| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Náš Honzíček

 Celkem 109 názorů.
 j a tři 
  • 

držím palce 

(11.5.2010 8:50:29)
Krásně napsáno.Dojemně smutný příběh.Co říct nevím, já měla štěstí, já to nezažila.Držím ti palce, aby tvoje dny byly naplněny smíchem dcerek a Honzíček se změnil v nebolestivou vzpomínku.Jsi statečná a silná.
Vždycky, když si přečtu takovýhle článek, uvědomím si, jak málo si vážím toho, co mám...Přeji ti už jen samé štastné dny!
 Beruška+J02A07T10 


Re: držím palce 

(11.5.2010 10:10:15)
pod to se můžu jedině podepsat.
Taky si vždy uvědomím jaké mám štěstí, že mám zdravé dvě krásné děti a třetí zatím zdravé na cestě.
A jak jsem někdy malicherná.

Děkuji ti za to, že takhle těsně před porodem jsi mi dala možnost znovu si uvědomit, jaký velký dar pod srdcem nosím.
Ikdyž je neplánovaný, tak samozřejmě vím, že každé dítě je dar, ale někdy člověk v tom denodenním shonu na to zapomíná, jak moc velký dar to je.

Rozhodla bych se stejně jako ty, na potrat bych nikdy nešla. Každý má právo na život.

Držím ti palečky a posílám hodně síly, a přeju aby si už měla v životě jen samou radost a smích tvých holčiček a aby honzíček byl hezké vzpomínka, která už nebolí.
 akin 


Re: držím palce 

(13.5.2010 6:59:23)
Mám slzy v očích a před maminkou smekám, má můj obdiv. Věřím, že všechno, co jste pro miminko udělala, bylo správné. Ať se vám moc a moc daří a v srdíčku zůstane vzpomínka na to, že jste udělala vše, co bylo ve Vašich silách. Držím palce!!!
 Osamělá 


To je hrozné 

(11.5.2010 8:52:31)
Je hrozné, čím vším jste musela projít. Koukám na svou malou 13ti týdenní vzteklou čertici a slzy mi tečou proudem z očí... ~n~ ~n~
Přeji Vám, ať tohle byla poslední smutná věc ve Vašem životě, a teď Vás provází už jenom radost a štěstí.
 Pawlla 


Vzdělaných a inteligentních hajzlů už na světě bylo 

(11.5.2010 8:59:59)
Tak pod to se podepíšu.Obdivuji tvoji statečnost a sílu.~;((
 Šešule 


Re: Vzdělaných a inteligentních hajzlů už na světě bylo 

(11.5.2010 18:41:36)
Taky se přidávám.
 Lisa + 4 
  • 

Re: Vzdělaných a inteligentních hajzlů už na světě bylo 

(11.5.2010 19:42:01)
Zejm,děkuju, žes to tu napsala. Dlouho jsem přemýšlela, jak bych se sama k takové věci postavila, nedokázala jsem najít ten správný přístup, člověk si dokáže zdůvodnit cokoliv. Myslím, že jsi to prožila a napsala tak, jak to má být. Přeju vám celé rodině spoustu radosti, lásky a síly.
 DENISA 


No tak tohle jsem fakt nemela cist..... 

(11.5.2010 9:19:14)
..... za 14 dni jdu na amnio, tak mi tento clanek opravdu "pozvedl" naladu. Je to strasne, co se muze stat a autorky je mi moc lito. Drzim palce, at to brzo vsechno preboli. Obdivuju jeji pristup.
 Dáša 
  • 

Re: No tak tohle jsem fakt nemela cist..... 

(11.5.2010 12:02:28)
Také jsem byla a móóóc se bála neb jsem si také vše nastudavala. Nechci říkat, že je to brnkačka, ale těch 1-2% problémů se rovnou nerovná potrat - jsou to i tvrdnutí bříška, krvácení či prosakování vody z rány apod. - nezlehčuji to, ale samotné nebezpečí potratu je zase o to menší. Držím palce, ať vše dopadne dobře, jako u nás a mimi je zdravé - znalost výsledků pomůže k pohodovému prožití zbytku těhotenství a nebo možnosti se na vše připravit - i rodinu.

 Limai 


To je smutné 

(11.5.2010 9:29:59)
Strašné,smutné,na to ani nemám slov.Nikomu nepřeju aby tohle musel prožívat.Já sama bych asi nedokázala donosit v takovém případě dítě až k porodu,bylo by to pro mne pak psychicky mnohem bolestivější než předčasné ukončení těhu.Autorko,máš můj obdiv.
 16.5Salám&Lajka14 


Život má smysl 

(11.5.2010 9:30:57)
pokud může být vědomě prožit.
Nemoc a malformace nejsou synonyma.

 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Život má smysl 

(11.5.2010 9:36:42)
Monty promiň, ale ty víš, jak vědomě prožívá takto postižené dítě svůj krátký život? Nebo člověk jinak postižený? Třeba hloubka jejich prožívání je taková, že my ji vůbec nechápeme....
Nechci tím říct, že já bych v takovém případě na potrat určitě nešla, nemusela jsem se naštěstí nikdy takto rozhodovat - příroda naneštěstí rozhodla za mne... ale obávám se, že kdyby to rozhodnutí na mně bylo, svoje děťátko bych také nedala a bránila ho do posledního dechu.... Před narozením stejně jako po něm....
Simča
 Tulka 


Re: Život má smysl 

(11.5.2010 9:52:02)
Nejhorší je,pokud někdo za někoho rozhoduje,jestli má něčí život smysl.Za nenarozené dítě rozhoduje matka.Autorka článku se rozhodla tak,jak se rozhodla,pro ní to bylo určitě správné rozhodnutí.
Jen mě tak napadla hříšná myšlenka,že než prožívat takové"hororové"těhotenství,je lepší nevědět.
Autorka je silná žena a já přeju v životě už jen dobré~;((
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Život má smysl 

(11.5.2010 10:28:16)
Monty, co ty víš, co my víme, jak prožívá svůj život mimino v děloze? Co všechno vnímá, co může přijímat...
Chtěla bych mít v takové chvíli tolik odhodlání a statečnosti jako autorka článku ~x~
Přeju všechno dobré.
 Samarlu 


Re: Život má smysl 

(11.5.2010 10:37:32)
Ale malformovanýmu radši drobet té lásky než injekci chloridu do srdce, sorry.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Život má smysl 

(11.5.2010 10:49:55)
Ale těžko můžete čekat, že ho bude milovat doktor ve špitále.
Matka a otec jistě. Pro doktora to je plod s VVV neslučitelnou se životem. Chápu, že to někomu zní hrozně, ale prostě to tak je.
 Pawlla 


Re: Život má smysl 

(11.5.2010 10:54:58)
Monty milovat ho doktor nebude,dokonce ho může i považovat za věc,ale musí být natolik profesionál,že se bude chovat tak jak se chová ke každé těhotné ženě,která čeká zdravé dítě.
 hataika/97,02,08/ 


Re: Život má smysl 

(11.5.2010 11:24:19)
Monty,doktor má být také dobrý psycholog,to k té profesi patří.On může říct co a jak,ale rozhodnutí je vždy na rodičích.A to by měl respektovat.
A k životu patří také city a emoce,ne jenom praktické myšlení.
 Margot+1 


Re: Život má smysl 

(11.5.2010 12:02:23)
Souhlasím. Někteří doktoři to ale umějí. Zatímco moje gynekoložka (které si jinak velmi vážím) až do porodu mluvila o "plodu", lékař v Gennetu při screeningu ve 12. týdnu říkal "dítě", "hlava" a "jedna ručka, druhá ručka, jedna nožka, druhá nožka - jsou tam všechny" ~t~ A to jsou tam zvyklí mnohem častěji říkat rodičům špatné zprávy...
 Astrit 


