| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Máma na půl úvazku

 Celkem 170 názorů.
 Jája 
  • 

Obdivuju 

(7.10.2010 8:50:17)
Obdivuju ženu, která se za hodinu stihne vysprchovat, obléct sebe i dítě, namalovat, nasnídat a uvařit oběd. Ženu, která vedle dítěte a domácnosti stihne práci na půl úvazku a ještě práci pro neziskovku (za což bere dokonce peníze. Já měla vždycky "štěstí" na práce zadarmo).
 Klarisanek 


Re: Obdivuju 

(7.10.2010 8:57:29)
Taky me to napadlo, ze ja bych to za hodinu nedala. V jejim pripade bych musela vstavat tak v 6. To je prave to nejhorsi v nasem state, ze vetsina skolek, skol a nektera zamestnani startuji uz v 8. V okolnich statech je to od 9 a je to uplne o necem jinem. Chudaci deti nasilim tahane takhle brzo z postele. Kdy se tohle u nas uz proboha zmeni?
 Lída+2 


Re: Obdivuju 

(7.10.2010 9:27:32)
DENISA + 1 celou dobu na MD mě moje děti budili v 5 ráno a dožadovalis e snídaně a hraní~t~ tak nevím kdo byl větší chudák.

 Klarisanek 


Re: Obdivuju 

(7.10.2010 10:25:06)
No prave, ty malicky se budi brzo, jakmile jim zacne skolka, tak se jim najednou nechce. Mam kolem sebe same skolkove deti a ani jedno z nich nevstava rado. My budime az v 8 a je pravda, ze chvilku knuci, ale zadne velke trauma mu to snad necini. Ovsem napr. jeho sestrenice chudak musi v 7 a kazde rano breci a kvuli tomu do skolky nechce chodit. Jenom podotykam ze vecer chodi spat vcas, ne o pulnoci.
 Lída+2 


Re: Obdivuju 

(7.10.2010 10:38:31)
Moje školou pivinné děti ...chtěli být loni v družině ráno v 6:30...a díky krizi to stíhali jen v pátek..."....maminko...tatínek nás zdržuje s ním to nestíháme~t~"
když to řekli před příbuznejma, že ráno je zdržuje manžel..tak z toho bylo haló a každý se jich ptá jestli je manžel ráno ještě zlobí tím jak je pomalej a nevstává~t~
Ale oni už pár let snídají a vstávají sami...manžel tam jen je.....a měl je odvíst.....až si řeknou...jenže oni na něj musí čekat~a~
 kreditka 


Re: Obdivuju 

(7.10.2010 10:41:03)
~t~ To je jak u nás. Dceru vodím do školky na 7:30 a v 5:30 mě holka skáče po hlavě že mám vstávat abychom stihly školku - pro zajímavost cesta na kole nám zabere do školky 3 minuty ~t~
 Lída+2 


Re: Obdivuju 

(7.10.2010 10:40:59)
DENISA + 1 fakt mám asi divný děti...kňučení neznám ani po nástupu do školy ani do školy a můj primán v 6:20 vstane a v 6:45 max. 6:50 odchází nasnídaný na BUS......

Dokonce ani to, že závody vlastně každou sobotu....hezky v 7 h odchod z domu nesou statečně....a nekňučí ani tehdy.
 Inka 
  • 

Re: Obdivuju 

(7.10.2010 11:59:16)
Nemáš divný. Mně vstával v 5, až tak v 15-ti začal spát do půl sedmý a až v 17-spal přes desátou, to jsem ho uznala za dospělýho člověka.
 Lída+2 


Re: Obdivuju 

(7.10.2010 12:53:42)
No sem tam Luk vydrží v neděli do 9h,ale říkám si, že to je náhoda a musí být po závidech.....~t~
 Lassie66 


Re: Obdivuju 

(7.10.2010 10:29:03)
Dcera spí o víkendech do cca 8.30, syn se budí kolem půl osmé. V pracovní dny je budím kolem sedmé a je to jedna z nejnáročnějších částí rána. Dřív bych jim to snad ani udělat nemohla.
 Bumbi&05,08,10 


Re: Obdivuju 

(7.10.2010 11:04:41)
Lassie a v kolik chodí spát?
 cyann 


Re: Obdivuju 

(7.10.2010 12:35:21)
mám to podobně. syn vstává o víkendu před devátou, do školky vstáváme v půl osmé a je to utrpení. Přitom jakmile se probudí, děsně se tam těší. Spát chodí v 8.
 Ines 
  • 

Re: Obdivuju 

(7.10.2010 10:03:10)
Mně pro změnu přijde podivné spát, když už je světlo a pak za umělého osvětlení být vzhůru dlouho do noci.
Zapomínáte, že máme časová pásma a že na západ od nás je v sedm stejně světlo jako u nás v šest (velmi zjednodušeno, uznávám)
 Petra Neomi 
  • 

Re: Obdivuju 

(7.10.2010 10:16:42)
Každý má jiný životní režim... pro mě je nativní vstávat tak v jedenáct... ale ve tři ráno jsem jako rybička :)
 Bumbi&05,08,10 


Re: Obdivuju 

(7.10.2010 11:05:31)
~t~ mám to taky tak, ale jsem v rodině jediná, takže se musím přizpůsobit většinovému režímu ~n~
 Tenna /2 


Re: Obdivuju 

(7.10.2010 13:07:20)
Po značnou část roku u nás v šest hodin (ba ani v těch sedm) není světlo žádné ~;) Přesto v tu dobu většina lidí vstávat musí ~n~
 Ines 
  • 

Re: Obdivuju 

(8.10.2010 7:19:39)
V šest není světlo pár měsíců v roce, to nebude asi většina roku...
 Ines 
  • 

Re: Obdivuju 

(8.10.2010 8:00:59)
Pardon, "značná" část roku.
Já právě na zimních měsících miluju, že neprochrápu svítání a východ slunce :-)

 kreditka 


Re: Obdivuju 

(7.10.2010 10:36:20)
Záleží co je mysleno tím vařením, třeba polívku z pytlíku máš hotovou hned ~t~
 Ines 
  • 

Re: Obdivuju 

(8.10.2010 8:12:52)
Upřímně řečeno - doufám, že nikdy.
Celou základku i gympl jsem chodila na půl osmou, na výšce tak různě, nejdřív od sedmi, do práce chodím na sedmou a vidím to jako optimální. Protože odpoledne po většinu roku zbude nějaký volný čas za denního světla. Odchod za tmy mně vadí mnohem míň než návrat za tmy.
 Červená řepa 


Re: Obdivuju 

(7.10.2010 9:39:41)
Mě teda přijde trochu postavený na hlavu pracovat s 18ti měsíčním dítětem, když dám celý výdělek chůvě. A to i přesto že naprosto chápu, že autorka toužila vypadnout z domova a nějak se realizovat. ~d~
 cyann 


Re: Obdivuju 

(7.10.2010 12:38:21)
No jo, ale až budou dítěti tři, nebud emuset hledat práci přizpůsobenou péči o dítě, navíc po dlouhém výpadku. A nebo zůstane na půl ůvazku, bude mít na dítě spoustu času a chůvu už platit nebude, protože dítě půjde do školky. je to prostě investice do budoucna, a do celkové ohody.
 maw 


Re: Obdivuju 

(10.10.2010 22:11:13)
Moment, neštimuje jedna věc: psala, že chce další děti, takže s těmihle plány to takto asi nebude (pokud jí vyjdou ty děti)
 Diva.Bara 


Re: Obdivuju 

(7.10.2010 18:44:17)
Já to chápu jako investici do budoucna, taky to tak dělám. OVšem u nás hlídá manžel, střídáme se.
 kotyk 


Re: Obdivuju 

(7.10.2010 10:20:33)
Dokud byla chůva, tak to byla pohoda. Za hoďku se dá krásně poklidit, umýt sebe i příšerku a přichystat něco k jídlo pro dítě. Chůva držela nějakou šílenou dietu, takže si jídlo nosila sama. Obědy jsem vařila jenom když chůva odpadla a hlídaly babičky. Teď oba baští v jeslích a školce ~:-D. Uklízet ráno už nestíhám, protože se musíme včas vypravit, abychom to stihli do jeslí. A i finančně jsem na tom teď hůř, než s chůvou, protože s dítkem v jeslích odpadá rodičovský příspěvek.

Akorát si jako pracující matka užívám neuvěřitelné perly ohledně místních jeslí a školek. Do jeslí malou nevzali, protože bylo plno. Plno znamená, že bez problémů berou děti maminek, co jsou na rodičovské dovolené ~t~. Ještě že žijeme v Praze a nejsou to jediné jesle široko daleko. Do školky jsme staršího dostali na třetí odvolání a jak jinak do té nejvzdálenější (teď kecám, Černý Most je taky Praha 9, tak jsme mohli z Proseka jezdit ještě tam ~j~). V zamítnutí odvolání mám jako důvod, že děti matek (ano, není tam rodičů, takže kdyby byl na rodičovské tatínek, tak ho asi vemou ~t~ ) na rodičovské dovolené neberou ~:-D. A to jsem do toho papíru jasně napsala, že chodím do práce. Prostě jim jako důvod stačilo pohlédnout na kolonku sourozenci. No a když jsem projížděla v zoufalství soukromé školky v okolí, co ještě měly nějaké místo, tak jsem zjistila, že se mi vyplatí zaplatit chůvu pro dvě děti, než dát jedno do jeslí, do kterých nepatříme, a druhé do soukromé školky. Akorát netuším, kde se taková chůva bere, naše chůva byla z tříleťáka a zlého batolete vyřízená a šťastná, že je to jenom na léto.
 Lassie66 


Re: Obdivuju 

(7.10.2010 11:07:51)
Myslím, že se to stihnout dá. Nám nejvíc času zabere se doobléct a vypravit, takže pokud přijde chůva až domů, spousta času se ušetří.
 Evka13 


Re: nerozumím 

(7.10.2010 12:44:06)
to už nemůže ani pípnout, aby to někdo nezaškatulkoval?!
prostě napsala svoji zkušenost a nežádá po nikom, aby s tím a) souhlasil b) nesouhlasil... jenom napsala svůj režim...
ty, kdybys napsala svůj, taky bys snad neočekávala, že tě někdo bude chtít za něco soudit... prostě to máš jinak a tečka.
 Evka13 


Re: nerozumím 

(7.10.2010 14:40:17)
přiznám se, že už titulní články z 98% nečtu... jsou to jen výtažky z nějakých časopisů od různých psychologů... o to víc mě potěší, když si někdo troufne napsat tam něco osobního... (autorka tohoto článku na mě nepůsobí nevyrovnaně, nebo nějak frustrovaně z toho, že chodí do práce...)

za sebe jsem tuto odvahu měla 2x v životě a již si asi netroufnu, protože je to možná horší, než jít s kůží na trh...
 Evka13 


Re: nerozumím 

(7.10.2010 12:54:03)
jistě, když je k tomu prostor a stojí to za řeč(i psanou) tak si ráda ty názory vyměním... v tomto případě mi to za to nestojí :-)
 Lída+2 


Re: nerozumím 

(7.10.2010 12:55:22)
maargitt & malé dráčátko
prootže do ní šije okolí to je jasný.....
Do ěm taky šilo....nechápali , že nemůžu být 24h doma zavřená s dvěma dětma 5dní v týdnu a čekat vzorně na manžela cos e za 5dní vrátí......a že z toho doma blbnu....
 Ecim 


Re: nerozumím 

(7.10.2010 21:59:10)
Co keců si musela před lety vyslechnout jedna naše známá, když tříleté dítě stáhla ze školky a zůstala pár let v domácnosti, protože dítě:

1.Školku velmi špatně snášelo, protože na ni nebylo zralé.
2.Neustále stonalo.

Já si myslím, že pointa článku je v tom, že každá maminka má jinak nastavené hranice - někomu vyhovuje jít do práce dřív, ale na částečný úvazek a někdo raději pobude déle doma. Hlavní ale je, aby byly spokojené děti i maminka.
 suvis 


Re: nerozumím 

(12.10.2010 9:32:23)
Jo, já jsem se vrátila do práce taky hlavně z toho důvodu, abych nezblbla. vydržet doma s vědomím, že se chlap za 5 dní vrátí, je určitě dost náročné, ale já jsem musela vydržet s vědomím, že se nevrátí - UŽ NIKDY... I tak jsem bojovala s výčitkami svědomí, zdali nejsem krkavčí matka. Čas mi myslím dal za pravdu - pro děti je nejdůležitější spokojená a vyrovnaná máma a ne to, jestli ji mají za zadečkem 24 hodin denně.
 kreditka 


Pořád lepší 

(7.10.2010 17:51:47)
než kdyby se tu na hlavní straně vyskytovaly ty prdlé básničky na pokračování, náhodou je tohle docela zajímavý článek, prostě zkušenst jedné maminky, to že já to mám jinak mi nebrání přečíst si jak to dělá jiná maminka
 *Niki* 


Re: Obdivuju 

(7.10.2010 13:40:20)
Běžně jsem ráno pomalá nejpomalejší, když ale musím, tak to jde i rychleji než v článku. Třeba včera nás manžel všechny vzbudil za 5 minut půl 8 a za 15 minut jsme stáli oblečení (2 dětem musím pomáhat), lehce nasnídaní (já teda jen kafe), já namalovaná, vypravení u auta.
Pravda, vaření bych ráno nedala, svačinu do školy i oběd do školičky chystám večer.

