| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Taky vám utíká?

 Celkem 95 názorů.
 Insula 


neběhala jsem za dětmi 

(18.11.2010 9:21:07)
Všichni mi vždycky říkali: "počkej, až začne lézt/chodit, to se naběháš", ale já nikdy za svými dětmi neběhala. ~d~ Nechala jsem je lítat, jak chtějí. Zvláště dcera byla v tomhle ohledu se mnou v souladu. Pořád za zadkem. ~t~ Nikdy jí nenapadlo někam utíkat. Ani ve městě. Syn už byl trochu jiný a ve městě byl problém ho přimět k tomu, aby šel tím směrem, kterým je potřeba. Ten byl skutečně "utíkací". Ale já s nimi do města chodila vyjímečně. Proč taky, když máme zahradu a pár metrů od ní les. ~;) Já jsem naopak vítala, když se začali pohybovat, neboť když jsem je nechala v obýváku a šla vařit do kuchyně, tak si za mnou "došly" a nebrečely mi tam (to dělal hlavně syn).
Přitom je zajímavé, že dceru jsem nekojila a syna částečně ano. Takže ten "přirozenější" by měl být právě on. ~d~~t~ A bylo tomu opačně. ~t~
Dnes už není problém ani s jedním. Ani když vyrazíme jednou za měsíc, za dva do obchoďáku. Drží se rodičů. ~R^
 renata 
  • 

Re: neběhala jsem za dětmi 

(20.11.2010 23:56:09)
také jsem za holkama neběhala a vlastně neběhám. jedné jsou 4 a druhé 2, nechávám je at si hrají, jen dohlížím aby si neublížily, když je zle samozdřejmě zasáhnu. bydlíme na věttší vesnici, kde je provoz srovnatelný s městem. Zahradu nemáme a když chceme jít ven vybereme si ta místa kde auta nejezdí. Když potřebuji jet do Brna, většinou beru minimálně jednu dcerku s sebou, protože nemáme možnosti babiččinýho hlídání, je to náročnější uhlídat, ale dá se to. Kočárek jsme zavrhli jen co dcerka začala chodit a to jak jedna tak druhá. prostě jdou vedle mne, bud za ruku, nebo když nechce jít hlavně ta mladší za ruku(starší už auta vnímá a ví že musí po chodníku) , tak ji nechám a jdu vedle ní s nataženou rukou přímo u ní.
v tu chvíli nemužu sice koukat po obchodech, ale když se rozhodne změnit směr třeba k silnici, tak hned reaguji.
Je to náročné, ale i ta dvouletá holčička, tímto zpusobem získá respekt vuči autum. ona moc dobře ví kde ji nechám volně pobíhat a kde ne. a mužu říct že už několikrát , když jsme šli někde po cestě, kde jezdí auta, bez mého upozornění sama šla na kraj cesty, když auto projíždělo.
takže si myslím, že je lepší ne dítě přivázat do kočáru, ale nechat volně pobíhat a hlídat a hlavně vysvětlovat, proč tam nemuže.

 kreditka 


Nežijem ve Venezuele 

(18.11.2010 9:41:32)
a tudíž se těžko budeme všichni chovat jako indiáni tam. Sorry ale je neskutečný kolik lidí se uživí podobnýma ptákovinama jako jsou tyhle výzkumy, kdy se porovnává úplně jiné prostředí s tím naším.
 Binturongg 


Re: Nežijem ve Venezuele 

(18.11.2010 10:15:28)
kreditko - ale prazáklad, instinkty, to "přirozeno" máme všichni stejní. Tvoje děti jsou totéž jako kterýkoli jiný primátek, indiánek, černoušek...
Takže to, že žijeme v "civilizovaném" světě, ještě neznamená, že je vše ok a nelze srovnávat... ~;)
 kreditka 


Re: Nežijem ve Venezuele 

(18.11.2010 10:45:18)
Mě prostě nedojme, že indiánka ve Venezuele se neohlíží za dítětem, pro mě je tato studie jen další zbytečnou, ne které se někdo chce přiživit. dneska zkoumání s prominutím takových kravin je velký byznys. Vzpomeňme kolik rodičů je ochotno platit kurzy AJ pro nemluvňata, protože někdo výzkumem něco zjistil. Nejsem proti výzkumu jako takovému, ale jsem proti výzkumu z prominutím blbostí
 Bumbi&05,08,10 


Re: Nežijem ve Venezuele 

(18.11.2010 13:44:45)
kreditko, mě třeba tenhle způsob celkem pomohl - naučili jsme děti a učíme je, že si mají hlídat ony nás. Je v jejich zájmu si pohlídat, aby nás neztratili z dohledu.
Další věc je to, co zmiňuje autorka - nejde to úplně tak, jako u indiánů, protože jsou tu auta - tam holt musíme dít naučit, kde se smí pohybovat a kde je to životu nebezpečné, že musí zastavit před obrubníkem apod.
Ale jinak opravdu díky inspiraci z knihy Koncept kontinua se naše děti naučily hlídat si svého dospělého.
Ale teda vyžadovalo to dost přeprogramování sebe sama, otočit se a jít a nedívat se po dítěti. Dítě kolem 18 měsíců se nevzdalovalo od rodiče dále, jak na 2 metry (ověřeno s více dětma ~;)). Pohybovali jsme se mnohem rychleji, když jsem šla před dětmi, než když jsem se je snažila hnát před sebou, zajímavá zkušenost.
 KoproFka 


Re: Nežijem ve Venezuele 

(18.11.2010 15:02:07)
Jo, tak to je ono - já tuto knihu sice nečetla, ale udělala stejný objev - tedy o něco později, než v 18-ti měs., tak cca na 3-letech - do té doby jsem hodně vozila - bydlím v Pze a jsem typ na celodenní (půldenní) výlety po městě a to bych bez kočárku těžko zvládala.
Syn byl zdrhací vždy a všude, jakmile byl vypuštěn, nabral směr ode mne a pohyboval se závratnou rychlostí už od 1 roku. To že já za ním pak cválám byla pro něj výborná hra, a to doslova, pro mne už to tak veselé nebylo. Dodnes si vzpomínám, že jsem se musela ve zlomku vteřiny rozhodnout, zda-li nechám kočár stát a doženu ho bez něj, nebo je nebezpečí dost daleko a já to zvládnu i s kočárem...

Problém jsem nakonec spatřila v tom, že čím více já si hlídám jeho, tím víc si on nehlídá mne.
Vždycky, když si ho jakože nevšímám a jdu rychle svou trasou, drží se vedle mne v podstatě automanticky. Zejména když spěcháme, má fakt strach, aby mne neztratil.