Re: Život má smysl 

(11.5.2010 12:52:27)
Mně při ultrazvuku říkal primář: maminko, tady máme nožičky jako paličky, hlavičku jako makovičku...bylo to milé a pamatuju si to dodnes. Každý člověk je jiný, každý doktor je jiný. ~z~
 Beruška+J02A07T10 


Re: Život má smysl 

(11.5.2010 13:39:46)
můj gynekolog je výbornej, už od chvíle, kdy bouchá srdíčko a vypadá jako člověk, tak tomu říká mimino.. :) od někoho to zní hrubě, ale od něj je to moc příjemné, lepší než plod.
 maja 
  • 

Re: Život má smysl 

(11.5.2010 17:55:07)
no a když se "mimino" v bříšku nějak pokazí není to pro rodiče horší než když se pokazí "plod" ?? I když je to vlastně to samé, není to to samé...možná proto říkají někteří "plod".
 Astrit 


Re: Život má smysl 

(11.5.2010 12:13:19)
Monty, doktor není Ježíš, aby miloval všechny. Pochybuji, velmi pochybuji, že kterýkoliv doktor, se kterým jsme se já nebo mé děti v nemocnici potkali (a že jich bylo), nás miloval coby se za nehet vlezlo. Pro všechny lékaře jsme "případ" zajímavý nebo méně zajímavý. Plod v děloze nebo narozený člověk - jedna rovina.
 Dobra1 


Re: Život má smysl 

(11.5.2010 13:14:57)
Milovat ho nebude, ale jak by ses citila ty, kdybys mela treba nejaky vzacny druh rakoviny a vsichni se na tebe chodili koukat jako na "pripad" a ne jako na cloveka. Kdyby rikali: "Tak tady lezi ta rakovina...., zovna ted se nam vyviji taka tak..."
K mamince s nemocnym (byt nevylecitelne) ditetem by meli pristupovat jako k pacientovi a ne jako k veci.
 x x 


Re: Život má smysl 

(11.5.2010 13:25:50)
Dobri zažila jsem po porodu druhého syna něco podobného, narodil se s hypospadií a primář při vizitě o něm 2x mluvil jako "o té hypospadii". Dost se mě to dotklo. Přišli vždycky as 2 nebo 3 lékaři a on aniž by se podíval na mě nebo něco tak se otočil ke kolegům s tím, že to je ta hypospadie, nezeptal se jak se nám daří a nic, myslím, že hypospadie zase není tak závažná nemoc, aby člověka degradovala na diagnózu. Sposta lékařů se má ještě co učit co se týče etiky a komunikace s pacienty.
 Astrit 


Re: Život má smysl 

(12.5.2010 9:50:50)
Jo jo, je to hnus, chybí úcta k pacientovi - ale bohužel tak to je, někteří lékaři si fakt neuvědomují, že mluví o pacientovi jako o věci a zapomínají, že má taky své jméno (ale ne všichni). Nebylo od věci, když vidím v černobílých filmech u postelí pacientů cedule se jménem....~a~
 x x 


Re: Život má smysl 

(11.5.2010 13:21:33)
Monty asi jsem tady jediná, kdo chápe, co jsi tím chtěla napsat, mám to podobně. Osobně bych na potrat šla a udělala bych to i v případě downa. Chci svým dětem dopřát život hodný člověka. Záměrně neříkám, že šťastnější, nebo méně šťastný,ale lidský. Věřím tomu, že i těžce mentálně postižení lidé mohou být svým způsobem šťastní, zvlášť pokud jsou uspokojovány jejich základní potřeby a je s nimi pěkně zacházeno. Ale pro člověka mi to přijde málo.
Tím ovšem neodsuzuji nikoho, kdo to vnímá a cítí jinak. Největší problém vidím v tom, že ještě spousta lékařů nedokáže přijmout rozhodnutí ženy, které je jiné, než na co jsou oni běžně zvyklí. Do diskuse o otázce finanční náročnosti péče o postižené dítě se nechci pouštět, protože to je strašně složité. Těžko opravdu určit, čí život má ve finále větší cenu, jestli ten člověka mentálně v pořádku, který ale nemá žádné morální zábrany a připraví třeba stát o miliardy, nebo postiženého dítěte, které jeho rodiče a blízcí milují a péče o nějž je ale pro stát finančně mnohem náročnější než péče o zdravé dítě.
Některé věci se hold na peníze přepočítat nedají. Nikdo nikdy neví, kdy se péče o jeho život stane finančně náročná, nikdo neví, jestli tady zítra bude stejně zdravý, jako dnes atd.
 Andy 
  • 

Re: Život má smysl 

(11.5.2010 13:47:42)
V našem zdravotnictví je pořád problémem komunikace s pacientem. U nás, když se potvrdí, že dítě bude mít třeba Downův syndrom, tak se jako první nabízí přerušení těhotenství a na matku je vyvíjen nátlak a je považována za divnou, když přerušení odmítne a rozhodne se dítě donosit. Informací přitom dostane od lékařů minimum. Všechno si většinou sama dohledává na internetu, což jí většinou rozhodování neusnadní, ale spíš zkomplikuje.
Někde jsem četla, že v některým zemích směrem na západ naopak na matky lékaři vůbec netlačí (nechtějí na sebe převzít odpovědnost za rozhodnutí) a naopak podávají takové mamince informace o životu s postiženým dítětem, odkazují na různá občanská sdružení, zapůjčují nebo odkazují na různé publikace....zkrátka dělají všechno pro to, aby si to rozhodli rodiče SAMI a aby nevyvíjeli nátlak. Myslím, že toto by se u nás mělo změnit. Tady se pořád věřejnost (odborná i laická) dívá přes prsty i na ženu, která odmítne odběr plodové vody.
 Dee Dee+2 kluci 


Re: Život má smysl 

(11.5.2010 14:21:42)
Monty,já jsem pochopila,jak to myslíš. Ona spousta lidí tady neví,co je to Edwardsův syndrom,myslí si,že je to něco jako Down.Downíci mají svůj svět a jsou naprosto šťastní,děti s Edwardsovým syndromem mají spousty vad,to že nevnímají by nebylo tak hrozné,ale nejsou schopní přijímat potravu, mají spoustu bolesti. Ano, je jednoduché,říct-nechat žít za každou cenu.Ale to by někteří lidé neprosili o euthanasii a nepáchali sebevraždy.

Pozor,já neobhajuji potrat, sama nevím,jak bych se rozhodla. Ale štvou mě matky zdravých dětí,co mají vždycky o všem tak jasno. Bohužel život není černo-bílý.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Život má smysl 

(11.5.2010 14:41:13)
Dee Dee,
ano, to je přesně to, co jsem měla na mysli. Mentálně postižené dítě - např. s Downovým syndromem - samozřejmě může prožít spokojený vědomý život. To, že je jeho způsob "uvědomování si" jiný neznamená, že takový člověk nemůže být spokojený, šťastný. Edwardsův syndrom a Downův syndrom jsou dvě naprosto nesrovnatelné vývojové vady.
 Ekaterina 


Re: Život má smysl 

(11.5.2010 17:40:52)
I dítě s ES snad může prožívat relativně šťastný život. Viz http://juliankas.blog.cz/
 Dee Dee+2 kluci 


Re: Život má smysl 

(11.5.2010 20:58:23)
Juliánky stránky znám,znám hodně postižených dětí v této republice. Protože ani můj syn není zdravý.Přesto,NEBO PRÁVĚ PROTO si myslím,že Edwardsův syndrom je extrémní záležitost. Víš,jaké to je, mít permanentně vyživovací sondu? Ono to docela bolí...a jsou jiné věci...

