| Eva | •
 |
(10.6.2014 12:36:22)
Jsem macecha už dva roky a článek je celkem fajn, ale rozhodil mě následující odstavec.
"Následujícím krokem bylo vymezení hranic. Učila se vnímat, kdy je jí pozornost dětí skutečně vítaná a kdy je bere do náruče jen se skřípěním zubů. Musela dětem vysvětlovat, že teď se mazlit nechce, protože jí to není příjemné nebo protože se chce věnovat svým dětem. Byly tady dřív, a proto na ni mají větší nárok. „Téčka“ přišla do jejího života až po nich a měla by respektovat svou pozici v rodinném řádu. Kluci to překvapivě pochopili jako něco naprosto přirozeného a třenic o její pozornost začalo ubývat. Díky tomu se jí stávalo, že občas sama dostala chuť vyhledat je a věnovat se jim."
Sama se snažím, aby se všechny naše děti cítily rovnocenné. Nikdo nemá větší nebo menší nárok, jen proto, že se narodil jindy nebo jinde. Chápu, že se maceše z článku občas nechce mazlit s nevlastními dětmi, ale omlouvat to tak, že na ni mají větší právo její vlastní děti mi přijde nešťastné. Taky nechápu, jak to ta "Téčka" mohla tak bez problémů pochopit a přirozeně se smířit s druhou kolejí aniž by to narušilo jejich vztah s macechou.
|
| Hanka 75 | 
|
(10.6.2014 15:00:59)
taky mě to zarazilo. Chápu, že nová partnerka nemůže a nemá nahrazovat maminku, která existuje, ale co kdyby byli děti skuteční polosirotci, matku neměly. To by měli opět menší nárok na mazlení ? A napořád, nebo je to jen pro nějaké přechodné období ?
A tatínek také dělá rozdíly mezi jeho dvěma dětmi a dětmi partnerky, protože jeho děti tu byly dřív ?
A co kdyby pak přišly společné děti, ty by měly na mazlení (nebo i jiné věci) jaké právo nebo postavení ? Přišly poslední, jsou ale jich obou ?
Nějak se v tom ztrácím. kde je ta hranice, že má upřednostnit děti, které tu podle článu byly dřív ? Mají mít kromě mazlení ii nárok na víc času, pozornosti, zábavy nebo čeho ještě ?
A je to tak trochu nefér vůči dětem, které mají zase svého tatínka na přednostní mazlení, ale ten živý rodinu a s dětmi určitě není tolik co žena.
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(10.6.2014 17:07:06)
tak to zkuste pochopit jinak - představte si, že se narodí dítě, dostane místo u stolu (u okna), pak se narodí druhé dítě, dostane jiné místo u stolu (u dveří). Pak přijde do rodiny třetí dítě, vyženěné a rozhodne se, že to místo u okna chce ono.
Co uděláte? přinutíte to první dítě, aby svoje místo opustilo? nebo vysvětlíte tomu třetímu, že to místo je obsazené a jeho místo je jinde?
samozřejmě že ej to malinko jiné, ale ne zas tak moc, každý má svoje místo a nesmí nikoho vyšoupnout jen proto, že přišel, možná se kvůli němu ti sstarší posunou, ale nezmizí a nezanikne jim ani nárok na jejich místa
a tady jde navíc o city. čím ktratší doba soužití, tím víc cítí matka téček ohrožení jejich pozic, stejně jako to ale cítí otec efek, nebo opačně, už nevím, prostě každý má svýho rodiče, naštěstí, takže čím víc budou mít společných zážitků, stráví spolu víc času, tím dřív se přestanou dělit na jeho a její, ale budou jejich - i když asi tam něco zůstane nepořád, ale i ty děti si na toto zvyknou, , v této rodině mají nějakou pozici a nějaký místo a tak to zkrátka je
a kdyby se narodilo páté dítě, jejich, společné, zasde bude mít pozici jinou
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(10.6.2014 17:11:07)
a ještě - mazlit se s někým, s kým se mazlit nechci, to nejde, i ona si musí zvyknout na jejich přítomnost, přestat je brát jako hosty, to se nedá příkazem, ani tím, že by se to mělo, to musí přijít samo a přichází to pomalu
mám zkušensot s dítětem v PP, prošli jsme si podobným vývojem, včetně těch míst u stolu, a osvědčilo se právě až to, že jsme my dospělí řekli - ano, ty sice chceš sedět tady, ale XX tady seděl už v době, kdy ty ses ještě ani nenarodil, nemůžeš ho vyhánět.