Nevím, zda-li by to fungovalo i dříve, tedy když byl menší. Myslím, že jen v tom případě, že by prožil nějakou negativní zkušenosti s tím spojenou, tedy že by se mi ztratil na delší dobu. To se ale nestalo, fakt jsem ho hodně hlídala - ono to v Praze ani jinak nejde...
Tím to taky je - ty děti extrémně chráníme, protože i rizika a následky jsou extrémně vysoké...
 *Niki* 


Re: Nežijem ve Venezuele 

(18.11.2010 15:32:13)
No, já udělala konkrétně v tomto zkušenost opačnou, proto si to přebírám po svém.
Dítě, které jsem nejvíce hlídala, mi nikdy neutíkalo a drželo se mě.
Vždy vím, kde se moje děti nachází a není to otázka kontroly či úzkostnosti, že by mohly utéct, ale spíš o možnosti zasáhnout v situaci, která se týká třeba nějakého chování a vyřešení situace. A to po pár zkušenostem s agresivními dětmi, které měly naprostou volnost po vzoru KK.
Hodně je to o povaze dětí, některé bude přirozeně následovat, jiné s jinou povahou ne.
 *Niki* 


Re: Nežijem ve Venezuele 

(18.11.2010 11:23:03)
Koncept kontinua jsem četla a hodně mi dala. Nicméně jsem vyselektovala, co je použitelné v mém konkrétném životě v konkrétních podmínkách, a co není jen otázkou přirozenosti, ale i vnějších podmínek.
Takže klidně porodím doma a budu mít dítě stále u sebe, budu mu dodávat sebedůvěru a postupně pouštět "otěže". Protože tohle není závislé na ničem jiném, než na mě.
Ale nepůjdu bez otáčení vpřed, protože jak píše autorka článku, bydlím v místě, kde jezdí auta, a ve městě a kolem silnic, a jasněže dítě by šlo za mnou, ale narozdíl od lesa by nesmělo udělat jediný chybný krok vedle, bo by ho smetlo auto. A že děti se kradou téměř před očima rodičů...
Prostě spoustu věcí aplikuju, protože mi je to tak přirozené, s podstatou souhlasím - ale ne vše mohu aplikovat na svůj život v konkrétním, naprosto nepřírodních a nepřirozených, podmínkách :-)
 Theend 


Re: Nežijem ve Venezuele 

(18.11.2010 12:04:22)
Mono, přesně tak. Koncept kontinua je velice zajímavá a milá knížka, ale někdy to ta autorka trochu přehnala. Článek vyjádřil i můj názor.
 Binturongg 


BOJ S PŘÍRODOU JE NUTNÉ VÉST VŠEMI PROSTŘEDKY! 

(18.11.2010 10:22:30)
Něco na tom bude.
Civilizace se bohužel podepisuje na všech oblastech našeho života a nadětech je to vidět opravdu hodně...

Občas mi to připomíná cimrmanovské BOJ S PŘÍRODOU JE NUTNÉ VÉST VŠEMI PROSTŘEDKY!

Nejsem žádná militantní,alternativní a batikovaná matka, spíše naopak, ale s psychikou mláděte se musí zacházet od narození přirozeně, jako v době kamenné :-) , původní instinkty a vše ostatní nevymizelo jen proto, že žijeme v civilizaci... ~;)
 Klarisanek 


Pouceni 

(18.11.2010 10:25:19)
Tak to jsem fakt nevedela a je mi clanek velkym prinosem, ze deti nemaji pojem z nebezpeci aut a tak je treba je nejakym zpusobem zabezpecit.
 Theend 


Re: Pouceni 

(18.11.2010 12:05:49)
Článek je polemikou s Konceptem kontinua, jeho smyslem není říct, že děti se musí chránit před silničním provozem.
 Bumbi&05,08,10 


Re: Pouceni 

(18.11.2010 13:57:38)
mě článek jako plemika nepřijde - i v té knize to Liedhofová píše, že v new yorku prostě nemůžeš chodit s dítětem jak o v pralese, je potřeba to přizpůsobit civilizaci.
Autorka jenom vyzdvyhuje to, co tam Liedhofová sama píše. A tak k tomu přistupuje, myslím, většina rodičů, co si Koncept kontinua přečtou. Nejde převzít vše nekriticky, ale přizpůsobit místu a kultuře, kde žijeme.
 Pawlla 


Re: Pouceni 

(19.11.2010 7:22:37)
"že v new yorku prostě nemůžeš chodit s dítětem jak o v pralese, je potřeba to přizpůsobit civilizaci."

Tak to snad chápe každý ne?Já v tom článku žádnou podstatnou informaci,nebo něco k zamyšlení nevidím.~d~
 helis78 


Zajímavé 

(18.11.2010 10:41:58)
Neříkám, že je to článek o ničem, je pravda, že nevím kdy příjde u dítěte ten okamžik, kdy se přestane batolit jen okolo mámy, ale prostě utíká poznávat, nemá strach z možného nebezpečí, které nezná.
Je dobré se občas nad něčím zamyslet.
 kreditka 


Re: Zajímavé 

(18.11.2010 10:48:55)
No ono je otázka jak by se ta indiánka zachovala v situci, kdy ji dítě běhá uprostřed městského provozu, pochybuju, že by si šla dál svou cestou a po dítěti se neohlédla. Článek je podle mě moc "naivní" pochybuju že všechny venezuelští malí indiáni se drží matek jako klíšťata
 Binturongg 


Re: Zajímavé 

(18.11.2010 11:02:58)
kreditka - "pochybuju že všechny venezuelští malí indiáni se drží matek jako klíšťata"

hm, tak o tom nepochybuj! ~;)

Pokud se mládě chová jinak, ohrožuje sebe i tlupu na životě, takže zrovna u těch přírodních národů to tak prostě je... ~d~
 susu 
  • 

Re: Zajímavé 

(18.11.2010 11:16:07)
Patrně v rámci přírodních zákonů je odlišné mládě odstraněno.(sežere ho jaguár nebo se utopí v řece,...) Venezuelské matky tomožná neřeší, my holt ano.
 Veronika 
  • 

Re: Zajímavé 

(18.11.2010 11:26:15)
Samozřejmě,že si hlídá matku.Problém je v tom,že na venkově,kde je provoz roven nule dám dětem ??absolutní svobodu??,ale v městském provozu to není praktikovatelné.Co ohrožuje malé indiány?V jejich prostředí téměř nic.A nemusíme chodit daleko.Moje prababička pracovala na poli a své děti brala sebou.Prostě je nechala a oni si jí pohlídaly.Jenže v té době projel maximálně koňský povoz.Kůň před dítětem sám zastaví,protože má mozek a vozku.Náklaďák mozek nemá a jeho řidič ,byť ho ve většině případů má i když šlápne na brzdu,tak tu naloženou káru prostě nezastaví.A popravdě,která z nás nechá své dítě běžet proti náklaďáku a bude čekat zda uhne či zastaví.Nejsme přecitlivělé,jen se přizpůsobujeme době a prostředí ve kterém žijeme.Indiánům se prostředí nemění a šátkování na to má vliv roven nule.Kolik lidí v republice nikdy nepoužili kočárek a přesto své děti houfují.Já patřím mezi ně.A přesto bych neignorovala,kdyby syn přebíhal silnici bez rozhlédnutí a já se jen dívala zda mu to vyjde či ne.Až budu žít v prostředí indiánů,tak bude s hlídáním konec.
 rachomejtle 
  • 

Re: Zajímavé 

(18.11.2010 13:18:58)
Mě fascinuje zavedené klišé, že na venkově je provoz roven nule. Tak takový venkov neznám. U tchýně, když potřebuju s dítětem někam jít, musím nejdřív po krajnici silnice, což nejde bez kočáru, dvě osoby vedle sebe se nevejdou. A nebo na zádech. Chodníky tu samozřejmě téměř neexistují, druhá varianta je terén pole, procházka v oranici, les je tak daleko, že by tam dítě ani nedošlo. Zaplaťpámbu za město. Znám spoustu měst, kde je do lesa jednodušší a kratší cesta než na venkově. A to nemluvím o období od září do května, kdy se topí a vyjít na vesnici ven je téměř zdraví nebezpečno.
 Bumbi&05,08,10 


Re: Zajímavé 

(18.11.2010 14:00:32)
vždyť ten článek je právě o tom, že ve městě musíš přidat ještě další pravidla. Ani inidiánka by nenechala svoje dítě běžet do jaguářího doupěte (nenapadá mě teď lepší příměr, prostě instinkt matky velí mládě chránit - v naší civilizaci před autama, např.).
 Hilly. 


