| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Mají se dětem dávat za vysvědčení dárky?

Jako stromPodle času
 Celkem 35 názorů.
 hokkaid 


Tesat, tesat... 

(29.6.2012 10:04:37)
Říčana jsem jako autora měla vždycky ráda, vynikající je např. jeho publikace Cesta životem - a tuhle jeho úvahu bych hned podepsala:-)
Odpovědět
 Ropucha + 2 


Souhlasím 

(29.6.2012 11:13:10)
Přidávám se, také jsem pana Říčana ráda četla a s jeho slovy souhlasím.
Za vysvědčení jsem nikdy nic nedostávala, a to jsem byla na ZŠ premiantka. Bralo se to jako samozřejmost, odměnou bylo to vysvědčení samotné.
Svým dětem dávám knížku jako symbolické ocenění za celoroční práci (a také, aby si měly co vzít s sebou ke čtení na tábor :-)) a chodíme do cukrárny nebo si uděláme slavnostnější oběd, ale je to spíš oslava začátku prázdnin, než dary "za jedničky". Z těch jedniček mají děti radost i bez darů, jsou rády, že něco zvládly, a vědí, že já mám radost s nimi. Nového mobilu nebo jiného "cajku" nám k tomu netřeba ~;)
Odpovědět
 Myšutka* 


Re: Souhlasím 

(29.6.2012 13:30:21)
Já jsem taky bývala premiantka, bralo se to jako samozřejmost... Vždycky mě hrozně mrzelo, že ostatní děti šly s rodiči do cukrárny, slyšela jsem jak dětem říkají "jsi šikulka" atp. Tak jsem se na učení v sedmé třídě vykašlala. Proč se snažit, když to nikdo neocení? Známky pro mě pochvalou nebyly, nevím proč, prostě mi byly fuk, toužila jsem po ocenění ze strany rodičů. Ti mi vtloukali do hlavy, že se "učím pro sebe" a podobně, což dneska uznávám, ale pochopila jsem to částečně až těsně před maturitou a na plno až v praxi!
Takže u svých dětí dobré známky za samozřejmost nepovažuji, pokud vidím, že překonaly nějaký náročnější úsek (pro dceru šlo třeba o vyjmenovaná slova), tak to dám najevo a po předání vysvědčení si děláme vždy malou oslavu.
Pokdu jde o dárky, tak po první třídě obě děti dostaly větší dárek, něco, o čem jsem věděla, že po tom touží. Ne za známky, ale jako ocenění, že zvládly pro ně náročný rok a že už nejsou "maličcí".
Je to určitě i to tom, v jakém prostředí děti žijí. Kdyby to neslavil nikdo kolem nás, možná bychom to dělali jinak, ale moc dobře si pamatuju, jak jsem bývala smutná, když ostatní děti šupajdily na zmrzku a tak já seděla sama na schodech s klíčem na krku a seznamem úkolů v ruce...
Odpovědět
 Pavla 
  • 

Re: Souhlasím 

(29.6.2012 13:57:32)
Přesně tak, já jsem nebyla mezi nejlepšími, ale jako dcera učitelky, jsem nikdy nesplnila požadavky mojí matky. Takže přesně jak popisuješ, mě též bylo líto, že mě nikdy nikdo nepochválil, a také jsem bývala smutná, že ostatní jdou na zmrzku a já nic. Bylo vždycky co zlepšovat!!!! Dětem za snažení koupím co si přejí, podle toho jak je vidím celý ten rok pracovat. Pokud se snaží a není to úplně nejlepší i tak dostanou dárek.
Odpovědět
 Ivulle 


Re: Souhlasím 

(29.6.2012 21:53:17)
Taky mi přijde hezké ocenit na konci roku to celé snažení. Jasně, že se děti učí pro sebe a pro radost z poznání, ale vždyť i já jsem se na vysoké šla po zkoušce vždycky nějak "odměnit". Udělat si nějakou radost.
A nebo když si vezmeme třeba dárek, který dostane manželka po porodu dítěte - taky přeci to dítě nevytlačila kvůli dárku, ne? V životě existuje x-situací, kdy se lidé vzájemně obdarovávají, aby ještě umocnili tu radost, že se v něčem dobrali zdárného konce. Tak proč vysvědčení z těch situací vyřazovat..?
Odpovědět
 Kudla2 


Nesouhlasím 

(29.6.2012 22:06:14)
Myslím, že je potřeba završení školního roku nějak oslavit, takže my na tu zmrzku nebo do cukrárny jdeme (zbytek roku jim to vcelku úmyslně odpírám, aby jim to nezevšednělo) a nějaká drobnost za výzo taky je.

