| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak se chtěl David stát bezdomovcem

 Celkem 48 názorů.
 hanci neposeda 


Tak nevim 

(8.2.2010 10:01:54)
co si mam o clanku myslet. Samozrejme mam velky obdiv k pani Mile z mnoha duvodu, ale na druhou stranu mi vypraveni o bezdomovstvi jejich syna Davida pripadalo trochu krute vzhledem k tomu, ze autorka mluvi o citove deprivaci, jeho nizsi inteligenci, tezkemu zvykani novym vecem atp. Chapu, ze v puberte motivovat deti k uceni je tezke, ale nejak mi to u tohoto typu ditete neprijde vhodne. Rovnez me zarazilo, ze Davidovi uz oznamuji, kde bude v dospelosti bydlet, to by mi pripadalo smutne i u normalniho adolescenta, natoz toho s problemy. Doufam, ze ma autorka tento pristup podlozeny zkusenostmi a znalostmi, na mne to pusobilo smutne, ale soudim jen podle tohoto clanku.
 Jíťa 
  • 

Re: Tak nevim 

(8.2.2010 10:48:34)
Hanči, kolik jsi už vychovala puberťáků? A kolik dětí s citovými, psychickými a jinýmy problémy?

Některým (i úplně normálním) dětem těžko v pubertě něco vysvětlíš. Potřebují vlastní zkušenosti, aby si mohli ujasnit své místo na slunci. Tím spíš ji potřebuje dítě se spoustou různých poruch, které mnohdy rozumem nechápe i ty nejobyčejnější věci.
 VlastaN 


souhlasím 

(8.2.2010 14:05:06)
Naprosto souhlasím, zkušenost je nezdělitelná.
Mílo, výborný nápad, když by tak všechno v životě šlo takto vyzkoušet.
 Razivia 


Re: Tak nevim 

(8.2.2010 11:31:09)
Já si naopak myslím, že to bylo velice dobré řešení. Jestli má nižší inteligenci, nedokáže si představit důsledek svého rozhodnutí. Takhle si tu zkušenost mohl odžít, aniž by to jeho budoucnost definitivně ohrozilo...
 Federika 


Re: Tak nevim 

(8.2.2010 12:42:10)
Hančí,
mám jedenáctiletého syna, nemá nižší intelekt, ale myslím,že to v tomhle případě není až tak důležité...Postup mi přijde skvělý, kdoví, jestli ho taky nepoužiju, když bude třeba~t~. Úkolem rodiče je připravit dítě na reálný život, sama kolem sebe vidím,co někdy dokáže puberta, povolené otěže a stálý pocit komfortu ze strany rodičů...
A možná právě proto,že David to není schopen pochopit až tak zcela běžnou cestou, vysvětlováním, byl tento krok o to účinnější....
 Insula 


Re: Tak nevim 

(8.2.2010 15:01:46)
A mě to přišlo jako skvělé řešení. ~R^
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Tak nevim 

(8.2.2010 17:11:36)
no jo, ale jak bys to chtěla řešit??? Počkat, až z trucu uteče někde, kde ho nebude mít pod kontrolou??? Myslím si,že zahradní domek na vlastní zahradě je dobré řešení.
Z vlastní zkušenosti vím, že děti prostě kromě vysvětlení si někdy potřebují také problém samy osahat. A to nemám nijak postižené děti. Prostě každý se učí stylem pokus-omyl....

Tleskám autorce za to, jak elegantně krizovou situaci zvládla~g~
 hanci neposeda 


Re: Tak nevim 

(8.2.2010 18:03:01)
Ne, nevychovala jsem zadneho pubertaka, i kdyz jsem jim taky kdysi byla. Podle reakci na muj prispevek mam asi jedina takovy pocit, mne proste tohle reseni nesedi (samo o sobe jako vtipna zkusenot pro kluka samozrejme ano). A jak bych to resila? Ja jsem nemela dojem, ze je co resit, kluk nezacal chodit za skolu, nenosil spatne znamky, "jen" se mu nechtelo ucit, dobre, ale to nikomu v puberte. Nebo po tomto experimentu zacal prosit maminku, at se s nim uci, ze nechce uz byt bezdomovec? Mozna stacilo vysvetlit, ze bezdomovec neni povolani, ze se nekdo jim stane casto bez vlastni vule. Co takhle pozvat nejakeho bezdomovce k sobe domu, aby David videl, co to skutecne znamena bezdomovcem byt? Jinak opakuji, ze autorce z mnoha duvodu tleskam, jen ne k tomuto reseni...
 Jíťa 
  • 

Re: Tak nevim 

(8.2.2010 18:13:12)
Tak to máš můj obdiv, pokud jsi ochotná pozvat bezdomovce k vám domů, aby děti prozřely...

