| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Děcka, jdeme ven!

 Celkem 197 názorů.
 kattynka a 2 čertici 


Žiji v Praze a na sídlišti 

(14.1.2010 9:11:24)
takže se s maminkama s dětma stýkám, vídáme se na hřištích, momentálně na svazích s bobama, děti se znají, ale nevím, jestli to vydrží a mám i strach až budou větší je pouštět ven. Sama jsem vyrůstala na kraji menšího města, byli jsme furt venku pokud to šlo. V 5 jsem lezla na stromy jak veverka a nikdy jsme se jako děcka venku nenudily. Jenže tam když projelo auto byl svátek, cizího člověka by tam hnedka místní zpozorovali a tak jsme byli relativně v bezpečí. Byla bych ráda, kdyby moji kluci měli kamarády i vedle v baráku a chodili s nima si ven hrát, aby "nesmrděli" jen doma. Ale i tady na sídlišti taky vídám kluky ve věku 8-12 jak tu lítají a hrají si, takže si myslím, že je toho míň, ale stále to je. Jak psala autorka, samozřejmě, je víc strachu, víc zájmů, větší možnosti. Uvidíme.
 Lída+2 


Re: Žiji v Praze a na sídlišti 

(14.1.2010 9:28:34)
Taky jsme se takhle scházeli..nyní je klukům nejstarším 13 a12 a Lukovi 11let...a vídáme se málo....děti mají kroužky....prakticky se všichni nevidí najednou ani o prázdninách-tábory.
Ale snažíme se ..a. to se ještě odstahovali...kdo by byl taky v 2+1 nebo 1+1 s 2 dětma~;(( takže třeba za jednou kamarádkou musíme XXkm,ale pak je vypustíme a vůbec nehlídáme jen se sem tam koukneme z okna.... za zahradou pole......a ta volnost...
 lklasinka 


potřebuji radu 

(17.1.2010 11:28:17)
ptám se mimo článek, asi za 14 dnů nás čeká zápis, mohl by mi někdo poradit jak to probíhá, co budou chtít? díky
 Rosie 


Pouštím je ven nerada 

(14.1.2010 10:52:33)
Bydlíme taky na pražském sídlišti. Děti ven samotné pouštím nerada. Dceři bude 11, synovi 8. Dcerku pustím samotnou, ale jen s mobilem a musí se mi hlásit. Syna samotného nechávám leda před domem na malém kopečku, kam teď chodí na boby a vidím na něj z okna.

Provoz tu je sice minimální, jsme kraj sídliště, ale pod okny les, kde se občas zdržují bezdomovci a jiní podivní živlové (i když teď v zimě asi tolik ne). Navíc od té doby, co nám před 3 lety řádil na sídlišti pedofil a ve veldejším domě málem znásilnil tehdy 11 letou holčinu, se prostě bojím. Uznávám, že se nemůžou pořád držet máminy suklně, ale stejně mám strach.
 kattynka a 2 čertici 


Re: Pouštím je ven nerada 

(14.1.2010 11:41:26)
no nedivím se ti, já mám zatím dětičky 3 a 1 rok, takže to neřeším a rádi bychom se stejně do 4 let stěhovali, ale ono ani malé město ani vesnice ti klid nezaručí, živlů se potuluje všude dost, tresty pachatelů tr. činnosti jsou spíš k smíchu a člověk má pocit, že by ty děti nejradši nechal u sebe až do plnoletosti ~;((. Největší strach mám, že se jim něco stane, že je prostě neuhlídám, ale v určitém věku už stejně o to, abychom je hlídali, prostě stát nebudou. Pamatuji si jak jsem chtěla já chodit v pubertě někam a máma šílela a já to nechápala. No s narozením dětí se to chápání brzy dostavilo~y~.
 lklasinka 


pohoda 

(14.1.2010 13:12:26)
Děkuji bohu za to, že bydlím na vesnici, v zapadlé uličce v domě s velkou zahradou. Prostě je vyhodím ven a jdu něco dělat. Sem tam mrknu z okna, na případný řev nereaguji. Děti jsou 4a 6 let staré. A docela v pohodě se to rozmohlo. Buď si hrají u nás v zahradě, nebo u sousedů. Občas tady bývá i 10 prcků.~t~~t~~t~
 malá evža 


bezpečnostní ohradník  

(22.1.2010 11:17:16)
dobrý den
mám dva malé chlapce a také ačkoli máme poklidný a na prahu relativně bezpečný hřiště jsem se také bála kluky pouštět ale našla jsme jedinou firmu v čr která vyrábí takzvaný bezpečnostní ohradník na děti tak se už bojím méně
je to malinká krabička kterou mají u sebe a když by opustili mnou zvolený okruh okamžitě mi přijde varovná sms na mobil a když si žádný okruh nezvolím tak mi na vyžádání přijde sms s místem na mapě kde se drahé dítko nachází
jediná nedostatečnost je v ceně stojí 4 tisíce ale já to ráda dala pro klid který je tak drahocený pro matku co sláchá ta často o únosech dětí
ráda vám doporučím kde si takovou věcičku můžete obstarat
s pozdravem evženie malá
 Líza 


Re: bezpečnostní ohradník  

(22.1.2010 11:28:03)
Velký bratr se dívá.
Zaplať PB za nesofistikované a normální lidské metody dohledu nad dětma, jako je fyzickej kontakt, zrak a sluch.
 Oggová 


Re: bezpečnostní ohradník  

(22.1.2010 11:29:31)
Kdy přijdou na řadu čipy pod kůži??? ~a~~e~
 myš 
  • 

Re: Žiji v Praze a na sídlišti 

(14.1.2010 15:02:23)
Tady na vesnici si děti venku hrají sami běžně. Je tu taková parta, od 3 do cca 12 let a jsou furt venku před bytovkama, jezdí na kolech na hřiště atak. Takže oproti velkým městům je to jedna z výhod menších vesnic (alespoň něco že jo :-) )
 Lída+2 


Co naděláš 

(14.1.2010 9:24:31)
Já sice děti samotný ven pouštím,ale taky né s lehkým strdcem..a tolik volnosti jako jsem měla já teda rozhodě nemají...třeba jen proto, že bydlí jinde než já....
Chodím je kontrolovat.....nebo na ně dohlížím z okna,ale bylo mám zrušeno socialistický hřiště pod okny s pískovičtem asi 6x6metrů....

A takhle se mi vrací děti po samostatný projíždce na kole.....(pro štourali...předělávka koupelny..koberec šel do popelnice...)
 lklasinka 


Re: Co naděláš 

(14.1.2010 13:22:15)
tak samozřejmě o stavu v jakém se vrací naše děti domů se ani hovořit nedá. občas to z nich strhám vyleju z gumáků vodu. a někdy ani nejdou unést jaký je na nich nábal bláta. ale hlavně že stráví venku aspoň 2-3 hodiny za den.
 Valkýra 


Re: Co naděláš 

(14.1.2010 13:30:25)
Co se týče stavu, v jakém se děti vrací domů, mám jednu hezkou vzpomínku - hrály jsme si s kamarádkou na staveništi (nesmělo se tam) a objevily jsme pod odkrytou zeminou zajímavou růžovou hlínu. Vydolovaly jsme ji a vyráběly z ní hrnečky, korále, všechno možné. Domů jsme došly obalené tou hlínou, měly jsme ji i ve vlasech, oblečení bylo spíš na odpis než do pračky. Máma děsně ječela. Ale hlavní katastrofa ještě přišla - dala jsem ty výrobky uschnout k topení, ale ony se po uschnutí rozpadly a všude byl jemný růžový prach, po celém bytě~t~
V té době mi bylo asi 9, v té době bych asi dceru v dnešní době fakt samotnou venku nenechala. Navíc na to staveniště jsme šly přes zákaz.
 Jája 
  • 

Re: Co naděláš 

(14.1.2010 17:22:23)
Za námi budovali obchvat a bylo třeba podtunelit přejezd pro vlak. Tak přeložili koleje, udělali výhybku, v klídku vybudovali most a pak tam ty koleje vrátili. Když byly složené na hromadě, šla si tam dcera (v té době asi 5 let, školková) s kamarády a kamarádkami hrát. Pražce byly ale čerstvě napuštěné thérem. Naše dítko odešlo se slovy: "Mami, co si mám vzít na sebe, abych to mohla venku umatlat?" Nafasovala postarší oblečení a šla. když se vrátila, tak montér po 12-hodinové šichtě bych považovala za ČISTÉHO!!! Hadry putovaly do kotle, dítko jsem vydrhla Solvínou po celém těle. Nenadávala jsem, stejně měla oblečení, co mohla beztrestně zničit. Podle řeči ostatních byla JEDINÁ, kdo za to doma nedostal. Ostatní dostali přísný zákaz si chodit hrát na kolejnice, naše dítko to tam samotné nebavilo, tak tam taky nechodila.

Razím jednu zásadu: dítko má mít "lepší" oblečení, do školy, do divadla, na návštěvu. A pak povícero oblečení, třeba ze sekáče, co může beztestně zničit. To má na pomoc při práci a na lítanec venku. Taky jsem NIKDY dítko netrestala, když ho roztrho, umatlalo... Jo, když ničilo to lepší, řvala jsem jako tur.
 Lída+2 


Re: Co naděláš 

(14.1.2010 13:41:41)
Není nad to, když mi to dítě takhle přišlo domů asi 3x za týden a já bez pračky~t~
 Ecim 


Re: Co naděláš 

(14.1.2010 14:27:25)
Loni mi syn (t.č. 1,5 roku) chodil domů obahněný úplně celý. Jakmile se začal ráchat v louži, tak už jsem ho nechala, že když se ráchá, tak ať to stojí za to, a doufala, že si to užije a přestane ho to bavit, což se mi splnilo. Ona v tom ale byla i z nouze ctnost, protože mi v té době bývalo špatně (byla jsem těhotná) a nestačila jsem někdy rychle zasahovat.
 štěpánka 
  • 

Re: nemáčet, neprat, odrolit!!! 

(14.1.2010 20:13:22)
: nemáčet, neprat, nechat uschout a odrolit!!! Vyzkoušeno letitou praxí...~y~~y~~y~
 Ecim 


Re: nemáčet, neprat, odrolit!!! 

(14.1.2010 20:17:59)
Štěpánko, díky za tip. Až budu zase těhotná, tak to určitě využiju. ~t~
 štěpánka 
  • 

Re: nemáčet, neprat, odrolit!!! 

(14.1.2010 20:28:10)
~a~~a~~a~ nerosssuuumimmm. Myslíš, že jako sebe budeš drolit? Mým miláčkům je 13 a mimo Prahu se takhle dokážou zřídit kdykoli, nejvíc na kole po dešti. Z tábora jim věci smrděly tak, že prosmrděly celý byt - bahenní smrad.~y~~y~~y~
 štěpánka 
  • 

Re: nemáčet, neprat, odrolit!!! 

(14.1.2010 20:36:22)
Ecim,~2~~2~~2~
Aha, už to vidím, myslela jsem, že reaguju na Lídu. Metodu drolení si ale nenechávej jen na těhotenství...~z~~z~~z~
 Ecim 


Re: nemáčet, neprat, odrolit!!! 

(14.1.2010 21:00:09)
Štěpánko, tam šlo o to, že jak mi bylo blbě, protože jsem byla těhotná, tak jsem synkovi často nestačila zabránit ve skoku do louže. ~t~
 štěpánka 
  • 

Re: nemáčet, neprat, odrolit!!! 

(14.1.2010 21:25:55)
Ecim,
JJ, pochopila jsem to, ale až po opětovném přečtení. Moje původní reakce byla na Lídy nefunkční pračku, ale připojila jsem to za tvůj příspěvek...~j~~j~~j~
 Hilly. 


Re: Co naděláš 

(14.1.2010 16:41:01)
Teda Lído, máte pěkně hnusnej koberec.~y~~t~

 Hilly. 


Re: Co naděláš 

(14.1.2010 16:41:56)
...nedalo mi to, když si na to tak hezky upozornila.~;)
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Sami venku 

(14.1.2010 9:25:09)
Bydlime na malem meste v rodinne vilce, ktera je na rohu dvou ulic - jedna frekventovanejsi. Kluci chodi sami ven na zahradu. Kdyz se dovoli, smeji sami ven 50m pre obchudek, kde je asfaltova plocha, a kde si kreslli s detmi kridami, popr. do teto ulicky chodi na inline, nebo mladsi na kolo - vidime na ulici ale z okna, tekze uplne bez dozoru nejsou.
Ale zase jsou docela prckove.
Na boby sami nechodi, kopecek je vedle koupaliste a nechci, aby je nekdo vyhecoval lezt na led a utopili se.
Bruslit sami nechodi, protoze si neobuji sami brusle, vzdy jdeme s nimi.
 Špendlík 


Re: Sami venku 

(14.1.2010 9:42:33)
My bydlíme na vesnici ve slepé ulici, kde jezdí pouze sousedi. Pod námi je louka a domy jsou v naší řadě a pak za námi. Kluky pustím samotné jezdit na kole před domem, ale každých deset minut kontroluju z okna. Když nejsou před domem, tak je jdu hledat. Jednou se mi stalo, že se starší ztratil - i v tomto prostředí - dole na louce ve vysoké trávě a já běhala všude možně a už málem volala policii. Už jsem si představovala, že ho odvedl nějaký úchyl, nebo někam spadl. Prostě nemůžu vědět co je napadne a kam půjdou - kousek je les - a co tam budou dělat. Fakt můžou narazit na nějakého grázla, nebo někam spadnout a my je nenajdem. Pamatuju toho kluka co zemřel na podchlazení, protože se vydal moc daleko od domu a nenašli ho včas.
Taky jsem prožila skvělé dětství s partou kamarádů u domu, ale bohužel nejsem schopna totéž dopřát svým dětem. Svět mi přijde příliš nebezpečný. Nahrazuji jim to tím, že opravdu chodíme do kroužků a taky do místního skauta, aby si tu partu kamarádu udělali. Navíc mám větší jistotu, že je nebude nikdo šikanovat a tak. Navíc se skauta účastním s nimi a známe se s maminkami a kamarádíme mezi sebou.~R^
 koalka 


Re: Sami venku 

(14.1.2010 13:12:01)
To máte těžký.Někteří lidé děti nesnáší a dokonce jim hrozí fyzicky.Vadí jim např.kreslení křídama,stavění iglů atd.Nejhorší je natom,že sami děti nemají nebo se k nim chovají otřesným způsobem.
 Lída+2 


Re: Sami venku 

(14.1.2010 13:40:41)
Koalko...kluci kolikrát příjdou domů, že na ně někdo řval z okna, ...asi dochodce..., že nemaj jezdit na kole a vůebc né po trávě(je to park na hraní....po trávě se normálně chodí je tam hřiště..)
Tak se vždycky seberu a jdu si sednout ven a čekám kdo se do nich pustí,abych ho zpražila zase já....~t~
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Sami venku 

(14.1.2010 13:43:48)
~R^
 cyann 


Re: Sami venku 

(14.1.2010 13:57:53)
To jsi dobrá, že ho dokážes zpražit. Na našem pražském sídlišti jednomu pánovi (celkem mladému), který si koupil drahý nový byt, postavili kus pod oknem hřiště, a on to nemůže rozdejchat. Pravidleně chodí řvát na maminy, co tam jsou. Můj synek tam jednou dostal kvůli něčemu hysterák, byly mu s bídou dva, a jak já si to odskákala... jen jsem zírala, ani jsem nezvládla otevřít pusu.
A když mě jednou sežval nějakej děda na poště, protože tam byla fronta a synek začal fňukat, tak jsem se ozvala - že je to snad normální a že s tím těžko něco udělám. No, dostala jsem přednášku, jak on vychoval dvě děti, který na slovo poslouchaly a nikdy neječely, jak ty dnešní matky jsou krávy neschopný atd. Fakt čekal na to, že se ozvu, aby si moh ulevit. Od tý doby radši mlčim a tvářim se omluvně.
 Horama 


Re: Sami venku 

(14.1.2010 13:59:02)
On vychoval své děti? Tomu tak věřím, když nemá vychování ani on sám. ~t~ Možná jeho žena vychovala děti...
 Ecim 


Re: Sami venku 

(14.1.2010 14:36:07)
Nebo kecá. Kdoví, jak to u nich doma doopravdy je. Také znám případ, kdy se otec chlubil, jak své děti tvrdě vychovává a jak jsou poslušné. A jednoho krásného dne se ta násilná výchova pěkně obrátila proti němu. Nejstarší synáček mu namlel a bylo vymalováno.
 cyann 


Re: Sami venku 

(14.1.2010 14:00:19)
A ještě - když jsem po narození syna navrhovala na sdružení vlastníků, že bych iniciovala a i částečně financovala zažízení hřiště přímo v atriu našeho bloku, bylo mi žečeno, že ta snaha už tam byla, ale ostatní majitelé se proti tomu postavili. Kdo má ten křik pořád poslouchat, že.
 Zuuuza 


Re: Sami venku 

(14.1.2010 14:28:52)
Tak to je smutné. Jako kdyby tam ty děti byly od 6 od rána do noci, ne?
 Jitule. 