Moc pana psychologa nechápu - jasně že se člověk učí pro sebe, ale výsledky se dostaví až za hodně dlouho a nevidím důvod, proč se na té dlouhé cestě občas neodměnit. Naopak si myslím, že je škodlivé uvažovat stylem "odměním se, až bude všechna práce hotová", nebo "odměnou je mi sama práce a nic dalšího netřeba". Nevím jak kdo, ale já nejsem žádný Mirek Dušín a občas potřebuju nakrmit to zvířátko v sobě, a moje děti zrovna tak.

Moc se mi líbí, co píše Myšutka s tím povídáním o tom, co se jim ve škole povedlo, na co vzpomínají nebo to o tom, jak to bylo dřív. To by myslím stálo za "okopírování" ~;) .
Odpovědět
 .kili. 


Re: Nesouhlasím 

(30.6.2012 10:28:52)
"Moc pana psychologa nechápu - jasně že se člověk učí pro sebe, ale výsledky se dostaví až za hodně dlouho a nevidím důvod, proč se na té dlouhé cestě občas neodměnit. "

Tak tak. Jen bych polemisoval s absolutním pojetím, že se dítko učí pro sebe. To sice jistě také, ale nechť si každý rodič sám sobě vyhodnotí, zda školní výsledky jsou mu lhostejné nebo ne. A pokud ho těší, že jeho dítko má dobré či dokonce skvělé výsledky, pak by svou potěchu měl vzít i jako něco, co mu dítě přineslo a tak to i odměnit, kor když je dítko šikovné a spolehlivé natolik, že se s ním není třeba učit a stačí jen sledovat jeho výsledky .

Učíš se pro sebe a pro svou budoucniost, v níž se i díky tomu učení uplatníš a třeba i o mne lépe postaráš, mně nyní činíš radost (případně nezatěžuješ starostmi) a za to Tě odměním a i poděkuji i kdyby mi vy vyčítali všichni psychologové světa.
Odpovědět
 Saina 
  • 

Re: Nesouhlasím 

(30.6.2012 12:05:00)
Přesně tak. Když si vezmu kterýkoliv článek o hubnutí pro ženy, ve všech je hned druhá nejdůležitější věc: odměňujte se za každý malý úspěch, dávejte si postupné malé cíle a za jejich dosažení si udělejte radost... takže dospělá ženská, co hubne kvůli sobě, se má doměňovat jak to jde, aby se motivovala, ale dítě, co si význam vzdělání ještě moc neuvědomuje, ne? To mi přijde i z toho psychologického hlediska zvláštní... Děti ještě nemám, ale až je mít budu, rozhodně budeme konec školního roku a výzo slavit! Stejně jako to dělali a dělají naši s námi a je to moc hezký zvyk...
Odpovědět
 Lída+2 


Re: Nesouhlasím 

(2.7.2012 10:09:49)
Kudlo, souhlasím.....sama potřebuju odměnu....poslední 2 měsíce mají tolik akcí a skloubit to se školou je náročný i pro rodiče. I oni si zaslouží odměnu. TAkže my se 2x za rok sebereme a jdeme na stejky~t~
Odpovědět
 1.3Magráta13 


Štěstí 

(29.6.2012 21:58:03)
Měla jsem to štěstí, že jsem v životě nikdy neslyšela větu "Když budeš mít samé jedničky (vyznamenání, žádnou trojku atd.), dostaneš...."
Vždycky jsem za vysvědčení dostala nějakou maličkost a později nějaký malý peníz se slovy "Kup si něco, co sama chceš..."
Vysvědčení byl pro nás vždycky spíš slavnostní den, to že končí škola a máme 2 měsíce volno na odpočinek.