Náš pes 

(18.11.2010 11:54:34)
nám neutíkal jen jako velice malé štěňátko a opravdu za námi chodil..Jak povyrostl..do takového toho psího"batolecího" věku, zdrhal taky, až dospěl, tak už zase ne.V pralese jsou trochu jiné podmínky jak na rušné ulici. V pralese může dítě odběhnout třeba deset, dvacet metrů a nemusí to znamenat smrt. Na ulici odběhne metr a může to mít fatální následky(auta, ztráta na koupališti, nákupním centru)
 Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 


díky 

(18.11.2010 12:14:01)
za vysvětlení. Zdá se mi to rozumné.

My jsme s utíkáním dětí měli velký problém, pořád máme, utíkají víc než jiné děti. Ale lepší se to.
 Iva 
  • 

Chápu 

(18.11.2010 12:38:11)
Proč mi syn utíkal na i louce a v lese? Úplně všude, kde jsme byli? A vůůůbec se neotočil a nekoukal, kde jsem? Ani kde je táta? A milovaná babička?
Jo ták, protože jsem udělala výchovnou chybu. Jsem zkrátka matka na prd.

Ještě že už je mi to jasné, je mi o moc líp.
 maja 
  • 

Re: Chápu 

(18.11.2010 12:44:12)
skutečně je to zajímavé...máme tři děti, první utíkalo kam se mu zachtělo i v lese, druhé již ne , nebo jen vyjímečně a to třetí ( po 8 letech od těch 1.) to ano nenapadne.... fakt nevím čím to je, jen vím, že to tak je
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Chápu 

(18.11.2010 13:12:19)
U nás naopak, nejvíc utíkací (ve smyslu pořádání výprav) je to třetí - na druhou stranu, na ulici se málokdy trucne a raději se za mnou vydá.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Chápu 

(18.11.2010 13:11:20)
Někdy utíkají prostě proto, že je honíme. Nedáme jim možnost prozkoumat svět "bez dozoru". Tím nechci říct, že je to tvůj případ, jen jedna z možností.

Jedno vypuštění na louku po setrvalém omezování všude to náhle nezmění.
 Iva 
  • 

Re: Chápu 

(18.11.2010 13:24:07)
Nenene, to já nehonila, naopak jsem ho nechala odběhnout co nejdál a teprve pak běžela, protože jinak bych se naběhala jak Zátopek...
Je pravda že hyperativní, má dysfázii a spoustu dalších problémů... Ale o tom to není.

Mě spíš vždycky zvedne ze židle to přirovnání - Indiánky a Afričanky dítě neodloží, to je přirozené a správné. Zatímco my civilizací postižené Evropanky odložíme dítě do kočáru, což je proti přírodě.

Možná.

Ale za 15 let tihle malí Afričánci vyfasují samopaly a v hloupé občanské válce zastřelí kdekoho, klíďo i vlastní mámu. Tu občanskou válku šéfují bohatí jiní Afričané, které mámy taky v dětství neodkládali...
A tihle malí Indiánci začnou pašovat drogy, protože jim kolikrát ani nic jiného nezbývá, díky tomu, že civilizace ve formě vzdělání a práce k nim nezavítala. A taky vyfasují flinty a taky po sobě střílí...

Takže tyhle teorie co je přírodní, to je správné... Soráč.
 Bumbi&05,08,10 


Re: Chápu 

(18.11.2010 13:54:17)
Ivo, moc nerozumím tvojí paralele mezi samopalama a přirozeným chováním ke kojencům... Nevidím souvislost ~d~
 Iva 
  • 

Re: Chápu 

(18.11.2010 17:04:23)
Omlouvám se za nejasný příspěvek.

No, že dnešní adorace toho, jak se jiné národy na jiných kontinentech chovají k dětem, je trochu nemístná.
Že to, že své děti nosí celý den na těle, že s nimi spí od narození v posteli, že... neznamená, že je na celý život vyhráno.

Že stvořit z dítěte slušného a plnohodnotného člověka je práce nadlouho.
 Bumbi&05,08,10 


Re: Chápu 

(18.11.2010 20:36:35)
to je bez debat, s tím se nedá polemizovat ~;)

ale asi ani s tím, že je důležité, jak se k mláďatům chováme a že je tím programujeme na celý život. Že se to někde nezvrtne, není zaručeno nikdy, děti stejně kopírují chca-nechca svoje rodiče...
 Margot+1 


Re: Chápu 

(19.11.2010 15:25:52)
Máš pravdu, v důsledcích to tak je.
Jenže ty samopaly a drogové cesty taky nejsou v tamní společnosti nic přirozeného, to je vliv naší civilizace.
Já si občas moc ráda připomenu, jak Formánek píše o svých Mentawajcích, že na děti nikdy nekřičí, protože by se jejich duše mohla leknout a utéct do lesa, nebo že si nestříhají vlasy, protože v nich sídlí vzpomínky... ~;((
 margaux 
  • 

Re: Chápu 

(20.11.2010 3:39:15)
často se taky zapomíná, že přirozené je že třetina dětí se nedožije pátých narozenin - jak je tomu u těch úžasných přírodních národů v africe, které jsou předkládány jako vzor, no nekazí je takové civilizační neřesti jako lékařská péče a hygiena...
 Anna 
  • 

Re: Chápu 

(20.11.2010 8:11:21)
Do Afriky jezdíme pravidelně a upřímně nechtěla bych být dítětem narozeným africkým rodičům. Z rozhovorů s nimi jsem zjistila, že vnímají rodičovství dost jinak než Evropané. Pro nás je dítě to nejcennější, co máme. U nich je to jinak, když chtějí dítě, tak si ho prostě udělají, není to nic, co by si nemohli vyrobit nové. Když je potřeba, dítě bez problémů prodají. Znásilňování dětí v rámci rodiny není nic neobvyklého, matky tomu přihlížejí(např. JAR nejvyšší dětská úmrtnost spojená se znásilňováním). Evropská matka by byla schopná svého muže zabít v takové situaci. Ano - dítě neodkládají a je stále s matkou, dokud ji potřebuje, pak ho dle potřeby prodají nebo znásilní.
 withep 


Re: Chápu 

(20.11.2010 9:58:29)
Jestli ona není ta kolonizovaná Afrika už poněkud zkažená...? Ti rodiče, se kterými jsi hovořila, byli ještě příslušníky něčeho, čemu bychom mohli říkat přírodní národ? Žili izolovaně od civilizace, moderních zbraní a drog (tak jako ti Yequáni, mezi kterými žila Liedloffová)?
 Anna 
  • 