Re: Sami venku 

(14.1.2010 17:03:50)
Nedá mi to, abych nereagovala.
Sama patřím ke generaci, kdy odpolední "lítání venku" bylo úplně normální a provozovalo se všude, na ulici, kde moji spolužáci bydleli, na náměstí, a pod. Luxus byl klepač na koberce, po tom jsme lezli, cvičili na něm. Taky jsme měli kroužky, plavání, gymnastiku, skaut, hudebku...
Dnešní děti jsou ochuzeny o to relaxační nicneděání v partě a klábosení tu u sušáku, tu u panáka křídou na zemi, tu u cyklovýletu s vrstevníky.

K tomu rušení a změně názorů - bydlím na venkově a u sousedů byl stav tak před 2 lety - dva postpubertální synci, věčně se hrabali v autě, otevřené kapoty, dveře, a ŘVALO RADIO. Někdy synci sousedů sami, někdy další, někdy ještě 1-2 slečny.
Jiný soused se z toho mohl pomátnout. Hlasitá hudba, rušení ...
Já to mám na dohled, dobře jsem rozuměla slovům vyřvávaných písní - jen jsem se šklebila.
Počkejme rok, dva, tři a tito chlapci budou na dvorku šeptat, aby se jim jejich udrncaný dítě v kočárku moc brzo nevzbudilo.
UŽ JE TO TADY! Jednomu se narodila dcerka. Rádiům v autě se knoflíky omotávají pavučinami.
 IvNiMaDaPe 
  • 

Re: Sami venku 

(16.1.2010 19:38:02)
Vzpomínám ráda na to, jak jsem řádila venku za barákem, ale nepamatuju si, že bych někdy byla venku s maminkou a myslím si, že to taky nebylo dobře. Mám 4 děti 3,5,7,12 a chodím s nimi pokud to jde a jsme všichni rádi spolu. Ti starší chodí samozřejmě také sami,když mám doma práci. Myslím, že je právě dobře,že si rodiče udělají čas na děti a jdou s nimi ven.
 Myšutka* 


Chodí 

(14.1.2010 9:28:01)
Naše děti chodí "za barák" (Brno-sever). Chodí jich tlupa - 5 dětí. Nejmladší má 5, nejstarší 9let. Musí být ve vymezeném prostoru, kam aspoň jedna maminka vidí a nejezdí tam auta. Zatím to funguje.
 MrakovaK 


Jojo 

(14.1.2010 9:41:21)
Tak s tím článkem plně souhlasím. Žila jsem v malém městě, téměř na venkově. Vzpomínky na mé dětství prožité-prolítané venku s dalšíma děckama jsou asi nejhezčí. Co jsme toho vyváděly, lezly na střechy nemocnice, garáží, na stromy, jezdily s vorem na rybníku, stavily bunkry v kilometr vzdáleném lese. Moji rodiče mají podobné zážitky. Dnes je všude plno aut a ve zprávách plno pedofilů, ale nedovolila bych si říci, že nám při hrách nic nehrozilo. Hrozilo. Pády ze stromů, úrazy na kole, když jsme se proháněly bez dozoru.. Kdo ví, jestli je to opravdu tou hustější dopravou, nebo něčím jiným. Před těmi pár lety se o mě rodiče tolik nebáli, přitom mi hrozilo také plno nebezpečí..
Ještě, když jsem v devatenácti jela do Británie, jako aupair a hlídala jsem 3 děti, nejstarší 8 let, litovala jsem je, že je rodiče nikdy nepustí ven samotné, hrát si, vše je s chůvou či organizované koníčky s učitelem.. Ne, že by měly špatné dětství, ale jsou asi ochuzeny o tu volnost.. A teď, když se podívám na místa, kde jsme se pravidelně každou zimu proháněly na bobech-ještě před 10 lety, tak tam to zeje většinu času prázdnotou. Je to škoda :-(
 Ecim 


Re: Jojo 

(14.1.2010 9:54:16)
Lítání venku je fajn, nic ho nenahradí. Bydlíme na velkém sídlišti a tam děti ven normálně chodí - ale spíš ty větší. Zatím to ale neřeším, moje děti jsou ještě hodně malé.
 Ecim 


Re: Jojo 

(14.1.2010 9:58:59)
Dvě základky máme skoro u domu, a tak děti jednou nebudou muset cestou do školy přecházet silnici, což jsem ráda.
Před pár lety jsme se s kamarády bavili o tom, že když jsme chodili do školy, tak jsme chodili normálně pěšky, ale dneska je tam každé ráno ulice natřískaná auty. Není tam nijak nebezpečno, myslím si, že je to typický příklad degenerace v důsledku přemíry blahobytu a pohodlí.
Jako dítě jsem byla šťastná, že jsem mohla chodit sama ven nebo být doma sama nebo jezdit sama autobusem na mimoškolní aktivity. Větších dětí, které neustále někdo někde vozí, je mi upřímně líto. Chápu to, když je třeba v zimě tma, ale nic se nemá přehánět.
 Ecim 


Re: Jojo 

(14.1.2010 9:59:59)
Protože co je dětem platné, když stihnou deset kroužků, ale nikam si neumějí dojet nebo dojít samy? Záleží samozřejmě na věku dítěte.
 Carlin 


Re: Jojo 

(14.1.2010 10:24:52)
Taky nechápu, že rodiče vozí děti do školy autem, i když to mají kousek. Dcera chodí pěšky (má to teda fakt pár kroků) ale naopak jí ohrožují ta auta, co přijíždí a odjíždí ke škole. Je tam před 8. hodinou neskutečný provoz. Když jsme v první třídě samostatnou cestu do školy trénovali, museli jsme i s kočárkem rychle uskočit, protože do nás couval nějaký tatínek, co už své dítko vysadil a teď honem do práce. ~a~ Kolem lidi koukali a ptali se, jestli jsme v pohodě.
Copak já jsem vysoká, mě by si všimnout mohli, ale malí špunti o výšce kolemstojících kontejnerů jsou fakt ohrožení.
 Ecim 


Re: Jojo 

(14.1.2010 10:38:21)
Ono je kolikrát jednodušš jít pěšky, než se vézt autem. Jsem ráda, že bydlíme někde, kde to děti budou mít všude kousek. Taxikařit až do jejich pubertálního věku nehodlám, ještě by mě za to synové po právu poslali do háje. Vždyť i dítě chce mít klid - přečíst si v autobuse kus knížky, popovídat si po cestě s kamarády a tak.
 Ecim 


Re: Jojo 

(14.1.2010 10:39:59)
Dřív byla výhoda v tom, že většina rodičů musela nejpozději do osmi hodin naklusat do práce a na takovéto přehnaně ochranitelské kousky nebyl čas. A to rozhodně nejsem typ člověka, který by nějak oplakával staré časy - naopak.
 Lída+2 


Re: Jojo 

(14.1.2010 11:26:48)
kluci do školy jezdí BUsem..pokud jsem doma vezu je....ten spoj není ideélní a když je venku -18C a bus v nedohlednu....volají(loni jsem je jela odvíst) BUS přijela ž za hodinu...
Letos je v pondělí amnžel zrovna odvezl.....a BUS prý měl šílený zpoždění....
škola na dojití- nevyhovuje stylem výuky a druhá na dojití- šikana...a drogy(to zase nemám zájem já) a budu radši skoro pubošovi dělat TAXI.
 Taodvedle 


Re: Jojo 

(14.1.2010 11:30:10)
a to je myslim u duvod, ze deti se ze stejneho bydliste ani neznaji, protoze spoustu nechodi na tu stejnou skolu a to dela hodne.
 Lída+2 


Re: Jojo 

(14.1.2010 11:52:47)
Danielo..my jsme v sídlišti, který na radnici přezdívají:" důchodová část" jsou tu malé byty a klukům se odstěhovalo 20 kamarádů....teřba u nás ve vchodě mají kluky 15 a 19 a teď miminko a ty se chtějí taky stěhovat...
to je síla z 18 bytů že....
A ve vedlejších vchodech je to dost podobný....
A na druhý straně chodí s tím klukem na orien´ták.....a na písku, když byli malý jsme seděli vždycky 2 za čas se odstěhovali...a zase další..a zase se odstěhovali...
 Ecim 


Re: Jojo 

(14.1.2010 11:37:48)
Uznávám, že za takovýchto podmínek, o kterých píšeš, je to skoro lepší. Já jsem popisovala zkušenost z vlastního dětství, kdy se do ZŠ dalo dojít v naprosté pohodě.
 Valkýra 


Re: Jojo 

(14.1.2010 11:36:55)
Vyvážení větších dětí do školy autem taky nějak nechápu, ale žiju ve městě s dobrou obslužností MHD. Dcera chodí do školy, kam chodí děti z celého města a okolí, ale je spousta rodičů, kteří vozí děti (puberťáky) autem, i když mají z domova přímé spojení MHD.~d~ Nerozumím tomu a jsem proti nim naprosto krkavčí, protože dcera jezdí sama i do kroužků na opačném konci města a zpět a já přiom mám čas a možnost ji tam odvézt, ale nechce se mi. Je to dažší, pro ni sice pohodlnější, ale pro mě nepohodlné a už jsem starší paní a na pohodlí mám nárok~t~~t~~t~ A z celkového času se tím pro ni ušetří tak 20 minut, zatímco já hodinu procestuju zbytečně a musím si tomu uzpůsobit celý odpolední program.
Jen ale čumím, pro kolik rodičů je i při dostupnosti MHD taxikaření na úkor vlastního času normou~a~ To fakt považuju za užitečnější v ušetřeném čase uvařit dobrou večeři.
 Ecim 


Re: Jojo 

(14.1.2010 11:42:10)
Ano - chápu to za situace, kterou popisuje Lída. Ale to, co odsuzuješ Ty, mi také přijde ujeté. Nehledě na to, že jsem zažila sama situaci, kdy už jsem řadu let všude jezdila sama (pokud bylo světlo) a když mi bylo cca 13, tak si jedna moje nejmenovaná příbuzná vzala do hlavy, že mě bude po skončení jedné mimoškolní aktivity vyzvedávat (na jaře, kdy bylo světlo) a já jsem se mohla zjevit vzteky. A schytala jsem to i od jiných rodinných příslušníků, že co oni by prý za to dali, kdyby jim někdo jako dětem někdo přišel naproti. Jenomže co bych za to tehdy bývala dala já, kdybych mohla jet sama domů a těch cca 20 minut měla od všech svatý pokoj. ~o~
 Lída+2 


Re: Jojo 

(14.1.2010 11:56:20)
No a Luka čeká další dojíždění..do města.....na gyml pokud se dostane...prootže naše město je sice větší,ale 8letý nám zrušili....~d~
Dle kamarádek a známích jsem blázen, že jsou kde jsou a já pro ně tu a tum musím....
Zrovna včera jsem si naložila auto plný bobů kombinéz čepic a rukavic, ponožek, termoprádla.... a vezla je do školy....BUSEm: nepřichází v úvahu...řidič by je s bobama nepustil ....
 Ecim 


Re: Jojo 

(14.1.2010 14:29:44)
Tak držím palce, aby se tam dostal. :-) Osmileté gymply jsou bezva. Já jsem to o rok nestihla, ale všichni mladší příbuzní takto chodili a moc jim to prospělo. Za dojíždění to stojí.
 Valkýra 


Re: Jojo 

(14.1.2010 11:51:54)
Já vůbec přemýšlím, co rodiče vede k tomu vyvážet velké děti po městě autem, i když to třeba koliduje s jejich prací a programem~d~ Já jsem třeba na volné noze a dovolit bych si to mohla, zvlášť teď v krizi, ale zase v krizi víc přemýšlím nad tím, že to jsou vyhozené prachy. Dcera si po cestě tramvají poslouchá mp3 nebo si čte, část cesty jede s kamarádkou a povídají si - ovšem zrovna rodiče té kamarádky se zastávali vození autem, ale dokud to bylo tak ze 2/3 na nás, pak jim najednou MHD přestala vadit~t~ Ale rozhodně si nemyslím, že by cestování MHD bylo extrémní utrpení a nepohodlí~;)
Takže nevím. Buď to ostatní berou jako "normu" a neřeší to anebo se extrémně o děti bojí ~d~
 Taodvedle 


Re: Jojo 

(14.1.2010 11:59:31)
Moje 9 leta dcera ma treningy plavani v jine obci, autem 7 min. autobusem tak 45 min . od domu. musela by jit dvema autobusema. a to je ten problem, ona se boji zaviracich dveri, prestupovat je pro ni nad jeji sily. budeme to ale trenovat. v tom ze ona tam dojede a ja pro ni prijedu. Atletiku ma nastesti u nas tam si dojede na kole.
 Ecim 


Re: Jojo 

(14.1.2010 14:38:57)
V tomhle věku je to v pohodě. Já jsem začala dojíždět také v 9 letech (z nouze ctnost a byla jsem za to ráda, maminka s námi byla sama a musela na plný úvazek do práce).
 Lída+2 


Re: Jojo 

(14.1.2010 12:02:36)
Valkýro....třeb Luk 11let...vím, že by došel...dojel...jezdí dom sám....na BUS čeká zrovna dneska min 30minut....(je mi to jedno)
Ale včera....
konec vyučování: 12:35...na oběd..se dojde cca za 10minut do jiný budovi..a pak zase zpět ke škole na zastávku....ale má lidušku(chodí tam od 5let, kdy nás tam poslalali ze školky- má opravdu nadání)
Takže chodí X let....liduška začíná v 13 hodin...BUS jede v 12:50(byl by bez oběda a stejně přišel pozdě...) nebo 13:30....
TAkže mám od chápavého šefa dovoleno..si středy nadělat..a odejít kdy potřebuju......
A díky krizi prostě nechodíme 2dny do práce..a já nechodím ve středu(vozím další dítě né jen svoje...)

Takže já čekám u školy v 12:35 zvoní v 12:40 jsem s nima v autě..hodím je do jídelny. Kuchařky jim dají přednostně najíst,aby neměli prostoje..takže žádný fronty.....a v 12:55 odjíždíme a učiteli nevadí, že mají kluci cca 5-10minut zpoždění....
nárok na lidušku od 15:15 bude mít Luk až za rok a syn kamarádky až za 2~d~

prostě mi příjde blbost...končit s tím jen pro to, že budu líná si to zařídit...a dovíst je.
 Valkýra 


Re: Jojo 

(14.1.2010 12:08:42)
Lído,
u nás je vožení do krouřků aktuální 4x týdně a na to tedy už opravdu líná jsem~t~
Dva dny v týdnu je mezi začátkem tréninku a vyučováním větší časová prodleva a my nebydlíme na trase, tak to by bylo dopravně složitější třeba zajíždět domů, ale řešíme to tím, že dojde navštívit babičku, která na trase bydlí. Ale zase musí táhnout celou aktovku.
Ale jednou týdně má kroužek jinde, po kterém musí autobusem, který zrovna nejede a musí čekat přes půl hodiny, tak to pro ni taky většinou zajedu, ale to není na opačném konci města.
 Lída+2 


Re: Jojo 

(14.1.2010 12:11:53)
Valkýro já pro něj pak nejezdím..on dojde dom...jedu jen když leje...nebo včera....nechám ho před liduškou....a telefon: " MAminko prosím tě přivez mi lopatu z garáže a rukavice na lyže"děti sochali ze sněhu....učitel to nedal včas vědět..snad do příštího týdne vychladnu..kdyby to dal vědět..mohl si vzít i kombinézu....byl v manžestrákách...to si neodpustím.
Tak jsem jela znova....~o~
 Lída+2 


Re: Jojo 

(14.1.2010 12:13:46)
Valkýro a ještě mě napadlo, že když Luk chodil na horolezení..končilo v 17:30 a další začínalo a končilo v 18:30...pro 15letý...a i ty tam celou zimu vozili rodiče....já bych Luka nenechala zase jít pěšky samotnýho přes celý město...
 Valkýra 


Re: Jojo 

(14.1.2010 12:28:13)
Lído,
já právě nevím, právě třeba ti patnáctiletí, které někam vozí rodiče... Na tohle jsem opravdu líná a krkavčí matka, protože já bych asi opravdu odmítla. Dcera chodí taky z tréninků za tmy, ale pořád v době, kdy chodí lidi z práce a navíc tu funguje veřejné osvětlení. Většinou jdu stejně v té době vyvenčit psa a jdu jí naproti, ale stejně mi město po setmění nepřijde v době do 20 hodin nějak nebezpečnější než za světla.~d~
 Myšutka* 


Re: Jojo 

(14.1.2010 12:19:41)
Valkýro, u nás je to takhle (budu psát co jezdím já, dělíme se s kamarádkou):
pondělí - 13:30 odvoz na soukromou Aj, 15:30 odvoz do turisťáku
úterý - 16:45 odvoz do baletu
středa 15:15 odvoz do výtvarky
čtvrtek - 13:30 odvoz do kytary, 17:15 odvoz do baletu
pátek - 13:45 dovoz z hudební nauky

Pokud bych nejezdila, tak by děcka v podstat+ě nemohly nic z toho dělat. Kluk je ještě maličký (5 let), aby do výtvarky odsvištěl sám, dcera by díky řídké MHD nestíhala. Stíhala by balet, jenže ten je daleko a musel aby tmou projít parkem, který je proslulý přepadáváním. Z holčiček tam sama nechodí ani jedna. Dělíme se s kamrádkou, kamjá vezu, od tama ona vyzvedává a naopak.
 Taodvedle 


Re: Jojo 

(14.1.2010 12:28:34)
Mysutko tak ja ziram, !!! to by me asi trefil slak, nejsem ochotna tohle podnika asi jako Valkyra.
Moje dite si na kytaru dojde, 20 min. pres mesto. na atletiku dojede na kole i zpatku do sileneho kopce. na plavani vozim v sobotu. no a samozrejme zavody .
a to dela jedno dite vse? vzdyt nema ani jedno odpoledne bez krouzku
 Myšutka* 


Re: Jojo 

(14.1.2010 12:44:31)
Danielo, výtvarku má mladej ~t~.
Ono se to táhne tak, že ve školce začala malá s baletem, tančí čtvrtý rok a protože má zdravotní problémy, tak ji v tom podporuji, je to pro ni rozumná forma pohybu.
Aj dělá taky už od školky, navíc je v jazykové třídě a já umím míň než ona, nemohla bych se s ní učit.
Turisťák zvládala sama, dokud nám nerušili v rámci úspor autobus. Musela by teď 2x přestupvat. To je ve velkém městě pro 9ti leté dítko dost náročné. Navíc teď cesta trvá o 1/2 hodiny déle než před tím, takže by nestíhala přijet včas.
Kytaru taky zvládala sama, ale opět sehrál roli zrušený autobus, časově už jí to nevyjde a pan učitel má rozvrh natřískaný, nemůže jí hodinu posunout.

