| Přihlásit se | Nová registrace

tisk-hlavicka

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Názory k článku Klidně si sednu s knížkou, i když je doma nepořádek

Jako strom Podle času

Celkem 228 názorů.

Gajka + 2

Zajímavá zkušenost

(25.10.2010 9:46:55)
Pro mne zajímavá zkušenost a názor, ale asi půjde malinko proti proudu všeobecných názorů

Měla jsem to tak nějak podobně, včetně miminka v babyvaku v kanceláři, když zrovna bylo třeba 2x něco akutně vyřešit, kojení v kancelářské židli jsme také zvádli. Zvláštní je, že kolem sebe hodně slyším, že by je škoda, že školky neberou od 2 let, ale do zároveň negativní názor na jesle převládá...jakoby kdyby to bylo ok. prcek do školky od 2 let ok., do ale do jeslí ne...to jen takový můj postřeh. Jinak mne zaujal ten názor o podílu rodičů na výchově dětí v minulosti, z těch informací co mám, se mi právě také zdá, že nikdy v minulosti model "matka-dítě" do 3 let doma nebyl a nefungoval, přijde mi zvláštní, že nyní se to bere jako "návrat ke kořenům", že takto to je a má být.

Markéta

•

Zpátky ke kořenům

(25.10.2010 10:04:57)
Jen pro zajímavost můj oblíbený citát z Jindřicha Šimona Baara, "Paní komisarka" (odehrává se na Domažlicku kolem roku 1848): hlavní hrdinka Hanýžka brzo "dostala panenku živou - mladší sestřičku, po roce druhou i třetí potom - takže Hanýžka v šesti sedmi letech už dovedla sama dítě opatřit jako malá maminka, nakrmit je kaší, převinout, uspat, i plínky v řece vyprat, na hradbě usušit a zmandlovat..." A Baar je poměrně spolehlivý zdroj.

Zdena

•

Re: Zpátky ke kořenům

(25.10.2010 13:31:23)
Do jeslí jsem nechodila, do školky jen pár měsíců. Bydleli jsme u maminčiných rodičů a na krku nás měl ten, kdo byl zrovna doma, někdy to byl o pět let starší stejda. Maminka šla do práce, když mi byly tři měsíce, tak to tenkrát bylo. Od tří let jsme sami běhali po vesnici, klidně jsme šli sami i do lesa, nikdo nám neříkal, že se nemáme bavit s cizími lidmi, po silnici občas projelo auto, tak nám tam nebezpečí nehrozilo. (Ale to teď není možné ani na vesnici. I tam je to teď samé auto. Devianti jsou taky mobilnější.) To jsou ty kořeny, o kterých se mluví? Jak moc se asi starala o dítě matka, která musela obstarat hospodářství a pracovala na poli? Být v domácnosti znamenalo hodně v ní pracovat, neměl každý služku, bonu, kočího. I manželky obchodníků se staraly o domácnost a občas vypomáhaly v krámě. Neidealizujme si dávné časy.

Hilly.

Re: Zajímavá zkušenost

(25.10.2010 10:09:22)
No..jinak s autorkou souhlasím, že někteří lidé jsou neskutečně omezení a i klidné miminko, které nikoho neobtěžuje je svým způsobem dráždí, pokud se nachází na pracovišti, nebo na nějaké NESMÍRNĚ DŮKLEŽITÉ schůzce, kde se to jen hemží NESMÍRNĚ DŮLEŽITÝMI naprděnými šovinisty v sakách a kravatách. Než jesle, tak bych uvítala to, aby si matky své děti mohly brát ssebou do zaměstnání(jen určitá povolání samozřejmě)..Je to v sousladu i s knihou Konceptu kontinua, která je v určitých směrech velmi moudrá(v některých ne

)

Margot+1
	Re: Zajímavá zkušenost (25.10.2010 14:52:47) Přesně tak, nesmírně důležití, naprdění v sakách Mám úplně stejnou zkušenost, mě jeden takový zakázal brát dítě do kanclu poté, co to bezmála dva roky fungovalo u mě i jedné kolegyně Odpovědět

Diana
•	Re: Zajímavá zkušenost (25.10.2010 21:32:17) Hm, každý rozhodně není zvědavý na vaše mimino v práci. Odpovědět

Margot+1
	Re: Zajímavá zkušenost (25.10.2010 21:47:22) No, Diano, na nerudné spolupracovníky taky ne Na někoho jsou holt v práci zvědaví i s miminem, na někoho vůbec. Odpovědět

Bumbi&05,08,10

Re: Zajímavá zkušenost

(26.10.2010 0:56:57)
ale pracuju tam já, ne to mimino. To je tam prostě jenom se mnou. Měla jsem kliku, že mimino nevadilo (nebo mi to nikdo nedával najevo - ale snažila jsem se neobtěžovat, třeba jsem nikdy nevyhodila plínu do kancelářského koše, vždy jsem ji odnesla z budovy, abych tam nenechala toxickou smradlavou bombu...), společné schůzky se plánovaly s ohledem na mimino, aby pokud možno v tu dobu spalo. Do kanclu jsem jezdila 2x týdně, jinak jsem pracovala z domova. Slečnu na hlídání jsem měla od 5 měsíců malého, já byla v jendom pokoji, oni v druhém, moc mi to tak vyhovovalo...

vetvicka

Re: Zajímavá zkušenost

(26.10.2010 11:28:12)
Já si třeba miminko v práci nedovedu představit, ale to hlavně proto, že syn v noci spával skvěle, ale přes den to byl nespavec od narození. Takže to bych neudělala v práci vůbec nic. Ale když máte hodná miminka, která vzorně spí v době, kdy to potřebujete, tak to určitě jde, ale jak už psal někdo výše, jen v určitých zaměstnáních.

Petra
•	Re: Zajímavá zkušenost (26.10.2010 8:20:54) Tu knižku jsem taky četla, doporučuji. P. Odpovědět

Lassie66

Re: Zajímavá zkušenost

(26.10.2010 11:00:36)
Nevím. S dítětem je to nepředvídatelné, myslím, že se dá těžko odhadnout, že bude opravdu spát. A co potom s ním?
Jiné to je, když se pracuje z domova a pracovní doba se přizpůsobí rytmu dítěte (tzn. pracuji, když dítě spí, je s babičkou na procházce atd.). Ale spoléhat se na to, že dítě vezmu zítra v 9 na jednání a bude spát, to je celkem odvaha. A výsledek může být neprofesionálně odvedená práce.
Jinak fandím zaměstnaným maminkám.

Re: Zajímavá zkušenost

(26.10.2010 11:27:23)
Já jsem pracovala 15 let v managerských pozicích a nedovedu si popravdě představit mít tam dítě sebou. Kam ho dám, když třeba vedu nějakou poradu, musím se soustředit na výklad, já si s dítětem ani nepopovídám s kamarádkou, protože nám do toho dítě neustále vstupuje. Jak budu jednat s podřízeným a vyřizovat s ním nějaké záležitosti, dávat mu pracovní úkoly a do toho obsluhovat dítě. Z práce jsem chodila totálně zbitá, večer - jak by tohle mohlo vydržet dítě? kolikrát jsem si ani pořádně nedošla na záchod, než jsem prošla chodbičkou k záchodu, odchytlo mě několik lidí, že něco potřebují. Podle mě je nemožné pracovat s dětmi.

Re: Zajímavá zkušenost

(26.10.2010 13:20:49)
Ale je to možné

I nějaká ta porada proběhla, i zadávání úkolů podřízeným vkleče na koberci s chrastítkem v ruce, žádná autorita neutrpěla. Všechno jde, když se chce, myslím si, že každý člověk má velké rezervy v tom, jak moc se brát vážně

Povídat v práci s kamarádkou? - to jsem, pravda, nedělala. Únava, to jo. Po třech dnech víc než jiní za celý týden. Když měl manžel dovolenou a byl doma s dítětem, šla jsem do práce jako do wellness centra.

A navíc je potřeba si uvědomit, že to není pořád stejné a není to napořád.

Sova a dvě sůvata

•

Re: Zajímavá zkušenost

(26.10.2010 17:32:06)
Zkoušela jsem to asi od tří měsíců do plus mínus roku a půl.
Ne že bych neudělala nic, ale svého standardu jsem nedosahovala ani náhodou, soustředění v háji. Jsem informatička a potřebuji se soustředit v delších než pětiminutových intervalech.

Velmi mě to diskvalifikovalo ze zákaznických konzultací - brečící dítě v pozadí zákazníci nedali. A to byli západoevropané.
Kdyby si váš kolega při rozhovoru s vámi telefonoval s někým jiným nebo u toho psal mail ( je to v podstatě stejné jako rozhovor z koberce s chrastítkem) nadšení byste nebyli.

Kojení na poradě bych nedala, to je neomalené vůči ostatním a patří to do soukromí.

Re: Zajímavá zkušenost

(26.10.2010 19:06:21)
"Velmi mě to diskvalifikovalo ze zákaznických konzultací - brečící dítě v pozadí zákazníci nedali. A to byli západoevropané.
Kdyby si váš kolega při rozhovoru s vámi telefonoval s někým jiným nebo u toho psal mail ( je to v podstatě stejné jako rozhovor z koberce s chrastítkem) nadšení byste nebyli."

Nemyslím si, že by západoevropané byli nějací propagátoři nevydělování žen a dětí z veřejného života, spíš naopak.

To srovnání s kolegou komunikujícím na dvě strany kulhá, není to totéž. Navíc třeba podstatou mé práce je komunikace a je běžné, že lidi komunikují mnoha směry zároveň a zvládají velké množství podnětů najednou.

Jsem strašně ráda, že většina mých kolegů dokáže zacílit na OBSAH konverzace a nelpět na FORMĚ. Jsou to prostě vzdělaní, flexibilní a tolerantní lidé.

Odsuzovat kojení před lidmi je šosáctví. Nedávno tu byla zase bouřlivá diskuse o kojení na veřejnosti. Na které si byla straně? A pokud ti nevadí, proč je rozdíl kojící matka v kavárně a v práci? (Nehledě na to, že zákoník práce pamatuje na povinnost zaměstnavatele umožnit kojení)

Jediné, co z tvého příspěvku jednoznačně odsouhlasím, je nemožnost tichého, nepřerušovaného soustředění u PC.

Sova a dvě sůvata

•

Re: Zajímavá zkušenost

(26.10.2010 20:35:09)
"To srovnání s kolegou komunikujícím na dvě strany kulhá, není to totéž. Navíc třeba podstatou mé práce je komunikace a je běžné, že lidi komunikují mnoha směry zároveň a zvládají velké množství podnětů najednou."

Nekulhá to z toho pohledu, že ti nevěnuje v obou případech plnou pozornost, je jedno z jakého důvodu. (Tu třeba má bývalá profese analytika vyžaduje.) Jistě, pokud se jedná o prkotinu, to odpovím i od mailu a telefonátu, ale při jednání ne ...

"Jsem strašně ráda, že většina mých kolegů dokáže zacílit na OBSAH konverzace a nelpět na FORMĚ. Jsou to prostě vzdělaní, flexibilní a tolerantní lidé."

Obsah tím, že dělám druhou věc, dostává na prdel, aspoň u mě, možná nejsme s kolegy tak na výši

.
Nejde o to, jestli při hovoru držím chrastítko nebo parkera, jestli mám kostým nebo kraťasy, co v nich pak půjdu na hřiště. Jde o tu sdílenou pozornost. Kdyby vás vyšetřovala doktorka a hrála si přitom s dítětem na klíně, vzdělanost nevzdělanost, nechodila bych k ní, bála bych se, že přeslechne důležitý detail. Možná je to o profesi.

"Odsuzovat kojení před lidmi je šosáctví. Nedávno tu byla zase bouřlivá diskuse o kojení na veřejnosti. Na které si byla straně?"
Nevadí mi v kavárně v ústraní, nevadí mi v parku otočená od lidí. Vadilo by mi na jevišti, při prezentaci produktu, obchodní schůzce tváří v tvář. Já tam cítím rozdíl - není to profesionální, je to osobní. Kamarádům se mohu vymluvit na PMS, šéfovi ne. S kamarády bych šla na holo do sauny (kdysi, před nadváhou a celulitidou), ale z kolegy z práce ne. Mezi kámoše si vezmu velký výstřih, do práce ne.

Netvrdím, že brát dítě do práce nejde. Říkám, že v mojí práci jsem to zkusila a nedopadlo to dobře. Důsledky mě mrzí, ale chápu to.

Re: Zajímavá zkušenost

(26.10.2010 21:16:18)
Sovo, v pohodě.

Však velmi dobře chápu, že taková práce, kterou popisuješ, vykonávat nejde, i to jsme si museli v práci ujasnit - ale pořád s tím, že se jedná o omezenou dobu (rok? rok a půl?), než je dítě alespoň na část dne odložitelné (pro šťouralky opakuji, nastupovala jsem v 9 měsících dítěte, tak počítáno od té doby)
Nejvíc mě ale mrzí, a pak i naštve, když mi nemožnost přítomnosti dítěte v práci sveřepě dokazují lidé (nejen v této diskusi), kteří to nezkusili, a to ani v pozici rodiče, ani spolupracovníka, tj. de facto na základě předsudků (což samozřejmě není tvůj případ).

Re: ad kojení

(28.10.2010 21:51:16)
Já sama vítám, že se na veřejnosti kojit MŮŽE, že jsou zákonné přestávky na kojení v práci, ale není to dle mého soudu ten ideál ani pro matku, ani pro dítě. Je to stále intimní záležitost, z níž nesmí být negativně rušen ani jeden.
Pokud kojení bereme i jako formu komunikace s dítětem a nenaplňujeme pouze funkci krmení jako takového, pak se těžko budeme soustředit na dění kolem. Nehledě na to, že já jsem si při kojení vždy připadala jako totálně "vypnutá", jako v jakémsi transu, meziprostoru a mezičase - dítě ze mě doslova vysává energii a po dobu kojení se snažím spíš relaxovat.

Navíc já osobně beru kojení před druhými lidmi spíš jako nouzovku, když opravdu není kam se skrýt. Nehledě na to, že možnost kojit na veřejnosti ještě neznamená, že se na nás ostatní při kojení dívat MUSÍ. Což třeba při poradě apod. pracovních záležitostech, kde by člověk měl být fyzicky i duchem přítomen, jde dost těžko. A řekla bych, že většina profesí, které mě napadají, ani neumožňuje mít s sebou dítě odmalička (učitelka, zdravotní sestra, prodavačka... - to bych asi opravdu ani dítě v práci nechtěla).

Petra neomi

•

Re: Zajímavá zkušenost

(26.10.2010 22:10:35)
Kojení pro mě žádná extra soukromá věc není... a v mé branži jsou prostě asi jiné standardy, než v informatické. Ti lidé čtou mé texty, kde se vycintávám kde z čeho, popisuju znásilnění, soulože, roztahaná střeva... myslím, že to kojení na schůzkách bylo dost konzistentní k tomu, co dělám obvykle. Prostě, nejsou všechny profese stejné, herečky taky hrají i s malými dětmi. Ty profese jsou "nepočestné" tak nějak z gruntu :)

Petra Neomi
•	Re: Zajímavá zkušenost (26.10.2010 13:39:10) Dcera nikdy nespala, když jsem měla jednání, tak jsem holt kojila :) Scénáristická schůzka, kojila jsem, u nakladatele zrovna tak, porada redakce, dtto... Myslím, že všichni mí spolupracovníci znají mé popředí do detailu :D Odpovědět

Re: Zajímavá zkušenost

(26.10.2010 19:54:23)
Už ubírám otáčky, nechci, aby se ta diskuse moc vyhrotila

Jen tolik - netvrdila jsem já ani nikdo jiný s podobnou zkušeností, že dítě v práci není nezvyklé, novátorské a pro leckoho nerealizovatelné řešení. Na svém vlastním příkladu jsem jen chtěla ukázat, že to není NEMOŽNÉ.

Vím, že sama jsem se leckdy vědomě pustila do donquijotství, ale v dobré víře, že třeba alespoň malinko ukážu, že děti jsou taky lidé a že do života dospělých lidí prostě patří (stejně jako tvořivá a cílevědomá práce)

lonkue

Re: Zajímavá zkušenost

(25.10.2010 10:19:24)
Plne s pani Tominovou souhlasim. Tradicni trileta materska jako mame v Cechach je socialni a profesni sebevrazdou. A vetsina mych kamosek, ktere v Cechach ziji se priznaji, ze jsou zdeptane z toho byt tak dlouho doma bez kontaktu s praci a jinym osobnim rozvojem. A sance, ze se zena po napr. 6-lete materske dostane zpatky do prace jsou minimalni (pokud zrovna nezije v Praze nebo jine metropoli). A nejlepsi jsou hlasky manzelu, kteri jsou zvykly, ze kdyz oni vydelavaji tak bude vse po jejich. Jeden priklad za vsechny - kamoska (uz 7 let na materske protoze proste v zapadakove kde bydli nesezene praci) sla s manzelem po meste a u pizzerie rekla "Je, ja mam takovou chut na pizzu" a manzel odpovedel "az si na ni vydelas!"..... Ach ti nasi cesti kavaliri.....;-)

kreditka

Re: Zajímavá zkušenost

(25.10.2010 10:44:24)
Tak na to ti napíšu jedno - její manžel je blbec. Teda můj manžel nás taky živí, ale tohle by mi teda nikdy neřekl. Ono taky záleží kde tvé kamarádky pracujou ono je něco jinýho dělat lehkou práci někde v kanclu anebo se někde fyzicky dřít, možná kdyby tvé kámošky poznaly super práci někde za pásem byly by rády že můžou být s dětmi doma

Jája
•	Re: Zajímavá zkušenost (25.10.2010 10:53:54) Ano, je to sociální i profesní sebevražda, ale bohužel nejsou služby pro rodinu, a i kdyby byly, tak na ně nejsou peníze. Začarovaný kruh. Odpovědět

Máří2

Re: Zajímavá zkušenost

(26.10.2010 23:25:23)
JE to individuální. Jsem doma 6,5 roku, nyní se 3 dětmi a necítím se být zavražděna ani sociálně, ani profesně. Jsem tam, kde je mě nyní nejvíc potřeba. Je to opravdu krátká doba vzhledem k tomu, že do důchodu mi zbývá ještě 30 let. Profesní kariéru doženu spíše, než ubíhající útlé dětství svých potomků.
Ale je to jen můj názor, nikoliv univerzální návod pro život

Šárka
•	Re: Zajímavá zkušenost (27.10.2010 15:06:43) Pizzu na mateřské jen až si na ní vydělám? Tak to bych mu dala večeři až odrodí a odkojí děti. Odpovědět

Hilly.
	Ať se zeptá těch dětí (25.10.2010 10:05:06) ,až vyrostou, jestli jim tímto stylem života nějak neublížila. Já teda neznám nikoho, kdo by si liboval v tom, že by ho matka v dětství odkládala do jeslí. Odpovědět

lonkue
	Re: Ať se zeptá těch dětí (25.10.2010 10:21:20) co to je za blbost...? Ty jsi slysela si nekoho stezovat, ze je rodice odkladali do jesli....? Ja teda jeste ne! Odpovědět

Binturongg

Re: Ať se zeptá těch dětí

(25.10.2010 10:41:05)
lonkule - neslyšela? Tak já jsem první, má sestra druhá, můj bratranec třetí.
Moji 4 kamarádi taky.

