| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak jsem bojovala o lásku …

 Celkem 84 názorů.
 x x 


Pěkné 

(6.12.2010 8:56:39)
Tak pod toto se podepíšu...?"Prože jste na tom možná některé podobně – snažíte se skloubit rodinu s prací, dáváte dítka do jeslí a školek, abyste už už mohly dokazovat světu, jak skvěle stíháte obojí... Léta plynou a Vy si stále myslíte, že stoupáte k vrcholu. Točíte se ve spirále úspěchu, peníze Vám zakrývají oči a zatemňují mysl. Spokojenost při tom stále není. "
Jen nechápu, že ses snažila zalíbit manželově rodičům tak dlouho. Bych se na to vykašlala už dávno. A co Tvoji rodiče?
 JÁJA 4D 


Re: Pěkné 

(8.12.2010 20:13:27)
Autorce přeji, aby si užívala rodinného života a tchánovce bych pustila z hlavy...
taky je celkem k životu nepotřebuji, krom toho moje tchýně mi vždy poskytne bezplatný kurz sebeovládání a používání asertivního chování... tchyně je dost komplikovaná osobnost a já nemíním si nechat kazit život, pochopil to i můj manžel, její vlastní syn....

všem krásné vánoce a pokud nejde o život, nemá cenu se
stresovat a bát se....
užívejte života a času s dětmi a rodinou, to je to jediné, co Vám nikdo nikdy nevezme ~;((
 Binturongg 


Je fajn, že autorka prohlédla...:o) 

(6.12.2010 9:27:29)
Jsou takové, které prohlédnou, ale nikdy nepřiznají ani samy sobě, natož světu, že se ocitly ve spirále nebo prostě na slepé cestě a pokračují po ní a ještě to učí své potomky.

A pak jsou takové, které si touto zkušeností vůbec nemusí projít - to, k čemu došla autorka po letech, prostě vědí od začátku, a i když jim to leze na mozek, nerouhají se, nikam se neženou, umí se radovat z maličkostí, umí se zastavit a otočit...

Autorce přeju, aby jí tento stav mysli dlouho vydržel ~;(( ~3~
 Irena 
  • 

Re: Je fajn, že autorka prohlédla...:o) 

(6.12.2010 12:47:24)
A co třeba třetí možnost - někomu spirála peněz a kariéry vyhovuje a nedělají to,aby něco dokázaly okolí - ale sami pro sebe? Každý holt není oduševnělý typ, ale produkt konzumu :-) každý to máme jinak....
 Ecim 


Re: Je fajn, že autorka prohlédla...:o) 

(6.12.2010 13:46:53)
Ireno, ano, to je pravda, ale o takových lidech článek není.
 Ecim 


stejná pointa z opačného pohledu 

(6.12.2010 14:35:44)
Nebo by se to dalo postavit i opačně při zachování stejné pointy článku: Mnoho let jsem bojovala o lásku manžela, dětí a dalších příbuzných a byla přesvědčená, že si ji vybojuji tím, že budu x let doma, budu se věnovat výhradně rodině a zcela rezignuji na svůj profesní život a pak se ukázalo, že to byla velká chyba, že děti už vyrostly, mámu doma už dávno nechtěly a záviděly ostatním dětem, že jejich matky pracují a nezahlcují je neúměrnou pozorností. Že už dávno nestojí o moji neustálou přítomnost, vožení po kroužcích a hromadu domácích moučníků, ale že si mě chtějí vážit i za to, co jsem dokázala ve svém zaměstnání. Že jim doma chybí životní prostor a vzor, jak skloubit práci a péči o rodinu. A tak jsem si našla zaměstnání, začala sobě začala pracovat a tím se zlepšily vztahy mezi mnou, dětmi, manželem a třeba i těmi, kterým jsem se chtěla zalíbit.
 Margot+1 


Re: stejná pointa z opačného pohledu 

(6.12.2010 15:02:47)
~R^
 Lionka 


Re: Je fajn, že autorka prohlédla  

(6.12.2010 15:30:27)
a přestala za každou cenu usilovat o přízeň lidí,kteří o ni až tak nestáli
 Ecim 


parádně jsi to vystihla 

(6.12.2010 15:37:00)
Tak tohle jsi parádně vystihla, Lionko. ~g~~R^~x~

Je důležité si uvědomit, do koho a do čeho máme investovat své city a úsilí. :-)
 kreditka 


Konečně 

(6.12.2010 9:45:56)
na rodině po dlouhé době pěkný článek, který není z časopisu. S autorkou souhlasím. Zaměstnavatel nás může vyměnit vždy, ale rodičovství už nám nikdo neodpáře, rodina je u mě na prvním místě
 x x 


Re: Konečně 

(6.12.2010 10:38:00)
Přesně tak.
 Ecim 


Gratuluji Ti k zaujetí správného postoje 

(6.12.2010 9:47:49)
Milá autorko, gratuluji Ti k zaujetí správného postoje. Řekla bych, že to, co popisuješ, ve větší či menší míře zažije každý. A nemusí to být nutně ve vztahu k příbuzným. A je prima, když se člověku podaří prokouknout a správně si srovnat v hlavě, čí mínění pro nás je důležité a čí ne. Od té doby, co jsem se naučila si dělat spoustu věcí po svém, se také cítím líp. A totéž přeju i Tobě. ~x~
 Zejm 


Došla jsem k témuž 

(6.12.2010 10:14:53)
Kamilo, děkuji moc za hezká slova. Po mateřské (spíš při, ještě jsem mohla být rok doma) jsem nastoupila do práce a pořád se snažila někomu něco dokazovat. Maminka mi říká - co se pořád uštváváš, čekáš, že Tě někdo pochválí? A má svatou pravdu, vlastně pořád čekám, jestli mě zaměstnavatel, manžel, tchýně atd. pochválí - ale nepochválí. Já ze sebe dělám proužky, nejím, nespím... a život, a především život s dětmi, mi utíká mezi prsty. Trvalo mi to kratší dobu, "jen" tři roky, a došla jsem k témuž, co autorka. Kariéra a úspěchy ne evropské půdě nejsou nic v porovnání se spokojenými a klidnými rány u snídaně s rodinou. Zůstala jsem doma, máme třetí miminko a všichni si plnými doušky užíváme tu pohodu a vzájemnou blízkost. Hned tak nesplatíme dluhy, na vlastní dům můžeme zapomenout - ale jsme spolu šťastní a máme na sebe čas. A mámu, která je po ruce, když děti přijdou domů za školy, mámu, která peče a vaří ty největší dobroty - tu nenahradí nic. Tak a teď jdu umýt tu zem, abych tu nepromarnila celé dopoledne ~b~
 Hilly. 


