| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Psycholog a psychiatr v rozvodových soudních sporech

 Celkem 19 názorů.
 petra 
  • 

Komentář a dotaz k článku 

(3.3.2001 20:31:30)
Sama se nacházím v situaci, kdy bude o osudu mého dítěte z velké části rozhodovat soudní psychiatr či psycholog. Jsem rozvedená, mám ve vlastní péči tříletou dceru. Bývalý manžel se dva roky po svatbě, v době mého těhotenství, seznámil s partou narkomanů a začal si píchat tvrdé drogy (bylo mu 28 let). Bil mě, škrtil a podobně fyzicky napadal, v době mého těhotenství měl poměr s homosexuálem, který mu dával peníze na drogy (což jsem se dozvěděla až po porodu). Rok po narození dcery jsem od něj odešla, když odmítl pokračovat v léčbě a našel si nezletilou přítelkyni v partě narkomanů. V době před rozvodem se mě pomocí své matky pokusil vyhodit s malým dítětem na ulici a zmocnit se všech peněz z prodeje našeho domu. Podařilo se mi však (po strašlivých bojích, kdy jsem zhubla osm kg) prosadit pro sebe a dceru byt 1+1 (sociálky mi sdělily, že pokud nebudu mít odpovídajíc bydlení, mohou mi dítě odebrat). Jsem již rozvedena, dítě je v mé péči. Nervové potíže, které měla těsně po mém odchodu (spolu s ní) od manžela, již vymizely, je naprosto zdravá. Bývalý manžel žije s onou narkomankou, ale tvrdí, že oba dva již drogy neberou. O dceru jeví střídavě zájem a nezájem. V obdobích zájmu jí vozí dárky, ale ke mě se chová vulgárně, neplatí řádně na dítě a dcerku proti mě navádí. K ní osobně se chová velice hezky. V obdobích nezájmu nejeví zájem, i když jsem mu říkala, že se dítěti stýská. Mám nového partnera již rok a půl, žijeme spolu a pro dceru je to táta. Za několik týdnů se bereme a on by ji rád adoptoval. To však bývalý manžel nechce připustit. Tvrdí, že ji má rád, že na ní visí, přestože někdy i několik měsíců neprojeví zájem, potom zase by jezdil každé dva týdny (na tři hodiny). Již několikrát ztropil před dcerou vulgární scénu (například vyžadoval písemný příslib, že budu malou půjčovat jeho přítelkyni, které tehdy bylo 17 let a brala drogy). Po těchto scénách jsem mu obvykle styk zatrhla, ale byla jsem nucena ho opět obnovit pod hrozbou sociální pracovnice a podobných zainteresovaných úřadů, že mi to při nastávajícím soudu bude přičteno k tíži. Před třičtvrtě rokem mi přinesl potvrzení od jakési psycholožky z protidrogové poradny, že již plně abstinuje, když mi ho však předával, byl nepochybně pod vlivem drog. Nebudu však schopna předložit soudu důkaz, že je to pravda. Myslím, že styk s ním dceři psychicky neprospívá, jsem si téměř jista, že stále bere drogy (ale asi si již nepíchá, ale šňupe, aby nebyly vidět vpichy) a nejhorší jsou jeho období ztráty zájmu, dceři to velmi škodilo. Nyní ho již řadu měsíců neviděla (částečně díky mému zásahu, částečně opět ztratil zájem), nemluví o něm a je zcela šťastná. Asi se pokusím o zákaz styku, již jsem se však dozvěděla, že manžel bude u soudu tvrdit, že mi jde jenom o pomstu vůči jeho vlastní osobě a že chci dítěti vzít milujícího otce. Ze všech stran včetně mého právníka je mi naznačováno, že pokud se nedokáže, že stále fetuje, nemám na zákaz styku šanci. (A jak se to dokáže, když oklamal i odbornici z protidrogové poradny??!!!!) Prý mu budu muset dceru půjčovat a pokud ji to psychicky poškodí, styk se mu zakáže později. Opravdu budu muset nechat dítě psychicky poškodit, abych soud přesvědčila? Rovněž mi nepřipadá vhodná zamýšlená konfrontace dcery s ním (před psychologem), když se s ním jž nestýká a zapomněla na něj. I kdyby pak došlo k zákazu styku (v což nedoufám), dceři neprospěje, když se s ním setká (pravděpodobně si na něj vzpomene, je jí skoro 3,5 roku). Co si o tom myslíte? Má i takovýto otec nárok na styk? Před soudem pravděpodobně předvede dojemnou scénku o zoufalém otci, který umírá touhou po dítěti. Je to velmi dobrý herec a pokud není zrovna agresivní, působí (na rozdíl ode mě) velmi křehkým a bezbranným dojmem, řekla bych až žensky. Ženy mají sklon ho ochraňovat (pokud blíže nepoznají jeho pravou povahu.) Jistě soud ovlivní ve svůj prospěch. Já jsem bohužel praktického založení a dojemné scény neumím, to však nemění nic na skutečnosti, že svou dceru miluji a udělala bych pro ni vše, což se nedá říci o člověku, který její matku v těhotenství tloukl, a rovněž před malým miminkem matku bil a předváděl před dítětem vulgární scény, rodinu rozbil, dítě i s matkou se pokusil kvůli majetku vyhodit na ulici, na dítě řádně neplatí (dluh však není vysoký) a jeví jen přechodný zájem. On však tvrdí, že je to již minulost, to však tvrdil již před dvěma roky a nezměnilo se nic. Z dosavadního průběhu tohoto případu se mi však zdá, že převládá tendence vnímat ho jako chudáka, který šlápl vedle, ale má dobrou vůli vše napravit. Dítě pak má sloužit jako pokusný králík, zda bude změny schopen. Můžete mi prosím poradit? Chci pro dceru to nejlepší. Skutečně mi nejde o pomstu, jde mi jen o to ubohé dítě, které si již vytrpělo dost (měla silné nervové tiky a určité psychické problémy). Povedlo se mi obnovit rodinu, můj nastávající se k ní chová jako k vlastnímu dítěti, má ji velmi rád. (To však prý soud nebude zajímat). Ještě dodávám, že rodiče mého bývalého muže (tj. její babička a dědeček) o styk s dcerou nejeví zájem. Můžete mi prosím poradit? Máte stejný názor, tj. že šance na zákaz styku jsou minimální, případně že by bývalý manžel přes všechno výše uvedené měl dostat další šanci? Předem velice děkuji.
 yvonn 
  • 