Ale "pouze" ve 2 případech je fakt odkládali, protože budovali kariéru a plnili socialistické závazky.

Zrovně v těchto dvou případech se to projevilo tak, že vlastní děti mají tyto Husákovy děti doma vždy nejméně do 4,5let věku, i kdyby měli žrát celá rodina kamení, a i když by jejich děti pravděpodobně školku zvládly normálně...

Matějček byl sice hlavně proti týdenním jeslím, ale z normálních nijak nadšený taky nebyl.
Holt trapný propagátor toho, že dítě patří k mámě

Když mé matce po studiích nabízel práci u něj, odmítla se slovy, že nechce, aby se její děti staly jeho klienty (to už měla jeslovou zkušenost se mnou a sestru odtamtud po půlroce brala a zůstala s námi doma), což pan profesor velmi ocenil...

š
•	Re: Ať se zeptá těch dětí (25.10.2010 11:52:19) též jsem rpošla jesličkama, a nyní jsem 8. rokem na mateřské s dvěma dětma a jsem ŠŤASTNÁ a dělám to dobrovolně..Jsem VŠ a žiju v Metropoli.. manžel nás uživí v pohodě, ale kdybych šla do práce i já, mohla bych si dovolit víc věcí, který bych si dovolit chtěla.. ale nejdu. Odpovědět

Re: Ať se zeptá těch dětí

(25.10.2010 12:39:43)
Já myslím, že profesor Matějíček byl i proti jeslím stylem - ráno v 6 hodin dítě vzbudit, pak klusem do jeslí, tam odložit veškerou individualitu dítěte a obléci ho do ústavního a pak klusat do práce na 7 ráno. Odpoledne si dítě vyzvedávat v 5 hodin, přiběhnout domů, nakrmit dítě, šup do postele a ráno znovu.
To je skutečně nechutný. Komu to vyhovuje, prosím, ale nutit rodiče, aby do toho zase zabředli?
Já nesnášela ni školku a doteď na to má vzpomínky, který bych raději vytěsnila. A to jsem tam chodila snad půl roku.

Ecim
	Re: Ať se zeptá těch dětí (25.10.2010 12:44:04) Taky jsem nesnášela školku, ale je fakt, že moje školka byla mimořádně blbá. Na celý den jsem tam chodila jen pár měsíců (než se narodil brácha) a bylo to jedno z nejhorších období mého života. Když sem tam pak chodila jen na dopoledne, tak se to už dalo celkem vydržet. Odpovědět

M + J + A

•

Re: Ať se zeptá těch dětí

(25.10.2010 14:20:51)
Jenomže Tebou popisovaný časový rozvrh a ústavní oblečky už dnes v jeslích neexistují. Já sama jsem do jeslí chodila rok a můj bratr už ne, protože jsem byla nemocná. Když ovšem moje máma viděla jesle, do kterých chodily a chodí mé děti, říkala, že je to úplně jiný svět. Žijeme sice v zahraničí, ale stejné existují již i v Čechách. Do jeslí můžeme dorazit kdy chceme, jen musíme respektovat dobu spaní po obědě, ale i oběd nám schovají, když jdeme třeba k lékaři. Děti mohou mají oblečení z domova. Dítě si mohu vyzvednout v kolik chci, pokud je to v době spaní, tak musím předtím zavolat, ale není to žádný problém. Snaží se nám ve všem přizpůsobit. Děti mají různé aktivity, dnes jel syn například do divadla mikrobusem s autosedačkou. Nenutí děti ani do jídla, když něco nemají rádi, mají to jen ochutnat. Je třeba si uvědomit, že dnes už jsou tato zařízení odlišná od těch, kterými si prošly Husákovy děti a také to, že dnes zůstat více než 3 roky doma skutečně v řadě zaměstnání znamená profesní sebevraždu a řada profesí si to nemůže dovolit (z mého okruhu známých - právničky, účetní, poradkyně, vysokoškolské učitelky apod.)

Re: Ať se zeptá těch dětí

(25.10.2010 15:21:40)
Tak i dnes není možné dorazit do některých školek dle potřeb dítěte. Bohužel. Každopádně nejmladší syn šel do školky hodně brzy, protože chtěl a já prostě náhodou dostala nabídku dobré práce. Což o to, ono se mu tam líbilo, ale někdy neměl den a pak brečel. Poprvé jsem byla "na nervy", protože jsem nevěděla, co mám dělat - nechtěla jsem o práci přijít, ale jeho tam nechat brečet taky ne. Pak jsem si řekla, že jestli mě zaměstnavatel vyrazí kvůli hodině zpoždění a nezajímá ho, že práci si stejně musím udělat a udělám, tak to bude stejně později na pytel. Tak jsem zavolala a řekla, že prostě přijdu později. Mohla jsem tam s ním klidně hodinu zůstat, aby se zklidnil, vylepšil si náladu. Jenže to každá máma nemůže a mě drásaly nervy ty brečící malé děti.
Starší syn ve třech letech nechtěl o školce ani slyšet - vzala jsem ho tam pohrát a neustále kontroloval, že tam jsem. Když slyšel, že by tam potom měl být pořád, odhodil hračky a okolo školky chodil velkým obloukem. On je typ, že by sice neřval jak na lesy, že tam nechce, ale vnitřně by ho to drásalo. Jsem ráda, že jsem skutečně měla na výběr.

kreditka
	Re: Ať se zeptá těch dětí (25.10.2010 15:42:30) "Musejí to jen ochutnat" No tak tímhle zaklínadlem začaly učitelky ničit iluze o školce mé dceři. Jednou ochutnala mlíko, řekla že ho nechce, že ji nechutná, ale ochutnat musí každý den Odpovědět

Xantipa.
	Re: Ať se zeptá těch dětí (25.10.2010 15:50:24) Kreditko - ona musí pít mléko, i když nechce? Co je to za pitomost. Syn kromě kojení by nikdy žádné mléko nevypil. Teď v 8mi letech se nad mlékem smiloval, když chtěl lupínky a nebyl jogurt. Ale jen tak se napít - ani náhodou. Odpovědět

kreditka
	Re: Ať se zeptá těch dětí (25.10.2010 16:01:16) Jo a můžu to říkat učitelce stokrát, že ho dcera nepije....teď jsem pohrozila, že pokud ji ho budou dávat tak ať počítaj s tím že se jim tam poblije a vypadá to že "soudruška" učitelka dala dceři pokoj Prostě tam je učitelka z minulýho století Odpovědět

DitaB
	Re: Ať se zeptá těch dětí (28.10.2010 21:57:40) Jo jo, přesně tak. Já mám výčitky, že můj sedmiletý syn tráví víc času ve škole a v družině než se mnou. Vůbec si nedovedu představit, že by ještě denně či obden chodil do nějakých kroužků... Ale je mi jasné, že i tady hrají roli individuální potřeby všech - jak dětí, tak rodičů... Odpovědět

Re: Ať se zeptá těch dětí

(1.11.2010 6:12:05)
Ono to je těžké, taky bych byla ráda ještě nějakou dobu s mladší dcerou sama doma, ale když jsem na děti sama, tak jsem prostě do práce jít musela a jesle byly jediná možnost, protože spoléhat na stát, že se o nás postará je nesmysl. Dceři jsou dva a je tam spokojená, dokonce domů už přinesla "obrázek"

, hodně určitě záleží na dítěti a na tetách, co v jeslích s dětmi jsou. Také musím oponovat, co se týká ústavního oblečení, v herně a na spaní mají děti svoje, jen na ven dostávají všichni společné, ale pokud bych chtěla, tak není problém si říct, aby dostávala vlastní.

kreditka
	Re: Ať se zeptá těch dětí (25.10.2010 10:44:48) Já jo Odpovědět

Tenna /2

Re: Ať se zeptá těch dětí

(25.10.2010 12:21:36)
Já si tedy stěžuji. Nebo lépe řečeno už si nestěžuji, jelikož by to po pětatřiceti letech nikam nevedlo, ale jesle i školku jsem z duše nenáviděla. Nic kromě stresu mi pobyt v těchto zařízeních nepřinesl. A se svou maminkou mám celý život odtažitý vztah, jelikož jsem ji od svých dvou let vídala jen letmo po večerech, více se o mne starala babička. Tím netvrdím, že by malé dítě mělo trávit dny výlučně s matkou, ale socializace v rámci širší rodiny v přirozeném domácím prostředí je přeci jenom něco jiného, než násilná socializace v nějakém státním kolektivním zažízení, které ne každému dítěti "sedne".

Jája
•	Re: Ať se zeptá těch dětí (25.10.2010 13:09:24) Socializace v rámci "širší rodiny" dostane na zadek v okamžiku, kdy bude babička zařezávat v práci do 65 a později do 70 let. Odpovědět

Markéta, kluci 8 a 2
•	Re: Ať se zeptá těch dětí (25.10.2010 13:12:54) Nebo až prostě řekne, že hlídat nechce a nebude. Snad existuje něco mezi tím dát dítě do jeslí a vídat se s ním jen letmo večer a zůstat minimálně tři roky s každým dítětem doma. Odpovědět

Tenna /2
	Re: Ať se zeptá těch dětí (25.10.2010 13:23:28) Určitě existuje celá řada možností mezi tím! (A věřím, že většina maminek je využívá.) Já jsem jen chtěla zpochybnit názor, že jesle mohou úspěšně alternovat širší rodinu. Odpovědět

Bumbi&05,08,10
	Re: Ať se zeptá těch dětí (26.10.2010 1:02:50) myslím, že doplňkově můžou - 2 letá dcera je jeden den dopoledne je "školce". Ve školce je s podobně starými dětmi a já to vnímám jako důležité. Odpovědět

Tenna /2
	Re: Ať se zeptá těch dětí (25.10.2010 13:26:51) Ta dostává na zadek i v mnoha dalších ohledech. Jenže se obávám, že jesle to tak docela nespasí. To je smutná realita. Odpovědět

janula8152
	Re: Ať se zeptá těch dětí (25.10.2010 12:42:46) Tak já jsem nechodila do jeslí, hlídala mě přes den babička, ale pak jsem musela do školky a do dnes mám na to velice špatné vzpomínky!!!!!! Nesla jsem to hodně špatně!! Odpovědět

Rokytka
	Já se hlásím! (25.10.2010 13:57:07) A můj bratr. A zdaleka nejsme sami, věř mi. To, že ty zrovna nikoho neznáš nic neznamená. Ptala ses na to vůbec někoho? Odpovědět

Hilly.
	Re: Já se hlásím! (25.10.2010 14:29:31) Samozřejmě, že ptala. Je to celkem častý námět v diskuzích mezi maminkami. Co je to za uhozenou otázku? Odpovědět

Rokytka
	Hilly, mrkni na vlákno, (25.10.2010 16:26:37) to přece nebylo na tebe, ale na "lonkue". Odpovědět

Hilly.
	Re: Hilly, mrkni na vlákno, (25.10.2010 17:47:32) Luciq, promiň, já se nestíhám soustředit, psát a číst to po sobě...děti zlobí a pořád něco chtějí Odpovědět

Hilly.
	Re: Hilly, mrkni na vlákno, (25.10.2010 17:48:20) místo, aby mě nechali sedět u netu a pít kafčo, žejo Odpovědět

Iva
•	Re: Hilly, mrkni na vlákno, (26.10.2010 14:33:32) Jasně, jednou se zeptej dětí, jak jim bylo, když máma seděla denně na netu a pila kafe Nechci být rejpavá, ale jsi striktně proti jeslím, že by to děti poškodilo, a tohle je tedy pro ně to pravé? Proto jsou doma s mámou? Odpovědět

Ikara
	Re: Já se hlásím! (25.10.2010 15:21:28) Já taky. Byla jsem v jeslích od 6 měsíců a myslím, že to poškodilo vztah s matkou zásadním způsobem. Dodnes jsou naše vztahy slušně řečeno na prd. Sama jsem už pátým rokem doma s dětmi a toho času nelituju. Věřím, že se mi jednou vrátí. Odpovědět

Maia

•

Re: Já se hlásím!

(25.10.2010 17:14:00)
Uplne stejne ,od 6 mesicu a s mamou vztah..no rekneme chladny. Slusny, ale...
Moje mama si ani nepamatuje, jake to se mnou bylo, kdyz jsem byla mala, protoze se mnou byla jen okamzik. Pak jsem pry jen kazde rano v 6 plakala a plakala, az jsem jednoho dne prestala ..a od te doby jsem jela v socialisticke vychove. Prima.

Jsem stastna, ze tohle ja nemusim, jsem doma s detmi, mam na ne cas, jsem v klidu, nervu je rano z posteli.
A to jsem uz 6 rok doma, jsem VS, praci jsem mela luxusni z hlediska spolecenskeho oceneni i financi, ale nic na tom nemeni, ze mi jako smysluplna cinnost zacala pripadat az vychova mych deti.
A jeste - doted mam nabidky na praci o byvalych spolupracovniku a firem,ktere si me pamatuji (naposled nabidka od ledna, ovsem s tim, ze bych malou musela dat ve 22 mesicich do jesli a to ja , ani manzel, nechceme), takze si rikam, ze za tri roky. az pujdu do prace, to zas nebude tak zle

Ecim
	Re: Já se hlásím! (25.10.2010 18:26:44) Odpovědět

Edit

•

Re: Já se hlásím!

(25.10.2010 17:00:28)
Také se hlásím, moje máma vždy velmi dávala k dobru jak jsem ráda chodila do jeslí a do školky ,jak jsem milovala kolektiv a děti! Zvláštní, já si pamatuju jen tu nekonečnou úzkost jestli přijde ještě za světla nebo už za tmy -(((( , zvláštní je také to že když jdu kolem své bývalé školky pokaždé to znova citím a své děti podvědomě silněji stisknu -)))).

Ráchel, 3 děti
	Re: Ať se zeptá těch dětí (25.10.2010 16:33:46) Tak já si teda stěžuju. Ne v tom smyslu, že bych se na rodiče zlobila, neměli volbu, ale myslím, že mě to poškodilo. Odpovědět

Lenka
•	Re: Ať se zeptá těch dětí (25.10.2010 17:00:35) Přesně tak. Neznám nikoho, kdo by si stěžoval, že chodil do jeslí. Jsme generace, která ve větší míře jeslemi prošla a nezdá se mi, že by jsme byli nějak poznamenaní, nějak divní či jiní.... Odpovědět

Bumbi&05,08,10
	Re: Ať se zeptá těch dětí (26.10.2010 1:04:57) jasně, je normální, že necháváme děti vyřvat a tak, že jo? Ale jinak nás nijak ten studený odchov nepoznamenal Odpovědět

Dádoška

Re: Ať se zeptá těch dětí

(26.10.2010 19:01:12)
Tak co se mě týká, do jeslí jsem, tuším, nechodila a nejsem si jistá, že pokud by to bylo jinak, že bych si na ně mohla stěžovat, protože bych si to pravděpodobně nepamatovala

. Za to jsem chodila do školky a i navzdory tomu, že jsem tam byla staršími dětmi šikanována a když si na to teď matně vzpomenu, některé chvíle nebyly úplně OK, tak si nepřipadám touto skutečností nijak poznamenaná. Naopak, dneska by asi málokoho napadlo, aby na mě něco podobného zkoušel

. Ale je to zase o tom , že každý to zvládneme jinak.

pavla 2 deti

•

Re: Ať se zeptá těch dětí

(25.10.2010 19:16:50)
Tak ja jako mala do jesli chodila..jsem take "husakovo dite" a v te dobe to bylo normalni..Abych se priznala,tak z toho rozhodne trauma nemam,nebot si na to nevzpominam...az pak na skolku a to taky az tak na vek kolem 5let...Proste nemam vzpominky na takhle ranne detstvi ani z domova ani z jesli...Takze i kdybych byla doma,tak by nebyly zadne at pozitivni ci negativni vzpominky :) :)Zkusili jste si nekdy zavzpominat na nejstarsi"vzpominky"??

Margot+1
	Re: Ať se zeptá těch dětí (25.10.2010 19:25:34) No já rané vzpomínky mám a popravdě právě z jeslí - pěkné to není, přesně jak se píše ve vývojové psychologii, spojené se silným pocitem studu a zahanbení. Nejstarší se odehrává na přebalovacím stole. A pak první Vánoce, to je krásná vzpomínka. To už ale bude až ve třech letech. Odpovědět

Ecim
	Re: Ať se zeptá těch dětí (25.10.2010 19:34:53) Ano, mnohokrát. Já mám nejstarší vzpomínku z doby, kdy mi bylo 1,5 roku. Odpovědět

Re: Ať se zeptá těch dětí

(25.10.2010 20:13:47)
Ale Pavlo, to že si na něco nepamatuješ ještě neznamená, že tě to nepoznamenalo. Taky to samozřejmě nepoznamená každého, některé děti snášejí jesle relativně dobře, rychle se adaptují. A pak jsou děti, které trpí i v 5 letech ve školce.

Vzpomínky třeba nemají, ale trpí třeba nevysvětlitelnou úzkostí, mají problém navazovat vztahy, nebo naopak navazují vztahy lehce, ale neudrží si je nebo jsou jejich city povrchní....
Ale asi to většinu dětí té doby nijak zásadně nepoznamenalo. Ovšem většina jich taky do jeslí nechodila. Jsem taky "hudákovo dítě" a z mých vrstevníků ve škole nechodil do jeslí nikdo. V širokém okolí žádné jesle nebyly.