Re: Došla jsem k témuž 

(6.12.2010 15:39:56)
Tak od osmi let jsem byla nejradši, když rodiče doma nebyli a já si mohla zvát kamarádky asvobodně doma "blbnout". Mít matku, která mě v roce strčí do jeslí a v osmi letech se se mnou rozhodne být doma, tak mě asi rouhne.
 Ecim 


Re: Došla jsem k témuž 

(6.12.2010 15:44:08)
Hilly, tak v tomhle jsme skoro stejné. U mě se to začalo lámat v osmi letech a v devíti jsem byla za trochu soukromí tak ráda...
 Ecim 


Re: Došla jsem k témuž 

(6.12.2010 15:44:55)
I když jsem dost bezkonfliktní člověk, tak takové matce bych dělala takové scény, že by do té práce raději šla. ~t~
 Ecim 


Re: Došla jsem k témuž 

(6.12.2010 15:48:24)
Já znám matku, která strčila děti mnohem dřív než v roce a doma s nimi zůstala mnohem později než v osmi letech. A hádej, jak to dopadlo?
 Zejm 


Re: Došla jsem k témuž 

(6.12.2010 22:16:39)
No jo, ale já nejsem matka, co dala dítě do jeslí, a v jeho pubertě se rozhodla začít o něj starat. Byla jsem na mateřské pět let. Jsem normální máma 8, 6 a půlročního děcka, která je právě na mateřské a uvědomuje si, jak se nám všem teď ulevilo, když mám víc času na rodinu. Kromě toho je ta osmiletá takový samotářský intlošek, že jí mnohem víc vyhovuje přijít v poledne domů a v pokojíčku si číst knížku, než trapit odpoledne v družině~e~ ~;((
 Ecim 


Re: Došla jsem k témuž 

(7.12.2010 9:01:47)
Koukám, že jsem byla v 8 letech podobná jako Tvoje dcera. Ne, že bych byla vyloženě samotářská, ale nad klídek po návratu ze školy nebylo. :-)
 maw 


Re: Došla jsem k témuž 

(12.12.2010 18:41:10)
Náhodou to bylo super - u nás za to teda mohli sourozenci - ale nemusela jsem s ostatními na hnusný školní obědy, a my si s mámou i sourozencema užili.
Že byla doma mi nevadilo, protože ačkoli jsme měli málo místa, tak soukromí bylo respektováno. Dohled byl, ale nijak přehnaný.
Naopak to bylo lepší než chodit domů, kde nikdo nebyl, ráno posnídat s mámou nebo v její přítomnosti, vidět své sourozence, než být ráno sama, snídat sama a čekat, až zazvoní budík (pro jistotu nastaven, abych včas vyšla).
 maw 


Re: Došla jsem k témuž 

(12.12.2010 18:38:59)
Díky za hezký příspěvěk! Užívej si to!
 Lenka 
  • 

Gratuluji! 

(6.12.2010 10:22:26)
Gratuluji k procitnutí! :-)Není rozhodující kdy, ale zda-li. Já v tomhle mám celkem jasno už od začátku, ale zase mám problém, že tak jako já to necítí má druhá polovička, resp. možná jo, ale nedává to najevo :-)
 Tenna /2 


Děkuji za podporu 

(6.12.2010 10:36:22)
Krásně napsaný článek, který mne utvrdil v tom, že jdu po správné cestě. Postoj, ke kterému autorka bolestně došla po letech, mám v sobě jaksi přirozeně odjakživa, ale když se dívám kolem sebe, kolikrát se nechám zviklat, zda nedělám něco přeci jenom špatně. Jsem tedy moc ráda, když se dočítám, že nejsem se svým názorem sama.
Přeji autorce hodně štěstí ~x~
 Sněhulka a sněhuláčci 


Re: Děkuji za podporu 

(6.12.2010 14:30:48)
Tenno, hezky napsano, mam to podobne. Taky v sobe vnitrne citim, ze tak to ma byt a ja to tak chci, ale mam pocit, ze jsem okolim nucena neustale prehodnocovat tenhle postoj, a to me vysiluje. Vzdy sice dojdu ke stejnemu zaveru, zatim vzdy si "ubranim" tenhle svuj nazor, ale ta neustala aktualizace tam proste pod tlakem okoli a spolecnosti probiha a me to stve... ale neumim byt vuci tomu imunni.
 Demeter+2 


Kamilo mluvis mi z duse 

(6.12.2010 11:18:01)
take jsem necim podobnym prosla a ted uz jsem rekla bych "za vodou"...
u me se to ale tyka moji vlastni mamy, bohuzel, vzdycky jsem se chtela zavdecit, alespon jednou v zivote jsem chtela slyset, ze jsem skvela, ze jsem udelala neco dobre, ze se mi neco povedlo...bez jakychkoliv dalsich ALE...porad jsem se tak moc snazila, delala spoustu veci, ktere jsem vlastne vubec nechtela...a znova jsem se snazila a...vzdycky to bylo spatne...
pak se narodila dcerka a mezi mnou a mamou to zacalo hodne skripat, neb jsem si zacala uvedomovat spoustu veci, zase jsem se hodne skamaradila s tchyni, ktera je mj. naprosto uzasna zenska, pak umrel tata a ja vlastne ztratila celou rodinu, ackoliv mama jeste zije a sestra take, ale holky jsou spolu jedna ruka a ja ted musim rict, ze mi vubec nechybi, je mi bez nich moc dobre a vubec nemam potrebu se s nimi stykat a zase se o neco snazit, uz se mi nechce, chci travit svuj cas s lidmi, ktere mam rada a kteri maji radi me a mame k sobe vzajemnou uctu a respekt a je jen moje volba, koho necham do sveho zivota vstoupit...pochopila jsem, ze opravdu nemusim vubec nic, vse, co delam je jen a jen moje svobodne rozhodnuti a je mi tak fajn:-)
 Ecim 


Re: Kamilo mluvis mi z duse 

(6.12.2010 13:50:02)
~6~~R^
 maw 


Re: Kamilo mluvis mi z duse 

(12.12.2010 18:44:58)
Dobře děláš.
Manipulativní rodič /matka/ dítě nemiluje.
Chce aby bylo po jeho, abys jemu sloužila, dělala, co chce.
A když si děláš po svém, nejseš dobrá dcera.
Přitom láska je chtít dobro milovaného, matka /rodič/ který miluje, chce dobro svých dětí, i když tzn. že děti jsou s partnerem, vídají se jen zřídka, žijí jinak, než by se rodiči líbilo, vyberou si jinou práci a zařídí si život třeba nepochopitelným způsobem. Když jim to vyhovuje... jsou spokojení.... funguje jim to... Milující rodič JE šťasten.
 Berdulka & Anja & Alexander 


Pekne 

(6.12.2010 11:38:25)
Pekny clanek ze zivota, dekuji. Jedine co bych k tomu podotkla, ze pro me je take velmi dulezite, aby maminka take myslela na sebe. Pro me osobne by to byl trest, zustat "jenom" doma. Svou praci potrebuji a delam ji rada. Na oplatku si platim pani na uklizeni, zehleni a prani a tudiz, pokud jsem doma, tak se muzu plne venovat rodine. Ty modely ke stesti proste mohou byt jine, hlavni vec ale je, nalezt ten svuj a pokud mozno ho i zit.
 Ecim 