Re: Komentář a dotaz k článku 

(3.8.2004 11:42:43)
já žiji ve švýcarsku,mě se to netýká.jednou mi dal facku,odvezla ho policie,4 měsíce se nesměl přiblížit na 200m a nikdo ho nesměl v naší blízkosti zahlédnout,po druhé byl soudně potrestán podmínkou na 2 roky a pokutou a jedna dcera také už svého otce nevídá 5 let.toho českého.dala jsem mu ji jednou "na 2 týdny y přikázala denně volat nebo pro ni počlu policii.už za tři dny si stěžovala,že je celý drn v jakési hospodě a jí jen párky a babi+otec zavolali abych si už to děcko zlobivé nesnesitelné odvetla a to ona vše slyšela.slušná rodina a on kanditát na ministra..tak malá pochopila,že se nebude vnucovat.nikdy jsem mu ji nikam nedala nebo byla opodál v parku.být tebou-dítěti bych dala klid a pauzu od toho otce a až bude větší to zkusit.nedala bych mu ji do rukou za nic a ochrana dětí v česku je taková,že tam je utýráno k smti nejvíc dětí a to asi 1 týdně až k smrti a spousta zmrzačených k tomu.v česku se jen čeká až je pozdě.nedala bych mu dítě a pojistila se proti pitomé české administrativě ze zahraničí.jste v EU.Tady by neměl šanci se k vám vůbec přiblížit
 Mirek 
  • 