Stejně to mám i se svými dětmi. Dcera měla průměrné vysvědčení. Ano, udělalo by mi radost, kdyby mělo lepší průměr, ale nemá, tak co. Vím, že se snažila a že by i sama ráda lepší známky. Takže jsme zašli společně na oběd a zmrzlinu, radovali se z toho, že už zítra začínají prázdniny a při té příležitosti pravda zakoupili jedny super boty, které bych stejně koupit musela~t~
Odpovědět
 Katze 


Dárky ano 

(29.6.2012 10:31:39)
Samozřejmě, že si dítě zaslouží dárek, zvlášť za dobrý výkon nebo pokud se v rámci svých možností snaží. Studium je práce jako každá jiná, takže proč by neměl být člověk odměněn? Ostatně i práci dělá člověk pro sebe a zároveň z toho plyne plat a často i nějaké to povýšení, když práci dělá dobře (úplatky, podlézání a podobně teď neřeším).
Odpovědět
 Jája 
  • 

Kdyby 

(29.6.2012 10:34:30)
Kdyby nemělo dítě dostat alespoň drobný dárek za vysvědčení, tak by se pak nemusely oslavovat ani maturity, státnice a další úspěchy. Uzavření ročníku je prostě úspěšné završení nějaké práce a etapy života a zaslouží si být odměněno. Otázkou jen je, jak.
Odpovědět
 Katka +3 


Re: Kdyby 

(29.6.2012 10:51:57)
Nepíše se náhodou "hoden jest dělník mzdy své"?
Pro dítě je škola prací.
Jeden syn donesl krásné vysvědčení a dostane vytouženou koloběžku. Druhý se ve škole moc nestrhal, vysvědčení nic moc, ale přece jen je vidět, že na konci roku zabral, a tak taky něco dostane(ještě jsem nevymyslela). Dostanou dárky prostě na oslavu toho, že jsme všichni svorně přežili další školní rok.:-)
Vnitřní motivace je krásná věc, ale kolik z nás vykonává svoji práci díky vnitřní motivaci a kolik kvůli platu. Děti ve škole taky některé předměty baví, ale některé ne a snaha i v těch neoblíbených by se měla ocenit.
Odpovědět
 Katka, 3 děti 
  • 

Re: Kdyby 

(29.6.2012 11:02:55)
Z mého pohledu je velký rozdíl, dostat dárek za vysvědčení a obdarovat děti u příležitosti ukončení školního roku. Já jako malá byla typická jedničkářka, které se téměř zhroutil svět, když na gymplu dostala na vysvědčení první dvojku. Za samé jedničky jsem vždycky dostávala dárek, ale nikdy jsem neslyšela něco ve stylu "podívej, kolik ses toho za ten rok naučila, jaký jsi udělala pokrok..." Chybělo mi to. Ne že bych to uměla tehdy definovat, ale za vším byl jen ten výsledek (je jedno jak dosažený), ta známka. S mými dětmi vždy v pololetí, na konci školního roku, ale taky na jeho začátku chodíme do oblíbené pizzerie. Jistěže mám z pěkného vysvědčení radost, ale nijak to moc nekomentuju, spíš si u večeře povídáme o tom, kolik se toho naučili, co "vybojovali", vzpomeneme na věci, ze kterých děti měly radost (možnost psát perem místo tužkou, první kotrmelec ve vodě na školním plavání, okamžik pochopení principu dělení se zbytkem:)...), připomenem to, jak se třeba naučily samy jezdit ze školy, kolik kamarádů získali a kolik problémů se jim podařilo ustát. Mám pocit, že se to tak dětem líbí a zatím nám nevyčetly, že někteří spolužáci dostali třeba nové lego nebo kolo.
Odpovědět
 MAKÝŠ,Vašek04,Jíra05,Kája08 