Jinak taky obdivuju, o práci na poloviční úvazek bych stála, ještě jsem pro to tedy nic neudělala... je asi nejvyšší čas, dítěti už byly 2 roky...
 Janah + 2 prcci 
  • 

Re: Obdivuju 

(7.10.2010 23:52:58)
Mně přišlo děsně vtipné, že se paní mamimka musí namalovat. Už jsem nějak zapomněla, že bylo dříve potřeba věnovat i čtvrthodinu malování... Totiž, od gymplu tohle nijak nereším, nějak se mi nechce smývat ksicht po večerech a pak si říkat, že manželovi se možná bez slupky nebud líbit... ,

Ale každopádně famdím. Ke mně přišla práce zcela náhodnou na mateřské s druhým mrňouskem ( mám je po roce a čtvrt), v jeho roce a půl jsem šla na půl úvazku a je to naprosto bezva!
Miláčkové mají na mě dost času a já na ně, ale taky si dáchnu a trochu intelektuáolně žiju (učím dějepis a angličtinu na základce, ačkoli vystudování mám někde trochu jinde).
 Pawlla 


Re: Obdivuju 

(8.10.2010 7:17:49)
Mně přišlo děsně vtipné, že se paní mamimka musí namalovat.

Až Ti bude 40 a víc,tak Ti to tak vtipné nepříjde~;)
 Ines 
  • 

Re: Obdivuju 

(8.10.2010 8:03:32)
čtyřicítka je tady a malování nevidím jako vtipné, ale jako zbytečné :-)
 Pawlla 


Re: Obdivuju 

(8.10.2010 10:24:33)
Hm,tak to Ti závidím,já vylézt ven nenamalovaná,tak je to skoro obecné ohrožení.~t~
 Ivusa-liska 


NeObdivuju, závidím 

(11.10.2010 17:45:00)
Jsem potvora závistivá. Vždycky jsem měla" kliku" na děti, které spaly max 2 h, spíše 1 přes den a v noci max2 v kuse. protože jsem je měla po 17 měsících a oni se střídaly a já ne, přezdívala jsem je Raptůrci ( Jurský park II, velociraptoři lovi v hejnu).
Na mateřskou jsem nastoupila se synem a setrvala 4 rpky a něco, dcera šla v 2 a čtvrt do jeslí a syn v 4 do školky. A já konečně do práce ( a sna služby).
Nioc nikdy v němocnici nehořela tak jako doma a většinou po mně chtěli maximálně 2-3 věci najednou, doma tak asi 15. takže v práci to byl oddych.
Na druhou stranu doma bylo uklizeno, metodou jedno topemní drhnout v pondělí, další v úterý... vytřeno tak asi 3x d( podle frekvence polité a lepící podlahy). s dětmi jsem malovala, modelovala, chodila 2x denně ven, na to plavání nakonec taky, od 4 let hrály na zobcovou flétnu ( oba pak na altku, syn na klarinetm dcera na příčku).. a tak ty roky v běhu nebyly na nic. hodně pohody přeje Ivča
 Minka+Sabi 11/05+Sebi 4/11 


mama na pul uvazku 

(7.10.2010 9:03:55)
Fandim ti. Osobne jsem lepsi mamou, kdyz nemusim o dite pecovat 24h denne. Mas velke stesti, ze jsi nasla praci na pul uvazku, protoze v dnesni dobe je to velky problem - bohuzel. A to bydlim v Praze, ale jak rikas, nechci jit prodavat, kdyz jsem delala uverove analyzy. Rada bych alespon nasla praci na pul uvazku za 2 roky a to nekde v uctarne, nejlepe ve mzdove. Ted mi to pripada jako sen, bohuzel ~Rv
 Lída+2 


Re: mama na pul uvazku 

(7.10.2010 9:28:24)
Minka+Sabi 11/05+// 21.4. dobře se hledaj brigády na víkendy....prootže to nikdo nechce dělat.~;)
já takhle pracovala celou domu na MD
 Binturongg 


Autorka měla kliku na dítě... 

(7.10.2010 9:55:04)
...já se teda na mateřský v životě nenudila - už 15měsíců.
Kdybych měla chodit do háku, trefí mě ~t~

Mám svou práci ráda a časem po ní asi i zatoužím, ale do té doby bych ráda odchovala ještě jednoho prcka.

Autorce přeju její současný životní styl - už vím, jak je fajn si od dítěte na chvíli odpočinout a neznamená to nelásku k němu,taky chápu to, že nacpe většinu platu chůvě (mám kamarádku, která to udělala stejně - ale ta byla po 3 dětech a 7 letech doma) nicméně čistě za mou osobu - zatím po práci neprahnu, doma je pořád co dělat, i kdybych se s batoletem celý den nebavila, takže... ~:-D ~d~
 Micka+ Přemeček 


Re: Autorka měla kliku na dítě... 

(7.10.2010 10:10:15)
Taky jsem šla do práce, když synovi byl rok a půl. Ta doba mi bohatě stačila na to, abych zjistila, že nejsem domácí typ a pobyt doma delší než 48h hodin ve mě vyvolával pocit, že být jenom dobrá hospodyňka je pro mě sakra málo uspokojující.
Naštěstí jsem nemusela hledat chůvu, protože se mi s radostí nabídla babička a do práce jsem vždy odcházela s vědomím, že malý má 100% péči.
V současné době chodí malý do školky, já do práce na 7hodin denně ( + 45 minut dojíždím )a takhle mi to naprosto vyhovuje.
Každý den vstáváme v 6:25, posnídáme a do školky odcházíme v klidu v 7:20, já pak v 7:39 na autobus a žádnou honičku nemám. Je ale fakt, že s jedním dítětem se to takto dá zvládat úplně v pohodě.:-)
 Laďka 
  • 

spavé dítě :) 

(7.10.2010 10:01:56)
Moc ti to přeju. Také jsem si to tak nějak představovala.
Slova spavé dítě a naklizený byt mě fascinovala. Naše dítě od narození řvalo a řvalo, v noci spalo mezi 3 a 4 hodinou. Přes den buď řvalo, jedlo (občas jedlo 16 hodin denně, vzhledem k nízké porodní váze jsme mu nebránili), výjimečně spalo.

Začala jsem dělat na půl úvazku když mu byl rok a kousek, napůl z domova,napůl z kanceláře, ale protože jsem byla zároveň těhotná, tak z toho nebyl klid, ale vystresovaná matka, totální nepořádek v bytě, dítě které křičelo do mých pracovních telefonátů "Maminka telefonovat NÉ" a tak když se narodil druhý prcek, moc ráda jsem byla 4 roky doma bez práce.

Je pravda, že teď po RD byl nástup do práce moc prima, 8 hodin se kolem mě nikdo nepere, pořád něco nechce, nikdo nikoho "omylem" nekousne, ale mám pocit, že je ztrácím :(

Ráno v 6 stávat, 6:20 odjezd do práce, v 16:00 úprk z práce abych stihla škoku, družinu, příjezd domů v pět, než vybalím tašky, dám dětem najíst, udělám se starší úkoly je šest, vykoupu je, připravím věci na zítřek je půl sedmé a přichází manžel, který očekává, že je hotová večeře, vyžehlené ty kalhoty, co dal včera vyprat a proč jsem vlastně ještě nevyluxovala.
 Meta 


Každý svého štěstí strůjcem 

(7.10.2010 10:06:24)
Mám děti 18,15 let a 8 měsíců. A vím, že nic na světě neuteče rychleji, než věk dětských capáčků. Šmejdění po kanceláři si ještě užiju habakůk. To své babí léto hltám plnými doušky. Triumfální předčasný návrat ke kariéře je vítězstvím velmi pofidérním. Není na světě nic krásnějšího, než sdílet první boje našich prcků se světem. A ten čas se zpátky koupit nedá.
 Kahlan+4 


Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(7.10.2010 10:11:37)
Meto, pokud jsem to dobre pochopila, tak autorka si ditko uziva kazde odpoledne a vikendy, to mi nepripada, ze ji neco z detstvi jejiho ditete utika.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(7.10.2010 10:15:33)
No, mě stačí menší dávka sdílení... v dřepění na hřišti a v nekonečných procházkách po Stromovce jsem nikdy zalíbení nenašla. Dítě miluju, ale dělat práci, kterou mám ráda, je rozhodně lepší, než čučet na to, jak visí na prolejzce.
 kreditka 


Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(7.10.2010 10:45:34)
Upřímně chodit po Stromoce nabo po městě by mě taky nebavilo. Vidím to když přijedu k našim do města a jsme tam s dcerou několik dní...už to pro mě prostě není ač jsem ve městě vyrůstala. Naštěstí na vesnici tohle řešit nemusím malou vyputím na dvůr pomáhá mi pracovat na zahradě - upřímně nuda nehrozí, spíš by to chtělo aby den měl 48 hodin ~t~
 x x 


Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(7.10.2010 16:42:51)
To je přesně jak u nás. ~R^
 Lili 
  • 

Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(7.10.2010 10:46:42)
My jsme v cizine, maximalni rodicak je to 9 mesicu (3 m materska + 6 M rodicovska). Ja jsem sla do prace, kdyz bylo decku 10 M (zamestnavatel mi vysel vstric, jinak neni povinen drzet misto).
Musim tedy rict, ze jsem si oddychla. Nemame zadne babicky, manzel v praci vecne do noci + sluzebky... takze jsem byla s ditetem 24H/24. Navic tady vetsina zenskejch jde do prace ve 3M decka, tak ani nebylo s kym se druzit, byla jsem cele dny sama.
Ted se citim o 100% lip, mam zkraceny uvazek (80%), holce platim chuvu.(dite k chuve vozim, hlida celekm 3 deti od 1-3 let, je to chuva akreditovana statem, je to muj zamestananec).
Jen pro predstavu : chuvu platim cca 800 eur mesicne, z toho mi stat proplaci 250 Eur (+ je nejaky odpocet z dani, ale to jsem jeste nezjistovala). Beru 1700 Eur, pridavek na dite 177 Eur. Jsem tedy v plusu cca 1300 eur, coz je paradni.
Jinak rano vstavame v 7 (kdyz to dospi, budi se spis okolo 6H30) a v 8H vyrazime, za hodinku rano stiham.



 Jája 
  • 

Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(7.10.2010 11:12:28)
Tak v Čechách bys za chůvu vyplázla celý svůj plat a zbytek by doplatil partner. Proto je takový boj o obecní školky, školkovné + stravné rodina ještě utáhne.
 Lili 
  • 

Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(7.10.2010 11:34:35)
Jajo,
tady je na vyber u takto malych deti bud jesle (to je levnejsi nez chuva), tam je taky trochu boj o mista, ale vetsinou se vejdes. Zensky si o ne zadaji, jakmile otehotni.
Ja jsem dite dat do jesli nechtela, neprijde mi to tady zrovna nejlepsi. Radsi jsem si priplatila a nelituju. Chuva ma barak se zahradou - houpacky, domecek, proste zarizeny pro decka. Kazde dite ma svuj vlastni pokojik na spani... fakt vyborny. Kdyz je v lete teplo, tak na zahrade i jedi a travi tam v podstate cely den.
 kreditka 


Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(7.10.2010 11:52:38)
Lili nevím jak u tebe, ale tady spousta lidí přežívá z ruky do huby a nic z toho co píšeš si dovolit nemůže. Něco jinýho je když matka má dobře placené místo, ale z platu uklízečky, prodavačky či dělnice u pásu prostě chůvu finančně neutáhneš
 Lili 
  • 

Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(7.10.2010 15:40:46)
Kreditko,
ale tady je takto nastaveny system ! Proste materska 3 mesice , pak rodicak 6 M a pak mazes do prace. Nikdo neni doma 4 roky ! Takze ten stat holt musi zajistit dost mist v jeslich a dost mist u chuv (to je vse statne osetrene, ne nejaka teta nacerno). A zajistit to tak, aby to rodiny utahly.
 kreditka 


Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(7.10.2010 17:47:59)
Jenže v ČR se bohužel zas ubíráme směrem kdy Kalousek chce vyhnat maminy do práce, ale kdo se o děti bude starat to ho jaksi nezajímá.
 Katka 
  • 

Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(7.10.2010 21:37:30)
Bych to možná ještě doplnila - Kalousek chce vyhnat mámy do práce a mimo dostatku školkových míst s přijatelnou "otevírací dobou" neřeší de facto ani ta pracovní místa, na která by ony matky měly nastoupit...ono Kalouskovi jde de facto ani nezáleží na tom, jestli bude mamina zaměstnaná nebo ne...
 Jája 
  • 

Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(8.10.2010 8:23:24)
Lili, praktický příklad maminy, ne z Prahy (tam je to možná trochu jinak):
- hurá, v dubnu mi došel dopis, že od září vzali tříleťáka do školky. Můžu si hledat práci. Ze začátku chci částečný úvazek. Manžel je kamioňák, ale práci má nepravidelnou a příležitostnou, takže musím najít takovou práci, abych stihla dát dítko do školky. Vyzvednout ho může šestileťák, bo jde od září do školy.
- hurá sehnala jsem práci. Na 0,6 úvazku, ale musím dojíždět 20 km. Páč není spojení, tak vlastním autem. Ještě že jsme před časem koupili tu ojetinu. Jen si musím osvěžit řidičské dovednosti, cesta do města je poměrně frekventovaná a já bych to nemusela zvládat.
- 1. září: spouštíme projekt a začínáme fungovat.
- 20. září: ještě to jde
- 20. října: v práci dávám výpověď. Můj příjem za minulý měsíc byl 5.000,- brutto, tedy 4.450,- netto. Náklady na dojíždění činily 2.200. Lítám celý měsíc do práce jako blbá za 2.250, a to jsem ještě neměnily olej, peneumatiky, nebyly žádné opravy. Když z toho udělám 2.250 * 11 (měsíců do roka, 1 měsíc je dovolená), vydělám maximálně na opravy toho auta. Má to vůbec smysl?
 Tizi 


Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(8.10.2010 9:21:09)
Není to jenom o penězích, ale i o prioritách. Také jsem pracovala dlouhodobě v cizině a měla příjem podobný jako psala Lili. Ale dítě jsem chtěla mít až v Česku a vzala jsem tady práci za mnohem míň peněz, než kolik mi to dělalo v zahraničí. Ale zase jsem mohla mít dítě doma 3 roky než šlo do školky. A to mně přišlo důležitější než ty peníze, o které jsem přišla, a že jich bylo dost ~:-D
 kreditka 


Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(8.10.2010 11:53:00)
Jájo vystrihla si to naprosto přesně. Já za půl úvazek 10 pracovních dnů jsem ráda když dostanu 4 000,-
 kreditka 


Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(7.10.2010 11:50:37)
Přesně tak, když čtu někdy kolik tu lidi vypláznou za chůvu či soukromou školku či jesle tak mouje výplata by na to nestačila
 maw 


Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(10.10.2010 22:19:55)
Jenomže kdybys měla ty děti tři, už by to asi nebylo takové: rozvést 3 děti ke třem různým chůvám, ani by vlastně nebyly spolu, a ještě vše zaplatit...
A hlavně Ti dítě vychovává někdo, kdo má úplně jiný hodnoty než Ty... Co na akreditaci... Snad slušné zacházení, ale někteří nechceme stádní děti.
 Henriette 


Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(10.10.2010 8:55:45)
Myslím, že některé maminky si s dětmi zábavný program prostě udělat neumějí...to u nás nehrozilo, kmitaly jsme pořád po kroužcích,po venku, po kámoškách, navíc já učila ájinu doma a v jazykovce, nikdy to ale nebylo déle než na cca 5 hodin týdně a hlídaly babičky. Dát dítě vychovávat úplně cizí ženský, když jí stejně nacpu většinu platu mi přijde prostě ujetý...
 Iva 
  • 

Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(21.10.2010 9:08:01)
Henrietko,
ale zase každé dítě není milovník kroužků, návštěvy kamarádek mající děti jsou pro mě noční můra (zase si pěkně pokecáme o kakání a o papání) a babičky nejsou....
O tom je ten článek - každý to máme jinak.... Co funguje u tebe, nemusí fungovat u jiných...
 Ivulle 


Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(13.10.2010 20:24:43)
Tak to jsi vystihla dost přesně.
 Micka+ Přemeček 


Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(7.10.2010 10:19:46)
Meto, souhlasím, ale každá jsme jiná povaha. To co tebe každodenně naplňovalo, mě zase každodenně otravovalo. Proto jsem byla ráda, že si můžu na dva dny v týdnu od mateřských povinností odpočinout. A díky tomu jsem si ten zbylý čas se synem opravdu užívala. Jsem povaha, které k tomu aby byla šťastná nestačí jen být 100% mámou, ale zase umím ocenit ženy, které to umí a kterým to stačí.~;)
 Stáňa a dva kluci 


Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(7.10.2010 10:22:02)
Souhlasím. Navíc si uvědomuju, jak strašně snadno a rychle vznikají v tomhle ranném stádiu vzorce chování a reakcí, které ovlivňují celý další život člověka. A já osobně bych nechtěla, aby tohle u mých dětí budoval někdo jiný.
Na druhou stranu může být pro některé dítě lepší být s chůvou nebo s otcem na MD než s matkou, která to nezvládá. Ale to jen čistě hypoteticky, nijak to nesouvisí s autorkou.
Chápu, že pro někoho je tohle období náročné, ale ono ostatně pro koho ne, že. Někdy mi tak trochu přijde, že hned při prvních pocitech typu "já nejsem ten typ" to některé řeší útěkem do práce místo aby nějakou tu překážku překonaly a mákly samy na sobě.
 Micka+ Přemeček 


Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(7.10.2010 10:29:40)
Stáňo, co konktétně myslíš tím "máknout na sobě ", prosím o vysvětlení.
Já si třeba myslím, že rok a půl je dost dlouhá doba na to, aby žena věděla jestli ji ke spokojenosti stačí když 24h tráví čas se svým dítětem a obstarává chod domácnosti.
 maw 


Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(10.10.2010 22:24:37)
Oj oj, chudší pracovaly, a kde myslíš, že měly děti? S sebou, nebo byly s babičkama/dědečkama, prostě s rodinou, stejné kulturní vzorce, ne cizí lidi. Trochu si odporuješ.
Bohatí měli chůvy, které u nich zpravidla bydlely a chůvy tehdy jednaly, jak jim bylo nařízeno a paní domu si to dozorovala. Neříkám, že nešlo dělat něco jinak, ale nebylo to tak volné jak dnes.
Taky záleží - když má maminka většinové hodnoty, tak má velkou šanci trefit chůvu, která jí vyhovuje. Když se někdo dnes od většiny odlišuje, tak je to o dost těžší.
 kotyk 


Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(7.10.2010 10:24:33)
Cupání capáčků je úžasná věc, ale zůstat doma 3 roky znamená, že bych se do kanceláře vrátila tak leda jako uklízečka ~:-D nebo tak maximálně nějaká ta slečna ke kopírce ~t~
 Katka(16,14) 
  • 

Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(7.10.2010 17:35:48)
souhlasím s Metou, ale na to člověk přijde až děti odrostou, byla jsem s nimi 5 a půl roku doma a jediné, čeho lituji, že jsem nezůstala ještě ten jeden. Práce neuteče, ale oni tak strašně rychle rostou:(
 Petra Neomi 
  • 

Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(7.10.2010 23:55:56)
To mi připadá, jako by dítě, které není batole, bylo nějak méněcenné... snad je dobře, že rostou, ne? Neshledávám na žvatlajícím batoleti nic tak okouzlujícího, aby se tahle fáze nějak adorovala :)
 Myss 


Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(11.10.2010 17:22:02)
naprosto souhlasím.Teď od dětí utíkáte,pak budete s bolestí vzpomínat,proč vám to všechno tak proklouzlo mezi prsty.Nic v životě už nebude mít takový smysl!Svému druhému dítěti už jsem dala ze sebe naprosto vše a každý den ho hltám,aby mi náhodou něco neuteklo,bohužel ten první neměl ani desetinu toho,co má ten mladší.Celý život mi to bude líto.Je to bohužel patrné i na povaze,postojích a celkovém "vychování".Na druhé mateřské jsem byla 4roky a bylo to málo.
 _margitka 


Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(11.10.2010 22:42:16)
Myss, nemám pocit, že od dítěte utíkám. Věnuju se mu maximálně od svého příchodu domů z práce až po jeho ulehnutí do postele a o víkendu celé dny. A neplánuju přejít na plný úvazek dřív než půjde do školy. Díky bohu si to můžeme dovolit.
Zajímavé v této diskuzi je, jak ženské, které se při mateřské realizují, jsou tolerantnější než ty, které zůstávají dlouho s dětmi doma. Kdo si tu vlastně razantněji obhajuje svůj režim? ~z~
 ivanakah 


Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(9.10.2010 23:45:46)
ten článek je o něčem jíném ...než o trimfu v návratu ke kariéře....nemám ráda reakce tohoto typu - i tvému přístupu by šlo ledacos vytknout, ale o tom to není - je to o tom, že seberealizovat se v přebalování, vaření, uklízení a hraní si s dětmi není zase tak jednoduché a někomu to prostě nestačí - své děti miluju a nechtěla bych jim ublížit, ale zhroucená matka mezi košem prádla a horou nádobí není pro ně žádným bohatstvím - spokojená a šťastná ano - takže já gratuluju autorce článku a přeji ať štěstí a radost neopadá ani s přibívajícím množstvím dětí a s větším množstvím práce:))také jsem u prvního jedzila příležitostně pracovat x kilometrů jiným směrem než mám hlídání a většina výdělku padla na náklady - ale to, jak to mi to pomohlo bylo zcela evidetní:))již teď koumu jak to provedu, když mám ratolesti dvě:)
 maw 


Re: Každý svého štěstí strůjcem 

(10.10.2010 22:17:55)
BINGO!
Otom si pak povídají babičky odložené v DD/LDN.
 kreditka 


To můžu závidět 

(7.10.2010 10:35:29)
Mít spavé dítě, já mám nespavce, takže že bych stihla číst knihy apod. když byla dcera miminko to fakt nehrozilo, byla jsem ráda že s dojdu na WC, oloupu brambory poklidím a dcera byla vzhůru - jen pro představu v šetinedělí kdy spala nejvíce byla vždy 2 - 2,5 hodiny vzhůru a pak půl hodinky spala víc ani omylem, chodila spát mezi 19 - 20 hodin vstávala po 6. ráno za noc jsem kojila cca čtyřikrát a to nezapomenu na období kdy se v 1 ráno vzbudila a do 3 ráno byla čilá. Od roka a půl přes den nespí vůbec, teď ve 3 letech přes den nic, večer jde spát mezi 20 - 21hodinou a vstává v 6 ráno. Druhý mimčo bych byla ráda kdyby bylo spavější, sousedka má dítě spáče a když vidím jakou má pohodu můžu jen a jen závidět
 Danka a Klárka 


Re: To můžu závidět 

(9.10.2010 21:02:40)
U nas presne stejne. Prvni pulrok pres den 2-2.5 hodiny vzhuru, pul hodiny spanek. V noci spanek od 20 do 6, mezitim 3-4x kojeni, v nektere noci nad ranem 2 hodiny cila. Pozdeji pres den spanek mene casto, porad ovsem pouze pul hodiny! Ted spava jednou denne a to hodinu, max. hodinu a ctvrt.
Byla jsem unavena i z kojeni, kojila jsem 17 mesicu. To uz jsem byla znovu tehotna a jak jsem prestala kojit, tak konecne zvladam trochu vic (domacnost aspon ke sve spokojenosti), unava zmizela.
 aluška + 2 
  • 

Mám to podobně 

(7.10.2010 11:07:35)
Mám to podobně, nevidím na tom nic zvláštního (tedy v ČR asi ano :)) ale v drtivé většině světa ne. Naopak se mi zdá, zda varianta vše podřídit prvním letům dítěte, která je nyní tolik propagovaná není to pravé ořechové. Líbilo by se mi, kdybych mohla "pracovat" a mít u toho dítě ...tedy teoreticky to můžu, ale aby si hrál na zemi u PC se mi nelíbí.... při práci na zahradě, na statku atp. jak to bylo dřívě, děti se tak nějak vezli sebou v běžném životě, starší se starali o mladší, širší komunita se zapojila, děti nebyly doma ale prostě se musely přizpůsobit tomu, co dělala matka...dnes se matky přizpůsobují dětem až moc (podle mne). Dnešní izolace moderního světa v městkých bytech, kdy děti jsou s maminkou doma celé dny, jdou občas na nákup a na hřiště či na procházku mi prostě nesedí...(čistě můj názor). Momentálně našeho mladšího má na starosti tatínek, když má volno v práci nebo občas kamarádka (chůva), 1x týdně přijede na 2 hodinky vozit i babička. Není to na celé dny a není to stále. Myslím, že tvorba citové vazby na matku (rodiče) není o tom, že s ním je člověk 24 hodin denně. Z mé zkušenosti to bývá naopak kontraproduktivní (jak pro dítě, tak pro matku - nejčastěji je doma ona). Kombinovaná péče (řekněm 70-75% matka) plus částečná práce se mi zdá ideální. JInak z mé praktické zkušenosti mají jedny z "nejpevnějších" vazeb na matky ty děti, jejich rodiče na ně "kašlou", děti alkoholiků, děti týrané atp...je to divné, ale je to tak.
 Theend 


Re: Mám to podobně 

(7.10.2010 13:12:20)
Já myslím, že to není až tak divné. Odpoutat od rodiče se může to dítě, jehož potřeba vazby byla nasycena. U dětí alkoholiků, týraných dětí apod. nasycena není.
 Tenna /2 


Sociální izolace 

(7.10.2010 13:38:28)
Souhlasím, že to, co matky malých dětí vyhání do práce, není ani tak samotná péče o dítě, jako sociální izolace. Přesně jak píšeš, neexistuje multigenerační komunita, kde by mohly matky s dětmi přirozeně fungovat jako kdysi - drtivá většina dospělých lidí je přes den v zaměstnání mimo domov. Být zavřená celé dny v bytě nebo bloumat stále stejnou cestou ve stále stejném parčíku a jako jediný sociální kontakt mít jednou za dopoledne pošťačku, jednou prodavačku v místní samoobsluze a případně při troše štěstí jinou matku s podobným osudem - to je situace jen pro silné povahy. Kdo nežije v místě, kde má pestřejší možnosti, případně nemá dostatek fantazie si pestřejší program zorganizovat, volí cestu zpět do "normálního" světa, tedy do zaměstnání.
 *Niki* 