Jinak jí to množství nevadí, pořád má ještě dost času na hraní, četbu, lítání s děckama. Časem asi něco pustí, zatím je spokojená. Příští rok taky budeme domouvat aktivity s tím, že cesta trvá hodně dlouho.

Jo a můžeš si být jistá, že to taxikaření mi leze krkem. Ale mám neblahý pocit, že bezprizorní lítání po venku stačí dvakrát týdně, nerada bych se dočkala toho, že se mladá z nudy přidá nějaké fujtajblové partičce. Dokud je žhavá do tancování a hry na kytaru, tak nechť maká.
 Valkýra 


Re: Jojo 

(14.1.2010 12:54:13)
My se ale pořád bavíme s tím, že máte menší děti. Já ale hlavně nechápu to vyvážení puberťáků. Dcera taky zpočátku brblala, že její spolužáky rodiče pořád vozí, tak jsem jí řekla, že až přijdou na to, že mají velké děti, přestanou, ale oni na to ještě nepřišli~t~ Prostě je asi budou vyvážet do 18 a pak jim koupí auto, ale nestrpí, aby jejich dítě jezdilo "sockou". A to to nejsou nějací programoví snobové, ale prostě za jedinou možnou dopravu považují auto.
Taky umírali hrůzou, když jejich děti jely hromadně na školní výlet starou Karosou~t~
 Myšutka* 


Re: Jojo 

(14.1.2010 13:19:05)
To já se těším na příští školní rok, kdy mi zbyde jenom to večerní baletění. Ale tam to není o pohodlí, ale o bezpečnosti, po setmění to tam neí bezpečné.
 Valkýra 


Re: Jojo 

(14.1.2010 13:20:49)
Když jsem o tom ale mluvila s MM, tak mi vysvětlil, že vyvážení puberťáků celkem chápe, že když se z člověka stane skutečný "autař", který jinak než autem nejezdí a nestresuje ho ani hustý městský provoz a hrozné parkování, považuje totéž za normu u dětí a chce jim ten komfort taky dopřát, protože táhnout aktovku+sportovní tašku tramvají se zastávkou vzdálenou 300m je jiné než nasednout do auta před tělocvičnou.
Že já bych dneska taky asi nejela do supermarketu s krosnou a dvěma taškama, i když jsem to tak dřív dělala, ale dneska jsem zvyklá na auto. Ale holku nutím jezdit kvůli své lenosti jak za krále Klacka. Ale já mu nebráním, aby pro ni jezdil on a nejezdí~t~ Já ostatně ten čas využívám k přípravě večeře.

Ale asi má pravdu, že dost lidí uznává jen auto a vůbec možnosti jiné dopravy neřeší, pokud je k tomu nedonutí situace.
 Daniela 
  • 

Re: Jojo 

(15.1.2010 19:11:50)
Chudáci děti, neznat niž jiného než nějaké pitomé auto.
 Lída+2 


Re: Jojo 

(14.1.2010 12:53:09)
MYsutko a já si říkala jak mám vytížený kluky..to se mají dobře...
Po- NIc¨
ut- trénink 15h nyní jen 1,5hodiny)březen -říjen:je venku kdesi v lese...sraz kdesi v 15 návrat v 19h..(a v 14:15 zvoní..letíme psát poly)..pokud prší není..takže teď zrovna chodí bruslit(ale taky nemusí mít NIC)
ST 13-15:15 liduška
čt- 17:30-19 tělocvična jinak od března do října 16-17 venku....když prší NIC
Pá-NIC
So - závody(v zimě né)
 Helena, tři dospělé děti 
  • 

Re: Jojo 

(15.1.2010 19:10:19)
To jsi teda otrok. My jsme dětem dovolili chodit jenom tam, kam došly samy. Jinak tvoje děti trochu lituju, to nemají ani dvě odpoledne jenom pro sebe? A kdy se jim teda věnuješ ty nebo někdo z rodiny?
 Ecim 


Re: Jojo 

(14.1.2010 14:41:19)
Lído, jak už jsem psala, tak zrovna ve Tvém konkrétním případě to chápu. Ale znám ze svého okolí lidi, kteří takhle vozí děti naprosto zbytečně.
 Lída+2 


Re: Jojo 

(14.1.2010 12:08:59)
Valkýro a pak další co dělám..asi jsem taky blbá...syn má urologický problémy....a našel si kroužek: orientační běh....takže třeba loni v únoru mě málem ranila mrtvice, když syn po kolena chodil po lese....a jeho problémama....uroložka říkala, že když to nebude denně..tak to nevadí...jen dohlídnout na to,abay byl pak zase v suchu...
TAkže pokud není vyloženě super počasí....se manžel sebere a jede s ním.
trenér jich má plný auto a nemůže je všechny kontrolovat. Někdy manžel veze i jiný děti...
A od podzima mi běhají oba....takže soboty jsou většinou tak: ráno zabalíme dresya a dětia jedeme na závody...já si čtu v autě a mám nachystaný oblečení v určitým pořadí a manžel je na startu a v cíli....
Nebo jdu se zimní bundou na start...(někdy i 2km) a pak zase k cíli....

máš pravdu,asi jsem blbá,ale u DAna to nastydnutí musím předejít...nejezdí kvůli tomu na sosutředění....
 Valkýra 


Re: Jojo 

(14.1.2010 12:21:37)
Lído,
u vás je to jiná situace a vůbec netvrdím, že jsi blbá~f~
Ale u nás jsme se dostali do sporu s rodiči, se kterými jsme se střídali v dovážení. Už tak to bylo víc a víc na nás (pracovní problémy těch druhých). Holky navíc bydlí hodně daleko od sebe, ale všechny v dosahu MHD, která jezdí max. po 10 minutách, takže pro toho, kdo měl taxikářskou službu to znamenalo objet celé město a dojet domů mnohem déle než MDH. Pokud se jelo napřed k nám, stejně se ušetřilo sotva 20 minut. Byla jsem to já, krkavčí matka, kdo prohlásil, že od letošního školního roku s tím definitivně končím. Manžel na to nadával už dávno, ale spíš by se přizpůsobil ostatním, aby netrhal partu a jezdil by a nadával by doma. ~a~ Ale s pochopením se to nesetkalo. Ale ujalo se to, nestalo se, ay si ti druzí jen tak jeli pro holku, aby měla pohodlnější cestu~t~
Ale znova opakuju, že se jedná o tramvaje v intervalu několika minut.
 Lída+2 


Re: Jojo 

(14.1.2010 12:34:36)
Valkýro, kdyby byla MHD bylo by to jiný.... co 10minut by byla paráda..to bych se na to vybodla taky....
Kamarádka třeba proto,aby nebyla otrok..nedává kluka na kroužky..nebo jen na ty co nemá daleko od baráku.....aby ho dovedla...tím myslím cca do 5 minut....
 Valkýra 


Re: Jojo 

(14.1.2010 12:41:49)
Lído,
jenže tady spousta lidí i tak považuje za jedinou normální dopravu auto - bez ohledu na to, že děti už jsou dávno schopné dojet samy a jim samým to komplikuje život. A vedou řeči, že bychom to pro ty děti a jejich pohodlnou dopravu měli dělat.
Jenže mně tramvaj s tím, že dítě půjde 300 m ze zastávky pěšky zas tak hrozná situace nepřijde~t~
Ale zároveň se trochu stydím, že jsem líná a odmítám dělat něco, co oni považují za vhodné, ale já v tom vidím jen vyhozené peníze a utracený čas. Ale zase uvařím v tom ušetřeném čase teplou večeři~:-D
 Myšutka* 


Re: Jojo 

(14.1.2010 12:48:32)
Valkýro, kam můžou děcka sami dojít, tam je posílám ~t~. Od chvíle, kdy sami došly do sámošky pro nákup jsem šťastná osoba. V létě je posílm i do vedlejší dědiny, jdou přes pole, pohoda, klídek. Ale u nás ve městě bych si to netroufla. Jak se musí víc jak 1x přestupovat, tak si zatím netroufám.
 Lída+2 


Re: Jojo 

(14.1.2010 12:58:53)
Mysutko já se úplně děsím kolikrát Lukovi budu taxikařit....za rok pokud na to příjde,...a zůstane mi někde na trase do školy kvůli sněhu....~f~
 Ecim 


Re: Jojo 

(14.1.2010 14:52:41)
Myšutko, jasně, chce to postupně podle konkrétní situace a schopností a věku dětí. :-)
 Ecim 


Re: Jojo 

(14.1.2010 14:51:30)
Valkýro, svou roli hraje také to, jak se k tomu staví ty děti. Blbé je, když je rodiče vozí zbytečně a děti to nesnášejí a nestojí o to, ale rodiče jim to vnucují a ještě se natřásají, jací jsou úžasní.
 Valkýra 


Re: Jojo 

(14.1.2010 15:38:46)
Ecim,
tak ty děti to dovážení celkem vyžadují, není nad pohodlí, že~;) Reakce, že by to považovaly za omezování a přílišný dozor, jsem nezaznamenala. Ale dcera ví, že nepovolím, tak už o tom nemluví. Vysvětlila jsem jí, že to má dost nevýhod pro mě a že není na světě jenom ona a její zájmy.
 Markéta 
  • 

Re: Jojo 

(15.1.2010 14:12:17)
Taky znám pár lidí, který všude jezdí jen autem, ačkoliv mají mhd bez problémů v dosahu. Mají malý děti a když s tím děckem (3-5let) někdo (babička, teta apod.) jede tramvají nebo autobusem, je to pro ně svátek a těší se na to. Neřku-li když můžou jet vlakem.
Já mám šestiletou holku a nepustím ji samotnou ani po vsi na chalupě, protože si furt v duchu něco vymýšlí, na něco si hraje, jako si s někým povídá a nedůvěřuji tomu, že by se pokaždé pořádně rozhlídla, když jde přes silnici.
 cyann 


Re: Jojo 

(14.1.2010 14:08:53)
já mám třeba velice nepříjemné vzpomínky z dětství na dojíždění na kroužky - zima, tma, starý ikarusy do kterých všude táhlo a já měla v těch umělohmotnejch kozačkách úplně zmrzlý nohy; párkrát jsem z nějakýho důvodu neměla korunku na lístek a klepala se strachy z revizora, párkrát jsem omylem přejela (byla jsem takové snivé dítě) a pak běžela po silnici zpátky, abych to stihla, večer jsem od autobusu musela ještě kilák pěšky a dívala se do těch rozsvícenejch oken a hrozně jsem se litovala. takže asi budu ta matka, která když bude aspoň trochu moct, tak bude vozit autem i v případě, že by syn už dojel sám. Může to mít zkrátka různý iracionální důvody.
 markéta 
  • 

Re: Jojo 

(15.1.2010 14:14:34)
A nebylo by jednodušší mu koupit pořádný boty, tramvajenku a nějaký obyčejný mobil (kdyby přejel a nevěděl, kde je) :-)
 cyann 


Re: Jojo 

(15.1.2010 17:48:49)
Samozřejmě že bylo ~t~. Z mého dětství pořádný boty nebyly nebo na ně naši neměli, mobily už vůbec ne, tramvajenka se asi nevyplatila... Zvážim to.
 Betina 


chodí, ale jen s někým 

(14.1.2010 9:44:35)
bydlíme na malém sídlišti v menším městě,
děti tady ven docela dost chodí, syn 9 chodí taky,
jezdí na kolech nebo na bruslích nebo s míčem,
ale vždycky jde s někým, nechci aby chodil sám a má příkaz
se pravidelně mihnout kolem oken a ukázat se mi
stejně mám strach, pro jistotu má v kapse mobil, kdyby něco
 malá evža 


obava zda dítě použije mobil když je to důležité ?  

(22.1.2010 11:31:20)
já jsme vyzkoušela tak zvaný bezpečný ohradník a už se mi to vypaltilo
děti mají malou krabičku a ta když jdou přez mnou vymezený prostož okamžitě mi to posle sms a místo kdy se právě nachází
je to řízené přes satelit jako navigace v autě stojí to 4t a mě z toho nemrzí ani kruna doporučuji evženie malá 736 675 272
 Pafča+3(10/02,10/04,1/09) 


Děti samy (?) venku 

(14.1.2010 9:45:32)
Naše děti chodí samy ven na zahradu. Máme ji dost velkou, sice na ně vidím, ale ony nemají pocit kontroly. V naší vesnici není bezpečný obecní plácek, kde by se scházely s ostatními dětmi, ale řešíme to tak, že se sejdou u někoho na zahradě. A myslím, že postupně se vydají i za vesnici.

Ještě k tomu, jak my jsme chodili sami ven. Já si vzpomínám na své dětství u babičky, kde jsem chodila sama ven na "obrovskou" zahradu a za zahradou byla "obrovská" louka a tam jsem trávila sama, nebo s ostatními dětmi čas. Když se na to podívám teď z pohledu dospělého, pořád jsme byli na dohled, nebo alespoň na doslech :-) Ale my měli pocit ohromné svobody bez kontroly dospělého.

A tak myslím a doufám, že to bude i u mých dětí. Podle jejich měřítek svoboda a klid od dospělých, podle měřítek rodičů stále pod kontrolou :-)
 Pafča+3(10/02,10/04,1/09) 


Děti samy (?) venku 

(14.1.2010 9:46:00)
Naše děti chodí samy ven na zahradu. Máme ji dost velkou, sice na ně vidím, ale ony nemají pocit kontroly. V naší vesnici není bezpečný obecní plácek, kde by se scházely s ostatními dětmi, ale řešíme to tak, že se sejdou u někoho na zahradě. A myslím, že postupně se vydají i za vesnici.

Ještě k tomu, jak my jsme chodili sami ven. Já si vzpomínám na své dětství u babičky, kde jsem chodila sama ven na "obrovskou" zahradu a za zahradou byla "obrovská" louka a tam jsem trávila sama, nebo s ostatními dětmi čas. Když se na to podívám teď z pohledu dospělého, pořád jsme byli na dohled, nebo alespoň na doslech :-) Ale my měli pocit ohromné svobody bez kontroly dospělého.