Re: Kdyby 

(29.6.2012 11:15:38)
Tvůj názor se mi hodně líbí :-) Tak nějak jsem si dnes povídala s dětmi cestou pro vízo.
Odpovědět
 Jája 
  • 

Re: Kdyby 

(29.6.2012 13:00:47)
My si taky povídali, ale třeba i o školství dávno minulém. Nejhezčí bylo, když jsem vytáhla vysvědčení předků ještě z 1.republiky a poorovnávali jsme, co oni měli za předměty, jaké měli známky, jak měli vysvědčení 4x do roka a v každém čtvrtletí muselo být podepsané od rodičů. To nám stačilo na zajímavé povídání na celý večer. Někdy jsme vytáhli i schované staré učebnice, slabikáře a vzpomínalo se a povídalo.
Odpovědět
 T 
  • 

Soutezivost na ceskych ZS vs. americka ZS 

(29.6.2012 11:24:33)
Opravdu nevim, proc pan Rican pouziva, jako mnozi jini, Ameriku jako pro srovnani "nastesti u nas soutezivost neni jako v Americe". Myslim, ze nevi, jak to na americkych zakladnich skolach vypada a jak to vypada u nas.
Tak pro poradek - na vetsine americkych skol se v 1-3.tride pouziva slovni hodnoceni (narozdil od skol ceskych). Deti s nejakym handicapem (at je to nejaka dysporucha, nebo horsi znalost jazyka apod.) maji bezne odpoledne, v ramci vyucovani, hodiny se specializovanym pedagogem, ktery jim pomaha jejich handicap prekonat. O tom si v ceske skole muzeme nechat jen zdat. Naopak - u nas funguje to, ze pokud se lisis, tak mas problem a porad si s nim jak chces. V nasi ceske ZS nechavaji bezne deti v prvni tride propadnout, davaji jim petky, deti pani ucitelka masi neuveritelnym zpusobem (napr. slovni uloha - neco spletes, mas 5, mas to dobre - 1, to ze postup byl dobre nikoho nezajima, proc jsou ostatni znamky tezko rici, v geometrii pretahnes o 2 milimetry opet spatne, za 5, atd. - mluvim o 1.a 2.tride v nasi ceske ZS).
Takze soutezivost je na ceskych skolach na prvnim stupni mnohem vetsi nez prave v te Americe. A pokracuje to dal.
Pata trida - vetsina sikovnych deti z nasi ceske skoly odchazi na viceleta gymnazia, coz je soutez jako blazen. V Americe se plynule ze zakladky prechazi na High School, zadne prijimacky nic, plynule se jede dal. Je bezne, ze deti maji na vyber podle svych schopnosti, ci toho jak se samy citi a chteji snazit, vice urovni obtiznosti v jednotlivych predmetech. Ale nezazila jsem, ze by se tam nekdo nekomu vysmival, ze chodi na lehci matiku. Proste jsou odmala vedeni k tomu, ze nekdo je dobry na neco, dalsi zas na neco jineho. U nas naopak system nuti deti k tomu byt dobry uplne ve vsem.
Takze asi tak. V Americe jsme chodili do statni skoly v bezne stredostavske ctvrti, zadna nobl skola to nebyla. Je pro me obrovskym rozcarovanim system, ktery funguje nasi ceske ZS, kam chodi nase dalsi dite nyni. Proste nebe a dudy. Zakazala bych alespon prvni dva roky znamkovat (alespon nejakym ucitelum - protoze to, co pachaji na detech, je neodpustitelne). A jestli nekde vedou deti k nadmerne soutezivosti, tak je to tady v Cechach. Nechat v prvni tride 2 deti propadnout, je proste sila a svedci to o neochote ucitelu prijimat jakekoliv odlisnosti (obe deti spatne cetly a psaly a byly trosku narocnejsi, ale extremne nadane zase ve vytvarne oblasti). Rict diteti, ze jeho obrazek je hnusny, je taky sila.
V Americe jdou deti po High School vetsinou na vysokou, ci nejake odborne skoly, ci do prace. V univerzitnim prostredi se da o soutezivosti mluvit, ale je to zdrave soutezeni a ujistuji pana Ricana, ze je porad hodne studentu, ktere k soutezivosti nic nevyprovokuje a presto VS v pohode udelaji a maji pak prima zivot, jen to holt nejsou zraloci.
Odpovědět
 vlad. 


