| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Maminko, proč piješ?

 Celkem 66 názorů.
 terka78 


Alkoholismus - nemoc celé rodiny 

(16.4.2010 9:19:02)
Bohužel, alkoholismus jako nemoc jedné osoby z rodiny se bezprostředně týká většiny jejich členů, kteří jsou s problémem více konfrontováni. Jsou velice závislí na průběhu léčby, abstinence, všechny nezdary a neúspěchy je velice drtí.Odborníci jsou si tohoto problému vědomi a proto existují celorodinné terapie, které většinou pomáhají utřídit si myšlenky a opět nacházet běžné radosti v běžném životě nezávisle na problému...
 Jana 
  • 

U kamaradky 

(16.4.2010 10:09:09)
jsem to zazila, az to opravdu neslo zaridily (taky sestry) mamince "utociste" v psychiatricke lecebne/ ustavu / zavislost...?
Tam dozila v klidu.
 fisperanda 


Opodvěď 

(16.4.2010 10:39:22)
Maminko proč piješ? Na to odpověď není. Prostě není. Ať řekne jakýkoliv důvod, tak ona z toho důvodu pije, jiný i přesto nepije.
Já myslím že důvod není. Něco jako "proč kouříš". Nevím. Kouřím proto, že su na tom závislá. Tečka. Nejdřív piješ protože tě to uvolní, pak prostě proto že musíš. Jenomže ve fázi, kdy musíš, už nevíš proč si s tím začala a ani tě to zřejmě netrápí, protože důležitý je se z toho vymotat. Pokud chceš.
 Cimbur 


Ukradené dětství 

(16.4.2010 10:57:44)
Je mi líto toho ztraceného dětství Petry i jejích sester. Musela se stát předčasně dospělou.
 16.5Salám&Lajka14 


Moje matka 

(16.4.2010 11:11:45)
začala dost chlastat po druhém rozvodu.
V podstatě má tendenci sahat po flašce pokaždé, když se rozejde s chlapem.
Vylívala jsem jí flašky do hajzlu a vyhrožovala sociálkou, dokud byla ségra malá.
Dneska je mi to už jedno - resp. bylo by mi to jedno - je sama, nemá za nikoho odpovědnost, ať si dělá co chce a pije třeba terpentýn.
 neznámá 
  • 

Re: Moje matka 

(17.4.2010 20:51:19)
Oba mí rodiče jsou alkoholici. Rozvedli se když sme byli všichni čtyři sourozenci malí, ale matka pak začala chlastat ještě víc. Kolikrát ani nevěděla jak se dostala ve tři odpoledne domů z práce. Vždycky lehla do ložnice a spala. To mi bylo deset a jsem z nás nejstarší. Sociálka k nám chodila pravidelně, ale vždy byla matka při smyslech, nachystaná, tak nikdy nic nezjistili. Bylo to ještě za komunistů,jsem roční 1975. Nesčetněkrát jsem se modlila aby nás všechny daly do děcáku, bohužel to nevyšlo, ale strašně jsem po tom toužila. Nikdo si nedokáže představit jak matka všechny prachy utratila za chlast a cigára a my pak třeba týden jedli z hladu kostkový cukr-nic jiného v baráku nebylo.
 Jana + 3 rošťáci 


Alkoholik - exmanžel 

(16.4.2010 11:53:26)
Já mámt aké zkušenost s alkoholem v rodině, ale vlastně jsem si ji "udělala" dobrovolně. Vdávala jsem se v 19 letech za alkoholila, který byl o 14 let starší, než já!!! Jenže já jsem měla naivní představu, že moje velká láska ho změní. MARNĚ! Pak jsem si myslela, že když ho nězměnila moje velká láska, změní ho jeho dítě a po půl roce jsem otěhotněla. Nezměnilo se vůbec nic, jen jsem byla snad ještě více sama...Pak se narodila nádherná a zdravá holčička. Já byla šťastná, ale ON taky - jenže s kamarády v hospodě. Dcerka ještě neměla dva roky, když jsem se rozvedla a celkem rychle jsem se opět vdala. Nyní má dcerka skoro 12 let - její start do života poznamenám alkoholem ji provází dodnes, trpí tiky, je nervní... Ale teď už i šťastná a já taky. Už vím, že alkoholika NIKDO a NIKDY nezmění!!!!! Můj manžel je zlatíčko, naše celkem tři děti jsou moje poklady. A i mo trvalo snad 5 let, než jsem se vzpamatovala a přestala manžela hlídat!!! To znamená, že pokud nebyl doma jako vždy, po cca 10 minutách jsem mu už volala, kde je a co se stalo, ale on to zvládal a celá rodina už může žít v klidu...
 Honzíkova máma 


Jo, to znám ... 

(16.4.2010 11:56:27)
Na důvodu nezáleží, je jich milion, stejně jako žádný konkrétní. Zažila jsem to u své matky taky, trvalo to 20 let. Problém si nepřipouštěla, řešit ho nechtěla. Všichni doktoři byli blbci a nestála o jejich pomoc. Pak ale z nějakého mě dodnes neznámého důvodu souhlasila s návštěvou terapeutky, která jí prostě padla do oka, k ničemu ji nenutila, jen spolu mluvily. Teď to už druhý rok vypadá, že se z toho dokázala dostat. Vím, že není vyhráno na věky, může nastat nějaká krizová situace, která ji do toho znovu uvrhne. Ale zatím se drží. K terapeutce si teď už zajde jednou jen za měsíc popovídat jako s kamarádkou, vylít srdíčko, ta ji nějak uklidní a dodá sílu. Jsem šťastná, nicméně pořád mám strach, že se to zase zvrtne.
 Petra K, 2 sourozenci 
  • 