Vlastní zkušenost 

(3.7.2001 11:40:20)
Dobrý den,
na úvod bych chtěl říci, že jsem již několikrát hledal pomoc psychologa či právníka , jak vyřešit své vztahy s dětmi po rozvodu. Bohužel k řešení nedošlo.
Trochu z historie.
Rozvedli jsme se v roce 1998. V manželství se mi finančně dařilo a tak jsme si postavili dům,koupili pěkné auto, měli dvě zdravé děti, jezdili po dovolených, ALE!!!
Vše se za nějaký čas dostalo do roviny, kdy se vše změnilo ve zlatou klec. Nebyl jsem restituent a na vše jsem si poctivě vydělal. Nebyli to milióny ,ale žili jsme si slušně. V době kdy jsme stavěli byli sem tam nějaké problémy, ale přikládal jsem je vytiženosti nás obou. Po čase , když jsme vše dokončili a nastalo relativně normální pracovní vytížení atd.,jsem zjistil , že má žena chce neustále více. Připadalo mi to , jelikož jsme bydleli v malém městě, jako nějaké její závody s ostatními " movitými " , kdo má to či ono lepší. Chci jen podotknout, že v té době jsem já jezdil s dětmi na výlety, chodil do kina a pod. Žena více méně s námi nejezdila a nic neorganizovala. Nebudu vše popisovat, jen po určitém čase, v den jejich narozenin?!,při slovní přestřelce , mi oznámila nebo spíše dala na jevo, že nemusím ani domů chodit , stačí, když ji budu posílat peníze. To byla poslední kapka po asi již 4 - 5 letých nesvárech, kdy se ve mě něco zlomilo. Udělal jsem ten krok a odešel jsem z tohoto vztahu. Myslel jsem , že dělám hroznou chybu, promítli se mi veškerá ta společná létá s ní, s dětmi a kdyby mi zavolala druhý den a chtěla ať se vrátím, udělala bych to. Bohužel její telefonát byl pouze stran toho co bude s "barákem", autem a financema. To mne utvrdilo, že ikdyž jsem opustil děti , udělal jsem správně. Pochopil jsem že v životě dává přednost majetku před naším vztahem. Bylo to hrozné období nevidět děti cca 1/2 roku. Opustil jsem práci i krásnou Moravu a odešel za nabídkou práce do Západních čech. Všechen majetek jsem ji přepsal a očekával jsem pouze aspoň malinko lidského přístupu a umožnění styku s dětmi.
Bohužel se několikrát stalo, že i po domluvě předem jsem přijel, viděl děti cca 10 min. mezi dveřmi, a slyšel " My nemůžeme, musíme se učit." Podotýkám že byla neděle dopoledne. Vzhledem k 500 km vzdálenému dojíždění, nemohu stát u dveří každý den, a tak jsem se snažil domluvit. Bohužel zatím marně. Asi před 1/2 rokem jsem přišel o zaměstnání a dostal se do špatné finanční situace, nemohl jsem bohužel dostát dva měsíce svých závazků vůči dětem a hned jsem dostal obsílku k soudu i přesto , že jsem se jí to snažil vysvětlit dopisem, prý ho nedostala. Dnes už jsem vše napravil, ale ona získala argument jak je táta špatný nechal je na holičkách a nevím co ještě. Oznámila mi , že děti o mne nestojí, nechtějí se mnou mluvit ani nic podnikat. Já sám mám obavu , přes jejich nevoli něco podnikat,zavolat, protože se bojím jejich reakce a nechci nic vyhrotit do nějaké špatné krajnosti. Opravdu jsem zoufalý a někdy, hlavně když odcházím z neuskutečněné návštěvy Moravy, chodím po lese a brečím jak malý kluk.
Na doplnění: jsem znovu ženatý,mám fantastickou a skvělou partnerku,vyženil jsem syna, skvělého, bydlíme ve dva plus jedna v nájmu a jsme šťastni. Jenom ten kámen mého vztahu s dětmi po rozvodu nemohu vyřešit. Má nová rodina přitom vše chápe , chtěli by je poznat, zvali jsme je na návštevu, ale bužel vše špatně. Dnes se mi opět daří finančně dobře, ale nechci si své děti od mé bývalé ženy "kupovat", ani si je získat drahými dary. Kolegyně mi říká, že to taky nechápe, je rozvedená a bez problémů se z bývalým manželem o děti starají spolu. Proto nevím jak se k tomu postavit, jestli se hádat, prosit, soudit. Říkám si , že snad to děti někdy v budoucnu , až budou mít svůj vlastní názor a postoj k životu, pochopí a najdeme k sobě cestu. Ale roky ubíhají a srdce bolí teď. Jsem přesvědčen , že i je , protože jsem odešel když jim bylo sedm let( dvojčata) a nějaký vztah a vzpomínka musí v nich přece být. Pokud můžete, zkuste mi něco poradit, budu moc a moc vděčný.
S pozdravem
Mirek.
 Svatka, 2 deti 
  • 