Re: Soutezivost na ceskych ZS vs. americka ZS 

(29.6.2012 12:12:02)
T, pěkně napsáno
Odpovědět
 Betina 


Re: Soutezivost na ceskych ZS vs. americka ZS 

(29.6.2012 14:00:45)
tak jestli to takhle opravdu v USA funguje, tak to by se mi hodne libilo :-)
mate pravdu, ze zpusob vyuky a vychovy na ceskych ZS detem dela paradni zarezy do sebevedomi, ale to bylo na dlouhou debatu :-)
jinak nas syn dostane darek bez ohledu na znamy (kter mel lepsi nez se ceklao), protozre vime, ze skolni byl narocny pro nej i pro nas a on se poctive snazil, proste ocenujeme jeho pristup a praci za cely skolni rok - a on to vi
Odpovědět
 Pavla 
  • 

Re: Soutezivost na ceskych ZS vs. americka ZS 

(29.6.2012 14:17:35)
Ano to je moc hezky napsané. Musíme si na to přijít sami, postupem doby. Také bych klidně souhlasila s neznámkováním do třetí třídy. Nás doma učili, abychom se neopičili, že máme být sami sebou a poslouchat svůj vnitřek co nás baví, v tom se zlepšovat a jít plynule dál. V dnešní době se jen každej srovnává, nikdo nechce být pozadu, musí být nejlepší. On má mobil, honem mi taky, boty, oblečení. Vy chodíte na tento kroužek? Ano naší malou to baví, jo? Honem od září tam ta naše také bude chodit atd. atd. Připadne mi, že někdy se rodiče dětí s Vámi baví jen proto, aby vyzvěděli jak to u Vás chodí, jak to všechno máte zorganizované. Když to zjistí, tak honem mi to budeme taky dělat, ale lépe, daleko lépe. Soutěživost je v nás a předáváme to dalším generacím. Někdy myslím až nevraživost.
Odpovědět
 Ropucha + 2 


Re: Soutezivost na ceskych ZS vs. americka ZS 

(29.6.2012 14:28:23)
S americkým školstvím zkušenost nemám, to tedy nemohu hodnotit. Ale myslím, žě to české posuzujete hodně paušálně. Já jsem nezažila, že by někdo v první třídě dostával pětky, natož propadal, ani před třiceti lety, ani dnes. Možná to bylo štěstím na konkrétní učitele, nevím, ale setkala jsem se s citlivým a celkem osvíceným přístupem učitelek k pod- i nadprůměrným dětem jak za své školní docházky, tak u svých dětí. Ideální naše školství určitě není, mám také spoustu výhrad, ale že by bylo plošně tak nemilosrdné, jak popisujete, to si nemyslím.
Odpovědět
 Aduš 
  • 

Re: Soutezivost na ceskych ZS vs. americka ZS 

(29.6.2012 23:02:24)
Jen doplním, že děti v Americe dělají na závěr školy testy, které je pak podle výsledku opravňují ke vstupu na vytouženou další školu. Takže cílem je dobře uspět u testů, abych mohl jít na vybranou školu. Předměty do testů a jejich množství si děti vybírají samy podle toho, co je baví a hlavně podle požadavků budoucí školy, takže něco na styl našich přijímaček, akorát ty se u nás dělají na budoucí škole, zatímco v Americe na škole, kterou žák do té doby navštěvoval.