Stejná zkušenost s lepším koncem 

(16.4.2010 12:20:54)
Dobrý den, Petro,

jste má jmenovkyně a bohužel se stejným příběhem. U nás to bylo naprosto to samé..... Matka nás otci zapírala, on zájem mněl. Bohužel to časem vzdal, protože si myslel, že ho nechceme vidět. Prostě přijal matčinu verzi.....
Každopádně co se týče toho denního pití, uklízení zvratků a třeba být týden na chlebu se sádlem, protože matka peníze propila, to jsou bohužel ty situace, které jsou mi velmi blízké.
To žezlo o kterém mluvíte vy, jsem převzala ve 13 letech od svého bratra a začala jsem se starat o sestru a uklízet po matce,vést domácnost, placení složenek atd. Kdo to nezažil, tak to nepochopí.
Já jsem bohužel prošla i tím, že jsem nesčetněkrát lhala v nemocnici o úrazech, aby jí nazavřely. Od šití hlavy, až po zlomené končetiny. Matka byla po požití alkoholu agresivní a navíc mě brala jako konkurenci. Když nenapadla mne, napadla sestru a tu jsem bránila já, takže to dopadalo stále stejně. Bratr po odchodu z domu byl s námi sice v kontaktu, ale na mé prosby ať situaci řešíme reagoval tím, že to musíme vydržet. Matce se dodnes dokáže postavit jen s obtížemi... Jednou mi prasklo slepé střevo.Matka na mne koukala a i přesto, že mne viděla ležet na zemi v křečích,zvracet atd....šla spát a na mé naléhání ať mi pomůže nereagovala.Sestra v té době měla 1,5 roku a bratr už byl pryč. Já se nemohla ani postavit, abych si pomohla. Myslela jsem si, že umřu....Nakonec mne s otravou krve zachránili, ale pochopila jsem hlavní bod, že je jí naprosto jedno co s námi bude či je....Bohužel ty pocity opovržení na její osobu atd, jsem dnes dostala pod kontrolu, ale lásku k ní necítím. Já jsem v 18letech odešla z domu a při brigádách jsem se udržela na studiu i na životě, tenkrát mi už pomohl i otec.Matce jsem donesla od právníka dokumentaci, že týrání dítěte není promlčeno. Řekla jsem jí, že při první modřině na sestřině těle jí udám a do boje s ní půjdu a bude mi to jedno, že půjde sedět. Její pokus o předávání viny na nás už mně nezajímaly. Prý pije, protože jsme takové otřesné děti. Podotýkám, že máme oba s bratrem velmi dobré vzdělání i zaměstnání. Sestra teď nastoupila na střední školu. Koupili jsme jí byt, platíme náklady, staráme se o finance na studia mé sestry atd.atd. Nevím jaké dítě by toto dělalo.... Strach či péče o nás jí nikdy nezastavil, ale má výhružka s žalobou podložena dokumentací jí zastavila aspoň z části. Takže strach z vězení :-¨( Je to kruté, ale bohužel jiné východisko jsem nenašla. Matku stále hlídám.....:-( a budu v tom pokračovat do doby, než sestra odejde taky. Nabídla jsem jí, že může jít ke mně, ale toho sestra nevyužila. Má pocit, že jí nemůže opustit. Ještě ne.....A co bude potom? Myslím si, že pak už mi bude bohužel naprosto jedno co s ní bude. Komu není rady, tomu není pomoci. I můj bratr už po letech pochopil, že to vše bylo špatně..... Teď držíme všichni spolu. Bratr je mi bratrem a sestru mám spíše jako dceru.....Držím vám palečky a přeji hodně úspěchu.Petra
 Balbína 


Re: Stejná zkušenost s lepším koncem 

(16.4.2010 14:25:45)
teda Petro, klobouk dolů. Moc přeji, aby Vám osud vrátil to dobro, co jste udělala, jak jste se starala, co jste musela strpět. ~x~~x~
 Zuuuza 


Smutné 

(16.4.2010 12:28:14)
Petro, pláču tady. Je mi moc líto, čím vším sis musela projít. Ty i sestry. Držím palce! Poradit neumím. Naštěstí s alkoholikem nemám žádnou zkušenost ani v rodině, ani v okolí. A přiznávám, že je to velký strašák. Nikdy bych nechtěla zažít nikoho z mých blízkých padnout takhle na dno. Proto mám i pro sebe zásadu, že při problémech se po alkoholu nesahá. Moc bych ti přála, abyste našli řešení. Ale bohužel když mamka nechce, zřejmě s ní nehnete... Držte se ~6~
 bravad 


Neznám, 

(16.4.2010 12:31:34)
ale co tak teoreticky vím, tak není jiná možnost, než nechat alkoholika padnout až na samé dno (a doufat, že právě to ho probere a začne se léčit). Dále je doporučováno rodině alkoholika opustit ho, protože alkoholismus stáhne ekonomicky ke dnu celou rodinu (je myšleno hlavně pro partera takového alkoholika). Zřejmě to zní poněkud cynicky a možná i nemorálně, nicméně je to údajně opravdu to nejlepší. Tím jenom reaguju na odstavec o tom, že celá rodina se bude cítit celý život vinna, že mamince nepomohla: Maminka si musí pomoct sama a rodina ji může maximálně podpořit. To, kam celá věc směřuje, je zřejmě nevyhnutelné a pocity vinny nejsou na místě.
 jary 
  • 

Re: Neznám, 

(17.4.2010 19:34:37)
Ovšem základní problém Tvé rady je, že
1) v manželství je SJM (obvykle) a tedy dluhy jednoho z manželů jsou vymahatelném zcela stejně po druhém. Takže když jeden pije a nadělá dluhy, budou je chtít po tom, kdo pracuje a klidně mu obstaví účet.
2) Manželé mají vůči sobě vyživovací povinnost, tzn. pokud alkoholik bude v bídě, dříčovi soud stanoví, aby mu posílal peníze. Mám za to, že vyživovací povinnost platí i po rozvodu, dokud ten partner znovu neuzavře manželství, což alkoholik asi těžko.
 bravad 


Re: Neznám, 

(18.4.2010 14:38:21)
Tím opuštěním alkoholika (který stáhne rodinu ekonomicky ke dnu) jsem měla na mysli rozvod. Ženy alkoholiků se většinou zdráhají tento krok udělat (mají pocit, že nemohou manžela v takové situaci opustit, myslí si, že ho tím potopí apod.). Je to ale bohužel to nejrozumnější.
 bravad 


Re: Neznám, 

(18.4.2010 14:40:26)
Ještě dodám, že podmínky pro vyživovací povinnost k rozvedenému manželovi nastávají jen vcelku výjímečně (druhý manžel rozvod nezavinil a rozvodem je mu způsobena újma - typicky např. u žen, které se starají o postižené dítě a manžel ženu opustí kvůli jiné ženě). Tož tak.
 Evka13 