A přestaly každodenní třenbice o to, kdo tam bude sedět, i to dáítě pochopí, že má svý místo, každý že má svý místo
a co se mazlení týká - museli jsme se to naučit oba, nedá se to vnutit tím, že on chudáček malý nemá nikoho jinýho, to nezabírá, to musí přijít - a ono to přijde :)
jen je lepší nechat všemu přirozený vývoj, čas, netlačit na pilu
|
| rosali | 
|
(10.6.2014 18:25:40)
Yuki,súhlasím absolutne s oboma Tvojimi príspevkami.Keď som sa stala macochou ja,veľa som o tom čítala,a vačšina psychologov,psychiatrov zaoberajúcimi sa rodinnými konšteláciami sa zhodlo,že na prvom mieste v hocakej rodine sú partneri-muž a žena,na druhej pozícii ich spoločné deti,a na ďalších deti z predchádzajúcich vzťahov.A že vždy je u rodiča na prvom mieste dieťa vlastné ,až potom nevlastné.S tým sa NIČ robiť nedá!!Či sa to niekomu ako fér tdá alebo nezdá,toto je ľudsky prirodzené. Iba po uvedomení si tejto zákonistosti možu nastať v rodine vzťahy úprimné,všetko ostatné zaváňa istým "klišé".
A aj prirovnanie s miestom u stolu je veľmi trefné.Možno ,že práve preto,deti vzali vysvetlenie tohoto poradia od macohy prirodzene,lebo deti klišé odtušia,vždy upredňostňujú vzťahy bez napatia,aj keď možno tu konkrétne s menším mazlením.A ako aj autorka sama vravela,keď sa prestala nútiť,sama začala nevlastné deti vyhľadávať.Aj tu platí,že sa človek musí občas vzdialiť,aby sa mohol vracať.
|
|
|
| Eva | •
|
(10.6.2014 17:27:39)
Tvoje teorie bohužel kulhá, míst u stolu je např. 4-6, tedy každý může mít své místo, ale maminka, tatínek, macecha jsou vždy jen jeden a o ten jediný "kus" je třeba se spravedlivě rozdělit. Použila bych spíš jiné přirovnání. Vanu máme jen jednu, tedy ten kdo se v ní koupal první má výhradní právo se v ní koupat a ostatní ostrouhají???
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(10.6.2014 18:36:09)
ne, neostrouhají, ale počkají - s tou vanou to bude tak, že jestliže bylo úpořadí maminka, tatínek, syn a dcera a přijde další dítě, to nem§že vecpat mezi ostatní, předběhnout někoho, musí počkat a jít jako poslední
ty místa u stolu jsou sice 4 nebo 6, ale každý to místo je jedinečný, stejně jako je jedinečný každý člověk, každý člen rodiny má svoje jedinečný místo, postavení, vztahy k ostatním.
a ten nově příchozí se musí začlenit tam, kde mu udělají ostatní místo, když někam vtrhne, tak se ostatní nutně budou bránit, takže kde mu ostatní dovolí být, to je jeho místo.
možná někdy trvá dýl, než mu to místo najdou, než si k němu každý utvoří vztah
jinak maminka je jen jedna, absolutně správně, proto ta jediná maminka má veškerá práva na mazlení se svým dítětem a dítě má veškerá práva na mazlení se s ní.
proto na sebe sourozenci žárlí a hledají si svoje místo u ní, proto ten starší nerad ustupuje a nechává místo maldšímu, i tady platí, že mladší musí počkat, kam ten starší ustoupí, a když to tak není, tak vznikají potíže mezi sourozenci a z toho potíže v celé rodině.
rodiče můžou hodně pomoct tím, že tomu staršímu vysvtlí a pomůžou se o to místo podělit, uhnout.
ne všichni to zvládnou
a právě s dětmi přijatými nebo vyženěnými a vyvdanými je to stejně, ti , kteří tma byli, mají svoje práva a ti ostatní musí počkat a oni to ví, to jen my starší a rádoby spravedliví rodiče chceme, aby se měli všichni stejně dobře, ale to nejde
i to dítě vyvdaný má svoji maminku, jedinečnou a jedinou, u které se nemusí na nic ptát a na nic čekat, ale ta tady není, tady je "druhá" maminka, už obsazená
|
| rosali |
|
(10.6.2014 18:39:47)
|
|
| Eva | •
|
(11.6.2014 8:32:30)
Holky, v dost věcech s vámi souhlasím, ale možná máme jen jiný úhel pohledu na ten článek. Mě vadí hlavně forma, jakou to macecha v článku dětem vysvětlila. Vůbec nezpochybňuji to, že vlastní děti jsou vždy víc než nevlastní, vůbec nezpochybňuji, že každý z rodiny má své konkrétní místo, více či méně "výhodné", že každý nový člen rodiny už vstupuje do nějak zažitého pořádku a vztahů.
