Názory k článku Taky vám utíká?

Máš samozřejmě pravdu. Jen si myslím, že není potřeba tak vyzdvihovat praktiky primitivních indiánských kmenů. Stačilo by se trošku ohlédnout do minulosti.

A ta rada, jak si s utíkajícím dítětem poradit, je kde?

Každopádně, v jistém okamžiku jsem si vybrala, a to to, že raději nechám vyhrát dítě, a vědět, že časem s ním bude lepší domluva, než ho nechat přejet. S oběma mladšími dětmi jsem se do takových situací dostala, kdy mě prostě nenásledovali, klidně si sedli na zem, seděli čtvrt hodiny, a pak se zvedli a šli přesně opačným směrem, bez rozhlédnutí prostě vstoupili do silnice. Tehdy jsem se rozhodla, přijmu ze správných životních postojů co půjde, ale za svou hranici nepůjdu bez ohledu na to, jak moc to odporuje konceptuální teorii.
Dcera za mnou už jde, když jí zmizím z dohledu, zpanikaří a utíká za mnou, sleduje si mě. Každopádně ta prodleva několika vteřin, než se rozhodne, že mě bude následovat, by jí mohla být osudná. Já se pohybuju většinou jen kolem silnice, často po silnici, když chodník není.
V lese jim těch pár vteřin dám klidně a mohu kontinuovat, u silnice je i vteřina hodně.
Zní to asi sarkasticky, ale chci tím říct, že příroda nepříroda, někdy jsou okolnosti tím hlavním hybatelem
Jsem neřidič, pohybuju se hlavně pěšky, trochu méně mhd.

Jinak - děti zlobí či zuří nejen proto, že hledají mantinely. Prostě jsou naštvané. Na něco či někoho. Jako my dospělí

A proč bychom se měli vracet k přírodě se vším všudy? Proč ne jen k tomu, co je prospěšné?

V pralese se asi tolik hyperaktivních dětí nerodí. Ví se, jestli je dítě hyperaktivní v důsledku dlouhého těžkého porodu nebo jestli je to kvůli medikaci při porodu použité? Byl by ten porod dlouhý a těžký, i kdyby se do něj nezasahovalo? Dlouhý těžký (=bolestivý) porod sám o sobě pro dítě nebezpečný být nemusí. Samozřejmě pokud porod neprobíhá optimálně "sám od sebe", není v pralese pomoci a dítě/matka třeba nepřežije, bohužel. Ale my se přece nemusíme vracet k přírodě se vším všudy, někdy to příroda nezvládne a my jí pomůžeme. Akorát že to my ne, my máme úžasnou medicínu a musíme do toho přírodě kafrat, i když je všechno ještě docela v pořádku.

Samozřejmě nemohu vědět, jak to bylo v tomto případě, nicméně moje zkušenost s porodnicí praví, že do porodu se zasahuje, i když je vše v pořádku a dokonce i když si to žena nepřeje. Ve zprávě mám napsáno "fyziologický nekomplikovaný porod, zdravý novorozenec". Ale VIDĚLA JSEM, že novorozenec zcela v pořádku nebyl. A jestli mu něco pomáhá se z toho vzpamatovat, pak jedině příroda, další utiskování přírodních sil, které v sobě má, by bylo jenom k jeho další škodě. Takže dejme tomu, že hyperaktivní dítě potřebuje bedlivější dohled, ale udupávat v něm tu přírodu dál a dál mu určitě neprospěje.

Bože, tak tuhle radu už jsem slyšela tolikrát a přece...Stačil by jeden pokus, neběhat za mou dcerou a už dávno bych byla bez ní. Je totiž autistická a separační úzkost se u ní velmi dlouho absolutně neobjevovala. Nenašla bych ovšem odborníka, natož laika, který by to u ní do jejich tří let rozpoznal, tudíž takový "chytrý pokus" by měl katastrofální následky!