Znám 

(16.4.2010 12:43:00)
I když trochu z jiné strany. U nás pil otec. Pamatuju, jak jsem se jednou probudila strašným hlukem a rámusem dole v kuchyni. Strašně jsem se bála, ale šla jsem se podívat.. otec zboural jídelní stůl. Chudák mamka, musela to po něm ještě v noci uklízet... druhý den to spravil, ale já se pak už pořád bála, co zase vyvede... Vlastně jsem pořád hlídala čas, kdy se měl vracet domů od autobusu. Když nedorazil, tak mě bylo jasné, že zase přijde "upravený". Měla jsem ho ráda, ale tímhle si to u mě pokazil. On se chudák pražák "musel" oženit s holkou z vesnice někde na moravě ( na vojně si nedal bacha) tak si možná ventiloval svoje "co by kdyby". Jenže už i jeho otec pil, tak to možná jen "zdědil". Dneska už se musí hlídat, měl dost velké zdravotní problémy, jinak nevím, jak by skončil.
 KKarolina 


alkoholici mě děsí 

(16.4.2010 12:54:18)
Moje teta pije snad už odjakživa co si pamatuji,proč pije nikdo nikdy nezjistil,strýc ji to leta toleruje a nikdo s tím bohužel nic neudělá.Vdala jsem se a žiju v domě s tchýní-alkoholičkou,která,ale dělá,že nepije,každý to ví a nikdo o tom nemluví,vím,že je obden opilá,ale ne tak,aby padla k zemi-nikdo s ní nedokáže vyjít,s dcerou se nebaví,manželem taky ne a se synem se dost často hádají a pro změnu pak spolu nemluví-já jsem trochu mimo-možná tím,že jsem pro ni cizí tak mě snese a vyjdeme spolu.Moje mamka pije občas-ale pak to stojí za to a ani nemůžu popsat jak nesnážím opilou ženskou a hlavně moji maminku...jak umí být pak zlá a vyčítavá a mě to pak tolik mrzí.Ale neznám rady ani neumím těm lidem pomoci jen sama se straním alkoholu a nechci,aby mě moje děti někdy viděly opilou-myslím jako opravdu opilou-někdy si dám skleničku,ale vždy jen při zvláštních příležitostech.
 Madlí 
  • 

Re: alkoholici mě děsí 

(16.4.2010 13:01:39)
Ahoj. I moje máma pila. Vlastně se upila k smrti. Jakkoliv jsem nemohla vydržet se koukat na to, jak si ničí život a jak ho ničí i nám kolem sebe, cítím, jak moc mi teď chybí. A je mi líto každé hádky. Howgh.
 Balbína 


nechat padnout na dno 

(16.4.2010 14:30:29)
Milá Petro, nedokáži si představit, čím jste musela projít.
Sama zkušenost nemám. Možná by pomohlo matku nechat padnout uplně na dno. To se radí v případě dětí, které jsou na dogách - musí padnout na dno a sami chtít se léčit. Ale je velmi těžké nechat padnout vlastní dítě i vlastní matku. Moc Vám přeji, aby bylo s matkou líp.
 jary 
  • 

Re: nechat padnout na dno 

(17.4.2010 19:37:03)
Vůči dětem máš vyživovací povinnost do 26 let jejich věku. Když budou nezletílé, tak Tě ještě zavřou, že se nestaráš. Nemůžeš se nestarat o dítě.
 Fčelka 


Re: nechat padnout na dno 

(18.4.2010 17:51:08)
Jakmile dítě dosáhne 18 let, je plnoleté a tudíž zodpovědné samo za sebe. Myslím, že rodiče, kteří mají dítě starší 18 let a je závislé např. na drogách, nikdo nemůže přinutit ho finančně podporovat. To by ho akorát podporovali v tomto způsobu života. Něco jiného je, když se připravuje na budoucí povolání. Ale v tomto případě nebylo myšleno studující dítě.
 novi 


Re: nechat padnout na dno 

(19.4.2010 7:38:56)
do 26 let v případě, že se dítě připravuje denním studiem na své budoucí povolání
 cedraa 


Alkohol 

(16.4.2010 14:41:08)
U nás nepila maminka, ale otec.Byl pracovitý, staral se o nás , ale měl rád kamarády a společnost. Plně se mi vrátily vzpomínky na dětství, kdy jsme se strachem čekali s jakou přijde z práce. Napitý byl hodně agresivní, maminku byl,znásilňoval ji, páchal sebevraždy atd. Dodnes, když vidím nějakého opilého člověka, tak mám neuvěřitelný strach. Maminka se s otcem rozvedla až na náš nátlak, kdy to otec jednou přehnal a bratr na něho zavolal policii (bylo nám 14,16,18let)....A teď po 14 letech - co si otec našel přítelkyni, tak se celkem změnil (dokáže ho více držet na uzdě),nebo nevím jestli teď po 50sátce teprve dospěl - je vzorný dědeček, ale můj vztah k němu už vždy zůstane s otazníkem, protože mu ty strachy z dětsví nedokážu odpustit.
 Alena06 


Re: Alkohol 

(16.4.2010 20:47:50)
U nás pije otec-nenávidím ho,žil s námi,ale nestaral se vůbec o nic,nás si nevšímal a maminku psychycky týral a týrá....Je pro mě vzduch,tak jako my děti a vnoučata pro něj.Je velmi těžce nemocný,ale vesele pije dál,propil se do invalidního důchodu....Za poslední rok hodně sešel... Můj bratr byl alkoholik,zemřel v 38 letech-před rokem.... nenávidím chlast nepiji vůbec nic a když jsme s manželem ve společnosti a pije se jsem neuvolněná,počítám manželovi skleničky,klepu mu na rameno a jdeme co nejdřív domů.Podotýkám,že manžel se neopíjí,a když se dostane do nálady je zábavný...Tohoto bloku z dětsví se nikdy nezbavím..!
 jary 
  • 

Re: Alkohol 

(17.4.2010 19:38:00)
Je super platit daně, aby takovíto lidé dostali invalidní důchod, zatímco matky na MD mají občas vážné potíže.
 cedraa 


Re: Alkohol 

(17.4.2010 20:19:01)
Alkohol je hnus. Můj bratr není alkoholik, ale když se napije, tak je neuvěřitelně protivný a hnusný a vidím v něm svého otce, v tu chvíli mám z něho strach, jako kdysi z otce. Doufám, že až si pořídí rodinu, tak nebude takoví jako otec. Ve společnosti se cítím úplně stejně, když se popíjí a ty blbé narážky - proč si nedáš a dej si atd. Dokáži se bavit i bez alkoholu..... A s manželem to mám úplně stejně, taky mám strach když si dá ve společnosti skleničku, ale když je trošku v náladě, tak je milý a přítulný..... Pracuji jako zdravotní sestra a když vidím ty alkoholiky co dělají po narkóze - hnus, v té chvíli bych je nejraději otrávila. Nejhorší ale je, když se pak ptáme rodiny, jestli požívajé alkohol, tak tvrdí že ne, že vypije jen 5 piv denně a to přece není žádný pití........ a jinak moje maminka je s 8 dětí 4 holky a 4 kluci - děda byl brutální alkoholik, sestry si všechny vzaly alkoholiky a kromě jednoho bratra chlastají první ligu všichni a jsou totálně odporní..... takže bych chlast zrušila a alkoholiky beru jako slabochy~q~.
 Lena 
  • 

nechat padnout na dno 

(16.4.2010 15:03:04)
Manžel byl alkoholik, naštěstí se upil k smrti. Zní to hrozně a krutě, ale tak to zkrátka je. Nepomůže nic jiného, než nechat dopadnout na dno a pak můžete zkusit společně s protialkokolní léčebnou pomoci. Ale pozor, ten dotyčný(á) musí mít o pomoc zájem, musí souhlasit s léčbou a ještě máte mizivé procento naděje na úspěch. Co se týká partnera-partnerky, jediná rada je honem pryč. Rodiče si člověk bohužel nevybírá, ale i tak, na nějaké bezbolestné řešení zkrátka nevěřím.
 Dobra1 