Stáňa a dva kluci

Re: Ať se zeptá těch dětí

(25.10.2010 21:17:10)
Jesle jsou podlé mého přínosem jen pro minimum dětí. Sama jsem jimi prošla a celou ústavní socialistickou výchovou:), školkou až do odpoledne a družinami s klíčem na krku. A dost často mi vadí argument typu, že děti z jeslí a školek jsou otrkanější, samostatnější. No jak kdo. Hodně to závisí na povaze i dalších okolnostech. Shodly jsme se se segrou, že nám tohle vůbec nepomohlo, právě naopak. Chyběl větší pocit jistoty z rodiny a trpěly jsme tím neustálým odkládáním kamsi...

Bumbi&05,08,10
	Re: Ať se zeptá těch dětí (26.10.2010 0:58:10) já slyšela svého bratra, jeho to traumatizovalo solidně. Já se jeslím vyhnula, protože jsem měla bratra mě na trauma stačily 2 roky školky Odpovědět

maja
•	Re: Ať se zeptá těch dětí (26.10.2010 18:30:12) já slyšela lidi si stěžovat , že je rodiče odkládali do jeslí...třeba moje sestra má na tohle období děsné vzpomínky a dokonce i dnes po skoro 40 leteh je schopná popsat své pocity a zážitky coby 1,5 letého dítěte v jeslích Odpovědět

Epepe
	Re: Ať se zeptá těch dětí (28.10.2010 11:16:46) Já si stěžuju! Odpovědět

atisa

Re: Ať se zeptá těch dětí

(31.10.2010 16:16:44)
Já ano.Sebe.Za prvé, tatínek od nás odcházel,babička umírala na rakovinu a mamka se musela vrátit do práce.Dodnes to nezávidím jí ani sobě.Tím nechci říci,že je vše špatně,nebo že na západě je vše O.k.Ale měla by zůstat možnost volby.A mimochodem jsou zaměstnání,kde poloviční úvazky neexistují,dítě si není vzít kam,jako do kanceláře a také to ty matky musí řešit,neovlivním to tím,kolikrát zajdu v mateřské do práce.

Anna
•	Re: Ať se zeptá těch dětí (25.10.2010 10:48:36) Kdyby se mě má matka zeptala, jestli mi neublížila jeslemi, odpovím, že ne. V jeslích se mi líbilo (teda z toho, co si pamatuju). Svého syna se zeptám odpoledne. Jinak do jeslí chodí ještě teď (je mu 13), na návštěvu. Odpovědět

Markéta, kluci 8 a 2

•

Re: Ať se zeptá těch dětí

(25.10.2010 11:21:45)
Tak ona nepíše, kolik času tam děti trávily a jak byly velké, na čemž dost záleží. A samozřejmě na typu dítěte.

Moje zkušenost - starší syn tam šel ve dvou a půl, postupně na čtyři dny v týdnu se spaním. Byl vklidu, moc se mu tam líbilo, dodnes na to rád vzpomíná.

S mladším jsme začali teď, ve dvou letech, moje představa je dvě dopoledne v týdnu a zatím to vypadá,že to nepůjde, nelíbí se mu tam moc. Tak zkusíme ještě pár dní a kdyžtak budu pokračovat s prací po nocích a při odpoledních spáncích. Snad to ještě tak rok vydržím.

Syn chodí do nejmenšího oddělení, kde jsou děti odhadem tak od deseti měsíců a brečí jich tam tak polovina, některé skutečně neutěšitelně. Já tam teda samé spokojené děti a rodiče nepotkávám.

Ale zase teda na druhou stranu - co mají dělat ty matky, které do práce potřebují, ať už z jakýchkoli důvodů a nemají hlídací babičku, tetičku, manžela nebo nemají na chůvu?

Micka+ Přemeček

Re: Ať se zeptá těch dětí

(25.10.2010 13:21:06)
Já bych vinu hledala spíš v tom, že jesle a MŠ za socialismu byly úplně jiné než dnes. Bylo tam hodně dětí a málo učitelek. Učitelky byly spíš dozorkyně, které pouze dohlížely na to, aby se v určitou hodinu dalo dětem jídlo a aby je v určitou hodinu daly spát a nic víc.
Dnes jsou jesle i školky úplně o něčem jiném. A když se náhodou stane, že je někde učitelka, která nemá k dětem kladný vztah, tak se dnes nikdo nebojí to řešit. Za socialismu měli všechny matky ( až na ženy vysokých funkcionářů ) hrůzu z toho, že by si měly jít někam na někoho stěžovat, aby pak samy neměly nepříjemnosti.

kreditka
	Re: Ať se zeptá těch dětí (25.10.2010 13:30:56) No nevím ráno když vedu dceru do školky tak je tam 1 učitelka na 28 dětí! Je fakt že zakrátko ji přijde na výpomoc asistentka, která navíc má na starost úklid apod. druhá učitelka přichází později a odpoledne má zas na krku sama 28 dětí Odpovědět

Jája

•

Re: Ať se zeptá těch dětí

(25.10.2010 13:36:58)
Tak to se teda hoodně pleteš nebo jsi takovou "socialistickou" školku v životě neviděla. Každá školka měla plán práce a měla specifikováno, co se děti budou učit, jaké dovednosti se budou rozvíjet. Učitelky se snažily učit děti básničky, písničky, kreslilo se, učitelky dětem četly. Ty plány byly sice dané centrálně, ale vlastní náplň práce si určovaly učitelky. Spíš bych řekla, že nebyl čas na nějakou velkou individualitu, ale všechno hodně záleželo na osobnosti každé učitelky. Když třeba chodila do školky moje dcera, tak třeba školkové děti - předškoláci - v rámci TV nacvičily celou spartakiádu. Předváděly ji jen na celookresní spartakiádě, protože ta celostátní byla v r. 1990 zrušená. Cvičily ji několikrát před rodiči a prakticky všichni rodiče brečeli dojetím. Děcka byla taky patřičně hrdá na to, co dokázala.
I dnešní školky jsou nabité programem, já letos na jaře jen zírala na dnu otevřených dveří, co všechno dnešní školková děcka dovedou.

Micka+ Přemeček

Re: Ať se zeptá těch dětí

(26.10.2010 12:38:04)
Jájo,
jenže dnes se třeba u nás ve školce dělají pohovory s rodiči o dětech, je možné se i domluvit na určitém individuálním přístupu k dítěti, děti se k ničemu nenutí, nemusí u jídla sedět dokud ho nedojí apod. což za socialismu prostě nebylo. Takktéž učitelky se neustále vzdělávají a je tu možnost i kroužků, které dřív ve školkách nebyly možné. U nás je třeba keramika, hudebka, cvičení, plavání a děti si sami vyberou, co je baví.
Já jsem chodila do sosialistické školky a vždycky se všechno muselo dělat hromadně. Neexistovalo ráno necvičit,maso za škraněma jsem schovávala neustále a neexistovalo, že by si někdo po obědě nemusel jít povinně lehnout.
To dnes ve školkách neexistuje a jestli ano, pak by si taková matka měla přečíst rámcový vzdělávací program pro předškolní zařízení a učitelky pak požádat, aby ho dodržovaly.

Tenna /2

Re: Ať se zeptá těch dětí

(25.10.2010 13:48:07)
Micko, rozdíl bude, ale nebude zase tak zásadní. Ono nejde jen o přístup k dětem, i když ten je samozřejmě nejdůležitější. Já mám s jeslemi zkušenost, mé děti jsou - narozdíl ode mne v tom věku - nesmírně společenské a samostatné a chodily do jeslí pětkrát do měsíce na dopoledne. Byly tam spokojené, byla to jednou týdně příjemná změna, ale denně bych je tam nedala. Denně se tam např. minimálně půl hodiny pouštěla televize, což jsem akceptovala jen s nevolí (a s kritikou jsem neuspěla), ven se chodilo pouze za příznivého počasí a často jen na malou terasu, kde se nedalo prakticky nic dělat (což by mi dlouhodobě také vadilo), podávaly se velmi jednotvárné svačiny atd. - zkrátka ten režim dětí mi připadal velmi omezující, nedá se to srovnat s tím, když já jsem s dětmi podnikala každý den něco jiného, byly mnohem více venku na vzduchu a měly můj individuální přístup. Socializace se dá zvládnout v běžném životě mimo jesle/školku.

Hilly.
	Re: Ať se zeptá těch dětí (25.10.2010 14:35:01) Markéto, co mají dělat ty matky? Asi to, co je jediným možným řešením. Pokud někdo nemá na výběr, tak se tím, zda jesle neubližují jeho dítěti, ani nemusí zaobírat, protože stejně nemůže jinak. Tomu asi nějaké pochyby o prospěšnosti jeslí mandle nezvednou, když neměl možnost volby. Odpovědět

Re: Ať se zeptá těch dětí

(25.10.2010 21:19:10)
Tak to je trochu hloupost. Samozřejmě mu mandle zvednou, jelikož už tak je třeba dost vystresovaný, že nezvládá (např - nejsou prachy, zaměstnavatel se cuká, když je dítě nemocné, dítě vyrůstá bez otce, nebo ho vidí jen občas a je s ním těžká domluva), a k tomu ještě poslouchá ze všech stran, že dítě v jeslích zákonitě trpí, bude mít s matkou špatný vztah a nakonec ji šoupne do domova důchodců. Myslím, že právě matky, které nemají na výběr, tímhletím českým extremismem ohledně jeslí trpí nejvíc.

Hilly.
	Re: Ať se zeptá těch dětí (25.10.2010 23:54:29) Hmm, to si nejsem jistá, asi záleží na povaze. Odpovědět

Bumbi&05,08,10
	Re: Ať se zeptá těch dětí (26.10.2010 1:08:29) asi stejně, jako trpí ty, co nekojí, když se všude masíruje stran prospěšnosti kojení. Nikdy to nemůže být úplně ke všem objektnivní. Vždycky člověk musí použít vlastní mozek a udělat si vlastní názor, zvážit pro a proti a rozhodnout se sám za sebe. Odpovědět

Re: Ať se zeptá těch dětí

(27.10.2010 14:25:04)
no má dcera chodí do školky také.v lednu jí budou tři a je tam od září.a moc se jí tam líbí.hned od začátku začala lépe mluvit.a rozvíjejí tam její malířské schopnosti,když zjistili,že je má.druhé dceři budou v prosinci dva roky a chtěla by tam také.
a nejspíš bude muset.mám mateřskou jen na dva roky z finančních důvodů.takže budu muset do práce.a nikoho na hlídání nemáme.takže docela by se jesle hodili
nevíme sami co dělat.a popravdě já si třeba nepamatuju vůbec nic z jeslía ze školky jen matně,ale nic špatného.tak nevím co je na tom tak špatného

Margot+1
	Re: Ať se zeptá těch dětí (27.10.2010 15:58:00) olousku, naší malé taky budou v prosinci 2 Nemůžu si vynachválit miniškolku v MC. Malou tam dám na dopoledne, ve 12 si ji vyzvednu, a pak dělám z domova. Cena úžasná, 80-120,- Kč na celé dopoledne (to by chůva chtěla na hodinu ) Ovšem já nemám celý úvazek, děláme to tak jen 3 dny v týdnu... Odpovědět

Katka,dospívající dcera,a 2 letá
•	Re: Ať se zeptá těch dětí (27.10.2010 20:15:29) Hily souhlasím,proč pak takové ženy mají děti když kariera je jim přednější.Pod slovem maminka si představuji ůplně něco jiného .Aspon já jsem to tak měla,hlavně obětavost.Ale každý vyrůstal v něčem jiném že?? Odpovědět

Jája

•

Autorka

(25.10.2010 10:24:50)
Autorka jako ředitelka odboru rodinné politiky nabádá matky, aby si děti braly do práce, aby zapojily do hlídání dětí širokou rodinu, jako tetičky, babičky... Dochází jí, že taková prodavačka si kojence do práce vzít nemůže, stejně jako šička, dělnice v továrně a další matky? A že třeba tetičky a babičky mají svoje problémy a nestojí o to, aby hlídaly dítko z příbuzenstva?

Jesle - ano, jsem pro ně, ale MUSÍ VYCHÁZET Z POTŘEB DÍTĚTE!!!!! Ne tedy před 12 měsíci věku, ale později, a to jen tehdy, když dítě vyžaduje dětský kolektiv. Což je věc ryze individuální, některé děti jsou schopny být s ostatními dětmi až třeba ve věku 4 let.

Když se teda v práci zabývá prorodinnou politikou, tak proč nezavede něco jako "klouzavou školku"? Aby se školka nezavřela v 7.45 a pro později příchozí je ten den už šlus? Nebo jiná vylepšení, která by matkám pomohla? Dítě na pracovišti tím řešením fakt není.

Dalila
•	Re: Autorka (25.10.2010 11:05:39) Řekla bych, že váš postoj je velmi podobný mému. Obzvlášť ten začátek - ne všichni mají kancelářskou profesi, že....to jí asi krapánek nedošlo. Odpovědět

Marketa [3 deti]

•

Re: Autorka

(25.10.2010 11:23:42)
autorka nenabada - nerazi heslo ze jedna cesta je dobra. dava priklad ze ji to tak vyhovovalo. mne by to tak vyhovovalo take - bohuzel to v me praci nejde. tak mam dohodu se zamestnavatelem ze zustanu 9 mesicu na neplacenem volnu [v miste kde bydlim neni placena rodicovsk dovolena] a pak nastpoupim na 3 dny.
bylo to tak i u 2 starsich a vyhjovovalo nam to vsem.

Tenna /2

Re: Autorka

(25.10.2010 12:31:23)
Ono by bylo nejlepší, kdyby nabídka možností byla tak pestrá, aby si vybral každý podle svých potřeb. Jak matky z kanceláří, které by si vzaly děti s sebou, tak matky z odpoledních směn, pro které by byly odpolední školky atd. Současný model se stále veze na zavedené socialistické vlně - všichni ráno na sedmou do provozu a ve tři domů. Nějak se nebere v úvahu, že takhle už to dávno nefunguje.

Ecim
	Re: Autorka (25.10.2010 12:39:01) Tenno, máš pravdu. Hlavní je možnost volby, aby bylo možné zvolit řešení, které vyhovuje dětem i matkám. Odpovědět

Gladya, bývalá dasa,
	Re: Autorka (25.10.2010 12:51:20) přesné, takhle většinou fungují školky. Ale v zaměstnáí to v dnešní době zhusta vypadá jinak. A v tom je jádro pudla Odpovědět

Markéta (Karolínka 6 měsíců)
•	Re: Autorka (25.10.2010 13:50:37) Odpolední školka by byla jistě fajn, ale vzhledem k tomu, že odpolední směny většinou končí ve 22 (nebo v 19 ale tam se jedná o 12h pracovní provoz, takže by byla potřeba školka celodenní) a to by podle mě stejně situaci nevyřešilo, protože těžko budete dítě vyzvedávat v půl jedenácté? Odpovědět

Tenna /2

Re: Autorka

(25.10.2010 14:29:51)
Jistě, školka do 22h. je nesmysl, ale měla by být možnost odvést dítě do školky třeba po obědě, kdy maminka odchází na odpolední směnu (nebo před obědem nebo zkrátka kdy by to rodině vyhovovalo), a vyzvednout např. v 18.h nebo 19.h., když jde z práce tatínek - zkrátka mělo by být pamatováno na rodiče, kteří nejsou v zaměstnání od sedmi od rána, ale jsou tam déle odpoledne/večer - tak jsem to myslela.

JanaLBVT

Re: Autorka

(28.10.2010 15:13:23)
Musím s vámi souhlasit!Sama mám dvě dospělé děti,obě chodily do jeslí od 1roku.Měla jsem asi štěstí na vstřícnost ale mohla jsem děti dávat do jeslí podle potřeby,třeba i kolem oběda,tak jak jsem byla v zaměstnání.Nikdy nebyl problém a nemám žádné výčitky svědomí,že bych děti o něco šidila.Byly naprosto spokojené a v pohodě.Mají dnes už svoje děti a velice litují,že to tak nefunguje!Jde jen o dohodu!Zdravím,Jana

atisa
	Re: Autorka (31.10.2010 16:18:11) Odpovědět

kreditka
	Vzít si paní na úklid (25.10.2010 10:41:11) No pro někoho to drahý není, pro mě jo, neříkám že žijeme o chlebu a o vodě, ale paní na úklid je pro mě luxus Odpovědět

Osamělá

Re: Vzít si paní na úklid

(25.10.2010 10:53:55)

přesně, taky bych jí nepohrdla. Né že bych byla nepořádná, ale pořádek prostě u nás nedokážu udržet a tak pořád poslouchám (od mámy, ségry), jak můžeš šít (záliba), když nemáš vyžehleno...

A já na to, že ve stáří chci vzpomínat na rozzářené oči dcery, když jí ušiju oblečky na panenku a né na protivnou žehličku a zbytečné piglování...

Líbilo by se mi mít doma jako ze škatulky, ale nemám na to a zbláznit se nechci

Bumbi&05,08,10
	Re: Vzít si paní na úklid (26.10.2010 1:12:29) já si fakt myslím, že paní na úklid je otázka priorit. Dát za úklid týdně 300,- od určité mzdy není zase takový problém, dá se to ušetřit jinde (oblečení pro mě, drogerie pro domácnost apod.). Vyměním tak sobotní dopoledne s rodinou za 300,-. Od určité chvíle mi to začalo stát za to. Odpovědět

Elis a 4
	Re: Vzít si paní na úklid (31.10.2010 8:34:00) souhlasím...podle mě je lepší dát 300týdně a strávit čas s rodinou. Odpovědět

7kraska

•

Z autorky je mi nanic

(25.10.2010 10:59:26)
nevim proc, ale desne mne irituje. Uz tim, co bylo uvedeno vyse mymi predrecnicemi.
1. s jeji praci se ji to povida, ale fakt si neumim predstavit brzke zapojeni do prace nekoho, kdo se nezivi zrovna mluvenim a psanim, ale "rukama"
2. ne kazdy partner/manzel je vstricny nebo treba ani nemuze byt vsricny, napr. pracuje na smeny nebo ma nocni a vikendove sluzby (jako u nas doma)
3. babicky a teticky - co kdyz jsou stare, nemocne, pracujici, vzdalene?
4. pani na uklid - neni to tak levna zalezitost jak si autorka predstavuje - i kdyby brala 100 Kc na hodinu a uklidem v rodine travila 8 hodin mesicne, tak jsou rodiny, ktere proste 800 kc mesicne ozelet nemuzou
5. ja osobne jsem proti jeslim, ale to muze byt jen osobni nazor - sama si proste nedokazu predstavit dite pod 2 roky, jak nekam chodi...moje dcera chodila do soukrome skolicky na par hodin tydne od 2,5 roku a to byl ten pravy cas, a to je extremne kolektivni dite

Proste na autorce je videt, ze zije v ponekud neprirozenem prostredi - vychazi ze situace v Praze, rodiny s vyssimi vydelky, kde se matka zivi psanim a mluvenim, coz se da provozovat od pocitace z domova.