A tak myslím a doufám, že to bude i u mých dětí. Podle jejich měřítek svoboda a klid od dospělých, podle měřítek rodičů stále pod kontrolou :-)
 Valkýra 


Článek k tématu 

(14.1.2010 9:46:10)
Pěkný článek k tématu je tady v Respektu

Patřím k těm dětem, které chodily ven hodně, přiznávám, že občas byly naše aktivity i dost nebezpečné - odlehlá místa, staveniště, opuštěné domy, podzemní prostory.
Dcera má několik kamarádek, ale jen tak ven nechodí žádná. Když jsou venku, tak na zahradě, ale obvykle se rychle přesunou do bytu. Takže venku je hlavně jen s námi - výlety, kolo, koupání, lyže. Je zajímavé, že když ty kamarádky přizvem k našim činnostem, mají postupně menší a menší zájem, jsou prostě celý víkend doma.
 Liška s banem :) 


Re: Článek k tématu 

(14.1.2010 9:52:28)
Já jsem také jako dítě byla pořád venku, bez dospělích. Jenže to byla jiná doba a místo. Moje děti nikam samotné pouštět nebudu. Není tu bezpečno.
 MrakovaK 


Re: Článek k tématu 

(14.1.2010 9:56:07)
I nám se podle mě mohlo cokoliv stát.. Pomatuji, že jeden můj téměř spolužák lezl na kaštan, spadl asi ze 4 metrů, vrtulník ho musel dopravit do nemocnice, byl ve vážném stavu.. Dnes to vynahrazují asi ta auta.
 MsLucii 


Re: Článek k tématu 

(14.1.2010 10:01:58)
Prázdniny po první třídě, naší nejobíbenější zábavou bylo lézt po stromech, ale zrovna bylo po dešti, smekla se mi noha a já spadla hlavou na betonový obrubník od pískoviště, co bylo pod stromem...bezvědomí, krev z ucha, sanitka, prasklá klíční kost a naštíplá lebka...skoro tři týdny v nemocnici.. Následky to na mě nenechalo žádný, ale prostě i tenkrát bylo spoustu věcí nebezpečných...a to ten strom byl ve dvoře, na který měli naši perfektní výhled z okna.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Článek k tématu 

(14.1.2010 10:06:09)
Nas Mates spadl ze zebriku loni v lete, bylo mu 4 a 3/4
a dobry
a nepoucil se ~t~
 Anadar 


Pobyt dětí venku 

(14.1.2010 10:17:37)
Snad poslouží moje zkušenost,jsem malinko starší ročník.V šedesátých a sedmdesátých letech,kdy děcka běžně lítala venku,jsem se tam strašlivě nudila a toužila být doma,hrát si zalezlá s panenkou,jako větší zalízt někam s knížkou.
V devadesátých letech,když vyrůstali moji kluci,trávili čas sami na velké zahradě a kolem bytovky už zhruba od tří let.Ne sami,ve společnosti o něco starších dětí.Samozřejmě pod mírným dohledem,ale v zásadě si dělali,co chtěli.Vše víceméně skončilo nástupem do školy a objevením kouzla počítače.Ven jsem je nedostala,měli jinou zábavu.Jejich vrstevníci také.
Nemyslím si ,že by naše ulice byly nebezpečnější než dříve,protože ty úplně prázdné nebyly ani za mého dětství.Tehdy se už na nich dávno nedal hrát fotbal.Vyrůstala jsem v Praze a přecházet silnice tam nebylo nijak jednoduché,navíc bylo méně semaforů a chodec neměl na přechodu přednost.Ven se chodilo na dvůr, do parku,na různé plácky,třešňovky a tak.Pedofilů bylo v populaci stejně,jenom se o jejich řádění nesmělo mluvit.
Tak si myslím,že chození ven jen tak s kamarády skončilo tím,že televize vysílá celý den,že s počítači se seznamují už batolata a tomu nemůže spíš bezcílné toulání po venku s kamarády konkurovat.
A dalším důvodem možná bude taková ta masáž, že jen kvalitně strávený volný čas(jinak řečeno pod dohledem trenéra nebo aspoň rodiče) dovede naše děti do úspěšné dospělosti.Tenis,golf,keramika ,angličtina,balet jsou nezbytné kroky k tomu,aby naše dítě bylo novým Billem Gatesem.
 Magdina 


Re: Pobyt dětí venku 

(14.1.2010 10:21:32)
Dvojčatsa začala chodit sama před barák v létě (bylo jim 5,5r), Jsou teda jen u baráku, kde menší hřiště bez prolízaček. Vždy se k nim někdo připojil- bu´d holka od sousedů nebo další holka s bráškou vedle z baráku. Holky si kreslí křídama, nosí si ven plyšáky, s klukama se honí apod.
V zimě šli ven sami jen jednou (brzo tma) a stavěli spolu sněhuláka.

 Osamělá 


vesnice 

(14.1.2010 10:25:10)
Já taky vyrůstala na vesnici, do školy chodila sama, lezla po stromech, toulala se docela daleko od domova, i jsme se chodili koupat do 20 m vzdálené řeky a většinou sami. Strach jsem nikdy neměla a byla to paráda. Bohužel si ale myslím, že má dcera tolik volnosti asi nezažije. Ać bydlíme ve slepé ulici, kde domorodci jezdí opatrně, tak 100 od nás se otevřel bar, kam všichni návštěvníci (což naprosto nechápu) dojíždí autama a autama i odjíždí a ti teda jezdí jako blázni. Párkrát skončili i v našem plotě ~q~~q~ Navíc jsem se i zpětně dověděla, že i za mého dětství mělo pár lidí tu smůlu, že narazili na nějakého toho úchyla. ~o~ Pak ta řeka co kolem nás teče, i když se malá učí plavat, zatím jí to moc nejde... Prostě bude více pod dohledem, bohužel. ~;((
 janna001 


Chodit ven 

(14.1.2010 10:25:15)
Docela vám ty vzpomínky závidím, já jsem jako dítě nesměla skoro nikam.Buď na zahradu, nebo sice na kolo,ale jenom na dohled, tak jsem objížděla ten náš dům. Blbý bylo, že jsme měli dům až kousek za vesnicí, takže jsem si pořád hrála sama, ostatní děti chodily jinam.
 1.3Magráta13 


vesnice 

(14.1.2010 10:26:21)
U nás na vesnici je situace přeci jen mnohem lepší než ve městě.
Dcera chodí sama ven cca od 5 let. Tedy, v tom věku pouze před dům, kde jsme udělali se sousedy jakési hřišťátko. Slejzají se tu děti ze vsi, ulice je slepá, provoz téměř žádný, takže se tu dá i jezdit na kole či bruslích. Ideální místo. Tak od 8 let chodí i po svi, vždycky se přijde nahlásit po určité době, intervaly se prodlužují.
 zemanová 
  • 

Re: vesnice 

(14.1.2010 10:42:25)
Ano,my taky bydlíme na vesnici a děti si hrají venku samy.Pro syna chodí od 1.třídy spoluž.nebo kamarádi a jdou ven.Bruslit chodí sám,plavat taky.Oboje umí dobře(je mu 10).Naše vesnice čítá asi 400 obyvatel,spádová škola,požární nádrž,kde se koupe i bruslí,za vesnicí les.Prostě super.Každý zná každého,babky na návsi to mají zmáknuté.Na ledě určitě pokaždé hraje někdo velký kdo pomůže s bruslema(máme je na přezky)a taky děcka chodí rovnou z domova v bruslích.Nádrž je odpuštěná po kolena,aby se nic nestalo.Hodně se navštěvují mezi sebou.Na vesnici je to určitě lepší.Jsem z Prahy,ale nešla bych tam.Jsme 8km od města,je tam všechno a tady se nemusím o děti tolik bát.
 Horama 


Re: vesnice 

(14.1.2010 13:57:53)
Taky mám tu zkušenost, že na vesnici nebo v menších městech děcka pořád vyrážejí v partách kamsi. Na fotbalové hřiště, na místní pískoviště, lézt po stromech apod. Ve větších městech to naopak bez dozoru rodičů nebývá zvykem. Ono to zřejmě dost souvisí s tím, že na vesnici nebo maloměstě se zná každý s každým, nepřipadá nám, že by se tam mohl vyskytnout pro dítě někdo nebezpečný a že kdyby snad, bude to někdo cizí a s tím se děti bavit nebudou - zvlášť ne v partě. Jenže ve městě neznáme ani všechny svoje sousedy z činžáku, natož ty o ulici vedle. ~;((
 Ecim 


Re: vesnice 

(14.1.2010 14:24:02)
Tak to já neznám ani většinu sousedů v paneláku, ve kterém bydlím už déle než 4 roky. V domě samozřejmě každého pozdravím, ale když ho potkám na ulici, tak ho často ani nepoznám a naopak to myslím platí také.
 helis78 


Re: vesnice 

(14.1.2010 19:24:21)
Já jsem teď už taky z vesnice, ale bydlela jsem ve městě asi 30 000obyvatel a trošku bokem, do školy a centra 2km chůzí. Nepamatuju se, že by mně někdo do školy vodil, ale asi jo, i když o 4roky starší sestra se mně vždycky střepala: Nedolízej, apod.~o~ Jelikož taťka dělal na směny a mamka byla dlouho na mateřské, ale chtěla si to hodně ulehčit, tak jsem do žádných kroužků nechodila, takže zbývalo jenom běhání okolo baráku, kamarádů jenom pár ~d~. Mělo to pár pozitiv:naučila jsem se všude běhat - ty 4km denně a taky jsem ráda četla a k tomu jsem moc lidí nepotřebovala. Naši měli o mně strach protože cesta vedla kolem parku a i když jsme měli auto, tak to bylo určeno k jiným - pracovním věcem.
Nyní žijeme na vesnici, která má asi 150 obyvatel, bohužel ani obchod ani hospoda tu není. Pro děti je tu tak akorát kulturní dům - akce asi 2xročně + hřiště na fotbal a tenisový kurt. S manželem máme každý auto, protože on ráno vypadne a nevím, kdy se vrátí. Nejbližší škola 2km ale jen do 5.třídy, děti budou muset dojíždět do města - asi 6km a jelikož je čeká cesta přes celé město + 2přechody frekv. i když policajti ráno pomáhají, tak ze začátku je budeme muset určitě vozit řekla bych tak nejmíň rok až 2. ale určitě jim chci dopřát to, co jsem já nemohla, když je to bude bavit a budou na kroužky penízky.
Naštěstí ti starší 6 a 4,5 si zatím vystačí sami, protože celou vesnicí vede cesta, takže je prostě vypustit nemůžu, pouze když pro ně příjdou starší kamarádi od sousedů a i to nemám jistotu, že se jim opravdu nic nestane. Ale říkám si, že nemůžu být na ně tak upnutá, musím jim dát trochu volnosti, protože stát se jim může něco i na dvorku nebo v zahradě.
 Jíťa 
  • 

není problém 

(14.1.2010 10:46:22)
Bydlím na vesnici, ale provoz je tu možná větší než na sídlišti (silnice 1. třídy se tady kříží s hlavním tahem okresu), na dětské hřiště není vidět z žádného domu, jen z cesty kolem a dětí je tam fůra - v létě.

Jak tak čtu diskuzi, tak spíš mám dojem, že je to problém rodičů. Připadá mi, že někteří ten strach o děti přehánějí. Svět je sice nebezpečnej, ale děti se v něm musí naučit žít. A to dost dobře pod dozorem nejde.

A ještě maličkost: Myslím, že většina dětí začíná chodit sama ven v době kdy začne chodit do školy. Takže ty poznámky o tom, že v 5-ti někdo lezl na stromy, nebo že dneska 5-tileté dítě rodiče nepustí ven, jsou trošku mimo. Myslím, že tady zradila paměť. Ale než mě sežerete zaživa, tak uznávám, že vyjímky mohou existovat.
 Kivík 


Re: není problém 

(14.1.2010 11:38:29)
já jsem teda chodila sama ven od 5 let,ale jsme na sídlišti a pod oknama bylo hřiště,dostala jsem klíče na krk a malou ségru a šly jsme na písek a na kolotoč,postupně jsme mohli i dál (na další hřiště,kam není vidět,ale jen kvůli kopci,všechno je to blízko),když jsem chodila do školy,tak cca od 10 let jsem směla i přes silnici na ,,stavbu" (rozestavěná nikdy nedokončená poliklinika),tam jsme lezli a skákali s děckama po betonových blocích,divím se že se nikomu nic nestalo :) v zimě jsme vytáhli boby a šli jsme na kopec před barákem,relativně tam je vidět a je to od všech paneláků sotva 50 metrů a na brusle šel s náma taťka,zavázal brusle a šel domu :) zdá se mi,že ted děti můžou ven až v pozdějším věku,ale lítaj tu,je tu celkem bezpečno,leckam je vidět,ale na hřiště menší děti choděj jedině s maminkama,a co je mi divný,že dopoledne je tam úplně prázdno a to i když je hezký počasí.
 Klára 
  • 

Dnes je celkově větší strach o děti 

(14.1.2010 10:55:19)
Dnes je obecně větší strach o děti a to nejenom díky větší frekvenci aut a informovanost o "úchylácích". Připadá mi, že jsou celkově větší nároky na rodiče, co se týká péče a strachu o děti. Co dřív bylo normální, to by dnes bylo odsouzeno. Dříve se tolik nelítalo s dětma po doktorech, nezkoumal se psychický stav atd. Já jsem vyrostla na vesnici odřezané od světa, kde projelo 1 auto za den a autobus a stejně sem nikam nesměla. Moje matka byla tak úzkostlivá, že jsem jen z lítostí pozorovala ze zahrady, jak jsou ostatní na hřiště a dovádět a já nesměla nikam. A to mě kontrolovala i na té zahradě.
 cyann 


Re: Dnes je celkově větší strach o děti 

(14.1.2010 14:15:15)
Já si pamatuju, jak jsme si hrály jako děti samy i celkem daleko od domova. s náma i 4leté děti. A měly jsme výslovně zakázáno chodit si hrát do lesa na polomy, které tam napáchala nějaká bouřka, a stejně jsme tam byly pokaždé, když byl čas tam dojít... Mohlo to na nás kdykoli kdekoli spadnout, a pomoc daleko. Rodiče moc neřešili kde jsme, máma řešila nejvíc špinavé nebo roztrhané tepláky. Ale i tenkrát byla v ulici holčička, která s námi nesměla, maminka se bála. No, přežili jsme to nakonec všichni.
 Lizzie 


Re: Dnes je celkově větší strach o děti 

(14.1.2010 14:57:43)
Já chodila na náves také jako malá holčička. Ve 4 - 5 letech určitě. Prostě si nás vzaly na starost starší děti a bylo. A lezly jsme po mnoha místech, i když pár zakázaných taky existovalo (rybník, vzdálený les). A pak mi zas kamarádka jednou vykládala, že měla spolužáky, které až do páté třídy vodili do školy rodiče. Ano, bydlela ve městě, ale stejně to bylo přehnané. Ona (i my) jsme chodili sami už v první třídě.
 Lavina 
  • 

Mám možnost srovnání 

(14.1.2010 11:04:26)
Bydlím totiž ve stejném domku, kde jsem bydlela i v dětství... děti jsou zatím moc malé, abych je mohla nechat venku bez dozoru, ale ty časy, co jsem zažila já, se už stoprocentně nevrátí... v ulici přibylo rodinných domů a tomu neúměrně i aut... hrávali jsme si zcela běžně na ulici a bylo vzácné, když naši hru přerušilo projíždějící auto! Teď? Většina rodin má auta nejmíň dvě a zejména mladí a nově přistěhovaní bez nich nedají ani ránu. Málem mě polilo, když noví sousedi vyrazili na dětské hřiště autem (toto hřiště je totiž asi 400 metrů od konce naší ulice). Kromě toho, že provoz zhoustl, jezdí někteří po ulici jako střely, a to mají sami malé děti, tak by jeden čekal, že budou mít trochu rozumu a pochopí, že v takové rychlosti by asi stěží ubrzdili, kdyby jim z některého domku dítě vyběhlo na cestu... Nechci kverulovat, ale je fakt, že článek autorky ve mně vyvolal určitou nostalgii... "Je jiná doba..." komentoval by to nepochybně můj manžel slovy ze známého českého filmu...
 Theend 


Re: Mám možnost srovnání 

(14.1.2010 19:04:38)
Zkus zastupitelstvu navrhnout, aby vám tam dali zpomalovače. Nejlepší by bylo obejít sousedy a získat jejich podporu. Třeba to nevyjde, ale za zkoušku to stojí. A zvyšování bezpečnosti pro rodiny s dětmi je snad pro zastupitele přitažlivé a ne zas tak finančně náročné.
 Zuuuza 


Re: Mám možnost srovnání 

(14.1.2010 19:23:33)
Martino, tak například u nás o zpomalovače občané žádali. Bydlíme na novém sídlišti na okraji velkoměsta. Dětí je tu jako smetí. Ale zamítli to. Nezájem. Ona ta silnice, co končí v poli, má snad totiž být časem protažena dál.. ~;((
 Lavina 
  • 

Re: Mám možnost srovnání 

(15.1.2010 10:16:24)
Mám za sebou 2 pokusy - bohužel neúspěšné:-(
 Carlin 


U nás ven chodí 

(14.1.2010 11:11:37)
Bydlíme na kraji Prahy (dřív to byla samostatná vesnice) a tady děti tak od 6-ti let ven sami chodí. Teda ne, že by šli nazdařbůh a věděli, že nějakýho kamaráda vždycky potkaj, ale většinou se domluví s nějakou kamarádkou ve škole, že se sejdou na hřišti, na kopci s bobama,... Většinou mi dcera (9 let) řekne, kam jde, ale někdy pak pokračují jinam. Pod dohledem není. Chci, aby byla na mobilu (má ho asi rok, co začala sama jezdit MHD na kroužek)nicméně ho často zapomene doma.

Ale když si vzpomenu, jak jsme se asi tak v 11-12 letech vybavovaly s kámoškama s dělníkama, co v obci kopali kanalizaci a plyn a vodu a jak jsme se bavili přeskakováním těch výkopů,.... Musím věřit, že její anděl strážný je jak Schwarzenegger.
 Taodvedle 


Hrani venku 

(14.1.2010 11:18:41)
Tak me to prijde taky hooodne spatny tredn, deti jsou kazdy den v krouzku, nebot rodice se je boji pustit ven. My jsem hledali nove bydliste i podle toho jestli se tam deti muzou pohybovata sami venku. To bylo pro me jedno z nej. kriterii.

Taky nechapu ze nejsou deti venku na bezpecnem sidlisti.

