Ženáč, 3 děti | •
|
(27.7.2013 17:09:17) Jsem chlap, a přesto občas na tento server zajdu. Nemyslím si, že je to server jen pro ženy jak se kriticky vyjádřila jedna z předchozích autorek příspěvků a tento článek jsem si s chutí přečetl. Jsem již 16 let ženatý, s manželkou máme 3 děti a než jsme se vzali, tak jsme spolu téměř 10 let nejdříve kamarádili a následně "chodili". Takže by se dalo říci, že jsme se museli velmi dobře znát, ale některé věci muž o chování své partnerky nikdy dopředu nezjistí. Takovým okamžikem je narození 1. dítěte. Od tohoto okamžiku každá z Vás dámy začne uvažovat jinak a začne se i chovat jinak. Vše se musí podřídit dítěti nebo Vám, protože vy jediná dokážete dítě porodit, nakrmit, správně očistit, vštípit mu ty správné výchovné návyky apod. K rozhodování o věcech jako je kam se pojede na dovolenou (samozřejmě s dětmi) nebo na jakou školu (gymnázium) děti půjdou, nás ženy pustí jen z toho důvodu, že přeci jen k tomu potřebují souhlas i otce nebo jeho finance. Když muž má tu možnost se o dítě postarat (alespoň občas), tak jedině za vašeho bedlivého dozoru, jestli to děláme správně nebo alespoň realizujete namátkové kontroly, zda vaše pokyny jsou řádně plněny. V mnoha případech se pak muž radši stáhne (jako např. v mém případě) a věnuje čas tomu, co někdo ocení nebo co ho prostě baví. Někteří tak věnují práci více času než by museli a může to být i s výmluvou, že musí zabezpečit rodinu, provozují nějaký sport, začnou chodit na pivo, pořídí si motorku nebo milenku (někdy obojí najednou - není můj případ). Ve vztahu k dětem se ženy nechovají k mužům jako k partnerovi, který má stejná práva jako ony a používají děti jako nástroj své moci. Sáhněte si do svědomí, zda jste před vašim dítětem nikdy neutrousila poznámku „tatínek nás asi nemá rád“, když například muž neudělal hned něco, co jste vy chtěla. Tato nerovnost se pak jen znásobuje v okamžiku manželských nebo partnerských krizí. Rozvod nebo rozchod je pak jen vyvrcholením takové krize a použití dětí jako nástroje pro prosazení svých cílů v takových chvílích je první k čemu se žena uchyluje, protože v mnoha případech je to to jediné nebo to poslední co má k dispozici. Co třeba taková typická věta: „Tak si jdi za tou ……, ale děti už v životě neuvidíš.“ Řekl bych, že čím je muž vzdělanější nebo třeba zastává významnou pozici, tak je na tom v tomto ohledu hůře, protože jednodušší muž situaci prostě řeší fackou nebo ještě horším násilím. Ale co má dělat muž, který násilí vůči ženám odsuzuje, když chce například prosadit, aby děti jely na prázdniny i k jeho rodičům na venkov, ačkoli jeho rodiče nesplňují přísná kritéria úklidu definovaná manželkou nebo partnerkou? Musí 5x pěkně vyluxovat a bez reptání vynášet měsíc odpadky nebo zaplatit tchýni dovolenou v Karibiku? Někteří muži to udělají, někteří muži prostě vyčkávají na svoji příležitost a mohou pak vypadat jako „padavkové“, ale je to jejich strategie jak se vyhnout konfliktu, který stejně nemají šanci vyhrát. Proto je nutné, aby si ženy přečetly i tento článek a pokud je jeho přečtení donutí se občas zamyslet nad svým chováním ke svým mužům nebo partnerům, tak splnil svůj účel.