A těším se na tvé příspěvky za pár let. Možná se konečně dozvíme, jak vysvětlit cokoliv puberťákovi, který už má pocit, že všechno zná a ví a jediné co nechápe je "Jak mohli takoví debilové splodit tak geniální dítě?"
 hanci neposeda 


Re: Tak nevim 

(8.2.2010 18:57:27)
Jito, to opravdu musi clovek mit nejaky dojem z clanku jen na zaklade vlastnich zkusenosti???? Ty komentujes jen to, co jsi sama zazila???? Pokud vim, prispivaji sem i lide bez deti - to vzdycky jejich argument smetes ze stolu s tim, ze nikoho nevychovali, tak nemohou mit na vec jakykoli nazor? Nebo ho odbydes tvrzenim, az budes mit vlastni deti, tak nam sem napis nejake clanky o nejakych moudrostech, jinak nic nekomentuj???? Doufam, ze autorka clanku je toleratnejsi nez ty a vi, ze jsem komentovala jeji clanek a JEDNO jeji reseni, nikoliv jeji celkovou schopnost vychovavat pubertaka, kterou jsem nikde nezpochybnila... Tu poznamku o zkusenostech jsem minila opet jen na TOTO reseni. Tvoje argumentace mi pripada velice netolerantni!
 Jíťa 
  • 

Re: Tak nevim 

(9.2.2010 8:36:26)
Názor mít můžeš, bohužel není podložený vlastní zkušeností (za to ovšem nemůžeš). V tomto konkrétním případě ho považuju za přehnaně idealistický.

Ano, já komentuju jen to, s čím nějakou zkušenost mám. Všimni si, že pod některými články moje příspěvky nejsou, nebo se netýkají článku samtného, ale jen reaguju na něčí příspěvek - jako např. zde.

Můj příspěvek není netolerantní a ani neměl být. Tvoje reakce na něj mi zase hodně připomíná reakci pubuše na "rozumné domlouvání". Čímž se tě nechci nijak dotknout. Puboš má taky vlastní názory nepodložené zkušeností... A můžeš mu vysvětlovat co chceš, stejně nepochopí dokud tu zkušenost neudělá.
 s s 


Re: Tak nevim 

(9.2.2010 20:37:22)
A Hani, jak by to s tím bezdomovcem probíhalo? Pozvali by si bezdomovce domů, posadili ho na sedačku, a on by začal vyprávět, jak má těžký život, sem tam by Míla prohodila "podívej se, dělej něco, nebo dopadneš jako tento smradlavec" a David by se ho ptal otázky, jaké to je spát pod novinama v křáku? :)))) Tak nevím :))
Souhlasím, že zkušenosti jsou nepřenositelné.
 Pett* (děti 2004, 2006, 2010) 


Re: Tak nevim 

(9.2.2010 11:19:36)
Hanči, ale on už je téměř dospělý. Jestli jsem to dobře pochopila, šel do školy o dva roky později a teď vychází základní školu, tzn. že mu je kolem 17 let. "Sedmnáctiletý klacek" už v pohodě pár příkladů z reálného života rozdýchá i s jeho handicapem. Mně se to řešení moc líbilo a je vidět, že bylo účinné. ~R^~R^
 Hana 
  • 

Nádhera 

(8.2.2010 10:11:37)
Jste skvělá, Vás manžel, rodina. Moc Vám děkuji za tento krásný článek, který mě moc potěšil a dodal sílu překonávat strasti života.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Výborné!!!!! 