Já na to právě nemám úplně vyhraněný názor-jestli ano, nebo ne.Jen mě vytáčí názory některých odpůrkyň potratů,které zakazují všechny-a že jakýkoliv život je lepší,než smrt. (Tou odprůkyní samozřejmě nemyslím tebe,jen mám v paměti diskuze o Juliánce na www.postizenedeti.cz)Já sama bych o potratu HODNĚ přemýšlela v tomto přípaadě,ale třeba v jiných ne.
 Tulka 


Re: Život má smysl 

(11.5.2010 14:46:00)
DeeDee,spousta lidí to možná neví,spousta lidí to možná ví.To nic nemění na tom,mít na takhle složitou věc svůj názor.Možná o tom moc nevíš ani ty.Už tu byl víckrát odkaz na tyhle stránky http://juliankas.blog.cz/
těm lidem moc držím pěsti,právě proto,že to vůbec nemají lehké~;((
 x x 


Re: Život má smysl 

(11.5.2010 16:24:50)
Tulko pečlivě jsem ty stránky prošla a řeknu Ti,že bych takový život pro své dítě ani svoji rodinu nechtěla - kdybych to mohla ovlivnit dopředu. CO ta prďolka malá ze života bude mít? Plicní hypertenze společně s rozštěpem a srdeční vadou, nyní je na úrovni půlročního mimča, fakt není o co stát. Obdivuju rodiče, že do toho šli, já bych to neudělala a volila potrat.
 Tulka 


Re: Život má smysl 

(11.5.2010 18:58:24)
Žabátko,ale já tu snad nepíšu nic o tom,že nechat přijít na svět dítě s těžkým postižením je něčí povinnost.
Každý jsme jiný,ale před rodiči,kteří se rozhodnou dát svému dítěti šanci,zvlášť v téhle době,smekám~x~
 x x 


Re: Život má smysl 

(12.5.2010 8:45:58)
Tulko tak já vysloveně nesmekám (i když v podstatě obdivuju, já bych na to sílu neměla), ono stejně těžké je tu šanci nedat a zvolit potrat. ~d~
Ať tak či tak, nezbývá než rodině popřát hodně síly a lásky, budou jí moc a moc potřebovat do dalších dnů. měsíců či let. ~s~
 Vrtulka* 


Díky za sdílení 

(11.5.2010 10:50:09)
Zejm, Honzíček cítil že ho máte rádi bez výhrad, udělali jste pro něj hrozně moc~s~
Máte můj veliký obdiv~x~
 jitka 
  • 

Honzíček 

(11.5.2010 11:15:18)
Ahoj, je to strašnéa,el jak už tu zaznělo,pro lékaže je dítě s vývojovou vadou jen dalším dítětem s vývojovou vadou, svým způsobem je to i pochopitelné...Sama jsem si před lety, mezi našimi dětmi, prošla pitomým zamlklým potratem ve 12.tt a už to bylo tak velmi stresující a nepříjemné, že si nedovedu představit to,co se stalo paní,která napsala tenhle článek. Držím palečky a doslova zírám,co toho musí jiné ženy vytrpět....,a já si pořád na něco stěžuju....
 hataika/97,02,08/ 


Statečná 

(11.5.2010 11:18:25)
Tak tohle je u mně ta opravdová statečnost,tohle všechno prožít a přežít.Ač je to smutné čtení,jsou i další maminky,které tohle prožily a třeba jim to čtení pomůže.
Vám přeju hodně štěstí a zdraví celé rodině.~x~
 Mili+5 


Zejm 

(11.5.2010 11:51:35)
dlouho jsem nečetla text, který by mi takhle seděl, četla jsem své myšlenky, své úvahy, své otázky a své pochybnosti a nakonec i své přesvědčení, kde je vlastně v tom všem dobro. Jsi mi tím vším velmi blízká.
Myslím, že jsme vlastně velmi obdarované tím, co máme, ale i tím, o co jsme přišly. Posílám pohlazení a vyprošuji pro Tebe a Tvou rodinu mnoho požehnání.~s~
 Mili+5 


Re: Zejm 

(11.5.2010 12:11:51)
Ještě jsem chtěla napsat, že je pro mě velmi povzbuzující, že vlastně i celý další vývoj ukázal, že ses rozhodla dobře. Honzíček sice podle předpokladů zemřel ještě v bříšku vlastně o pár dní později, než by zemřel v případě, že by ses rozhodla pro ukončení těhotenství, někomu to může připadat, že to tedy je jedno, ale já si myslím, že je v tom veliký rozdíl. Nikdy se nebudeš muset trápit tím, že jsi svým rozhodnutím způsobila smrt svého dítěte a těch pár dní navíc, které jsi mu darovala, snad Ti budou stálou útěchou, sama jsi psala, že byly krásně prožité.
Nevím, jestli a jak jsi věřící, ale cítím z toho velmi mnoho láskyplné důvěry, o kterou sama také usiluji.
 Evka13 


Je mi to líto 

(11.5.2010 11:55:22)
Máme doma taky Honzíčka. Neumím si představit, kdyby nebyl, nebo kdybych se měla rozhodovat, jako autorka.... Přemýšlela jsem, jestli bych případně na amnio šla (už jsem v "rizikovém" věku). Prozatím si myslím, že ne. Vždyť ve 24tt už je v bříšku skoro člověk! A pak, dokázala bych se vzdát dítka, jen proto, že je nějaká x % šance na to, že bude postižené? Vždyť tam ještě je naděje, že bude zdravé, tak proč mu tu šanci nedát? Každý by měl mít právo zkusit žít.
 Andy 
  • 

Pobrečela jsem si 

(11.5.2010 12:03:29)
Děkuji za Vaši zpověď, bylo v ní tolik citu, že jsem si pobrečela. Chápu vás a nikdy v životě bych si nedovolila soudit žádnou matku ve vaší situaci. Je mi moc líto vaší ztráty.
S lékaři máte pravdu - bohužel takt a informovanost jsou často jen slova na papíře. Když jsem čekala první dceru, triple test vykazoval vcelku vysoké riziko Downova syndromu 1:150. Zhroutil se mi svět a veškerá očekávání. Šla jsem na amniocentézu. Nemůžu si stěžovat na nelidské zacházení, všichni byli vcelku chápaví a vlídní. Ale nikdo mi neřekl, že riziko amniocentézy převyšuje riziko vrozené vady, že šance že potratím je 1:100 a že riziko, že porodím postižené dítě je 1:150. Šla jsem na odběr jako ovce, neschopná uvažovat a počítat. Manžel mě bohužel nepodržel, dodnes slyším jeho: doma žádného dementa nechci, tohle odpustit a zapomenout nelze. Byla jsem na to sama a všichni mě utvrzovali v pragmatismu - buď rozumná, přece nechceš postižené děcko. Ale já jsem vůbec nevěděla co chci, nedokázala jsem si představit, že půjdu na potrat. Všechno naštěstí dopadlo dobře a dcerka je zdravá. To co nedopadlo dobře, byla má víra v manželovu lásku a lidskost. Jsme spolu, ale zapomenu někdy jak se ke mně a k našemu dítěti postavil?
 Margot+1 


Re: Pobrečela jsem si 

(11.5.2010 12:13:30)
Andy, to je hrozné. Máš pravdu, taková věta by mi také zněla v uších a musela bych stále myslet na to, abych třeba při nějaké hádce nebyla nefér a nepřipomněla mu ji.
Na druhou stranu bych možná zkusila pochopit, co za ní bylo. Třeba se u nich v rodině láska najevo moc nedávala, třeba ho vychovávali moc tvrdě, nelaskavě, třeba neuměl svůj vlastní strach vyjádřit jinak, než takhle zle a zdánlivě nesouvisle a nesmyslně. Škoda, možná by mu pomohlo trochu se pohroužit do svých vzpomínek a výchovy, najít tu "chcíplotinu" pod kobercem, vykřičet a vybrečet svůj vztek, a pak to všechno v klidu pohřbít - ale na to má odvahu moc málo lidí...
 Andy 
  • 

