neslyší. A jestli se to paní magistře nelíbí a dalším jí podobným nelíbí ,tak mají právo toto vyšetření odmítmout i následující procedury.
|
|
|
|
Nechápu, jak tohle vůbec někdo může vyplodit...
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)