Re: Sociální izolace 

(7.10.2010 13:41:51)
Tenno, mě tohle třeba vyhovuje. To, proč nechci do práce, není práce, ale hromada lidí. Přemýšlím, čím bych se mohla živit doma, abych nemusela denně mezi lidi. Mě sociální izolace velmi vyhovuje, společnost vyhledávám minimálně.
Do práce půjdu kvůli penězům.
 Tenna /2 


Re: Sociální izolace 

(7.10.2010 14:00:00)
Podle toho, co kolem sebe pozoruji, jsi výjimka. Já jsem také hodně velký individualista a "asociál" :-), takže mně pobyt na rodičovské dovolené také vyhovoval, ale přiznávám, že i tak byly chvíle, kdy to na mne dopadalo a byla bych za nějakou pestřejší společnost vděčná. Z práce na plný úvazek mimo domov mám fóbii, ale pár hodin týdně se zabývat něčím jiným, než vlastní rodinou, a potkat jiné lidi, mi připadá ideální.
 *Niki* 


Re: Sociální izolace 

(7.10.2010 14:05:11)
Tenno, tak to jo :-) Jako já můžu nakupovat, jezdit na dovolené atd., moje sociofobie je jen velmi mírná - spíš nejsem zrovna týmový hráč a pracovat někde v týmu, s kupou dalších lidí, nevim nevim... pracovat doma a jít 1x týdně si na dvě hodinky o práci pokecat a odevzdat to, to by bylo ideální ~z~
Myslím, že bych i klidně zvládla být ženou v domácnosti. Ale to si finančně nebudeme moci dovolit, tak holt skousnu zuby a vylezu z nory ven :)
 Tenna /2 


Re: Sociální izolace 

(7.10.2010 14:52:52)
Jojo, přesně tak jsem na tom i já :-) Být finančně za vodou a vylézat, jen když se mi chce - to by bylo ono :-) Ale také nejsme finančně za vodou ~:(
 maw 


Re: Sociální izolace 

(10.10.2010 22:27:58)
Nemáš přátele, kamarády?
Lidi dle valstního výběru.
Ne tuctový nezajímavý, co v práci přidělí...
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Jak já Tě chápu... 

(7.10.2010 11:10:03)
Měla jsem to téměř stejně. Do práce jsem se vracela na stejnou pozici, ale na malý úvazek už v 9ti měsících staršího syna. Synek byl hodné a spavé dítě, šlo to. Ve dnech, kdy já dělala hlídal manžel. Neměla jsem za to moc, ae pro mne to yl jistý druh seberealiace a moc mi to pomohlo na mateřské nezakrnět :-)
S druhým už sem byl doma tři roky. Kdo má skorodvojky, pochopí..
Já bych klidně šla, ale dva drobečky už se zajídají :-)
A i ten dřívější nástup do práce (mladšímu bylo přes dva roky) se mnohým zajídal.
A bylo mi fuk, že jsem označována za krkavčí matku.. já byla šťastná,, děti spokojené.. doma fungovalo vše, jak má.
Fandím ženám, které dokáží pracovat a sloubit roli matky...

A knázvu článku - nejsi máma na půl úvazku - jsi na plný!
Mámi, které ulopocené sedí a čumí na net, a pak klábosí v parku na lavičce také nejedou na 100% :-)
 Lenka P. 
  • 

Re: Jak já Tě chápu... 

(7.10.2010 13:03:56)
Tedy musím říct, že ta Vaše poslední věta mě nadzvedla. Taky mám skoro dvojky, jak říkáte. Starší má dva roky a dva měsíce a mladší má půl roku. Moc ráda bych se vrátila do práce, ale opravdu to nejde. Ale ROZHODNĚ se považuji za stoprocentní matku, i když sedím hodinu přes poledne ulopocená u netu a odpoledně jsem šťastná, když mi staršího pohlídají na hřišti kamarádky a já sednu na lavičku.

Nechápu, jak můžete napsat takovou hloupost. Jsem ulopocená a utahaná, protože starší syn se do roku a půl budil po hodině a jen a jen plakal (byl nemocný) a mladší, bohužel kopíruje brášku a budí se v noci co 30 minut (přes den spí CELKEM hodinu a půl). Někdy dokonce nespí třeba do 4 do rána. Bylo by opravdu divné, kdybych utahaná nebyla. Na své děti jsem ale hodná, nekřičím na ně, věnuji se jim jak nejvíc to jde .....myslím, že je o nic neochuzuji. Když něco, tak zanedbávám domácnost (a někdy i manžela, který to naštěstí chápe a pomáhá jak se dá). Jak ráda bych si šla odpočinout do práce a aspoň chvilku nebyla ulopocená a utahaná.....stejně, jako maminy na mateřské neshazují pracující mamky, nemusela byste Vy shazovat ty v domácnosti. Není to vždycky naše volba.

Jen chci ještě podotknout, že i když jsem unavená VELICE, vždy jsem namalovaná (snažím se na sebe dbát), usmívám se na okolí a snažím se to na sobě nedat znát. Proto mě potom mrzí takové komentáře, jako byl ten Váš....
 Micka+ Přemeček 


Re: Jak já Tě chápu... 

(7.10.2010 13:46:02)
Leni, já moc nechápu větu - není to vždycky naše volba. Čí volba tedy je, že i když mám nespavé a dlouhodobě nemocné dítě, tak chci co nejdřív druhé ?
Tím samozřejmě nechci popírat to, že nemáte právo na odpočinek od dětí.
 Lenka P. 
  • 

Re: Jak já Tě chápu... 

(7.10.2010 20:42:54)
Micko, Víte ona to vždycky nemusí být jen naše volba. Neznáte z okolí nikoho, kdo má jedno, dvě, tři děti, aniž by se snažil? První chlapeček byl napoprvé a druhý se "tak něják povedl" ani jsme nevěděli jak. Já nechci, aby to tu vyznělo, že si stěžuji. Ne, jsem spokojená, že mám dva krásné zdravé kluky. Nikdo mi ale nevymluví, že je lepší, třeba se i na ty tři čtyři roky zapřít a potlačit své ego a "chutě" (jestli chápete, jak to myslím) a být s dětmi, i když Vám lezou často krkem. Jak tu psal někdo nademnou. Nikdy se tyhle roky už nevrátí. A ano, chci si strašně odpočinout, ale odpočinek třeba může být i to, že jsem začala studovat další vysokou školu a jeden den v měsíci "valím" do školy a nemusím poslouchat dětské štěbetání. Nebo jednou týdně mi chodí lektorka na angličtinu. To mi přece také zvyšuje kvalifikaci:-).

Je celkem jedno, jestli maminka v článku jde do práce, když chce. Pamatuji se, že s prvním jsem o tom také dost přemýšlela (a to byl opravdu problémový). O toto mi nešlo, reagovala jsem opravdu jen a jen na větu od Cairy "Mámi, které ulopocené sedí a čumí na net, a pak klábosí v parku na lavičce také nejedou na 100%". Myslím si totiž, že většina z nich jede na víc než 100% už jen proto, že se DOČASNĚ zřekly "svých životů" a jsou pořád v tom dětském blázinci. To se ale těžko vysvětluje, pokud máte jen jednoho prcka. Jak říká můj manžel: Víc dětí je manažerské cvičení.
A opravdu mě uráží házet všechny maminy na mateřské do jednoho ulopoceného pytle s tupým výrazem na tváři. V mém okolí je takových mamin minimum.
 & 


Re: Jak já Tě chápu... 

(7.10.2010 14:18:06)

A knázvu článku - nejsi máma na půl úvazku - jsi na plný!
Mámi, které ulopocené sedí a čumí na net, a pak klábosí v parku na lavičce také nejedou na 100%

Cairo, ~g~ ~R^
 hmr 
  • 

Skorodvojky? 

(7.10.2010 20:30:40)
Pokud dobře čtu, jsou od sebe bez dvou měsíců 2 roky. To byl dřív standart - po prvním dítěti nenásledovala placená rodičovská. Jako skoro dvojčata se bralo, děti narozené do roka po sobě. Ten nářek dnešních matek nechápu. Věci, jako jsou jednorázové plenky, neexistovaly. Automatická pračka byla vymoženost. A nezdá se mi (pokud skleroza dovolí), že bychom neměly jiné zájmy, než rodinu.
 kreditka 


Re: Skorodvojky? 

(7.10.2010 20:53:52)
Jo proč si stěžovat, co by měli říkat ženy co praly na valše v neckách, popř. jeskynní ženy co byly nuceny celý den udržovat oheň - to fakt miluju srovnávání co bylo dříve a dnes
 Danka a Klárka 


Re: Skorodvojky? 

(9.10.2010 21:18:57)
Tehdy byly rodiny vetsi, babicky po ruce. Maloktera mlada rodina bydlela ve vlastnim byte daleko od babicek, jak je tomu dnes.
Moji rodice bydleli s nama v jedne izbe u babicky a dedecka, babicka varila, uklizela, byla v duchodu.
Dnes vsechno delaji matky sami, pritom jich hodne jeste pri RD castecne pracuje nebo studuje. Tak proc tu nekdo zduraznuje, jak je nam fajn s automatickou prackou.
 hmr 
  • 

Skorodvojky? 

(7.10.2010 20:36:03)
Pokud dobře čtu, jsou od sebe bez dvou měsíců skoro dva roky! To byl dříve standart - při prvním dítěti nebyla po mateřské placená rodičovská...
 Mače 


Re: Jak já Tě chápu... 

(8.10.2010 12:57:28)
Mám to stejně, u staršího jsem astoupila do práce v jeho 10 měsících na plný úvazek, babička hlídala avšichni byli spokojení. pak sjem otěhotněla podruhé a bylo doma cca 2 roky (rizikové těhu) a teď v září když bylo mladšímu rok a půl jsem nastoupila zpět do práce, já jsem spokojená (jen víc utahaná) a děti taky, strší je ve školce amladšího hlídá dědeček. Celou dobu to bylo ukňučené dítě, které se ode mne nehlo a teď?????Jen se směje lítá, začíná být víc samostatný, dřív si nepohrál sám ani minutu, teď si hraje i 15 minut sám...prostě mu to prospělo. Já abych byla brzo doma, protože mám opět celý úvazek jezdím do kanceláře na 6 hodinu, tudíž vstávám v 4:40, ale stojí to za to!!!!Mám pocit, že si děti teď víc užívám, nekřičím na ně kvůli každé prkotině..
 Dana S 
  • 

Tipy k hledání 1/2 úvazku 

(7.10.2010 13:17:35)
Jak si práci hledala, jak si ji nakonec našla. Máš nějaké speciální tipy pro hledání zkráceného úvazku? Z jakého jsi oboru ?
Přeju ti ať se Vám daří.
 eva 2/08+11/09 
  • 

tak já to měla stejné! 

(7.10.2010 13:46:08)
To je supr najít stejného človíčka. Já se vrátila do práce tedy v 11 měsících věku dítěte. Akorát byt jsem jako klícku neměla - rekonstuujeme dům, dítko většinou v noci nespalo. Ale je to ideální. Práce vás baví - je to jen na 4 hodiny, mateřství vás baví, je to "jen" odpoledne :-)). Ale když je dítko nemocné a nespí a člověk usíná v práci, už je to horší. Pak se nám stalo, že rok po porodu jsem otěhotněla a svou pracovní zkušenost na půl úvazku jsem si odžila jen 6 měsíců. Teď s dvěma dětmi to opravdu nejde, není kdo by hlídal :-)). Ale začínám o tom znovu uvažovat.
 Nastassja 
  • 

Vynikajúce 

(7.10.2010 14:10:16)
Gratulujem Vám k tomu, že ste tak úžasne dokázala spojiť rodičovské povinnosti o dieťa a zamestnanie. myslím, že ste dokonale pochopila to, k čomu sa snažia mnohí motivovať matky, ale mnohé matky to odmietajú vziať na vedomie...ak sú na to možnosti, pracovať sa dá i s malým dieťaťom, niektoré matky by nedbali zostať doma do 18-tich rokov dieťaťa a potom by sa s veľkou pompou chceli vrátiť do práce...a potom sa divia, že nikto nemá o ne záujem...V záujme každej ženy by malo byť vrátiť sa čo najskôr do práce, nespoliehať sa na príjem partnera, pretože partner tu síce dnes je, ale zajtra byť nemusí...Už 3- ročný výpadok z práce je veľké mínus pri hľadaní práce, preto ak existuje tá možnosť, je výhodné ísť pracovať aj skôr, autorka píše, že veľkú časť platu dáva opatrovatľke, ale to nevadí, keď jej dieťa nastúpi do škôlky, bude mať autorka veľké plus pri hľadaní ďalej práce, pretože v životopise nebude mať tú trojročnú / v mnohých prípadoch i viacročnú/ medzeru a navyše, Vaše dieťa bude jedného dňa pyšné na zamestnanú, sebestačnú a spokojnú matku.
 *Niki* 


Re: Vynikajúce 

(7.10.2010 14:18:47)
Nastasjo, ta dětská pýcha na rodiče a jejich práci začíná až později ve školním věku (nevím o tom, že by 3-4 leté děti ve školkách diskutovali o tom, kde jejich rodiče pracují a jakou cítí hrdost na prestiž jejich zaměstnání:), a to už pracují téměř všechny ženy... málokterá žena zůstane celý život doma, osobně nikoho neznám, ani ze starší generace (krom mojí babičky, která po narození 4 dcer zůstala doma, dědeček měl výnosné a prestižní zaměstnání a uživil je).
Všichni hledáme to nejlepší pro naši konkrétní rodinu a situaci. To, že někdo nechce doma chůvu pro své malé dítě je zcela legitimní a nehodí se to shazovat, je to naprosto v pořádku.
Taky nemáme hlídací babičky, pokud bych šla do práce, dítě by muselo do jeslí či k chůvě. A to nechci.
 Nastassja 
  • 