Re: Pobrečela jsem si 

(11.5.2010 12:25:26)
Ano, možná o jedné té "chcíplotině" vím. Manžel byl při porodu přidušený a následky si nesl nejmíň do první třídy, pak se vše upravilo a dnes má i VŠ vzdělání. Ale pravda je, že dlouho musel poslouchat, že "nevychodí ani tu základku". A tohle v něm prostě je a tohle je možná důvod, proč byl ke mně krutý. Vím to, chápu to, ale "dementa" zapomenout nemůžu, jen možná pochopit proč řekl to co řekl. A napověděla jsi mi ty, takto jsem ještě neuvažovala, díky.
 Margot+1 


Re: Pobrečela jsem si 

(11.5.2010 12:35:01)
No vidíš, to vypadá, že TAHLE není ani pod kobercem, ale přímo vprostřed obýváku...
Popravdě, snažím se vždycky najít vysvětlení takového chování, pochopit a odpustit, protože jinak bych s tím nedokázala dobře žít. V jádru totiž pořád věřím, že všichni lidé jsou dobří - i když navenek mě charakterizuje spíš věta "Mám vaše blbý ksichty ráda".
Jestli jsem trochu pomohla, jsem moc ráda. A děkuju já. ~;((
 jalinka 


Děkuju 

(11.5.2010 12:48:54)
za nádherný inspirativní článek a přeju všechno krásné~s~
 Theend 


Zejm, díky 

(11.5.2010 13:28:52)
Díky za přesvědčivou obhajobu života. Takový hlas lidé dnes (a vždy) potřebují slyšet. A přeju ti moc síly a štěstí.
 Tvoje horší já 


Držím palce 

(11.5.2010 14:44:22)
Je to smutný příběh, určitě jste si prožili svoje. Držím palce, ať je líp. Jen nechápu tu sterilizaci. Proč jsi se rozhodla pro tak radikální krok?
 DENISA 


Re: Držím palce 

(11.5.2010 14:51:05)
Ja si myslim, ze z toho duvodu, ze tri cisari dost brzo za sebou uz je opravdu mnoho. Myslim, ze dr. uz by ji 4. velmi nedoporucovali, to riziko uz by bylo obrovske. Naprosto autorku chapu, ze po tom vsem, cim si prosla, uz nechce riskovat dalsi mozne zklamani, nechce znovu prochazet tim strachem a testy a nervovani. Lepsi je pro ni se smirit se dvema zdravyma detma. Vzdyt to neni vubec malo.
 KudlankaBezbožná 


Re: Držím palce 

(11.5.2010 15:34:32)
Krásný a smutný článek, cítím to podobně jako pisatelka. Přesto si netroufám nikoho posuzovat za jeho rozhodnutí. Věřím, že každý má svoje důvody proč činí tak, jak činí. Pěkný blog píše maminka o své holčičce s ES tady: http://juliankas.blog.cz/
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Držím palce 

(11.5.2010 16:04:38)
Když já si holt takhle vědomý a spokojený život nepředstavuju. Nechtěla bych ho žít a ani bych nechtěla, aby ho žilo moje dítě...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Držím palce 

(11.5.2010 16:11:25)
V článku zaznívá tato věta:
Já vím, že nám asi umře, ale umřeme všichni - má tedy smysl, abychom žili?
Pro mne je nepochopitelné myslet si, že život na vegetativní úrovni nebo na úrovni šestiměsíčního dítětě je kvalitativně stejný život jako život člověka, který se může radovat z toho, že je hezké počasí, přečíst si knížku, zasmát se vtipu, pochutnat si na oříškové čokoládě... "vědomý" znamená "uvědomování si" života. To může mentálně postižený, může to i těžce tělesně postižený, ale existuje jistá hranice, za kterou to už možné není.
Reakce na vnější podněty není totéž co vědomé prožívání.
 dadlenka 


Re: Držím palce 

(11.5.2010 16:28:53)
Ale to, že je to pro tebe nepochopitelné, neznamená, že život postiženého dítěte není plnohodnotný. Prostě nepřemýšlí nad nesmrtelností chrousta, má svůj svět, svoje lidi, svoje vnímání. Ty nemáš právo rozhodnout o jeho životě a jeho ceně jenom proto, že ty máš jinou představu. Mám známou jejíž manžel trpěl alzheimerem. Býval to vždycky chytrý, vtipný pán, moje známá si vždycky zakládala na tom, že jsou rodina na "úrovni" - všichni vystudovaní, s přehledem. A ten pán prostě začal "couvat" jeho znalosti ho opustily. Jednou jsme u nich byli na návštěvě, seděla jsem v křesle, potom jsem vstala a na to moje místo si sedl onen pán. Známá ho hned honila pryč, že se to nehodí, mě to bylo jedno a řekla jsem mu, že tam klidně sedí a on, ten člověk (vlastně bez inteligence) se na mě krásně usmál, ten úsměv byl úplně na "dřeň" nádherný, čistý úsměv. Ještě dnes, když si na něj vzpomenu, zahřeje, i když to nebylo inteligentní, filozofické..
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Držím palce 

(11.5.2010 16:33:30)
Prostě nepřemýšlí nad nesmrtelností chrousta, má svůj svět, svoje lidi, svoje vnímání.


Já nevím, o jakém "svém světě" mluvíte. "Svůj svět" může mít schizofrenik, může ho mít autista, může ho mít Down.
Možná vám stačí k životu ležet a přijímat potravu. Nebo si to alespoň myslíte. Ale nepřála bych vám nikomu, abyste tak museli žít.
Když umírala moje babička, tak jsem si opravdu přála, ať je ta agonie co nejkratší. Zřejmě je pro dost lidí ta dlouhá daleko humánnější.

 dadlenka 


Re: Držím palce 

(11.5.2010 16:46:17)

Nikdy člověk neví, co ho čeká, jaký konec, co je za rohem. I ten člověk, který jenom leží a přijímá potravu může prožívat radost, lásku, jeho život mu nepřipadá omezený, on třeba ani nic jiného nezažil, to je tvoje optika vnímání světa, protože si zažila i něco jiného, pro toho človíčka to může být úplně plnohodnotný život a zabít ho jenom kvůli tomu, že nevyleze na Kilimandžáro - to je třeba důležité pro tebe.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Držím palce 

(11.5.2010 17:07:34)
To záleží na definici prožívání. Něco cítit a něco vědomě prožívat - "uvědomovat si" jsou podle mne dvě různé věci.
 dadlenka 


Re: Držím palce 

(11.5.2010 18:11:42)
ale pochop, že tohle nemůžeš nikdy vědět, jestli něco prožívá, nebo jenom cítí a už vůbec nám zdravým nepřísluší říct, že tenhle člověk má právo na život a tenhle ne. Z tvých příspěvků "cítím", že na svojí inteligenci si hodně zakládáš, ale hodnota člověka a kvalita jeho života netkví ve výši IQ.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Držím palce 

(11.5.2010 18:19:33)
Počkej, nikdo nemluvil o "právu na život". Aspoň já ne.
Jen jsem napsala, že si takto vědomý a spokojený život nepředstavuji a nepřála bych nikomu, aby ho on nebo jeho blízcí musel žít.
Samozřejmě to může každý vnímat jinak a přijde mu, že je fajn být na úrovni kojence po celý život nebo že to "vědomý a spokojený" život je.
Každý jsme zkrátka jiný a máme o různých věcech různé představy.
 dadlenka 


Re: Držím palce 

(11.5.2010 18:30:44)
Ale jako matka, která nosíš postižené dítě musíš o jeho bytí nebo nebytí rozhodnout a o právu na život prostě v této situaci uvažuješ. Samozřejmě, že si nikdo asi nepřeje mít postižené dítě, ale dát mu šanci na život, i s tím, že to nebude lehké považuju za velmi odvážné a lidské.
 s s 


Re: Držím palce 

(11.5.2010 19:25:18)
Něco cítit a něco vědomě prožívat - "uvědomovat si"

Cítění je o pocitech, pokud ti něco přinese dobrý pocit, tak ho prostě máš, a ani si to nemusíš uvědomit.
A pokud je hodně malé dítě postižené, tak si to neuvědomuje, jen může mít dobré pocity z vnějších podnětů.
 Adelinkaa 1 dítě. 