(8.2.2010 11:45:36)
Já si myslím, že postup Míly je jednak správný a jednak obdivuhodně zvládnutý... Ono je někdy velmi těžké důsledně dodržet výchovný postup i když jsme o něm přesvědčeni, že je správný. Ale vím, že našemu dítěti je ouzko a rádi bychom mu pomohli. Ale nesmíme ustoupit - David si měl možnost "cvičně" zkusit, co by to reálně znamenalo "být bezdomovcem" a právě pro svůj nižší intelekt byla pro něho tato cesta "vlastního prožitku" srozumitelnější, než mu jen leccos vysvětlovat slovně.
Pracuji na internátě střední školy, kde máme jak učební obory s maturitou, tak běžné učební obory, ale i obory pro děti z praktických škol, takže si myslím, že mám s prací s těmito dětmi - trochu mentálně a sociálně hendikepovanými - bohaté zkušenosti. A mohu potvrdit, že mnohé věci jim nemá smysl verbálně vysvětlovat, prožitek je pro ně mnohem lépe pochopitelný a zapamatovatelný.
A v rodině Míly mám pocit že má David velmi bezpeční citové zázemí, teda že tento "bedomovecký" pokus mohl zvládnout bez pocitu "vyhození" nebo "odmítnutí". Jak to Míla popisuje, tak mu bylo jasno, že pokud mu bude hodně ouvej, může za mámou a tátou přijít zpátky....
Držím palce, aby i další výchova a soužití s Davidem byly takto perfektně zvládnuté a aby David našel své místo v životě.
Simča
 Theend 


Máte můj obdiv 

(8.2.2010 12:08:03)
Vymyslela jste opravdu originální a funkční řešení, jak dostat syna do kontaktu s realitou. Bez konfliktů, poučování, ponižování a rozkazů. Máte můj obdiv, Mílo.
 Binturongg 


Re: Máte můj obdiv 

(8.2.2010 15:42:37)
Autorku velmi obdivuji - ze zkušenosti s prací s podobnými dětmi vím, že není nad praktický příklad.
Pracovat s nimi a sledovat jejich pokroky je radost, ale někdy dá dost práce přijít na to, jak na ně - takže velmi oceňuji nápad ~R^ ~:-D
 Róza - 05,08 


Nadhled 

(8.2.2010 12:22:40)
Tak z takovým nadhledem bych jednou chtěla řešit pubertu svých dětí. Doufám, že se mi to podaří. Zkusím si pro tu dobu situaci z tohoto článku zapamatovat :-). Myslím si, že je skoro jedno, jestli jde o takové dítě, jako je David nebo jiné.
 kreditka 


Nevím co si o tom mám myslet 

(8.2.2010 16:41:53)
Překvapuje mě jistota, že syn bude jednou žít sám. No nic proti, jen že znám taky takový případ z mého okolí, kdy si rodina vzala více dětí z ústavu do své péče a pak je v jejich dospělosti zas do těch ústavů zpátky nastrkala protože nebyly schpné žít sami, vyžadovaly další pomoc rodičů, kteří už chtěli mít klid a užívat si penze...
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Nevím co si o tom mám myslet 

(8.2.2010 16:48:02)
Kreditko, ty tam čteš něco o nějaké jistotě, že syn bude bydlet sám? Míla tam naopak píše, že si není jistá, jestli to zvládne.

 Ivatema 


Re: Nevím co si o tom mám myslet 

(8.2.2010 17:14:56)
Klobouk dolů-velice si vážím všech, co adoptují dítě, zejména těch, které adoptojí dítě s nějakým problémrm. A umět být k dítěti jako je David trpělivá, vyžaduju velikou dávku tolerance.smířit se s tím, že mi doma nevyrůstá "budoucí inženýr", ale rozvíjet ho v rámci schopností a trpělivě mu nechat vše pochopit....gratuluji Vá m. Kéž by se víc dětí z dětských domovů dostalo k tak skvělým rodičům. Prpo mě jsou tito rodiče víc hrdinové a hvězdy než kdejaký sportovec, který se porve, nebo zpěvák, který...však to znáte.
 kreditka 


Re: Nevím co si o tom mám myslet 

(8.2.2010 18:06:03)
Dobře jistota tam přímo není, ale chybí mi tam řešení když to chlapec nezvládne. Mám na mysli tuto pasáž:
"Nepovažujeme za vhodné, aby v dospělosti u nás zůstal"

Je to docela smutný vidět pak jak po letech v rodině musejí děti zpátky do ústavu...
 Ráchel, 3 děti 


Re: Nevím co si o tom mám myslet 

(8.2.2010 18:10:30)
no ale to se v tomto případě přece neděje
 & 


Re: Nevím co si o tom mám myslet 

(8.2.2010 18:10:46)
Kreditko, jestli to tak dopadne, coz si samozrejme nidko nepreje, tak je lepsi, aby se odstehoval driv. Vytvarel si pomalu vlastni socilani vazby. Model, kdy se osemdesatileti rodice staraji o padesatilete dite, neprospiva nikomu..