Nadstandardní péče o žáky s různými poruchami učení je na většině našich základních škol, bohužel ministerstvo tento postup podporuje pouze "morálně", nedává na tuto péči dostatek financí. Jakou formu práce s těmito dětmi škola zvolí, je potom na řediteli. Hodně škol se to pokusilo řešit různými projekty, kterými se žádalo o peníze z Evropské unie, ale jak všichni ví, zrovna teď je situace s evropskými dotacemi velmi špatná... Naopak, v práci s dětmi s poruchami učení jsme na tom velmi dobře, máme fungující rozsáhlou síť pedagogicko-psychologických poraden, které spolupracují se školami a poskytují poradenství i služby rodičům. Je pak hlavně na nich, jestli se svými dětmi chtějí dělat něco navíc, věnovat jim čas i námahu v práci, jejíž výsledky nejsou vidět hned, jak někteří mylně očekávají. Takovouto síť poraden a řízenou péči Amerika nemá, naopak, v tomto jsme vcelku unikátní, spolu s německy hovořícími sousedy, kde máme trošku podobnou historii těchto výzkumů a péče (ostatně lidé, zabývající se touto problematikou přednášeli právě i v těchto zemích). Samozřejmě se vždy najdou případy, kdy učitelé nerespektují zprávu z poradny, nepracují s dítětem podle doporučení atd., ale popravdě řečeno se ve své praxi častěji setkávám s tím, že naopak rodiče neakceptují doporučení z poradny. Ono denně číst nahlas 2 x 10 minut, o přečteném si společně popovídat, rozdělit pár těžších slov z textu na slabiky, jednotlivé hlásky, přečíst dítěti text se změněnými slovy, aby hledalo "chyby", vysvětlit význam neznámých nebo špatně pochopených slov... to je docela dřina pro obě strany, ale bez této podpůrné péče se žák neposune a úlevy ve škole mu cestu nevyšlapou.

U nás má každý rodič právo na prvním stupni ZŠ žádat slovní hodnocení, není nutné jet na známky. Pravdou je, že většina rodičů (a tím pádem i dětí) známky očekává. Synek dnes dokončil první třídu a nikdo se ho za celý den nezeptal na nic jiného, než jaké známky měl na vysvědčení? Dárkem za vysvědčení dostal knihu, čte rád, všichni jsme pak šli na zmrzlinu. Povídali jsme si i o tom, co všechno se naučil.
Odpovědět
 ALL 


Re: Soutezivost na ceskych ZS vs. americka ZS 

(30.6.2012 11:21:01)
Podle mých zkušeností většině lidí soutěživost a porovnávání dětí vyhovuje, vyžadují ho a vychovávají k nim i svoje děti.
Naše dítě chodí do školy, kde se hodnotí slovně. Je zvykem, že při každém vysvědčení se každý nezasvěcený docela hloupě ptá, jestli má samé jedničky. Jako kdyby to byla ta největší hodnota, nebo dokonce snad i samozřejmost. Jak se asi při těhle otázkách musí cítit děti, které samé jedničky nemají?
Nedávno mi jedna paní po stejné otázce položené mému dítěti a jeho vysvětlení, že známky nedostávají, přímo před dítětem začala rozsáhle vysvětlovat, že ona i její dítě chtějí vědět, jak jsou na tom vzhledem k ostatním, že známky jsou motivace a bez nich by se děti neučily. Tohle si myslí většina lidí, povětšinou nemají jinou zkušenost a všeho neznámého a "divného" se bojí.
Konec roku symbolicky oslavíme zmrzlinou a malým dárkem, vysvědčení v tom hraje roli jen ve frontě na zmrzlinu v cukrárně, kde vždycky na konci školního roku dávají za jakékoliv vysvědření zmrzku zdarma :-)
Odpovědět
 Lenka P. 
  • 

Nechápu 

(30.6.2012 20:00:38)
Tak tohle opravdu nechápu. Tak dávat, podle autora, dárky nebo ne? Mě to spíše vyznělo, že ne.... Mám zatím děti předškolního věku, ale vím jistě, že jednou za vysvědčení odměnu dostanou. Proč by něměli? Budou pracovat celý rok a určitě si ji zaslouží. Krom toho, že poslední den školy je výjmečný i pro rodiče. Přece dospělý taky nechodí do práce pro zábavu. Prémie jsou jeho odměna. To je autor odmítne, protože přece pracuje kvůli sobě a svému osobnímu blahu? Dle mého názoru postavené na hlavu.

