19.2.2010 21:20:49
Moc mne to zaujalo, i pobavilo. Zkusím si to pamatovat ještě aspoň příštích 15 let. Bude se mi to hodit, až bude můj mladší syn taky v pubertě. Úplně jsem si ho představila. A nádhera, jak jste Davidovi našli uplatnění. Celé moc hezké. A navíc léta výchovy v jednom článku :o)
Mílo, seš jednička! Piš, piš :o) |
13.2.2010 21:17:22
A zkoušeli jste děti s dysfázií léčit energeticky například? Možná jde jen o to obnovit některá mozková spojení.
Jinak též obdivuji autorku článku za její trpělivost, lásku a vynalézavost. |
Maja |
• |
9.2.2010 21:33:41
Náš by asi taky dobrovolně nešel, i kdyby si to nakrásně "vysnil". Asi by kolem toho byl dost vyrvál , ale řešení Míly se mi líbí a kdyby bylo s naším konkrétním dítětem realizovatelné tak by to bylo super. Vymyslel sis to tak si to zkus.
|
s s |
9.2.2010 20:37:22
A Hani, jak by to s tím bezdomovcem probíhalo? Pozvali by si bezdomovce domů, posadili ho na sedačku, a on by začal vyprávět, jak má těžký život, sem tam by Míla prohodila "podívej se, dělej něco, nebo dopadneš jako tento smradlavec" a David by se ho ptal otázky, jaké to je spát pod novinama v křáku? :)))) Tak nevím :))
Souhlasím, že zkušenosti jsou nepřenositelné. |
MM, 2 kluci |
9.2.2010 16:41:12
... a tleskám Ti ! Myslím že Vaše děti mají štěstí mít takové rodiče !
|
DENISA |
9.2.2010 15:16:41
Je docela smutne a zarazejici, ze na zaklade jedne formulace hned odsoudis autorku. Kdyz si vzala tolik deti do NRP, myslis, ze je to krkavci matka, ktera si s nimi v detstvi pohraje a pak je soupne do ustavu? Jen se zamysli co bude dal a asi jako kazdy normalni rodic si preje, aby se dite osamostatnilo. Protoze jeji syn to osamostatneni bude mit o neco tezsi nez ostatni deti, tak urcite uz ted hleda zpusoby jak na to. Z clanku na me dycha hodne odhodlani, obetavosti, pochopeni, a take lasky. Urcite si nemyslim, ze se na nej nekdy v zivote "vykvakne" jen proto, ze uz si po vypiplani tolika deti zaslouzi klid.
|
9.2.2010 13:50:20
náš osmiletý syn byl do dvou v bio rodině, zanedbaný tak, že nemluvil a skoro ani nechodil, pak rok a půl v ústavu (v 3, 5 letech pořád ještě vůbec nemluvil), má dysfázii, takže špatně mluví a má potíže ve škole (psaní, čtení, matematika...) a jsem zvědavá, zda se nám podaří to někdy úplně napravit. Mentálně retardovaný podle nás není, ale nikdo není schopen rozklíčovat, jaké potíže mu zůstanou a jaké ne. Sama nevím, jak si v životě poradí a dokážu naprosto pochopit, že někdy je nejlepší výklad prostě příklad (taky ho už napadá, že nebude pracovat, tudíž se nepotřebuje učit. Zatím mu to vysvětluju tak, že neuživí toho psa a koně, po kterých touží). Tyhle děti, které jsou vlastně postižené jen málo (a to náš syn je na to, co má za sebou vlastně v pořádku), a nemusejí být ani adoptované (kamarádka má bio dceru s dysfázií a je na tom ve škole i z hlediska okolí stejně), jsou na tom opravdu nejhůř a je vůbec těžké najít odborníky a nějakou správnou cestu. Takže se cítím jako průzkumnice a pionýrka pro rodiče, kteří přijdou po nás, a vy evidentně taky "prokopáváte" nové cesty! Tak držím palce!
|
Jíťa |
• |
9.2.2010 12:17:12
"jedním z poznávacích znaků nástupu jeho puberty byl fakt, že názory jeho kamarádů a spolužáků se staly pro něj mnohem důležitější, než co se říká doma."
Mám dojem, že to platí všeobecně, nejen u opožděných dětí. |
9.2.2010 12:08:53
Mílo,
já ti tleskám!!! A ještě jednu věc..Taky mám Davida. Jedenáctiletýho, s inteligencí spíš vyšší..A přesto reaguje podobně jako váš David, velký rozdíl nevidím.Možná jednou tvůj postup vyzkouším |
Zuuuza |
9.2.2010 12:08:46
Souhlas, Dášo.
|
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.