Nehlede na to, ze o tom ten clanek neni.
 Pawlí 


Líbí se mi to :-) 

(8.2.2010 18:22:41)
Náš syn to ještě nedotáhl na bezdomovce ale zhruba v 6 letech si chtěl najít "jiné rodiče" tak jsem se ho začala ptát jakého chce plyšáka, který batůžek a jestli na cestu housku nebo rohlík. A po kratším zaváhání z něj vypadlo že si myslel jak ho budem přemlouvat a zamykat a takhle že to není žádná zábava a přešlo ho to :-).
 Pavlína 
  • 

Re: Líbí se mi to :-) 

(8.2.2010 21:36:31)
Moje kolegyně má taky zkušenost. Její syn v 16 letech odešel bydlet ke kamarádovi, doma se to prostě nedalo vydržet:-). S mladším bratrem chodil do stejné školy (víceleté gymnázium) a tak o něm měli doma zprávy, do školy chodil. Za cca týden si kolegyně všimla, že mu mladší brácha nosí do školy čisté slipy a ponožky....A tak nenápadně zakročila a začala čisté prádlo schovávat. Mladší brácha brzo začal upozorňovat, že už má jen jedny slipy a jedny ponožky a kolegyně mu říkala však jo, jedny tam ještě máš, ostatní že ještě nejsou vyprané... Další týden měli kluka doma.

 maceška 


Re: Nevím co si o tom mám myslet 

(8.2.2010 20:52:47)
Ale Míla přece o žádném ústavu nepíše, zmiňuje se o chráněném bydlení. To je přece něco úplně jiného. Kéž by pro naše děti bylo více možností chráněných bydlení a chráněných dílen! Nejsou všichni dostatečně zdatní, aby zvládli náročnost samostatného života, ale i tak mohou být užiteční - pokud jim k tomu vytvoříme podmínky.
 Katla 


Ano odborníci to nedoporučují  

(8.2.2010 21:33:39)
a to ani u vlastních dětí s mentání retardací - voz např. Cháb M.: Svět bez ústavů.
Tehle pán se domnívá, že zdravějšímu vztahu rodiš - dítě s postižením, prospívá oddělení bydlení kolem 21 roku dítětě - proto všemožné alterbativy ústavů, dle stupně postižení daného člověka.
 Markéta s párkem 
  • 

Re: Nevím co si o tom mám myslet 

(8.2.2010 22:38:12)
Autorka přece psala, že nad tím přemýšlejí a jako možné řešení se jí do budoucna zdá (konkrétní) chráněné bydlení někde v horách.
 helis78 


Re: Nevím co si o tom mám myslet 

(8.2.2010 23:02:49)
Mně tato slova taky připadala pěkně drsná. Přece když si někoho adoptuji, tak ho beru se vším všudy, tak jako vlastní dítě.~d~
 Federika 


Re: Nevím co si o tom mám myslet 

(8.2.2010 23:19:03)
Hmm,Helis,
a ty považuješ za vhodné,aby s tebou tvé dospělé děti zůstaly bydlet??? Vlastní nebo nevlastní???
Já teda ne a rozhodně se snažím,aby byly schopné v přiměřeném věku odejít a žít si svůj život...Je to vlastně jedna z povinností rodiče, takhle dítě vychovat...
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Nevím co si o tom mám myslet 

(8.2.2010 23:26:07)
No jistě, přece i u biologického dítěte plánuješ, co a jak bude dělat dál. A pokud bude toto dítě mít nějaký hendikep, budeš hledat kde by mu mohlo být dobře... A pokud ti bude záležet hlavně na něm, tak nebudeš chtít dítě vázat na sebe, ale naopak se ho budeš snažit naučit žít samostatně (pokud toho bude schopné) už v době, kdy na něho budeš moci při těchto prvních samostatných krůčcích dohlížet, budeš mu moci případně pomoci, povzbudit ho....
Simča ~b~
 Mortadela 