Zmenit svuj vztah k mame 

(16.4.2010 15:11:29)
je pro lidi jako Vy asi to jedine, co muze pomoci Vam, Petro. JI uz si nic, pokud se sama nerozhodne.
Ja to znam jen trochu, u nas doma pil tata, skoro denne, obcas s tim bojoval, pamatuju si asi dvoulete obdobi, kdy nepil. Pak, kdyz byl v duchodu, s tim prakticky prestal, lahev si kupoval tak jednou za 2 mesice, byl tyden v lihu, pak se zase na nejakou dobu vzpamatoval. Dneska asi vim, co ho k tomu vedlo, ale myslim, ze on sam by to nepriznal. U Vas bych to odhadla na reseni ponizovani, ktere zazivala od Vaseho otce.
A co se tyka Vas , doporucuji zkusit knihu "Kazisveti naseho zivota" od J. Towsenda. Je to sice krestansky psycholog, ale kniha je prakticka pro kazdeho. Je hlavne o tom, co clovek sam muze udelat ve vztahu k cloveku, jakym je Vase mama, aby si pak jednou nemusel vycitat, ze neudelal dost, a aby se sam mohl s takovym clovekem a tim, co provadi, srovnat a jit dal.
Ja s jeji pomoci taky resim vztah k mame, ktera mi celkem nici zivot, i kdyz z jineho duvodu, nez je alkohol.
 Jíťa 
  • 

Pomocí je nepomáhat 

(16.4.2010 17:01:24)
Jedinou pomocí člověku s podobnými problémy, je přestat mu pomáhat. Nechat ho spadnout na úplný dno! Čím dřív se to stane, tím líp pro všechny zúčastněné.

Pak teprve nabídnout pomoc se z toho dostat. Pokud takovou pomoc člověk odmítne, není ještě na dně, bohužel.

Mámě (i komukoliv blízkému) bych v takovém případě asi řekla: "Můžeš přijít, dáme ti najíst, můžeš se tu umýt, ale nic víc. V 8 večer budeš muset jít zpátky na ulici. A žádný peníze ani chlast ti nedáme." A za tím si stát.
 Debbie 


Re: Pomocí je nepomáhat 

(16.4.2010 20:45:59)
Bohuzel ma podobnou zkusenost. Otec je a byl alkoholik. Nicmene takovy ten "vesely a nedelal moc problemy". Moji rodice se sice vzdycky ohromne hadaly. Nicmene sceny a hadky vyvolavala spise mamka. Mamka je hrozne hodna, ale nikdy si nedokazala zorganizovat zivot. Na piti meho otce reagovala hysterickyma hadkama a take tim, ze sama zacala pit. Nevim, zda ji povazovat za alkoholika. Ma obdobi, kdy pije kazdy den, treba lahev vina denne. A pak ma obdobi, kdy treba par tydnu nemusi pit vubec. Vetsinou to zalezi na jejim psychickem rozpolozeni. Ziji v zahranici. Kdyz u nas byla pred par lety, tak opravdu vypila lahev vina denne. Ona si dava vinne striky. Kombinuje vino s vodou a zacala vzdycky uz po obede... V posledni dobe nevim, jak na tom je. Mam ji povazovat za alkoholika? Kdyz treba i mesic nemusi intenzivne pit? Jednu dobu jsem se ji snazila pomoci. Ale ona sama nechce. Nema zrovna nejspokojenejsi zivot a ten alkohol je proste takova berlicka... Nakonec mam mozna stesti, ze ziji v zahranici.

Jinak mam pocit, ze i my deti alkoholiku mame k alkoholu dispozice. Ja si dam tak 3x tydne sklenicku vina k veceri. Ale hlidam se, aby to nebylo pravidelne a vetsi mnozstvi.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Pomocí je nepomáhat 

(17.4.2010 12:16:52)
Debbie, jsem sice jen laik, ale z toho, co mám načteno, alkoholik je. Jen pije nárazově, taky jsem takového znala, naštěstí se z toho prozatím dostal a už několik let se netknul alkoholu, jinak by v tom byl okamžitě znovu.
 Debbie 


Re: Pomocí je nepomáhat 

(18.4.2010 3:28:55)
Stano,
Diky za nazor. Take si myslim, ze moje mamka je pravdepodobne alkoholicka. Ona hlavne popiji, kdyz ma stresy. A jelikoz ma stresy temer porad, tak vlastne i pije porad... Zajimave je, ze kdyz je najednou v psychicke pohode, tak nemusi pit i treba cely tyden. Pak se ale k tomu piti opet vraci a i konzumace se zvysuje. Abych to vysvetlila. Prijede nas navstivit. Je spokojena a nadsena a nedotkne se vina cely tyden. Po tydnu si opet zacne davat treba 2 sklenicky vecer. A po par tydnech je opet na flasce vina denne...
 Ludmila 


Re: Pomocí je nepomáhat 

(20.4.2010 0:17:05)
Maximálně 1 suchý krajíc chleba,žádné koupání a čisté oblečení.
 Alouska 


To znám...... 