Re: Držím palce 

(13.5.2010 20:24:12)
Ahojda, taky s Vámi Monty souhlasím, na aminocentézu bych v tomto případě určitě šla a kdybych se dozvěděla o diagnoze..neslučitelné s životem, tak bych na potrat šla také. Nedovedla bych mít dítě o kterém bych věděla, že má díky svému velkému postižení bolesti..

Adeli
 Šárka a Filípek 


Re: Držím palce 

(17.5.2010 16:36:18)
Monty nezlob se,ale někdy když čtu tvé netaktní příspěvky tak cítím hořkost.Někdy je lepší Monty mlčet,než za každou cenu říkat své názory . Myslím si,že autorku nemůžeš pochopit ani kdybys chtěla.
 Samarlu 


Re: Držím palce 

(12.5.2010 9:04:28)
Tak já s tebou v zásadě souhlasím, akorát kromě kvality života bych viděla i něco jako "kvalitu smrti" - hele, nechci se rejpat v cizím smutku, ale vždyť je to stejný jako s tou tvou babičkou - prostě doufáš, že bolest nebude velká a dlouhá, a zároveň se snažíš pomáhat do neodvratného konce...

Já bych taky doufala, že umře pokojně před narozením (a že se to děje nejčastěji, to je v článku uvedeno) nebo při něm, ale říct "tak mu to píchněte", na to teda nemám.
 albert1 


Re: Diky za odkaz 

(11.5.2010 16:37:40)
Diky za odkaz na krasne Julinciny stranky, cela jeji rodina ma muj nejvetsi obdiv, tak jako samozrejme i autorka clanku, Janca~;((
 Tvoje horší já 


Re: Držím palce 

(11.5.2010 16:21:47)
Aha, pardon. Nějak jsem přehlédla, že i první dvě děti se narodily sekcí. Je pravda, že čtvrtou sekci by asi u nás žádný doktor nechtěl riskovat.
 Zejm - autorka 
  • 

Proč sterilizace? 

(11.5.2010 20:01:17)
Ptala jste se, proč jsem se rozhodla pro sterilizaci... Protože jsem od té chvíle byla po třech císařských řezech, po čtyřech rizikových těhotenstvích a protože mi můj kamarád primář další těhotenství výslovně nedoporučil. Proto. Z racionálního pohledu to bylo jediné správné řešení, citově jsem se z nemožnosti mít další děti vzpamatovávala ještě dlouho.
 Tvoje horší já 


Re: Proč sterilizace? 

(11.5.2010 20:04:49)
To je mi líto. Omlouvám se za nejapný dotaz, přehlídla jsem totiž úplně, že první dvě děti se narodily sekcí.
 Tvoje horší já 


Re: Proč sterilizace? 

(11.5.2010 20:04:56)
To je mi líto. Omlouvám se za nejapný dotaz, přehlídla jsem totiž úplně, že první dvě děti se narodily sekcí.
 Zejm - autorka 
  • 

Re: Proč sterilizace? 

(11.5.2010 21:05:33)
Ale, ne, vůbec ne nejapný dotaz... Musím říct, že i ve mně samotné to vřelo ještě hodně dlouho po té. Zpětně jsem ráda, že v daný okamžik u mě zvítězil zdravý rozum. Kdyby mi ten zákrok neudělali, dávno bych byla znovu těhotná a místo mámy a táty se dvěma spokojenými zdravými holčičkami, by tu byly jen dvě smutné malé holčičky s ještě smutnějším tátou.
Příběh, který jsem tu zveřejnila, je vlastně mojí průběžnou zpovědí papíru ve chvílích, kdy mi bylo těžko. Moc mi to pomáhalo. Od doby, kterou jsme prožívali s Honzíčkem, už uběhly více než tři roky. Mé prožívání a úvahy z tohoto období už pro mě nejsou saháním do živé rány, proto jsem se rozhodla je sdílet i s ostatními maminkami. Vím, že je spousta dalších rodin, které procházejí podobným rozhodováním. Jenom cítit, že v tom člověk není sám, pro ně může být v takovou chvíli pomocí. Pro ostatní snad tento příběh může být inspirací k zamýšlení nad tím, jakou hodnotu má život či jaká práva nad ním máme. Pro mě tento niterný text zůstává oslavou života jako takového.
Když se zpětně podívám na náš společný život, vidím ve chvílích strávených s Honzíčkem obrovské obdarování. Bude to znít jako fráze, ale toto těhotenství bylo výjimečně radostné. V žádném z předchozích těhotenství jsem se necítila tak šťastná. Samozřejmě až do chvíle, kdy se na nás začaly sypat ty hrozné diagnózy. Ale i potom ve mně bylo najednou asi víc síly, než bych sama čekala. Objevili se kolem mě báječní lidé, přátelé, kteří mě vší tou bolestí v podstatě pronesli na rukou.
Dnes, kdy už dávno nepropláču noci, vidím nádherný hluboký vztah se svým mužem. Nezrodil se v té době, existoval už dávno předtím. Jen dostal příležitost vykrystalizovat. Milovali jsme se vždycky, teď však vůči sobě navíc cítíme hlubokou úctu. Vidím také ty dvě panenky, ze kterých rostou báječné, milé a citlivé holky. Strašně si užívám jejich něžnost, vůni, smích... Nevím, jestli by všechno bylo tak, kdybychom nebyli obdarováni Honzíčkem. Honzíček pro mě navíc nezůstal jen epizodou v životě, kterou se snažím zaklapnout a raději na ni nevzpomínat. Byl a je mým dítětem. Mám k němu opravdový vztah, ačkoli jsme vlastně nedostali příležitost se poznat. Věřím, že láska, kterou jsme mu věnovali, nebyla vydaná do ztracena, ale jakoby stále trvala a vracela se nám zpátky. Je zvláštní a těžké formulovat takové pocity, přesto věřím, že řada z Vás mi porozumí. Jsem člověk, normální máma, takže bych byla strašně ráda, kdyby mi teď seděl na klíně zdravý chlapeček a já ho mohla laskat. Ale nejsem naštvaná nebo ukřivděná, že tomu tak není. Jsem prostě ráda, že jsme Honzíčka měli, že jsme s ním mohli prožívat radost a vzpomínám na něj se zvláštní tichou radostí v srdci.
 Tulka 


Re: Proč sterilizace? 

(11.5.2010 21:17:26)
Zejm,mně nějak po přečtení tvé zpovědi chyběly slova.Ostatně,co k tomu víc říct.Určitě jste skvělá rodina,ne každý vztah takovouhle zkoušku vydrží~;((
 Margot+1 


Re: Proč sterilizace? 

(11.5.2010 21:41:22)
Jsem ráda, že jsou na světě lidi jako vy. Ten příběh je opravdová inspirace, ukazuje cestu jako maják. Držte se a díky.
 Bára+2 
  • 

Re: Proč sterilizace? 

(15.5.2010 0:00:20)
Vy jste opravdu vzácná a moc krásná žena, která si váží života. Rozumím Vám a vážím si Vašeho přístupu a chápání věcí. Bylo by skvělé, kdyby bylo víc žen takových. Mrzí mě, že jsou maminky, které chodí na potrat svých dětí jen proto, že se jim zrovna nehodí. Samozřejmě na to má každý právo, nechci nikoho soudit, mysl
 Micka+ Přemeček 


Re: Proč sterilizace? 