Re: Vlastní zkušenost 

(4.7.2001 7:02:28)
Je mi líto pana Mirka, ale já bych to nelámala. Detem bych zavolala (k telefonu je snad prece bývalá zavolá),nebo napsala. Pokud by se to míjelo úcinkem, psala bych jim i treba do skoly, jelikoz vzhledem ke vzdálenosti není mozné je videt casto. Ale urcite bych to nevzdávala, jednou jim vse dojde. Napr. já to mám opacne: bývalý manzel na dospelou dceru neplatí, na syna ano. O dceru nemá zájem, protoze prý "ho zradila", ze odesla se mnou. Syna vidí pouze tehdy, kdyz s ním prijedu navstívit dceru nebo matku. Sám si pro neho nikdy neprijede, nikdy mu "jen tak" nezavolá. A podotýkám, ze peníze na to má. Uz za trvání manzelství o deti zájem nemel a nyní, kdyz má se synem strávit delsí dobu (napr. týden), ptá se známých, co s ním má delat. O to víc je mi líto takových otcu, kterí o díte zájem mají a je jim styk znemoznován.
Drzím palce a verím, ze Bozí mlýny melou pomalu, ale....
 Katka Rybářová, 1 dítě ( bohužel ne vlastní) 
  • 

Smí se dítě rozhodnout kdy chce jít k rodiči? 

(28.8.2001 10:50:00)
Vážení,

Jsem přítelkyní rozvedeného muže. Poznali jsme se v době, kdy se rozváděl, po celý rozvod jsem ho psychicky podporovala a jsem s ním dnes již 5 let.

Problémy ve vztahu vyřešila jeho bývalá manželka tím, že odešla. Bez dítěte. Asi dva měsíce se malému neozvala, až zjistila, že si přítel našel mě, začala jezdit na návštěvy ( za tříletým dítětem vždy okolo 7-8 hodiny večer – podotýkám, že v tu dobu nebyla zaměstnaná). Malý na ni reagoval podrážděně.

Rozvod probíhal ve znamení nervů a vzájemného obviňování. V prosinci 96 si šel přítel malého vyzvednou do školky, ale nenašel ho tam. Bylo mu řečeno, že si jej vyzvedla matka. Poté jsme malého dva měsíce neviděli. Umožnění styku otce s dítětem musel matce nařídit až soud. Malý k nám chodil jednou za 14 dní, a při odchodu vždycky plakal, že nechce jít k mamince, že chce zůstat u tatínka. Argumenty typu : Maminka Tě má ráda a byla by smutná“ naprosto odmítal, když si ho matka přebírala tak brečel a kopal kolem sebe. Na základě dvou na sobě nezávislých psychologických posudků byl svěřen po roce a půl handrkování do péče otce. Happy end ? Ale ne!

Matka měla právo na styk s dítětem jednou za 14 dní v lichém týdnu o víkendy, potom ještě v sudém týdnu ve čtvrtek od 15.00 – 18.00. O Vánocích od 25.12!!! 8.00 - každý rok- do 27.12. 18.00. O letních prázdninách po dobu 3 týdnů nepřetržitě. Od samého začátku tam malý nechtěl chodit a vždycky když měl odejít, plakal.To mu byly asi 4 roky. Po čase se situace trochu stabilizovala s tím, že cca od šesti let chodil ke své matce proto, že mu vždy slíbila novou hračku, nebo výlet. Málokdy ale své sliby dodržela. Malý si velmi přál, aby mohl o termínech styku s matkou rozhodovat sám. Tak to přítel své bývalé navrhnul, a ona s tím souhlasila (pozn. : ty návštěvy ve čtvrtek proběhly přesně dvakrát, poté matka argumentovala, že na to nemá čas – jako žena v domácnosti).