(16.4.2010 22:44:28)
ahoj,bohužel mám taky zkušenost s matkou alkoholičkou. Propila se až k nefunkční slinivce a cukrovce. Protože občas sabotuje správnou stravu a inzulín, nacházíme ji v bezvědomí, na pokraji života....... ~Rv
Nepřála bych nikomu takový pohled, nebo pak ty návštěvy na JIP.
Začala pít v práci, už když jsem byla malá holka - ale došlo mi to až mnohem později, proč máma chodila spát už dopoledne, proč jsme tolikrát málem vyhořeli když "únavou" usnula během vaření, proč tolikrát byla tak zlá a zákeřná i ke svým dětem.....
O léčbě se u nás nikdy nemluvilo, pila nározově. Třeba měsíc nic a pak BUM a týden bylo "veselo". Že pije, řekla nahlas teprve žena mého bratra. Jinak jsme to věděli, a bojovali s tím každý sám.... Táta se o nás staral vzorně, celá rodina fungovala dobře.
Poslední asi tři roky se docela drží, ale místo pití mívá záchvaty nejezení ("sežerte si to sami, já to nepotřebuju"), což obvykle skončí výletem sanitkou~:(
Jsou věci které její pití způsobilo, což jí nikdy neodpustím. O svaťáku před maturitou mi řekla, abych se z toho učení nepo....... Byla opilá. Když jsem viděla jak kolem spolužáků chodí rodiče po špičkách, bylo mi to vážně dost líto. Ted už mi to tak hrozný nepřipadá, ale tenkrát :o(
A pak si taky vůbec nepamatuje moji svatbu. Byla totálně mimo. Na video z toho dne kouká jako mimozemšťan.... Ale to už sem asi nepatří....
Jen jsem chtěla napsat, že vím jaké to je, žít s matkou alkoholičkou. Nikdy jí to neodpustím, i když jinak ted už máme celkem dobrý vztah.
 dimko 
  • 

Nejlepší rodiče - moudří rodiče 

(17.4.2010 8:47:29)
i já bych mohl vyprávět o pití nevlastního otce,hádkách.bití maminky atd.
Matka zemřela brzo/nedožitých 64/otčím si hraje na ctihodného občana v Kostelci nad Černými Lesy kde ho nikdo jako prase /promiňte mi ten výraz/nezná.Jmenuje se karel soukenka ročník 1943 nebo 44.
Co dodat ? snad jen to ,že děti,které v tom vyrostli neumí život správně uchopit a je jedno v jakém věku.Mě je dnes přes padesát a rány na duši se nikdy nezahojí.
 Ananta 


Re: Nejlepší rodiče - moudří rodiče 

(17.4.2010 13:35:16)
Dimko, měl jsi to těžké, ale věř že ten život se uchopit dá kdykoliv. Šrámy zůstanou, ale už jen jako dávná zranění. Dnes je hodně možností, jak takové situace řešit a snažit se s nimi srovnat. Prvním krokem je třeba zajít si o tom někam popovídat. Pak se dá také jet na šest týdnu na psychoterapii např. do Kroměříže, tam lidi řeší v rámci skupiny s terapeuty své životní traumata, hodně lidem to pomáhá (doporučení může dát psychiatr). Nikdy k tomu ale nevede nenávist, tak člověka jen ničí. Odpuštění pramení z pochopení a odpuštění je i osvobození prot odpouštějícího. Ale je to někdy těžké, to ano. Jen jsem tě chtěla povzbudit.
 dimko 
  • 

Re: Nejlepší rodiče - moudří rodiče 

(17.4.2010 22:53:17)
to ananta:
nejtěžší v životě je odpouštět.avšak lituji lidi které sžírá nenávist
 Petra.V 
  • 

Alkohol nás poznamenal 

(17.4.2010 9:38:50)
Jsem poznamenaná, mám k alkoholu respekt, chutná mi víno a ráda si ho dopřávám s manželem večer u televize, někdy se necítím dobře a mám výčitky i z jedné skleničky, přitom nemám žádný problém, nikdy bych si nenalela sama a nepotřeebuji alkohol k utišení stresových situací a přesto jsem v pozoru a tak to i zůstane
 Ananta 


Máš můj obdiv 

(17.4.2010 11:50:26)
Petro, moc tě obdivuju a všechny, kteří tímto prošli a dokázali se postavit na vlastní nohy a uvědomit si, že díky prostředí a dědičnosti si budou muset dávat v životě na alkohol velký pozor.

Asi víš, že alkoholová závislost je dědičná, projevuje se to často zvýšenou nebo sníženou tolerancí na alkohol. Vždycky je dobré vědět jestli v rodině byla někde záviislost a dávat si větší pozor.

Jinak s maminkou asi nic nenaděláš, to není tvoje vina. Musela by něco provést, aby jí nařídili ochrannou léčbu, jinak to asi není řešitelné. To že jsou různé zařízení kam ji můžeš přivést na pohovor asi víš... ale pochopila jsem, že jde spíš o motivaci a ta tam chybí. Mamince by možná nejvíc pomohlo jít na úplné dno a vědět od vás, že s ní budete dál komunikovat a pomáhat ji jen v případě léčby. Pokudji finnačně podporujete teď, tak ji více méně jen udržujete v alkoholismu.

Moc držím palce a přeju hodně sil!
 Petra.V 
  • 

Re: Máš můj obdiv 

(17.4.2010 12:54:21)
Já mám o mamčině situaci jasno mám k ní negativní postoj jelikož vím, že pokud nespadne na samé dno nic se nezmění. Před rokem ji těsně před dopadem pomohla má sestra, která je největší dobrák, kterého znám, mamka slibovala, ale jakmile ji sestra pomohla vše bylo při starém. Ténto článek jsem napsala, aby si sestra uvědomila, že matce nepomůže tímto způsobem. Teď už to ví, ale nemá povahu na to ji vyhodit na ulici. Matka sestře ničí život, já jsem relativně v pohodě matka ví, co si o tom myslím, proto je mezi námi špatný vztah. Sestře nemomáhám matku financovat,protože má trpělivost přetekla a tak doufám, že sestra dostane rozum. Mé největší přání je abych si s mamkou mohla aspoň jednou v životě normálně promluvit, bez výčitek a emocí.
 Ananta 


Re: Máš můj obdiv 

(17.4.2010 13:08:33)
Sestra by možná měla zajít za nějakým odborníkem, aby ji vysvětlil proč má takovou potřebu matce pomáhat a jak tím nepomáhá jí ani sobě.
 Ludmila 


Re: Máš můj obdiv 

(20.4.2010 0:34:13)
Tvá sestra je na tom stejně jako tvá matka i ona musí pocítit ztrátu.
 Ludmila 


Re: Máš můj obdiv 

(20.4.2010 0:39:36)
Vím očem mluvím
 Lassie66 


Re: Máš můj obdiv 

(18.4.2010 11:28:55)
Petro, souhlasím s Anantou. K tomu bych ještě dodala, že by bylo dobré, abys nějakého odborníka vyhledala i ty a promluvila s ním o svých pocitech viny. Je důležité se od nich odprostit, abys mohla konečně začít volně dýchat.
Je mi líto vašeho ztraceného dětství. Držím palce, aby to už byla jen láska a spokojenost, co vás bude v životě provázet.~;((
 DENISA 