Navíc, jedna z mých nejsmutnějších vzpomínek je, když jsem ukončila vysokou školu a dostala při promoci od rodičů těžítko. Prostě, člověk se snaží a pracuje jak může, tak by odměna následovat měla. Jen podotýkám, že moji rodiče jsou jinak super a tohle se jim prostě jen nepovedlo.
Odpovědět
 ALL 


Re: Nechápu 

(1.7.2012 11:51:31)
Mám dojem, že autor to myslel takhle - je rozdíl dávat dárek "za vysvědčení", nebo "jen tak" - na oslavu konce školního roku. "Za vysvědčení" - v tom je určitá podmínka: když budeš mít jedničku, dvojku, nebudeš mít trojku... dosaďte si, co chcete, ale znamená to: když splníš mou představu o tom, jaký máš být, tak dostaneš dárek. Kdežto dárek "jen tak" znamená: mám tě rád takového, jaký jsi, mám společně s tebou radost, že budou prázdniny, že jsi něco zvládl...
Je to podobná nuance jako při "trestání" nebo "uplatňování přirozených důsledků". Pro někoho je to ve výsledku totéž, někdo cítí ten rozdíl v tom, co tím dítěti skrytě sděluju a co si z toho dítě do života odnáší.
Odpovědět
 Lenka P. 
  • 

Re: Nechápu 

(1.7.2012 20:05:20)
Tak jestli je to takhle, tak s tím souhlasím:-). Dík za vysvětlení;-).
Odpovědět
 Etraska 
  • 

Re: Nechápu 

(1.7.2012 13:31:06)
To jsem moc nepochopila. Dali ti dárek a ty nejseš ráda? Chtělas aby ti dali něco "lepšího" nebo jak?~d~ Já bych byla ráda za něco, i když bych byla mnohem radši kdyby mě někdo furt něco nedával, hlavně strašně drahý věci, to se pak necítím zrovna dobře.
Odpovědět
 Lenka P. 
  • 

Re: Nechápu 

(2.7.2012 10:10:35)
Neřekla jsem, že jsem chtěla něco drahého. Prostě jsem jen čekala něco, z čeho budu mít radost, což, světe div se, těžítko nebylo. A ty jsi přesně popsala situaci, kdy sytý hladovému nevěří:-). Ty dostáváš dárků plno a drahých, tak o ně nestojíš. Já tenkrát nedostala nic a prostě jsem si něco hrozně přála. Je fajn, že se vždy ozvou mravokárci:-D. No ještě že vím, že jsem tak hamižná a neskromná:-D.
Odpovědět
 Jája 
  • 

Re: Nechápu 

(2.7.2012 8:10:48)
Já jsem taky žádný dárek nedostala. Ani bych ho nechtěla. Rodiče jsem už neměla, žila jsem u tety a ta byla ráda, že sežene peníze na vlastní obživu. Chtít nějaký dárek by mi bylo trapné, byla jsem ráda, že má z mého úspěchu radost a že mi pojede na promoce. Podruhé jsem byla ráda, když se mnou jela na rigorózní promoce. Spíš bych dala nějaký dárek jí, že mi to všechno umožnila.
Odpovědět
 Lenka P. 
  • 

Re: Nechápu 

(2.7.2012 10:06:03)
Životní situace jsou různé. Vaši Vám nezávidím,byla jistě těžká. Já mám sice rodiče oba, ale na VŠ jsem se také živila sama. Zároveň nejsem svatá a přiznávám, že jsem si nějáké ocenění za to, že jsem vše zvládla dobře přála. A stejně to udělám se svými dětmi. Nevidím na tom nic špatného. Dělám to už teď, když se jim něco povede, jdeme to oslavit nebo dostanou nějákou drobnost. Jiná situace by byla, kdybych nebyla nebo neměla prostředky jim tu radost udělat. Pak ale není na výběr a prostě to tak je. Neříkám, že jsem čekala zlaté zámky, ale těžítko mě prostě zamrzelo. A nestydím se za to.
Odpovědět
 Veveruše 