Re: Pekne 

(6.12.2010 13:49:15)
Ano, o to jde. Najít si svůj styl a dělat to tak, jak to vyhovuje mé rodině a mně.
 Barča 2 kluci 
  • 

Re: Pekne 

(8.12.2010 6:50:58)
Přesně, formulováno. Mě by asi zabilo "být jen doma" a kluci by asi taky neskákali radostí. Je pravda, že něčím podobným jsem si prošla taky (peklo s manželovou rodinou), ale našla jsem si svoje "pohodlíčko" a již několik let jedu podle sebe. Stíhám práci i domácnost a vařím každý den, jen jsem přestala být tou "vždy ve střehu", když někdo z manželovy rodiny něco potřeboval.
Ono fakt jde jen o to najít si svůj styl a hlavně to co děláme, dělat pro sebe a SVOJI rodinu, nenechat se zneužívat širší rodinou a chtít se zavděčit za každou cenu.
 Ecim 


Re: Pekne 

(8.12.2010 12:15:31)
"Mě by asi zabilo "být jen doma" a kluci by asi taky neskákali radostí."

Barčo, tak to je štěstí pro Tebe i pro Tvoje kluky. Znám pár matek, které "být jen doma" ohromně bavilo, bohužel byly v situaci, kdy se to dalo zrealizovat, a jejich děti byli potom chudáci se zkaženým dětstvím. Velmi jsem je litovala a říkala si, oč by pro ně bylo lepší, kdyby jejich mámy byly okolnostmi nuceny jít makat na plný úvazek a neotravovat dětem život patologickou péčí a dohledem. A taky jsem nechápala, jak na něco takového mohli přistoupit i jejich manželé. ~a~
 Barča 2 kluci 
  • 

Re: Pekne 

(8.12.2010 13:00:54)
Je to už jedno kluci mají 19 a 11 let, ale já bych uvítala tak do těch 8let (hlavně u mladšího syna) částečný úvazek. Měla jsem to tak hned po mateřské a bylo to fajn.
Co se týká mého manžela (hodně prac. i "koníčkově" vytížený) tak on by nebyl asi rád, kdyby jsem seděla "jen" doma. Takhle nám to vyhovuje a jsme spokojení všichni.
 Cimbur 


Gratuluju k prohlédnutí 

(6.12.2010 12:40:15)
Až teď vidím, jak bylo dobře, vdávat se poměrně "stará", ekonomicky zajištěná, vystudovaná a se zkušenostma získanou "asertivitou". Proč a nač probůh bojovat o přízeň a lásku tchánů? Ano, važte se svojí rodiny a važte si i sebe a mějte se ráda. Hodně štěstí v "novém životě".
 maw 


Re: Gratuluju k prohlédnutí 

(12.12.2010 18:50:59)
Jojo, ale ono se taky dřív o spoustě věcech nemluvilo, o spoustě se nemluví dodnes..., jen v některých rodinách...
Co já mám z domu se mi strašně osvědčilo... A kdekoli jinde to řeknu, zní to ostatním tvrdě až asociálně...
Ovšem funguje to naprosto úžasně.
Ještě mě tak napadá, že schopnost žít si v klidu po svém, bez potřeby zalíbit se komukoli, je tak nějak spojená (ne vždy a ne zcela) se schopností poslat do prodloužených zad i svoje vlastní rodiče (nejde o slova, ale o postoj), kdyby na to přišlo... (ono pak tam poslat tchánovce nebo kohokoli je daleko lehčí). Ale taky asi ti rodiče, jejichž děti toto zdravě umí (nemyslím namachrované hulváty), to v těch dětech pěstují, milují je bez podmínek, a přiměřeně a včas je od sebe odpoutávají, pomohou jim stát se nezávislými bytostmi.

Taky vím, že když někdo v nějakých zajetých kolejích žije léta, tak i když ví, tak je strašně těžké to změnit, už jen aby partner to nějak přežvejkal... Je to něco jiného, než když se to řeší hned zezačátku (k tomu je třeba osobní dispozice + znalost, ne každý ty informace potkal, nebo to osobnostně nějak nedokáže).
 Barča 
  • 

To znám... 

(6.12.2010 12:44:59)
To znám, jako by autorka popisovala naši rodinu. Manžel je ze 4 dětí, jako jediný vystudoval, začal úspěšně podnikat z 0 a řekla bych, že se máme víc než dobře. Manželovi sourozenci (teď se neurazte) jsou všichni s rodinami sociální případy, věčně bez práce apod, nic nedokázali, nic nemají,o nic se nesnaží.Přesto manželova matka jeho úspěchy naprosto přehlíží, když se jí snažil povídat jak se mu daří,začala mluvit o svých psech, když jí ukázal nové auto, řekla že Milánek (bratr manžela) má hezčí (bouranou 9 let starou plečku) atd.Zavolá jen když potřebuje peníze, cca 4 x do roka si řekne o půjčku 10-25 tisíc, které nevrací (a nikdo to po ní nechce).Na oplátku když jsem ji jednou prosila,ať přijede a pohlídá mi nemocného syna,řekla že má nemocného psa a musí se o něj starat (mohl se starat její manžel) takže už po ní nic nechci.Musím říct, že je mi to úplně jedno.Vidíme se tak jednou do roka a nehodlám se před někým plazit, abych si získala jeho náklonost - kde není od začátku,nebude nikdy.Žijeme si svůj život a je nám dobře.
 Kudla2 


První část článku dobrý, 

(6.12.2010 13:31:46)
autorka objevila svou soukromou Ameriku a já jí to přeju.

Ale to poučování na konci mi trochu nadzvedlo mandle. Jak říkám, proti soukromým Amerikám vůbec nic nemám, také jsem jich pár "objevila" poměrně pozdě, ale snad není nutno se po jejich objevení stavět do pozice mudrce, který "všechno ví všechno zná a vy ostatní pomýlení, za mamonem se ženoucí, to dělejte také tak jako já".

Z mého pohledu je ta snaha neustále řešit tchánovce a zavděčovat se jim, nota bene takto dlouho, dost nepochopitelná a sebevražedná, a to s tou prací taky, jak píše Irena, nemá každý stejně - někdo prostě tu potřebu pracovat má, aniž by tím chtěl něco někomu dokazovat.

Jak říkám, kdyby to zůstalo v rovině osobních zkušeností, jako na začátku, považovala bych to za super článek.