Bohuzel 

(18.4.2010 8:32:16)
v teto smutne situaci nepomaha trpici rodine hlavne nas stat. Myslim, ze mame lecebny na odvykani zavyslosti na super urovni, ale jak ma okoli alkoholika do te lecebny dostat, kdyz nas stat tyhle lidi stedre sponzoruje, tudiz maji na chlast porad. Je to jednoduche, tezky alkoholik nepujde dobrovolne do lecebny, protoze neni vetsinou schopen si sam uvedomit v jakych sragorach se nachazi. Jedinou motivaci muze byt to vyse zminovane dno, tzn. ze nebude mit na jidlo a na chlast penize. A kdyz uz alkoholika financne nedrzi napr. partner ci segra z pribehu, tak ma socialni davky jako tato pani, z kterych 20 let klidne vyzije, ale vetsinou maji invalidni duchod (vsichni alkoholici co znam ho maji), coz si myslim, ze je urazka vsech opravdu invalidnich lidi.
 Ananta 


Re: Bohuzel 

(18.4.2010 11:46:51)
Deniso, na to aby se člověk vyléčil ze závislosti potřebuje ohromnou vnitřní motivaci. Pokud do té léčebny někho "dotáhneš" tak je malá šance že se z toho dostane. Navíc pak ten stát stojí spoustu peněz a jde to vniveč. Občas se najde výjimka, že se ten člověk dokáže zmotivovat i když je tam na ochranném léčení, ale není to často.

U feťáků je to trochu jinak, ti prý stojí společnost víc na ulici než v léčebně.
 DENISA 


Re: Bohuzel 

(18.4.2010 15:18:31)
No to je samozrejme pravda, ja jen uvazuju, co tou motivaci muze byt. Urcite je spousta takovych, co uz jsou vychlastani tak, ze je jim sumak, jestli spi na ulici, ale u nekterych mozna tiziva financni situace muze k te motivaci jit se lecit prispet. Zatim jsem nezaznamenala jedineho alkoholika, ktery pobira pekny invalidni duchod, ze by se sebou chtel neco delat, protoze bydleni zaplati a na rohlik a na vodku mu taky zbyde. Pokud by napr. socialka podminila vyplaceni duchodu ci davek lecenim, mozna by to byla cesta. Je mozne ze alkoholik je levnejsi doma nez leceni jeho zavyslosti, ale moc se mi to nezda, protoze naklady na dalsi lecbu nemoci vzniklych diky chlastu jsou obrovske.
 Ananta 


Re: Bohuzel 

(18.4.2010 20:26:16)
To by museli nějak změnit zákon, protože on vlastně nikdo nezkoumá co se sociálkou jako dospělý uděláš a bezdomovectví není trestné ani jiak postižitelné a zneužívání drog taky ne. Takoví ti zoufalci z ulice ti klidně pak už popíjejí okenu za patnáct kaček, zajdou se najíst do naděje nebo na jinou charitu... takže zas tak velké náklady nemají. Většinou už ani žádné dávky nepobírají, protože nezvládnou dojít na sociálku v termínu.
 Misena+2 


misaloun 

(2.5.2010 18:31:35)
Motivací pro léčení mého otce - alkoholika bylo to, že jsem ho nechtěla na svatbě...bohužel se později ukázalo, že to vlastně udělala jen pod "tlakem" (nepřekousnul představu, že by jako "správný" otec nešel nas svatbu dcery. Ale vnitřně asi přesvědčený nebyl, že léčbu opravdu potřebuje. Vydržel abstinovat je 6 měsíců. Máma otce bohužel stále podporuje, otec už má důchod, je za vodou a nic ho netrápí. Mamka je na antidepresivech....pro mě asi bylo nejhorší si uvědomit, že nesmím podporovat ani mámu /kterou mám moc ráda/, protože tím vlastně nepřímo podporuju otcovo pití. Nevěřím, že se něco změní...:-(
 babiliba 


Jedno řešení napověděla Česká televize 

(18.4.2010 19:54:52)
Naši rodiče tento problém neměli, proto nás se sestrou nic nevarovalo a obě jsme si za muže vzaly alkoholiky, byť vysokoškolsky vzdělané. Sestřin manžel, lékař, zničená játra nepřežil, já s manželovou závislosti „bojuji“ dál a krůček po krůčku vítězíme.

Pozorně jsem si přečetla všechny komentáře a snahy o radu a nemohu příliš souhlasit s tou metodou padání na dno, protože jsem to dno, před řadou let, viděla u bývalého spolužáka. Když jsem ho náhodou objevila v jeho, strašně zaneřáděném, bytě, pokoušela jsem se zalarmovat Městký úřad (kde ještě snad rok před tím pracoval, než ho kvůli alkoholu vyhodili), aby mi ho pomohli dostat do léčebny. Znali ho, asi proto se mě ptali, proč mu chci pomoct. Na můj argument, že je to přece člověk, mi úřednice odpověděly podivnou otázkou: „A Vy si myslíte, že on je ještě člověk?“ Může Vám to připadat tvrdé, ale po tom, co jsem v tom bytě viděla, jsem se jim ani moc nedivila. To dno totiž může být velmi hluboko, a kdyby pomáhalo se odrazit, jistě bychom neměli tolik bezdomovců. Dotyčnému jsme tehdy sice z nejhoršího pomohli, ale pak nás dokázal sedm let jen využívat a nakonec jsme ho, v mnohém lepším stavu, museli skutečně definitivně zapudit. Možná ale i díky tomu, že mám tuto školu, vím, co nepomáhá, a naopak. Momentálně zažívám malý zázrak. Můj muž už dva měsíce nepije a já nemíním dopustit nějakou recidivu. Nemohu tu podrobně popisovat svou metodu malých krůčků. Nedá se snadno vysvětlit ani aplikovat, protože to vyžaduje cíleně ovládané myšlení, neustále odpouštění, absenci výčitek, cílené otázky a uměle vypěstovanou schopnost okamžitě zapomínat na prohřešky z minulého dne.

Jenže ona existuje i metoda, kterou jsem sice sama nevyzkoušela, zato ji před časem odvysílala tuším Česká televize. O co šlo? Alkohol vytváří u závislých často falešnou iluzí o tom, že tak skvěle, jak se cítí, i vypadají. Takže co udělali v té televizi? Dotyčného narkomana, ne alkoholika, s jeho souhlasem nafilmovali a pak ten film odvysílali. Za pár let jsem dotyčného viděla v televizi znovu, tentokrát v pořadu pošta pro tebe, kam se šel z vlastní iniciativy své rodině veřejně omluvit, a možná i předvést národu, který film o něm viděl, že už je dnes vyléčený. Podobnou epizodu jsem znovu viděla na snímku z americké televize, kde policie nafilmovala potácení se a agresivitu paní závislé na alkoholu. A co se stalo, když jí záběry ukázali? Okamžitě sama navrhla, že se podrobí léčbě. Řekla bych, milá Petro, že tohle za pokus stojí, když to dnes lze zařídit pomocí obyčejného mobilu. Já to nezkusila jen proto, že mobil, který to umí, zatím nemám. Přeji hodně dobrých zkušeností.