(18.5.2010 14:06:34)
Báro,
já když vidím některé matky, kterým se to "hodilo" jen proto, aby nemusely chodit do práce a celý den vysedávají po hospodách a u hracích automatů i se svými malými dětmi, tak si říkám, že kdyby šly na potrat, tak udělají líp.
Děti by měli mít hlavně lidi, kteří si to opravdu přejí a kteří pak dávají dítěti především svou lásku a starostlivou péči. A pokud se takovým lidem narodí postižené dítě i přes to, že už před jeho narozením vědeli, že dítě nebude v pořádku, je to pro mě daleko víc pochopitelné než to, že se narodí zdravé dítě matce, která jej přivedla na svět akorát proto, aby si zajistila od státu příjem a nějaká ta láska a péče je jí ukradená.
 karma 


pastýřka putující k dubnu 

(11.5.2010 18:23:11)
Moc hezká kniha, která řeší -mimo jiné- život nenarozeného dítěte, smíření s osudem, ženský úděl. Napsal skvělý Robinson Jeffers
 Gajka + 2 


Silný zážitek 

(11.5.2010 21:07:18)
Musím říci, že mi při čtení tekly slzy, je to opravdu "silné" čtení. Když jsem čekala druhé dítě, tak v rámci UTZ našli nějaké cysty chloriální plexu (snad to píšu dobře), což jsou laicky řečeno cévy na mozku. Hrozně mně to vyděsilo, do toho jsem byla nad 35 let. Spustila se mašinérie, kdy jsem absolvovala další UTZ, UTZ srdíčka, pohovor na genetice a všichni začli, že musím jít na amnio, přeci nechci postižené dítě. Přišlo mi to absurdní...kdo by chtěl to je jasné...ale ta jistota, že když by se postižení ukázalo, tak je jasné, že přeci takové dítě nebudu chtít. Vrchol bylo, když mi jedna moje známá, když jsem jí řekla, že na amnio nepůjdu, že mi to přijde rizikový zákrok, tak řekla, že kdyby se pak narodil syn postižený (věděli jsme, že je to kluk), že ať ho nechám rovnou v porodnici, že se o něj postarají, ale ať si ho neberu domů, že je to pak papírování, když bych ho pak chtěla dát do ústavu. Co na to říci.Oba moji rodiče měli DMO, oba byli postižení, řekla bych dost, možná i proto mám zakořeněnou úctu k životu v jakékoliv formě, bolest a utrpení jsou součást života, jen je dnes "in" se "toho bolestivého" zbavit než se spíše snažit a učit je přijmout. Nemám v tom všem jasno, ale tak nějak cítím, že bych se bývala asi chtěla, pokud bych se ocitla, zachovat jako autorka, ale nevím, zda bych to zvládla, má můj obdiv!
 Sisi + 2 + bříško 


Jsi silná žena 

(11.5.2010 21:39:27)
Zejm, jsi silná žena a obdivuji s jakým citem a láskou popisuješ svého Honzíčka. Máš pravdu, nikdo z nás nemá právo rozhodovat o tom, kdo se narodit má a kdo ne. Je mi líto, že sis nemohla Honzíčka pochovat a alespoň krátký čas se s ním potěšit a předat mu ten obrovský příval lásky, který v sobě máš, ale věřím, že jako malý andílek ti posílá každý den z nebe tisíce pusinek a je šťastný, že měl takovou úžasnou mámu, ikdyž na krátký čas. On tu tvoji lásku cítil a to je to nejdůležitější. Přeji hodně sil a víru ve shledání s Honzíčkem! Jednou...
 Zejm - autorka 
  • 

Autorčin dodatek 

(12.5.2010 7:59:04)
Jsem trošku nešika a text, určený Vám všem, jsem napsala do odpovědi pro Janu Budilku. Kopíruji ho tedy sem, aby byl lépe přístupný i ostatním. Omlouvám se všem, kteří poctivě pročetli celou diskusi, a uvidí ho tedy podruhé :-)

Příběh, který jsem tu zveřejnila, je vlastně mojí průběžnou zpovědí papíru ve chvílích, kdy mi bylo těžko. Moc mi to pomáhalo. Od doby, kterou jsme prožívali s Honzíčkem, už uběhly více než tři roky. Mé prožívání a úvahy z tohoto období už pro mě nejsou saháním do živé rány, proto jsem se rozhodla je sdílet i s ostatními maminkami. Vím, že je spousta dalších rodin, které procházejí podobným rozhodováním. Jenom cítit, že v tom člověk není sám, pro ně může být v takovou chvíli pomocí. Pro ostatní snad tento příběh může být inspirací k zamýšlení nad tím, jakou hodnotu má život či jaká práva nad ním máme. Pro mě tento niterný text zůstává oslavou života jako takového.
Když se zpětně podívám na náš společný život, vidím ve chvílích strávených s Honzíčkem obrovské obdarování. Bude to znít jako fráze, ale toto těhotenství bylo výjimečně radostné. V žádném z předchozích těhotenství jsem se necítila tak šťastná. Samozřejmě až do chvíle, kdy se na nás začaly sypat ty hrozné diagnózy. Ale i potom ve mně bylo najednou asi víc síly, než bych sama čekala. Objevili se kolem mě báječní lidé, přátelé, kteří mě vší tou bolestí v podstatě pronesli na rukou.
Dnes, kdy už dávno nepropláču noci, vidím nádherný hluboký vztah se svým mužem. Nezrodil se v té době, existoval už dávno předtím. Jen dostal příležitost vykrystalizovat. Milovali jsme se vždycky, teď však vůči sobě navíc cítíme hlubokou úctu. Vidím také ty dvě panenky, ze kterých rostou báječné, milé a citlivé holky. Strašně si užívám jejich něžnost, vůni, smích... Nevím, jestli by všechno bylo tak, kdybychom nebyli obdarováni Honzíčkem. Honzíček pro mě navíc nezůstal jen epizodou v životě, kterou se snažím zaklapnout a raději na ni nevzpomínat. Byl a je mým dítětem. Mám k němu opravdový vztah, ačkoli jsme vlastně nedostali příležitost se poznat. Věřím, že láska, kterou jsme mu věnovali, nebyla vydaná do ztracena, ale jakoby stále trvala a vracela se nám zpátky. Je zvláštní a těžké formulovat takové pocity, přesto věřím, že řada z Vás mi porozumí. Jsem člověk, normální máma, takže bych byla strašně ráda, kdyby mi teď seděl na klíně zdravý chlapeček a já ho mohla laskat. Ale nejsem naštvaná nebo ukřivděná, že tomu tak není. Jsem prostě ráda, že jsme Honzíčka měli, že jsme s ním mohli prožít spoustu krásných chvil a vzpomínám na něj se zvláštní tichou radostí v srdci.
 Lumpi 


Re: Autorčin dodatek 

(12.5.2010 9:00:48)
Jst strašně stateční žena, mío kdo by to takhle zvládl a vůbec by bra mrňouska takového jaký je, bez jakýchkoliv ohledů. Já jsem nyní absolvovala triple test a čekala na výsledky s tím, že pokud by nevyšli dobře, na odbět plodové vody bych nešla. Chci své miminko takové jaké je. Doma máme 6-tiletou holčičku a je to to nejkrásnější co mě v životě potkalo i můj manžel je krásný. Taky si umím vážit toho co mám, neboť jsem jako holka přišla o svého 9 -tiletého mladšího bratříčka a prožívaa jsem se svými rodiči tu strašnou bolest. Ale když čtu takový čánek, jako je ten Váš, jsem šťastná, že jsou na světě takhe úžasní lidé, kterých je nutno si vážit.
Moc Vám držím pěstičky s holčiček vyrostly krásné princezny :D
 Jajina 
  • 

Re: Autorčin dodatek 

(12.5.2010 15:32:39)
vcera jsem cetla Vas clanek, bulela jsem u toho jak mala, nyni ctu Vas prizpevek a bulim znova. Musim rict, ze jsem jeste nikdy tady na rodine necetla clanek,ktery by me takhle dostal.Pisete moc krasne a procitene a se vsim souhlasim, sama mam postizeneho chlapecka,byl vytouzeny a je moc milovany, mozna proto to take tak citim. Preji mnoho zdravi a stesti cele rodine.
 Zuuuza 


Re: Autorčin dodatek 

(12.5.2010 19:17:10)
Zejm, jste úžasná. A bulím jako želva..
 Barculda, A 10/08 a Z 11/10 


Přeju opravdu hodně sil! 