 Kopřiva Dvoudomá 


Re: První část článku dobrý, 

(6.12.2010 14:40:32)
Jo, taky to tak vidím. Když někdo konečně došel k tomu, co chce on sám a za sebe, a přestal panáčkovat po zadních před tchánovcema, ještě by nemusel ostatním vykládat, že by měli chtít to samé. ~d~
 Ecim 


Re: První část článku dobrý, 

(6.12.2010 15:47:35)
Kopřivo, myslím, že jsi příliš tvrdá, autorka to takhle určitě nemyslela. Mně to připadá spíš tak, že se prostě pracně probojovala k získání nějaké životní zkušenosti a ráda by usnadnila život lidem kolem sebe, aby si zbytečně neprocházeli tímtéž.
 Tenna /2 


Re: První část článku dobrý, 

(6.12.2010 21:21:39)
Také si nemyslím, že by závěr článku byl myšlen jako nějaké poučování nebo vnucování autorčina názoru. Neznělo mi to netolerantně, nepsala, že nikdo nemůže vnímat život jinak. Jen docela mírumilovně shrnula své myšlenky a možná chtěla trošku podpořit ty, co dělají podobnou chybu, jako ona na začátku.
 Ecim 


Re: První část článku dobrý, 

(6.12.2010 21:53:20)
Tenno, vnímám to stejně. Článek na mě zapůsobil nejspíš i díky tomu, že jsem v něčem stejná jako autorka. Když se mi podaří za vynaložení velikého úsilí zvítězit nad nějakým dlouhotrvajícím problémem, tak jsem ráda, když najdu někoho, kdo stojí o to, abych mu svou zkušenost předala.
 Petra Neomi 
  • 

Re: První část článku dobrý, 

(8.12.2010 0:48:03)
Já spíš vůbec nechápu, co autorka řeší, nic jim nikdy nehrozilo, prostě má její manžel rodinu, která jí nevyhovovala, poslala bych je do kelu okamžitě a nepsala bych o takovém satori po letech na rodinu. Tohle je naprosto individuální, pokud by byla autorka má kamarádka, tak bych samozřejmě byla ráda, že je v pohodě, ale univerzální cesta ke štěstí to opravdu není.
 Theend 


Otec Fura 

(6.12.2010 13:39:06)
Při čtení článku se mi vybavil otec Fura - myšlenka pro tento den. ~:-D Pamatujete?
 Zdena 
  • 

Nevím 

(6.12.2010 14:52:21)
Autorce přeji, aby se jí dařilo a aby nikdy svého kroku nelitovala. Já bych do toho nešla, ono totiž docela dobře jde skloubit práci a rodinu, jen je třeba stanovit priority a nesnažit se o dokonalost ve všem. Stejně nikdo nemá dokonalé lidi rád. Jenže je fakt, že já se nikdy nikomu nesnažila zalíbit za cenu, že potlačím sama sebe. To platí i pro manžela. Ber nebo nech být. Jsem jaká jsem, tebe beru takového, jaký jsi a nechci tě měnit, tak neměň ty mě. A příbuzní? Nevidím důvod, proč se snažit zavděčit jim. V zemích, které nám jsou kulturně nejblíž, se ženy vracejí do práce do roku po narození dítěte, já považuji za lepší být doma do dvou, maximálně tří let. Jenže já mám ráda změnu, mám zajímavou práci, kterou můžu dělat bez nutnosti dělat kariéru, mám ráda své děti, mám své koníčky a svoji hodnotu neodvozuji od teplých večeří. Nejméně mám ráda "obětavé" lidi, kteří se z vlastní vůle obětují, protože pak většina z nich tuto oběť své rodině vyčítá a očekává nekonečný vděk. Přitom je k tomu nikdo nenutil.
 ...j.a.s... 


Re: Nevím 

(6.12.2010 15:06:38)
Zdeno tak nějak. Myslím, že ženské, co zůstávají většinu času doma a zaměřují se pouze na teplo domova, jsou první adeptky, které chlap kolem své padesátky vymění - chytne-li druhou mízu. A někdy se není čemu divit, protože o čem si ten chlap má s ženskou, co jen šůruje domácnost a peče buchty po 2O letech manželství povídat... Práce v kolektivu přece přináší spoustu pozitiv a možností, ale když se autorka chce zabarikádovat pouze doma - její věc.
 Ecim 


záleží na věku dětí 

(6.12.2010 15:23:58)
Jasněnko, ono hrozně záleží na věku dětí. (Velká část tříletých dětí bude ráda, když bude mít maminka možnost s nimi zůstat doma, ale puberťákovi, ať matku miluje sebevíc, to zatraceně poleze krkem.) Já článek chápu tak, že si mají lidé zorganizovat život tak, jak jim to vyhovuje, a ne tak, aby se někomu zalíbili. Určitě nebyl míněn jako agitka, aby ženské zůstaly natrvalo doma. A já osobně jsem na Rodině známá jako zastánkyně zlaté střední cesty a hlavně názoru, že každé rodině vyhovuje trochu jiné řešení.
 Tenna /2 


Re: Nevím 

(6.12.2010 21:37:52)
Jasněnko, to je černobílý pohled. Ne každý pracovní kolektiv člověka duševně povznáší a ne každá žena, která je "zahrabaná" doma, musí být omezená slepice. Když to vyhrotím, žena v domácnosti může číst Shakespeara nebo Einsteinovy eseje v originále a odpočatá s manželem konverzovat na náročná témata, zatímco žena, která stojí dvanáct hodin u pásu, doma maximálně padne k telenovelám a s manželem nepokonverzuje o ničem. To záleží na každém člověku, o co se zajímá a čím se zabývá, a neznamená, že kdo nedochází do pracovního kolektivu, je zákonitě úplně společensky odepsaný.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Nevím 

(7.12.2010 8:10:33)
Ted jde o tom, jestli žena, co maká u pásu, máí doma inteligenta na debaty o SHakespearovi :-D a naopak...
 Ecim 


Re: Nevím 

(6.12.2010 15:25:42)
"Nejméně mám ráda "obětavé" lidi, kteří se z vlastní vůle obětují, protože pak většina z nich tuto oběť své rodině vyčítá a očekává nekonečný vděk. Přitom je k tomu nikdo nenutil."

Tak tohle mám úplně stejně. Já osobně patřím k tomu typu matek, které si maminkovství na plný úvazek u malých dětí vychutnávají, ale nikomu se neobětuji. Jen permanentně hledám řešení, které vyhovuje mým dětem, mně i mému manželovi.
 Markéta, kluci 8 a 2 
  • 

Re: Nevím 

(6.12.2010 16:28:18)
A nacházíš?

Já chci být i doma, i v práci, taky chci, aby muž byl tu a tam doma, abych měla dost času na děti |(naprosto odlišných povah, zájmů a věku) a neměla doma bordel a jsem z toho nějaká unavená. A to mi hlídá babička a teta, nebo náš malý jesle neunesl.