Uz i moje trileta chodila sama se segrou ven, a taky tudma obcas projizdi auto. je to sice slepa, ale my jsem zacatek slepe, a pak to jde jeste nahoru kde je hodne rodinych domu. takze do hodiny tu tech par aut projede. Od malinka proto deti ucim prochazet silnici, vi kde muze prejit , a kde ne. Ovsem jistotu nemam nidky a nikdy ji mit nebuud, k vuli toho ale nebudu doma deti drzet na retezu.
 Taodvedle 


Re: Hrani venku 

(14.1.2010 11:26:12)
Me obe holky, sly sami v nedeli s kamarady stavet do lesa iglu. museli jit 10 min. pesky ke kamaradum, ty bydli u lesa. Sami presli silnici, starsi se starala o malou. vzali si sane, a i tam bobovali, pod lesem je louka. prisli domu za 3 hod. uplne stastne, sami mi rekli holky ze nejhezci vec na svete je hrat si s detmi venku. Sousedka by takhle nepustila dite nikdy i kdyz uz ma 9 let, je hrozne opatrna, a holka je porad u nas, kde je porad nekontroluji a maji vice volnosti.
 Lída+2 


Re: Hrani venku 

(14.1.2010 11:29:13)
DAnielo...jo vybírat si bydlení..to fakt nehrozí~t~~t~~t~
Jsme rádi, že bydlíme...a zabarákem nám před měsícem zrušili obytnou zonu...takže se tam jezdí i 80~o~ jediný co mě těší, že už kluci nejsou 3letý....to bych umřela strachy....je pustit do garáže....
 Taodvedle 


Re: Hrani venku 

(14.1.2010 11:32:32)
No Lido my si vybirat mohli( ovsem taky podle financi a podle vybaveni obce, ne moc daleko od mesta a presto zadna dira, spis male mesto, dojizdeni do praci i hodinu.) ale stoji to za to.
Skola pres cestu, tu se hodl deti musi naucit prechazet, s velkym hristem kde deti travi i volny cas, za barakem potok, louky a kousek lesy.
Presto pres zimu, kdyz treba neni snih moc deti venku neni, nebot tu mame jen tak 10 deti, ale nastesti se vsichni znaji a kdyz je hezky jsou venku porad.
 Insula 


Re: Hrani venku 

(14.1.2010 12:22:46)
Máme zahradu, tak mohou děti v pohodě ven sami. Navíc na ně vidím z okna. Přesto čím jsou starší, tím méně chtějí chodit ven. ~n~ Nechápu proč? ~d~ Když tam s nimi budu, tak v pohodě, ale sami tam být nechtějí. ~a~
 Vaal 


Problém bude někde jinde 

(14.1.2010 11:21:42)
Uznávám, že auta jsou neuvěřitelný strašák, taky vůbec nevím, jak to budu řešit, až budou jednou děti chodit do školy, ale nezdá se mi, že by to byl ten hlavní důvod. Vliv na to bude mít to, že se dnes děti rodí podstatně starším rodičům a ti k výchově přistupují více úzkostlivěji.Dříve si rodiče prostě museli zvyknout na to, že dítě někam odloží(jesle, školka, nemocnice) a tam se o něj dobře postarají, museli tomu věřit.Tak nějak se museli přestat o děti tolik bát, když je celý den neviděli. Vliv na to bude mít i klesající porodnost, prostě začalo být méně dětí a ty už k sobě měly delší cestu se navzájem najít. Teď je těžké říct dítěti"běž si hrát ven", když tam nikdo není.Když si hraje více dětí, je více malých svědků pro cokoli a dítě je více v bezpečí.

Já bych teda byla radši, pokud by mé dítě bylo šťastným dítětem ulice, než precizním hráčem na piano, housle, či mohlo předvádět své perfektní gymnastické umění na školních besídkách. Organizované hry ve skautu, pod dohledem dospělého, jsou úplně něco jiného, nemůže to rozhodně spontánní dětské dovádění nahradit.
 Ecim 


Re: Problém bude někde jinde 

(14.1.2010 11:33:50)
Nejlepší je zlatá střední cesta. Nedávno jsem četla nějakou knihu od jakéhosi západoevropského psychologa a ten mi mluvil z duše. Děti potřebují jak pevný program jako různé kroužky, aby rozvíjely svůj talent, ale i volný čas, kdy si mohou dělat, co je baví - jít ven, číst si doma knížku, chvilku si zahrát něco "neškodného" na počítači apod. Popisoval, jak je důležité, aby děti získaly pojem o čase a prostoru, že je jim houby platné, když stihnou x mimoškolních aktivit, ale za tu cenu, že je všude někdo vozí autem. Když vidím oba extrémy, tak je mi z toho nanic. Ale neřekla bych, že by dnes děti chodily na kroužky o moc víc než my. I za svého dětství jsem znala pár dětí, kterých mi bylo neskutečně líto, protože měly čas organizovaný div ne na minuty a za zády nějakého neadekvátně pečujícího dospělého. Rozhodně to není specialita dnešní doby.
 Taodvedle 


Re: Problém bude někde jinde 

(14.1.2010 11:42:59)
Ecim ale nebylo to tak extremni jako dnes.! a jasne cas na volne hrani je stejne dulezite jako rozvijet svuj talent.
 Ecim 


Re: Problém bude někde jinde 

(14.1.2010 14:31:25)
Co máš na mysli? Volné pobíhání dětí venku nebo přehnaná přetíženost kroužky?
 MM, 2 kluci 


S tím věkem rodičů teda nevím... 

(19.1.2010 21:41:14)
... - já bych naopak spíše řekla, že mladé maminky jsou častěji vystrašenější, ještě nemají ten nadhled, nechají si kdeco nakukat od leckoho z příbuzenstva (ti do ní také víc hustí, když je mladá a "nezkušená"), pak jsou z toho nejisté, zakřiknuté, nechtějí nic "udělat špatně"...

Já mít děti v mladším věku, byla bych asi mnohem méně vyrovnaná, měla bych v řadě věcí mnohem méně jasno (pro sebe), myslím že bych to asi moc nezvládala, to až p té 30ce jsem si to pomalu dokázala představit...

Takže já si myslím, že o věku to spíš není. Ale vím asi co myslíš...
Také dnes vidím takový trend, že jsou rodiče (aˇuž mladší či starší) příliš úzkostliví, nikam děti nepuštějí ani když ty by to zvládly, vozí je všude možně i přesto že by to šlo jinak...
Je i více informací o všem možném - což na jednu stranu je dobře (co bych dělala bez internetu ~;)?), ale na druhou stranu pak má člověk i těch negativních a dostrašujících informací někdy až moc - a pak se i více bojí (obecně a zejména o děti)... ~a~

Dnes jsme byli se starším synkem u zápisu, školy máme kousek (necelých 10 minut pěšky), musí přes jeden přechod, ale celkem přehledný a je to tu spíš klidné sídliště na okraji Prahy. Myslím že zpočátku budu synka doprovázet a pak už to časem určitě zvládne sám (a bude na svou školáckou samostatnost hrdý :-)). Ale znám tu maminky které bydlí ještě blíž k té škole a dítě by do té školy samo chodit nenechaly...
 Miilu 


Vesnice 

(14.1.2010 12:04:16)
My bydlíme ve středočeské vesnici, asi 400 stálých obyvatel. Mám dvě holky, starší bude teď 5 a mladší je 2,5. Je tu v ulici víc dětí, většinou 6-8 let, kluci, a starší s nimi chodí ven sama v podstatě od 4 let....může tu lítat v ulici, může k nim, oni k nám, ale vždy při přesunu někam se musí nahlásit, abych věděla, kde aktuálně je. byl to docela boj, než se to naučila, ale už to zvládá, stačí když na mě křikne přes plot, že jde tam a tam. Kousek je les, tam sama s klukama nesmí, protože jsou tam velké strže a loni tam jezdilo hodně náklaďáků vyvážet hlínu (kopali kanalizaci)a pod kopcem je hřiště, tam loni s klukama nesměla, ale letos jí už asi budu pouštět, když dojdu na konec ulice, uvidím tam.
Mladší chodí se mnou, nebo spíš já s ní, jsou tu i děti v jejím věku, takže jednou jsme u nás, jednou u jedněch sousedů, jednou u druhých....
 cyann 


Re: Vesnice 

(14.1.2010 13:41:41)
My ted bydlíme v Nizozemí, ve středněvelkém městě, ovšem klidné čtvrti. Pro lítání venku pro děti je to tu naprosto ideální - syn chodí "sám" cca od 3,5 let, s dětmi na plácku před domem a přilehlých ulicích, kde jediné nebezpečí představují kola. Když ho neslyčím dýl než 5 minut halasit, jdu ho z okna zkontrolovat nebo hledat. S dětmi se navštěvují i doma, konečně se mi podařilo mu vštípit, že než jde k někomu dovnitř, musí mi to nahlásit. předtím jsem jak blázen obíhala sousedy... Sousedi se znají a vřdycky někdo má přehled, kde děti jsou, občas si s nima někdo z dospělých venku hraje. Nebezpečí jsou tu určitě taky, ale prostě je těch dětí víc a ta sousedská kontrola je silnější.
Bojím se toho, až budeme zpátky v Praze. Podmínky by tam sice taky byly - sídliště na kraji města, skorouzavřená atria s hřišti, jen malý provoz místních. Ale děti tam venku vidět nejsou. A když tam ten můj bude jediný a ještě se bude nudit, tak koho si ten úchyl asi vybere...
 Pett* (děti 2004, 2006, 2010) 


Lítání venku 

(14.1.2010 14:41:00)
tak k tomu taky mám něco ze svého dětství :-) bydleli jsme v okrajové části města, sama jsem chodila ven často, řekla bych, že s tím moji rodiče neměli problém. CO si tak vzpomínám, mohlo mi být tak 5 let. Kamarádilo nás asi 5 holek, sem tam někdo chyběl nebo nás naopak bylo více, drandily jsme kočárama s panenkama a vozili se busem MHD z konečný stanice o zastávku níž a pak pěšo zpět, bylo to celkem daleko, dřív nebyly zastávky na každým rohu jako teď:-) No ale dovedete si to dnes představit ????? Než nás 5 malých holek nalezlo do busu s kočárkama a pak zase vylezlo ? Však ten řidič musel mít zpoždění už na tý konečný stanici :-D a nikdy se nám nestalo, že by nás vyhodil, řval na nás nebo něco podobnýho. Naopak s námi přátelsky rozmlouval ve smyslu "tak co holky, máte ty mimina hodný" nebo a "kam to bude?" a tak podobě. Umíte si to dneska představit ??? Já absolutně ne. Je to škoda, ale zas mají dnešní děti jiný možnosti, který my jsme neměli.
 Sisi + 2 + bříško 


Jak kde 

(14.1.2010 15:30:16)
Taky si vzpomínám, jak jsme řádili venku a jen jsme položili aktovku, už jsme se dívali z okna, kdo je venku. Dneska bydlíme s dětmi na takové skoro vesnici a řekla bych, že děti je tu dost, ale maminky s nimi chodí spíš do města na hřiště nebo jsou děti doma. Dost dobře to nechápu, syna pouštím ven samotného, má 5let na zahradu, ale na ostatních zahradách, kde by mohly být děti je pusto prázdno. S kým si venku pokecám, tak se sousedkou důchodkyní. Je mi z toho taky smutno, protože jsem si myslela, že tady nebudou mít děti o kamarády nouzi, ale tady je to asi problém maminek,které raději trajdají po městě, zajdou na kafíčko, či vínko a dítě se musí spokojit s dětským koutkem, případně hřištěm, kde potká pokaždé někoho jiného.
 cyann 


Re: Jak kde 

(14.1.2010 16:18:04)
Já mám podobnou zkušenost - u rodičů, v mém rodném domě, se zahradou, ulice končí v lese. Představovala jsem si, že syn tam bude moci řádit s kamarády podobně jako já v dětství, i tehdy tam bylo spousta víkendových dětí, co tam jezdily na chaty. Ale dneska ty děti co tam jsou nejsou vidět ani na zahradách, natož aby chodily úplně ven. Hned vedle postavili nový barák sousedi, co mají holčičku stejně starou jako je syn, ale oni tam snad vůbec nejsou, maminka s ní jezdí po příbuzných a po návštěvách a po akcích ve městě. Asi se tam cítí opuštěná na samotě, opečovávat zahrádku jí nebaví. Nic proti, jen nevím proč tam tedy vlastně bydlí a nekoupili radši luxusní byt ve městě.
 Ecim 


Re: Jak kde 

(14.1.2010 16:31:53)
Cyann, to je přesně ono. Člověk musí hodně zvážit, kde chce bydlet, aby pak nepostavil nebo nekoupil dům na venkově a pak toho hned nelitoval a při každé příležitosti neunikal.
 Viktorka, zatím 0 
  • 

Doby dávno minulé... 

(14.1.2010 15:47:08)
Taky s nostalgií vzpomínám na dobu svého dětství, kdy jsme se nemohli dočkat, až zmáknem úkoly a vypadnem ven z domu...
Vraceli jsme se až na večeři a naši rodiče ani nevěděli kde a s kým vlastně poletujeme po blízkém i vzdáleném okolí. Naši generaci nikdo nemusel k pobytu venku ponoukat, spíše nás za deště težko udrželi doma :-)
Doba se bohužel mění a jako budoucí mámu (aspoň doufám :-) ) mě mrzí, že naše děcka tuhle "volnost pohybu" těžko poznají s ohledem na zásadní změny, které ve společnosti proběhly.....
Problémem jsou řidiči bez hlavy a kouska zodpovědnosti (zvýšený provoz sám o sobě by tak nevadil, kdyby za volantem seděli jen ohleduplní lidé), dealeři drog schopní rozbalit svůj "stáneček" přímo před školním vchodem, problémem jsou bandy výrostků, kterých si v rodině příliš nevšímají a oni jsou pak z dlouhé chvíle schopni mladším či slabším nabančit do bezvědomí, problémem jsou pedofilové a jiní úchylové (promiňte mi ten výraz, ale jiný mě nenapadá, vím, že ti lidé jsou nemocní, ale nejsou na hlavu, takže pokud by byli soudní, brali by léky a byli sledovaní lékařem), o jejichž pobytu, pohybu a činech dnes bohužel nemá policie ani potuchy a zjistí to, až je něčí dítě nalezeno v lesíku pod listím...
Tyto obavy naši rodiče mít nemuseli, hajzlíci byli v pasťáku, dealeři ve vězení a pedofil se denně musel hlásit na policii v místě momentálního bydliště...
Pro naše děti je to škoda...několikanásobná...my jsme se večer nebáli, oni se bojí, my jsme nebyli zvyklí mít rodiče furt za zadkem, oni mají, byli jsme v mnohém daleko samostatnější,kreativnější, uměli jsme si pohrát se dvěma obyčejnými klacky a kouskem hadru :-), neseděli jsme pořád u playstationu,neměli většinou nějaké to kilo navíc, znali jsme v okolí svého bydliště každý strom (ze kterého jsme dokázali viset hodiny..moje neteř už na strom ani nevyleze, neumí to :-( ) a každý lesní chodníček.
Možnosti vyžití dětí bez dozoru dospělých žádný kroužek nenahradí, neb toto nabízelo mnoho zkušeností bez "mentorování" dospělých o tom, co se dá a může a naopak, byla to nenahraditelná škola vlastních pokusů a omylů, doprovázená rozbitými koleny (které nás většinou neponoukaly k srdceryvnému řevu, neboť to bylo "normálka")či nějakou tou zlomeninou v horším případě, roztrhanými tepláky... a dneska je daleko více úrazů dětí...
Bohužel zřejmě není návratu...ani pro rodiče, ani pro děti...
 lucyová (kluci 07/2006 + 05/2008) 
  • 

Co s tím můžeme udělat 

(14.1.2010 17:12:04)
Jak čtu vaše příspěvky, nevypadá to tak úplně beznadějně. Zdá se, že je to hodně o nás.
Dovedu si představit, že když bude venku skupinka dětí, stačí třeba i 3, přitáhne to další děti, které ukecají své, dosud ne tak odvážné, :-) rodiče.

A ty argumenty proti:
Auta - jediný argument, který beru. To je opravdu problém, téměř všude, nezbývá, než dětem vymezit prostor pro hraní mimo silnici, vždycky se nejaký najde, pokud člověk nebydlí v centru města (ale v centrech děti nechodily jen tak ven ani dřív - aspoň co vím od vrstevníků, kteří tam vyrůstali).
Úchyláci, výrostci, drogy apod. To bylo i před 30 lety, jen to nebylo tolik vidět (a nybyly toho plné noviny a televize). Sama mám nepříjemné zážitky s úchylem v lese - ano, v tom, kde jsme s kamarády tak idylicky lítali :-) Idylka skončila, když mi bylo asi 13. S kamarádkou jsme opakovaně narážely na exhibicionistu. I když byl asi neškodný, jak už tihle bývají, bylo to velmi nepříjemné, jak se vždy někde náhle vynořil, zcela zjevně nás pronásledoval. My pokaždé utekly a nic se nestalo, ale dodnes si pamatuju, jak se mi klepaly kolena. Vyřešily jsme to tím, že jsme do lesa po zbytek letní sezóny ani nepáchly. Další rok už tam nebyl :-) Ale to už jsme taky byly pomalu ve věku, kdy lítání po lese ustávalo.
 Zuuuza 


Re: Co s tím můžeme udělat 

(14.1.2010 19:28:20)
Lucyová, a u nás v ulici je chlap, který je trochu na hlavu, blázen. Mluví si sám pro sebe, sem tam se zastaví na místě, sem tam vytáhne penis a prostě stojí uprostřed chodníku.. Sem tam se vymočí u domu apod. Za bílého dne, kdykoli. A to tu bydlí spousta malých dětí. Tak je pak pusť ven ~;((
 Eva 
  • 

POKUD TO NENÍ NEZBYTNĚ NUTNÉ, NECHODÍ SAMA 

(14.1.2010 19:00:28)
Patřím mezi úzkostlivé rodiče a nejsem sama.