(12.5.2010 13:27:01)
Děkuji, že jste se s námi podělila o svůj tak moc smutný příběh... Děkuji, za to, že jste byla tak silná a věřila svému děťátku do jeho poslední chvíle..
Děkuji..jste opravdu silná!!!
Z celého srdce vám a celé vaší rodině přeji už jen a jen samou radost a životní štěstí ~;(( a vašemu maličkému Honzíčkovi-andělíčkovi, aby mu jinde bylo tak dobře, jako u vás v bříšku...~s~
 Zazi (1+1+1) 


Díky 

(12.5.2010 14:17:59)
Zejm,
díky, že sdílíš svůj příběh, díky za otevřenost.
 aja 


achjo 

(13.5.2010 7:57:47)
Je mi velmi líto čím jste si musela projít a chápu, že to pro vás muselo a asi ještě musí být moc zlé, ale proboha, "mimuško v bříšku co mu neprotýká krvička...." netýrejte nás, snažně vás prosím. Vy jste téměř překonala článek, v němž si jedna nastávající maminka když chtěla být "těhu" zjišťovala "ovu" tím, že kontrolovala "hleník". A my se pak divíme názorům o totálním mateřském zblbnutí a sarkastickým poznámkám o slepicích, chodících inkubátorech a dementních uslintaných profesionálních matkách. Nedivme se. mohou za to hleníky bříška mimísci krvička prdíčky a jiné uslintaninky
 Autorka textu - Zejm 
  • 

Re: achjo 

(13.5.2010 8:19:10)
Omlouvám se. Pramení to z povahy, jsem zkrátka taková. Dementní si ale úplně nepřipadám, mám vysokoškolské vzdělání, pracuji na zahraničních projektech, během 12 měsíců mi byly schváleny tři granty z EU... Každý jsme jiný. Ale chápu, že mě každý nemusí mít rád i s chlupama :-)
 aja 


Re: achjo 

(13.5.2010 8:23:25)
ale kdeže - mě fakticky nevadíte vy a ani o vaší inteligenci jsem se nevyjadřovala, naopak velmi obdivuji vaši odvahu a statečnost (obojí) ale ten slovník ten slovník - z toho jsou pak ty předsudky vůči matkám všeobecně.
 E.Han. a čtyři 
  • 

Re: achjo 

(13.5.2010 10:15:56)
Achjo,achjo,tak předsudky vůči matkám za slovník? Tak to mohou být jen ubožáci a na ty se mohou matky zvysoka...Možná,že ti největší předsudkáři by po vlastní osobní zkušenosti mluvili ještě "hůře".Předsudky vůči MATKÁM! Neuvěřitelně ubohé!
 Pawlla 


Re: achjo 

(13.5.2010 20:18:08)
Panebože,tady snad vůbec nejde o vyjadřování,které autorka použila!Ten článek je velmi osobní zpověď ženy,kterou postihlo něco strašného na ona se s tím dokázala vyrovnat.Tvoje připomínky jsou hloupé,možná se umíš inteligentněji vyjádřit,ale jsi velmi necitlivá.
 achjo 
  • 

Re: achjo 

(13.5.2010 21:02:09)
Myslím, že i sama Aja má trošku problémy... Co kupříkladu interpunkce?
 Kočanská 
  • 

Re: achjo 

(14.5.2010 14:10:08)
Ajo, vy jste tedy blbka
 Lendulka2 


vím jak ti je 

(13.5.2010 10:24:49)
Sama jsem si to samé prožila před čtyřmi roky.My jsme pro změnu po dvou potratech čekali holčičku se stejnou diagnózou.Z vytouženého miminka se během jednoho ultrazvuku stalo "to" a mně se zbortil celý svět.
Časem to trochu přebolí,ale v mém srdci bude naše holčička napořád.
Drž se!
 ellen32 


zažila jsem bohužel naprosto stejnou diag. 

(13.5.2010 11:23:02)
Ahoj Zeim,když mi bylo 40 a moje dvě starší děti se už pomalu rozhodly vyletět z hnízda zastesklo se mi po těch malinkých ručičkách kolem krku a tak jsme se rozhodli že si ještě na ,,stará kolena,,pořídíme miminko.Po měsíci snažení/navzdory mému věku/jsem byla těhotná-jupí.Ve 20 týdnu ale pan doktor zjistil že miminko má velký otok na šíji.Nebudu ti psát co jsem prožívala sama víš jaké to je a mně navíc bylo 40 a věděla jsem že mi v podstatě ujíždí vlak,testy potvrdily Edwars.syndrom a prognoza života stejná jako řekli tobě .Bojovala jsem 3 dny sama se sebou ,ale představa že se budu dívat jak mi umírá dětátko rozhodla a ve 24 týdnu jsem nastoupila do porodnice ,i po injekcích na vyvolávání porodu jsem rodila 2 dny a holčičku jsem porodila sama na toaletách na zemi,sestřičky nevěděly co se mnou uprostřed rodiček,tak mě nechaly bez dozoru bloumat po chodbách,držela jsem tu malinkou panenku asi jen 10 minut než mě našla sestřička.Je to už 7 let ale pořád to moc bolí.Pak už si jen pamatuji pana doktora jak mi řekl,ted si připadáte moc neštastná ale věřte mi pak by to bylo ještě horší.když jsem pak četla pitevní zprávu pochopila jsem že dětátko by se stejně porodu nedožilo,špatně bylo úplně všechno-.Pak uplynul rok a já byla zase těhotná ,bohužel jen 12 týdnů ,ale já jsem to ani pak nevzdala ,zkusila i umělé oplodnění které nevyšlo-pan doktor na klinice v Olomouci mi řekl,že mám už tak málo a tak nekvalitní vajíčka že už své biologické děti mít nebudu-a stal se zázrak měsíc po umělém oplodnění jsem znovu spontálně otěhotněla-dnes je mi 47 a mám 3,5 letého lumpíka který mi to všechno vynahrazuje ,tím chci říct všem maminkám nevzdávejte to stojí to za to.
 E1188 


Re: zažila jsem bohužel naprosto stejnou diag. 

(13.5.2010 23:19:35)
Úžasný příspěvek...mám husí kůži z toho, co všechno musí máma vydržet, jak statečná umí být. Všechny Vás moc obdivuji. Vím, jsou to jen slova. Ale Vaše články mě tak nějak krásně pohladily. Děkuji.
 Margot+1 


Re: zažila jsem bohužel naprosto stejnou diag. 

(14.5.2010 14:58:17)
Pane bože, to je mi strašně líto! Strašně ti přeju to děťátko, co nakonec máte.
Ale co měl být ten porod na záchodě a "teď si připadáte nešťastná"? A jak jinak, doprčic, podle pana doktora vypadá neštěstí?! Hroznej svět...
 ellen32 


Re: zažila jsem bohužel naprosto stejnou diag. 