Re: Nechápu 

(30.7.2012 22:25:24)
Já jsem od mámy dostala k promoci porcelánového šneka, na kterém je zespodu napsáno "Pomalu, ale jistě" (státnice jsem sice dělala všechny v termínu, zkoušku opakovala jen jednu jedinou, ale napsat diplomku mi trvalo 2 roky~d~). Vůbec mě to neurazilo, mám ho pořád na poličce - má moc hezký výraz~:-D. Od manžela i od jeho maminky jsem dostala zlatý prstýnek, od táty zlatý náramek, ale kdybych nedostala vůbec nic, vůbec by mi to nevadilo - studovala jsem přece pro sebe a hlavní odměna byl přece diplom! Asi je to tím, že jako dítě jsem žádné dárky za vysvědčení nikdy nedostávala - tou odměnou bylo přece to pěkné vysvědčení, ne?~k~
Odpovědět
 Veveruše 


Re: Nechápu 

(30.7.2012 22:25:48)
A taky 2 měsíce prázdnin~y~
Odpovědět
 DenLen 


Dárky nedávám 

(2.7.2012 10:07:52)
Jako malá jsem dárky za vysvědčení nedostávala, jak to "tenkrát" rodiče s námi dělali si nějak nepamatuji~q~ , ale se svými dětmi chodíme za každé vysvědčení do cukrárny na zmrzlinový pohár. Zastávám názor, že odměňovat chytré dítě dárkem a "hloupé" ne, je nesmysl. Pokud to ty děti schválně neflákají, tak copak jeden může za to, že má "geniální hlavu" a druhý ne? Máme to štěstí, že máme opravdu chytré děti (až se sama strašně divím, kde to vůbec pobraly, když ani já ani manžel jsme takhle šikovní ve škole nebyli), takže aby jim to nebylo líto, dostanou za to každé pololetí zmrzku. A jak se vždycky těší ~g~. Hodně šikovných dětiček. Pa Lenka
Odpovědět
 .Žaba 


Re: Dárky nedávám 

(2.7.2012 17:11:58)
Tiež darčeky za vysvedčenie nedávam. To ako, keby malo dietko horšiu známku, než som očakávala, tak mu poviem "sorry, sklamal si ma, darček nebude"? Alebo to rodičia kupujú darčeky za akékoľvek vysvedčenie?

Naši nám za vysvedčenie darčeky nedávali, dostávali sme knihy už v škole pri odovzdávaní vysvedčenia, a to stačilo. Samozrejme zmrzka bola tiež fajn. Ale raz sa pamätám, že som za "dobré vysvedčenie" dostala volejbalku. A keď som si pomyslela, že keby som snáď mala o dvojku viac, tak by som ju asi nedostala, alebo čo, a bolo mi z toho nakoniec dosť smutno...
Odpovědět
 Marti+Maty+Niki+Teri+Vojta 


Re: Dárky nedávám 

(4.7.2012 22:54:41)
Jako malá jsem většinou dostala knížku (což mi udělalo vždycky radost, naši měli vkus a já četla moc ráda) a peníze podle známek od našich i od obou babiček. Naši (hlavně táta) mě ale vychovávali k výkonnosti až extrémně, nějaká dvacka za vysvědčení už to moc neovlivnila...
S dětmi pokračujeme v "knižní" tradici, ale tak, že společně chodíme už od začátku června do knihkupectví vyhlížet knížky, aby si děti mohly každý tu svoji vybrat. Já jim je pak koupím a dostanou ji v den vysvědčení (ať už dopadne, jak chce). Od babiček dostávají peníze (od našich - jak jinak - podle počtu jedniček) a od tchánovců všichni stejnou částku.
Vzhledem k tomu, že mezi našimi dětmi jsou dost značné rozdíly ve schopnostech, snažím se neklást na známky důraz (celoročně i na vysvědčení), spíš se zajímám o to, co je za tou známkou, jestli rozumí učivu, případně co jim nešlo. Je fakt, že se ale občas rozčílím, a to když přinesou špatnou známku kvůli tomu, že něco odflákli nebo se na to vykašlali, ačkoli by na to jinak měli.
Odpovědět

Komerční sdělení

Máme rádi miminka

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.