| Markéta, kluci 9 a 2 | •
 |
(8.6.2011 9:26:32)
Manžel mojí kamarádky boj s rakovinou vyhrál, ale změnil se naprosto k nepoznání, a to nikoli k lepšímu. Během léčby se strašně prohloubily jeho negativní vlastnosti - arogance, sobectví, strašná žárlivost. Kamarádka se ho pokoušela přimět k návštěvě psychologa/psychiatra, nešlo to. Bohužel to dopadlo tak, že se rozvedli.
|
| mil007 | 
|
(8.6.2011 9:46:58)
Já jsem prodělala tuto nemoc ve 26 letech a musím potvrdit,že mě to změnilo.Myslím,že si člověk začne prostě a jednoduše vážit toho,co bral za samozřejmé.Jediné s čím opravdu nesouhlasím je,že vůle pomáhá s uzdravením....Viděla jsem ženy,které se o svůj život bily jako lvice a sakra chtěly vyhrát a prostě to nešlo,nepomohlo nic.Jdyž jsou karty špatně namíchány,nepomůže už nic.Tímto vzpomínám na holky,které semnou ležely na okologii a nevyšlo jim to.
|
| withep | 
|
(8.6.2011 9:52:13)
Vůle jistě pomáhá s uzdravením. Bohužel jen pomáhá, ne zaručuje.
|
|
| DENISA + 2 | •
|
(8.6.2011 11:29:03)
Bohuzel je to tak. Myslim, ze se moc priklada vyznamu ve spojeni rakovina a psychika. Samozrejme zdravy zivotni styl rakovine MUZE predejit, samozrejme vule k uzdraveni MUZE prispet k uzdraveni, ale vic zalezi na druhu a stadiu rakoviny, moznostech lecby a urovni zdr. zarizeni. V clanku popisovane udrene zeny bez casu pro sebe - to je usmevne, pricinou je (pokud se nejedna napr. o spojeni kurak a rakovina plic) napr. porucha metabolismu ci dalsi fyzicke problemy v tele, ktere proste zmenu bunek spustili. Nekdy se pricina nehleda, nekdy ji veda neumi odhalit, ale vzdycky tam je.
|
| Veveruše |
|
(8.6.2011 20:53:22)
Nic úsměvného na tom nevidím, fyziologické změny jsou velmi často důsledkem změn v psychice, nakonec i samotná zvýšená fyzická a psychická zátěž z přepracování, únavy a vyčerpání způsobuje fyziologické změny.
|
|
|
| Insula | 
|
(8.6.2011 16:25:43)
Někdy prostě silná vůle a chuť žít nestačí. 
|
|
| pampeliška, děti 07, 08 | •
|
(9.6.2011 3:16:50)
Na základě prohraného boje s touto nemocí v případě svého táty, mám také rozporuplné pocity a slušné trauma. Celkem se mě dotýkají četné poznámky, jak je rakovina o psychice, tzn. onemocní někdo, kdo se užírá, kdo pracuje do úmoru atd. A nebo špatný životní styl. Dohledává se vina. Pěkně po křesťansku. Neumím vyvodit z této zkušenosti nic než, že je život krátký. Honit se budu možná ještě víc, protože mám dvě malé děti a nikdo to za mě neudělá. Rodina se mi vlastně rozpadla, protože máma má starosti sama se sebou. Z manzelovy strany pomoc přijde jen tak, aby se vidělo,popř. s diktátem "pomůžu, jen tak, jak já si myslím, že je to dobré, přijeli za námi před dvěma lety naposledy. S úklidem: naprosto chápu, že dokonalá domácnost není nejdůležitější, ale přece jen udržení jakž takž pořádku je celkem práce, pokud máte permanentně děti. Když něco odložím, nakupí se mi toho ještě víc a pak už opravdu kolabuji. Nejsou to tak trochu šlechtické rady ? Jediné, co beru za řešení je mít peníze navíc a zaplatit si to. Když to ale nejde, když nikdo nepohlídá děti, je to přece honička, že ? Je spousta lidí, kteří makají a makají a rakovinu nemají. A je makání na živobytí a splacení bydlení pro rodinu nějak vyhroceně nadbytečné ? Prostě někteří z nás mají špatné karty do života: nedědí bydlení, nemají hlídání a to postupně vyčerpává krůček po krůčku. Není trochu salonní rada "přibrzdi, o nic nejde" ?
