| Binturongg | 
 |
(24.2.2010 12:02:57)
S tímto heslem souhlasím! Ne tedy bezvýhradně a také to u nás nevypadá jako u uvedené Eriky, nicméně ani nemáme sterilní byt - vypucováno snad nesnáším ještě víc než totální binec.
Jsou domácnosti, kde se bojím sednout na křeslo, ač jsem vykoupaná a mám čisté oblečení a hostitelka mé pocity podporuje tím, že se tváří, jako by byla nucena uvítat malomocného :o)))
I v mírnější formě není snaha o lesknoucí se domácnost úplně na místě - např. jedna z mých známých díky své touze zvládat všechno perfektně (sebe, byt, práci, dítě), docílila toho, že vydělávla slušné peníze, většinou pracovala doma, vypadala jak ze škatulky a byt měla neustále krásně uklizený. Dítě však ještě ve 12 měsících nesedělo, bylo zcela apatické a známá se děsně divila, co se pediatrovi na jejím "hodném" dítěti nelíbí... :o(
Co mě zarazilo, že si toho nevšimlo okolí - ale "hodné dítě" zjevně tak skvěle zapadalo do života této dámy (asi jako pečlivě oprášený plyšák na gauči), bylo značkově oblékané, hezké a jeho maminka pořád opakovala, jak je zlaté a hodné, že to asi všichni přijali jako fakt. Čas letí rychle - kdo by zkoumal, jestli je mu půl roku nebo rok, a co má kdy umět...
No nic, jdu se připravit na držkovou, že je každé dítě jiné, matčin čas nepotřebuje a matka má právo na práci, úklid a seberealizaci i na úkor dítěte :-p
Samosebou u větších dětí je jasné, že je třeba je vést k udržování pořádku, to je ok - nicméně o tom snad není třeba psát ;o)
Spíš bych podobný článek pojala opravdu spíše ve smyslu, čím matky extrémistky - buď špindíry nebo jak ze žurnálu - své děti od novorozence ohrožují a třeba o tom ani nevědí...
Jo a ještě jedno mé oblíbené heslo, které má přímou souvislost s nadpisem:
Pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos ;o)
|
| Horama | 
|
(24.2.2010 12:09:55)
"Pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos ;o)"
Tak moje desetiměsíční dcera bude patrně geniální.  Z dětství jsem si přinesla nenávist k úklidu, mnoho let jsem jím trávila celé soboty a neděle. Teď se soustředím na to, aby moje domácnost nebyla hygienicky závadná, záleží mi na srovnané a čisté kuchyni a pravidelně odstraňuju prach. Zbytek nehrotím.
Asi před pěti minutami jsem dceři posbírala hračky a nasypala jí je do krabice. Krabice je prázdná, hračky jsou všude. Jestli tak trochu neplýtvám energií. 
|
| Binturongg |
|
(24.2.2010 12:16:36)
Hujko - já to řeším plastovýma košíčkama. Mám 3, v každém nějaké zábavné hračky a drahoušek, který umí zatím krámovat jen v leže na břiše, vyhází jeden druhý nebo třetí.
Uklízím je až najednou, a to jen proto, aby je mohl zase vykrámovat
|
| Horama |
|
(24.2.2010 13:48:37)
My máme jen jednu krabici z IKEA a omezili jsme při nákupu počet hraček (k čemu deset chrastítek, tři jsou až až  ) - méně hraček, menší bordel.
|
| Binturongg |
|
(24.2.2010 14:27:20)
Deset CHRASTÍTEK?!?!
No to je opravdu k ničemu, to uznávám. Můj synáček potřebuje v každém košíku 10 předmětů, ale většinou takových, které vůbec nejsou určeny dětem (lahvičku od Baby Calmu - skvělé kousátko na zoubky, klávesnici od PC, vlhčené ubrousky nenačaté, starý mobil...)
Vybere si jednu věc (porté, co ostatní "přebere") a žižle ji nebo důkladně prohlíží 
|
| Horama |
|
(24.2.2010 15:10:17)
Jo, deset chrastítek, minimálně tolik plyšáků apod. Byla jsem na návštěvě u kamarádky, kde se rodina nedala ničím zarazit, takže mají hraček jak pro školku, ačkoli tam řádí jen jedna desetiměsíční slečna. Tomu jsme naštěstí zamezili hned v počátečních fázích nadšení z vnoučátka/neteřátka...
|
| Ecim | 
|
(24.2.2010 17:21:29)
U nás se to také podařilo zamezit, šlo to překvapivě snadno.