Malý byl rád, že si může určit, kdy chce a kdy nechce jít k mamince. Asi 2 měsíce to fungovalo, protože když malý nechtěl zrovna v lichém týdnu, šel v sudém. Poté dohoda ztroskotala, protože malý odmítl jít dva týdny po sobě. Takže jsme ho údajně „navedli, a nedá se s námi komunikovat. Soudní dohoda se bude dodržovat přesně , vždyť malý nemá co rozhodovat.“

Od té doby bojujeme za to, aby si malý mohl určit kde chce být a jak dlouho tam chce být. Chtěli bychom, aby měl právo volby, vždyť je mu už 8 let a spoustu věcí chápe. Nebránili bychom se tomu, kdyby chodil k matce i častěji, než je určeno, hlavně aby se nestresoval a byl v pohodě. Matka o tom ale nechce ni slyšet. Nebo spíš slíbí, že bude respektovat přání syna, ale v momentě, kdy syn nějaké přání ohledně styku projeví, matka na své sliby zapomene.

Ona má nyní 3leté dítě a novorozence. Malý se na sourozence těší, ale vyhovovala by mu třeba návštěva na jeden den, protože jak říká, maminka se mu stejně nevěnuje a kamarádů tam moc nemá. Tak co s tím? Mám pocit, že se u nás na porozvodové problémy většinou nahlíží očima matek. Ale chlap taky dokáže být zodpovědný a starostlivý.

Pokud by někdo ze čtenářů chtěl poradit, jak přesvědčit matku, aby respektovala přání svého dítěte, poraďte mi.

Přeji Vám hezký den.

Katka
 agent 


Re: Smí se dítě rozhodnout kdy chce jít k rodiči? 

(30.11.2004 16:19:47)
zajimalo by me jestli mate svoje dite s pritelem?
 Katka Rybářová, 1 dítě ( bohužel ne vlastní) 
  • 

Smí se dítě rozhodnout kdy chce jít k rodiči? 

(28.8.2001 10:51:06)
Vážení,

Jsem přítelkyní rozvedeného muže. Poznali jsme se v době, kdy se rozváděl, po celý rozvod jsem ho psychicky podporovala a jsem s ním dnes již 5 let.

Problémy ve vztahu vyřešila jeho bývalá manželka tím, že odešla. Bez dítěte. Asi dva měsíce se malému neozvala, až zjistila, že si přítel našel mě, začala jezdit na návštěvy ( za tříletým dítětem vždy okolo 7-8 hodiny večer – podotýkám, že v tu dobu nebyla zaměstnaná). Malý na ni reagoval podrážděně.

Rozvod probíhal ve znamení nervů a vzájemného obviňování. V prosinci 96 si šel přítel malého vyzvednou do školky, ale nenašel ho tam. Bylo mu řečeno, že si jej vyzvedla matka. Poté jsme malého dva měsíce neviděli. Umožnění styku otce s dítětem musel matce nařídit až soud. Malý k nám chodil jednou za 14 dní, a při odchodu vždycky plakal, že nechce jít k mamince, že chce zůstat u tatínka. Argumenty typu : Maminka Tě má ráda a byla by smutná“ naprosto odmítal, když si ho matka přebírala tak brečel a kopal kolem sebe. Na základě dvou na sobě nezávislých psychologických posudků byl svěřen po roce a půl handrkování do péče otce. Happy end ? Ale ne!

Matka měla právo na styk s dítětem jednou za 14 dní v lichém týdnu o víkendy, potom ještě v sudém týdnu ve čtvrtek od 15.00 – 18.00. O Vánocích od 25.12!!! 8.00 - každý rok- do 27.12. 18.00. O letních prázdninách po dobu 3 týdnů nepřetržitě. Od samého začátku tam malý nechtěl chodit a vždycky když měl odejít, plakal.To mu byly asi 4 roky. Po čase se situace trochu stabilizovala s tím, že cca od šesti let chodil ke své matce proto, že mu vždy slíbila novou hračku, nebo výlet. Málokdy ale své sliby dodržela. Malý si velmi přál, aby mohl o termínech styku s matkou rozhodovat sám. Tak to přítel své bývalé navrhnul, a ona s tím souhlasila (pozn. : ty návštěvy ve čtvrtek proběhly přesně dvakrát, poté matka argumentovala, že na to nemá čas – jako žena v domácnosti).