Re: Vynikajúce 

(7.10.2010 14:48:58)
Mona,
ale dieťa potrebuje nepretržitú starostlivosť rodiča len veľmi krátku dobu a nezostane stále 3 - 4 ročné, Vaše dieťa bude mať raz aj 10, 12, či 15 rokov, a Vy budete mať o 5, či 10 rokov viac,písala som svoj názor, chcem, aby ma moja dcéra vnímala ako zamestnanú ženu, ktorá bude vždy pracovať pretože ju práca živí a baví. Verím, že ak dcéra vidí svoju matku ako pracuje a buduje kariéru, tak i dcéra si tú kariéru bude jedného dňa budovať. Snažím sa dcéru viesť k samostatnosti a neskoršej sebestačnosti a zdôrazňujem jej, že je veľmi dôležité akú prácu bude robiť, pretože bude celý život pracovať. Viete o tom, že podľa výskumov sú práve ženy najviac ohrozené chudobou? Preto som napísala, že v záujme každej ženy je, aby sa čo najskôr vrátila do práce. Preto považujem článok autorky za vynikajúci, lebo sa jej podarilo skĺbiť prácu i starostlivosť o dieťa. Viem, že nie vždy je to možné, ale niekedy mám pocit, že niektoré ženy nerozmýšľajú ako skĺbiť rodičovské povinnosti s prácou, ale špekulujú, ako tú materskú, čo najviac "natiahnuť". Preto si myslím, že priorita nemá byť naťahovať materskú, ale bojovať o polovičné úväzky, či flexibilný pracovný čas
 *Niki* 


Re: Vynikajúce 

(7.10.2010 15:09:27)
Nastasjo, VŠECHNY jsme dcery zaměstnaných matek. Neznám žádnou matku svých kamarádek, spolužeček, známých atd., která by nepracovala minimálně 8 hodin denně. Myslím, že jsme to braly vždy normálně.
My, co jsme teď na RD, v 99% případů taky půjdeme pracovat. Po dosažení 3 let věku nejmladšího dítka určitě. Skutečně jen výjimečně někdo nepracuje, i když jeho děti jsou starší řekněme 4 let, kdy může být rodičák.
Tak dobře se nemáme.
Tak v čem je problém? NIkdo nepsal, že hodlá pečovat o miminko do 15 let jeho věku a být doma :-)
 Tenna /2 


A co otec? 

(7.10.2010 15:14:01)
Souhlasím s polovičními úvazky a flexibilní pracovní dobou pro matky (pro rodiče) jako ideálem, o který by se společnost měla snažit. Ale chybí mi ve vašem příspěvku otec a jeho role. Proč by mělo být povinností matky dítě uživit? Dítě si přeci nepořizuje matka, ale RODIČE. Dva lidé. Tým, kde každý plní svou úlohu. A pokud má (chce) matka plnit dobře svou úlohu a nepředávat ji někomu jinému, musí plnit otec zase tu svou - tedy matku a dítě živit po dobu, po kterou je to nutné (prospěšné). Jistě, že ne každému páru se to podaří a ne každý pár o takový model stojí. Ale zaráží mne, že dítě by si nemělo vážit své matky, pokud ona plní v rodině jinou úlohu než vydělávání peněz.
 *Niki* 


Re: A co otec? 

(7.10.2010 15:17:16)
Souhlasím. Těch cest, jak dojít k cíli, je v každé oblasti života tolik... a modelů, jak dobře žít v rodině, taky.
 Nastassja 
  • 

Re: A co otec? 

(7.10.2010 15:42:20)
Nepísala so nič o povinnostiach rodičov voči svojim deťom, vôbec som nepísala, že je povinnosťou len žien živiť svoje deti. Písala som o len o ženách a o tom, že problémy žien s hľadaním práce a nízkymi príjmami sú práve kvôli výpadkom zo zamestnania v súvislosti so starostlivosťou o deti. Samozrejme vy vnímate inak, ak ste boli kvôli deťom 10 rokov doma, mali ste pocit, že deti vás potrebujú, ale zamestnávateľ vás vníma len ako osobu, ktorá 10 rokov nepracovala. To je všetko. Je to realita. Preto píšem, že v záujme každej ženy je, aby šla čo najskôr pracovať / samozrejme pokiaľ chce pracovať/. Ale samozrejme každý má svoju predstavu o živote
 Lenka P. 
  • 

Re: A co otec? 

(7.10.2010 20:49:51)
Krásně napsané....
 maw 


Re: Vynikajúce 

(10.10.2010 22:36:42)
Jsem daleko víc vděčná svojí matce, že jsme ji my, jako děti, nebyly překážkou v kariéře, ačkoli objektivně jsme ji zastavily, že v naší rodině nikdy pro nikoho nebylo dítě překážkou, omezením, ale vítaným a žádoucím členem, ať přišlo kdykoli, jakkoli a bylo jakékoli.
Tím pádem mě mateřství neomezuje, a kariéra mi nepřišla nijak důležitá (a ne že by mi nešla). Jen prostě - pro nás je daleko víc, když jsou lidi pracovití, umí vzít za práci - a na to nepotřebuju chodit do práce. To se děti potom naučí víc a v daleko širším spektru než jen "budovat kariéru" - z těch totiž mnozí nejenže vlastně nepracují, ale neumí ani vyměnit žáruvku, nahodit pojistky, chytit si rybu, vyvrtat díru, umíchat maltu atp.
 Tenna /2 


Jak to vidí děti 

(7.10.2010 15:04:26)
Nejsem si jista s tou pýchou dítěte. Jsem typický normalizační produkt, takže od dvou let v jeslích a matka v zaměstnání a že by mne to naplňovalo nějakou pýchou ... ~a~ Ano, obdivuji matku, jak dokázala vedle práce denně do 18hod. zvládnout domácnost tak, že jsme měli veškerý servis a vše v pořádku, ale ... milovala jsem předevšám svou babičku, která mne vodila do kroužků, povídala si se mnou, ošetřovala mne při nemocech a měla na mne zkrátka čas. Byla ženou v domácnosti, která z dnešního pohledu vlastně nic světoborného nedokázala, ale pro mne byla anděl, nejdůležitější a nejbližší člověk na světě. To je má subjektivní zkušenost s vnímáním dětí.
 kreditka 


Re: Jak to vidí děti 

(7.10.2010 18:03:46)
Já si své matky vážím velmi a to i proto že mě jako malou nestrčila do jeslí, byla se mnou doma, je fakt že měla štěstí že sehnala domácí práci a i když to byla fuška stejně mě tam nestrčila i když doba za komunistů to dost vyžadovala
 Ecim 


Re: Jak to vidí děti 

(7.10.2010 21:52:46)
Já si své matky vážím za to, že se mnou byla napřed doma a když už se musela vrátit do práce, tak mi místo jeslí raději našla drahou, ale skvělou hlídací babičku, což sice spolklo velkou část rodinného rozpočtu, ale aspoň jsem trávila 5 dnů v týdnu 9 hodin denně s někým, kdo mě měl rád a věnoval se mi. A po MD s bratrem se jí podařilo najít práci na částečný úvazek.
 Berdulka & Anja & Alexander 


Mam to velmi podobne ale k tomu jedno velke plus 

(7.10.2010 14:28:37)
Tvuj clanek me zaujal, nebot to mam velmi podobne. Sama mam dve deti (1+3), pracuji na 80% a k tomu chodim intensivne do aglictiny, protoze se chci nechat pristi rok zapsat na vysokou. Ziju v zahranici a tady je materska presne 14 tydnu a pak se clovek musi vratit do prace, ci podat vypoved. Mela jsem stesti a mohla zustat s detmi do konce 6 mesice doma a to jsem si opravdu vychutnavala. Ale stejne rada jsem se vratila do pracovniho procesu, proste my chybel ten frkot. Pro me je to taky super, ze muzu pracovat i kdyz se obcas setkavam s nepochopenim okoli. Ale v mezicase je mi to jedno. A navic maji nase deti doma spokojenou maminku.

Mam ale jedno velke plus a sice manzel pracuje take na 80% a jeden den v tydnu je z detmi. Prijde mi to super nebot vi o cem je domacnost a pece o deti. A jeste nickdy jsem od nej neslysela kritiku ve smyslu ze neco neni vubec ci dokonale udelane. Naopak spise pochvalu, jak to zvladam, to ci ono udelat a to pri tech dvouch nasich ppokladech. Prala bych tuto moznost i rodinam v ceske republice.
 TerezieK 


Re: Mam to velmi podobne ale k tomu jedno velke plus 

(8.10.2010 9:10:26)
Je fajn, ze jsi spokojena. Kazdy to ma dane jinak. Co se tyce zamestnavatelu, ono asi zalezi na tom, jak to vidi ta zenska, kdyz do prace nastupuje, az nastoupim po RD do prace tak nebudu opravdu resit, jestli si o mne zamestnavatel mysli, ze jsem totalni debil. Vzhledem k tomu, ze jsme pred MD pracovala 10 let a vim, ze kazdy jsme nahraditelny a ze staci jeden uraz a jste totalne v haji, drahy zamestnavatel po Vas ani nestekne. Dokud clovek nezazije v praci "horory", bude pro nej asi dulezitejsi nez "rodina". Zamestnavatel Vas odepise kdykoliv. Myslim si, ze by hlavne maminky pri druhem diteti meli byt aktivni a snazit se vzdelavat ,aby pak v praci nekoukali, jako suvy co nic neumi.

Srovnavat nasi zemi a zapadni zeme nema smysl. Tam je system budovany desetileti. Ano zeny tam chodi do prace mnohem mnohem driv, ale funguje to tam jiz hodne dlouho a je to promyslene. V nasi zemi musi mit clovek opravdu stesti. Jeste zde neni tolik firem, ktere by jasali nad polovicnimi uvazky a ani k tomu nejsou nuceny. Jinak osobne si nedovedu predstavit, ze bych svoji 9 mesicni dceru nechala chuve a sla do prace. Mala by z toho asi mela dobre trauma, zato prvnimu diteti by se to mozna i libilo :-). Takze zakladatelko vaz si sveho stesti, pac ono netrva nikdy vecne. A nepisu to ze zavisti, pouze z vlastni zkusenosti~x~
 Gordita 


Ideální řešení! 

(7.10.2010 16:09:39)
Poloviční úvazek je podlě mě dobrý kompromis, člověk užije i práce i dítěte a ani jedno nemá čas se nějak zprotivit. Vrátila jsem se do práce na 60 % úvazek, když našemu malýmu bylo 7 měsíců. Zkoušela jsem nejdříve pracovat tři celé dny (úterý, středa, čtvrtek) a být doma pátek-pondělí, ale to nám nevyhovovalo, protože jsem chodila malýho do jeslí dvakrát za den kojit a on z jednoho dne na druhý skočil do období separační úzkosti a mně strašně drásalo nervy se s ním loučit několikrát denně, tak jsem přešla na pracovní dobu pondělí-pátek od 9:00 do 13:30, to vydržel bez kojení a pak jsem si pro něho přišla. Takhle nám to fungovalo do roku a půl fungovalo by to i dál, ale mezitím dostal manžel jinou pozici a odstěhovali jsme se Jižní Ameriky, takže jsem doma na předčasné mateřské (v lednu budu rodit).

Připadá mi strašně paradoxní, že zatímco všude kolem ženy mají mateřskou 9 - 15 týdnů v tom lepším případě, my v Čechách se divíme, když jde matka do práce na poloviční úvazek `už` v roce a půl dítěte :) Tady v Guyaně je to dva měsíce před porodem a měsíc po porodu (jestli jsem správně pochopila) a KONEC, zpátky do práce. Teď si to tedy užívám, poprvé jsem pracovala na plný úvazek do dne před porodem a těch 7 měsíců uteklo rychle, ale ty tři roky bych tedy nedala a nemyslím si, že je to velká výhoda:
a) žena se profesionálně odepíše, obzvlášť pokud má více dětí
b) pro psychologický vývoj dětí je příznivé si v útlém věku vytvářet vztahy s více lidmi, než pouze s matkou, dokonce už Bowlby naznával, že takové dítě je pak v životě schopnější navazovat dobré vztahy
c) dospělá žena potřebuje k životu víc, než být zavřená s dítětem a čekat, až se manžel v osum vrátí z práce, to je i na psychický odpis - a co potom taková nespokojená žena poskytuje dítěti? Nic pozitivního.
 Xantipa. 


Re: Ideální řešení! 

(7.10.2010 16:17:54)
Gordito - je to dobrý řešení - pokud poloviční úvazek seženeš. A pokud ne, tak dle mýho je pro dítě lepší být s rodiči.
No a v neposlední řadě jsou rodiče, kteří prostě chtějí být s dětmi doma až do toho věku 4 roky - jsou pak špatní? Nejsou. A nevím, proč to někomu leží v žaludku.
 Tulka 


Re: Ideální řešení! 