Když jdu navštívit kamarádky a vybírám dárečky pro jejich děti, tak buď přinesu něco, co se dá sníst (sladkost) nebo spotřebovat (bublifuk, pastelky) nebo je to malé (lžičky, malé hračky).
S dospělými (příbuznými i přáteli) mám dohodu, že kdykoli jim dám něco, co se jim nebude hodit, tak ať to klidně darují někomu jinému. Z tohoto důvodu třeba do knih nikdy nepíšu věnování. Jsou knihy, které stačí přečíst jen jednou, pouze některé z nich stojí za to, aby je měl člověk doma pořád.
|
|
|
|
| Ecim |
|
(24.2.2010 14:27:43)
Krabic máme málo a o redukci hraček se taktéž snažíme - zatím vcelku úspěšně.
|
|
| MartinaNov (dva rošťáci | 
|
(24.2.2010 22:14:27)
možno aplikovat opravdu jen u ležícího kojence.
Dva synové: 4 a 1 rok.
Krabice plná Lega (několik sad, z jedné sady moc nepostavíš - zatím máme Duplo).
Další krabice na dřevěné koleje a vláčky.
Sada "pracovních aut". Spousta hudebních nástrojů.
No a pár miminkovštějších hraček pro toho malého, který si stejně hraje s tím, co starší brácha.
No a když se vysype Lego, aby sis mohla stavět, hned je plný pokoj hraček.
S manželem jsme se dohodli, že hračky nejsou nepořádek... Jenom kdyby to tak nebolelo, když se na to šlápne... 
|
| Ecim |
|
(24.2.2010 22:41:29)
Přesně tak.  Vždyť říkám, že máme doma pořádek, protože ty hromady hraček se nepočítají.
Také jsem včera při stavbě akvárka z lega přišla k několika úrazům, když jsem šlápla, kam jsem neměla, zatímco prvorozený rozmontovával housenku pro miminko a druhorozený se vyválel v sofistikovaném železničním systému, který jsem tak pracně sestavovala.
|
|
| Veveruše |
|
(1.3.2010 23:15:04)
Jo jo,
taky se musím usmát - v 10 měsících staršího jsme taky měli jen jednu krabici na hračky a obývák ještě vypadal jako obývák (dětský pokoj zatím nemáme, jen ložnici a obýváko-kuchyň). Teď de facto nemáme obývák, ale kuchyňo-dětský pokoj a hračky jsou i v ložnici, zejména pod postelemi. Klukům je 4,5 a 1,5 roku a kromě 2 krabic na Lego Duplo už máme i krabici na "malé" Lego. Jelikož nedat dárek k narozeninám a svátku by nám fakt bylo líto (a klukům taky, zejména tomu staršímu), holt množství hraček narůstá. Chrastítek jsme se ještě nezbavili - jednak je mladší (a občas i starší, jak si hraje na batole ) docela často probírá a jednak, co kdybychom ještě chtěli 3. mimi . Kromě Lega, vláčků a spousty autíček ještě pár jiných stavebnic, různé puzzle, parkhausy (první, který jsme koupili, byl šunt, 2., který dostali, taky, takže jsem neodolala a koupila3., konečně kvalitní; ale kluci si rádi hrají se všemi, takže nemám srdce dát ty 2 pryč; a komu taky dávat šunt, že ), různé dřevěné hračky (kostky, skládací medvídky, tvary). A hromada plyšáků, protože manžel je zatížený na plyšové medvědy, "zachraňoval" je z obchodů už dávno před narozením dětí. Jelikož moc jiných zlozvyků nemá, tak jsem mu to tolerovala. Momentálně řeším, kam umístit jednotlivé krabice s malým Legem, které není dobré míchat, protože se v něm pak blbě hledá (zatím máme domečky - bílé dílky, domečky - červené dílky, domečky - ostatní, autíčka a pak ostatní ). Jelikož se sama svých věcí obtížně zbavuju, asi jednou doma otevřu školku
|
|
|
|
|
| Ecim |
|
(24.2.2010 14:39:52)
Chi chi. Tak to mám doma dvě geniální děti. Vzpomínám si, jak před pár měsíci přišel manžel z práce a kritizoval vzhled našeho bytu. Se stoickým klidem jsem mu odpověděla, že až na to, že v obýváku není kam šlápnout, máme všude krásně uklizeno.