Takže moje osobní zkušenost je taková, že rakovina, byť ne má, se mnou pořád tak nějak žije. Táta byl aktivní, veselý člověk s kupou plánů. Bojoval. Ale co to je ? Mnoho lidí mi řeklo: "tak už to vzdal, viď" ? Nic nevzdal, prostě umřel. To se stává i se silnou vůli, obzvlášť když máte nevyléčitelnou formu rakoviny, že ? Táta na nás myslel a dalo by se říct, že se obětoval. Ale tak nějak normálně, na dálku to ani jinak nešlo.Pomáhal lidem kolem sebe. Ale těšilo ho to, ne že by se rochnil v nějak roli zachránce, hrdiny. Je pravda, že spousta sobců žije, mnoho zákeřných lidí užírajících se kdečím žije. Nepochopitelné. Mám jediný pocit, že rakovina potká slušné lidi, kteří na někoho myslí a pro něco/někoho se angažují. Udřenost bych v tom apriori neviděla. Mám tedy přehodnotit svůj život a řešit jen sama sebe ? Asi prožiju život stejně jako můj otec, budu se snažit pomáhat svým dětem a dost pravděpodobně toho raka dostanu taky. To je má zkušenost a nikoliv radostná a s happy endem, ale relistická.
|
| Ecim | 
|
(9.6.2011 9:38:23)
Souhlasím s Tebou v tom, že každý máme jiné podmínky pro to, abychom zbrzdili. Když jsem doma s malými dětmi a jsem nemocná, tak se o ně postarat musím, ale snažím se udělat jen to nezbytně nutné minimum, abych se co nejdříve dostala do formy. Já svojí mamince taky nevyčítám, že se snažila chodit do práce, i když jí něco bylo, když s námi byla sama a musela nás uživit, ale zkušenosti s jejími nemocemi jsem zpracovala tak, že si musím najít povolání, které se dá v případě zdravotních problémů vykonávat i doma. Chápu ale, že tohle nemůže udělat každý. Opakovaně narážím na nepochopení, když se někde zmíním, že mi záleží na tom, abych neodesílala děti do života bez majetku. Jenomže mně jde mimo jiné i o to, aby v případě, že třeba budou mít nějaké zdravotní problémy, měly moje děti podmínky pro to zbrzdit.
Mě neskutečně štve, když se s přístupem "nemůžu zbrzdit" setkám u lidí, kteří tu možnost mají. Chápu, že toho moc nenaodpočívá nemocná maminka dvou batolat bez peněz a bez hlídání, ale neskutečně mě derou pseudohrdinky, co "za dvacet let nevyležely jedinou nemoc", které doma makají s horečkou, protože ony prostě "nemůžou" péči o domácnost přenechat dospívajícím dětem. Teď jsem si vzpomněla na jednoho kolegu, který měl velmi dobře placené místo (nic proti, nezávidím mu), který mi jednou udělal přednášku o tom, že "on si nemůže dovolit být nemocný, protože na rozdíl ode mě ve firmě něco znamená" a "za první tři dny nemoci by dostal jen tolik a tolik korun". On si totiž ne každý uvědomí, že je pořád lepší lehnout si hned a ležet týden, než nemoc přechodit a stonat třeba měsíc. Což se pak tomu kolegovi přesně stalo. A světe zboř se, firma to přežila a on snad také nijak drasticky nezchudl.
|
| ¨ninda | •
|
(16.6.2011 11:28:19)
taky jsem žila stejně, v práci by to nikdy nikdo neudělal tak dobře jako já, domácnost jako z cukru, dítě reklama na úspěch, já vždy upravená - prototyp vše zvládající úspěšné ženy. Někdy unavená k smrti, smutná, přestože vdaná - často pocit osamělosti. Přišlo to, co si dnes říkám, že muselo - rakovina. Život prolétl spirálou, v práci to i bez šéfky zvládli a dobře, doma se zapojil zbytek rodiny a já jsem konečně objevila čas pro sebe - divadlo, vážnou hudbu, cestování,kolo, zumbu... V práci se teď šetřím, za chvíli odložím paruku a šátky, těším se na rekonstrukci prsou a užívám života, protože mi došlo, že jsem smrtelná. Stejně jako Vy všichni, jen to ještě nevíte. Šárka
|
|
|
|
|
| withep |
|
(8.6.2011 9:49:39)
Výjimky se jistě vyskytnou. Ale je otázka, jestli se vyléčil definitivně, jestli se mu to už nevrátí. Protože psychika je mocná. A já věřím tomu - spolu s autorkou článku - že tahle nemoc spadá do kategorie "všechno zlé je k něčemu dobré". Takže pokud mu jedna lekce nestačila... Mně stačilo jenom si pomyslet, že problémy, které mám, by klidně mohly být příznakem onkologického onemocnění - snažím se rozlišovat důležité a nedůležité a vážit si času, protože nikdo nevíme, kolik ho nakonec budeme mít. 
|
|
| DENISA + 2 | •
|
(8.6.2011 11:31:50)
Je spousta lidi, co je rakovina (ci jina zavazna nemoc) zmenila k horsimu. Znam dva pripady muzu, kteri meli rakovinu v mladi. Jeden zacal zurive dbat o zdravy zivotni styl a druhy zacal chlastat s tim, ze nez ji dostane podruhe, tak si chce jeste neco uzit.
|
|
|
Posílám moc a moc síly všem těžce zkoušeným
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)