Jsem taky z Prahy, nechuda, zivici se od 3 mesicu ditete ctenim a psanim a mluvenim skoro vyhradne z domova od pocitace, ale vim, ze to je fakt unikatni situace.

Petra
•	Re: Z autorky je mi nanic (25.10.2010 22:32:51) Pěkný článek! Odpovědět

Bumbi&05,08,10

Re: Z autorky je mi nanic

(26.10.2010 1:16:56)
ale ona to nedává jako univerzální návod pro všechny - mluví tam o tom, jak to měla ona. Proto třeba šla do mateřství až tak pozdě, až si byla jistá, že dítě nemusí znamenat konec její pracovní historie, že přece může (když chce a ona chtěla) zvládnout obojí.

Já jsem od školy věděla, že část svojí pracovní historie chci pracovat z domova či flexibilně, abych mohla být s dětmi, ale nedokázala jsem si představit, že nebudu vůbec pracovat. Od začátku svojí pracovní historie jsem se tak na tohle dětné období připravovala a počítám s tím, že tahle éra potrvá tak 10 let +/- autobus... Představa, že dávám 3 leté dítě do školky na full time a sama nastupuju na plný úvazek do rachoty mi přijde děsivá. Takže dávám dítko na hlídání od půl roka, do kolektivu na pár dnů v týdnu od 2 let apod. Ale to je můj postoj.

Bára

•

Re: Z autorky je mi nanic

(26.10.2010 14:55:48)
Nevím z čeho je ti nanic? Ona nikomu nic nenutí,nepovyšuje se nad ty, co pracovat nemohou nebo nechtějí.Mě to přišlo jako zpověď ženy, která měla potřebu se realizovat a jaké překážky v naší společnosti měla.Mimochodem,máš o sobě příliš velké mínění.Člověk živící se čtením,psaním jak píšeš a ne rukama, není už v dnešní době žádná vyjímka tak jako dřív.Dle statistik je lidí pracující v dělnických profesích čím dál méně, taktéž v zemědělství. A i ty místa často zastávají zahraniční dělníci (čímž netvrdím,že se Češí neživí rukama).Je jasné,že prodavačka asi nebude utíkat z MD do práce - jednak kvůli platu,který moc není a taky proto,že prodávat asi nezapomene... což se nedá říct o účetní,advokátce,lékařce - pro tyto ženy je 4 roky prakticky konečná a musí začínat od nuly,což je často v pokročilém věku velmi nepříjemné.

Gladya, bývalá dasa,

flexibilita

(25.10.2010 11:43:47)
s knížkou a nepořádkem to mám stejně

Já jsem článek nepochopila jako jenoznačnou obhajobu odkládání dětí do jeslí. Autorka ukazuje příklady, jak se dá zkloubit mateřství a profesní dráha. Jsou to příklady, zdaleka ne každá žena může mít malé dítě v práci u sebe.
Z vlastní zkušenosti vím, že ani tříletý rodičák nemusí být profesní sevevražda. Pravda, v mé práci bylo možné, abych byla jednou týdně na půlden byla v práci. Já do too šla cca od troku nebo roku a půl dítěte. Ne že bych to v práci vytrhla, ale neztratila jsem kontakt a jelikož jsem si udělala své bez přímé vazby na práci kolegů, zaměstnavateli to problém nedělalo. A nebyla jsem sama, dělaly to podobně jiné i kolegyně i s dvěma a dokonce třemi dětmi za sebou.

Neboli rozhodně nejsem zastánce celodenního pobytu malého dítěte v jeslích. Problém u nás je malá možnost voby. Bohužel v řadě případů stojí otázka: buď být doma nebo pracovat, zpravidla na plný úvazek. Přitom by mělo být spousta možností mezi tím. Stejně jako péče o předškolní děti není tak vyhrocená jako: buď dítko v jeslích či školce od nevidim do nevidim nebo dítko doma s matkou. A nakonec pracující matka se může svvým dětem klidně věnovat víc než matka, která je doma.

To je to chybí je fexibilita, především flexibilita úvzků a péče o přdškolní děti. Ale někdy chybí možná i flexibilita žen a rodin.

Gladya, bývalá dasa,
	Re: flexibilita (25.10.2010 11:51:59) zase překepy , berte to jako rébus Odpovědět

Bumbi&05,08,10
	Re: flexibilita (26.10.2010 1:19:03) přesně - přijde mi blbý, že volba stojí na buď jenom doma nebo buď jenom v práci. A taky souhlasím, že to, co nám chybí zejména, je flexibilita v našich myslích a ochota pracovat i tak, že si nic nevydělám, ale investuji do svojí pracovní historie (respektive, to co vydělám, dám za hlídání) Odpovědět

Binturongg

Jasně, je třeba co nejvíc rozmatlávat,

(25.10.2010 11:57:16)
jak to maj na Západě báječně zařízené, a jak se každá matka touží vrhnout do práce ihned po přestřižení pupeční šňůry, jak je třeba mít spoustu jeslí, popř. jak jsou ženské na RD ve výhodě a v podstatě se flákají.

Oni nám pak dřív či později ten rodičák v Bruselu zatrhnou a můžeme psát články na úplně jiná témata...

Markéta, kluci 8 a 2

•

Re: Jasně, je třeba co nejvíc rozmatlávat,

(25.10.2010 12:14:03)
Tak v tom článku jsou o jeslích na západě a krátké rodičovské dovolené dvě věty, ze kterých nevyplývá, že by rodiče nějak toužili po tom vracet se do práce co nejdřív.

Fakt je, že i v Čechách je o jesle velký zájem - v mč kde bydlím jsou obecní jesle jediné a jsou beznadějně narvané - za staršího synka bojovaly o existenci, to byla parádička, v oddělení bylo asi deset dětí a tři tety, teď je tam dětí tak dvojnásobek.

Já myslím, že ideál je částečný úvazek a ´teprve pokud není možnost domácího hlídání, tak jesle. A tenhle režim udržet co nejdéle. Pak by se tady nemusely objevovat články na téma obětovala jsem se manželovi a dětem a teď (po deseti letech) si chci budovat kariéru a nikdo pro to nemá pochopení.

Ovšem já mám práci, která mě nesmírně baví, bylo by mi líto z ní vypadnout.

Ecim

Re: Jasně, je třeba co nejvíc rozmatlávat,

(25.10.2010 12:38:03)
"Já myslím, že ideál je částečný úvazek a ´teprve pokud není možnost domácího hlídání, tak jesle. A tenhle režim udržet co nejdéle."

Souhlasím.

A to jsem už čtvrtým rokem ze svého vlastního rozhodnutí matka na plný úvazek a moje děti doposud žádná kolektivní zařízení nenavštěvovaly. Do práce se chci vrátit příští rok maximálně na 20 hodin týdně, až budou dětem 2 a 4 roky. A kdybych neměla slíbené hlídání od svojí maminky, tak klidně ještě rok na MD pobudu.

Gaudí+2

Re: Jasně, je třeba co nejvíc rozmatlávat,

(25.10.2010 17:07:21)
Myslim, že o tom článek neni. Autorka prostě jen popisuje jak to má ona a proč. A že zkrátka nejsou všechny matky nadšené z celodenní každodenní péče o děti i přesto,že je samozřejmě milují. Já k nim taky patřim, ale bohužel prostě nemám jinou možnost. Protože jesle prostě nejsou. Nejde mi o to, dát dítě po půl roce do jeslí. Jde o tu možnost. například ve 2 letech už je to pro některé děti vyloženě plus. Vemte si třeba doktorky. Kdyby byly na mateřské třeba 6 let, tak jsou úplně mimo. A zrovna geny doktorek by se měly předávat dál

Jája
•	První věta je perla (25.10.2010 12:30:44) První věta je perla: muži se podle ní více zapojí do péče o děti, když si o tom budou číst v časopisech. Jo jo, děti se taky naučí pracovat, když si o tom budou číst v časopise. Nestačilo by místo podobných perel vydávat časopisy? Odpovědět

Tenna /2

Každý by měl mít možnost volby

(25.10.2010 12:46:43)
Souhlasím s autorkou v tom, že každá žena, která má zájem se bezprostředně po porodu vrátit ke své práci, by měla mít tu možnost. Soudit její pohnutky nikomu nepřísluší, podpora ze strany společnosti by byla fér. Nebylo by ale fér k takovému postupu tlačit matky, které o to zájem nemají a jsou přesvědčené, že jejich dětem nejlépe prospěje domácí prostředí. Budování kariéry, výchova dětí a model rodinného života jsou individuální záležitosti, těžko někdy dojde k nějaké plošné shodě v tom, jak by to ideálně mělo probíhat. Měly by být podporovány co nejširší možnosti, aby si každý mohl vybrat.

lonkue
	Re: Každý by měl mít možnost volby (25.10.2010 13:10:28) Absolutni souhlas! Bohuzel u nas chybi fleixbilita a moznost volby. At si to kazda matka zaridi tak jak ji to vyhovuje.... Odpovědět

albert1
	Re: Dite v praci? (25.10.2010 13:26:12) Ma nekdo dlouhodobejsi zkusenost, nemyslim obcasne "otoceni se" v kancelari se spicim novorozencem, neni mi vubec jasne, jak by se to dalo praktikovat treba s zivym treba 10M ditetem v bdelem stavu...? Odpovědět

Mab

Re: Dite v praci?

(25.10.2010 14:07:44)
Do práce chodím od 3 měsíců věku syna - bylo to vždy jen na večer a v tu dobu hlídal manžel výjimečně babičky, na částečný úvazek od 7 do 12 hod chodím od jeho 11ti měsíců. To by už manžel neuhlídal, takže jsem sehnala chůvu. NA zaplacení chůvy dám sice skoro celý rodičovský příspěvek, ale je to zisk pro mne i pro synka. Já pokračuji v práci a syn je spokojený, že má i jiné hračky a má kamaráda na blbnutí (syna chůvy). Teď od 1,5 roku chodí i jednou týdně do jesliček a zatím je spokojený (ale byl tam zatím jen párkrát, takže na další soudy mám ještě čas). Ráno ho budit naštěstí nemusím, budí se sám okolo půl šesté, takže akorát na jídlo, sbalení a cestu k chůvě.
S miminkem jsem občas v práci byla, ale jakmile se začal hýbat, tak to už nešlo. A ani si to neumím představit.

Re: Dite v praci?

(25.10.2010 15:32:41)
Já jsem chodila s dítětem do práce od 9 měsíců věku. Měli jsme tam postýlku, hračky, kancelář jsme trošku přerovnali a na počítače dali zábrany, protože batole občas někomu nečekaně restartovalo pc.

Skoro rok a půl dítě spalo v 2x denně 2 hodiny, buď v postýlce nebo venku na zahradě v kočárku - prostě jako doma. Pak už jen jednou, to už občas býval problém ho zabavit a já začala zkoušet dopolední hlídání v MC. Prošlo to až ve 20 měsících, ale za pět minut 12, protože nový pan šéééf děti v práci zatrhl (předtím jsme měli šéfku, kdo by to byl řekl, že?). Jo - mám 3/5 úvazek, tj. chodím do práce 3x v týdnu, něco popracuju doma.
Jo, byla to honička (občas šílená

), ale pro mě rozhodně lepší varianta, než být doma. Peníze rozhodně nejsou špatné, díky nim jsme si mohli dovolit jít do koupi a zušlechťování domečku. Navíc - už po týdnu doma se nade mnou ty čtyři stěny zavřou jak voda v rybníce, začnu upadat do beznaděje, zvládám míň a míň a nakonec sedím v poledne v pyžamu s nevyčištěnými zuby na kanapi a chci umřít...

Mediana
	Re: Dite v praci? (25.10.2010 19:36:27) Ha, mám tě ztracená Magdaléno...:) Odpovědět

Margot+1
	Re: Dite v praci? (25.10.2010 19:37:44) Máš, miláčku. Podle té vzpomínky? Odpovědět

Margot+1
	Re: Dite v praci? (25.10.2010 19:39:10) Aha, jiné vlákno, dítě v práci Odpovědět

Mediana
	Re: Dite v praci? (25.10.2010 22:16:28) Jj, podle popisu dítěte v kanceláři, restartování kompů a výměny šéfky za šéfa ... :) Odpovědět

maja
•	Re: Dite v praci? (26.10.2010 18:43:15) já ti nějak nevím, ale neotravovalo dítě ostatní pracující ???? ...osobně si neumím představit jak makám a kolegyně tam má dítě a to dítě se tam volně pohybuje, brečí, restaruje mi kompjůtr a podobně .....jednou za čas na chvíli to jo, ale 3x týdně ??? ...ani se nedivím, že to nový šéf zatrhl Odpovědět

Re: Dite v praci?

(26.10.2010 19:16:42)
majo,
kolegové byli mnohokrát dotázáni, jestli jim přítomnost dítěte nevadí a činila jsem samozřejmě kroky, abych vliv dítěte na jejich komfort minimanizovala.

Tvůj apriorní souhlas s krokem nového pana šéfa je stejně zarážející, jako jeho rozhodnutí. Ani ty, ani on jste se neobtěžovali si zjistit, co a jak chodí, ale hned umíte posoudit, co je správné.

Fungovalo to u dvou dětí skoro 2 roky (moje bylo jen jedno z nich, pokud jde o to). jo, a kromě toho, že zatrhl děti ještě přestěhoval kuřákům popelník

maja

•

Re: Dite v praci?

(4.11.2010 21:40:22)
Margot....neříkám co je správné a co ne...jen říkám, že mě by asi cizí dítě v ( v mé)práci asi rušilo...a na druhou stranu vím naprosto přesně , že i moje dítě by mě osobně v mé práci rušilo, a že pokud jsem kdy měla svoje dítě v práci ( například ředitelské volno, po nemoci atd...jednalo s vždy o jeden pracovní den) tak jsem toho moc neudělala a to už bylo dítě poměrně velké , čili lehce zabavitelné ( malování, PSP, počítač atd)....prostě myslím, že "práce" ( i když je to kancl ) není pro děti to pravé místo ...můj názor, nic víc nic míň ...ale možná je to tím, že jsem zvyklá dělat věci naplo...tudíž na plno se věnovat dítěti a naplno práci...tudíž dohromady mi to nejde

Bumbi&05,08,10

Re: Dite v praci?

(26.10.2010 1:26:30)
chodila jsem - do roka jsem s ním chodila i do školy na semináře (při práci jsem nedokázala odchodit každotýdenní semináře, s miminem se mi to konečně podařilo).

Šlo to, časovala jsem ho podle režimu práce či seminářů, hodně jely úplatky v podobě kukuřičných křupek a různého "zábavného jídla" (s jídlem se zabavil klidně na 30-40 minut). Hračky jsem volila nezvukové, měkké, hodně knížky. Většinou z toho 90 minutového bloku byl vzhůru tak polovinu času, pak se najedl (nakojil) a buď usnul u kojení, nebo jsem vyjela s kočárem na chodbu a uhoupala jsem ho a vrátila se se spícím děckem...

Limit pro zvládání tohohle režimu byl u něj ten rok, pak už to přestávalo jít, respektive to pro mě bylo moc náročný ho udržet tak, aby nerušil a já se ještě zvládla soustředit.

V práci měl svůj prostor, kde si mohl hrát.

u syna byla klika, že nebyl moc vokální, takže nerušil. S dcerou si to nedovedu představit, tak byla vokální až až. Ale s tou už jsem to neřešila, situace byla pak jiná. Další klika bylo kojení - jak mimčo zakvíklo, šup s ním pod triko a nakojit, neměl šanci se rozeřvat. Nedovedu si to představit s UM, protože i když jsem ho pak uměla udělat u dcery fakt rychle, tak stejně tam byla prodleva na rozeřávní a to by nešlo ani v práci ani ve škole.

Ecim
	Re: Každý by měl mít možnost volby (25.10.2010 15:23:26) Tenno Odpovědět

Můj pohled na věc

(25.10.2010 13:48:44)
Zrovna včera jsem psala kamarádce svou čerstvou zkušenost z jeslí, kam chodím vypomáhat. Děti kolem 1,5 roku, drží se učitelky, každé chce pochovat, mít jí jen pro sebe. Sice už nepláčou, po měsíci si zvykly a rezignovaly, ale já jsem fakt ráda, že obě moje děti mohly mít mámu první 3 roky jen pro sebe. Chápu, že někoho k takovému kroku dovede finanční či jiná situace, ale osobně věnuju ty 3 roky dětem ráda, protože práci jich věnuju za život mnohonásobně víc.

Jinak si myslím, že české ženy jsou pracovité a milující a to jak si žijou ej jejich věc. Spoustě z nich to tak vyhovuje. Paní na úklid nechci, svoje děti hlídat nenechávám (krom babiček)a je mi dobře. Doma naklizeno nemáme, úklidu věnuju tak hodinu denně a to stačí. když mladší po o. spí, klidně si sednu s tou knížkou.

Ne každý může pracovat hlavou, na počítači, doma nebo brát dítě do práce. Mimochodem v bývalé práci brala kolegyně do kanceláře svou dceru od 5 měsíců. Nikde se nesmělo bouchat dveřma, křičet, nechávat průvan a klienti se obsluhovali podle rytmu jejího dítěte, což mi vzhledem k zaměstnavateli i k dítěti přijde nefér.

Petra Neomi
•	Re: Můj pohled na věc (25.10.2010 13:57:06) K zaměstnavatli, to chápu, ale proč k dítěti? Odpovědět

1.3Magráta13
	Re: Můj pohled na věc (25.10.2010 15:54:28) Protože se mu máma nemohla věnovat naplno kdy ono chtělo. Protože neustále kolovalo po kancelářích mezi ostatníma pracovnicema a protože šlo o prostředí, v němž se vyskytuje zvýšený počet nemocí a psychicky poznamenaných jedinců. Šlo o práci sociálního kurátora... Odpovědět

Re: Můj pohled na věc

(25.10.2010 16:10:32)
Magráto,
taky jsem si vodila dítě do práce (pravidelně od 9 m, jak jsem psala výše, ale občas už od 2) a je mi jasné, že všichni kolegové na větvi nebyli. Svůj nesouhlas mi například nadurdělým obličejem dávala najevo kolegyně ve věku mé matky, která mě mmch v těhotenství sprdla, že jím k obědu vepřovou.... Jiní byli v pohodě, někteří (některé) dokonce pomáhali. Proč bych se měla podřizovat právě těm nerudným?
K nám žádní klienti nechodí, protože nepracujeme přímo s lidmi, ale lidé se samozřejmě objevovali. Většina z nich se divila, někteří byli nadšení, nesouhlas nedal najevo nikdo. Dodnes si pamatuju na čínskou exkurzi, jak si natáčela a fotila kolegyni sedící u pc s tříměsíčním mimčem na ruce.
Ale - bouchání dveřmi, průvan, to jsou snad běžné mezilidské záležitosti, které se musejí řešit stejně. A co víc, někteří kolegové v kanceláři třeba i smrdí, a taky s tím nic nanaděláš.