Bydlíme ve dvacetitisícovém městě, kde si nikdo nikoho nevšímá.
Nevšímá si ani jeden druhého v domě. Děti tu jsou na obtíž, řvaní pod okny se neustále řešilo na "domovních schůzích" a proto i děti přestalo bavit chodit ven.
Jsem nervozní, neklidná, když je malá někde za barákem a ona sama pochopila, že z lítání po venku nic nemá. Před domem hlavní silnice, za domem plácek, kde je mizerné pískoviště, o které už nemá zájem a jedna houpačka, o kterou bojuje vždy několik dětí. Ani ve snu by mě nenapadlo, aby šla někam, kde na ni neuvidím.
A to je velice samostatná. Není bojácná, jen ví, co všechno se může stát.
Říkám jí, že jí věřím, lidem ne.
Před nedávnem kousek od nás zavraždil pedofil chlapce, který si směl chodit hrát do parku. Určitě tisíckrát od mámy slyšel, že se nemá bavit s cizími a přesto jednou neposlechl, jednou se nechal zlákat a ...
Máma to nezvládla, už je taky po smrti.
I já jsem chodívala celé dny kolem vesnice u starkej na Slovensku, chúďa, nevěděla o nás i celé hodiny, jen hladová jsme došla domů na kus jídla. Krásné časy.
Žilo se v domnění, že úchylové nejsou, o pedofílii se nemluvilo a kdo tím trpěl, byl v base. V novinách bylo víc pozitivních zpráv, protože v socialismu přeci jinak žít nelze.
Vzpomínám ráda a stejně tak ráda bude vzpomínat má dcera, jen na jiné vzpomínky. Je jiná doba, jiné zájmy ...
Kdybychom měli možnost tolika vyžití my, taky bychom nejspíš nelítali celé dny venku.
Ano, jsem starší rodič a co? Mám i dvě dospělé děti a i u nich to bylo stejně. Od baráku se nesměly hnout. Les jsme měli tehdy kousek. Nikdy tam nesměly sami.
Když jsem měla syna v kočáru, dnes je mu dvacet, unesla poblázněná zdr. sestra kočárek s malým Tadeáškem. To všechno vás poznamená.
Každoročně zveřejňují koncem roku fotografie pohřešovaných dětí.

Copak Vás to nechává chladnými?

Mě tedy ne a proto, pokud si myslím, že dokážu svoje děti ohlídat a přitom je neomezuju v rozletu, ke kamarádům chodit smějí, do kroužků taky chodí, kontakt s kamarády mají, tak to udělám.
Ony nevědí, oč přicházejí. A já nebudu tak hloupá, abych jim to vykládala a vzbuzovala v nich lítost nad tím, že nevědí, jaké to je být samo v lese, samo za městem ...
 Ecim 


Re: POKUD TO NENÍ NEZBYTNĚ NUTNÉ, NECHODÍ SAMA 

(14.1.2010 19:09:21)
Evo, rozumím. Jsem dospělá, ale do lesa nechodím - sama ani s dětmi. Když se odněkud vracím pozdě večer, tak chci, aby mi manžel přišel naproti. Jako plnoletá jsem si mohla chodit, kam jsem chtěla, ale jen pod podmínkou, že budu mít doprovod až před dům. Ale já bych se bez doprovodu stejně bála jít. Dnes mi podle mého názoru nehrozí o nic méně nebezpečí, než kdyby mi bylo 18. A je mi fuk, co si kdo o tom myslí. Se svou dcerou (pokud budu někdy nějakou mít) to jednou budu dělat stejně.
Jako dítě jsem sice od 3.třídy jezdila na mimoškolní aktivity sama, ale ty se konaly hned po škole, takže jsem do tmy byla doma a pokud ne (v zimě), tak mi někdo přijel naproti. (Za tmy mi to nevadilo, naopak.)
 Eva 
  • 

Re: POKUD TO NENÍ NEZBYTNĚ NUTNÉ, NECHODÍ SAMA 

(14.1.2010 19:16:39)
Díky, už jsem si říkala, jestli jsem sama. A zrovna jsem ve zprávách slyšela, že v Karviné pedofil zneužil dvě děti. Pak si pusťte děti ven.
 Zuuuza 


Re: POKUD TO NENÍ NEZBYTNĚ NUTNÉ, NECHODÍ SAMA 

(14.1.2010 19:31:37)
V Orlové. Žila jsem tam 19 let... Brr..
 Eva 
  • 

Re: POKUD TO NENÍ NEZBYTNĚ NUTNÉ, NECHODÍ SAMA 

(14.1.2010 19:42:45)
Aha ... ano, teď jsem to četla na netu. Myslím, že to kde, není až tak důležité, jako to ... co udělal. Dneska Orlová, zítra jiné město ...
 Zuuuza 


Re: POKUD TO NENÍ NEZBYTNĚ NUTNÉ, NECHODÍ SAMA 

(14.1.2010 19:44:03)
Jj, to je pravda. Ale když je člověk odtamtud, tak běhá mráz po zádech ještě víc..
 Eva 
  • 

Re: POKUD TO NENÍ NEZBYTNĚ NUTNÉ, NECHODÍ SAMA 

(14.1.2010 19:49:43)
Vím, znám ... Havl. Brod je kousek od nás ... Jakub ...
 Ecim 


Re: POKUD TO NENÍ NEZBYTNĚ NUTNÉ, NECHODÍ SAMA 

(14.1.2010 20:16:36)
Kousek od našeho domu kdysi vybouchla bomba. V místě, kudy jsem skoro denně chodila spoustu let.
A jednou jsem byla přepadena. Krátce po poledni a také v místě, kudy jsem pravidelně chodila.
 Zuuuza 


Re: POKUD TO NENÍ NEZBYTNĚ NUTNÉ, NECHODÍ SAMA 

(14.1.2010 20:19:46)
~;((~x~
 Eva 
  • 

Re: POKUD TO NENÍ NEZBYTNĚ NUTNÉ, NECHODÍ SAMA 

(14.1.2010 20:56:00)
Je to děsný ... určitě jsi pak začala přemýšlet trochu jinak. Ale člověk nemůže žít pořád ve strachu. Časem si oddychne, jen nesmí moc. Já jsem vlastně pořád ve střehu a nejen ve strachu o děti. O tom, čím jsem si prošla, jsem tu už psala do jiných diskuzí a přesto ... malou pustím i samotnou ven. Jinak by nás strach úplně sevřel. A stejně lidem nevěřím.
Stejně se bojím, i když si říkám, že bych měla být víc uvolněná.
 Tenna /2 


Re: POKUD TO NENÍ NEZBYTNĚ NUTNÉ, NECHODÍ SAMA 

(15.1.2010 0:24:17)
Evo, tyto případy jsou samozřejmě otřesné. Také mne zasahují a také se bojím. Ale nemohu přeci děti vychovávat ve strachu, nemohu jim zakazovat vystrčit nos z domu, hlídat je na každém kroku až do jejich dospělosti. To, co tu spousta maminek popisuje ze svého dětství, už asi dneska nikdo svým dětem nedovolí, ale opačný extrém je také špatný. Navíc, pedofilů určitě nepřibylo, jen se o těch případech dnes veřejně mluví. Což je samozřejmě jedině dobře, ale nebezpečí nebude o moc větší, než bylo dřív. Jen dřív nebyla taková anonymita, lidé byli zvyklí znát své okolí a právě proto, že děti běhaly venku společně, těžko se k nim někdo cizí mohl beze svědků přiblížit. Věřím, že jsou dnes místa, hlavně ve velkých městech, kde to skutečně nejde nechat děti jen tak pobíhat na ulici, a je to hrozná škoda. Ale nějakou formou bych se jim to snažila alespoň částečně dopřát - u prarodičů, známých, na chatě ...
 lucyová (kluci 07/2006 + 05/2008) 
  • 

Re: POKUD TO NENÍ NEZBYTNĚ NUTNÉ, NECHODÍ SAMA 

(14.1.2010 22:48:21)
To je přesně ono. Přehnaná úzkost, protože známe moc hrozivých historek. Já si třeba každoroční souhrn fotek pohřešovaných dětí neprohlížím. Proč bych to dělala? Pomoct nemůžu, jen mě to vyděsí. Ono se obecně na tvé argumenty nedá celkem nic říct, všechno je to pravda, ale v takovém stresu se přece nedá žit. Nemůžeš děti držet ve zlaté kleci. 1000x je uchráníš, po tisící prvé se může něco stát.
A myslím, že se dá riziko snižovat i jinými zpsůsoby, než že prostě děti ven nepustíme. Třeba že jich bude chodit víc pohromadě...

A ještě k těm historkám: připomnělo mi to historky o porodech. Poslouchat / číst příběhy hrozných porodů je imho cesta, jak mít hrozný porod sama. Z toho strachu, který historky nutně vyvolají.

Neříkám, že člověk má rizika ignorovat. Ale nic se nemá přehánět.
 Eva 
  • 

Re: POKUD TO NENÍ NEZBYTNĚ NUTNÉ, NECHODÍ SAMA 

(15.1.2010 9:28:22)
Ano, to je ono.
Moje malá dcera chodí ráno do školy sama, sama se vypravuje a ano, teprve od letoška. Je ve čtvrté třídě, družinu jim už nedovolili, je moc dětí. Neměla jsem z toho radost. Jak říkám, bydlíme v domě, kde i kdyby někdo řval, nikdo neotevře. Ale na druhou stranu, se každý pitomě stará o to, kdo k nám přišel na návštěvu.
Jednou, v loni v září, když chodila prvně sama do a ze školy, jsem ji sledovala. Týden, abych se ujistila, že chodí správně přes frekventovanou silnici. Nevěděla o tom. Ráno ji hlídá policista, odpoledne už ne. Chtěla jsem si být jistá, že prostě neudělá sek. Zvládá to, ale to, co jsem viděla, to mě zarazilo. U našich vchodových dveří nějací dva chlapi. Opisovali si jména ze zvonků. To už jsem ale došla malou. Zazvonili a moje prdlá sousedka jim otevřela, a když jsem se jich ptala, co chtějí, neodpověděli. Brala jsem telefon do ruky a že volám Policii a hned byli pryč. Vzali to tak rychle, že jsem je neviděla, kam zmizeli.
Pak se mi divte, že jsem úzkostlivá.
Straší dceru jednou při odchodu z diskotéky, obtěžovali tři maníci. Šla ještě s kámoškou, člověk si říká, že jdou dvě, pomůžou si, budu klidnější a leda prd. Kdyby nejela kolem zrovna hlídka, tak nevím, jak by to dopadlo.
Proto jí chodím naproti i v noci, když chce někam jít. Nesedí jen doma. Teď má kluka, jsem klidnější a nečekám na to, až přijde.
Mé kamarádce okradli a zmlátili desetiletého syna přímo na ulici před cukrárnou, kam si šel cestou ze školy něco koupit. Je to u obchodu, kolem hafo lidí po třetí odpoledne. Kluk brečel a nikdo mu nepomohl.
Prodavačka tvrdila, že nic neviděla a to prý na ně křičela, ať se jdou rvát jinam.
Není to ve mně, že mám strach, je to v lidech, že kašlou na to, co se děje kolem a nezajímají se o to podstatné, ale o drby.
Před týdnem jsem s malou byly sáňkovat, ano, byly jsme spolu, protože nás to tak baví. Asi 13-letý kluk vyletěl na bobech tak blbě, že si při dopadu spadl tvrdě na záda. Kašlal, chrchlal ... na kopci stálo snad deset rodičů a ani jeden neběžel dolů k němu. Byl tam sám. Proč by taky ne, byl velký. Zabrzdila jsem a pomohla mu. Měl zapadlý jazyk, modral. Když jsem křičela, jestli je to něčí dítě, tak se nikdo neozval. Odvedla jsem ho před dům, nechtěl, abych s ním šla až k bytu, prý by máma řvala.
Před 5 lety jsem si udělala kurz první pomoci, jezdila po školách a spolu s lektorkou chtěla dát dětem v osmých a devátých třídách základy. Z desítek oslovených škol měla zájem snad desetina a všechny z okolních vesnic. Bylo to zdarma a pod záštitou ... kříže. Ve městech nebyl zájem vůbec.
Už to leccos vypovídá. Věřím tomu, že lidé na vesnici jsou si blíž a že děti tam mají šťastnější dětství.
A také vím, že z drobných úrazů se tam určitě hned nedělá zanedbaná péče a rodinu nezačne navštěvovat sociálka, jako je to právě u nás. Znám to ze svého okolí. "Nabonzovaná" rodina si užila své. Sousedka se postarala. Děti prý byly často samy i venku.
Jak říkám, divná doba, o co se lidé starat mají, o to se nestarají.
Děti mají ve škole schránku důvěry. Zkuste do ní hodit lístek, že je něco špatně. Nic ... prostě se to přejde. Děti tam jsou až na posledním místě, hlavně že učitelky jsou dneska in, mají nastřelené náušnice, propíchlé pupíky, nosí mini a veřejně se tahají s milenci o x let mladšími. Pak mají mít u dětí autoritu.
A pak se mi vážně divte, že chci svoje děti uchránit a dokud budu moct, udělám vše, aby tomu tak bylo.
U těch starších je to už snad za mnou, i když ... jsou dospělí, když zmizí z domu, chci vědět, kde jsou a kdy dojdou. Máme mobily, nikomu neublíží, dát o sobě vědět. Stačí prozvonit.
Nemám z dětí strašpytle. Jsou samostatní, nepřenáším na ně svůj strach, jsou sebevědomé, někdy až moc a mají kamarády. Jen žijí jinak, než my.
Místo lítaní venku, je prarodiče berou a brali k moři, já o něčem takovém mohla jen snít.
Mají jiné vzpomínky a rozhodně ne špatné. A o to jde.
 lucyová (kluci 07/2006 + 05/2008) 
  • 

Re: POKUD TO NENÍ NEZBYTNĚ NUTNÉ, NECHODÍ SAMA 

(14.1.2010 22:48:24)
To je přesně ono. Přehnaná úzkost, protože známe moc hrozivých historek. Já si třeba každoroční souhrn fotek pohřešovaných dětí neprohlížím. Proč bych to dělala? Pomoct nemůžu, jen mě to vyděsí. Ono se obecně na tvé argumenty nedá celkem nic říct, všechno je to pravda, ale v takovém stresu se přece nedá žit. Nemůžeš děti držet ve zlaté kleci. 1000x je uchráníš, po tisící prvé se může něco stát.
A myslím, že se dá riziko snižovat i jinými zpsůsoby, než že prostě děti ven nepustíme. Třeba že jich bude chodit víc pohromadě...

A ještě k těm historkám: připomnělo mi to historky o porodech. Poslouchat / číst příběhy hrozných porodů je imho cesta, jak mít hrozný porod sama. Z toho strachu, který historky nutně vyvolají.

Neříkám, že člověk má rizika ignorovat. Ale nic se nemá přehánět.
 Tenna /2 


Článek mi mluví z duše 

(14.1.2010 20:57:38)
Lucyová, článek mi mluví z duše. Bohužel, ani mé vlastní děti toto již nezažívají a také mě to moc mrzí. Důvodů je určitě vícero, ale jedním z nic je určitě to, že rodiče jsou - dle mého soudu - přehnaně úzkostliví. Pošlu-li občas své děti (první stupeň ZŠ)samotné na nedaleké hřiště (klidné předměstí, hřiště ve velkém parku), budou tam bez rodičů "za exoty". Stejně tak, jdou-li samy cca 20 minut pěšky do školy či na kroužek. Nepovažuji se za nezodpovědnou matku a dětem se věnujeme víc než dost, ale myslím si, že volný pohyb a neorganizované hry s kamarády jsou pro jejich vývoj důležité, stejně jako trocha odpovědnosti a učení se samostatnosti.
 severanka 


Re: Článek mi mluví z duše 

(14.1.2010 21:31:55)
jo a další věc je že ty rádoby úzkostlivé matky které se o děti bojí a tak je nepouští samotné ven, s něma ven taky nejdou takže pak děti sedí doma u TV a PC. Sestra už zakázala svému 6letému klukovi chodit na návštěvy k těmto podle mě né bojácným matkám ale líným na návštěvu, protože vždy když se pak kluka ptala co tam dělali tak vždy hrály hry na PC, teda ty jejich děti, sestřin syn tam seděl a díval se na ně protože on je na rozdíl od nich ještě to klasické dítě, dnes exotické, které běhá po lese. Jinak já bydlím blízko blázince kde znám osobně spoustu pedofilů, sadistů a různých nenormálních lidí, dcera má 2 roky tak to zatím nemusím řešit. čas ukáže.
 Balbína 


cítím to stejně 

(14.1.2010 22:28:23)
cítím to stejně. Bydlela jsem v paneláku ve městě. Venku jsme lítali sami, ještě než jsme začali chodit do školy. Ale ne přes silnici. Na sídliště ale moc nevzpomínám, spíš na víkendy a prázdniny na chatě a u babičky. Měli jsem partu a celé dny i večery byli venku. Bylo to skvělý. Hrozně bych to přála dětem, zrovna jako ty... Teď bydlíme v takové větší vesnici. Vídám děti na kole bez rodičů. Dceři je pět, zatím ven sama nechodí. Přijde mi, že děti chodí hodně do kroužků, i ty co jsou teprve ve školce. Já teda mnohem radši byla venku s kamarádama. A je pravda, že rodiče jsou opatrnější. Trochu je to na místě, doba je jiná. Ale mám pocit, že občas vozí děti do školy, ze školy, na kroužek, i když to potřeba není - nemají to daleko a jde např. o třeťáka nebo starší dítě. Asi to souvisí i s věkem, máme děti později a máme větší strach.
 lucyová (kluci 07/2006 + 05/2008) 
  • 

A k těm kroužkům ... 