(7.10.2010 16:24:30)
Gordito,jak jsi přišla na to,že dospělá žena sedí doma zavřená s dítětem a čeká ,až se manžel vrátí v osm z práce~a~.
Možná v Guayaně,mě nikdo nenutil sedět doma,měla jsem normální volnost pohybu a chodila jsem si,kam jsem chtěla~t~.Ono se to dá i s dítětem.
 kreditka 


Re: Ideální řešení! 

(7.10.2010 17:56:03)
~R^
 myš 
  • 

Re: Ideální řešení! 

(7.10.2010 16:32:13)
Gordito

tak já jsem tři roky dala a vychutnala jsem si to a pokračuju vesele dál s druhým dítětem :-). Pro mě je nepochopitelné zase to, když někdo to s dítětem doma nemůže vydržet už po pár měsících, každý jsme prostě jiný. Mně coby dospělé ženě stačí pracovat před mateřskou a po pár letech mateřské zase pracovat desítky let až do důchodu a že těch let ještě bude :-) Těch pár let na mateřské je jen zlomek času a pro mě osobně smysluplně stráveného.

Jinak k těm bodům dole, profesně se mohou (a nemusí)odepsat pouze ženy na středních a vyšších pozicích, dělnice, prodavačky jsou na tom jinak a takových je hodně.
Díte se přece není 24h pouze s matkou nebo otcem. Je tu širší rodina, kamarádi, mateřská centra atd, takže ty vztahy má šanci navazovat jinde.
 Klarisanek 


Re: Ideální řešení! 

(7.10.2010 16:32:22)
Ja osobne se vubec nedivim, ze se chteji nektere matky vratit do prace driv, nedivim se jim, at uz musi ci chteji. Ale behat dite kojit do jesli mi prijde uplne na hlavu. Kdyz bych teoreticky nemela ty jesle primo v praci, tak nekam padit kojit, myslim ze by moje pracovni vykony nestaly za to a o mleko bych asi brzo prisla. Myslim, ze dite by melo jit od matky nejdriv az po tom pul roce, kdy prejde na pevnou stravu a uz neni zavisle na prsu jako jedinem zdroji vyzive, nejen z vyzivoveho ale i z citoveho hlediska.
 kreditka 


Re: Ideální řešení! 

(7.10.2010 17:58:09)
Deniso, to by moje dcera asi zemřela hlady skoro do roka dokázala respektovat jen to moje prso + jednou snědla dědovi jitrnici, kterou vytáhla babičce z tašky ~t~
 Klarisanek 


Re: Ideální řešení! 

(7.10.2010 18:37:06)
Vyborny typ prvniho prikrmu. ~t~ A ja proc mi tu namixovanou mrkev nechce jist - ted uz to vim, urco by si bejval taky radsi dal jitrnici.
 kreditka 


Re: Ideální řešení! 

(7.10.2010 18:44:15)
První příkrmy mi plivala jedna radost, pak stačilo že babička dala tašku s nákupem na zem a bylo vymalováno, je fakt že ty jitrničky byly jak domácí mňam ~w~~t~ Je fakt že dcera zabíjačky miluje
 Gordita 


Re: Ideální řešení! 

(7.10.2010 20:17:18)
Deniso, já ty jesle měla přímo v práci, o poschodí níž a fungovalo to výborně, dokud nezačal Dan plakat, když jsem odcházela, a to jsem to okamžitě změnila na ty čtyři a půl hodiny denně, takže to bylo znovu v pohodě.
 kreditka 


Re: Ideální řešení! 

(7.10.2010 17:55:16)
Nevím proč odsuzuješ ty, které baví věnovat se dítěti a ne profesi. Navíc to že jinde to je jinak neznamená že je to lepší nebo horší, prostě je to jen jiné. Jinak už vidím české zaměstnavatele jak jsou celý nakřivo štěstím že několikrát denně běháš do jeslí kojit - no možná v nějaký kancelářský profesi by to možný bylo, ale vidím jak ve fabrice odbíhají ženské od pásu kojit
 Gordita 


Re: Ideální řešení! 

(7.10.2010 20:34:19)
Nevím, proč hned `odsuzuju` a `leží mi v žaludku` :) Hodně často se právě tady na rodině objeví diskuze typu `nikam nemůžu, jsem doma s dětma, malý město, manžel celý den v práci nebo žádný, žádný hlídací babičky, žádný kamarádky, žádný jesle,` atd atd a rozhodně tyhle ženy neodsuzuju ani mi neleží v žaludku, jenom mi jich je opravdu líto a myslím si, že chyba je v systému, který neumožňuje snadný přístup k práci na částečný úvazek, ani to odbíhání ke kojení v práci, ani jesle pro děti od šesti měsíců, čímž by se vyřešil problém žen, které pracovat chtějí nebo musí (třeba nemají partnera nebo by profesionálně zaostaly v profesi). Mimochodem moje sestřenice se po šesti letech mateřské dovolené totálně odepsala, rozpadlo se jí manželství (manžel celý den v práci, ona sama doma, žádný jesle atd) a momentálně je na pracáku, prý `překvalifikovaná` - normální inteligentní, vysokoškolsky vzdělaná žena, do první mateřský měla perspektivní práci - a bohužel v týhle situaci určitě není sama.

Na druhé straně absolutně nic nemám proti ženám, které jsou doma s dětmi šťastné x let, manžel je uživí, takže žádný problém a ideální řešení pro ně. Tohle je teď vlastně můj příklad, jsem s manželem v zahraničí na čtyři roky a pracovat budu leda jako dobrovolnice a vůbec mi to dřepění v kanceláři nebude chybět, ani to půldenní. Jenom jsem začla studovat psychologii, abych měla nějakou činnost a mohla za ty 4 roky zpátky v Evropě třeba začít pracovat jako psycholožka a nemusela zpátky do kanceláře.
 suvis 


Re: Ideální řešení! 

(12.10.2010 10:00:36)
Je to taky trochu o nátuře maminky - svoje děti miluju od narození, ale opravdu si to užívám až teď (2 a 4 roky), kdy jsou pro mě parťáci na hraní, kdy se mnou diskutují, kdy spolu můžeme podnikat spoustu věcí. Teď už vnímám, co všechno jim předávám, učím je dívat se kolem sebe, vidět krásu i tam, kde ji spousta lidí nehledá, a radost ze společného sdílení okouzlení krásou světa je jedinečná. A vůbec to nesouvisí s tím, že pracuju na směny na záchrance - možná si to naopak vychutnávám o to líp, že díky limitaci času se snažím ho využít na maximum. Je mi jasné, že spousta maminek to vidí jinak, ale proto přece nejsou horší ani ony, ani já.
 maw 


Re: Ideální řešení! 

(10.10.2010 22:42:32)
Nechce se mi věřit, že nedrží šestinedělí.

Ad b) není to pravda, jak se dozvíš v kterékoli vývojové psychologii, důsledky vidno kdekoli. Dítě si potřebuje vytvořit vazbu na jednu stálou osobu - toť jeho jistota ve světě. Jistě mu to nebrání v kontatku s jinými lidmi, když je u toho i "ta jeho osoba". Jiank vznikají citové deprivace, emoční plochost nebo vůbec neschopnost prožívat emoce, absence citu, neschopnost vztahu, empatie atp.
 ivča 3 děti 
  • 

matka na půl úvazku 

(7.10.2010 18:32:38)
co je na to k obdivování? úřednice ,v komerční sféře..?????to bych také s chutí lítala po hřišti s dětma ,sedet celý den na zadnici ...
 kreditka 


Re: matka na půl úvazku 

(7.10.2010 18:45:35)
Tak hned bych autorku neodsuzovala ~a~ ale je fakt že kdyby seděla za kasou v supermarketu nebo se honila za pásem ve fabrice, pochybuju že by do práce spěchala ~d~
 Micka+ Přemeček 


Re: matka na půl úvazku 

(8.10.2010 9:27:11)
Kreditko, přesně.
Mám pocit, že plnou mateřskou si chtějí dopřát zvláště ženy, které jejich práce nebavila či profesně neuspokojovala. Kdybych dělala někde ve fabrice u pásu, či v supermarketu u pokladny, každý můj odchod na WC by sledoval vedoucí se zdviženým obočím a pak bych ještě za 8h pracovní dobu + přesčasy vyinkasovala 10.000,- čistého na ruku, tak bych taky do práce nespěchala a snažila se strávit co nejvíc času doma.
 kreditka 


Re: matka na půl úvazku 

(8.10.2010 11:59:17)
jj jsem jedna z nich, i s tím hajzlíkem je to pravda nedejbože aby jsi moc pila, protože jít 3 krát za směnu na WC je ulejvání ~a~ Ono když si mám vybrat mít 9 000,- za lítání po fabrice nebo být za 3 800,- doma s tím že si najdu přivýdělek beru ten přivýdělek. Když budu brát 7 600,- tak kllidně zůstanu doma sedět na prdeli, protože jen v cestovném projedu víc než dělá rozdíl mezi rodičákem a výplatou
 maw 


Re: matka na půl úvazku 

(10.10.2010 22:47:07)
Není to tak vždy. Jsou i ženy na top managerských pozicích, a stejně je práce neuspokojovala.... Pže o tom to není (pravda, najít uspokojení u kasy nebo u pásu je ještě těžší)). Ale ten smysl práce má k jednomu umytému zadečku neskutečně daleko...
Asi je to o tom, jak kdo vnímá svět, priority.. atp.
 petra 
  • 

máma na půl 

(7.10.2010 18:36:15)
dřív byly kojné dneska jsou chovné=chůvy
 Zuzana 
  • 

Měla jsem to o něco horší... 

(8.10.2010 10:12:31)
Tak já to měla o něco horší. V synových 18 měsících jsem ho k chůvě začala vozit. (manžel podniká a vypadla mu jedna zaměstnankyně, nemohl najít náhradu, tak mě požádal o záskok na 2-3 měsíce - jsou z toho už 3 roky). Takže ráno vstávat v 6.00, abych probrala sebe i malého - to je snad to nejhorší.Pak nervy,protože to nechtěl, to chtěl,oblékání horor,zvlášť v zimě, před odchodem si vzpoměl že chce čurat,v autě si vzpoměl že chce sebou hračku atd.Nechtěla jsem ho stresovat,takže vše v klidu,pomalu,pozvolna a bylo mi na zbláznění - potřebovala jsme být v práci max. 7.30,naštěstí to mám blízko.Manžel sliboval jak cigán,jak se budem střídat,pochopitelně jeho potřeba jít ráno dřív byla vždy naléhavější než ta moje :-) Domů jsem se vracela kolem 17.00 a znovu kolotoč - úklid,večeře,koupání,poplatit faktury, zkontrolovat kdo dluží nám,výplaty atd (dělám firmě navíc účetnictví). Malý si zvykl, mezi dětmi se mu moc líbí,takže ranní problémy postupně ustoupily.Ale tehdejší ranní etudy jsou pro mě dodnes noční můrou, kdybych si uměla představit,jak to bude probíhat a že to není dočasné,manžela odmítnu, obživa neobživa.
 Kočanská 
  • 

Re: Měla jsem to o něco horší... 

(9.10.2010 15:02:12)
... tak to se Vám nedivím, že si říkáte, nikdy více. To musely být nervy. Já také pracuji a mám malé děti, ale tohle bych si tedy nedala. Někdy asi není zbytí, ale byla by to pro mě poslední možnost. Já sama si vzpomínám, jak jsme jako malé děti vstávaly v 6.15 a před sedmou nás mamka vodila do školky - nic příjemného to nebylo :-(
 Jája 
  • 

Re: Měla jsem to o něco horší... 

(9.10.2010 18:55:20)
Tak já to měla úplně nejlepší: pracovala jsem jako záskok za mateřskou ve školní družině. Ve škole jsem nahlásila, že jsem samživitelka a že musím ráno odvést dítě do šolky, která se otevírá v 6.30, pak se dopravit 3 km do školy, můžu tam být nejdřív v 7.00. Tak jsem pro jistotu nafasovala DVĚ ranní služby, kdy jsem měla být ve škole 5.45. Dítě jsem sebou brát nemohla, protože jsem končila v 7.45 (pak nějaká hoďka volno, pak práce a končila jsem nejpozději v 16.00, školka měla do 17.00, to už se stihnout dalo), ale školka v 7.45 zamkla dveře a pozdě přišlé děti nepřijímala! Že jsem z jiné školy - nezájem, mám si to vyřídit na pracovišti. Některé dny lítaly děti z družiny do 6.45 před zamčenou školou, protože já prostě potřebovala dát dítě do školky. Já lítala vlatním autem (a za svoje) při vědomí toho, že jde o hrubé porušení pracovní kázně. Blbé to bylo v zimě, když byla venku zima pod nulou, to byli chudáci promrzlí na kost.
Podotýkám, že se dítě od poč. 1.třídy (tedy věku 6,5 roku) MUSELO do školy vypravovat samo, maminka-samoživitelka byla tou dobou dávno v práci a hlídací prarodiče nebyli. Na nějakou chůvu jsem mohla zapomenout, měla jsem peníze taktak pro nás. Kdybych v té době píchla kolo u auta, jela bych do práce MHD a byla tam nejdřív tak v 7.30. Nezapomenu na situaci, kdy jsem si DOVOLILA poslat dítě do školky od vrátek a rychle mastila do práce. Ředitelka školky si na mne počkala a zpucovala mne jak pětiletého haranta s tím, že pokud to udělám ještě jednou, vyloučí mi dítě ze školky.
Vydržela jsem ty nervy 2 roky, pak jsem šla ze školství.
 Kočanská 
  • 

Re: Měla jsem to o něco horší... 