To není důvod internovat děti (i jejich matky) v nějakých táborech za městem, dokud se nenajedí příborem

Re: Můj pohled na věc

(25.10.2010 16:15:28)
Margot, mě nevadí, že si matky berou dítě do zaměstnání. Ale všude to nejde nebo to není vhodné.
V případě kolegyně to bylo tak, že buď se starala o dítě ona nebo některý z kolegů, takže logicky pořád tam byl jakoby jeden úvazek, který byl placený za to, že se stará o dítě. Ona svou práci s dítětem prostě dělat nemohla. Nebo mohla, ale bu´d šidila dítě nebo práci. Jak k tomu přišli kolegové, na které přesouvala svoje úkoly, které zvládat nemohla, protože s emusela starat o dítě a přitom brala stejný plat jako oni?
To je to, co mi vadí.
Jinak jsem pro, aby byly úvazky pro matky s dětmi, aby se jim vycházelo všemožně vstříc...

Re: Můj pohled na věc

(25.10.2010 16:42:58)
Magráto, chápu a nepodsouvám ti nic špatného

Jen jsem chtěla říct, že dítě v práci je (podle mě bohužel) pořád až příliš novátorské a vždycky se najde někdo, kdo začne tvrdit, že to není vhodné a předkládat různé (i pseudo-)argumenty, proč to nejde - a nakonec vyhraje jako u nás.
Jsem přesvědčená o tom, že i o mně leckdo vykládal, že nedělám práci pořádně, nebo že dítě je chudák. Že to není pravda, vím já. Dítě je prostě vidět (a mnohdy i dost slyšet

). Že jsem např. nechodila a nechodím co hodinu na rauchpauzu a nechodím ani na obědy mimo kancl, to už zas tak dobře vidět není...

Re: Můj pohled na věc

(25.10.2010 16:55:17)
Margot, vím, žes mi nic nepodsouvala, to je v pořádku

hezky to napsala Tenna nad námi. Prostě každý by měl mít možnost volby. Zvolit si to, co jemu vyhovuje.
jen když to zevšeobecním, tak malé dítě prostě potřebuje svoje teritorium a svojí dospělou osobu jen pro sebe. Pokud to nemá, přežije a vyroste celkem dobře, ale jistá rizika to má.
Dítě do práce ano, ale ne každé dítě do každé práce.

Mě jen trochu rozčílilo, že název článku ve mě vyvolal dojem, že se nemám doma dřít na úkor toho, že budu zanedbávat dítě, ale v textu se dozvím spíš to, že mám jít do práce a dítě šoupnout do jeslí...velmi obecně řečeno, ale tak to na mě zapůsobilo.

I když já přiznávám, že jsem te´d hodně ovlivněná tím, že v jesličkách pomáhám a že mám sama dítě ve věku těch z jeslí.

Petra Neomi
•	Re: Můj pohled na věc (25.10.2010 18:28:17) No, nevím... Imho není norma, aby se matka věnovala dítěti naplno, když ono samo chce... Takový stav nastane jen v minimu případů a u minima savců a rozhodně nastával velmi zřídka v lidské historii. Odpovědět

Winky

•

Re: Můj pohled na věc

(25.10.2010 14:13:15)
dcera chodila do jeslí od 1 roku do 2 let věku, a to pouze 2x v týdnu na 4h dopoledne. Jesle hezké - právě zmodernizované, zahrada k tomu, vlastní kuchyně, "tety" též zdravotní sestry, většinou docela mladé, hezké a příjemné ženy....Tenkrát ještě nebyl takový nábuch, takže mi jesle povolily tuhle individuální docházku, a navíc ředitelka byla soudná a psala mi 2 dny á 4 h jako jeden 8mihodinový, jelikož by mi to jinak nevycházelo do 5ti dní v měsíci a sebrali by mi mateřskou :-( (vydělala jsem si za ten měsíc cca skoro to co na rodičáku, ale půlku výdělku jsem dala za ty jesle). Jezdila jsem učit na 2 dopoledne v týdnu, ještě jsem měla rozvrh takhle speciálně na míru, líp to už ani nešlo.
Nicméně - dcera celý ten rok v jeslích prořvala. Brečela od rána když zjistla že tam jedeme, a brečela do té doby než jsem si ji vyzvedla. Co nejčastěji jsem se ji snažila dávat na hlídání k mé mamce (ta ale dělala na směny a tak to vždycky nebylo možné, navíc to pro mě znamenalo jet ráno skoro o hodinu dřív, protože k mamince to mám úplně na opačnou stranu než do práce (zato jesle byly v místě práce). Nadávala jsem si, že jsem vzala ten úvazek, nicméně školní rok je školní rok a velmi špatně by se to přeorganizovávalo, taky jsem chtěla aby na mě ve firmě nezapoměli a abych pak nemusela začínat odznova, navíc jsem doufala že si třeba dcera zvykne. Nestalo se. Do té doby celkem veselé dítě, od té doby veeeelmi nekolektivní. Školka ve 3 letech problém na 2 měsíce, nyní v 5ti letech už tam sice zůstává bez výrazných protestů, často ale říká že se jí mezi dětmi nelíbí - že jsou moc hlučné, neposlouchají atd..... Se synem jsem to tedy už raději ani nezkoušela (a ani bych to asi reálně nezvládala - odvést starší do školky, mladšího do jeslí, něco odučit a stihnout se vrátit... to je víc práce než užitku a pokud by byl byť 1 z nás nemocný, celý plán jde do háje). Takže jsem si letos dala přesevzetí že vezmu jen práci která mě bude bavit a kterou časově zvládnu. Mám 4 kurzy, 3 odpoledne kdy může hlídat manžel, 1 dopoledne kam můžu brát syna s sebou (mat. centrum). Fungovalo to přesně měsíc, teď má manžel pořád víc a víc práce "v práci", je to hodně nárazové takže mi nemůže ani ráno slíbit jestli odpoledne dorazí včas.... a já sháním sousedku, babičku honím z práce bez předchozí domluvy ačkoli to sama nemám ráda, nebo ruším hodiny a jsem nas.ná protože mi přišlo že vhodněji už jsem to opravdu vymyslet nedokázala a stejně MÁM PROBLÉM PRACOVAT tak, abych nemusela nikoho otravovat a děti by byly hlídané "v rodinném kruhu".... (obě babičky stále pracují, dědečci jakbysmet, teta a strejda - mladší sourozenci mě a manžela - taktéž). Takže babo raď, fakt nevím......
Jo, v období kdy bylo mladší dítě kojenec jsem se s ním nikam necpala (dvě děti jsou opravdu jiná situace než jedno), a snažila se překládat doma...... taky peklíčko - obvykle jsem chtěla pracovat přes noc, jenže kojeně prostě sosá co pár hodin, takže práce stála, spánkový dluh narůstal.....).
Za mě tedy závěr - ano, práce s dětmi lze, ale ve stylu "jde to a dře to" a taky za cenu že zapřáhnu široké daleké okolí a bude mě to stát hodně sil, nervů a peněz...... Tudíž se nedivím, že se do toho leckomu nechce, a nikdy bych si nedovolila někoho "obvinit" že se "jen" fláká na mateřské/rodičovské doma.

Petra

•

Re: Můj pohled na věc

(26.10.2010 8:11:16)
Celých osm let jsem měla taky PROBLEM PRACOVAT (po práci jsem strašně toužila), ale překousla jsem, protože děti jsou pro mě na 1.místě. A vyplatilo se to, protože jsou veselé a hodně komunikativní. Čtyřletý syn je ve školce letos poprvé a je velmi šťastný.Chce to trpělivost. Ne za každou cenu jit do práce,když má malinké dítě. Žena by si měla rozmyslet, jestli dítě opravdu chce! Povinnost ženy je se starat o děti!! Doba není tak zlá, máte co jíst, kde bydlet...

Petra Neomi
•	Re: Můj pohled na věc (26.10.2010 13:43:20) Moje dcera je taky veselá a komunikativní a to jsem ji od dvou měsíců tahala po všech čertech a hlídala ji půlka prahy včetně prezitenta motorkářského klubu :D Odpovědět

cyann
	Re: Můj pohled na věc (26.10.2010 14:13:33) Cha, Petro, přesně něco takového jsem chtěla dodat. Můj syn je taky velmi veselý a komunikativní (dokonce ve dvou jazycích, z toho jeden já vůbec neovládám), a to byl od devíti měsíců střídavě s chůvou, v jesličkách, s babičkou i se mnou v práci a nakonec jsem ho přestěhovala do jiné země. Odpovědět

Petra
•	Re: Můj pohled na věc (27.10.2010 18:42:23) Noemi a Cyann, já jsem také pobývala v jeslích od jednoho roku, dokonce jsem byla v internátní školce (vídala jsem rodiče pouze o víkendech), ale byla jsem veselá a živá. Moji 2 sourozenci nebyli takoví jako já, měla jsem prostě veselou povahu. Zatím máte jedno dítě, nemůžete porovnávat. No,uvidite. Odpovědět

Petra
•	Re: Můj pohled na věc (27.10.2010 18:48:40) Babičky nebo hlídací tety doma jsou MNOHEM lepší než zařízení pro maličké děti,ty se cítí nejlépe doma. Babičky! Ach, já bych byla šťastná, kdyby babičky se věnovaly dětem. Bohužel nemají o ně zájem. Můj manžel byl od půl roku v péči babičky a byl moc spokojenej. Odpovědět

Petra
•	Re: Můj pohled na věc (28.10.2010 14:52:18) Měla jsem sice veselou povahu, ale měla jsem také dny, kdy jsem hodně propadla smutku. K matce mám bohužel odtažitý vztah. Za dvacet let Vám přejde smích. Odpovědět

O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl...

(25.10.2010 14:13:24)
...ale kdo nechce, nevidí - neslyší.
Jedna moudrá psycholožka, jejíž jméno bych musela dohledat, řekla:
V práci jsme nahraditelná každá, ale pro své dítě jsme jediné na světě.
Ani já netrpím komplexem nenahraditelnosti, a mám-li si vybrat mezi svým dítětem a prací, volím dítě. Neznamená to přece upoutání navždy! Do práce se můžu kdykoli vrátit (i s případnými komplikacemi, no a?), ale vím z vlastní zkušenosti, že traumata dětí z jeslí mohou být opravdu velmi zlá a nevratná...

Petra Neomi
•	Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl... (25.10.2010 14:23:11) Když vy pořád vidíte práci jako "v práci". Pracovat přece neznamená někde sedět, pracovat znamená vykonáat nějakou činnost. Nepracuju pro někoho, pracuju pro sebe...pro svoje uspokojení a v tomhle případě prostě práce nahraditelná není. Odpovědět

Tenna /2

Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl...

(25.10.2010 15:14:45)
Petro, asi jak u koho. Kdo má profesi, která ho baví a naplňuje a věnuje se jí s potěšením, může pracovat pro své uspokojení. Každý to tak ale rozhodně nemá, je spousta zaměstnání, kam se chodí skutečně pouze za výdělkem a do takové práce asi nebude žádná matka od malých dětí spěchat, pokud ji nebude ekonomická situace nutit. Péct dětem doma bábovky, šít pohádkové převleky a vymýšlet hry a výlety je potom mnohem tvořivější a uspokojivější práce, než stát jako otrok osm hodin za pultem nebo u pásu.

Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl...

(25.10.2010 15:59:13)
Petro, ale já razím názor, že si člověk má v životě vybrat co bude dělat naplno a ne dělat x věcí napolovic. Práce mě baví a uspokojuje. Chtěla jsem děti, takže jsem počítala s tím, že jim ty 3 roky života "obětuju". Pracuju částečně i z domova, dělám co mě baví, ale prvotně jsem tu pro svoje děti, ty první roky patří jen jim. Chtěla jsem je, takže je nebudu odkládat. Je to podobný, jako kdybych si pořídila psa a pak mě nebavilo ho chodit venčit. Nemusí mě to naplňovat na 100%, ale pakliže jsem to chtěla, tak se z té povinnosti, která z toho plyne nehodlám vykrucovat.

Jiná situace je samozřejmě když mě k návratu do práce nutí existenční důvody. pak má to, že dítě nakrmím přednost před tím, jestli s ním jsem celý den.

Xantipa.
	Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl... (25.10.2010 16:00:52) Magráto - taky jsem si to takhle myslela. Ale pořád dělám věci napolovic - jak práci, tak děti. Naplno to prostě nejde - buď budu kašlat na děti a věnovat se práci a nebo budu naplno s dětmi, ale bez práce /a bez peněz/. Musím to zkloubit a jde jen o momentální priority. Odpovědět

Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl...

(25.10.2010 16:06:29)
Xantipo, ale já to myslela tak, že když můžu mít ten luxus a být 3 roky doma za podpory státu, tak nebudu chvátat do práce, který si ještě užiju až až, ale budu ty 3 roky věnovat dětem. Samozřejmě že ve chvíli, kdy se dostanu do situace kdy musím řešit, jestli dítě "odložím a nakrmím" nebo "neodložím a bude hladovět" volím jinak.
Taky bych nejradši zůstala s dětma i 4. nebo klidně 5. rok jejich života. To už ale nejde, finančně si to dovolit nemůžeme, takže půjdou/šly do školky. Ale pokud by ta možnost byla, vím naprosto jistě, že by jim bylo v tomhle věku líp se mnou než v kolektivním zařízení, které můžu suplovat jiným způsobem.

Markéta, kluci 8 a 2
•	Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl... (25.10.2010 16:52:01) Já tomu moc nerozumím. Až jim budou tři roky a půjdou do školky a ty do práce, znamená to, že se jim budeš věnovat jen "napolovic"? Odpovědět

Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl...

(25.10.2010 16:58:31)
Budu se jim věnovat tak, jak to jenom půjde, v čase, který budeme mít pro sebe naplno, ale v rámci celého dne to skutečně bude "napolovic". Ono se to těžko vysvětluje takhle po netu, navíc je to věc spíš pocitová. Chtěla jsem tím říct, že kdy mám rodičák a do práce kvůli penězům nemusím, nebudu se tam hnát a radši se budu v tom čase věnovat dítěti. Až podporu státu mít nebudu a do práce budu muset, tak prostě moje děti budou o ten čas se mnou ochuzené. Budou už starší, zvládnou to lépe než by to zvládly te´d, ale pocitově vím, že by pro ně bylo lepší, kdybych s nimi mohla být doma i déle. To že to nejde je věc druhá.

Bumbi&05,08,10

Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl...

(26.10.2010 1:34:56)
anebo to jde, ale za cenu toho, že to tak děláš celou dobu a připravuješ si půdu pro to, aby to tak šlo.
Já 3 leté dítě vidím ještě jako malé na 5 dnů 8 hodin denně ve školce, povinně, každý pracovní den...
Mě se nelíbí ten ostrý kontrast "furt doma s mámou" - "nafurt ve školce a máma v rachotě", přijde mi lepší postupné začleňování pro všechny.

Ecim
	Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl... (26.10.2010 9:01:21) Bumbi, souhlasím s Tebou. Už v dobách, kdy to tu ještě nebylo zvykem, jsem věděla, že se budu chtít do pracovního procesu začleňova postupně. Odpovědět

Petra Neomi

•

Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl...

(25.10.2010 18:39:19)
To je nesmysl... co budeš dělat tři roky s dítětem "naplno". Většina prací doma je mechanických a dítě tvou pozornost 24 hodin nepotřebuje. Upřímně, dceru miluju, ale uspokojení mi přináší práce, ne to, že se o ni starám. DOmácí práce, chození na hřiště, věčné ježdění s kočárem... to byly chvíle, kdy jsme měla pocit, že utrácím čas, kdy můžu dělat něco, co má smysl. A to jsem na mateřské pracovala... Upřímně, pokud člověk vypadne z oběhu, přijde během tří let o všechno. Pověst, zákazníky, kontakty... Jistěže ne prodavačka, ale lékařka, grafička, redaktorka, právnička, dokonce tatérka... těm se těžko vrací do hry.

Gladya, bývalá dasa,
	Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl... (25.10.2010 18:56:58) Je to tak, já jsem byla na rodičáku 3 roky, ale kontakt s oborem jsem si udržovela, cca od roku dítěte jem měla minimální pidiúvazek, slabé půldne týdně Odpovědět

Ecim
	Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl... (25.10.2010 19:05:40) Také si udržuji kontakt s oborem. Jednou týdně chodím do školy a mám příležitostné zakázky. V tuto chvíli mi to bohatě stačí. Odpovědět

Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl...

(25.10.2010 20:08:31)
Ale Petro, to je právě to, že takový pocit je individuální a lze těžko vyjádřit.
Pro mě je prostě důležité, abych se ty 3 royk co můžu být doma prvořadě věnovala dětem. Samozřejmě že ne 24 hodin denně. Ale když to budeme chtít přepočítávat na hodiny, tak teď jsem se synem (dcera už chodí do školy) denně cca 12 hodin. (nepočítám noc, kdy spí). Z těch 12 hodin 2 hodiny prospí, ty 2 hodiny jsou moje, dělám si co mě baví a neuklízím. Těch 10 hodin trávíme spolu. Buď si hraje nebo dělá věci se mnou. Vaříme, myjeme nádobí, uklízíme, cestujeme, nakupujeme.... Vyhovuje mi, že ho můžu mít u všeho a že máme na všechno a na sebe dost času. 1x týdně chodím do školy, kde je syn buď se mnou, nebo ho hlídá babička (6 hodin). 1x týdně 2 hodiny večer jsem v práci a děti jsou s tatínkem doma. A 1x týdně večer 2 hodiny věnuju svému koníčku, a děti jsou zase doma s tatínkem.
takhle mi to vyhovuje a děti jsou takhle šťastné. nevěnuju se jim naplno v tom smyslu 24 hodin 7x v týdnu, ale naplno co můžu. Až půjdu do práce, spolkne mi práce z těch 12ti společných hodin 8. A to už je sakra rozdíl. Samozřejmě i potom budu trávit ten zbylý čas s dětmi smysluplně a naplno, ale bude ho o poznání míň. Takhle jsem to chtěla říct.
Pokud někomu vyhovuje, že dá dítě chůvě a jde hned po mateřské do práce, tak je to jeho věc. To dítě nijak netrpí, citově se naváže na tu chůvu a je určitě spokojené. Ale pokud je v jeslích, kde se musí o pozornost 1 člověka dělit s dalšími 10ti dětmi, je to podle mého názoru dost rozdíl.