 Ananta 


Re: Jedno řešení napověděla Česká televize 

(18.4.2010 20:32:42)
Na dno se ten člověk pošle, když už všechno ostatní selže. Tvůj muž se možná ještě snaží. Nechci tě stresovat, ale ty jsi trošku v zajetí bludu o tom, že nedopustíš recidivu... nemáš na to takový vliv jak si myslíš. To je už od Skály prověřená praxe. On musí najít motivaci sám pro sebe a za sebe. Nikdo druhý není schopný být dlouhodobou motivací pro závislého. Když se pak pohádáte, nebo jinak vztahově rozkomíháte, tak selže.

Co se týká toho známého, tam jsi si ohledně dna odpověděla sama, museli jste ho tam poslat.
 babiliba 


Re: Jedno řešení napověděla Česká televize 

(19.4.2010 0:40:41)
Omlouvám se, špatně jsem se vyjádřila. Jsem si vědoma, že recidiva tu hrozí vždy a záleží jen na dotyčném, zda se rozhodne v abstinenci pokračovat. Měla jsem to říct jinak, a sice že se se střízlivým člověkem dá mnohem lépe domluvit, což znamená, že výsledek teď více závisí i na mně.
 Ludmila 


Re: Jedno řešení napověděla Česká televize 

(20.4.2010 0:47:17)
to je bezva nápad,dík
 Ludmila 


Re: Jedno řešení napověděla Česká televize 

(20.4.2010 0:50:34)
s tím natáčením dotyčného
 Hanka 
  • 

Re: Jedno řešení napověděla Česká televize 

(20.4.2010 19:52:42)
Toto je úžasný nápad,což můžu x-letech pití mého otce posoudit. To dno je u každého jiné, vždy, když jsme si mysleli, že už nemůže klesnout více, tak jsme byli vyvedeni z omylu. Vypěstoval si alkoholickou epilepsii, což znamená, že když má absťák druhý den, tak dostane epileptický záchvat. Několikrát jako důsledek záchvatu byl těžký úraz. No, nevím jakto, ale teď je otec v protialkoholní léčebně a je vzor všech tamních pacientů, snad mu to vydží i v civilu. Podotýkám, že nepřestal pít kvůli svým děte, vnukům, manželce, domu který postavil, zdraví, ale kvůli kolegům a kamarádům v práci.Snad svého otce už nebudu muset natáčet na video, ale díky za nápad.
 Pepibubu 


Léčil se 11x 

(19.4.2010 10:26:31)
Můj táta se léčil jedenáctkrát. Byl něco, čemu se říká "kvartální pijan" - pil pravidelně v intervalech - vánoce, jeho nebo mojí mámy narozeniny (tj. jeho březen, její duben), moje narozeniny (červenec,) a pak jak kdy - někdy ještě v říjnu, někdy vydržel až do těch vánoc. Popíjel sám, většinou víno, případně whisky.

Umřel před devíti lety, paradoxně ve chvíli, kdy nepil už asi tři "cykly" ale holt tělo řeklo dost... Umřel na jícnové varixy, prokletí alkoholiků. Vlastně to jsou křečové žíly v jícnu, a když prasknou, je hotovo.

Naši byli rozvedení od mých pěti let. To jen na dokreslení příběhu.
 Izabelle 


Jak to tak ctu 

(19.4.2010 13:14:05)
tak jsem docela rada, ze u me zvitezil zdravy rozum nad oslepenosti.. Mozna to taky bylo diky pomoci, ale presto.. kdysi jsem se zamilovala do kluka, pozdeji jsem zjistila, ze "jaksi" vic miluje alkohol, ale stale mi to nepripadalo nijak divne.. Az do doby, nez se ma tehdejsi polovina na me vrhla s macetou, se slovy, ze me zabije! Alkohol mu tak zaslepoval mozek, ze nakonec nebyt pratel, policie a 10 mesicniho uvezneni, tak jsem tu mozna uz nebyla... A nejhorsi na cele teto historce je, ze toto trvalo pouhych 5 mesicu!!! Kdyby to tehdy bravurne schovaval a my se nakonec stali treba manzeli, tak opravdu nevim, jak by to dopadlo.. ~d~
 Zuzka, 1 syn 
  • 

Tak trochu ti rozumím 

(19.4.2010 13:27:17)
Petro, je hrozné číst o tom, jaké jsi měla ukradené dětství a jak člověk, který by měl být dítěti nejbližší se naopak vzdaluje.Částečně to znám, u nás pil tatínek-ne od mého dětství,ale v pubertě a teď v dospělosti to možná i vnímám daleko víc.Naštěstí mám úžesnou maminku, která dala tatínkovi nejednu šanci začít znovu (i když po tom, co všechno jí dělal, bych už byla já dávno rozvedená).10 let pití a konečně sám od sebe, po tom, co si uvědomil, že všechny ztrácí se šel léčit.Stačilo půl roku doma a spadl do toho znovu.Teď je po druhém léčení už rok a zatím se drží.Narodil se mu vysnění vnuk (úplně první) a pořídili si s maminkou psa,aby nebyl doma sám a měl se o koho start.
Proto ti ale nepíšu, chtěla jsem ti říct, že určitě aspoň trochu vím, jak se cítíš, pokud maminka se sebou něco neudělá a skončí na ulici bez domova.Určitě se nesmíš vinit.Ty ani sestra za nic nemůžete.Udělaly jste maximum pro její dobro.Ona je dospělá,zodpovědná sama za sebe a pokud ví o možnosti léčit se,zná důsledky, pokud to neudělá,je vše jen a jen na ní.Ty i sestra máte svoji rodinu a ta je teď pro vás ta nejdůležitější na světě.Ani maminka nemá právo vám ji jakýmkoli způsobem ničit (zabývaly jsme se tím u mého tatínka a vím, že tohle si myslet a brát to tak není nic špatného).Je to hrozný pocit, vědět,že i přes veškerou snahu skončí maminka na ulici a třeba ji i tak vídat, ale musíte se se sestrou s tímto smířit a vyrovnat.Dokud jste bydlely všechny spolu, staraly jste se o ni i o sebe navzájem.Odešly jste ale, abyste měly svoje rodiny, svůj nový život a oni vás potřebují.Proto je čas jít dál, s nimi. Zdá se, že mamince už není pomoci a je na vás, abyste se s tím vyrovnaly.
Držím palce, ať máte zbytek života klidný a krásný.
 Petra V 
  • 