Ale pořád mi připadá nešťastné dětem říct, že se s nimi teď nechci mazlit, protože tu mám své děti a ty mám prostě radši. Ano, je to pravda, ale podle mě taková ta pravda, která raní. Přece dětem taky neříkáme, že jsou úplně hloupé, když se jim něco nepodaří, ale řeknu, že příště se jim to podaří lépe.
Možná mám tenhle názor, protože jsem nikdy neměla problém, mazlit se s nevlastními dětmi, naopak to vítám a těší mě to. Nemám ani negativní pocity vůči jejich matce. Pokud se mazlím se svým dítětem a přijde nevlastní, tak je prostě pomazlím obě. Vůbec si nedovedu představit, že bych v tu chvíli tomu nevlastnímu řekla, že ho mazlit nebudu, protože už mám na klíně to svoje. Ale možná mám ty svoje nevlastní děti mnohem radši než ta macecha z článku.
P.S.: Po narození mého dítěte se mě to nevlastní zeptalo, zda mám své vlastní radši než své nevlastní. V tu chvíli jsem nevěděla co říct. Řekla jsem, že je mám ráda všechny stejně. Dodnes nevím, zda to byla chyba nebo ne, ale v tu chvíli (a ani teď) jsem si nedovedla představit, že řeknu, ano, své vlastní mám radši než tebe.
|
| rosali |
|
(11.6.2014 10:45:25)
Ja sa so svojim nevlastným dieťaťom mazlím tak,že keď pohladím to svoje pohůadím aj nevlastné,vrátane pusiniek.Ale je pravda,že "vačšie" mazlenie so svojou dcerou si nechávam na dobu,keď tá nevlastná je doma u svojej matky.Nevieme ako to tá macocha v článku presne svojim nebiologickým deťom vysvetlila,možno to bolo formou prijateľnou a nekonfliktnou, a preto to tie deti vzali.Mńa sa moja nevlatná dcera pýtala,či som nikdy nechcela mať deti dve,odpovedala som jej ,že dve mám vždy ,keď je ona u nás....videla som,že ju to piotešilo.A to som ani ja neklamala.Nikdy sa ma nespýtala,či mám svoju dceru radšej ako ju,chválabohu,takže neviem,čo by som jej na to odpovedala.Ale asi by som jej nepovedala,že ich mám rada rovnako,lebo to pravda nie je,a neverím,že to nejaká macoha dieťaťa,ktorého biologická matka žije a funguje,tak cítí.Myslím,že by som jej na to povedala,že každá matka má najradšej svoje biologické dieťa,tak ako aj jej matka má najradšej ju.A že nevlastné deti sú v láske hneď na mieste druhom.Keď sa to povie s láskou,a dobrým sposobom,som presvedčená,že to dieťa prijme bez problemov.Uplne iná situácia by bola,keby to dieťa svoju biologickú matku malo nefunkčnú,v tom prípade by som to takto nikdy nevyslovila.Pretože pri fungujúcej biologickej matke,má to dierťa svoju"najbližšiu" oosobu v nej.
Čítala som niekde,že macocghy majú svoje nevlastné deti brať ako deti svojho milovaného súrodenca,že nemajú na seba klásť v citoch nároky typu "moje biologické aj nebiologické deti milujem rovnako",lebo to pravda nie je,a tá neúprimnosť voči sebe samej sa niekde prejaví.