(16.5.2010 21:11:48)
pan doktor to myslel asi tak že pokud by to dětátko donosila a umřelo by mi potom ,tak by to bylo horší a já s ním souhlasím,ještě k tomu jak psala autorka že se na ni chodili dívat jak na exota ,pamatuji si jak mi brali plodov.vodu na amnio,tak pan primář ,který odběr dělal,povolal mediky aby se přišli podívat jak vypadá Edwards na monitoru ,přes ty slzy jsem je ale stejně neviděla a bylo mi to jedno
 Pisarka, Juli s ES+ druhé na cestě 
  • 

Dali jste mu šanci... 

(13.5.2010 15:13:00)
víc jste udělat nemohli. Je dobře, že jste se podělila o své pocity, může to někomu pomoci. Škoda, že jsme váš příběh neznali, když jsme čekali Juliánku, určitě by nám to malinko ulehčilo. Připadali jsme si s naším rozhodnutím ji nepotratit hrozně osamocení, o chování některých doktorů raději nemluvit. Zdravíme a přejeme vše nejlepší.
 Lendulka2 


Re: Dali jste mu šanci... 

(13.5.2010 22:07:30)
My jsme se rozhodli obráceně a dodnes se s tím nemůžu vyrovnat.Strašně mě to tíží.Bylo to hrozně těžké rozhodování,kdo to nezažil,tak vůbec nemůže tušit,čím si ta máma musí projít.
Já jsem si malou hladila přes bříško,povídala jsem si s ní,co jí u nás čeká,jak se na ní těšíme a ona mně odpovídala svými malými kopanci.Pak přišlo 14 šílených dní,než se potvrdila diagnóza a pak to rozhodování,na které jsem měla pouhý víkend.
Říkala jsem si,že nemůžu dopustit,aby se po narození tak strašně trápila.
Ta vteřina,kdy jí přestalo na moji žádost bít srdce,byla strašná a stále mám ten obraz před sebou.Prosím jí o odpuštění.
 Autorka textu - Zejm 
  • 

Re: Dali jste mu šanci... 

(14.5.2010 11:03:29)
Lendulko, netrap se. Já vím, že je to strašně těžké. Rozhodla jsi se v danou chvíli tak, aby to bylo podle Tvého svědomí vůči Tvému dítěti správné. Tak jsi to cítila. Nemyslím si, že by takové rozhodnutí bylo o cokoli snazší než to moje. A chápu Tvou bolest v srdci.
Pan primář z genetiky byl jediný člověk, který mě od mého rozhodnutí nezrazoval. Vyložil mi, co všechno nás s takto postiženým dítětem čeká. A zároveň řekl větu, že mé rozhodnutí plně respektuje a chápe. Že ať to dopadne jakkoli, pro mou psychiku jsem udělala velmi dobře. V tu chvíli jsem se vnitřně ohradila, že tady přece vůbec nejde o mě, ale o Honzíčka. Zpětně mu musím dát za pravdu i v tomto bodě. Přeji Ti hodně síly a pokoje!
 bara + 2 
  • 

Re: Dali jste mu šanci... 

(15.5.2010 0:08:09)
Lendulko,
slyšela jsem o nějaké nadaci nebo sdružení, které pomáhá ženám a dívkám po potratu, název bohužel nevím, ale mohlo by snad alespoň trochu pomoci.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Dali jste mu šanci... 

(15.5.2010 7:29:08)
např. Aqua Vitae.
 Kočanská 
  • 

zachovala bych se stejně 

(13.5.2010 18:32:42)
úplně chápu. zachovala bych se stejně. Přístup lékařů považuji za nemorální - ale bohužel je to realita. Vy jste skvělá rodina a pro Honzíčka jste udělali maximum. Určitě se Vám to někde v dobrém vrátí.
 Sajsa+Kája 9r.+Daník 01/07 


Máte můj obdiv 

(13.5.2010 19:50:27)
Děkuji za tento článek. Sama jsem matkou postižené dcery - DMO vzniklá v časném perinatálním období, takže žádná volba předem nebyla, porodila jsem zdravé dítě. Dnes pro postižené děti pracuji a vím, že umí být stejně šťastné a spokojené, jako zdravé děti. Jasně, jsou i výjimky. Děti které leží a nereagují. Ale tohle nikdo dopředu neví, jedna věc je prognoza a druhá skutečnost. Nevím, jak bych volila být na místě autorky, co však vidím je to, že hodnoty jako úcta k životu jsou tak nějak devalvované, zvlášť ve zdravotnictví, jehož programem je naopak záchrana života. Oč má postižené dítě menší právo na život, než těžce nemocný dospělý, poslední stadia rakoviny rozhodně nejsou o nic důstojnějším životem, než život dítěte s ES. Spousta lidí si neuvědomuje, že stačí jediná vteřina a budou na tom stejně, nebo hůř než děti, které se nikdy nenarodí kvůli DS a dalším diagnozám. Zajímavé, že v těchto případech se o přerušení utrpení tak automaticky nemluví. Zatím??? Nikdo nemá právo říkat druhému, co má dělat. Myslím si, že lékař může interupci doporučit, ale jeho postoj by se neměl změnit ani v případě, že ji matka odmítne. Je to její právo. Ne každý považuje za ideální stav to, že se ještě před narozením dělá selekce a rozhoduje se o tom, jaké parametry musí mít dítě, aby mu bylo umožněno se narodit. Vyžaduje velkou odvahu vědomě přijmout starost o postižené dítě, ještě větší jít proti proudu a nenechat se dotlačit ke "snadnému a standardnímu řešení".

Děkuji za článek a obdivuji Vaši odvahu. Ať se daří co nejlépe. :-)
 cateli 


Re: Máte můj obdiv 

(15.5.2010 22:21:34)
Smekám, smekám před všemi, kteří mají tu sílu vydržet takovou hroznou bolest a jít životem dál.
 kytka 
  • 

Zachovali jste se správně  

(15.5.2010 21:08:35)
Naprosto, díky za to. Život dítěte je život člověka, cenný a nedotknutelný, ať je jakýkoli. S takovou prognózou to vydrží málokdo, ale dopadlo to samo tak, jak mělo. Byla to pro vás velká věc, která vás nezlomila, ale nakonec obohatila, je to obdivuhodné. Jste opravdu dobrým příkladem pro všechny matky, otce, lékaře a ostatní. Ať se vám všem daří.
 Katka, capart 
  • 

Obdivuji a přeji vše dobré 

(15.5.2010 23:21:31)
Milá maminko,
přeji Vám všem, aby to přebolelo.
Věřím, že se jednou všichni setkáte.

Obdivuji Vaši odvahu, se kterou jste o nenarozené dítě bojovala.
Přeji vše dobré

Katka
 aaadka 


Mimi 

(16.5.2010 0:10:27)
Precitala som si clanok a chcelo sa mi strasne plakat. Maminke drzim palce a prajem jej, aby nasla v sebe tu silu, s ktorou prejde cez toto smutne obdobie. Deticky a manzel ju potrebuje.
Nedokazeme si predstavit bolest, ktoru musi tato maminka v sebe mat, ked sme to sami neprezili...
Zelam vam celej rodine zdravicko, lasku a stastie a budem vam drzat palce...
Je mi to naozaj luto...
 Lenka 2 děti 
  • 

Správní rodiče 

(16.5.2010 11:29:18)
Děkuji za článek, každá maminka se během těhotenství zamýšlí nad tím, co by dělala, kdyby se nevyvíjelo vše tak, jak má být. Líbí se mi, že jste to jen tak nevzdali, jako správní rodiče. Přeju vaší rodině a dcerám vše dobré.
 Paryss 


Obdivuji Vás mainko Honzíčka 

(30.5.2010 16:07:08)
A přeji Vám už jen vše dobré ~;((
 Paryss 


Obdivuji Vás maminko Honzíčka 

(30.5.2010 16:09:02)
A přeji Vám už jen vše dobré ~;((

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.