Mám pocit, že jsem v tvých dřívějších příspěvcích četla, že pracuješ na malý úvazek (nebo že ho plánuješ), že plánujete třetí dítě? To platí? Nebo jsi ustoupila v zájmu plného věnování se stávajícím dětem?
 Ecim 


Re: Nevím 

(6.12.2010 16:39:28)
Markéto, zatím ano. Za pár měsíců mám nastoupit na částečný úvazek, třetí dítě plánujeme později, chci ještě chvilku pracovat - pokud možno ve svém vysněném oboru. Teď jsem ještě na MD a pracuji příležitostně na ŽL. Předevčírem mě velmi potěšil manžel. Když jsem nadhodila, že po mém nástupu do práce budeme muset nejspíš najít na hlídání někoho mimo rodinu pro případ, že by babička onemocněla, a manžel začal podrobně řešit, jak si to organizačně zařídí v práci, aby si také mohl snáze brát paragraf, a abychom tudíž nikoho hledat nemuseli.

Zatím mě to na MD baví, ale cítím, že časem budeme všichni potřebovat změnu.
 Dobra1 


Re: Nevím 

(6.12.2010 18:32:51)
Kazdy to ma trochu jinak, ja osobne povazuju za fajn byt odpoledne doma tak asi do 8 let ditete, tj. nejaky castecny uvazek, pak uz deti opravdu vetsinou chteji vic soukromi.
Jinak to "obetovani" je fakt nejhorsi. Bud to udelat chci, a pak s tim nikoho neotravuju, nebo to delat nechci, tak se mam snazit zaridit jinak. Ale hlavne, at tak nebo tak, nemam pak ostatni citove vydirat tim, ze ja se obetovala a oni to ted dost nesplaci. Tohle dela moje mama. V citovem vydirani na tema obeti je fakt dobra.
 Ecim 


Re: Nevím 

(6.12.2010 18:34:40)
Dobri, jsem příjemně překvapená tím, jak tu hranici 8 let vnímá tolik maminek stejně nebo velmi podobně. :-)
 maja 
  • 

Re: Nevím 

(6.12.2010 19:57:04)
u nás tahle hranice nastala cca v 10 letech
 ...j.a.s... 


A psal se rok 1980 ne? 

(6.12.2010 14:58:36)
Článek je velmi zjednodušený. Nemyslím, že na autorčiny "potíže" jsou hlavním lékem děti. Každý ať si ustupuje, jak chce. Já bych ale své vzdělání a všechny možnosti neobětovala na oltář dětem a žehleným košilím.
 maw 


Re: A psal se rok 1980 ne? 

(12.12.2010 19:01:50)
To má každý jinak. Já mám vzdělání v několika různých a zajímavých oborech, práci, kterou mi dost lidí závidí, ale já sama jsem se vždycky zabavila lépe a užitečněji než v práci...
Žehlení košil je pro mě relax a dětem a svojí rodině to obětuju s naprostým klidem a vůbec mě to netrápí. Mám i jiné dispozice než studovat a pracovat, ať je to sebezajímavější - je to práce pro někoho cizího, já radši makám pro sebe, pro nás a pro lidi, co mám ráda.
Mohla bych být doma věčně, což nijak nesnižuje moje IQ, schopnost studovat, pracoat a vydělat peníze.
O lenosti to taky není, do práce jsem si často chodila fakt odpočinout - proti tomu, co jsem dělala doma. Pracovní doba tam má nějaký limit, doma ty dvacítky někdy... Hrůza. Ale je to volba.

Jinak myslím, že třeba částečný úvazky obecně jsou fajn - když to někomu tak vyhovuje, super. Podmínky většinou jsou blbý - práce za celýho, peněz půlka, nutno stihnout v polovičním čase.
 Hilly. 


Autorka je mimo 

(6.12.2010 15:32:11)
Autorka mi přijde trochu celá taková "mimo".
Nechápu, proč by se měla probůh snažit získat "lásku" manželových rodičů, zvlášť když s nimi nebydlí...A co je jí do cizího majetku? Všechny ty školy a práci brala jen kvůli tomu, aby se jim zalíbila? To snad ne? Možná v případě tchánovců nejde ani tak o nedostatek lásky, jako o strach o dceru, která si vzala "ňoumu", a která má malé děti...Zeťe si možná jenom kupují..nebo naopak..kupují si přes něj štěstí své dcery..trochu žalostné. O autorčina manžela se nestarají, protože jsou si jistí, že si on, i jeho manželka, poradí.

Taky mi přijdou směšné matky, co roční dítě strčí do jeslí a na prahu jeho puberty "prozřou" a rozhodnou se s ním být doma, věnovat se mu, péct, vyvařovat~e~..Což jistě puberťák toužící v tomto věku po co největší samostatnosti, patřičně ocení(nejspíš pošle mámu někam).~a~
 Ecim 


Re: Autorka je mimo 

(6.12.2010 15:43:00)
"Taky mi přijdou směšné matky, co roční dítě strčí do jeslí a na prahu jeho puberty "prozřou" a rozhodnou se s ním být doma, věnovat se mu, péct, vyvařovat..Což jistě puberťák toužící v tomto věku po co největší samostatnosti, patřičně ocení(nejspíš pošle mámu někam)."

Hilly, lépe bych to nenapsala. Mám bohužel velmi podobnou životní zkušenost, jen s tím rozdílem, že u nás se jednalo o dosti tristní okolnosti "vis major" a ne o svobodnou vůli maminky. Takhle jsme holt všichni nesly následky průšvihu, který nikdo z nás nezavinil.

Jen se chci zastat autorky, že tohle nebude její případ, protože její dítě je ještě malé. A ony případy, kdy dá matka dítě do zařízení a "prozře" docela brzy a zůstane s MALÝM dítětem ještě doma, nejsou až zas tak ojedinělé.
 Panímáma 
  • 

Dcery vs. synové 

(6.12.2010 15:52:04)
Pod poslední odstavce bych se klidně podepsala. Jinak jsem ze začátku nechápala o co přesně autorce jde, proč tak touží po lásce a uznání stovky kilometrů vzdálených tchánovců. Já tedy nevím, já jsem spíš vždycky toužila udržovat si od nich určitý odstup, aby se mi nepletli do našeho rozhodování a života, což oni tedy velmi rádi dělali, včetně toho, že s námi chtěli jezdit na dovolené a na syna měli větší vliv než bylo milé.
Jinak obecně lze říci, že rodiče dcer dokáží přijmout zetě líp než rodiče synů snachu. Často vídám, že když mají rodiče dceru i syna, fungují líp vždy s tou dcerou a pochopitelně i s jejími dětmi. Zato se synovou manželkou mívají tcháni vztah většinou komplikovaný a je to často snacha, která si drží odstup (často oprávněně) a spíš než s tchýní "peče" s vlastními rodiči. Ale jsou i výjimky.
 maja 
  • 

Re: Dcery vs. synové 

(6.12.2010 19:43:51)
také mám takový pocit, že lépe vycházejí matky s dcerami a jejich rodinou než s rodinou synů , nevím proč to tak je , ale asi někdy dvě ženské ( tchýně a manželka ) každá jinak vychovaná, každá chce být "generálkou" ...možná, nevím....
 Manul 


Re: Dcery vs. synové 

(6.12.2010 22:11:20)
Taky už jsem k tomu tak nějak dospěla. Akorát naše rodina je trochhu výjimka, mamka mi říkala, že babička spíš podstrojovala tetě (snaše), než mamce, ale dobré vztahy byly a jsou na všechny strany.
A ještě mě k tomu napadá, proč mají právě chlapi ty vtipy o tchýních...
 Klarisanek 


Proc? 