Re: Nevím co si o tom mám myslet 

(9.2.2010 7:29:03)
No, tak v tomto úryvku já čtu, že autorka to pouze nepovažuje za vhodné. Nic víc, nic míň. Neříká nic o tom co udělá, když se Davidovi osamostatnit nepodaří.
 sarmyn 
  • 

Re: Nevím co si o tom mám myslet 

(9.2.2010 9:31:01)
Kreditko,
ale tohle si přeje každý rodič, aby se mu dítě osamostatnilo a u postižených dvojnásob.
Nevlastní dcera je na vozíku, sama se dodnes neumí oblíknout (10) a hodně špatně mluví. Přesto je fajn myslet na to, až vystřelí do samostatného života...osamostatní se, v podstatě podobně jako David, jen je to u ní naopak, chytrá je dost, jen to tělo stávkuje....to co ty bereš jako samozřejmost, jsou pro tyhle děti a rodiče snová přání..Chce se dívat i z jiného pohledu..:-)
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Nevím co si o tom mám myslet 

(9.2.2010 9:57:49)
Kreditko, že nepovažují za vhodné, aby s nimi v dospělosti syn bydlel, neznamená, že ho hodlají vrátit do ústavu, když se nepodaří žádná jiná varianta, ne?

Mimochodem s tím zcela souhlasím, moji 80letí prarodiče se do posledka starali o svou 50letou mentálně postiženou dceru, a bylo to FAKT HUSTÝ. I když ta situace měla svá "špecifiká", tak naprosto chápu, že ani obecně to není únosnej model.

 DENISA 


Re: Nevím co si o tom mám myslet 

(9.2.2010 15:16:41)
Je docela smutne a zarazejici, ze na zaklade jedne formulace hned odsoudis autorku. Kdyz si vzala tolik deti do NRP, myslis, ze je to krkavci matka, ktera si s nimi v detstvi pohraje a pak je soupne do ustavu? Jen se zamysli co bude dal a asi jako kazdy normalni rodic si preje, aby se dite osamostatnilo. Protoze jeji syn to osamostatneni bude mit o neco tezsi nez ostatni deti, tak urcite uz ted hleda zpusoby jak na to. Z clanku na me dycha hodne odhodlani, obetavosti, pochopeni, a take lasky. Urcite si nemyslim, ze se na nej nekdy v zivote "vykvakne" jen proto, ze uz si po vypiplani tolika deti zaslouzi klid.
 Zuzana, Filip 04+Mandy 06 


Zajímavý experiment 

(9.2.2010 0:37:24)
Jenom si teda neumím představit, že by náš kluk tak ochotně dvě noci někde ležel v lese na prknech jenom proto, že ho tam nějaká blbá máma poslala... Ten kluk musel být fakt trochu zvláštní - tak nějak smířený s osudem – řekli abych šel, tak jdu…
U nás by se po chvíli ozvalo zvonění, obcházel by kolem baráku a kdybychom nevyměkli, skončil by nejspíš u kamarádových rodičů s nějakou vymyšlenou historkou.
S adoptovaným dítětem bych možná přece jen zapochybovala (aby mu někde v podvědomí nenaskočilo, že ho zas odněkud vyhazujou…). Ale nevím - když je pevný vztah, asi to jde.


 sona 
  • 

Re: Zajímavý experiment 

(9.2.2010 7:58:38)
Milá autorko, myslím, že to byla pro Vašeho chlapce dobrá zkušenost. Moc přeju Davidovi i Vám hezký život a mnoho Božího požehnání.
 Maja 
  • 

Re: Zajímavý experiment 

(9.2.2010 21:33:41)
Náš by asi taky dobrovolně nešel, i kdyby si to nakrásně "vysnil". Asi by kolem toho byl dost vyrvál , ale řešení Míly se mi líbí a kdyby bylo s naším konkrétním dítětem realizovatelné tak by to bylo super. Vymyslel sis to tak si to zkus.
 Míla S.(6 dětí v NRP) 