Re: Chápu 

(20.11.2010 17:42:53)
Takhle to tam bohužel chodilo vždycky. Oni prostě mají jinou mentalitu. Dítě vždy bylo něco, co se prostě vyrobí, neplodnost apod. prakticky neznají, oproti tomu jídlo, dobytek bylo něco, co se jen tak nevyrobí. Tudíž pro ně měl dobytek větší cenu než děti. Když dobytek pošel, prodali se děcka do otroctví, aby bylo na dobytek. Z pohledu Evropana neuvěřitelné, z jejich pohledu normálka. Myslím, že kolonizace má i pozitivní vliv viz zneužívání dětí. To pro ně je taky v podstatě běžná situace. Nyní už jsem tam slyšela o tzv.zlepšení, které spočívá v tom, že v rodině je vyhrazeno ke zneužívání jen jedno dítě. Na zvracení je mi z toho pořád.
Totéž by se dalo říct o agresivitě. Nevím proč, ale v Evropě panuje názor, že před kolonizací si ti černouškové v Africe žili mírumilovně a vůbec nebojovali. Což není pravda. Naopak jednotlivé kmeny tam spolu vždy válčili. Když jsem se ptala na důvod, nikdo nechápal na co se to ptám. Jim přišlo přirozené proti někomu bojovat. Snažila jsem se vysvětlit, že se ptám na důvod, protože mě zajímá, jestli se daný problém nedaří vyřešit mírovou cestou. Nechápali, boj mezi kmeny berou jako přirozenou součást života. Co mě překvapilo ještě víc bylo, že když vyvraždí znepřátelený kmen, nekončí to tím. Najdou si jiný kmen, proti kterému bojují.
Pokud jde o drogy ty tam byly vždy (jak lehčí typu Katha, tak tvrdší), z Evropy přišly jen vyspělejší způsoby výroby a použití.
Zbraně a zabíjení tam taky byli vždy, zase jen se změnila technika - místo mačety samopal.
 withep 


Re: Chápu 

(20.11.2010 20:53:00)
To je fakt šílené, no, neuvěřitelné ~a~.

Nicméně JL nelíčí divochy jako nějaké dokonalé mírumilovné lidi, kmeny mezi sebou válčí a zabíjejí se, zdánlivě (očima Evropana) kvůli malichernostem. Jindy spolu obchodují a při obchodu je pro ně důležitější zachovat dobré vztahy než vytěžit co nejvíc. Když se na to ale "podívám srdcem", tak mi skutečně připadá správnější (ve smyslu přirozenější) bojovat na život a na smrt s cizím kmenem, který třeba představuje teritoriální konkurenci, a přitom se chovat s citem k miminkům, než obráceně (jak je obvyklé u nás na západě). Mně prostě připadá neskutečně kruté, že se novorozenci odebírají matkám a prvních pár hodin tráví v naprosté samotě; mezi dospělými lidmi zažívají takovou samotu jen ti nejhorší zločinci a i ti jsou na tom líp, protože jakousi porci samoty už někdy zažili, dokáží ji racionálně zpracovat, mají pojem času a vědí, že to jednou skončí a kdy, a v neposlední řadě si to zasloužili.

Takže ano, je fajn, kam jsme se posunuli, že máme diplomacii, demokracii a všechny tyhle vymoženosti moderní doby. Ale proč to musí být vykoupeno takovou odtažitou, necitlivou péčí o děti?
 Anna 
  • 

Re: Chápu 

(21.11.2010 8:43:21)
Nezlob se,ale ty jsi asi v Africe nikdy nebyla, protože pak bys nemohla napsat něco takového. Já mám sice kluka. Ale jsem raději, když mi ho na pár hodin po porodu sebrali a teď žijeme v bezpečné zemi, než abych ho měla po porodu hned u sebe, ale sem tam ho otec znásilnil a bylo to bráno jako ok, v noci přijel znepřátelený soused, který by ho umučil k smrti. Díky bohu za moderní civilizaci. A holky jsou tam na tom ještě hůř, být ženou v Africe, je doslova za trest.
 Anna 
  • 

Re: Chápu 

(21.11.2010 10:33:08)
Ještě bych doplnila, že v Africe se znásilňují i miminka, což se také podílí na vysoké kojenecké úmrtnosti. Takže i takhle vypadá rodinná péče v Africe.
 Pawlla 


Re: Chápu 

(21.11.2010 12:22:47)
Anno,ale Whitep se ptala na něco jiného.Vyhledej si to~;)
 withep 


Re: Chápu 

(21.11.2010 19:52:55)
Ano, Anno :-). Řečnická otázka - proč to musí být buď, anebo? Zdá se mi, že zavrhuješ inspiraci tím pozitivním, jako by byla podmíněna nutností převzít i to negativní.
 Inka 
  • 

Nesouhlasím 

(18.11.2010 13:35:51)
Tak tohle psal někdo, kdo nezná moje dítě. Utíkal kdekoli a šílenou rychlostí. Na dovolený jsme ho kolikrát hledali, na hřišti jsem si nikdy nesedla ani na minutu. I z bytu odešel a vylezl o patro výš. Jak jsem záviděla maminkám, co se jich děti držely za nohu a brečely, když si měli hrát samy na písku. A taky se ničeho nebál, klidně by odešel i s cizím člověkem.
 Bumbi&05,08,10 


Re: Nesouhlasím 

(18.11.2010 13:50:15)
Inko ale to je o tom, jak to dítě naučíš. jestliže věří, že i když se "ztratí", je vše ok, jasně, že bude s klidem utíkat.
Moje děti nejsou ustrašené, nebrečí, když se ztratí, ale začnou hledat a volat - a tohle se ale děje jenom ve fázi, kdy je učíme, že si nás musí hlídat, tak kolem 10-13 měsíců /podle toho, kdy mi který dítě začalo chodit/. Později už prostě ví, že si mě opravdu musí hlídat, že nečekám a nehledám je, je v jejich zájmu mít mě na dohled.
 Inka 
  • 

Re: Nesouhlasím 

(18.11.2010 13:55:12)
Já jsem ho nic neučila. Jak se postavil na nohy, tak šíleně rychle zdrhal. To nemluvím o odrážedle:) Důvěru asi měl, protože se fakt ničeho nebál.
 Bumbi&05,08,10 


Re: Nesouhlasím 

(18.11.2010 13:58:25)
Neběhala jsi za ním? Nehonila ho? Nechala ho se "ztratit" (řízeně)? A i přes to zdrhal dál?
 Inka 
  • 

Re: Nesouhlasím 

(18.11.2010 14:10:08)
Neběhala, teda původně. Pak už radši jo, když se párkrát ztratil.
 Hanka 75 


Re: Nesouhlasím 

(18.11.2010 15:13:46)
něco na té vývojové fázi možná bude, ale já mám dvojčata a vychovávala jsem je stejně, přesto jsem jasně viděla, jak se jeden chlapeček v 14-15 měsících pustil klidně přes celou hotelovou chodbu, druhý šel tak do třetiny dále ne, ohlížel se mnohem více a prostě si měl hlídal víc.
Přitom vědomě vím, že jsem je vychovávala stejně (podvědomě těžko řícti). Dávala jsem jim myslím hodně volnost v tom, aby šli na výzvědy, vrátili se, myslím, že jsem se řídila svými instinkty. Na výpravy ode mne je podporuji, nechávám, sleduji (též nesleduji-jsou dva, to je fakt situace kolikrát) a vždy (opět jsou dva) je náruč, pohled jako podpora. Jeden je divočejší, odvážnější, více hrr do všeho, druhý je jiný. Je zajímavé, že ten společenštější se mě držel na chodbě hotelu (i jinde) blíže, ten co se více bojí cizích lidí se klidně vydával na takovéto průzkumy, klidně po schodišti do jiného patra by myslím šel.


 KoproFka 


Re: Nesouhlasím 

(20.11.2010 4:20:07)
...hlavně je to ale o povaze a temteramentu toho děcka!!! howgh
 Jíťa 
  • 

Re: Nesouhlasím 

(18.11.2010 14:36:33)
Jestli to nebude tím.
Já si na hřišti klidně seděla a znovu sedím. Zvedám se až, když slyším známý hlásek volající: "Mamííííííí." A to ještě napřed zjistím, jestli je vůbec potřeba se zvedat, nebo stačí jen se dívat, co se ten špunt zase naučil.
 Inka 
  • 

Re: Nesouhlasím 

(18.11.2010 15:27:01)
Když jsem si sedla šílenou rychlostí zdrhal pryč.
 albert1 


Re: Nesouhlasím 

(18.11.2010 15:49:58)
Inko, znam take jedno takove utikaci dite, jako mate Vy. Jen malokdo by zustal sedet a cekal, az se vrati, proste je bavi to litani, nasledky neresi.