Jako dítě jsem úklid také nenáviděla, zvlášť pokud jsem měla uklízet něco, co roztahal někdo jiný, třeba můj bratr. Časem ale nabyly konflikty zcela opačného charakteru. Šla jsem třeba něco uklízet a zbylí členové rodiny se urazili, že po nich něco předělávám a že tím narušuji jejich svobodu. (Příklad - čistím vanu, kterou někdo vyčistil předevčírem.) A já jsem měla pocit, že oni moji svobodu narušují tím, že mě nenechají tu vanu čistit. V koupelně jsem se při úklidu mohla zamknout, ale třeba v kuchyni to bylo horší. Manžel je v tomhle výborný, nechá mě šudlat dlaždičky a myslí si svoje. Mám 4,5 roku svoji vlastní domácnost, ale euforie z toho, že si v ní můžu dělat ABSOLUTNĚ TO, CO CHCI, mě ještě nepřešla a nejspíš hned tak ani nepřejde. Třeba když diskutuji tady na Rodince a děti dělají binec a je nám všem fajn.
Kdykoli k nám přijde návštěva s dětmi, tak ji vybízím k tomu, ať se zdrží co nejdéle. Dětičky udělají výstavní chaos a všichni si to ohromně užijeme. Ono je totiž mnohem efektivnější uklízet rozházené hračky atd. po 5 hodin trvající návštěvě než po hodinu trvající návštěvě.
Tvrdím, že navzdory dvěma mrňousům mě pořádnost neopustila, ale mé okolí se domnívá, že jsem zdravým způsobem vyměkla.
|
|
| Ecim |
|
(24.2.2010 17:55:03)
To chápu, kdybych musela uklízet celé víkendy, tak to bych si taky vypěstovala nenávist k úklidu. To jste měli tak velký dům?
|
| Horama |
|
(24.2.2010 18:27:42)
Tak pořádkumilovnou matku. Jo, dům byl celkem velký, ale podstatné je, že ho každý týden vyluxuješ a vytřeš celý (včetně lodžií), utřeš prach všude, umyješ vanu a umyvadla, naleštíš zrcadla, uklidíš pokojíček, protože nikde nesmí nic ležet mimo své místo (to platí pro každý den), jsou zkontrolovány skříně, jestli v nich není něco jen tak naházené...  Vánoce mám spojené s tím, že bylo nutné umýt okna a na Štědrý den vydrhnout záchod. Můžeš si vsadit na to, že okna se u nás myjou od jara do léta a pak leda by mi je ostříkli hasiči. A vůbec: o Vánocích jsem ochotna maximálně utřít prach a vyluxovat.
Z pohledu mé matky jsem vlastně bordelář, jsem na to hrdá a je mi blaze. Ani postel už nestelu každý den - normálně nechávám srovnané peřiny na posteli místo abych je včetně prostěradla uklidila do peřiňáku a postele zakryla přehozem. Ani nemám ten přehoz!
|
| Binturongg |
|
(24.2.2010 18:47:13)
Hujka -
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(24.2.2010 21:03:10)
já taky nijak nestelu, rozhodím peřiny a nechám je větrat, do ložnice mi nemá nikdo co lozit, a když už tam má někdo přístup, tak vím, že peřiny nebude řešit
a u kluků chodí zase stejně staří kluci, pochybuju, že jejich estét vnímá nějakou postel
|
|
|
| Ecim |
|
(24.2.2010 21:22:59)
Hujko,
mně je také blaze, když dělám některé věci jinak, než jak je po mně v dětství dospělí chtěli.
Uklízím ráda, ale jen po malých dávkách a ne o víkendu.
|
|
| KUCIKK | •
|
(16.3.2010 15:48:12)
U nás bylo něco podobného. Sice byt, ale taky peklo. Velikonoce a vánoce byly za trest. Komletní gruntování a zabitý celý víkend a někdy se pokračovalo ještě v týdnu.
Postupem let mamimka měkla až přestala úklid řešit. Díky bohu.
Teď už bydlím nějaký ten pátek sama a buď mám uklizeno a nebo ne. Nikomu to nevadí a nikoho nešikanuju. Přítel ví, kdy má vyklidit pole, když mě chytne uklízivá a jsme spokojený. Z podlahy se jíst nedá, ale je nám fajn.
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)