U nás zatím v pohodě

Jako dítě jsem byla hodně nepořádná, ale později jsem se radikálně změnila. Mám velmi ráda pořádek, ale na druhou stranu nechci jeho vytváření věnovat víc času, než je nezbytně nutné. Protože mám hodně malé děti, tak máme většinu dne po bytě roztaháno spoustu hraček a přijde mi to přirozené a normální. Mladší syn je na uklízení ještě malý, ale staršího už do úklidu nenásilně zapojujeme. (Pokud není velký spěch, což bohužel často je.)
Snažíme se dodržovat tato pravidla:
1.UKLÍZET TAKOVÝM ZPŮSOBEM, ABYCHOM DÍTĚTI ÚKLID NEZPROTIVILI, BRÁT HO SPÍŠ JAKO FORMU HRY A DÍTĚ POZITIVNĚ MOTIVOVAT - ve stylu "teď uklidíme a pak si půjdeme číst knížku / koukat na pohádku" apod.
2.MÍT DĚTSKÝ POKOJ USPOŘÁDANÝ TAK, ABY ŠEL SNADNO UKLÍZET. Máme krabici na lego a na vláčky, 4 tématicky rozdělené šuplíky, ale hračky se tam jen položí a není třeba je rovnat. Hračky ve skříňce, ve které je třeba věci rovnat, jsou také v různých krabicích a nádobkách. Zatím to funguje, v jednu chvíli není v pokojíku kam stoupnout, ale za pár minut je uklizeno.

Ohledně úklidu mám zatím ještě spoustu ideálů a jsem upřímně zvědavá, jak se mi bude postupem času dařit je realizovat a co budu říkat za pár let. Můj šestý smysl mi říká, že se za pár let svým ideálům i sama sobě od srdce zasměju.