(9.10.2010 20:11:23)
to je tedy síla. Často mě překvapuje, jak jsou lidé vůči druhým málo chápaví. Život ženy, která zůstane sama s dětmi, je složitý. Myslím, že se někdy má za to, že ženy s dětma a samoživitelky něco zneužívají a v práci je s nima vždy potíž. Je pravda, že děti mohou být nemocné a pak je to nepříjemné. Na druhou stranu u nás v práci jsme jaksi přesvědčili vedení, že matky jsou velmi loajální zaměstanci, většinou pracovité a s dlouholetými zkušenostmi. Ze je tudíž lepší jim po mateřské nabídnout šanci a nějakou tu výhodu ve formě zkráceného úvazku, práce z domova. Je to téměř vždy výhodnější než nabírat člověka z ulice.
 Jája 
  • 

Re: Měla jsem to o něco horší... 

(10.10.2010 12:23:11)
Já se třeba bála, aby se některému z dětí, co lítaly před školou do 6.45, něco nestalo. Byla bych za to trestně i právně odpovědná já, rodiče nezajímalo, že ještě nejsem v práci a proč. Řešla jsem to stížností u ředitele školy. Nezájem, mám si to nějak sama pořešit.
Navíc ve škole byly vychovatelky s odrostlými dětmi, ale proč by ony chodily na ranní, když se to mohlo hodit na náskok za mateřskou, že? Byla tam jedna z učitelek, pár let před důchodem, děti odrostlé, ta se nabídla, že by vzala všechny ranní. Nezájem, dostala odpolední výuku.
Já jsem to ve školství s nervama nevydržela, odešla jsem 1/2 roku před vypršení pracovního poměru na dobu určitou. Já jsem v té době už nevěřila, že se mi pracovní poměr změní na dobu neurčitou, třeba na jiné škole, a musela jsem si najít jinou práci, protože bychom zůstaly bez příjmu. Navíc ten přístup byl taky děsně fajn.
 Jíťa 
  • 

Ne všude jsou ty možnosti 

(8.10.2010 10:36:12)
Předpokládám, že autorka je z většího města, ne-li rovnou z Prahy.

Já hledala práci na půl úvazek už když malýmu byly 2 roky. Neúspěšně. Místa jsou, ale ne v okolí, musela bych dojíždět do města. Zkus dělat za 4000 měsíčně hrubého! Když odpočítáš daně a přes tisícovku za dojíždění, to ti pak na chůvu moc nezbyde.
 _margitka 


Re: Ne všude jsou ty možnosti 

(8.10.2010 11:13:17)
ano, jsem z prahy. pocházím z moravy a v praze žiju proto, že jsem tu studovala a našla vždy práci, která mě bavila. Můj článek neměl vyprudit ty, kterým se najít práci nedaří. Ani si nemyslím, že jsem vyfrustrovaná a nevyrovnaná s tím, že nejsem s dítětem, jak tady někdo napsal. Prostě jsem předevčírem byla tak nadšaná z pracovních úspěchů a tak šťastná, když se mi odpoledne drobeček rozběhl do náruče po příchodu z práce, že jsem měla potřebu o tom napsat. Napsala jsem to pro mámy, které sedí doma a jsou nešťastné z toho, že je mateřské povinnosti neuspokojují. Dítě milují, nevyměnily by ho za nic na světě, ale nechtějí zapomenout na sebe a svůj dobrý pocit z potřebnosti jiným. Protože jsem kdysi na rodinu.cz chodila denně (někteří mě dobře znají z jedné diskuzní skupiny), tak mě napadlo se tady vyzpovídat.
Najít půlúvazek je opravdu složité. Zkrácené úvazky nabízejí často malé firmy (třeba týmové asistentky a jiná administrativní výpomoc), ale tam dost často funguje dosazování známých a kamarádů. Výběrová řízení vypisují někdy velké firmy, které si na tom dokonce zakládají, protože dnešní trend je nabízet flexibilní úvazky, zařazovat do prac. procesu matky, hendicapované a absolventy. Měla jsem štěstí, že jsem na takovou firmu narazila, ale musela jsem projít tříkolovým výběrovým řízením ~d~

Snad ještě na závěr - od té doby, co jsem nastoupila do práce, pokud nepočítám první týdny, kdy si malý zvykal na chůvu (což zvládl překvapivě rychle, já z toho měla obavy), tak mé dítě se mění z přemýšlivého miminka ve veselého raracha. Ze mě totiž sálá spokojenost a na něm jde vidět, že to převzal a je fakt veselejší. Navíc naše chůva je přesný opak mě - v péči o děti se maximálně realizuje, má na tom postavenou živnost, umí asi tisíc písniček a básniček, tanečků a her a já ji nesmírně obdivuji. Dává mému synovi tolik navíc!~x~
 _margitka 


Re: Ne všude jsou ty možnosti 

(8.10.2010 12:45:06)
Jo, a abych úplně nelhala, jsou rána, kdy oběd uvařit nestíhám, tak buď prcek dostane zbytek z předešlého dne, eventuelně skleničku z dm, které mu strašně chutnají. Taky ovocné přesnídávky někdy vařím jen jednou týdně, naporcuju a mám v lednici. To šetří čas!
Budí se sám kolem 7.00, ale kdyby vstával v 8, bylo by vše jednodušší. Takhle ještě ráno zabere 10 minut nácvik na nočník, 5 minut převlékání z pyžama a dalších několik minut různé srandičky s pobíhajícím batoletem. Já sama jsem schopná se vysprchovat, obléct a namalovat za 10 minut. Snídáme každý den všichni pohromadě a u toho vykládáme. Fakt se to dá stihnout. Ale když jsem byla na MD, tak naše ráno trvalo cca 3 hodiny a taky jsem si to nedovedla představit ~3~
 Karla 
  • 

máma JEN na půl 

(9.10.2010 12:10:18)
ano ,ted dětem pořítíte chůvy aby vám je vychovávaly,pak se nedivte až vás strčí do důchodáku aby se zas někdo cizí staral o vás.Ono vždy platilo-jak se do lesa volá tak se z lesa ozývá.
 Klarisanek 


Re: máma JEN na půl 

(9.10.2010 14:34:52)
Karlo ~6~. Ty jsi fakt mimon. ~6~
 Zdena 
  • 

Re: máma JEN na půl 

(9.10.2010 15:54:40)
Děti potřebují rodiče, kteří jsou tu pro ně, když potřebují jejich pomoc a popovídat si. Dětem je jedno, kdo uklidil byt, uvařil oběd nebo vypral prádlo. Režim, který si vybrala autorka článku je velmi rozumný. Podle mého mínění se svému dítěti věnuje víc než leckterá matka na plný úvazek.
 Jája 
  • 

Re: máma JEN na půl 

(9.10.2010 16:54:19)
Problém je v tom, že drtivá většina rodin nemá na nákup externích služeb zdroje. Proto tyto služby zajišťuje matka a požaduje pomoc jak po otci, tak po dětech.
Krom toho v článku nebylo nic o tom, kdo v rodině uklízí, pere nebo žehlí.
 _margitka 


Re: máma JEN na půl 

(10.10.2010 20:36:39)
Uklízím, peru i žehlím já. Praní je bez problému, to dělám večer nebo přes den. Žehlím jednou za týden večer a uklízím jednou týdně s dítětem za zadkem. Není to slast, ale jde to. Byla jsem vždy zvyklá dělat od rána do večera a víkendy jsem mívala taky aktivní. Teď to mám podobně, jen o dost jiná náplň. Letní festivaly nahradila dětská hřiště a tiskové konference jsem vyměnila za pobíhání v dětských koutcích nebo vybírání protiskluzových ponožek. Hlavně že není nuda a ubíjející stereotyp. ~3~
 10.5Libik12 


Život bez tabulek Excelu:) 

(9.10.2010 18:47:45)
To je hezký opis.

No a můj šéf by tě za to miloval, ten si podle nesmyslných reportů v Excelu zřejmě i utítá řiť.

Jinak jsem obecně proti tlaku na spotřebu, práci za každou cenu a odkládání dětí(spíš kvůli matkám než kvůli dětem:)), nicméně dovedu pochopit, že si někdo nemůže pomoci a podlehne bažení po optické sebedůležitosti.
 Klarisanek 


Re: Život bez tabulek Excelu:) 

(9.10.2010 20:55:35)
Prosim o vysvetleni pojmu "opticka sebedulezitost". Nikdy jsem to neslysela.
 10.5Libik12 


Re: Život bez tabulek Excelu:) 

(10.10.2010 0:08:39)
dojem z toho, že znalostí Excelu, jsi zařazenější, připravenější a platnější.
 _margitka 


Re: Život bez tabulek Excelu:) 

(10.10.2010 20:42:02)
Libíku, já jsem právě v Excelu dost slabá, takže na tom svou důležitost rozhodně nestavím ~t~
A myslím, že v životě nejde o to být vidět nebo někam šplhat. Spíš si snažím užit těch pár let co mi bylo dáno k životu, předat něco děcku a zajistit mu možnosti, jaké dali moji rodiče mně - bezpečný domov, podporující rodinu, možnost studovat a rozvíjet se a bezpodmínečnou lásku. Abych mohla jít svému dítěti příkladem v tom, jak být šťastný, musím být první šťastná já sama. A to jsem bez práce bohužel nebyla. ~d~ Snažim se jak dovedu...~3~
 suvis 


Re: Život bez tabulek Excelu:) 

(12.10.2010 10:20:05)
~R^~R^~R^
 bara 1 a 3 roky 
  • 

mám to stejně 

(9.10.2010 19:58:04)
Taky to mám stejně. Mám syna 3 roky a dceru rok, do práce na částečný úvazek jsem šla, kydž bylo synovi 9 měsíců a bylo to fajn, člověk nebyl jen furt doma a kydž jsem byla s ním, měla jsem spoustu energie, která mi kolikrát už odpoledne na mateřské chyběla. Chtěli jsme pak drughé dítě 2 roky po prvním a vyšlo to hned, v práci se to tak nějak sypalo a tak to byla docela klika. Dcera se narodila a já jsem věděla, že zpátky do bývalé firmy se nevrátí, i když se snad začíná vzpamatovávat, ale manažerská fce v jiném městě, a dvě děti, když si je chci užít spolu moc nefungují. tak jsem si začala hned po narození dcerky dodělávat pedagogické minimum a jednou za čas vypadnout do školy balo super, no a od roku a2 měsíců dcery jsem nastoupila do školy kousek od domu, na plný úvazek, ale jsem doma stejně jako na částečném úvazku v bývalé práci, moc mě to baví, i když plat se nedá srovnat.-( a zatim s přípravami do škola a čekajícími závěrečkami mám co dělat, naštěstí hlídaá babi, která bydlí hned vedle a syn chodí do školky, takže je to ideální a musím říct, že si to vše náležitě užívám a to musím dodat, že dcera není pohodové mimi a nikdy nebyla, syn ano, ještě teď vstávám tak 8x za noc utěšit, dát čaj apod. a to jsme aby se to odnaučila vyzkoušeli vše, ale já se cejtím báječně.
 Gwennda 


být šťastná, ale za jakou cenu.... 

(10.10.2010 16:41:01)
Nejprve bych podotkla, že nechápu, proč má na ty všechny ranní věci tak málo času a honí se, když vstává AŽ v 7:00, ale to očividně stejně není předmětem tohoto článku....Tak samozřejmě je dobré, že je pisatelka šťastná, to má jistě nesmírně dobrý vliv na její dítě, ale že přenechá tak malé dítě cizímu člověku, když k tomu nemá finanční nucení, může u jejího potomka třeba způsobit, že on bude celý jeho příští život nešťastný, protože máma se na něj v jeho nejdůležitější fázi formování se jeho osobnosti prostě vybodla, aby byla "šťastná". Pokud by dítě trávilo svůj čas v tomto věku se svou babičkou či jiným rodinným příslušníkem, měla bych pro její potřebu "být šťastná v práci" více porozumnění. Nicméně svěřovat ho jinam je už negativní přesah věci a myslím, že pokud člověk není v životní tísni a nemusí například živit dítě sám (samoživitel) není toto vůbec nuté dítěti činit. Pisatelka pravděpodobně postrádá do určité míry vrozený mateřský instinkt, když je jí přednější pocit štěstí z práce, před celoživotním štěstím jejího vlastního dítěte. Dále, co asi postrádá je nějaký koníček, hobby a jiné zábavy, kterým by se na mateřské věnovala a které jí by jí dělaly šťastnou aniž by při tom pohodila dítě cizím lidem a poskytnout tím svému dítku dobrý základ do života. Toto je psycholgy podloženo. Prvních 3 - 5 let života dítěte mají vliv na celý jeho další život.
To, že bude tři roky na mateřské a poskytne svému dítěti to základní, je minimum, které jako matka "musí" učinit a pokud jí to dělá potíže raději ať o dalším dítěti neuvažuje. Já chápu, že matkám je na mateřské dost ouvej. Sama jí jsem. Jsou často samy a postrádají ocenění od společnosti (a některé často bohužel i od vlastních partnerů)za svou záslužnou činnost. Naše republika nedokáže našim matkám poskytnout ani něco tak samozřejmého a jednoduchého jako je částečný úvazek. Mylím, že uzmout si 3 roky svého života pro jiný život je to nejmenší, i když to stojí mnoho sil a proto jesli toto nedokážete, nemějte děti, nepředáte jim nic dobrého....
 Irca 
  • 

Re: být šťastná, ale za jakou cenu.... 