Odpověď 

(9.2.2010 11:53:19)
Děkuji všem za reakce.
Kdo se s takovým typem dítěte nesetkal, asi hůř pochopí můj příběh.
Asi nejvýstižněji to napsala Simča, která s těmito dětmi pracuje.
Zvláštní děti vyžadují zvláštní přístup. Standartní postupy nefungují. Nepomáhá vysvětlování. Tyto děti mnohem hůř chápou. Všechno si potřebují omakat a prožít si.
Vzpomínám si na scénu z filmu Obecná škola, kdy ředitel školy upozorňuje žáky školním rozhlasem, aby v mrazu neolizovali železné zábradlí před školou. Kdo tento film viděl, tak ví, jak to dopadlo.
Taky si vzpomenu na scénu z filmu Knoflíkáři (nejsem si jistá názvem filmu), kdy herečka Holubová vysvětluje Rudolfu Hrušínskému, který kouká na televizi, pije pivo a přepíná jednotlivé televizní programy: „Nic neřeš a nepřepínej.“
Když jsem Davida poslala spát ven, tak jsem si od toho vůbec neslibovala, že by se najednou začal víc učit a vzal si moje slova k srdci, a to napořád. Tady šlo o jeho slova, že „jako bezdomovec nebude muset nic dělat, o nic se nestarat a nic neřešit.“ Tento typ dítěte si velice obtížně dokáže představit důsledky svých činů a slov.
Ještě přidám jeden nedávný příběh:
David donesl ze školy poznámku, že byl hrubý a sprostý k učitelce. Manžel se mu snažil vysvětlit, že učitel je jako veřejná osoba a k takové osobě by se neměl takto chovat. Teď že se to odbylo jen poznámkou v žákovské knížce, ale kdyby se takto choval k policajtovi na veřejnosti, že by za to dostal pokutu. A víte, jak to dopadlo? Druhý den David vítězoslavně přinesl domů bloček s pokutou od policajta. Prostě si to vyzkoušel, jestli to opravdu platí. Pokutu jsem zaplatila já a David si tuto částku poctivě doma odpracoval při domácích pracech.
Davidova budoucnost:
S Davidem o jeho možné budoucnosti mluvíme už teď, protože pořád je ještě ve věku, kdy je ochoten nám naslouchat a brát naše názory vážně. A nikde nemáme zaručeno, že u dítěte s takovou poruchou tomu bude tak i dál. Např. jedním z poznávacích znaků nástupu jeho puberty byl fakt, že názory jeho kamarádů a spolužáků se staly pro něj mnohem důležitější, než co se říká doma. Je snadno ovlivnitelný. To je dobré pro naši rodičovskou výchovu, ale těžké jak obstát mezi houfem puberťáků. Většina jeho spolužáků pochází z dost nedobrého sociálního zázemí. I tam hledá vzory.
Bezdomovce bych tedy domů nepozvala. David by mu rád uvěřil jeho pohádky o bezstarostném životě.
David i přes svoje postižení je téměř samostatný. Kdybych u něj žádala o příspěvek na péči z důvodu nesoběstačnosti a závislosti na péči druhou osobou, asi by mi posudkáři uznali velice málo bodů. Takové dítě ani do ústavu nepatří. Ale zatím sám žít také nedokáže. Práci vykoná, ale jen pod dohledem další osoby a to jen takovou, kde se jedná jen o různé pomocné práce. Byl by schopen pracovat celý měsíc jen za pár korun. Nezná pořádně hodnotu peněz, věcí, ani své práce. Svoji výplatu by byl schopný hned první den rozdat přátelům. Neumí plánovat. A to ještě pořád myslím na ty vychytralce, kterým by naletěl a uzavřel s nimi nevýhodnou půjčku. Vždyť i člověk s normální inteligencí má s tím občas potíže. David nepotřebuje žít zavřený v ústavu. Ale potřebuje chráněné bydlení a pracoviště, kdy by mu někdo zodpovědný pomáhal jak se orientovat v určitých životních situacích.
Bohužel náš dosavadní sociální systém spíš doposud myslí na ty těžší případy postižení a pak takoví lidé, jako je David, končí někde na ulici. Myslím na děti, které odcházejí v dospělosti z dětských domovů. Jenže u těchto dětí v jejich 18 letech nemůžeme mluvit o jejich psychické a sociální dospělosti.
Davida zatím nikam nevyháníme. A pokud mu najdeme vhodné bydlení, má se pořád kam vracet na rozdíl od dětí z dětských domovů.
 Federika 