(6.12.2010 15:55:42)
Vubec nechapu, ze nekdo mnoho let podridil svuj zivot, svoje snazeni, svoje trapeni, proste vsechno, snaze zalibit se tchanovcum? Boze, mozna jejich pristup muze nekoho zamrzet, ci nakrknout, dovest k tomu, ze se s nima nebudu chtit stykat, ale tohle? Fakt nevim, jeste chapu snahy nekterych lidi, zalibit se svym vlastnim rodicum, protoze to v nich cele detstvi nejak pestovali, ale tchanovcu? Hlava mi to nebere a zaver clanku ve smyslu - ja na to prisla a radim vam jak mate nalozit se svym zivotem - pripomina sloh ze ZS.
 Tenna /2 


Re: Proc? 

(6.12.2010 21:46:30)
Sloh ze ZS ... Tak je to amatérské psaní, vyjádření osobních pocitů, není to žádný profesionální, oficiální článek z odborného časopisu, tak by se to asi mělo posuzovat. Já rozumím, co tím autorka chtěla říci, i když každá věta není stoprocentní.
 Lenka C. 


Hlavně aby to také manželovi vyhovovalo 

(6.12.2010 17:26:36)
Kamilo,
přeji Vám, aby toto co prožíváte nebyl jen sen ze kterého se brzo probudíte, díky tomu, že si Váš manžel najde milenku a opustí Vás a vy pak bez práce a praxe ...............
 MiladaL, dvě děti, třetí na cestě 
  • 

Re: Hlavně aby to také manželovi vyhovovalo 

(7.12.2010 7:43:04)
ano, Lenko C., mluvíš mi naprosto z duše, stejně jako Simeona, Jíťa a Hilly.

Autorce by se slušelo si uvědomit, že ne každý pracuje tak do úmoru, aby si nedokázal vychutnat běžné radosti života a hlavně že ne každý zasvětil několik let zkoumání vztahů mezi tchánovci a švagry. už to tady padlo, co je Zakladatelce do toho, kolik peněz investovali tchánovci do švagrů a kolik jim dali majetku? má snad svůj život, svoji odpovědnost za něj a svoje záležitosti, o které by se měla starat. mezi tyto záležitosti patří snad i udržování kvalifikace, práce, stejně jako pečení buchet a žehlení. to snad dělá každý pro sebe a ne pro tchánovce.

taky by si měla dát pozor na svého manžela, svoji kvalifikaci a udělat si v hlavě pořádek. pečení buchet je jedna věc, házení odpovědnosti za obživu rodiny jen na manžela je věc druhá.

vzhledem k nezralosti článku se vážně obávám, že autorčino trápení se objeví v jiné podobě brzo znovu.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Hlavně aby to také manželovi vyhovovalo 

(7.12.2010 10:59:59)
Já taky souhlasím s Tebou..
jen bych ještě podotkla, že manžel coby vysokoškolák asi nebude toužit po domácí pipce..
já bych nerezignovala na svůj život a neutápěla se v buchtách a v plínách.
Žena v domácnosti je podle mne cesta do pekla.
Sama sem byla na RD 5let (s pauzou mezi dětmi, kdy jsem rok pracovala. A byl to očistec.
Ono je něco jiného bát na RD ve městě plném maminek s kočárky, s mateřským centrem a oproti tomu na maličkém městě nebo na vsi, kde jsi sama, autobus jede dvakrtát denně a v místě bydliště je jen začouzená hospoda.
Každopádně já šla s velkou chutí zpět do pracovního procesu, a jak sem šťastná.
A zvládám tedy ooboje - 8h pracovní dobu, dojíždění denně 60km, péct vařit je snad normální (mam doma tři chlapy :-)) a uklízí taky snad občas každá.
A kvůli tchánům teda nědělám ani jedno, a to je mam nad hlavou.
 Ecim 


Re: Hlavně aby to také manželovi vyhovovalo 

(7.12.2010 12:44:49)
Jsem poměrně ambiciózní, ale ne klasická kariéristka. MD považuji bezesporu za nejkrásnější období svého života, ale dokážu si ji takhle užít také díky tomu, že jsem před ní pár let pracovala, vybudovala si nějaký majetek a něco dokázala. TEĎ nemám pocit, že by mi někde něco utíkalo, ale představa, že bych měla být TRVALE v domácnosti, mě děsí. Než takhle dopadnout, to raději budu pracující samoživitelka. Měla jsem ale o 3 generace starší příbuznou, velmi pracovitou, která to naopak považovala za svůj životní úspěch a byla pyšná na svého manžela, že ji dokáže uživit. Jenomže před 50 lety byla diametrálně jiná situace než dnes, v dnešní době to považuji za zcela nesmyslný přežitek. Občas se setkávám s nářky, jak je to hrozné, že se dnes z jednoho platu nedá uživit rodina. Já si ale myslím, že to má i své výhody, protože pokud žena nemá malé děti, popř. není v nějaké skutečně kritické situaci (její vlastní těžká nemoc, péče o těžce nemocného člena rodiny aj.), tak nevidím jediný důvod, proč by jí společnost měla vytvářet podmínky k tomu, aby nemusela pracovat a mohla být celý život doma.
 maw 


Re: Hlavně aby to také manželovi vyhovovalo 

(12.12.2010 19:07:35)
To se docela pleteš...
Znám dost vysokoškoláků, kteří jsou MOC rádi, že manželky jsou doma, chtějí být doma a vyhovuje jim být doma a oni mají báječnou pohodu, ty dámy jsou v klidu. A mnoho z těch mamin má taky VŠ a naprosto jim to také tak vyhovuje.
To není rezignace na život, to je vědomá a cílená volba.

Znám maminy, co byly doma léta... A jsou to super ženský, žádný pipiny. To je o tom, jaký si to uděláš.
 maw 


Re: Hlavně aby to také manželovi vyhovovalo 

(12.12.2010 19:12:47)
Ještě douška: ne každý potřebuje k tomu, aby se zabavil, nějaký centrum, město a podobný civilizační bejkoviny. Kdo si umí hrát, zabaví se kdekoli. Já mám daleko více ze života na samotě v lese, kde si musím jezdit lodí pro vodu, teplo a jídlo je jen, když naštípu dřevo a zatopím v kamnech, elektrika tam není, umýt se můžeš leda v potoce, a nejbližší obchod občas odmítne prodat chleba, že má jen pro místní. Ale život, co se tam dá zažít, nikde jinde nenajdeš. Něco jako přátelé zeleného údolí. Kde člověku dneska před nosem skočí nádherný oranžový srnec, kde najde ve skalách pravé urostlé hřiby, kde si nachytá ryby, udělá oheň, a má jen ticho lesa..., kde si nasbíráš borůvky do plecháčku a lesní maliny na zavaření?