Vždy vravím,že byť macochou je jedna z mojich najťažších životných rolí,ale že ma veľa naučila.A napriek neustálemu lavírovaniu na hrane /aby nebolo nikomu ublížené/ si myslím,že po vyše 10 rokov to zatiaľ ide viac lepšie ako horšie 
|
| Eva | •
|
(11.6.2014 12:20:42)
Rosali, naprosto souhlasím. Mě s tou otázkou zastihla zcela nepřipravenou. V tu chvíli jsem neměla rozmyšlené, jak to říct, vysvětlit. Ale nelituji, jak jsem to řekla, myslím, že nevlastní dcerka stejně ví, každá maminka nejvíc miluje své vlastní děti, jak jsi to napsala.
|
| rosali |
|
(11.6.2014 13:53:17)
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(11.6.2014 17:51:16)
já bych to nebrala tak doslovně, ale když se mazlí můj nejstarší (teda spíš když se mazlil, je mu 13 :)), a přišel kdokoliv z mladších, bez ohledu na to, jestli můj mladší nebo nejmladší pěstouně, tak jsem jim oběma řekla, že teď jsem s nejstarším, ať nás nechají chvíli jen samotný
a tak s kterýmkoliv z nich, prostě někdy je potřeba se věnovat jen tomu jednomu a ostatní poslat pryč
na druhou stranu jsou chvíle, kdy se "vejdou" a snesou navzájem všichni tři
to se musí podle konkrétní situace, já to v tom článku beru spíš jako jednu z možností - ano je ,možný dítěti říct, že teĎ jsem s někým jiným - a klidně s tatínkem a vy musíte počkat
|
|
|
| Hanka 75 |
|
(11.6.2014 23:22:19)
mám dvojčata - třenice jsou
chápu a rozumím tomu se židlema, staršími dětmi, původními dětmi, ale jak je to s dvojčaty, tam jedno z nich není starší, není to co už sedí, posazují se oba současně. Čím se řídit v tomto případě, jak to pojmout, aby třenic bylo co nejméně a přirozenosti co nejvíce. Prostě jak s dvojčaty ?
A ještě, vy máte dítě v PP, ale kdyby nešlo o PP, ale o adopci ? I zde platí, že vlastní děti tj. pokrevní jsou pro rodiče na prvním místě a další tj. adoptované až za nimi.
Když je dítě v PP, tak je pochopitelné, že má někde jinde ještě rodiče. Dítě adoptované má ale za svoje rodiče, rodiče adoptivní v podstatě nevlastní. Může být i sirotek.
A pak jaký je praktický důsledek toho, že vlstní dítě je vždy na prvním místě. Prosím nějaké příklady. Jiné než s mazlením. Např. jak rodiče dělí svůj čas mezi vlastní a nevlastní, dobu na popovídání, na hru, na volnočasové aktivity, má jiné postavení v povinnostech nebo jak ? Prakticky si to neumím představit.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(11.6.2014 23:34:30)
to je jedno, jestli je v PP nebo adopci nebo by bylo vyženěné vyvdané, prostě přišlo do rodiny, myslím, že je to asi stejný.
samozřejmě že se člověk snaží věnovat všem stejně, všem dávat najevo, že sem patří, že jsou vítaní a že je má člověk rád všechny, ta maminka vzdálená několik let, stovky kilometrů a kdoví, co ještě, ta to mazlení a podobně rozhodně nenahradí, a on je součástí naší rodiny a té své původní už jen teoreticky, takže je náš se vším všudy, pochopitelně
jen přišel až jako třetí
ono to možná vyzní jako že je jedno odstrkovaný, naopak, je nejmladší, takže si to místečko vydobude už tím, samozřejmě že se potřebuje občas přitulit i ten nejstarší, ale už to nepotřebuje tak často jako ten nejmladší, prostě přirozeně z věku vyplývá spousta věcí
času věnuju většinu všem najednou, pokud ne, tak podle toho, kolik potřebují a ne jestli je nejstarší, druhý nebo třetí, nebo kde se komu narodil
jak by to bylo dvojčatama nevím, asi by to muselo přijít taky samo, každý má o kousek jiný potřeby, temperament, a asi by se podle toho museli oni o to svoje místo podělit
když jsme měla děti dvě, tak jsm se bála, jak se mi na dvě kolena vejdou tři děti, vejdou se, ale už je neunesu :))) takže se vejde jen malý :)
jinak tyto věci se nedají přesně rozebrat teoreticky, tam zasahuje tolik věí, jako jou city, momentální potřeby všech, to prostě nejde, jen je potřeba nedělat nic proti svýmu dobrýmu pocitu
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(11.6.2014 23:35:35)
jinak já ty třenice vidím právě jako ten boj o pozice, dospělí musí usměrňovat, ale taky musí dát dětem volnost, aby se domluvily spolu, v tom je to nejtěžší najít hranici, kdy už zasáhnout a kdy ještě ne, případně jak
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(10.6.2014 18:37:02)
ta spravedlnost je právě to, co není přirozený stav a proto to nefunguje
|
| rosali |
|
(10.6.2014 18:46:39)
Presne tak,ako som už písala vyššie,práve preto tak ľahko danú "spravodlivosť " konkrétne deti z príbehu prijmú,pretože to je prirodzené.Všetko ostatné je výmysel dospelých,ktorí sa snažia byť akože mravní a féroví,pričom je to poza,ktorú deti ľahko odhalia,aj keď nie vedome.A preto sa nik v takto "vykonštruovaných",pseudoférových rodinách necíti dorbe a uvolnene.