Myslim, ze i v tom pralese se stavaji nehody, neverim 100% romantice v Konceptu.
 Jíťa 
  • 

Re: Nesouhlasím 

(18.11.2010 21:29:02)
A to nějak vadí?
Většina normálních dětí má ten instinkt, že si mámu hlídají sami. Není potřeba je neustále pronásledovat.
 withep 


Myslím,... 

(18.11.2010 13:36:07)
... že Liedloff to formuluje tak, že ty děti nám utíkají, protože je honíme. Je to jejich způsob, jak získat naši pozornost. Nebezpečí jsou v pralese taky, jsou tam divoká zvířata a jedovatí hadi. Je to otázka důvěry; matka důvěřuje dítěti, že se jí bude držet. My dětem nevěříme, proto si je hlídáme. A čím víc si je hlídáme, tím míň na sebe dávají pozor samy.
 Gaudí+2 
  • 

Re: Myslím,... 

(18.11.2010 13:50:00)
je to tak, jenže kde tu důvěru v děti vzít? A kdy?
Třeba u nás na vsi, když jdem např. po lesní cestě, tak za mnou děti cupataj, občas zajdou pro něco do lesa, ale drží směr. Nelítám za nimi, neokřikuji je, prostě jen tak jsme. Jak vyjedu do města, tak bych si to samozřejmě nedovolila, i když jim důvěřuji, ale nedůvěřuji tomu městu, tomu okolí
 Bumbi&05,08,10 


Re: Myslím,... 

(18.11.2010 13:52:28)
tak naučíš i děti tomu městu nedůvěřovat, budou se tě tam držet blíž, nebo se budou držet navzájem za ruce (naše aktuální fáze, děti 2 a 5 let).
 karma 


Re: Myslím,... 

(18.11.2010 14:59:34)
Ono asi to není nastaveno: kde ji vzít, protože tam je premisa, že důvěru nemá/posléze má. Myslím, že v tom je to kontinuum, že matka a dítě jsou z přirozenosti na sebe vázáni silným poutem, primitivní, resp. přirozená matka, která dítě jako miminko nosi na sobě (jejich fyziologické i jiné fce jsou dokonale sladěny), toto pouto nepřeruší, proto na sebe spoléhají, posléze zodpovědnost za sebe sama přebírá dítě X (V OPOZICI) jsou matky "západní", které toto přirozené pouto přeruší tím, že dítě odkládají mimo sebe (kočárek, postýlka)a tím to přetnou...
 withep 


Re: Myslím,... 

(18.11.2010 15:47:26)
Souhlasím. Západní mateřství je takové odtažité, nerespektuje, že v určité fázi života potřebují mít děti matku v těsné blízkosti, aby se pak mohly začít odpoutávat, až přijde čas. Porodit, odstřihnout, pár hodin na novorozenecké, pak teda rooming, ale nebrat do postele (očistky, spadne, zalahnete ho). Doma už je to lepší, už i "tady u nás na západě" praktikuje hodně rodin společné spaní a děti se nosí v šátcích. Malinkaté děti separujeme, ale když začnou běhat po svých, chceme, aby se nás držely. Ony to mají od přírody nastaveno jinak a zcela pochopitelně jsou z našich požadavků zmatené a "zlobí" a utíkají.
 Veveruše 


Re: Myslím,... 

(19.11.2010 1:50:40)
Neřekla bych, že odkládání mimo sebe naruší vzájemnou důvěru, rozhodně tedy ne důvěru matky v dítě. Svým dětem celkem důvěřuju (mladší syn je temperamentnější, takže moje důvěra v to, co od něj můžu čekat, je o maličko menší~;)) a nikdy mi venku neutíkaly, přestože jsem je šátkovala minimálně a jako miminka pobývaly venku převážně v kočárku. Že je silnice nebezpečná, pochopili oba velmi rychle - venku mimo dětská hřiště začali oba ťapat kolem 14. - 15. měsíce, kdy jejich chůze začala být jistější. První, co jsem je naučila, bylo, že se chodí jen po chodníku. Naopak se oba rozčilovali, když do silnice vstoupil někdo jiný. A mladší donedávna odmítal chodit po chodníku mezi domy, kde je současně vjezd do garáží - marně jsem mu vysvětlovala, že to není silnice, vždycky se chtěl nechat nést. Trochu jsem to nabourala tím, že jsem jim v létě dovolila běhat na silnici v loužích (na chodníku bylo louží málo~t~), museli jsme si to pak ujasnit, že stále platí obecné pravidlo, že na silnici chodit nesmí, pokud jim to výslovně nedovolím~2~. Za ručičku ani jinak jsem je nevodila nikdy, jen při přecházení silnice. Ale pravda je, že bydlíme na okraji Prahy, v centru bych asi byla opatrnější~d~
 Pawlla 


Re: Myslím,... 

(19.11.2010 7:25:56)
Důvěra je hezká věc,ale nezlobte se na mě rodič musí mít přehled kde je dítě ne naopak.
 Ilona a její holčičky 
  • 

Re: Myslím,... 

(19.11.2010 9:04:56)
Jsem asi špatná matka. Nikdy se mi nelíbily děti v šátku, obě holčičky jsem odvozila v kočárku a ve městě je vodím za ruku. Teď už tedy ne, jsou už dost velké. Na hřišti ať si dělají co chtějí, ale ve městě je chci mít pod kontrolou. Howg.
 Katka +3 


Re: Myslím,... 

(18.11.2010 16:50:07)
Já si to přebrala tak, že v zájmu zachování života jedince a druhu vybavuje příroda každého jedince určitými sebezáchovnými mechanizmy(dítě si hlídá blízkost pečující osoby třeba). Ale protože příroda málokdy plýtvá, ve chvíli, kdy dospělí začnou na dítě přehnaně dohlížet, jsou tyhle instinkty dítěte "vypnuty" jako nadbytečné.
Sama mám 3 děti, všechny neseparované, šátkované, kojené atp. a žádné z nich nebylo prchací. Sami si mě hlídali a hlídají, i v době, kdy dávno nechodí za ruku, vědí, že před přecházením hlavní silnice se mě musí chytit( ti dva menší). Nikdy jsem jim to nijak nevysvětlovala, prostě to tak je a hotovo. Příroda je moudrá a děti zatraceně chytré, jen jim musíme věřit.
 Zejm 


Re: Myslím,... 

(18.11.2010 21:22:06)
To je zajímavé. Mám tři děti, ta prostřední spala s námi, byla dlouho kojená, nošená v šátku... A přesto je absolutně utíkací. Je jí to prostě úplně jedno. Dodnes. A to je jí šest.:-)
Ta nejstarší sice byla kojená, ale šátek jsme neměli a spinkala v postýlce. Byla a je úplný vzorňáček. Dodnes se mě drží, když někam jdeme spolu (jinak už chodí sama, je jí devět~:-D).
No, a u té malé uvidíme. Kojení se nám nepovedlo, šátek doktor zakázal a spinká nejradši v postýlce ~d~
 Veveruše 


Re: Myslím,... 

(19.11.2010 1:53:50)
Můžu se zeptat, proč Vám doktor zakázal šátek? Myslela jsem, že má jen samá pozitiva, z lékařského hlediska zejména na kyčle, pokud je správně uvázaný.
 Veveruše 


Re: Myslím,... 