Re: Odpověď 

(9.2.2010 12:08:53)
Mílo,
já ti tleskám!!!~R^
A ještě jednu věc..Taky mám Davida. Jedenáctiletýho, s inteligencí spíš vyšší..A přesto reaguje podobně jako váš David, velký rozdíl nevidím.Možná jednou tvůj postup vyzkouším~t~
 Jíťa 
  • 

Re: Odpověď 

(9.2.2010 12:17:12)
"jedním z poznávacích znaků nástupu jeho puberty byl fakt, že názory jeho kamarádů a spolužáků se staly pro něj mnohem důležitější, než co se říká doma."

Mám dojem, že to platí všeobecně, nejen u opožděných dětí.
 Kačislava 


Milá Mílo, 

(9.2.2010 13:50:20)
náš osmiletý syn byl do dvou v bio rodině, zanedbaný tak, že nemluvil a skoro ani nechodil, pak rok a půl v ústavu (v 3, 5 letech pořád ještě vůbec nemluvil), má dysfázii, takže špatně mluví a má potíže ve škole (psaní, čtení, matematika...) a jsem zvědavá, zda se nám podaří to někdy úplně napravit. Mentálně retardovaný podle nás není, ale nikdo není schopen rozklíčovat, jaké potíže mu zůstanou a jaké ne. Sama nevím, jak si v životě poradí a dokážu naprosto pochopit, že někdy je nejlepší výklad prostě příklad (taky ho už napadá, že nebude pracovat, tudíž se nepotřebuje učit. Zatím mu to vysvětluju tak, že neuživí toho psa a koně, po kterých touží). Tyhle děti, které jsou vlastně postižené jen málo (a to náš syn je na to, co má za sebou vlastně v pořádku), a nemusejí být ani adoptované (kamarádka má bio dceru s dysfázií a je na tom ve škole i z hlediska okolí stejně), jsou na tom opravdu nejhůř a je vůbec těžké najít odborníky a nějakou správnou cestu. Takže se cítím jako průzkumnice a pionýrka pro rodiče, kteří přijdou po nás, a vy evidentně taky "prokopáváte" nové cesty! Tak držím palce!
 MM, 2 kluci 


Mílo, taky Tě obdivuji...  

(9.2.2010 16:41:12)
... a tleskám Ti ~x~ ! Myslím že Vaše děti mají štěstí mít takové rodiče ~s~ !
 Gladya, bývalá dasa, 


proč ne? 

(9.2.2010 11:55:27)
Autorka to udělala dobře, syna přece nevyhodila,dala mu možnost vyzkoušet si hodně mírnou formy bezdomovectví.
A že nechce aby syn byl v dospělosti závislý na rodičích? Za to jí jen tleskám. Vychovat člověka schopného se o sebe postarar by přece měli chtít všichni rodiče. A chlapec je podle autorky "na hraně" schopnosti žít samostatně. Co nejlepšího může rodič pro takové dítě udělat? Pomoci mu naučit se žít tak, jak bude žít, až tu jednou rodiče nebudou. A že autorka připravuje syna i na možnost chráněného bydlení je naprosto v pořádku.
 Zuuuza 


Re: proč ne? 

(9.2.2010 12:08:46)
Souhlas, Dášo.
 Eva 


Re: proč ne? 

(13.2.2010 21:17:22)
A zkoušeli jste děti s dysfázií léčit energeticky například? Možná jde jen o to obnovit některá mozková spojení.

Jinak též obdivuji autorku článku za její trpělivost, lásku a vynalézavost.~s~~s~~s~
 Žlababa (Postižené Děti cz) 


Výborné!!! 

(19.2.2010 21:20:49)
Moc mne to zaujalo, i pobavilo. Zkusím si to pamatovat ještě aspoň příštích 15 let. Bude se mi to hodit, až bude můj mladší syn taky v pubertě. Úplně jsem si ho představila. A nádhera, jak jste Davidovi našli uplatnění. Celé moc hezké. A navíc léta výchovy v jednom článku :o)
Mílo, seš jednička! Piš, piš :o)

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.