Re: Tak trochu ti rozumím 

(19.4.2010 16:00:43)
moc hezky napsáno... děkuji
 Ludmila 


alkohol nebo drogy - to je jedno 

(19.4.2010 23:44:24)
Můj otec byl alkoholik,bylo to hrozné jako dítě jsem s tím nedokázala nic udělat,daleko horší bylo mé zjištění,že moje dcera bere drogy.
Musela tvrdě pocítit ztrátu své rodiny,hrozilo zbavení svéprávnosti,jen tak její myšlení začalo fungovat jinak.
Jsem ráda že jsem dokázala své dceři házet klacky pod nohy,bylo to jediné co jí mohlo zachránit jestli by se to mělo někdy opakovat udělám to zas.
Je to jediná cesta jak pomoci takto postiženým lidem.
Modlím se za všchny postižené a jejich rodiny.
 babiliba 


Re: taky to trochu znám 

(20.4.2010 14:00:06)
Konečně někdo uvedl i dobrou zkušenost.
 Myss 


máma taky chlastala a chlastá dosud 

(21.4.2010 12:43:52)
máma mi taky ukradla dětství,byla denně v lihu a dodnes tomu není jinak.Měla těžké dětství,babička s dědou byli diplomati,nadělali si 6dětí a pak aby se mohli věnovat svým pracovním povinnostem ve světě,vrazili děti do internátu-něco jako dětský domov.Myslím,že děti takto poznamenané pak sami vytvářejí nefunkční rodiny.Máma byla vlastně průserář.Ve dvaceti se z Prahy vdala na Moravu,jedno dítě,jeden partner,ten ji nechal,druhé dítě,druhý partner-můj otec,třetí dítě adoptovaný rom.Rodina nějakou dobu fungovala,ale máma dodělávala univerzitu,hrála ligu a měla tři děti bez hlídání.Do toho se zamilovala a rozbila rodinu.Všichni jsme zůstali u táty,bylo nám ho líto.Ten to nikdy nerozdýchal.Od té doby oba chlastali,táta toho pak ale nechal,měl nás,máma svou lásku neopustila,i když věděla,že zůstaneme u otce,možná nevěřila,že to soud dopustí.Celé rozvodové řízení trvalo 2roky a od té doby,dnes je to už 30let,máma pravidelně každý den chlastá a myslí si,že to má pod kontrolou.Nikdy jsme ji nemohli dát hlídat děti,protože jsme nevěděli v jakém ji najdem stavu.Žije za minimální důchod,není bez domova,ale opravdu tak vypadá.byla by moc hezká,vzdělaná,takhle je to chátrající troska.Už 30let je mi z ní nanic.Závidím všem,co mají normální rodiče.Mé dětství skončilo v 11letech.
Máma je pořád ožralá a táta v psychické smrti už 30let.Njehorší,že si to máma nepřizná,dokáže do očí tvrdit,že nepila a přitom se bulat.Ci s ní chcete dělat?Na léčení?Ona přece nepije.Už jsme s tím smířeni a vlastně ji máme rádi jen jaksi z musu,že se to asi patří.Svou rodinu mám naštěstí na druhý pokus(první muž alkoholik)báječnou a šťastnou.
 petra  
  • 

Re: máma taky chlastala a chlastá dosud 

(21.4.2010 13:08:17)
Hezký den, nejhorší je, že na pití rodičů nejvíce doplácejí děti, mi ani sestře se nevyvedlo první manželství a to jen proto, že jsme chtěli brzy z domu. Naštěstí vše dobře dopadlo a obě máme nakonec na druhý pokus úžasné partnery. na druhou stranu mě to posunulo někam dál, díky mámě jsem byla donucena se vždy o sebe postarat a být nezávislá a za to jsem ráda, ikdyž ta cena je vysoká !
 Myss 


Re: máma taky chlastala a chlastá dosud 

(21.4.2010 16:27:32)
to jo,souhlasím,člověk je odolnější a ví,že si musí vždy poradit sám,nefňuká,bojuje.Naučeno z dětství.Je mi líto,že jsme neměli bezstarostný život,který k dětství patří.
 Janule 
  • 

Sousedi alkoholici 

(28.4.2010 8:12:01)
Bohužel bydlíme vedle sousedů, kteří jsou alkoholici. Paní alkoholička se léčila několikrát, bezúspěšně.Minulý rok si našla přítele, který ji v pití také podporuje. Přišla o svoje děti a celou rodinu, jedině svým chováním.Nedovedete si představit, jaké to je,bydlet vedle dvou alkoholiků.Mám 2 malé děti a doma se bojím. Každý den se vrací ožralí domů a potom je u nich veselo (většinou v nočních hodinách). U nás je vše slyšet, budí nás to. Obrátili jsme se na úřad, ale bohužel není pomoci.To víte,koho se to netýká,toho to nezajímá a řešit to nebude.Jen se čeká,až něco provedou, až se něco stane,potom se možná bude něco řešit.Minulý týden mě přišel upozornit můj starší syn (4roky),že je sousedka zase ožralá.Její přítel ji doslova vlekl po dlažbě do domu,nebyla schopná se udržet na nohou.Začíná to být na denním pořádku.Pokud máte někdo stejnou nebo podobnou zkušenost,můžete mi prosím poradit,jak toto řešit? Rušení nočního klidu na denním pořádku, alkoholička denně ožralá před zraky našich dětí, křik a nadávky na zahradě,když si potřebuje vyspat svoji opici a naše děti si hrají na zahradě,tak ji to moc vadí a nadává nám.Alkoholici,to je fakt neštěstí.A nejlepší na tom je,že koupila hospodu a je tam šéfová(takže denně nalitá).
 almira 
  • 

moje mama taky pije cely zivot 

(29.4.2010 15:01:35)
petro, tvoje mama neni nikdy strizliva, proto k ni vase prosby nedolehnou.. zazila jsem to taky, bylo to vsechno marny, dokonce ani kdyz se mi narodil syn, tak neprestala.. marny, marny, marny, vubec to nevnimala, na nicem nezalezelo.. jednoho dne zkolabovala na ceste do obchodu, asi mela nejakou virozu, ktera v kombinaci se zdevastovanym telem byla silnejsi... mamku dovezli do nemocnice, prosla abstakem a za 4 dny se rozhodla, ze se pujde lecit.. do te doby to vubec nemelo cenu.. zustala ale otazka: "co se vztahem?" nicilo nam to zivot moc dlouho, vztahy jsou pokriveny, prevlada nastvanost.. mamu sice v lecbe podporujeme, ale je to slozity...
kamaradka psycholozka mi dlouha leta radila, ze mame spis pracovat na vzajemnem vzahu, nez nutit mamku do leceni.. ale je to hodne tezky

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.