Neberu Ti Tvůj způsob a potřeby, jen - že každý to tak nemá.

 kreditka 


Re: Hlavně aby to také manželovi vyhovovalo 

(7.12.2010 12:00:33)
No tak manžel může opustit ženu v domácnosti stejně tak jako přepracovanou ambiciózní kariéristku, která na něj pro samou ráci nemá čas
 Ecim 


Re: Hlavně aby to také manželovi vyhovovalo 

(7.12.2010 12:45:37)
Kreditko, to ano, ale kariéristka se uživí snáz než žena v domácnosti.
 Simeona+3 


Nerozumím 

(6.12.2010 19:00:35)
Já nějak nerozumím oč pisatelce jde. Ono jí nešlo o založení rodiny, aby byla s manželem spokojená? Ona chtěla hlavně se zalíbit tchánům? A vzdělávala se pro ně? Trošku zvláštní...A kde byl manžel? V celém článku ho zmínila jen na začátku, aby zdůvodnila kde ty tchány vlastně vzala.

Že se švagr tchánům líbil víc než ona se stává, prostě si víc sedli. A kdyby pomáhali dceři a její rodině tak, že by nezaměstnanému cpali peníze, aby nemusel pracovat, chápala bych její jedovatost. Ale že nabídli pomocnou ruku a nabídli mu práci když ji měli-tomu se říká rodina, ne? Proto existuje, aby si její členové navzájem pomáhali.

Myslím že by pisatelka měla vyhledat odbornou pomoc, aby se vyrovnala sama se sebou.
 Hilly. 


Re: Nerozumím 

(6.12.2010 19:53:08)
Taky mi přijde, že by autorka měla absolvovat nějakou terapii, aby se v sobě vyznala, ten článek je zmatek nad zmatek..stejně zmatené to bude i v její hlavě..a to teď nemyslím nějak ošklivě. Je naprosto běžné, že člověk řeší nějaký "problém" zástupně a ve skutečnosti je jinde.
 Gertruda 


Navrhuju odbornou pomoc. 

(7.12.2010 12:41:01)
Připadá mi, že text psal někdo extrémně nevyzrálý, s těžkou závislostí na lidech, kterým se za každou cenu potřebuje zalíbit.
Jen namátkou: muže si vzala, protože je hezký a i ona je hezká, žárlí na švagra či na koho všechno vlastně, má pocit, že se musí obětovat, aby ji lidé měli rádi. V závěru pak autorka sděluje, že vše vyřešila naprostou rezignací na všechno. Její duševní stav potom myslím velmi dobře odráží věta "..nevím, jestli se tomu smát nebo brečet, nebo oboje, naštěstí je vše za mnou.." Kdo má takové pocity, za tím není zdaleka ještě nic.
 HDKate 


Re: Navrhuju odbornou pomoc. 

(7.12.2010 17:03:30)
Pravda, svatááááá pravda.....!!!!!
 Jíťa 
  • 

Moc to nechápu 

(6.12.2010 19:13:12)
Nechápu, proč autorka přikládá takový význam vztahu s tchánovci? Nechápu, proč vynakládala tolik energie, aby se jim zalíbila? To nemá vlastní rodiče? A co na to manžel?...

Mám z článku smíšené pocity, celkový dojem je, že autorka měla (možná ještě má) nějaký mindrák který si přinesla z vlastní rodiny, proto hledala uznání někde jinde.

Mimochodem nikdo si neváží člověka, který ze sebou nechá vytírat podlahu.
 Kivík 


nechápu 

(7.12.2010 11:30:51)
nechápu, proč autorku tak zajímalo, co si o ní myslí manželovi rodiče, zvlášť když je dělila taková dálka. A taky nechápu, proč se někdo snaží světu (cizímu) a tchánům (v tomto příběhu taky vlastně cizím) cosi dokazovat. její příběh mi říká akorát tak to, že nebyla zrovna moc chytrá a vůbec jí neobdivuju, že si po buhví kolika letech uvědomila, jak to je. Když se vdáváme a ženíme, tak si bereme toho druhého a ne jeho rodinu do 4. kolene a zakládáme vlastní rodiny, abysme v nich dělali to, co považujeme my za správné a co dělat chceme. nedokážu si ani představit důvod, proč by mi mělo tak záležet na tom, co řeknou něčí rodiče nebo proč bych si měla nechat plánovat, jak si postavím barák nebo pojmenuju dítě~d~
 HDKate 


Dokonalá..originál od Matella... 

(7.12.2010 17:00:59)
Milá paní, jaký mám z Vašeho článku pocit..jednoduše docela špatný~Rv... V několika krátkých souvětích shrnete šťastné události, které Vás prý naplňují, docela zvláštní je rozebírat tisíckrát znovu něco, co už dle Vašich slov máte dávno srovnané~5~. Víte co si opravdu myslím, myslím si, že Vám naopak nevlídná tvář Vašich tchánů stále leží sakramentsky v žaludku~l~, že se velice divíte, jak je možné, že takovou milou, hezkou, drobnou, blondýnku, která má dle svých slov minimálně titul PHD může někdo nemilovat~d~...a stejně tak, jak jste se snažila vlichotit jim, teď se snažíte získat emoce od čtenářek Vašeho příspěvku. Tak prosím, tady máte emoci. Nemyslíte, že by se svými rodiči měl zabývat spíše Váš muž? To, že poukazujete na majetkovou stránku věci (přepis majetku na švagrovou), je důkazem že i Vám by jejich majeteček voněl. Milá paní, píšete neustále, jak jste se snažila, vzdělávala, šetřila...dělala jste to snad pro ně? Ne, jen pro pohlazení svého ega "Já na to mám!!!", oni z toho neměli nic, možná právě ti dva-nezaměstnaný zeť a jejich dcera jsou jim k dispozici a nablízku, když potřebují s něčím pomoci, tcháni si užívají jejich dětí, pak je jasné, že k Vám, na hony vzdáleným s křečovitými snahami poukazovat na svou dokonalost nedali přednost před docela obyčejnými přirozenými lidmi. A naposledy, nenadarmo chytré hlavy vymýšlejí stále nové vtipy o tchýních...to že se stanete něčí snachou neznamená, že se Vám dostane nových rodičů... Pište a básněte o svém štěstí a nehrabejte se věčně v posedlosti být všemi milována, takové jsou leda Barbie, ale v jejich světě pro nás dospělé místo nezbývá.
 Hanka 
  • 

Re: Dokonalá..originál od Matella... 