(14.1.2010 22:56:15)
... taky jsem jako dítě měla mnohem radši neorganizované hraní s kamarády venku. Kroužky byly sice většinou fajn, ale na hraní venku prostě neměly. A když jsem měla kroužků moc (jednu dobu to bylo myslím 3x týdně, z toho 2 v jednom odpoledni), už mi to vadilo. Protože kamarádi druhý den ve škole řešili, co bylo v družině v lese (ano, s družinou se chodilo do blízkého lesa a tam se dvě hodiny neorganizovaně lítalo - to bych chtěla dnes vidět) a já si připadala totálně out, protože jsem šla "po o" do houslí (které jsem nesnášela, zatímco les milovala). Většina spolužků měla tak 1 kroužek týdně a já jim upřímně záviděla.
Nedělám si iluze, že by to dnešní naše děti viděly jinak.
I když samozřejmě, když tím o nic "lepšího" nepřijdou, tak to pro ně asi taková újma nebude...
 Tenna /2 


Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(14.1.2010 23:23:23)
Je to tak. Určitě není dobré nechat děti vyrůstat na ulici jako dříví v lese, ale všeho moc škodí. Je mi líto dětí, které mají vceškerý čas neustále někým organizovaný - to je nemůže bavit a není to přirozené. Děti potřebují partu, vlastní aktivity, svůj svět. I když to rodiče samozřejmě z povzdálí budou kontrolovat. Vzpomeňme si na oblíbenou knížku "Děti z Bullerbynu" - to byly děti ve věku 6 - 9 let, celé dny běhaly samy venku, lezly do seníků, po stromech, samy na lodičkách přeplouvaly rybník a jánevímco ještě - zažívaly dobrodružství, jaká jim generace a generace dětí po celém světě záviděly a závidí. Ano, žily na statcích mimo civilizaci, takže mimo nejrůznější nástrahy, ale stejně pochybuji, že dnešní rodiče by nechali dětem takovou volnost. A naopak, dnešní děti by se nedokázaly samy tak zabavit, protože na to nejsou zvyklé. Bez televize nebo počítače nebo někým řízeného programu by si možná ani nevěděly rady.
 Taodvedle 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 7:50:13)
Katko super, ale mate taky stesti ze tam ma kamarada. kamaradka takhle vyrustala , jedinacek a citila se hodne osamocena. takze bud poridit hafu sourozencu s kym si vyhraje, nebo tam mit nejake sousedy.
U nas ( mimi CR) je normalni ze deti chodi do skoly po vetsinou pesky i pres pul hodiny a to 4 krat denne nebot chodi na obed deti prevazne domu.
My bydlime nastesti 5 min. od skoly, nebo 4 krat mi prijde hodne. a tady se vylozene po detech a rodicich chce aby deti chodili pesky , a to i do skolky. do skolky nam to bude trvat par tydnu nez naucim malou chodit pres cestu a pak bude chodit spolu s 4 detma. snad to zvladneme. cesta je primo pred skolkou, jde tam dobre videt a uprostred je ostruvek. a jeste je jedna vyhoda, mame jen spadove skoly, nebo skoly soukrome. takze vsechny deti z jedne obce chodi do stejne skoly, sidliste.
 Valkýra 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 9:19:10)
Souhlasím, ale děti z Bullerbynu jsou dost zidealizované~;)

Jinak každá mince má dvě strany, já jsem se nalítala venku fakt hodně, ale do kroužků jsem nechodila vůbec. Přitom byla velká nabídka všeho možného i zadarmo ve škole. Naše to ale vůbec nezajímalo, prothlásili, že na sport jsem levá, hudební sluch nemám a malovat taky neumím, tak kam bych chodila, byl by to jen ztracený čas. Učit jsem se nemusela, stačil mi výklad ve škole a měla jsem samé 1. Tak jsem se flákala s podobně postiženou kamarádkou po ulicích, parcích, ale i opuštěných domech a zahradách, kde se scházeli např. feťáci (ano, už i tehdy byli). Vzpomínám na to ráda, ale pak jsme obě měly problémy na SŠ, kde už nám ten čas přišel moc organizovaný a VŠ jsme nezvládaly vůbec, když jsme nemusely, kašlaly jsme na to a pak to honily v šibeničních termínech. Byly jsme zvyklé mít spoustu času a kromě docházky do školy a nějaké té pomoci doma nemuset nic. My jsme se totiž spolu bezcílně poflakovaly ještě na té VŠ~:-D
Většina spolužáků na kroužky chodila, protože ta nabídka ve škole byla velká. A holky chodily ještě do hudebky, některé na výtvarku, protože to rodiče považovali za užitečné a už i tehdy byly snahy to poflakování venku nějak omezit.

Manžel je z vesnice a tvrdí, že lítání venku bylo tolerované jen dětem, které byly malé na práci a že to spíš bylo proto, že rodiče na ně neměli čas. Jakmile mohli makat doma, tak lítání po škole přestalo. MM musel od cca 12 let zastat práci dospělého chlapa a mělo to přednost i před učením.
 Ecim 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 9:25:27)
Valkýro, tak to je fakt síla, co píšeš o dětství svého manžela. Je sice důležité, aby děti doma pracovaly, ale učení je pro ně důležitější, protože jinak nebudou mít tak dobré možnosti dostat se dál než jejich rodiče. Teď jsem si vzpomněla na spolužačku, která si stěžovala, že její přítel se učí na přijímačky na VŠ, ale doma nadávají, že se fláká místo toho, aby pomáhal švagrovi stavět barák. ~a~
 Valkýra 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 9:28:43)
Ecim,
manžel nakonec tu VŠ taky vystudoval a když rodiče viděli, že jinak nedá, tak ho pak i finančně podporovali.
Ale pořád říkají, že litují, že ho neudrželi doma a nedonutili stát se traktoristou, protože takhle odešel z domova a "nejni jim ni platnej" (samozřejmě jako pracovní síla. ~t~
 Ecim 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 9:38:58)
Valkýro, doufám, že si tchánovci jen dělají srandu. ~t~
Ale je fakt, že se mi příčí i druhý extrém, kdy se děťátko jen drží u učení a k jiné práci nesmí, aby se nerozptylovalo. Znám třeba i lidi, kteří svým rodičům vyčítají, že je doma k ničemu nepustili.
 Valkýra 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 9:41:41)
Ecim,
tak to si tedy srandu nedělají!~a~

Držení u učení je opačný extrém, to zas hodně vidím u dcery spolužáků.
 Ecim 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 9:43:32)
Valkýro, to zírám. Čekala bych, že každý normální rodič si bude přát, aby to jeho dítě dotáhlo dál než on, a neřídí si děti jako pracovní sílu. To je tedy Tvůj manžel dobrý, že se tomu dokázal vzepřít.
 Valkýra 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 9:49:31)
Ecim,
vzepřít se dokázal, ale to, že se na členy rodiny pohlíží především jako na pracovní sílu a že neexistují rovnocenné vztahy, vždycky má někdo navrch a poroučí, si z toho odnesl.~;((
 Valkýra 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 9:40:04)
Ecim,
je fakt, že většina MM kamarádů a příbuzných z jeho rodiště má nějaký ten těžký úraz za sebou. MM se mohl zabít dvakrát - jednou spadl z kola rovnou pod traktor, podruhé spadl z vysokého stromu, ale v obou případech se mu zázrakem nic nestalo. Ale jinak měl úrazů taky spoustu.
Rodiče to tam berou tak, že nemůžou děti hlídat, že to by nestihli žádnou práci. A berou to jako osud. Horší je, že leckdy děti ani nepoučí. Zásada je - nemít jedináčka, protože to je o strach.~a~ A pak už to neřeší. Tohle tedy byla asi situace naší generace. Teď se tam ale doba taky změnila, rodiny s dětmi se stěhují blíž městu a děti venku tam taky nejsou vidět.
 Myšutka* 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 10:35:31)
Ecim, takových rodin je hodně. Můj manžel zažil něco podobného, do dneška vzpomíná, jak ho rodiče nechali odvézt do nemocnice, kde se jim nechtělo ho přijmout, že se to dá zvládnout doma. Tchán si dupnul, že on nemá čas se starat o chcípáka a že kvůli němu přece nebude vytápět barák (měl zápal plic). Takže byl tři týdny v nemocnici a prý si to tam užíval, neb nemusel mrznout a směl se dívat na večerníček.

A já když jsem se přivdala, tak jsem jenom valila oči, když mi tchýně zakázala se učit dřív než za tmy (dělal sjem tehdy ještě VŠ) a zamkla mi skripta. To jsem měla týden před poslední státnicí a týden před tím jsem u nich makala na poli jak barevná!!!

Manžel do dneška cítí následky toho, že si nikdy nesměl číst, chodit do divadla atp. A lítat po dědině? Neexistovalo. Teda existovalo - až byla VŠECHNA práce udělaná, takže tak dvakrát za léto to vyšlo.
 Valkýra 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 10:48:47)
Myšutko,
tak zamčená skripta, to je hustý~t~
No já mám s tchánovci taky zajímavé zážitky~;)

Manžel například neuměl plavat, protože v době koupání byla sena nebo žně a museli se držet doma. Kromě školy nebyl nikdy v bazénu, ale ani u přehrady, která je vzdálená asi 15 km~a~ Jediné akce s rodiči bylo objíždění poutí, protože to se muselo kvůli příbuzenstvu, nejet na návštěvu o pouti prostě nešlo.
 Valkýra 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 10:52:08)
Jinak s nemocnicí bylo taky něco podobného, že byl v nemocnici s něčím (snad spála) a když ho chtěli pustit domů, tak to rodiče ukecali na delší dobu, protože měli práci. ALe podrobnosti nevím, jen vím, jak tchýně říkala, jak brečela, když ho odváželi, ale pak ho doma mít nemohla, dokud nebyl úplně OK a nemohl rovnou do školy a pak na pole.~a~
 marketa 
  • 

Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 11:20:11)
sla bych a vylomila dvere od skrine pacidlem i kdyz jinak jsem pro domluvu. ale s nekym, kdo dela takovehle veci se domluvit asi neda. neco takoveho si k dospelemu (ostatne ani k diteti) nekdo nesmi dovolovat.
 Valkýra 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 11:30:56)
Markéto,
ovšem s těmito typy lidí se nedomluvíš.
Navíc dospělost pro ně nic neznamená. Tchýně (a vůbec MM příbuzní) to berou tak, že "mladí" pořád patří pod jejich rozhodovací pravomoci. A to tak, že svatbou má tchýně právo snachu komandovat, ale když je potřeba pomoci, tak ať se obrátí na původní rodinu, jakékoli potíže (třeba nemoc nebo nezaměstnanost a nedostatek peněz), jsou záležitostí jejích rodičů a důvod k "reklamaci". A platným členem rodiny se snacha stává až tehdy, když má dítě (ideálně syna), ale i tak dokud její rodiče můžou, pořád se od nich očekává pomoc.¨

No, užili jsme si s těmihle představami dost. Na štěstí jsme se ale odstěhovali dostatečně daleko.
 marketa 
  • 

Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 11:42:54)
to je asi jedine reseni :-(
moje tchyne take vidi velmi kriticky vetsinu zasadnich veci, ktere delam. myslim ,ze v jednom dome bych s ni nevydrzela.
vetsinou ji necham kritizovat a ani se moc neohrazuju. jen tak asertivne "nekdo to dela tak nekdo onak" "ja mam jinou zkusennost" apod. ale pokud by sla pres moc, tak ji neco reknu od plic.
potiz je, ze ona tu kritiku tak jemne zaradi do reci, ze se na t ani neda nic moc rict.
 Ecim 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 15:04:00)
Marketo, a jak daleko od sebe žijete?
 Ecim 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 15:03:12)
A dobře jste udělali. Na dnešní době a v této zemi se mi líbí to, že je zvykem, že děti vyrostou a osamostatní se a pak si dělají, co chtějí. Jsem velkou odpůrkyní vícegeneračního soužití. Mí rodiče takto jako děti žili a i když žili ve městě, tak na tom fakt nebylo co k závidění. Jak už jsem mnohokrát tady na diskusích psala, dnes je to dobré v tom, že když si dítě s rodiči nerozumí, tak může po střední škole vypadnout někam hodně daleko a mít klid.
 Ecim 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 15:06:59)
I když jsem se osamostatnila hodně pozdě (bylo to dáno okolnostmi, nejsem žádný rozmazlenec), tak si samostatnost ohromně užívám a řídím se heslem: Nikdy k rodičům do baráku, ani kdyby byli svatí. Moje maminka je přímo skvělá, s manželovými rodiči také vycházím dobře, ale v jednom domě bych s nimi žít nechtěla, protože cítím, že bychom si určitě začali lézt na nervy. Stejně jako nebudu chtít žít se svými dětmi, až vyrostou.
 Valkýra 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 15:13:09)
Ecim,
my jsme s nimi nebydleli nikdy, to se muselo vyřešit už před svatbou.
Manžel bohužel společné bydlení s dcerou plánuje a systematicky vytváří pro mamahotel podmínky~:( Snad to dceru otráví a najust se bude chtít odstěhovat~t~ Ne, že bych s ní nerada trávila čas, ale hrozím se soužití s jejím partnerem i kdyby byl kdovíjaký. Já jsem dost svérázná a nehodlám se už nikomu přizpůsobovat a barák je můj~j~ A nestojím o to, aby mě někdo automaticky považoval za případnou hlídací babičku a kuchařku pro všechny, protože mladí si chtějí užívat. S tím samozřejmě nemusím souhlasit, ale i ty dohady jsou nepříjemné.
 Ecim 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 15:22:54)
Valkýro, chápu. I když mám pocit, že jsem mnohem víc "pečovací" než Ty (není to myšleno jako urážka), tak bych to takhle také nechtěla.
Domnívám se, že
1.Je správný model dospět - odstěhovat se od rodičů - založit vlastní rodinu.
2.Ten, kdo se do společného domu přivdá nebo přižení, si tam pak napořád připadá jako vetřelec a páté kolo u vozu.
3.Ten, u jehož rodičů se žije, je pěkně "mezi dvěma mlýnskými kameny", protože když je problém, tak to slízne od rodičů i od partnera.
U svých dětí budu jednou trvat na tom, aby se do určitého věku odstěhovaly, vždy se budou muset podílet na domácích pracech a jakmile začnou vydělávat, budou muset přispívat do rozpočtu.
Jinak vím, že ona to není sranda se osamostatnit, když člověk dostuduje, nic nemá, ví, že od rodičů nic nedostane, má začátečnický plat a navíc je třeba ženská a ví, že jednou bude chtít být pár let na MD. To si pak člověk rozmyslí, jestli dá většinu platu za nějaký podnájem nebo jestli ještě chvilku bude žít u rodičů a peníze si ušetří.
 Valkýra 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 15:25:49)
To o soužití s dcerou jsou ještě hodně předčasné úvahy, ale rozčiluje mě, že to MM vůbec prosazuje a i když zná můj názor, podniká k tomu kroky. Hlavně jí pořád hustí do hlavy, jak u nás může zadarmo bydlet jednou i s rodinou.
Přitom ví, jak mezigenerační soužití vypadá, u nich se to hádalo, div se nezabili. Asi stárne a blbne.
 Ecim 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 15:48:15)
A jak je dcera stará a co na to říká? Nechci Tvého manžela urazit, ale přijde mi to jako dost nešťastný způsob, jak si k sobě dítě nezdravě připoutat.