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(10.6.2014 18:53:24)
a ještě jedna věc- doud bude ta nová maminka, pro jednodušší označování macecha, dokud ta bude vidět cokoliv špatnýho na mamince, i když to nidky těm dětem neřekne, ony to poznají a i ona bude k nim cítit odtažitost, ony jsou přece její a pokud ona je špatná, tak i ty děti jsou přece z poloviny její, takže špatné.
až ta macecha tu maminku přijme, přestane si o ní myslet, co všechno udělala špatně, teprve potom se zlepší vztah mezi macechou a vyvdanýma dětma, vzájemně, teprve pak přestává ta potřeba ochraňovat ty svoje dobrý děti před těma napůl špatnýma
a zkuste se mazlit s někým, kdo si o vás myslí, že jste napůl špatní... budete ho odmítat, nevydržíte u něho, neuvolníte se s ním, ale bude to vypadat, že ten, kdo se nechce mazlit je ten dospělý, dítě se přece mazlí rádo...
to musí přijít, to nejde rozumově přinutit, ani sebe, ani nikoho dalšího
|
| rosali |
|
(10.6.2014 19:04:06)
To je pre mna jedna z najťažších vecí,nemyslieť si o biologickej matke "to zlé".Po tých x rokoch sa mi to aspoň z časti darí,ale sú názory,sposoby riešenia situácií,s ktorými sa u nej ani po takom čase zmieriť nedokážem.Hoci vačšinou sa aj snažím,ale občas sa ani nesnažím.A aj keď som pred nevlastným dieťaťom na hlas nič negatívne ohľadom jeho matky nevyslovila pokiaľ som si vedomá nikdy,a snažím sa naopak,chváliť jeho matku vo veciach,ktoré sa mi zdajú z jej strany správne,bojím sa často,že to dieťa moj nesúhlas vytuší.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(10.6.2014 19:15:22)
taky pro mě není snadný nemyslet si nic špatnýho o mamince našeho pěstouněte, přece jen ho nechala, na druhou stranu mi pomohlo, když jsem o ní zjistila co nejvíc, a pokusila se vžít do její situace, pochopit, co udělala v souvislostech a najednou to vidím o něco jinak, ona jinak asi ani nemohla - ale taky mi to pár let trvalo
ale pořád platí - dala mu život a nikdy by mu vědomě neublížila
ani pro ni to není jednoduché, ale pořád ho má ráda
nesmáím ji stavět mezi mě a syna, ale vedle nás, jako druhou maminku, která chtěla, ale nemohla
|
|
|
| Suza007 | 
|
(10.6.2014 20:42:28)
Yuki,
a myslíš, že to tak musí byt? Ze to nemuze byt tak, ze si sice myslím, ze biologicka matka je kráva (s prominutim), ale presto mit uprimne rada jeji dite? Jenom me to zajima, nejsem v situaci, abych to mohla osobně posoudit.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(10.6.2014 21:10:06)
nejde to, fakt ne, to nezahraješ
nějaká elementární úcta tam musí být a nesmí tam být zášť, ty děti to vycití a reagují na to právě nějakou formou odmítání - odmítají se mazlit, odmítají komunikovat, můžou na protest dělůat nejrůznější potíže - aspoň tak to je všude, kde mám možnost do toho vidět blíž
dospělí musí změnit svůj postoj k biorodičům a pak to začne i s dětma fungovat jinak
|
| Suza007 |
|
(11.6.2014 13:01:05)
díky za odpověď
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Festival Svátky písní OlomoucOlomouc 
Jedna země, jeden králČeská Lípa 
Karneval zvířatPraha 1 
Za Babičkou Boženy Němcové do RatibořicNáchod 
Ondrášova valaškaVsetín 
Festival Svátky písní Olomouc
Jedna země, jeden král
Karneval zvířat
Za Babičkou Boženy Němcové do Ratibořic
Ondrášova valaška
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)