Malý byl rád, že si může určit, kdy chce a kdy nechce jít k mamince. Asi 2 měsíce to fungovalo, protože když malý nechtěl zrovna v lichém týdnu, šel v sudém. Poté dohoda ztroskotala, protože malý odmítl jít dva týdny po sobě. Takže jsme ho údajně „navedli, a nedá se s námi komunikovat. Soudní dohoda se bude dodržovat přesně , vždyť malý nemá co rozhodovat.“

Od té doby bojujeme za to, aby si malý mohl určit kde chce být a jak dlouho tam chce být. Chtěli bychom, aby měl právo volby, vždyť je mu už 8 let a spoustu věcí chápe. Nebránili bychom se tomu, kdyby chodil k matce i častěji, než je určeno, hlavně aby se nestresoval a byl v pohodě. Matka o tom ale nechce ni slyšet. Nebo spíš slíbí, že bude respektovat přání syna, ale v momentě, kdy syn nějaké přání ohledně styku projeví, matka na své sliby zapomene.

Ona má nyní 3leté dítě a novorozence. Malý se na sourozence těší, ale vyhovovala by mu třeba návštěva na jeden den, protože jak říká, maminka se mu stejně nevěnuje a kamarádů tam moc nemá. Tak co s tím? Mám pocit, že se u nás na porozvodové problémy většinou nahlíží očima matek. Ale chlap taky dokáže být zodpovědný a starostlivý.

Pokud by někdo ze čtenářů chtěl poradit, jak přesvědčit matku, aby respektovala přání svého dítěte, poraďte mi.

Přeji Vám hezký den.

Katka
 Ivana Dickfeld 
  • 

Poradí někdo? 

(9.12.2004 14:05:54)
Se zájmem čtu témata o rozvodu,jelikož se mě to asi brzy bude také týkat. Manžel začal podnikat a snad okamžitě s první větší výplatou si našel o hodně starší paní,než je on sám,v ten moment "zapomněl",že má ročního synka,kterého si moc přál a vlastně vyprosil. Teď je to už rok,co ho neviděl. Rozvádět se ale zatím nehodlá,malého nenavštěvuje,neptá se ani smskami,jak se má či jestli je zdravý,neplatí,žádný zájem. Jak mohu dále postupovat,abych této nemilé a stresující situace nejlépe využila v náš prospěch? Právník mi radil za žádnou cenu nepodávat žádost o rozvod,to prý musí udělat manžel, bohužel to je jediné,co v této věci můj právník podnikl.Asi nejsem dost zajímavý případ,jsem na mateřské a peněz moc není,proto si žádného pořádného dovolit nemohu. Děkuji za rady.
 Michaela +mala Michalka 
  • 

Re: Poradí někdo? 

(9.4.2005 23:02:25)
Ahoj Ivano,
myslim si,ze tvůj pravnik je asi peknej blb.
Necekala bych a uz davno bych podala navrh na rozvod.
Ja sama jsem na materske dovolene.S manzelem jsem
byla 7 let.Asi je to hloupy ted rikat,ale od zacatku
jsem asi vedela,ze nas vztah nema budoucnoust.
Chybama se clovek uci.Kdyz to citis,asi to tak opravdu je...
Podala jsem navrh na rozvod,stale posloucham,ty to nezvladnes...atd.Od manzela samozrejme.
Myslim,ze je do nebe volajici,ze tvůj manžel nema zajem o vaseho syna.To bych nevahala ani minutu.
Ale samozrejme si rozmyslet,zda to zvladnes sama.
Ja o mem rozvodu premyslela 1,5 a nekolikrat jsem
manzelovi rekla.Kdyz mi rikal a ponizoval me,kdybych mela kam jit,mela praci a nemusela bych byt na tobe zavisla,uz bych tady nebyla.Rok a půl.A ja to udelala.Je mi fajn.Můj problem je jen,ze se bojim o svou malou.Kdyz mu ji davam.Ze moji malou holcicku ztratim.On ji koupi co chce,je u nej jako na dovolene.
Ma rada je opravdu,udelej razny konec,pokud ti tento způsob zivota nevyhovuje.
Drzim ti z celeho srdce pesti.At vam to dvema vyjde.
Myslim tebe a synka.Pa M+M
 Ivana 
  • 

Re: Re: Poradí někdo? 

(22.5.2006 17:15:42)
Tak.. moc děkuju za pomoc, udělala jsem to a je mi líp. Rozvedli nás okamžitě a ten můj o tom ani neví. Prostě se ztratil - už vím kam - šel do chládku, protože podnikal tak vehementně,až dopodnikal. Jsem teď sice rozvedená,ale neplatí a nemám to vůbec lehký, mateřskou jsem musela ukončit a nastoupila jsem do práce, abychom se vůbec uživili. Ale i tak - je mi líp. Ještě jednou děkuju.
 Kamil.Ondra 
  • 

Má smysl pro muže zákládat rodinu? 