(19.11.2010 1:53:50)
Můžu se zeptat, proč Vám doktor zakázal šátek? Myslela jsem, že má jen samá pozitiva, z lékařského hlediska zejména na kyčle, pokud je správně uvázaný.
 withep 


Re: Myslím,... 

(19.11.2010 7:00:42)
Nám taky doktorka zakázala. Cvičili jsme vojtovku kvůli predilekci hlavičky a špatně zapojovaným břišním svalům. Pak se ukázalo, že nedoporučuje šátek ani zdravým dětem. Prostě konzervativní doktorka.
 Rapiti 


Re: Myslím,... 

(19.11.2010 10:30:27)
My jsme taky cvičili Vojtovku, kvůli predilekci a takovým těm nepřirozeným záklonům hlavičky. Takže jsem o to víc nosila v šátku, ale skoro do půl roku v poloze v klubíčku. Ten šátek mu právě bránil v těch záklonech, takže mu to pomáhalo. Podle mého jsem šátkováním a klubíčkováním napomohla tomu, že jsme rehabilitaci mohli ukončit už v 5 měsících, jinak by to jistě trvalo dýl.

Ovšem nevidím souvislost mezi utíkáním či neutíkáním dítěte a nošením v šátku, to je spíš o temperamentu každého jednotlivého dítěte.
 Rapiti 


Mně tahle myšlenka v knížce otevřela oči 

(18.11.2010 20:12:11)
První dítě se mě drželo jak klíště a nikam neutíkalo, takže jsem nebyla připravená na druhé utíkací. Syn zdrhal, jak jen mohl a nic nepomáhalo. Občas se někde zasekl, nebo chtěl jít jinou cestou a bylo dost těžký ho přesvědčit, aby šel tam, kam jsem chtěla já. Po přečtení knihy jsem si uvědomila, že nejvíc ty děti zdrhají, když se máma zastaví. No jasně, máma by přeci měla zastavit v cíli nebo na bezpečném místě. ~5~ Takže jsem nasadila svižné tempo tak, aby mi děti sotva stačily a moc jsem se neohlížela. Začala jsem to trénovat na bezpečných místech (v parku a tak). A, ejhle, syn během cca měsíce přestal zdrhat, protože měl spoustu práce s tím, abych mu nezdrhla já.
Občas se mi hodí takováhle jednoduchá změna, díky které se mi náramně uleví. Pak si vždycky říkám, vždyť je to tak jednoduchý, jaktože jsem na to nepřišla sama.
 Liškodlak 


Re: Mně tahle myšlenka v knížce otevřela oči 

(18.11.2010 22:07:09)
No, já jsem knihu též četla, zdálo se mi to jasný, navíc jsem měla totéž natrénováno se psem, zpočátku se mi i mírně dařilo, ale bohužel, v civilizaci si nemůžu dovolit mrně spustit z očí či dosahu ani na pár sekund a o tom to je, tudíž mám nakonec dítě zdrhací. Ale jak pobírá rozum, pomalu se to zlepšuje.
 *Niki* 


Re: Mně tahle myšlenka v knížce otevřela oči 

(19.11.2010 15:51:14)
Rapiti, já s tím v podstatě souhlasím, vlastně nemám problém souhlasit v teoretické rovině s čímkoliv v oné knížce. A ve spoustě situacích tak instinktivně jednám (knížku jsem četla před rokem, ale chovala jsem se tak mnohem delší dobu).
Problém nastal až s tím, že jsme donedávna bydleli u rušné silnice a po prvním dítěti-klíštěti, přišlo druhé zdrhací, a pak s tím, že je docela jednoduché zvládat jakoukoliv metodu, pokud je stav 1:1. Ať jsem s jakýmkoliv dítětem, není problém, aby mne následovalo.
Pokud mám 3, různého věku i tempa chůze, pak se musím přizpůsobit "nejslabšímu článku" řetězce. Takže pokud jdu tempem dvouleťačky a to zdrhací je to čtyřleté, dochází občas k infarktovým situacím.
Nemůžu ji jen nosit, bo vždy nechce, abych mohla jít v souladu se staršími, naopak její tempo starší zdržuje, takže občas zdrhnou a já je ani nahánět nemůžu, bo nemůžu utéct od mladší.
Občas blbý situace.

A občas nelibě reaguju na kontinuální teoretizování někoho, kdo nebydlí ani u silnice, ani nemá víc než 2 děti, a na procházky chodí do parku, jinak jeho děti sedí v autě ~;)
Mám i spoustu příležitostí trénovat psychickou odolnost třeba v MHD, to jsou taky lahůdky ~;)
 Rapiti 


Re: Mně tahle myšlenka v knížce otevřela oči 

(19.11.2010 20:02:11)
Mono, to je fakt, já mám děti dvě a skoro 5 let od sebe, takže mně nevznikají tyhle situace.
 DitaB 


Re: Mně tahle myšlenka v knížce otevřela oči 

(20.11.2010 13:54:03)
Mono,

já bych asi vzala to nejmladší dítě do šátku, i když ono nechce. Na mě to působilo trochu tak, že tím, kdo u Vás v tomto případě rozhoduje, je právě to nejmladší dítě, nikoli máma a její aktuální potřeby...

Vždycky, když nějaké dítě vidím "zlobit", "neposlouchat", utíkat, protestovat... - tak se nakonec ukáže, že opravdu jen testuje rodiče // dospělé a chce dostat nějaké jasné hranice.

Tohle není jen konceptuální teoretizování ~;) - takto hovoří mj. i "respektující" výchova, systemické konstelace apod. Jinak osobně si myslím, že pokud nás tyto teorie něčím dráždí, pak s tím sami máme trochu problém. Řešením je nechat se inspirovat, ne vyprovokovat k negaci. Sama vím, o čem mluvím - u některých názorů mi trvalo pěkných pár let, než jsem přišla na to, že jsou pravdivé ~:-D

Vám osobně přeju vše dobré a šťastné děti.
 *Niki* 


Re: Mně tahle myšlenka v knížce otevřela oči 

(22.11.2010 23:17:06)
Dito, to nejmladší dítko má 2 a 1/4, v šátku nenosím :-) ale ano, nosítko a často kočár ještě používám. Zdrhací tendence prostředníka to ale nijak extra neřeší.

Jinak mě nedráždí teorie, naopak, sama jsem psala, že s teorií stoprocentně souhlasím. Dráždí mě občas lidé používající teorii jako argument, když ji nikdy nekonfrontovali s praxí - viz rady s trpělivostí a správným jednání v mhd, když vozí děti jen autem, rady jak chodit s dětma od někoho, kdo má jedináčka a tak :-)
Spoustu situací nezažijí, ale teorii mají.