A co vidím kolem sebe, tak nejmilitantnější odpůrci vícegeneračního soužití jsou lidé, kteří takto jako děti žili.
 Valkýra 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 15:55:56)
Ecim,
dcera chodí teprve na vyšší stupeň ZŠ ~t~

MM byl taky odpůrce takového soužití, ale nevyhovuje mu ani to bydlení daleko od rodičů a když to má porovnat, tak mu vychází líp to vícegenerační, že je lepší spolupráce. On totiž pochopil, že to odnáší víc ženy a to, co chci já, je mu celkem jedno. Ostatně si představuje, že já budu uklízet celý barák, já vařit pro všechny, já hlídat... A on bude mít vnoučata v baráku a jednou péči, až bude starej. To ostatní si představuje nechat na mě. Ale to už jsme někde jinde...
 Ecim 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 16:01:09)
Pokud jsou v rodině hezké vztahy, tak je nejlepší mít příbuzné blízko. Pokud ne, tak čím jsou dál, tím líp...
 Lassie66 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 16:10:40)
Ecim, to bych tak jednoduše neviděla. Ty hezké vztahy se právě naruší tím společným soužitím. Já bych měla s každým krásný vztah, kdybych ho viděla jen když já chci :-)
 Ecim 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 16:22:12)
Lassie, dík za otevření mého oblíbeného konverzačního tématu. :-) To se zase neodlepím od počítače. ~t~
Tohle si říkám často. Třeba na třídních srazech, kdy už nemám problém hezky pokecat s lidmi, se kterými jsem si během školních let šla po krku. Je mi ale jasné, že on je setsakramentský rozdíl, když vidíš někoho jednou za rok, popř. za pár let a prohodíš s ním pár vět, než když s ním denně trávíš mnoho hodin.
I jinak mám kolem sebe dost jiných lidí, u kterých vím, že kdybychom spolu trávili mnohem víc času, tak to nejspíš skončí nějakou katastrofou.
A když vidím, jak někde zkrachují manželství nebo i další rodinné vztahy díky vícegeneračnímu soužití, tak si říkám, jaká je to škoda, protože je dost možné, že kdyby ti lidé spolu třeba jednou za 2 týdny někde pokecali u čaje a zákusků, tak si můžou krásně rozumět.
 cyann 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 18:12:23)
Je to opravdu tak. Taky jsem se jednou přinatrefila k prezentaci jednoho evropského výzkumu. Podle něj jsou nejlepší mezigenerační vztahy ve skandinávských zemích, a nejhorší v jižní Evropě. Koreluje (souvisí) to přímo s tím, nakolik se v dané kultuře očekává, že prarodiče budou pomáhat dětem a děti pečovat o prarodiče. Když je tam ten "mus", vztahy jsou horší. Když s tímhle pomáhá stát (péče o děti, dostupné domácí ošetřovatelky), generace se více navštěvují a telefonují si, a nakonec i pomáhají.
 Ecim 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 18:24:17)
Cyann, tak to je pěkné. Setkala jsem se i s opačnými názory, ale toto zní logičtěji. V zásadě mě děsí jak krajní řešení, jako je tomu ve většině zemí, kdy spolu žije více generací najednou, protože nemají na výběr, ale i takový ten styl, kdy děti vypadnou v 18 z domova a rodiče a sourozence vidí s bídou s nouzí jednou za rok. Pokud jsou v rodině hezké vztahy, tak je hrozná škoda se málo vidět. V rodině se špatnými vztahy je to naopak záchrana. Znám rodiny, kde od sebe příbuzní bydleli hodně daleko, a přesto se často navštěvovali. Kamarádka mé tedy jezdila ze západních Čech za rodiči na východní Slovensko snad každý měsíc. Naproti tomu jsou rodiny, kde to příbuzní mají k sobě blízko, ale skoro se nevidí.
 Valkýra 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 16:04:15)
Dcera se nevyjadřuje, ale jeho řeči, jak si bude moci v klidu studovat a bavit se, pak budovat kariéru a vydělávat peníze atd.. a nebude muset doma nic dělat, protože se o to postarám já, mě neskutečně vytáčí. Taky jí hustí do hlavy, aby si vzala chlapa, který umí vydělat peníze a ne nějakého "kuchyňku", který přinese pár šlupek a kompenzuje si to tím, že pomáhá doma ~q~
 Lassie66 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 16:07:04)
Valkýro, jak dlouho vedle takové osoby existuješ?
 Ecim 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 14:59:50)
To já bych tu skříň rozštípala sekerou. ~o~~q~
 Ecim 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 14:58:39)
Myšutko, to je děs běs. Doufám, že jste odtamtud s manželem co nejdříve zdrhli hodně daleko. ~a~~n~
 Ecim 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 16:49:43)
Strýc jedné mojí kamarádky měl také takové rodiče. V osmnácti s nimi přerušil styky a ke svým dětem se pak choval naprosto opačně a měl s nimi moc hezký vztah.
 Ecim 


Re: Je to tak - viz děti z Bullerbynu 

(15.1.2010 16:52:10)
Oprava - a dnes má se svými dětmi moc hezký vztah.
 Myšutka* 


Re: A k těm kroužkům ... 

(15.1.2010 7:40:25)
Ono je to opravdu dost těžké. Já nechávám děti "lítat" dvakrát týdně. Ale musí zůstat ve vymezeném prostoru, protože jsme uprostřed města a když překročí jeho hranice, dostávají se na čtyřproudovku, nebo do oblasti, které se tady říká "Bronx" a tam dobrovolně sami ani nepáchnou, nestojí o to dostat namláceno a přijít o věci. A nechat je tam lítat každé odpoledne, tak se opravdu začnou nudit.
Povídání ve škole o zážitcích někde možná je, v mém okolí děcka chodí do 4! různých škol, takže se zhusta ve škole ani nepotkávají.

Moje děti milují prázdniny a víkendy na chalupě, kde můžou vypadnout a s místníma lítat celé dny. Není tam sice rybník, ale stodoly, lesy, louky... Jsem za chalupu vděčná, protože nebýt jí, tak by i o prázdninách musely mít velkou část času organizovanou. Pro děcka asi není nic horšího, než léto ve městě.
 Ecim 


Re: A k těm kroužkům ... 

(15.1.2010 9:21:05)
Je důležité ty kroužky i to lítání venku vyvážit. Nutné je obojí, jen jde o to, v jaké míře. Já jsem jako dítě třeba často byla nejraději, když jsem mohla být doma v klidu a číst si, ven jsem samozřejmě chodila, ale každý den celé odpoledne by pro mě bylo moc.
 Katka, dcerka Kačenka 4 roky 
  • 

Útěkem z civilizace za dětským smíchem 

(15.1.2010 6:49:36)
Ahoj, moje dcerka, ačkoli je to ještě škvrně už neohroženě špiní gumáčky a vlastně celého človíčka v hromadách bahna, kterých u nás na podzim bylo požehnaně - bydlíme na úplné samotě, defakto i bez příjezdové cesty, mimo jediných sousedů, kteří mají dům kousek od naší chalupy(a naštěstí mají pětiletého klučinu) není širokodaleko ani živé duše, nezabloudí k nám v zimě ani všudypřítomní běžkaři, protože je to prostě daleko...Máme hospodářství, dobytek, psy, kočky..malá mezi nimi trandí jako jejich rovnoprávný partner, když spadne...vstane, co zašpiní, pračka vypere..doma pobude minimálně,se sousedovic klučíkem tráví venku prakticky celé dny,pouze když padají trakaře společně pokračují v hrách buď u sousedů nebo pod střechou naší chalupy..nezastonají, nikdy nepláčou kvůli odřenému kolínku.. Když je s mužem sledujeme a vzpomínáme na dávnou minulost v bytě 2+1, na sice klidném, ale pramálo osobním, upřímném a "vztahově hřejivém" sídlišti, znovu a znovu si gratulujeme k útěku..hlavně k dotažení rozhodnutí "pryč" až do konce... je pravda, že máme podstatně více práce, ale zase se nikdy nenudíme..je pravda že do práce to taky nemáme nejblíž, ale každodení průjezd vesnickou krajinou, místo holé dálnice člověka od rána naplní pohodou místo stresu...Na sídlišti bych si malou pustit samotnou ven nedovolila, okolo se potulovaly podezřelé existence, neznali jsme se se sousedy ani okolobydlícími, na pískovišti se venčili psy z celého sídliště...Máte to taky tak? Tak se odvažte a UTEČTE, nevadí-li vám trocha nepohodlí...Věřím, že naše dcerka bude jednou na své mládí ráda vzpomínat...
 Jana 
  • 

Re: Útěkem z civilizace za dětským smíchem 

(15.1.2010 10:54:28)
Katko, pokud má malá kamaráda je to fajn. Já jsem vyrůstala taky mezi "slepicema a králíkama". Nevzpomínám na to ráda. V okolí nebylo dítě v mém věku, pro ty starší jsem byla ideální kašpar a fackovací panák. Ve čytřech letach jsem se z nudy naučila číst. Chtěla jsem později jezdit na nějakou hudebku nebo výtvarku a nešlo to, bylo to až ve městě a nebyl nikdo, kdo by mě vozil. Nuda, nuda, nuda. Nebyla jsem lítací typ, nikdy jsem neprožívala lezení po stodolách a houpání na stomě. Slovo sněhulák mi působilo nevolnost.

Pro tebe je to asi ideální prostředí, pro tvé dítě taky a já ti to moc přeji. Ale neznamená to automaticky, že to tak bude vyhovovat i jiným dětem. Jsou děti, co nemají rády lítačku a radši jdou někam do kroužku. Mám tři děti a lítačka baví jenom staršího syna, ten má jako hlavní zájmy fotbálek na plácku a judo. Dcerka a mladší syn jdou občas na pokec na hřiště, ale jinak mají v oblibě jiný druh zábavy. Čtou, hrajou na hudební nástroje, tancují v kroužku a jezdí na vystoupení...
 MARIE 
  • 

jiná doba..... 

(15.1.2010 11:47:07)
toto srovnavani ve me vyvolava neprijemne pocity.....Ctu pouze to jak byli deti stastne a spokojene a vesele....Tyto clanky se vzdy tykaji doby 50 az 70 let. Ale me by zajimalo i to jak se deti meli napriklad na zacatku stoleni v letech 10 az 40??? Byli jeste stastnejsi?? Ja bych nic neprehanela ani zbytecny strach , ale take bych netvrdila ze tak jak jsme vyrustali mi bylo jedine spravne. A nastesti za 50 let to bude zase jinak deti budou jine a mi budeme psat clanky jak jsme to mi meli mnohem mnohem lepsi......
 Valkýra 


Re: jiná doba..... 

(15.1.2010 12:12:45)
Mě teď napadlo, že to lítání venku bylo taky hodně podmíněné tím, že rodiče chtěli mít klid a soukromí po příchodu z práce a nestrpěli, aby si děti do bytu vodily často kamarády. Vlastně nevím o nikom, kdo by v tom neměl omezení. Po bytech jsme chodili i tak, ale dokud nepřišli rodiče z práce. Pak se muselo ven. Názor rodičů byl rouhodující.
Dneska je to často úplně naopak, vidím okolo, že o programu na víkend rozhodují děti a když se jim nechce, sedí doma i rodiče. Já jsem jednou lákala dceru s kamarádkou na kolo, kamarádka nechtěla, dcera zůstala s ní a byl poprask v té druhé rodině z toho, že jsem jela sama a nechala je doma bez dozoru. Dívaly se na nějaký film. Máma kamarádky řekla, že si nepřeje, aby u nás byly holky bez dozoru a že tedy mají chodit k nim, že ona je o víkendu doma pořád.
 MARIE 
  • 

Re: jiná doba..... 

(15.1.2010 12:27:46)
Me to totiz taky prijde jako idealizovani jedne etapy... vse ma sve pro a proti a pokud nekdo napise clanek kde sama pozitiva biji do oci a negativa vlastne neexistovaly nuti me to premyslet o tom jaky je me dite chudak. Ale ono neni je to dite kdete se narodilo do urcite spolecenske normy jako to bylo,je a bude......Jeste pred par desitkami let by se moje dcera musela vdat ve 14 letech a nikdo by neresil jestli je jeste dite nebo ne.....
 Jíťa 
  • 

Kde žiješ? 

(17.1.2010 22:52:00)
Kde
 Jíťa 
  • 

Kde žiješ? 

(17.1.2010 23:17:51)
(sorry, štrejchla jsem o entr)

Patent Marie Terezie z roku 1753 stanovil hranici dospělosti "bez ohledu na pohlaví a stav" dovršením věku 24 let. Nedospělost snoubenců byla "odstranitelnou" překážkou sňatku. To "odstranitelnou" znamená, že po splnění nějakých zákonných postupů mohli být mladší snoubenci zplnoletněni stejně jako dnes. Ovšem dělo se tak vyjímečně, protože obyčejní lidé neměli zbytečné peníze na poplatky.
Ještě na začátku 20. st. to platilo. Kdy přesně došlo k posunu hranice zletilosti na 18 let nevím.
 Rini 


U nás jedem postaru 

(15.1.2010 12:23:13)
Tak u nás se teda,podle článku,žije ještě postaru.Junior příjde ze školy,spisne úkoly a letí ven.V létě ho pomalu nevidím.Máme super dvorek,spousta dětí,občas to tady vypadá jako na táboře,hlavně když v létě stanují.Se sousedy taky pohoda,kafujem na lavičkách(dopoledne) no a kvečeru vínečko,nebo jen tak sedíme a plkáme.Prostě paráda,a mlaďoch ani nechce nikam moc chodit,nejradši by na dvorku s bandou strávil celý život:-).No a takhle sám ven chodí asi od pěti let.
 metty, 3 kluci 


trestní odpovědnost 

(15.1.2010 15:34:39)
Mám jen připomínku - nedávno myslím proběhla médii zpráva, že maminku, které vypadlo 5 leté dítě z vlaku, když ho nechala jít samotné na záchod, čeká soud. Kromě toho, že ji postihlo takové neštěstí, ji ještě vláčeli v médiích i po úřadech. Nemůže trochu za ten vzrůstající strach o děti taky TV a hlavně pak bulvár, který s radostí napíše zprávu o nezodpovědných rodičích? Můj syn dojíždí od 6 let sám autobusem do vedlejší vsi do školy, to už zřejmě trestné není.
Kde je ta hranice, od kdy smí být podle zákonů dítě samo venku? Co se stane, když 5-letého syna pustím se starším bráchou na ves a něco se mu tam nedejbože stane? U nás taky děti lítají po vsi, stejně jako jsem kdysi lítali my. Mladšího ale samotného nepouštím - ne kvůli zákonům,ale máme pravidla, které není schopný dodržovat. Takže bude chodit na ves, až se na něj budu moct spolehnout. Mimochodem, docela mě pobavila moje tchýně, která se nedávno zhrozila, že jsem pustila staršího, dnes 7mi letého syna s ostaníma na led hrát hokej. Přitom můj manžel lítal venku od svých 3 let, jen za dozoru svých sester a to bylo v pohodě :).
 Petra + 1 + // 
  • 

Taky se bojím 

(17.1.2010 18:41:16)
Musím říct, že se taky bojím doby, až bude chtít dcerka (dnes 3 roky) chodit někam sama. Bydlíme ve velkém městě, u nás na sídlišti sice máme několik pěkných nových hřiští, ale kolem každého plácku jsou ze všech stran silnice.... Už si představuju, jak vystřelí za zakutáleným míčem nebo za kamarádem na druhé straně ulice mezi zaparkovanými auty a skočí přímo někomu pod kola :-( A z pedofilů mám taky strach, vždyť tady sotva známe lidi z našeho domu, z vedlejších už ani náhodou. Ale musím říct, že jak se tu hromadně vzpomíná na "naše dětství", kdy se lítalo po venku a lesích, tak to jsem vlastně taky nezažila. Žila jsem ve městě od narození, bydleli jsme v činžovním domě přímo u hlavní silnice vedoucí na výpadovku z města a pro mě a moje kamarády z domu bylo normální, že jsme si směli hrát jen na uzavřeném dvoře, kam na nás rodičové z domu viděli. Žádné lítání, kam nás napadlo. Já jsem chodila někam "dál" až tak od deseti let, kdy jsem začala chodit ven s kamarádkou ze školy,která bydlela o kousek dál, ale i tak jsme musely být buď před naším domem nebo před jejich, nikam dál nás rodiče nepustili. A potkávat se se spolužáky jen tak na ulici byla pro mě taky utopie - u nás byla výběrová základka zaměřená na cizí jazyky, chodily do ní děti z celého města, takže většina mých spolužáků stejně bydlela různě roztoušená po městě a museli bychom se k sobě přemísťovat pomocí MHD, takže to taky padalo v úvahu až od střední, na základce ještě ani náhodou. Na vesnici to bylo jiné - manžel taky vzpomíná, jak v dětství na vesnici lítala půlka děcek z vesnice po loukách kolem, ale ve městě to asi i dřív bylo něco jiného. Takže mně to teď jako nějaký bůhvíjaký rozdíl nepřijde - spíš dnes víc chápu, proč nás tenkrát rodiče kontrolovali.
 Helena 
  • 

neškodit svým dětem 

(15.1.2010 19:37:26)
Ono je to také trochu o tom, abychom svým dětem v dobré víře vlastně neškodili. My jsme měli v škole také takové chudinky, které jejich rodiče naprosto izolovali od kamarádů. Do školy je vozili rodiče autem, ze školy taky, pak na různé kroužky, ven nesměly... A taky s nimi nikdo nekamarádil. Zatímco my jsme chodili pěkně spolu 2 kilometry do školy, později jsme na střední školu dojížděli vlakem, když byla delší výuka, tak jsme se dostali domů až večer, měli jsme spoustu kamarádů i z jiných vesnic po trati, no nádhera. Ráda na to vzpomínám.
 simona 
  • 

Děti nejsou 

(17.1.2010 21:03:22)
Ahoj ,mi bydlíme na vesnici je tu tat 120 obyvatel.Múj syn ,kterému je 6 let by rád chodil ven ,ale pokaždé přijde domů smutný,protože tam nikdo nebyl a on se tam sám nudí.Sice tu jsou 2 kluci jeho věku, ale jeden se sním kamarádit nemůže,protože podle jeho mámi jsme nenormální(oni jsou sociálně slabí a vadí nebo snad závidí ,že máme novější auto ,zařízený byt ,peníze a syn má vlastní pokoj plný hraček- no prostě to co oni né)a ten druhý je mentálně zaostalí- takže ho ven bez dozoru nepouští.Oba jsou ve věku syna a on za nimi chodil ,ale oni pri něj nikdy.Neumím synovi říct ,že nesmí(už 2roky),ale on to slyšel sám ,že se s ním nesmí bavit a nechápe co udělal špatně. Já si myslím ,že je to v rodičích PROČ DĚTI NESMÍ VEN ! Jsme normální to , že máme ,a že chodíme do práce z nás nedělá nenormální .Jen bydlíme v místě kde není normální být pracovitý a majetný.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.