1.3Magráta13
	Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl... (25.10.2010 20:09:47) Jinak kontakt z oborem jsem nepřerušila ani na jedné mateřské. Sleduju svůj obor, chodím do práce "na návštěvu", vypomáhám, studuju... Odpovědět

Gladya, bývalá dasa,

Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl...

(25.10.2010 21:36:43)
Magráto, přesně tak to má být. Zorganizovali jste v rodině vše tak, že jsou spokojené děti i Ty.

Když matka jde do práce, protože musí (nebo si myslí že musí) a raději byla doma, není to dobře. Když je matka doma s dětmi a chybí jí jiná možnost seberealiace než v rodině, také to je špatně. Bohužel vyskytují se oba zmíněné případy a ani jeden není ideální pro rodinnou pohodu a pro děti.

Bumbi&05,08,10
	Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl... (26.10.2010 1:36:58) a mě nevyhovuje ten náhlý skok ze 12 společných hodin na 4 /sotva, spíš míň, protože hodně z toho času zaberou technikálie/ společné hodiny. Raději budu mít furt 6-8 hodin společných denně... třeba do 10 let věku dítka. Odpovědět

Lída+2

Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl...

(26.10.2010 10:49:33)
Magráta vidíš píšeš, že se plně věnuješ 3roky dítku a o pár řádků dál píšeš...že 6h týdně(pro mě LUXUS, který nikdy nebyla nikdy nebude a ani nevím jestli bych ho chtěla- příjde mi to zneužívání babiček- jednu mám za sousedku)
a jsi ve škole a ještě jdeš na pár hodin do práce.-....takže nejsi s dítkem 24h denně 3roky....

Prostě to podle mě nejde...kdo nemá hlídání....pokud by si nenašel i jinou činnost...tak z toho doma ZBLBNE(a promine ten komu to fak´t nevadí) já to tak cítím, že ta máma potřebuje zrelaxovat.

Třeba já byla doma celkem 7let.....a po roce doma jsem zjistila, že nejde se jen starrat o Luka kterýho nikdo nepohlídá...krom mě a manžela....nikdo si hop nevezme ani na hodinku na procházku......a musím začít něco dělat...nebo totálně zblbnu a budu řešit kraviny.....jen okolo dítka.....

třeba můj syn se poprvé hlídal , když mu bylo 2,5roku....do tý doby byl 24hodin se mnou nebo s manželem.....(a 12h s manželovou tetou)
Synovi je nyní 12let...a hlídal se za ty roky přesně 79dní....u babičky.....
Mladší se hlídal poprvé 2letý do té doby byl 100% se mnou nebo s manželem....(on měl bych řekla tu smůlu, že měl jen víkendového tátu) manžel našel práci daleko a jezdil....jen v pátek někdy ve středu.....
Tomu je 9let....a hlídal se 63dní. Nikdy ho nikdo nehlídal na pár hodin.

A podle mě to je prostě na zblbnutí....jen doma a děti....na hřišti skoro nikdo....prostě děs.....já teřba na první 3roky s Lukem, kdy bylo těch dětí fakt malinko...strašně nerada.....třeba jsem týden nikoho nepotkala na hřišti.....strašná IZOLACE.

A prostě pokud někdo napíše, že se 100% věnuje dětem tak jak jsi to napsala..tak z těch před tím jsem si myslala, že jsou jen s tebou 24h denně 3roky....a nakonec to tak není....prootže to prostě nejde....a já tomu rozumím proč ne....

Já si ze zoufalství našla brigádu a každou sobotu šla do práce a děti nechala manželovi.jinak bych skončila v blázinci.

Petra Neomi
•	Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl... (26.10.2010 13:50:40) Pro mě pracovat znamená pracovat, ne chodit do práce. V práci jsem nebyla "fyzicky" od 93 roku :D PRacovat znamená, že si sednu ke kompu a nikdo na mě nemluví, ne že jdu někam na osm hodin. Odpovědět

lonkue

Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl...

(26.10.2010 10:49:19)
Zcela souhlasim s Petrou Neomi. Jeste me v tehle spojitosti napada to, ze my matky jsme take vzorem pro nase deti. A kdyz nas nase dcerka vidi jen x let doma na materske a po materske na podpore v nezamestnanosti, jak ji budu vysvetlovat, aby se dobre ucila a v zivote to nekam dotahla. Vzdyt maminka taky prece nic nedela a je jenom doma.....

kreditka
	Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl... (26.10.2010 12:46:59) To je fakt raději dětem ukázat, že matka si je pořídila proto aby se jich co nejdříve zbavila a šoupla do jeslí a aby nebrzdily matčin rozvoj - píšu extrém vím, ale reaguju na extrém co jsi napsala ty Odpovědět

lonkue

Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl...

(26.10.2010 13:10:49)
nikdo tu nemluvi o soupnuti deti do jeslicek hned po porodu. Jde hlavne o to, aby se cesky system stal flexibilnim a zeny se opravdu nemusely zahrabavat na x let doma, kdyz nechteji. A ja si opravdu myslim, ze je daleko lepsi vzor spokojena matka, ktera ma sanci se realizovat tak jak ona chce, nez frustrovana zenska, ktera napr. po dvou detech a 6 - 8 lete materske dovolene je porad doma, protoze proste nema realnou sanci najit praci po tak dlouhe pauze. A takovych pripadu znam o hodne vice nez tech, kde to zena zvladla po materske bez problemu. Proste ceska realita.....

Maia

•

Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl...

(26.10.2010 13:43:47)
Lonkue, ja ti nevim, ale v mem okoli je to proste uplne jinak...

Zensky po matersky 4-6 let si nasly praci celkem rychle, celkem kvalitni, dobre placenou, ale! jsou frustrovane tim, ze musi chodit do prace kvuli penezum a radeji, kdyby finance dovolily, by zustaly doma. Mmch jsou to kvalitni prace, typu graficka, reklamni obor apod., ne 8 hodin u pasu.
Ted konkretne nastoupila ma kamaradka je opravdu smutna, ze ta doba klidu pominula a jak rika, ted uz se musim stykat nejen s temi, ktere chci videt.
Ja jsem na MD 6 let. Pohoda, mam spoustu aktivit, pratel a konicku, spis nevim, co driv, konecne mam cas sledovat i politiku, cist a delat veci, ktere jsem za svobodna, jen s mou velmi narocnou praci nestihala, a ted jsem dostala super nabidku od ledna, ovsem neberu, protoze dcera by musela do jesli.
Takze zajem stale je, nejak na me prace nezapomnela, ale ze bych se tam nebo me okoli hnalo, to tedy ne.

Petra Neomi
•	Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl... (26.10.2010 13:52:31) Pokud nejsi v existejnční nouzi, můžeš mít koníčky, pokud jsi bez příjmu a rodinný rozpočet to zasáhne, tak máš houby. Plácat se městem s deseti korunami v kapse není zábavné ani motivující. Odpovědět

Maia
•	Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl... (26.10.2010 13:57:07) To je jasny, souhlas...proto jsem psala, ze prace se sezene celkem lehce (aspon okolo me), ale ten duvod neni to silene puzeni od deti roztacet kola kapitalismu , ale prachy. Nic vic, nic min. Debata neni o tom, kdo chce a kam, ale kdo musi a za kolik. Odpovědět

Petra Neomi
•	Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl... (26.10.2010 14:04:27) Tož já jsem spisovatelka, měla jsem i to "šílené puzení", kola kapitalismu tím stejně neroztočím :) Mám to prostě ráda,a psát je pro mě zábavnější, než někde bloumat s batoletem, tedy bylo, dneska už je dceři šest. Odpovědět

Gladya, bývalá dasa,

Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl...

(26.10.2010 13:18:02)
jeden extrémní názor je, že dítě musí být za kařdou cenu do 4 let doma jen s matkou, Tvůj názor je druhý extrém.
3 roky rodičáku totiž neznamenají, že matka celý život nic nedělá. Znám lékařku, která byla doma s dětmi 6 nebo možná skoro 7 let, pak nastoupila na poloviční úvazek. Teď má děti odrostlejší, pracuje na plný úvazek. Trochu změnila obor, svůj profesní růst v době, kdy byly děti malé hodně zbrzdila, ale dnes je to normální pracující vysoce kvalifikováná žena i matka věnující se dětem. Je to jen příklad, ale štve mě to vyhrocení, volba přece není: krkavčí matka kariéristka verzus slepice válející se doma a čekající na pečené holuby.

Gladya, bývalá dasa,

Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl...

(26.10.2010 13:43:30)
jeden extrémní názor je, že dítě musí být za kařdou cenu do 4 let doma jen s matkou, Tvůj názor je druhý extrém.
3 roky rodičáku totiž neznamenají, že matka celý život nic nedělá. Znám lékařku, která byla doma s dětmi 6 nebo možná skoro 7 let, pak nastoupila na poloviční úvazek. Teď má děti odrostlejší, pracuje na plný úvazek. Trochu změnila obor, svůj profesní růst v době, kdy byly děti malé hodně zbrzdila, ale dnes je to normální pracující vysoce kvalifikováná žena i matka věnující se dětem. Je to jen příklad, ale štve mě to vyhrocení, volba přece není: krkavčí matka kariéristka verzus slepice válející se doma a čekající na pečené holuby.

Petra
•	Re: O tom, jak to chodí v jeslích, už tu článek byl... (26.10.2010 8:17:03) Krásný názor. Po osmi letech na MD jsem začala pracovat, komplikaci mám dost, musím začít od nuly. Ale nevadí mi to, protože vidím, když jsou děti spokojené. Odpovědět

Hilly.
	Kolik procent matek v 80.letech (25.10.2010 14:41:45) využívalo jesle? Víte to někdo? Pokud někdo víte o nějakém odkazu, hoďte ho sem prosím. Mám totiž pocit, že jich zase tolik nebylo..Někde jsem četla kolik a docela příjemně mě překvapil výsledek...ale nevím, jestli mě nešálil zrak. Kde jsem to četla, už nevím. Odpovědět

Jája
•	Re: Kolik procent matek v 80.letech (25.10.2010 14:52:37) Na vesnici a v menších obcích jesle nebyly vůbec. Já jsem z okresního města (cca 35.000 obyvatel), tady byly troje. Jakou mohly mít kapacitu, každé 50-80 dětí? Odpovědět

Hilly.
	Re: Kolik procent matek v 80.letech (25.10.2010 17:51:45) No já někde četla, že jesle využívala tak třetina matek, což mě šokovalo, páč komunisti se tvářili, že skoro každá...Ale nechci tu šířit bludy, tak je tato informace silně bez záruky Odpovědět

cyann
	Re: Kolik procent matek v 80.letech (25.10.2010 21:54:34) V 60. letech bylo v jeslích 13 %, v 70. letech 18 % - to je z článku "Doma, v jeslích, nebo ve školce? Rodinná a institucionální péče o předškolní děti v české společnosti mezi lety 1945–2006" - stačí zadat titul do vyhledávače. V 80. letech to bylo tuším 20 %, ale nemám citaci. Odpovědět

Petra
•	Re: Kolik procent matek v 80.letech (26.10.2010 8:00:26) Neveřím, naprostá většina dětí v 70.letech byla v jeslích, určitě přes 50%. To vím i od přátel. Odpovědět

Jája

•

Re: Kolik procent matek v 80.letech

(26.10.2010 8:06:15)
Já bych za bernou minci brala statistiku, ne článek. Já bych si osobně tipla, že jeslí mohlo být více v 50.letech. Po válce byla zdecimovaná mužská pracovní síla a byly snahy dostat ženy do výroby. Ještě ve 30.letech byla domácnost většinou prací na plný úvazek a nebylo zvykem, aby žena-matka chodila do práce. To až v letech padesátých. Jenže když šly ženy do práce, bylo třeba pohlídat děti a postarat se o rodinu. Proto vznikaly závodní jídelny a družstevní prádelny. Prádelny nepřežily, rozvoj praček pro domácnost je předběhnul, jídelny jsme zdecimovali v 90.letech.
Jesle byly jen ve větších městech a bylo umění tam dítě dostat, byly většinou podnikové. Někdy v 50.-60.letech byla placená mateřská 3 měsíce. Pokud ženy sehnaly jesle, nastupovaly do práce. Ne že by tak moc chtěly, ale obvykle z finančních důvodů.
Nevím, od kdy byla placená mateřská 6-měsíční, ale od r. 1985 začala být placená mateřská roční. Proto nemělo smysl dávat děti do jeslí. Ono ani komunisti nebyli velcí příznivci jeslí, alespoň ne od 70.let. Že by bylo v 80.letech 20% populace v jeslích, tak o tom teda silně pochybuju. Spíš byla spousta žen do 3.let věku dětí doma zadarmo, pak šly děti do školky.

Re: Kolik procent matek v 80.letech

(26.10.2010 12:48:18)
Ale ten článek vychází z dobových statistik, právě. Není na tom nic k nevěření, tak to prostě bylo - počet míst v jeslích versus počet dětí do tří let.
Další mateřská dovolená (placená) byla zavedená v r. 1971 na rok, pak v půlce 70. let prodloužena na 2 roky a v půlce prodloužená na tři roky. Týkala se ale jen druhého a dalšího dítěte, jinak byly matky doma zadarmo.
V 80. letech už asi nebyl takový zájem, ale taky se narodilo o dost méně dětí, takže poměr malých dětí a míst v jeslích byl dost vysoký. A poptávka stejně převyšoala nabídku.

Jája

•

Re: Kolik procent matek v 80.letech

(26.10.2010 13:58:10)
U té placené dovolené nemáš pravdu. Mně se dcera narodila 1984, a to byla placená mateřská 6 měsíců, dál jsme byly doma ZADARMO!! Placená mateřská v délce 12 měsíců byla od r. 1985 (to si pamatuju, protože mi byla doplacena, přesně do roku dítěte. Proto si to pamatuju tak přesně), pak jsme opět byly doma zadarmo, a to do tří let věku dítěte. Mně šlo dítko do jeslové třídy ve 2,5 letech, od jeho 2 let jsem byla prakticky samoživitelka (rozvedla jsem se později), kdyby byla placená rodičovská, docela by mi to vyhovovalo.
Pokud mně je známo, tak placená rodičovská byla zavedena v 1.pol 90.let, právě jako reakce na hromadné rušení jeslí. Placená rodičovská měla matce nahradit výpadek příjmu v době, než dítko povyroste do školkového věku.
Nevím, z čeho vychází článek, ale historie to nebude. Nebo že už bych byla tak sklerotická a nepamatovala si, že jsem tenkrát dostávala nějaké peníze?

cyann
	Re: Kolik procent matek v 80.letech (26.10.2010 15:15:07) A dcera byla tvoje druhé druhé či třetí dítě? Pokud byla první, tak prosím čti pozorněji - psala jsem, že příspěvek byl právě až na druhé a další dítě. Článek je normální vědecký článek, u kterého jsou samozřejmě uvedené zdroje. Odpovědět

Magda

•

Re: Kolik procent matek v 80.letech

(26.10.2010 19:54:07)
Tak jsem pohledala. Podívejte se na: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=287&lst=120
Má to ale jednu vadu: srovnává to hrušky s jablkama a občas jsou tam i švetky. Porovnává počet narozených dětí v populačním ročníku s počtem míst v jeslích, kam ale mohly chodit děti od 3.měsíců do 3 let, tedy více než jeden populační ročník!!! Totéž u školek. Pak se stane, že narozených dětí v ročníku je 200.000, ale do školky chodí 550.000 dětí. Bodejť ne, když v tom roce započítává více než tři ročníky (děti tří-, čtyř-, pěti- a šestileté a k tomu ještě ty s odloženou školní docházkou). Pak z toho vycházejí astronomická hausnuera.

Re: Kolik procent matek v 80.letech

(26.10.2010 20:57:12)
No tak v tom grafu u článku, na který dáváš odkaz, je jedna křivka i celkový počet dětí ve věku 0-2 roky, tj. do tří let. To snad lze celkem dobře srovnat s celkovým počtem míst v jeslích.
Pokud vás to skutečně zajímá, podívejte se na http://www.genderonline.cz/view.php?cisloclanku=2008012704.
Data jsou z: Bulíř, M. 1990. Zařízení předškolní péče a výchovy v ČSR: retrospektiva let 1881–1988 a 1921–1988. Praha: ČSÚ.

Magda

•

Re: Kolik procent matek v 80.letech

(26.10.2010 19:27:18)
Placená rodičovská do 2 let věku dítěte rozhodně nebyla. Mám dvě děti (1980, 1982), ale placená mateřská byla jen 6 měsíců, u obou dětí. Že by bylo v jeslích 50% populačního ročníku? Pochybuju, školkových možná ano, předškolkových možná 95%, ale jeslových rozhodně ne. A to bydlím v Praze, kde byla hustota jeslí nejvyšší. Beru to jako tendenčně zaměřený údaj, pokud někdo nenajde jiný, přesný, nejlépe ze statistické ročenky (která pro tuto dobu ale není na netu k dispozici a do knihovny se mi nechce jít hledat).

Re: Kolik procent matek v 80.letech

(26.10.2010 21:12:01)
Podle zákona 154/1969 Sb. o mateřském příspěvku – účinnost od 1. 7. 1970 měla pracovnice nárok na roční mateřský příspěvek, pokud předtím urč. dobu pracovala, pak pracovat přestala, a už doma pečovala o nějaké starší dítě. Výše příspěvku byla 500 Kčs, 800 na dvojčata.
To bylo velice záhy nahrazeno zákonem 107/1971 Sb. o mateřském příspěvku , kde platily stejné podmínky, ale bylo možné pobírat do dvou let věku. V roce 1982 byl zvýšen na 600 Kčs.
V roce 1985 byla další novelizace, žena měla nárok pokud pečovala o dítě do jednoho roku (tj. i první), a do dvou let u kačdého dalšího. Příspěvek byl opět snížen na 500 Kčs.
Od 1.7. 1987 byl zákon znovu novelizován - u druhého dítěte příspěvek prodloužen do dosažení tří let, a zase zvýšen na 600 Kčs.
V roce 1990 byl tento zákon nahrazen zákonem o rodičovském příspěvku, který byl poskytován každé ženě, která pečovala o dítě do tří let věku - tj. tři roky již od prvního dítěte. Příspěvek činil 900 Kč a rodič si mohl vydělat max. 600 Kč.