Každopádně možná se pletu, ale přijde mi, že vycházíš z výchovy. Já výchově přikládám velkou váhu, skoro 50%. Rozhodně na ní nestojí vše, výchova se pohybuje vždy jen v mezích mantinelů dotyčného. Geny jsou velmi silné...
 *Niki* 


Re: Mně tahle myšlenka v knížce otevřela oči 

(22.11.2010 23:32:13)
Každopádně, v jistém okamžiku jsem si vybrala, a to to, že raději nechám vyhrát dítě, a vědět, že časem s ním bude lepší domluva, než ho nechat přejet. S oběma mladšími dětmi jsem se do takových situací dostala, kdy mě prostě nenásledovali, klidně si sedli na zem, seděli čtvrt hodiny, a pak se zvedli a šli přesně opačným směrem, bez rozhlédnutí prostě vstoupili do silnice. Tehdy jsem se rozhodla, přijmu ze správných životních postojů co půjde, ale za svou hranici nepůjdu bez ohledu na to, jak moc to odporuje konceptuální teorii.
Dcera za mnou už jde, když jí zmizím z dohledu, zpanikaří a utíká za mnou, sleduje si mě. Každopádně ta prodleva několika vteřin, než se rozhodne, že mě bude následovat, by jí mohla být osudná. Já se pohybuju většinou jen kolem silnice, často po silnici, když chodník není.
V lese jim těch pár vteřin dám klidně a mohu kontinuovat, u silnice je i vteřina hodně.
Zní to asi sarkasticky, ale chci tím říct, že příroda nepříroda, někdy jsou okolnosti tím hlavním hybatelem :-)
Jsem neřidič, pohybuju se hlavně pěšky, trochu méně mhd.

Jinak - děti zlobí či zuří nejen proto, že hledají mantinely. Prostě jsou naštvané. Na něco či někoho. Jako my dospělí
 DitaB 


Re: Mně tahle myšlenka v knížce otevřela oči 

(5.12.2010 17:43:04)
Mono,

jasně, pokud někdo jen teoretizuje a nezkouší, případně ani sám ještě nemá děti ;-), pak chápu, že to není argumentačně nosné.

Já jsem spíš reagovala na to, jak jste psala, že nemůžete nejmenší holčičku nést, abyste stíhala starší "utíkače", protože ona pokaždé nechce :-).

Já jsem - jak jsem naznačovala, spíš "kontinuální začátečník a ochutnavač" - co jsem dodatečně zkoušela na sedmiletém, tak se postupně ujalo, ale to není průkazné, protože už tam hraje roli jiná vyspělost a komunikační úroveň než u batolete :-). Takže další "pokusy" až s dalším dítětem.

Mějte se pěkně!
D.
 11.8MartinaEmma12 


Do lesa s něma :-) 

(19.11.2010 13:15:53)
Knížku jsem nečetla. Bydlíme ve velkoměstě, syn prostě byl zdrahací, doteďka se o našem Jiříkovi vyprávějí legendy, kdy jsme se sešli s kamarádkama na pizzu, sedělo se na zahrádce, před pizzerii krásné dětské hřiště - všech cca 8 kamarádek sedělo, pojídalo pizzu a povídalo si, jejich děti na písečku stavěli bábovičky a já jediná prakticky lítala za synem - zkoušela jsme vše, dělat že ho nevidím, naplácat, vysvětlit, po dobrém, po zlém - nic. Jen já absolutně na dně. Začali jsme chodit do lesa, kde jsem prakticky nechala syna zdrhat, neutíkala jsem za ním, jen jsem ho na půl oka pozorovala. Syn se hodně zklidnil.
 withep 


Re: Nejen utíká... 

(19.11.2010 15:01:33)
Je na něm krásně vidět, jak je domlouvání, ječení a mlácení po zadku efektivní... Nikdy vás nenapadlo zkusit to jinak?
 Simona 
  • 

Re: Nejen utíká... 

(20.11.2010 1:09:13)
A krome hloupe poznamky, mas nejaky napad? To ho snad maji privazat? nebo co si predstavujes pod slovem "domlouvat? Tyhle prechytrale rady na pul huby jsou...
 withep 


Re: Nejen utíká... 

(20.11.2010 9:53:41)
Mám. Ale pokud ti už náznak přijde hloupý, zřejmě by to byla marná snaha. No, minimálně byste mohli zkusit zajít k psychologovi. Určitě bude mít víc autority než nějaký (můj) anonymní nick, byť by třeba jeho rada byla stejná ~;)
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


Hyperaktivita a LHDH 

(21.11.2010 7:53:33)
Obecně může být tato myšlenka zajímavá. Ale stejně jako každá dobrá rada, ani tato NEFUNGUJE VŽDY A NA KAŽDÉHO!

V širší rodině máme chlapečka s hyperaktivitou a lehkou mozkovou disfunkcí. Je mu šest, a jeho maminka ho nemůže ani na chvilku spustit z očí, neb do dneška naprosto neodhadne nebezpečí a klidně by vběhl pod auto nebo pod vlak, prostě proto, že chce utíkat a vůbec nekouká, kam.

Tak si říkám, jestli tyto případy nemusí přírodní národy řešit, což se mi zdá nepravděpodobné. (Maminka toho chlapečka měla dlouhý a těžký porod, prý od toho se nejspíš odvíjí dané problémy s nedokonalými nervovými spojeními). Pak by mě zajímalo, co by taková maminka "křovačka" dělala.
 Kačula+2 


Re: Hyperaktivita a LHDH 

(22.11.2010 5:42:58)
Hanko, nic! Protože by její hyperaktivní dítě dávno nepřežilo! Takže se vrátíme k přírodě se vším všudy, tudíž i k přírodnímu výběru a ty z našich dětí, které mají jakýkoli problém a jsou tím pádem "slabší" prostě nepřežijou. ~e~
 withep 


Re: Hyperaktivita a LHDH 

(22.11.2010 8:47:39)
A proč bychom se měli vracet k přírodě se vším všudy? Proč ne jen k tomu, co je prospěšné?

V pralese se asi tolik hyperaktivních dětí nerodí. Ví se, jestli je dítě hyperaktivní v důsledku dlouhého těžkého porodu nebo jestli je to kvůli medikaci při porodu použité? Byl by ten porod dlouhý a těžký, i kdyby se do něj nezasahovalo? Dlouhý těžký (=bolestivý) porod sám o sobě pro dítě nebezpečný být nemusí. Samozřejmě pokud porod neprobíhá optimálně "sám od sebe", není v pralese pomoci a dítě/matka třeba nepřežije, bohužel. Ale my se přece nemusíme vracet k přírodě se vším všudy, někdy to příroda nezvládne a my jí pomůžeme. Akorát že to my ne, my máme úžasnou medicínu a musíme do toho přírodě kafrat, i když je všechno ještě docela v pořádku.

Samozřejmě nemohu vědět, jak to bylo v tomto případě, nicméně moje zkušenost s porodnicí praví, že do porodu se zasahuje, i když je vše v pořádku a dokonce i když si to žena nepřeje. Ve zprávě mám napsáno "fyziologický nekomplikovaný porod, zdravý novorozenec". Ale VIDĚLA JSEM, že novorozenec zcela v pořádku nebyl. A jestli mu něco pomáhá se z toho vzpamatovat, pak jedině příroda, další utiskování přírodních sil, které v sobě má, by bylo jenom k jeho další škodě. Takže dejme tomu, že hyperaktivní dítě potřebuje bedlivější dohled, ale udupávat v něm tu přírodu dál a dál mu určitě neprospěje.
 Kvíza 
  • 

Re: Hyperaktivita a LHDH 

(23.11.2010 12:55:51)
A ta rada, jak si s utíkajícím dítětem poradit, je kde?
 Anna 
  • 

Zvířecí mláďata následují matku? 

(20.11.2010 8:03:58)
Autorce tohoto výroku doporučuji zajet si na safari. Tam by zjistila, že ani zvířecí mláďata vždy matku nenásledují. Strávili jsme měsíc v Africe a můžu říct, že doopravdy zvířecí mláďata matku nenásledují a že jsme se tam s mužem smáli, že ty potomci (ať už lidští nebo zvířecí) zlobí své matky stejně. Asi nejroztomilejší zážitek byl, když jsme viděli "nezvedené" slůně (asi v období vzdoru), které si šlo kam chtělo a slonice za ním pořád běhala, vždy ho přetáhla chobotem a ono to za chvíli udělalo znova.
 Pawlla 


Re: Zvířecí mláďata následují matku? 