|
Hanča | •
|
(27.7.2013 20:49:18) Ženáči, máš pravdu v tom, že po narození 1. dítěte se hodně věcí mění. Je fakt, že jen žena ho umí porodit. Ale muž ho musí s tou ženou zplodit, poduk teda nevěříme na neposkvrněné početí, které se ale v historii stejně realizovalo jen jednou. Dále ho musí kojit (je-li čím). Všechno ostatní klidně může dělat i muž. Fakt je, že v prvních měsících se všechno musí podřídit dítěti, chlap se tím nedostává na druhou kolej, ale prostě musí pochopit, že dítě je dočasně na 1.místě. U nás to třeba bylo tak, že chlap začal na dítě žárlit a nechápal, že láska k partnerovi je kvalitativně jiná, než láska k dítěti. Nakonec postavil dítě na 1.místo, ale tak, že já budu oběma dělat služku, co si dítě pískne, bude mu mnou splněno. Pokud nebylo, začal mne bít. Pak se přidal chlast a skončilo to - jak taky jinak - rozvodem. Ano, i mne klidně můžeš kritizovat, že jsem nestála o to, aby se dítě stákalo s otcem. V mém případě by se mohli potkávat leda tak v hospodě, a o to jsem fakt nestála, stačilo mi, když šestileté dítě učil pít pivo a hrát automaty. Víš, i ženská se spoustu věcí učí, v prvních okamžicích se taky o dítě neumí postarat. Totéž se učí i chlap. Co se nám ale asi vytratilo, je vzájemná láska a úcta. A taky vědomí, že jako rodiče máme nejen stejná práva, ale taky povinnosti. Rodina nestojí na 5x týdně vyluxovaném bytě, ale na vzájemném pochopení. Na tom, že mám partnera ráda a za jiného ho nevyměním, protože je mi s ním prima. A taky na tom, že v otázce výchovy dětí potáhneme za jeden provaz.
|
|
JJJ | •
|
(28.7.2013 0:31:36) Některé ženy jsou prostě tak dlouho takové chudinky, až si samy vyhodí veškerou šedou mozkovou kůru z hlavy ven a stanou se z nich úplně obyčejné slepice se vším, co ke správně porouchané slepici patří. Všem správně porouchaným slepicím zdar. Kvok-kvok-kvok.
|
|
Šešule |
|
(28.7.2013 13:03:25) Ještě existuje možnost, že sis navzodry letitýmu kamarádění a následnýmu chození špatně vybral. Holt asi inklinuješ k ženským, jaký popisuješ. Zbytek ženských za to nemůže
|
|
Kočanská | •
|
(29.7.2013 15:08:43) Milý ženáči, máme s manželem také 3 děti a náš příběh, dá se říci, je podobný tomu Vašemu. O manžela stojím, mám ho ráda, ale často k němu nemohu najít cestu. Rozdíl mezi Vámi a námi je asi v tom, že manžel rozhodně podniká spoustu věcí s dětmi sám bez mého dozoru
Já bych třeba dala příklad toho, co nás od sebe rozhodně vzdaluje - kupodivu velice často se celá rodina musí podřizovat jemu. Neustále na něj čekáme, musí být po jeho, jinak je zle. Vše se děje velmi nenápadnými prostředky, nicméně mě to vyčerpává a nasírá. Když pak jedu někam s dětmi sama, tak je to 100% na pohodu, protože já se přizpůsobím dětem, pak jsem odměněna tím, že děti jsou po cestě v klidu a tudíž já také. Vždycky si to uvědomím až když vidím v jakém klidu cestujeme sami bez manžela.
Já bohužel i když se sebevíc snažím, tak je nad mé síly v sobě to nasrání na něj vždycky potlačit. On se zase dost uráží a má paměť jako slon, tak se mi často zdá, že náš vztah prostě nemůže být tak hezký, jak by mohl.
Vše to píšu hlavně proto, že i když se ve vztahu nevyskytne to, co popisujete, stejně je tam zas něco jiného, co manžele zbytečně od sebe vzdaluje.
|
Maugha |
|
(29.7.2013 20:26:50) To výletování (a cestování vůbec) s otcem a nebo bez otce u nás probíhá naprosto podle stejného scénáře. Ta neustálá nutnost diplomacie a chlácholení mě zmáhá.
|
|
|
|