Mám tady ty zákony před sebou. Pokud jsi ty příspěvek nedostávala, tak jsi buďto nesplnila nějakou z podmínek (např. jsi enbyla dostatečně dlouho zaměstnaná), nebo to nebylo v souladu se zákonem.

cyann
	Re: Kolik procent matek v 80.letech (26.10.2010 21:15:54) A nikdo tu přece neříkal, že do jeslí chodila polovina populačního ročníku. Právěže to bylo mnohem míň. Odpovědět

štěpánkaa
	Re: Kolik procent matek v 80.letech (27.10.2010 19:01:20) Magdo, to je zajímavé, na mě měla máma půl roku placené mateřské, na mou mladší sestru v r.1970 půl roku mateřská a pak do 2. roku dítěte o něco nižší rodičák (nebo jak se ta dávka jmenovala). velmi pochybuji, že by se to za těch 10 let minulého režimu takto změnilo, jak píšeš. Odpovědět

Zawgat_Mohammed

Jesle

(25.10.2010 14:52:38)
Ale jesle detem opravdu skodi.
Dcera tam chodi na dve hodiny denne a vidim, jak to chodi. Neustale nejake dite place, skupinka deti postava u vchodu. Nase mala na zacatku vypadala tak smutne, ze jsme uvazovali, ze ji odhlasime a zaplatime chuvu nebo au pair.
A podobne to vypadalo ve vsech jeslich, ktere jsme videli, a to jsme byli jen v soukromich zarizenich s dobrou povesti.
Dodnes mam spatny pocit z toho, ze ji tam davam.

Zawgat_Mohammed
	Re: Jesle (25.10.2010 14:54:38) A kolektiv v jeslich? Chacha, deti do roku a pul az dvou let na kolektiv kaslou a maximalne si berou hracky. Odpovědět

Petra
•	Re: Jesle (25.10.2010 22:28:11) Moc děkujeme za upřímnost!! Moje máma nás MUSELA dát do jeslí, co jiného měla dělat. Pokud máma může s dítětem zůstat doma, tím lépe pro dítě. P. Odpovědět

Edit

•

Malinké dítě na nějaký kolektiv kašle!!!

(25.10.2010 15:46:42)
. . . pracuji od 1 roku dítěte, je to velmi těžké jak už tady někdo říkal stojí to mnoho nervů, otravování okolí a peněz . Jenže do práce nejdu protože chci, ale musím, v dnešní době je to s jedním platem dost složité ,zvlášť v Praze. Přesto budu otravovat své okolí nebo platit chůvy ,než bych dala dítě do jeslí, jsem dětská sestra a pracovala jsem tam 6 let a můžu s čistým svědomím říct že pro každé dítě je více či méně trauma, které si maminky vůbec nepřipouštějí!!! Zamyslete se nad tím .

Re: Malinké dítě na nějaký kolektiv kašle!!!

(25.10.2010 16:02:41)
Edit, naprosto s vámi souhlasím. Chápu, že někoho vedou k jeslím existenční důvody. Nakonec dítě nemusí mít nutně ty 3 roky matku, ale mělo by mít podle mě jednoho dospěláka, který tu bude jen pro něj. Ať už je to máma, babička, táta nebo hlídací teta.
Držím vám palce, ať s emáte dobře a nemusíte se tak honit.
Jinak jak jsem psala výš, první 3 roky patří jen dítěti, ale ne v tom smyslu, že si neudělám čas i na sebe. Udržuju si koníčky a kradu si pár hodin jen pro sebe, abych mohla vypnout.

Pawlla

Re: Malinké dítě na nějaký kolektiv kašle!!!

(25.10.2010 21:48:23)
Souhlas,málokteré dítě je šťastné v kolektivním zařízení před třetím rokem a hodně dětí není zralých ani ve čtyřech letech.Já sice hodně chápu,že maminy chtějí do práce,i já jsem chtěla,ale měly by se řídit především potřebami dítěte.Pokud není samozřejmě nějaká hodně špatná situace finanční,že do té práce prostě musí.

Petra
•	Re: Malinké dítě na nějaký kolektiv kašle!!! (25.10.2010 22:25:47) Souhlasím, mé děti byly zralé na školku až ve čtyrech letech. Byly potom moc šťastné. V jejich třech letech jsem dala do školky na zkoušku, hodně brečely, klidně několik hodin. Ve čtyřech letech už byly v pohodě. P. Odpovědět

chikamichi
	Re: Malinké dítě na nějaký kolektiv kašle!!! (26.10.2010 11:23:18) Pawlo souhlasím jak jsi to napsala Odpovědět

Bumbi&05,08,10
	Re: Malinké dítě na nějaký kolektiv kašle!!! (26.10.2010 1:39:16) taky souhlasím, že do 2 let by dítě mělo mít kolem sebe "své" lidi. Ale od 2 let už postupně do kolektivu může, pokud je šance. Měli by ale pořád převládat v péči "vlastní" lidé. Odpovědět

Pawlla
	Re: Malinké dítě na nějaký kolektiv kašle!!! (26.10.2010 8:43:54) Ale děti jsou různé,některé ve dvou letech klidně ,jiné až ve čtyřech.To je naprosto individuální věc. Odpovědět

karma

Re: Malinké dítě na nějaký kolektiv kašle!!!

(26.10.2010 14:45:18)
Svou roli hraje i kvalita zařízení: dceru jsem na 3hod/týden dávala od 2 let do placeného zařízení, NEPLAKALA NIKDY, milůovala to tam, ted ve třech jsem musela dát částečně do státní školky, plakala každé ráno. Štve mě, že v jedné tj v pohodě, proč to ve druhé nejde? Odpovídám si sama, že tj kvalitou, ve státní se od dob mé docházky (30let!) nezměnilo snad nic

Matka x dítě

(25.10.2010 22:42:30)
Ještě mě napadla k tomuhle tématu jedna věc. Dovolím si okopírovat jeden z příspěvků, s nímž naprosto souhlasím a kterého se to týká. psala ho Dasa, tak snad jí to nebude vadit:

"Když matka jde do práce, protože musí (nebo si myslí že musí) a raději byla doma, není to dobře. Když je matka doma s dětmi a chybí jí jiná možnost seberealiace než v rodině, také to je špatně. Bohužel vyskytují se oba zmíněné případy a ani jeden není ideální pro rodinnou pohodu a pro děti."

Pokud si ale mám z těhle dvou situací vybrat, volím tu, že se obětuje rodič, nikoli dítě. Rodič dá dítě do jeslí s tím, že ho to na MD nebaví a jde radši do práce, dítě v jeslích trpí a dospěláci tvrdí "Však si zvykne". Rodič je ale dospělý, on by měl ustoupit a slevit ze svého komfortu. Tudíž zůstat doma s dítětem a "trpět"

Ovšem osobně neznám žádného takového rodiče, který by upřednostnil sebe. Takže tahle má poznámk aje čistě hypotetická, prostě mě to napadlo.
naopak znám hodně rodičů, kteří do práce z existenčních důvodů musí, i když by se 100x raději věnovali dětem.

Takže přeju všem rodinám, ať najdou ideální řešení pro všechny strany

zase práce versus matka

(26.10.2010 13:11:47)
Když někdo MUSÍ stále budovat kariéru, vždycky najde spoustu pozitiv pro cokoliv, co mu dá alibi. Záměrně nemluvím o ženách, které pracovat musí, protože by jinak neměly s dětmi co jíst, oblékat a kde bydlet.Ty jednou dětem řeknou:ano, chodil/a jsi do jesliček, protože maminka musela vydělat peníze. Co ale řekne žena, která nemusí a přesto dítě odkládá? Musela jsem pracovat, protože..proč? Protože (ať dosadí cokoliv) to bylo důležitější než TY..? Chápu moje rodiče, že jsem do jeslí chodila, protože před třiceti lety byla taková doba. Prý jsem tam nikdy nebrečela, ale chodila jsem tam odevzdaně jako ovce a se smutným kukučem. Teď jsem doma s druhým dítětem a pořád nechápu, jak někdo může dát dobrovolně dítě do jeslí nebo od něj třeba na celý den odejít a nechat ho chůvě. Že to tak uvnitř sebe cítí nebo spíš necítí...? Já bych to nedokázala. Ten vývoj mezi druhým a třetím rokem je tak výrazný a fixace na nejbližší osoby a citová potřeba ještě veliká. Starší dcerce budou brzo čtyři a vidím to, že školka (do které chodí od 3 let) je pro ni velkým přínosem. Ale dřív než ve třech mezi dětmi? Děti se o ostatní děti začnou zajímat právě až kolem třetího roku, kdy mezi sebou začnou komunikovat a učí se spolupracovat, chápat druhé..Autorka tvrdí, že dřív děti vychovávalo víc lidí, to asi určitě, ale ty děti byly stále v rodinném prostředí a lidi včetně dětí stále stejní..Což se asi s jeslemi srovnat nedá, obměny v kolektivu +jedna "teta" na kolik dětí? Dvouleté dítě tam musí být úplně ztracené a citově strádat. Čekací doba, než si ho zase rodiče vezmou domů. Sobectví dospělých. Dítě nepotřebuje hmotné statky, ale mámu a tátu...Kromě toho, mateřství zabere sotva pět procent života (počítáno na šestiletou mateřskou a průměrný věk 80let), vzdělání 15 procent, práce třeba 30 procent..Je to můj názor, ať si to každý dělá jak chce, já jsem vystudovala vysokou, měla skvělou práci a pocit, že bych o něco přišla, že nyní ještě dva a půl roku nebudu pracovat, opravdu nemám. Naopak to beru jako příjemnou změnu v životě, která mě obohatí a posune o kus dál.

Petra Neomi

•

Re: zase práce versus matka

(26.10.2010 13:35:24)
Pořád s těma hmotnýma statkama... podívejte se, jaká je teď situace, pokud má někdo půjčku, nebo hypotéku, teče mu do bot, většina mých známých, osvč, má dluhy kvůli druhotné platební neschopnosti. Tady vůbec nejde o nějaké "sociální" rodiny, ale o nakladatele, knihkupce, grafiky, pedagogy na vejšce... Není nic naplňujícího sedět doma a čekat, až mi odpojej za neplacení telefon, nebo listovat upomínkami z tiskárny. Mateřství není nic, co by člověka vyviňovalo z povinnosti platit své závazky, i když tady na rodině to někdy tak může vypadat.

maja
•	Re: zase práce versus matka (26.10.2010 18:57:38) ale to co píšeš v příspěvku Poesje nevidím...naopak, kdo musí musí Odpovědět

Petra Neomi
•	Re: zase práce versus matka (26.10.2010 21:58:49) V tom případě musí zatraceně moc lidí. Odpovědět

karma

Re: zase práce versus matka

(26.10.2010 14:20:38)
No, v podstatě s Tebou souhlasím (s duchem Tvého příspěvku), ale dovolím si malinko oponovat s tím dvouletým děckem: od dvou let jsem dceru na jedno dopol (cca3hod) dávala do placené"školky", iniciovala to hlavně rada jedné ženy, jejíhož pedagog. názoru si velmi vážím, A BYLO TO PARÁDA PRO VŠECHNY STRANY! Na vysvětlenou: dcera kol dvou let neposlouchala, dělala mi až naschvály (a to jsem hodně benevolentní rodič), daná paní když ji viděla, řekla: je zralá na jiný sociální kontakt, potřebuje vidět jiné mantinely než mantinely rodiny...a fakt to tak bylo. Jesle mi ale opravdu přijdou děsné, chodila jsem sama, dodnesmám trauma, ale to vlastně i ze školky: nesnáším tyto vnucované kolektivy. A přije mi, když ted dcera chodí občas do běžné školky, že od mých dob si celkem jedou ve stejných kolejích...(školka placená, o které píšu výše je jiné kafe: individuální přistup a respekt vůči osobnosti děcka, na atmnosféře je to znát hodně moc)

Hanka (2 děti)

•

Re: zase práce versus matka

(27.10.2010 11:02:34)
Ono není jenom to "hmotné" musím. Já jsem dala děti do jeslí ze dvou důvodů - první byl šéf, který mi díky nástupu na 1/2 úvazku dal smlouvu na dobu neurčitou. A to pro mě znamenalo hodně, neb mám povolání, se kterým bych hodně těžko hledala místo v oboru. A druhý, pádnější důvod byl, že po půl roce doma jsem začala mít šílené deprese, půl roku se votm plácala nakonec jsem měla na vybranou - buď antidepresiva s nejistým účinkem, nebo na pár hodin týdně do práce. Práce vyhrála, deprese odezněly a já věděla, že u druhého dítěte budu muset nastoupit do práce nejpozději po roce. A řešení v podobě kroužků, mateřských center atp. bylo na ... tam jsem chodila, ale prostě mi to nevyhovovalo, bylo to o ničem.
Naštěstí jsemohla dávat děti do jeslí na dopledne, po obědě šly domů a já se jim mohla věnovat...

lonkue

Re: zase práce versus matka

(27.10.2010 12:00:15)
Absolutne souhlasim. Ono to neni jen o tom, jestli matka musi do prace. Svete div se, jsou i zeny, ktere jejich prace bavi a naplnuje a je stejne dulezitou soucasti jejich zivota jako materstvi. To ze je tech zen tak malo je spise smutne. Ale i ja bych si takzvane mohla dovolit zustat doma, protoze nas manzel uzivi. Ale uprimne, to bych si radeji prohnala kuli hlavou nez byt doma. Strasna depka. Materska na 1 rok je plne dostacujici jak pro dite tak pro matku....

myš
•	Re: zase práce versus matka (27.10.2010 15:11:46) lonkue mateřská na rok je dostačující jak pro které dítě a jak pro kterou matku, nedělala bych tak generalizující závěry. Mám tříleťáka, který na školku ještě není zralý a věřím, že jsou děti, které třeba jesle zvládnou v pohodě od roka. Ale můj názor je, že takových je málo. Odpovědět

lonkue
	Re: zase práce versus matka (27.10.2010 16:44:55) v tom mas pravdu. Je to individulani. Dulezite je moznost volby. Taky nechci dat dite hned od roku do jesli, ale nechat je doma s pani na hlidani a do toho jit pracovat.. Odpovědět

Petra
•	Re: zase práce versus matka (28.10.2010 14:48:29) Krásný článek od moudré matky. Odpovědět

Irena

•

A co tatínci?

(26.10.2010 14:47:15)
Když jsem si přečetla příspěvky,zaujalo mě, že se většinou řeší jen matka - a co tatínci,těch se to netýká?Ti nemají narušený vztah, když jsou celý den v práci a pak si ještě relaxují na tenise? Co kdyby jsme zůstali s dětmi doma celá široká rodina, máma,táta,babička,dědeček.... to budou vztahy panečku

Pak mě také zaujalo,jak některé pisatelky usuzují,že je pobyt ve školce a jeslích poškodil.Zajímalo by mě jak se cítí poškozeny? Čím?Bylo to tím,že byly od rodiny,nebo prostě jen hrála roli tehdejší tvrdá komunistická výchova? Neměli by špatný vztah s rodiči i bez školky? Já byla s matkou doma do 4 let a pak s ní ve školce (je učitelka) a vztah máme otřesný,v podstatě neexistuje.Neustále mě jen buzerovala a řídila jako stroj.Kdybych od ní ve 23 neutekla,řídí mě dodnes.Taky je fakt,že co jsem poznala vztahy rodiče-děti na "západě", tak byly mnohem lepší,uvolněnější a otevřenější než u nás - jak to,když "odkládají" děti?

lonkue

Re: A co tatínci?

(26.10.2010 15:12:20)
neni co dodat... 3 leta materska je ceske unikum a nevidim, ze by zbytek sveta byl nejak traumatizovan nebo jinak poskozen. Prave naopak! Ono je tezke zacit myslet jinak, nez v mantinelech, ktere se nam tu serviruji po dlouhe generace. Je treba sveziho vzduchu do nasi zatuchlosti. Nez neco menit budeme radeji obhajovat stare dobre pravdy. Zacit premyslet nove je tezke...

Margot+1
	Re: A co tatínci? (26.10.2010 15:40:03) A to už vůbec nemluvíme o tom, že v některých částech světa děti do pěti let 8 hodin denně rozbíjejí kladivem kamení na stavbu silnic. A rodinné vztahy mají velmi pevné, jinak by všichni členové rodiny rozhodně nepřežili Odpovědět

maja
•	Re: A co tatínci? (26.10.2010 18:53:47) Margot+1...přesně...a co se týče vztahu s tatínkem co je celý den v práci a pak ještě relaxuje na tenise není co dodat, tenhle tatínek asi nebude mít super vztahy s dětmi , nebude se zajímat o to co a jak chodí v rodině a že by pomohl??? No.... Odpovědět

Kočanská

•

chůva, kariéra, peníze a jak to bylo dřív

(28.10.2010 19:21:26)
... tohle téma mě zajímá a vždycky se kolem něj rozjede diskuse.
Jsou 4 věci ke kterým se cítím oprávněná něco napsat:
1) chůva: já mám k dětem chůvu už několik let, stále tu stejnou, starší paní, která už vychovala své děti. Za ta léta se z ní stal člen rodiny - taková třetí babička.
2) kariéra: proč tady skoro všichni odsuzujete, když chce žena budovat kariéru. V podstatě na tom nevidím nic špatného,když to vhodně zkloubí s rodinou. Jde přeci o hnotné zabezpečení rodiny a také (pokud není workoholik) tím rozvíjení sama sebe.
3) peníze: jsou prostě třeba a nemyslím, že je úplně nejlepší nechávat 100% vydělávání peněz na muži. Oni by měli méně být v práci a více se podílet na chodu rodiny. Což ale znamená, že v práci musí být částečně také žena.
4) jak to bylo dřív? V časech našich babiček - hodně dětí, rodiče moc pracovali, děti musely často také pracovat a sourozenci se starali o sebe navzájem. V časech mých rodičů - téměř žádné rodičovské příspěvky a proto se muselo brzy zpět do práce - moje maminka třeba v mém roku (hlídal mě děděček, který byl naštěstí v důchodu)

Eva s 2 dětmi

•

Jak jsem zkoušela sladit rodinu a kariéru

(28.10.2010 20:25:47)
Ve 2,5 letech dítěte jsem šla do docela obyčejné práce na 8 hod. denně a v den jeho 4. narozenin jsem se stala managerka. (Důvodem mého odchodu do práce ve 2,5 letech dítěte byla situace: samoživitelka s prázdným kontem.) Příjem jsem měla za měsíc větší, než co mají jiní za rok. Dítě bylo s paní na hlídání min. 10 hodin denně nebo ve školce doma a v cizině, létal se mnou letadlem na služebky i s tou paní na hlídání, jenže brzy jsem zjistila, že to není pro mě. Kromě výčitek svědomí vůči dítěti, že na ně nemám čas, byl to i velký stres, když dítě onemocnělo např. chřipkou v té cizině, já měla za den 5 obchodních jednání a u dítěte chůvu zdravotní sestru, jenže dítě potřebuje matku, hlavně když mu není dobře. Moje dítě si nikdy nahlas nestěžovalo a neplakalo. I tak jsem se na práci po roce a něco vykašlala a šla na mateřskou a budu doma 4 roky a pak nejlíp na další mateřskou. Radši žijeme docela skromě, peníze spotřebuje stavba domu, ale jsme bez dluhů, což je docela štěstí, že nouze mě nenutí jít pracovat brzy, manželova výplata na běžný provoz domácnosti a dovolenou stačí.