(20.11.2010 8:26:52)
Anno,to je moc hezké,slůně v období vzdoru~t~
 karma 


chování pohle "pravzorců" 

(20.11.2010 13:59:40)
No, já pokud si pamatuju, tak jse z knihy hlavně pochopila, že prostě živočich se chová dle jakýchsi vrozených mechanismů, kdy ten z nehdůležitějších je snaha, abych přežil. Pokud matka nějaká osoba)má dítě stále při sobě-neb tj potřeba, aby nebyly tyto mechanismy ohoblovány rezignací vůči světu-chová se děcko prostě tak, že následuje matku (zdroj bezpečí), pak je prostě zodpovědno za svůj život samo a sakra se snaží, aby se mu nic nestalo. Pokud v určité fázi dojde k přerušení "důvěry" /není to důvěra v pravé slova smyslu, ale nenapadá mě lepší ekvivalent/, prvotně tak, že miminko bezmocné moc a moc chce mít živočišné teplo-nemá li ho, řve, není li vyslyšeno, řvát přestane, ale to není proces vyššího naučení se "být hodné", ale rezignace, vrozené mechanismy fungují pokřiveně (pamatuju si např, jak popisuje půl roční děcka indiánu, ktrí si hrajou u jámy, aniž by tam spadly...neb se prostě to půl leté dítě hlídá samo, nebo že si hrají běžně s nožem, apod X západní dítě, které od mala slyší "spadneš, píchneš se, pozor..." aneb jeho zodpovědnost za sebe sama přebrala matka...asi je těžko bavit se o fenoménu, který autorka popisuje v celé knize s někým, kdo ji nečetl, neb diskuse se zvrtává do nesmyslných konfrontací
mmch, já ji četla v cca roce dcery a lituju, že ne dřív, myslím, že když jsem se ohlédla zpátky, hodně momentů v jejím chovíní jsem pochopila.
 albert1 


Re: chování pohle "pravzorců" 

(20.11.2010 15:35:13)
Sisan, ja ji cetla take velmi podrobne, kdyz byl dceri asi rok, musim vsak priznat, ze mi v nicem nepomohla, vlastne ani nevim, v cem by mi mohla pomoci. Bylo to zajimave cteni, ale tak trochu z jine galaxie.
 karma 


Re: chování pohle "pravzorců" 

(20.11.2010 19:53:36)
Tak já se třeba snažím víc dceři věřit, nepoužívat právě ty prázdné fráze jako: pozor spadneš, když někam leze apod...jsem asi celkem úzkostlivá a moje matka/tchýně...rodina...tohle třeba nadužívá, tak se snažím to nedělat. Taky jsem si třeba uvědomila, proč dcera fakt nemohla být 10min v postýlce. Jak jsem šla na wc, řev. Fakt mě musela mít furt u sebe. Na druhou stranu jsem asi dělala blbě to, že jsem ji věnovala maximum pozornosti. Autorka tam má postřeh, že indiánky mají děcko neustále u sebe, ale ono je jen pozorovatel dění, ne hlavní hrdina. Já, jak jsem se ji stále snažila zabavit (fakt 18hodin) jsem to dělala blbě, asi. Nebo jak tam popisuje to obsedantní chování opice, která ač má nachystanou potravu pod nosem, nutkavě vykonává činnost, že ten banán balí/rozbaluje (teda doufám, že tj z týhle knihy). tj jako senzorická fráze z montessori.
Ale jsou matky, které se prostě chovají spontáně dobře (třeba moje švagrová je myslím taková "indiánka", ač nevytáhla paty z čr:-)).
 albert1 


Re: chování pohle "pravzorců" 

(20.11.2010 22:08:51)
Sisan, to je fajn, ze to nekomu pomuze, moje dcera je od pocatku velmi samostatna, nemela a nema zajem o noseni, prilisne mazleni a uz vubec ne spolecne spani, ma pritomnost v jejim pokoji ji vylozene rusila ve spani, je samozrejme rada, kdyz si s ni hraji, ale rozhodne to neprovozujeme cely den, umi se zabavit i sama, nejradeji ma spolecnost starsich deti, jsem za tu jeji povahu docela rada, protoze z jara dostane sourozence s vekovym rozdilem necele 2 roky.

S cim mam jedine problem, trpim od mala velkym strachem z ostrych predmetu, kuchynsky nuz nebo nuzky ji na hrani teda nemam odvahu dat.
 karma 


Re: chování pohle "pravzorců" 

(21.11.2010 9:57:39)
No, ne, že bych dělila svůj život na život před touto kmihou a za ní, ale zajímavá byla. Samostatnost dítěte (ve smyslu umět si sama hrát) je u nás problém, a všimla jsem si, že s tím má problém víc rodičů, co se snaží děcka hodně stimulovat (tím rozhodně neříkám, že je rovnítko mezi nesamostatností a aktivním rodičem, samozřejmě se možná věnuješ děcku víc než já...), asi jsme někteří nějak neodhadli míru.
Přeju mnoho radosti se dvěma parťáky, at je druhý stejně samostatný jako první:-)
 albert1 


Re: chování pohle "pravzorců" 

(21.11.2010 13:41:30)
Sisan, diky za prani, take doufam~:-D Dcera to ma proste v povaze, zadne osobni zasluhy si neprisuzuji, vetsina maminek to ma daleko slozitejsi. Jsem zvedava na ten nas 2. "genovy koktejl".

 Kačula+2 


... 

(22.11.2010 5:38:27)
Bože, tak tuhle radu už jsem slyšela tolikrát a přece...Stačil by jeden pokus, neběhat za mou dcerou a už dávno bych byla bez ní. Je totiž autistická a separační úzkost se u ní velmi dlouho absolutně neobjevovala. Nenašla bych ovšem odborníka, natož laika, který by to u ní do jejich tří let rozpoznal, tudíž takový "chytrý pokus" by měl katastrofální následky!
 Jíťa 
  • 

chybí komunita 

(23.11.2010 8:34:34)
Myslím, že spíš než děti, ztratily prapůvodní instinkty především matky. Děti skutečně nikam nespadnou, když nebudou mít matku za zadkem. Oni jsou malé, ale nejsou blbé.
Je potřeba přestat děti přehnaně ochraňovat. Je pro ně důležité si rozbít koleno, spadnout z malý vejšky, sáhnout si na horký kamna... Je to pro ně zkušenost a funguje to líp než tisíc vysvětlování a napomínání.

Podle mě lidem chybí větší komunita, kde by mohli okoukat různé vzorce chování. Dříve děti vyrůstaly ve větších rodinách, hlídali je prarodiče, tetičky, starší sourozenci... I ve způsobech výchovy přirozeně fungoval princip napodobování. Dnes má rodina 3-4 členy a rodiče nemají při výchově dětí co napodobovat. Chybí ta pestrost různých přístupů a vzorů.
 *Niki* 


Re: chybí komunita 

(23.11.2010 13:43:44)
Jíťo, to je taky pravda. :-)

Ale není cesta lkát nad starými časy, je potřeba najít to správné a potřebné pro konkrétní lidský osud (či rodinu) v časech současných...~;((
 Jíťa 
  • 

Re: chybí komunita 

(23.11.2010 21:45:45)
Máš samozřejmě pravdu. Jen si myslím, že není potřeba tak vyzdvihovat praktiky primitivních indiánských kmenů. Stačilo by se trošku ohlédnout do minulosti.

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.