(2.3.2006 16:25:34)
V lidských vztazích je možné vše.před 5 měsíci opustila moje manželka s dítětem 3.5 let náhle domácnost.Začala tvrdit ,že je psychicky deptána ,syn se mě bojí.Žádné důkazy to dnes není potřeba.Matka dle zákona má tutop možnost a nikde nemáte dovolání.Zákon předpokládá,že rodič chce pro dítě to nejlepší.Dál to neřeší.Trvalo,mě to 2 dny než jsem je našel.nikomu nepřeji zažít to co jsem musel,tu nejistotu,strach.Do té doby ,bylo v rodině vše v pořádku.Každý večer jsme spolu našeho syna uspávali, četli zpívali.Dostával pusu na dobrou noc.O to vše ho manželka připravila.Prý se o dítě starala celou dobu sama. V průměru 14 hodin denně, které jsem díky své dobré pracovní době mohl věnovat rodině je asi nic.To však není nic proti tomu jak se chová ted.Pokud by jí to předběžné opatření a soud nenařizoval,neviděl bych našeho syna vůbec.Když se objevím v nestanovený čas.řekne nemáš tady co dělat a táhne syna za ruku pryč.Ondra brečí,že chce k tátovi na to mu matka řekne,že má smůlu.psychologické vyšetření jasně prokázalo,že náš syn preferuje otce to však s matkou nehlo a dál se chová stylem já jsem si ho vzala první tak si sním můžu dělat co chci.No soudu to nevadí.Názor dítěte matku nezajímá.Vše se řeší u soudu a budou následovat testy našeho Ondry.Když se matka rozhodne udělat něco takového je otec úplně bezradný.
PS:V jejich rodině to není nic vyjímečného před 12 lety to samé,ale se 2 dětmi a vybraným zařizením bytu udělal její matka.samozřejmě jí teď podporuje a celé to obě ušily.
 Kubula K. 


Re: Má smysl pro muže zákládat rodinu? 

(2.3.2006 20:32:02)
Kamile, a co požádat o střídavou péči? Je něco, co by tomu bránilo?
 Ondra.kamil 
  • 

Re: Re: Má smysl pro muže zákládat rodinu? 

(3.3.2006 14:39:19)
To bylo první co jsem manželce navrhoval z toho důvodu,že opravdu bez Ondry nemůže být /je na něm závislá/ Jiná možnost než vlastní péče není.Vím ,že to co dělá moje manželka ja nikdy dělat nebudu.Ona to prohlásila já si ho vzala první tak si budu dělat co chci To je taky hlávní důvod jejího odchodu z domů.Možná pro úplnost by bylo potřeba uvést,že moje manželka je o 11 let mladší.Brát jsme se nemuiseli.Ondra se náím narodil na den přesně 9 měsíců po svatbě.Manželka ví jak mi tíám ubližuje,ale neuvědomuje si, že nejvíce trápí Ondru.Když se objevím v nečekanou dobu táhne syna pryč a říká máš smulu táta tady nemá co dělat.Tomu já říkám citová nevyzrálost /23 let/
 Jiří 
  • 

Re: Má smysl pro muže zákládat rodinu? 

(13.12.2006 1:51:00)
Je to naprosto identické. Mě se stalo před 9 měsíci naprosto to samé. S malým rozdílem, že když jsem byl v práci manželka nejen ukradla obě děti ale pro jistotu celé zažízení bytu, včetně koberců i mých kravat. Přišel jsem z práce a neměl nic. Hledal jsem je také včetně policie. Dál, výrok soudu. No když už si je ukradla a jsou s ní tak dlouho tak jí je necháme ne. Že má od té doby dcera psychické potíže a syn dělal reparát ? Co na tom vždyť podle tvrzení matky za to může otec. Že děti nevidí, nemůže s nimi mluvit ani po telefonu. Když jde ke škole, zavoláme na něj policii, vždyť dětem škodí. Jak ? No ono se něco vymyslí když je šikovná právnička. Že je vše lež ? Koho to zajímá, soud ? Ha, ha. Otec ten rušivý element, že má své děti rád a chce se o ně starat ? Jakto že nejni alkoholik, to je divný, co z něj udělat blázna ? Kdyby tak byl vhodný známý soudní znalec ? Tak vše naprosto stejné jak asi desítky nebo stovky tatínků v téhle zemi. Kdyby ste si Vy nebo někdo jiný chtěl vměnit zkušenosti ozvěte se mi prosím na hilman&seznam.cz
 Eva Jasovská 
  • 