(7.12.2010 21:13:51)
Hezký, ale já bych byla ka paní tolerantnější. Z článku jde smutek a křivda, také je to už strší ročník... Nicméně, také je pro mne rodina na prvním místě, ale moje vlastní sebeuplatnění hned na druhém. Jak jsem se setkala v zahraničí, je naprosto normální, že rodiče mají nějakíé hlídání a nějakým způsobem pracují a nikdo to tam neřeší. U nás se každý ve všem nimrá a pitvá. Myslím si, že potřebujeme trochu amerického úsměvu nebo britské chladnokrevnosti nebo italské vášnivosti?
 Jája 
  • 

Re: Dokonalá..originál od Matella... 

(8.12.2010 8:10:33)
HDKate to napsala moc hezky. Z článku vyplývá, že autorce je líto, že tchánovci si všímali hlavně druhé rodiny. No a co? Měli je vedle sebe, denně se viděli. Ono být si s někým blízký na vzdálenost 300 km dost dobře nejde. Je jí líto, že převedli majetek na dceru. Došlo jí ale taky, že to převedení může být odměna za péči ve stáří? Jak by se starala ona s manželem na vzdálenost 300 km? Teplé lidské slovo ještě čaj neuvařilo, nezatopilo a nechodícího inkontinentního seniora bohužel ani nepřebalilo.
My měli v rodině případ, kdy se syn postaral o bezmocnou matku, zůstal kvůli tomu i doma z práce (měla ke konci života úplnou bezmocnost), její dům byl po její smrti přepsán na něho a nikdo ostatní s tím problém neměl. On si to totiž za tu péči zasloužil. Nebo by bylo rozumnější dům prodat a za stržený peníz zakoupit péči? Ono se to snadno kecá, ale kdo je ve skutečnosti ochoten zůstat doma z práce, riskovat že po ukončení potřeby péče (jinak řečeno po smrti seniora, která se nedá blíže odhadnout) nenajde práci a může mít existenční problémy? Když řeknu A, musím dodat i B. To mi u autorky schází. Ať prostě vezme na vědomí, že se odstěhovala a vazby se postupně přetrhají. Že si s tchánovci nemá co říct? Ano, na povykládání jak kdo žije a co dělá stačí jedno dvě odpoledne. Ale s někým, s kým jsem denně, se můžu bavit třeba o tom, co dávají v kině, s kým chodí Mařka od sousedů i o tom, že včera za vsí zapadnul v závěji autobus.
 Ecim 


Re: Dokonalá..originál od Matella... 

(8.12.2010 12:12:18)
Jájo, může to tak být, ale nemusí. To, že se někdo odstěhuje 300km od rodičů, ještě nutně nemusí znamenat, že je to bezohledný sobec a nevděčník, který na rodiče kašle. Znám rodiny, které dělí i větší vzdálenost a přesto jsou tam vřelé vztahy - často si volají, navštěvují se a navzájem si pomáhají.
Znám také případy, kdy pro rodiče byli ti potomci, kteří jim byli nablízku, samozřejmostí, zatímco ti, co bydleli daleko, pro ně měli punc něčeho vzácného, a tudíž byli i vlídnějí hodnoceni.
 Minie1 


Re: každý podle sebe 

(9.12.2010 16:18:48)
nějak jsem nepochytila, co vztah pisatelky k vlastním rodičům

takže mi z toho vychází, že je budto nemá, nebo jsou tam nějaké problémy, kvůli kterým v podstatě ona toužila být "adoptována" tchány, chtěla být milována jako vlastními rodiči...a to se málokomu povede

je mi jí spíš líto


a co se týká toho, že nechala práce, taky je to nějak postavené naruby, člověk si má říct, že co jednou "zbodal" to už nedožene, nedožene to, že dal dítě do jeslí tím, že pak jak tu někdo psal, prozře a už velkému dítěti se pověsí na krk

ono je "prozření" a prozření - můžu z toho udělat závěry, ale možná jde spíš o to, že autorce nic nevyšlo a nic jí neuspokojilo podle vlastních představ, tak se stáhla do domácnosti - spíš rezignace, než uspokojení, měla prozřít mnohem dřív, mohla dítěti fakticky něco poskytnout, u puberťáka to už bude těžko dohánět
 Myss 


nejlepší tchýně jsou 300km daleko.. 

(11.12.2010 13:42:21)
já bych byla šťastná,že se s rodiči-tchánovci nemusím stýkat a taky by mi bylo putna,co kdo v rodině má nebo dostane.Myslím,že prarodiče často tím,jak do nově vzniklé rodiny vtlačují své názory a pozornosti spíš rodinu naruší a někdy i zničí.Žádný majetek by mi nestál za to.
Já mám tchýni jen 30km,ale zaplaťpánbu to stačí,aby k nám denně nechodila.Ono pak ale nemáte hlídání ap.,vždycky je něco za něco.Já beru ale raději svobodu než mít hlídání a být poslušná a vděčná.
 maw 


Já bych se autorky ráda zeptala, 

(12.12.2010 18:37:27)
co ji tak pudilo k tomu, se tolik let (ze začátku to chápu i nějaký ten rok) zavděčit a zalíbit manželovým rodičům?


A nechat si plánovat život? Snad rodina je žena+muž, + děti, když jsou. Pak je širší rodina. Buď se spolu domluví, když vyhovuje, nebo ne.

A kecat mi někdo do baráku, kterej stavím za svý, těžce vydělaný peníze, svý představy, tak ho pošlu do pr...
(Něco jinýho je dobře míněná rada nebo pár připomínek - můžou se hodit - od někoho, komu nejsem jedno.)

Myslím, že autorka prostě dorostla, dospěla.
Tak super, že k tomu došla.

Tchánovce hodit za hlavu, na to se...


 Stázi 2 


Re: Já bych se autorky ráda zeptala, 

(14.12.2010 11:01:03)
Také jsem se chtěla zavděčit a zalíbilt, bohužel docela dlouho. Blbé je, že tchyně působí přes manžela(občas), jsme daleko, naštěstí. Vyzkoušela jsem si bydlení s nimi a měla jsem toho akorát.
Už jsem také prohlédla,řekla jim na rovinu, co si o nich myslím, a mám klid. Nenechala jsem se ovlivńovat, ničit, rychle jsme se osamostatnili, a nemůžu si to vynachválit. Co si uděláme, to máme, binec nám nikdo neuklízí a nenadává za neumytý hrnek.Máme pár dobrých přátel, děti a to nám ke štěstí stačí. Občas jim man žel zavolá, dvakrát do roka přijedou a když je chce manžel navštívit, vezme děti a jede a já si doma zatím uklidím a odpočinu. Někdy ještě jedu s ním, ale pak si říkám, že to nebyl dobrý nápad. První je jejich obrovské nadšení, pak srovnávání s ostatními rodinami sourozenců a nakonec ty rady, které se nedají. Pak odjíždíme a těším se domů. Děti se také těší.Na klid a soukromí.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.