Renata Vacková 3 děti | •
 |
(25.4.2001 20:35:17) Váženný pane inženýre,četla jsem Váš příspěvek a mohu pouze závidět přístup k dětem s LSD. Moje dcera chodí do 7.třídy na ZDŠ v Brně. Má všechny poruchy a s problémy s učením se potýkáme pořád. Paní učitelka podotýkám třídní nás neustále přesvědčuje o lajdáctví nesoustředění naší dcery. Takže chodíme do poradny a do školy. Dcera se velice snaží ale jsou věci které prostě zvládá huře. Přitom paní učitelky na ZŠ kterou navštěvuje jsou na tyto problémy samozřejmě kompetentní. Ale je to neustálé dohadování. Nakonec to vyvrcholilo tím že paní učitelka nám sdělila na třídní sch. že at se připravíme na to že nám dcera skončí nevyučená s tímto prospěchem. Stojím při své dceři protože vím jaké má problémy a co to stojí námahy vše zvládnout. na vysvědčení dcera měla v 1.pol. tři trojky jinak samé dvojky.Myslím že na dítě s takovými problémy při nároku učiva v sedmé třídě je to výborné. Věřím tomu že se nám pro dceru podaří najít škola až skončí ZŠ s podobným přístupem jako na té vaší když už na ZŠ to nemá lehké. S pozdravem smutná maminka.
|
Ivana | •
 |
(26.4.2001 15:33:48) Ahoj Renato, při čtení tvého příspěvku mi bylo smutno. Vzpoměla jsem si na svého bratra. V první třídě prodělal těžký zánět mozkových blan. Uzdravil se bez následků, ale měl potíže se soustředěním učením, často ho bolela hlava - hlavně, když byl vystaven nějakému stresu. Základní školu sotva prolezl, měl čytřky snad od shora dolů. Toho výsměchu a ponižování, kterému byl ze strany učitelů i spolužáků vystaven bylo hodně. Neměl žádné kamrády, stranil se dětí. Měl smutné dětství, i když doma měl milující rodinu. Prostě období školní docházky pro něj byl jeden velký stres. Vyučil se, tam už to bylo lepší. Potom si dodělal dálkově střední školu. Dnes má svou počítačovou firmu, podniká a je velice úspěšný. Moc přeju tvojí holčičce, aby se jí dobře dařilo a věř, nikdy není všem dnům konec. To, co jsem napsala o svém bratrovi se stalo v sedmdesátývh letech. Že se něco podobného děje ještě dnes, je pro mne šok. Měj se hezky, pozdravuj tvojí malou a snaž se nebýt smutná máma. Hodně štěstí.
|
RENATA | •
 |
(16.5.2001 19:36:37) Ahoj Ivano děkuji ti za dopis. Musím ti napsat jaké to má pokračování. Byla jsem za paní učitelou se domluvit ale vše je marné. Podle ní moje dcera patří do speciální školy a bylo mi řečeno že školství nemá peníze. Takže podle paní uč. si mám připlácet za to že dcera je silný diskalkulik a když chci aby se řídila podle pokynu Min.Škol.jak s těmito děti pracovat holt zadarmo ani kuře nehrabe. Je to silné kafe a bohužel se to ted řeší až na Magistrátu školství.
|
Mirka, syn - 10 let | •
 |
(18.5.2001 20:30:14) Držím palce, aby se něco vyřešilo - tedy hlavně ve prospěch dítěte!!!
|
|
|
|
Mirka , syn - 9 | •
 |
(28.4.2001 20:13:46) Ahoj, jsem matka podobně postiženého syna - jen menšího, ale jsem i učitelka na střední škole v Brně. Doporučuji hlavu vzhůru! To, že nějaká učitelka "neumí nic, a proto učí" neznamená, že jsou všichni takoví. Dívka nemá zdaleka tak špatný prospěch, a při troše rozumného přístupu se může vyučit, může i udělat individuálně nádstavbu - pokud se snaží, což matka vidí nejlíp, tak žádné hodnocení v sedmé třídě neovlivňuje budoucnost. Tomáš Baťa kdysi napsal:" Když lidé kolem mne viděli můj vnitřní přerod a moji snahu, začali mi důvěřovat...což postavilo moji firmu na nohy" Takže: hlavně se nenechat otrávit!!!
|
|
|