(10.10.2010 20:36:43)
Souhlasím s vámi, napsala jste to hezky.
 _margitka 


Re: být šťastná, ale za jakou cenu.... 

(10.10.2010 20:52:52)
Gwenndo, podle sebe soudím tebe...já byla typické dítě 70.let minulého století, kdy odložit dítě do jeslí a "hurá zpátky do procesu" bylo normální už po pár měsících či dokonce týdnech mateřské. Jsem odchovanec jeslí, školek, školní družiny, letních táborů a zimních lyžařských výcviků. Oba rodiče makali, aby ty tři děti safra uživili (třeba maso jsme moc často neměli ~j~). Vstávali jsme v 6, aby nás máma s tátou stíhali rozvézt po jeslích a školkách a pak jeli do práce, odpolko nás vyzvedli oni nebo babičky a tak to jelo každý den.
Přesto své rodiče miluji, snažím se jim všemožně pomáhat a oplácet to, co pro mě udělali. Myslím, že mě vychovali dobře, nemám žádné psychické frustrace či deprivace. Vzpomínky na dětství mám nádherné a je v nich máma i táta v mnoha podobách a situacích, vzpomínky na hry, na výlety, na čtení pohádek... A vidíš, přece jsem byla už v jednom roce v jeslích...~d~ Takže podle toho jednám i já~3~
 maw 


Re: být šťastná, ale za jakou cenu.... 

(10.10.2010 22:55:29)
Nechci být ošklivá, ale někde ta frustrace asi vznikla, když bez prácenemáš pocit naplnění...
 Petra Neomi 
  • 

Re: být šťastná, ale za jakou cenu.... 

(10.10.2010 23:29:48)
Nemyslím, že je to frustrace, co nutí člověka zabývat se i něčím jiným, než vlastním potomkem. Věnovat se jen dítěti není normální, zvířecí matky loví, ženské i s dětmi vždycky pracovaly. Dřepět doma v malém bytě, případně ubíjet čas v mateřských centrech je spíš sociální inženýrství, než přirozené chování.
 Petra Neomi 
  • 

Re: být šťastná, ale za jakou cenu.... 

(10.10.2010 21:31:43)
Opravdu chceš rozhodovat o tom, kdo má mít děti a co je pro cizí dítě nejlepší? Záviděníhodné sebevědomí.
 maw 


Re: být šťastná, ale za jakou cenu.... 

(10.10.2010 22:56:08)
Zato vy jste holky zase nikdy nečetly Matějčka
 Petra Neomi 
  • 

Re: být šťastná, ale za jakou cenu.... 

(10.10.2010 23:26:46)
Nejen, že jsem ho četla, dokonce jsem s ním před drahnými lety i mluvila. Jednak byl trochu prdlej (jeho hláška, že nejvýznamnějším producentem mléka je žena, vyvolala docela odezvu), jednak ani on netvrdil, že pokud necháš pět dnů v týdnu na několik hodin pohlídat dítě jinou osobou, odnese to deprivací :)
 kili 
  • 

Re: být šťastná, ale za jakou cenu.... 

(11.10.2010 8:18:43)
"Jednak byl trochu prdlej..."

No, sprostá jste nejen trochu, leč výrazně.

 Petra Neomi 
  • 

Re: být šťastná, ale za jakou cenu.... 

(11.10.2010 11:49:26)
ALe prosím vás... myslím, že to bylo docela laskavé vyjádření, nebylo v tom nic negativního. :) Například psychiatr Vondráček je můj kultovní hrdina, leč myslím si, že prdlej byl taky fest :)
 _margitka 


Re: být šťastná, ale za jakou cenu.... 

(11.10.2010 11:24:31)
jen jsem tak přemýšlela, že všechny ty děti v zemích, kde obvyklá mateřská trvá pár týdnů (a že jich v Evropě není málo...), jsou asi hrozně nešťastné a celé jejich společnosti jsou postavené na lidech, kteří strádali v dětství, protože jejich matky se dost brzo vracely do práce??? ~q~
Nechci nijak omlouvat své rozhodnutí. Já to mám v sobě vyřešené, dítě je spokojené, já taky a máme se fajn. Jen tak přemýšlím nad názory některých z vás, že matka, co není do 3 let dítěte doma, je prostě špatná matka.
Ještě příběh ze života - moje kamarádka, pár let zpátky, byla na MD. Tehdy byla podpora v mateřství ještě fakt směšná částka a oni doma dřeli bídu, manžel moc nevydělával. On začal pít, doma moc nebyl, ona měla problémy s kojením, z čehož se zhroutila a začala doma fakt šílet. Snažila se najít práci, což se jí za pár měsíců podařilo. Pracovala na půl úvazku od asi půlroku dítěte a když mu byly dva, přešla na zkrácený (75%). Vydělala nějaké peníze, začali stavět dům, manžel se v tom mohl víc realizovat, situace se uklidnila, dítě hlídala babička, později šlo do školky, všichni byli spokojení a jsou dodnes. Takže každý ať si to řeší tak, aby nikdo nestrádal, ne? ~d~
 Micka+ Přemeček 


Re: být šťastná, ale za jakou cenu.... 

(11.10.2010 15:00:27)
Já mám zase jiný příběh ze života : Moje ségra byla ženou v domácnosti 12 let. Tj. první dcera nikdy nezažila "trauma" dítěte, které usíná samo v pokoji ( sestra ji houpala v náručí dokud neusnula, později ji držela za ruku, dokud neusnula a ani večer raději nikam nechodila,protože se jednou stalo, že dcerka vycítila, že maminka není doma a pak brečela tak dlouho, dokud segra zase nepřišla )celé dětství, které bych pojmenovala jako velmi idylické se neteř nemusela obávat toho, že by se musela vypravovat sama do školy a že by musela jít na hlídání k někomu jinému. Vše bylo krásné až do její puberty a pak nastal zlom. Z roztomilé holčičky se stal hotový terorista, který si umínil, že nebude dělat přijímačky a že maminka musí zařídit soukromou školu, ovšem za cenu pobytu na internátě. Tak se stalo. Pak se opečovávané dítě zaleklo toho, že najednou maminka 5 dní v týdnu není a že se holt musí spoléhat sama na sebe a donutila milou maminku, aby ji zařídila přestup na školu v rodném městě. Tak se stalo. To že ten rok školy musela každý měsíc platit 8000,- školné ji nijak nevzrušovalo. Pak už požadavky neustále narůstaly a dnes v posledním ročníku SŠ vydírá svou mámu tím, že když ji nezvedne kapesné o tisícovku, tak ze školy odejde a půjde někam makat. V životě segře nedala žádný dárek ani k narozeninám ani na Vánoce. Krade jí peníze z peněženky a doma nehne ani prstem. Od toho je tam přeci ta skvělá máma, která byla vždy připravena řešit každý její problém a přání.

 Jíťa 
  • 

Re: být šťastná, ale za jakou cenu.... 

(11.10.2010 14:16:10)
Já teda nejsem odborník. Ale fakt si myslíš, že trvale nespokojená máma, kterou péče o dítě víc prudí než baví je zárukou šťastného dětství?
Já jsem příkladem "šťastného" dítěte, kterému máma obětovala skoro celý život. Bohužel, tento fakt používala k citovému vydírání i psychickému týrání.
 Micka+ Přemeček 


Re: být šťastná, ale za jakou cenu.... 

(12.10.2010 12:18:43)
Gwenndo,
chtěla bych poprosit tebe a všechny ty, které touží být 100% mámy a opravdu cítí, že umí dělat děti šťastnými a starají se o ně 24h/7d/3r a více, aby udělaly šťastnými i děti z dětských domovů v podobě adpoce nebo pěstounské péče. Kdo jiný je k takovému úkolu lépe předurčen ? ~x~
 ledik 


naprosto souhlasim, taky to tak mam 

(10.10.2010 20:16:13)
ahoj, moc ti rozumim, od te doby co mam brigadu, ktera uspokojuje moje pracovni potreby je ze me spokojenejsi mama. Taky nemám čas myslet na blbosti :-) Já pracuji doma, převážně když malý usne, popř. i přes den /to ale moc nespí :-) Práce to není extra světoborná, ale člověk u toho musí přemýšlet a vymýšlet, což je přesně to, co mi na mateřské chybí. Na dítě jsem se moc těšila a do práce - odcházet od mimi se mi zatím nechce - je mu právě rok. Takže to co dělám je pro mě skvělá varianta. Moc penez za to neni, ale jde spis o moji psych. pohodu a pocit yze jen nevarim detska jidla a nepřebaluju :-) Fandím ti..
 hajce 


To se někdo má 

(11.10.2010 9:50:50)
Jo, taky bych to brala mít tak hodné dítě. Mám dva hyperaktivní nespavce. Z toho staršího (má PAS s těžkou hyperaktivitou) jsem se zhroutila. Nemám ani chvilku klidu,všechno dělám v poklusu a zároven sleduju, co zas chlapci zdemolují. Běžné úkony typu obléknout, najíst, umýt, jsou bitvy, kde jsem občas v poli poražených. Moje kamarádky si vesele drbou na lavičce a já pobíhám po celém hřišti.Dlouho jsem se trápila, že je chyba ve mě. Neumím si to zorganizovat, zbytečně stresuju atd. Záviděla jsem těm, které při mateřské pracují nebo studují a připadala jsem si totálně neschopná.Jeho diagnóza mi pak paradoxně pomohla vyhrabat se z depresí a najít ztracené sebevědomí, Teď jsem smířená s tím, že se budu věnovat jen dětem, protože to jinak nejde.
 _margitka 


Re: To se někdo má 

(11.10.2010 11:30:01)
hajce, ANO, mám se. Jsem za to šťastná a vděčná každý den. Každý den své dítě chválím, jak je úžasné. Vím, že to tak nemuselo být a vím, že jiné matky mají i jiné děti. Jsem taky vděčná za to, že si mohu dovolit chůvu, za to že jsem našla práci, která mě nesmírně baví, za to, že je mé dítě zdravé...no, mohla bych pokračovat, ale o tom tahle diskuze není...
Přeji ti, aby ti tvé děti dělaly radost, přesto že nejsou poklidné a spavé ~;((
 mati.h 


Taková je dnešní doba :-) 

(14.10.2010 9:01:56)
Tato maminka je jako dvě třetiny jiných dnešních žen s dětni
- vyhledává ADRENALIN novodobé civilizace. Neodsuzuji, když
má energie nadbytek, proč ne.

Ale já bych tak žít nechtěla. Nesnáším neustálou hektičnost.
Chvíli ano, ale x-krát denně ji musím střídat s klidovou fází,
jinak by mě to zničilo.~s~
 Marie Benedová, dcery 13 a 8, synové 11 a 2 
  • 

gratuluji 

(14.10.2010 17:31:57)
Super, s prvním a druhým dítětem jsem byla na dlouhé mateřské (v necelých 2 letech naší prvorozené se jí narodil bráška), neb jsme stavěli dům, po přestěhování jsme si pořídili třetí dítě - ale to už jsem opravdu cítila, že další 3 roky doma nevydržím, naštěstí jsem sehnala práci v místě bydliště, tak jsem ve dvou letech nastoupila. Hlídala tchýně, která už šla do důchodu. Dnes s odtupem 6-ti let máme 4. dítě(2letého chlapce). Práci jsem jen omezila na první rok dítěte, loni jsem pracovala na 0,4 úvazku a letos už mám 0,6 úvazku. Je mi 40, spoustu věcí vnímám jinak, jsem šťastná a na malého se těším. Nic bych neměnila. Přesto, že malého musíme vozit dva dny v týdnu k babičce a dědovi (rána jsou dost časově náročná). Řešení částečného úvazku mi vyhovuje na 100%. Na žádné předchozí mateřské jsem nebyla tak v pohodě. Pravdou je, že 4. dítě jsme si pořizovali už s vědomím, že úplně přestat pracovat nechci a partner souhlasil. Navíc můj skvělý manžel se všemi dětmi vydatně pomáhá.
 Sísaa 


Česká anomálie 

(16.10.2010 11:18:36)
Článek a diskuse ukazují, že v Čechách není něco v pořádku. Proč by jinak bylo možné, aby tématem článku a celé diskuse bylo to, že jde žena do práce, když má 18 měsíční dítě. To by přece mělo být ÚPLNĚ NORMÁLNÍ !!! Něco, nad čím se nediskutuje, ale co je věc pouze osobní volby. Článek bohužel ukazuje, že něco takového je spíš velkým výdobytkem autorky. Z diskuse vyplývá, proč tomu tak je. Úplně normální věc, jakou je chodit do práce, totiž v Čechách není zcela snadná - nejsou jesle, chůvy jsou drahé, poloviční úvazky prakticky neexistují. Zajímalo by mě, která vláda s tím něco udělá. Vždyť je přece velmi přínosné, když žena s dítětem nevypadne z pracovního procesu. Platí daně, všechna pojištění, stát na ni nemusí vynakládat rodičovský příspěvek, pokud dává dítě do jeslí, přispívá tím k vytvoření pracovního místa pro učitelky v jeslích ... Nechápu, proč to žádná politická strana nemá jako téma.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.