V práci mě nikdo nediskriminoval, kolegové samí muži trávili v práci víc hodin denně a pak šli do hospody, někteří měli v cizině "druhý život" a docela si ten život užívali. Rodinu viděli o víkendu. Já jsem pracovala méně hodin denně, snad i intenzivněji a po práci mi začala "druhá směna" po návratu z práce. Přítel s dítětem hodně pomáhal a staral se o domácnost, ale jen v ČR, na služebky s námi nelítal. Ty služební cesty byly vždy na 2 týdny, pak prodloužený víkend doma, pak zase 2 týdny pryč, péče o domácnost v cizině byla na mně.
Můžou být matky, kterým vyhovuje co nejdřív jít do práce. Je otázka, jestli neutíkají do práce jen proto, že být doma s dítětem je náročnější než jejich zaměstnání. Zrovna "Studium rovných příletostí" mi přijde spíš jako koníček, než práce. Při dítěti mám koníčka i já, ale do zaměstnání se nehrnu. Kolik je asi matek, které se dobrovolně hrnou do zaměstnání na linku do továrny nebo do nějaké stresové práce?
Dát dítě do jeslí z rozmaru (kvůli práci jako koníčku nebo potřebě budovat si kariéru) mi přijde sobecké. Každá investice času do dětí se Vám 100-násobně vrátí.
Chápu rychlý útěk do práce z důvodu nedostatku financí.

Margot+1
	Re: Jak jsem zkoušela sladit rodinu a kariéru (28.10.2010 21:32:36) Myslím, že tenhle příklad je trochu extrém. Mezi variantami "být doma a jen doma 4 roky" a "pracovat na celý úvazek z větší části v cizině" je ještě mnoho, mnoho, mnoho možností. Odpovědět

Kočanská

•

Re: Jak jsem zkoušela sladit rodinu a kariéru

(28.10.2010 21:55:53)
Evo,

vidím to stejně jako Margot. To co jste zkusila vy, je velký extrém. Neodrazovala bych ženy od práce. Dá se pracovat i s dětmi na slušné pozici - například na zkrácený úvazek a práce doma. Nejde to všude a vždy. Je dobré si před dětmi vybudovat nějakou pozici, které může zaručit lepší přístup zaměstnavatele při návratu.

Eva s 2 dětmi

•

Re: Jak jsem zkoušela sladit rodinu a kariéru

(29.10.2010 9:33:52)
Souhlasím, že to co jsem dělala byl extrém.
Tenhle článek je i o rovných příležitostech, kariéře, tak tu popisuji svoji kariéru, takovou, jak ji dělají většinou jen muži a jak to dopadlo...
Pokud jde o práci na půl úvazku, měli by to zaměsnavatelé umožňovat častěji a i mužům. Bohužel, můj zaměstnavatel, jedna z největších firem v ČR, vůbec práci na půl úvazku neumožňuje, jen o tom několik let mluví.
Docela by mě zajímalo, co autorka článku kontrétně dělá na ministerstvu a jaký je z její práce výsledek.

Veveruše
	Re: Jak jsem zkoušela sladit rodinu a kariéru (28.10.2010 23:02:24) Odpovědět

lonkue

Re: Jak jsem zkoušela sladit rodinu a kariéru

(29.10.2010 10:50:19)
Evo, ale opet to hrotis... Matka by mela jit do prace pouze a jedine pokud je na tom rodina financne zavisla. Jinak by mela sedet doma. A co kdyz CHCE to prace a take CHCE byt matkou. Proc davat zenam nuz na krk za to, ze chteji neco v zivote dokazat a chteji se rozvijet v kazdem smeru - jako matka a jako profesional. Co jsi popsala je mozna drsne z ceskeho pohledu, ale v zahranici je tohle normalni. Taky ziji jiz 12 let mimo CR. Mam velmi zajimavou a narocnou karieru v marketingu. Moje prace je spojena s cestovanim, stresem a take obcas s dlouhymi dny v praci. Presto bych nemenila. Zvladnu byt matkou a marketing directorem v jednom. Doma to mame tak uzpusobene, aby nikdo nestradal. Vsechno je o domluve a organizaci prace.....

Eva s 2 dětmi

•

Re: Jak jsem zkoušela sladit rodinu a kariéru

(29.10.2010 12:15:19)
Myslím si, že je pro dítě prospěšné, když je s ním matka do 3 let doma, nebo má jen půlúvazek, ale nepracuje celý den.
U starších dětí, není pro dítě moc prospěšné, když matka pracuje celý den, tak jak jsem to měla já.
A ani na západě od nás není to co jsem zažila moc obvyklé, to by nebyli moji kolegové muži, kteří měli doma většinou manželku v domácnosti.

Létala jsem východ - západ, takže mohu potvrdit, že na východě pracuje těch žen mnohem víc, než na západě.
V naší firmě v západní pobočce měli programy pro integraci žen do firmy, zřejmě feminisky z odborů to děsně "řešili".
V ČR ohledně integrace žen nic řešit nebylo třeba, protože ženy a muži pracují ve firmě rovným dílem, akorát v managementu převažují muži.
V naší východní pobočce jsme měli 80% žen, protože u nich ženy většinou pracují a muži koukají, jak vydělat peníze a moc se nenadřít (až výjimky). Tam jsou opravdové "superženy". Zvládají péči o rodinu, zaměstnání a mají doma chlapa, který chodí (v lepším případě) taky do práce, ale doma s ničím nepomůže.

lonkue

Re: Jak jsem zkoušela sladit rodinu a kariéru

(29.10.2010 12:40:28)
mam stejnou zkusenost. Zila jsem i na tzv. zapade a ziji i na vychode. I v Evrope i v USA. Na zapade jsou opravdu zeny vice deleny na extrem - zenou v domacnosti na plny uvazek nebo zenou kariery taky na plny uvazek. Casto nic mezitim. Na vychode je to opravdu jine - pozustatek komunismu, kdy nepracovat bylo nelegalni. A prave tady na tom "vychode" vidim, ze to finguje i tak, ze zena muze zvladnout i karieru i deti. Jednoduche to urcite neni a chce to obeti od vsech. Take to neni pro kazdou zenu, protoze ne kazda zena je schopna se poprat se zvysenym stresem. Ale kdyz to nekoho bavi a doslova mu tenhle zivotni styl vyhovuje tak proc ho za to odsuzovat....

puppy2

Bakalářská práce na téma Slaďování rodinného a pracovního života

(29.10.2010 0:19:47)
Zdravím všechny diskutující. Náhodně jsem narazila na článek známé autorky
a narazila na zajímavou diskuzi. V současné době totiž pracuji na bakalářské práci na téma Slaďování rodinného a pracovního života a knihu M. Marksové-Tominové užívám jako jeden ze zdrojů.
A musím říct, že přínosem pro mě, je i pročtení této diskuze, Vašich názorů a zkušeností. Sama jsem matka 2 dětí (5,5 a 2,5). Součástí praktické části mé práce je i dotazníkový průzkum a pokud by jste některá měla chuť, můžete se přidat k jeho vyplnění, uvítám Vaše zkušenosti. Dotazník je určen oběma rodičům, jak ženám, tak mužům, kteří spolu vychovávají nejméně 1 dítě a současně oba pracují. Zajímá mě, jaká opatření na trhu práce využívají, kdo jim pomáhá v péči o děti a domácnost, jak jsou se svou situací spokojeni, co považují za nejdůležitější k úspěšnému sladění rodiny a práce. A byla bych ráda, kdyby se vyjádřili právě i Vaši partneři, zajímá mě to srovnání ženy-muži. Doufám, že se neurazíte, že diskuzi takto využívám, ale narazila jsem na zajímavé názory žen, které danou problematiku aktivně řeší, uvažují nad ní, tak pokud některé rodiny budete chtít přispět, zde je odkaz k vyplnění:
http://sladovani-rodinneho-a-pracovniho-zivota.vyplnto.cz/
Děkuji za přípdné vyplnění a náměty k mé práci

Romana

Vztah rodičů a dospělých dětí

(29.10.2010 12:54:07)
Ještě mě k té bouřlivé diskusi napadlo:
To, jaký bude vztah rodičů a dětí v dospělosti neurčuje primárně vývoj do tří let, ale především adolescence. V této vývojové fázi totiž člověk znovu přehodnocuje všechny předchozí stupně a zkušenosti z těchto období proto dospělý člověk čerpá na základě / prostřednictvím /prizmatem tohoto přehodnocení.
Vidím to tak, že pokud děcko chodilo do jeslí, mohlo to klidně dobře snášet, mohlo být veselé, jenže rodiče pak nezvládli budovat vztah v adolescenci, brali to systémem "už jsi velký/velká, musíš se umět postarat" a dítě zareagovalo stylem: "vaše starosti jsou na prvním místě, nejsem pro vás důležitý/důležitá, však je to vidět už na tom, že jste mě vrzli do jeslí" a tento postoj už zachová po zbytek života.
Takže ani "supermatky" by si to neměly moc malovat. Může se jim stát, že jejich adolescent jednou zaujme postoj "Objímáš mě jako chobotnice, nenecháš mě volně ani vydechnout, však je vidět, že jsem se do tří let nemohl/nemohla samostatně ani uprdnout" (pardon)

.
Tady na Rodině mám občas pocit, jako by rodiče do tří let dělali psí kusy - a pak najednou jako by byla výchova dětí hotová.
(Pokud by někdo chtěl studovat nejen malé dětičky a Matějíčka, adolescencí se u nás hodně zabývá Petr Macek)

lenka-1

Někdy to jde, jindy ne

(30.10.2010 16:45:06)
Mám podobnou zkušenost jako autorka článku, podařilo se mi sladit dítě a práci. Pracovala jsem v podstatě hned po narození syna. Vozila jsem si ho do práce, když spinkal, tak jsem seděla u počítače, když ne, tak jsem šla něco vyřídit s ním v náručí, resty dodělávala po večerech. Takhle jsem to zvládala rok, pak jsem si našla paní na hlídání. Chodila ke mě do práce, s malým si hrála ve stejné kanceláři, já si s ním každou hodinku dvě na chvilku pohrála a nakojila, ona ho brala na procházku a na tu dobu jsem si domlouvala významnější schůzky, aby malý při nich nerušil. Kojila jsem ho skoro do dvou let. Od dvou let jsem přidala na 2 dny soukromé jesle, aby byl v kolektivu. Ted je to velmi sociální sebevědomý tříletý kluk, který nemá problémy s adaptací ve školce, komunikaci s vrstevníky ani dospělými. Skvěle mluví, nedrží se mi za sukněmi, a vyčte z lidské tváře většinu emocí.
Myslím, že mu to vůbec neuškodilo. Osm hodin si s ním hrála chůva a já pak dalších několik hodin (abych si ho taky užila, nebo manžel), takže měl určitě více individuální péče než většina dětí, kdy utahaná maminka už chce taky chvilku dělat něco jiného.
Je pravda, že to není levná záležitost - můj plat šel v podstatě plně na hlídání, ale nelituji toho. Teď jsem podruhé těhotná a uvidím, jak to půjde, když ne, tak zůstanu doma, i když bych ráda i dále pracovala.

nesouhlasím s pisatelkou

(30.10.2010 16:53:13)
No tak pisatelka může být kdovíjaká řečnice, ale mne nepřesvědčí. Odložit dítě cizím lidem dříve než je "zdrávo" tedy před třetím rokem života, je ztráta mateřského pudu!!! Jestli je jí přednější práce než zdravý psychický vývoj svého dítěte, je vidět, že má ona sama velký problém zralý minimálně na psychologa. Ano, žena a vůbec člověk, se jednotvárnou činností může zbláznit, ale existují i jiné formy "zábavy" než odložit dítě, které jsem si "pořídila". Ona prostě porodila jen proto, že je žena, jen aby "splnila". Nechá klidně v tak důležitých letech působit na své dítě cizí lidi, než aby se snažila předat ze sebe to nejlepší. Možná u tohoto člověka je opravdu lepší, když s ním dítě bude co nejméně. Tohle co tady píše umí každá omezená - jít si za svým snem a uznáním společností (viz její práce) Ale její děti jí to jednou poví

A má se na co těšit. V zahraničí je fůra lidí s "poškozením" ovšem ta poškození nejsou nijak extra viditelná, jak si pisatelka myslí. Máš pisatelko například nějaké koníčky???? Z toho co píšeš, bych psíše řekla že vůbec, a že v dětství jsi byla velmi málo oceňována jen za to, že prostě jsi, tak jak se to má, proto tento deficit teď na stará kolena hledáš v pracovních úspěších na úkor svých dětí. Taky mám ráda pestrost života a ráda se věnuji plno věcem, ale mezi ně patří také malování, hra na kytaru, chov psů, tanec, sport...... pracovala jem 10 let před mateřskou a po ní zase budu a budu pracovat dobře a velmi moc ráda, pokud takové omezené ženské mi nebudou kazit pověst jejich mužatkovským myšlením jako ty. Zaměř se konečně na to, aby ŽENA MOHLA ZŮSTAT ŽENOU, BÝT DOBROU MATKOU A ZÁROVEŇ MOHLA TAKÉ PRACOVAT A VĚNOVAT SE SVÝM KONÍČKŮM. Zažít beznaděj v jeslích bych ti pisatelko z celého srdce přála zažít, aby jsi vůbec věděla o čem tady píšeš!!!!!

Elis a 4
	Re: nesouhlasím s pisatelkou (31.10.2010 8:35:27) No je vidět, že vaše frustrace z jeslí je oravdu veliká........ Odpovědět

atisa
	Re: nesouhlasím s pisatelkou (31.10.2010 16:20:18) Odpovědět

Kočanská

•

uffff

(31.10.2010 17:05:14)
Ženy, proč mi se do sebe stále takhle "obouváme"? Ač s autorkou článku ne ve všem souhlasím, tak takovou zášť k ní nechovám. K Vám ale jednu otázku mám: myslíte si, že když necháme pracovat na vysokých funkcích muže, budou dostatečně hájit naše práva? Neměly bychom si náhodou vážit těch žen, které obětují část štěstí svého dítěte, aby pracovaly pro blaho společnosti a možná i pro blaho ostatních žen (které prostě to srdce nechat dítě v jestlích nebo chůvě nemají). Bohužel je velká pravda, že když zůstanete například 6 let v kuse doma s dětmi, tak se dost těžko plynule naváže na to, co jste v práci opustila.
Myslím, že všechno má svou váhu. Autorka mi nepřijde podle toho, co píše jako workoholička, ale jako obyčejná žena, která chce pracovat i být dobrou maminkou.

Re: uffff

(8.11.2010 12:25:07)
Já myslím, že o vážení si takových žen nemůže být ani řeč. Toto jsou přesně ženy, které vstupují do politiky a díky takovým pak vznikají tak pitomý zákony. Jelikož ony jsou schopné své děti opouštět, myslí si, že to musí dělat všechny matky a tak místo, aby se dělaly zákony pro děti (a jejich matky), dělají se zákony pro sobecké matky. Pokud bude takových žen co jim pomalu raší dole kulky víc, dopadneme jako v zahraničí, kde díky "emancipaci" rodičovské nejsou a děti jsou všude možně jen ne doma ve své rodině. Feminismus je boj za práva žen, ne proti mužům a tak se nesnažme muže předhonit. Snažme se, aby si nás ve společnosti více vážili, právě za to že jsme ženy a že dokážeme fůru věcí lépe než-li oni! To totiž dělá mužům problémy pochopit, že jsou prostě věci, které my ženy umíme lépe. I oni umí fůru věcí lépe než-li my! A tak si navzájem nelezme do zelí a pochopme pravý význam feminismu. Vznikl proto, že muži ovládli svět za cenu utlačování žen ve všech ohledech. Ženy jsou snadným cílem, právě proto, že část svého života věnují (musí věnovat) výchově dětí. Je to záslužné ale někteří muži to pochopili špatně a donutili myslet si to i ženy a proto feminismus musel vzniknout. Ale nevznikl proto, aby ženy porodily a ještě s nevyšlou placentou běželi do práce. Kde v přírodě jste to viděli? Snad u ryb či žab? (ale ty nemají placentu a o své potomstvo se po nakladení vajíček a po nastříkáním mlíčím nestarají - i když i tady jsou krásné vyjímky zajišťující přežití druhu)......

lonkue
	Re: nesouhlasím s pisatelkou (2.11.2010 9:42:31) Vy musite byt hrozne frustrovana osoba. Myslite, ze se to neprojevuje na vychove vasich deti....? Odpovědět

Hričinka
	Dvojčata a zaměstnání (31.10.2010 21:06:17) S jedním dítětem to jde, ale když porodíte dvojčata, těžko zvládnete baby vak, kojení v kanceláři atd. Prostě jsem uvízla doma s dětmi,z nichž každý má trochu jiný režim. Jakou máte zkušenost vy? Odpovědět

V její náručí

V její náručí

Máme rádi miminka

Jak uveřejnit váš článek
na hlavní straně?

Zajímavé akce

Řípská pouťLitoměřice
Mezinárodní den tancePraha 1
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc
Mamuti na TočníkuBeroun
Westernová hernaPlzeň-město

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997

Další recepty nalezte zde

Všechna témata

Starší témata...

(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.

3x jsme získali Křišťálovou lupu. Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Křišťálová lupa

Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.