rozvod-péče o dítě 

(24.3.2006 18:53:19)
Pomozte mi je mi 25 mam roční holčičku s 50mužem právníkem, chtěla bych se rozvest ale vyhrožuje mi že dítě svěří do jeho péče, že pro to udělá vše. Má dalších 5 dětí se kterými se nevídá.
Jaké mám šance že svěří dítě do mé péče. Právní věci umí, a můžu potvrdit že svou pusou dosáhne vždy všeho napište mi prosim odpověd na Kvetuska2@studentka.cz
 Kamil,Ondra 
  • 

Re: rozvod-péče o dítě-soudní znalec 

(28.4.2006 14:22:48)
Těžko říci já mám samej problém,v životě jsem manželce neublížil a staral se o rodinu v průměru 14 hodin denně a jí stačilo říci u soudu,že už nechce být semnou a dítě jí svěřili,teda v prvním stání.Našemu Ondrovi jsou 4 roky a chce být pořád s tátou a nic mamince nedaruje je naní zlej říká takové věci jako například.Ty lžeš a já tě nebudu poslouchat,ty se flákáš,chci si koupit novou maminku,začarovat maminku abych mohl být s tátou. S podivem na tom je to,že celou dobu 7 měsíců co manželka odešla ,žije u ní.Nikdy jsem ho neovlivnoval spíše naopak tvrdím mu,že mamínku musí poslouchat,ale je to v něm,jak napsala psycholožka býl rovnoceně vychováván otcem i matkou.Rada na závěr.Pokud opravdu to už nejde podejte žádost a u stání požadujte psychologické vyšetření soudním znalcem .Já věřím ,že tohop taky na kraji dosáhnu,aby se ukázalo kdo koho ovlivnuje.Kamil.Ondra
 Zuzana Rotyisová 
  • 

změna příjmení 

(26.5.2008 20:19:02)
Dobrý den!
Je mi 14 let a měla bych menší dotaz.
Moje maminka je rozvedená a znova vdaná,tudíž se jemnuje Čejková a já Rotyisová(mé jmeno je z maminčinyho prvního manželství).Jelikož nemám s vlastním tcem zrovna nejlepší vztah,chtěla bych se touto cestou zeptat co obnáší změna příjmení,už rok toužím po tom se jmenovat Zuzana Čejková.Prosím o zaslání informací co k tomuto rozhodnutí potřebuji(peníze,podpisy..atd)
Děkuji za Vaší odpoveď
 Jana 
  • 

Re: změna příjmení 

(28.5.2008 20:48:07)
Ahoj Zuzano,

pokud se změnou Tvého příjmení bude souhlasit Tvůj otec i matka, celá věc se vyřídí na příslušném MÚ. Poplatek je tuším 1000 Kč. Formulář dostaneš na matrice MÚ.
Pokud se změnou otec souhlasit nebude (předpokládám, že maminka ano), musí maminka podat na soud žádost, aby soud udělil souhlas ke změně Tvého příjmení místo otce. Vzory takového podání lze najít na internetu. Pak budou oba pozváni před soud (vzhldem k Tvému věku možná i Ty) a soud rozhodne, zda Tvému přání vyhoví. Pokud ano, může se Tvůj otec proti rozsudku odvolat a celá věc se prodlouží cca o půl roku. Soud nestojí nic, jen nervy.
Tak Ti přeji, abys uspěla, já právě soudně vyhrála změnu příjmení své dcery, má velikou radost a já vím, jak je nepříjemné nosit příjmení člověka, ke kterému nemáš vztah.
Měj se hezky, Jana
 Alena Ninová 


Hezky clanek 

(18.5.2017 15:19:34)
Hezky clanek, me se dlouho pletlo kdo je psycholog a kdo je psychiatr... tady je to hezky vysvetleny http://psychoterapie-efektivne.com/psychiatr-psycholog-psychoterapeut-lektor-nebo-kouc/

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.