Ananta |
|
(8.1.2010 8:55:54) Taky nemám děti a to už jsem pěkně "stará". Většinou mě tyto otázky nerozhazují, ale stalo se... kolegovi z kanceláře se narodilo miminko, byl u porodu, pak přišel do práce a chvíli tady tím všichni žili, vykládal jaké to bylo... samotnou mě překvapilo jak jsem byla rozhozená, dokonce jsem skoro brečela. Když jsem nad tím pak přemýšlela, tak jsem si uvědomila, že nikdy nezařídím, aby se mé okolí chovalo nějakým způsobem, který požaduji. Jsem to já, kdo si to musí srovnat a naučit se s tím žít, protože jinak to bude znamenat život v neustálém napětí, kdy zase někdo s něčím příjde... miminka se rodí pořád... po světě nechodí samí empatičtí lidé a já těžko někomu naordinuju aby se neradoval z dětí nebo se nezeptal...
Co se týká schopnosti vychovávat, tak si myslím že praxi je super spojit s teorií, ale praxe vůbec nezaručuje správnou výchovu, u hodně lidí je to spíš způsobem pokus-omyl, protože nemají žádné pedagogické, psychologické nebo jiné podobné vzdělání, někteří se ani nezajímají o to jak vychovávat a aplikují rodinné modely z primární rodiny.
|
Grainne |
|
(8.1.2010 9:04:46) Ananto, máš velmi rozumný přístup, nelze převychovávat široké daleké okolí k tomu, aby se chovalo přesně tak, jak požadujeme my. Chápu, že pro ženu je tohle téma velice citlivá záležitost, ale pokud skutečně nechce každému na potkání vysvětlovat co, jak a proč, je nutné se naučit s tím žít - se svým problémem, nebo jen se svým životním stylem, pokud někdo děti nemá proto, že je jednoduše nechce, ale i s reakcemi okolí. Málokdo z nás se totiž ideálně trefí do standardu, v případě dětí jsou to dvě děti, ideálně samozřejmě holčička a chlapeček, s věkovým rozdílem asi tak dvou let......... Všichni ostatní se musí vypořádat s poznámkami a údivem na jejich adresu, matky více, nebo méně dětí, matky dvojčat, matky chlapečků, nebo naopak dívek......... Nejsem proti, aby dotyčná tohle zpracovala v článku, jednak si utřídí myšlenky, jednak to může alespoň částečně posunout zvědavce a rýpalky k tomu, že určitý postoj je vnímán jako necitlivý, neslušný, nevhodný.
|
Grainne |
|
(8.1.2010 9:07:54) Ještě k té zmíněné schopnosti vychovávat......trochu legrační domněnka, že s porodem automaticky nastoupí schopnosti. Pro mě legrační, pro někoho to může být bolestivé, nebo neuctivé, pokud se věnuje výchově dětí jinak, než formou rodičovství. Já mám dojem, že mé děti se vychovaly samy, zdá se, že celkem slušně, ale můj vklad byl skoro minimální, jsou úplně jiné, než jak bych je směřovala já a jsou skvělé.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(8.1.2010 9:17:04) Pro mne je zase legrační automaticky předpokládat, že když má někdo dělohu, musí v ní odchovat nějaké děti.
|
Bodlík |
|
(8.1.2010 16:03:21) Náhodou, kdyby tenhle systém začal fungovat...... představ si, že máš doma pěněženku a teď tam automaticky bude dost peněz
|
|
|
aachje skunk a tři holky |
|
(8.1.2010 9:23:02) pokud bude konverzace s bezdětnou paní milé povídání,ráda si s ní popovídám o dětech,o výchově,o početí i problémech s ním.pokud mi bezdětná paní začne dávat rozzumy,vytahovat statistiky kde rodit,či jak kojit a podobně,pošlu jí kamsi.
|
Raduna | •
|
(8.1.2010 9:26:05) Achje, bezdětná paní ale taky může být učitelka (jako já) a má prostě statisticky mnohem větší zkušenost s dětmi než ty jako matka. A i kdyby učitelka nebyla, tak snad neexistuje jediný dospělý jedinec, který s dětmi má zkušenost prostě nulovou a tím pádem opravdu netuší, o čem mluví. Asi ale záleží na tom, jak jsou takové rady nebo názory prezentovány. Což asi bude ten kámen úrazu.
|
aachje skunk a tři holky |
|
(8.1.2010 9:32:02) přesně tak radun,jde o prezentaci.já znám své děti úplně jinak než jejich učitelka.
|
Raduna | •
|
(8.1.2010 9:34:31) Jenže já mám kamarádku, která jakékoli komentáře, ať byly podány sebevíc taktně a byly sebevíc bezelstné či rozumné, odrážela větou: Nemáš svoje děti, tak nemáš právo na žádný názor o nich. Z toho jdu opravdu do kolen.
|
*Niki* |
|
(8.1.2010 10:04:31) Raduno, třeba ta tvá kamarádka o žádné komentáře prostě nestála. 99% matek je citlivých na sebemenší kritiku svých dětí a svých mateřských kompetencí, i kdyby jsi to podala sebeněžněji na stříbrném podnose. Sama za sebe se cítím být "odborníkem" pouze na 3 děti a to jsou ty, které nosí stejné příjmení jako já. Na ostatní mám názo, který jsem schopna vyjevit, když se někdo zeptá. Největším odborníkem na děti (zvlášť moje) je můj bezdětný bratr, se kterým se vídám asi 4x ročně, rýpe, no a jednou možnou reakcí na jeho teorie je záchvat smíchu, což ho občas pekelně urazí, takže už raději dal pokoj Těším se na jeho teorie v praxi, za pár měsíců jeho přítelkyně porodí první dítě
|
Raduna | •
|
(8.1.2010 10:09:30) Mono, To chápu, každý je asi na kritiku či poznámky citlivý jinak, ale ono je někdy těžké vůbec s těmi dětnými mluvit, protože oni o ničem jiném něž o dětech často nemluví (teda někteří a po určitou dobu) a když chcete přispět svojí troškou do mlýna, prostě s nějakým názorem z jiného úhlu, tak nemůžete, protože je to "kritika" a nic o tom jako bezdětní nevíte. Je pak někdy těžké takové kamarádství udržet.
|
Grainne |
|
(8.1.2010 10:14:41) Raduno, pokud se sejdou dva lidé s diametrálně odlišným životním stylem, v tomto případě s dětmi x bez dětí, vyžaduje to hodně diplomacie a je těžké přátelství udržet. Navíc, jsem sice matka, ale s rodičem, který neumí mluvit o ničem jiném, než o dětech, si taky po pár větách nemám co říct, žiju s tím, že moje děti kromě mě, nejou pro nikoho středobodem vesmíru.
|
Grainne |
|
(8.1.2010 10:16:19) mně, asi bych měla jít spát, jenže jsem na nesprávné straně zeměkoule.
|
|
Zuuuza |
|
(8.1.2010 14:12:21) Grainne, přesně. Souhlas. Taky to vnímám stejně.
|
Ecim |
|
(8.1.2010 18:14:45) Také souhlasím. I když je někdy trochu nepříjemné si připustit, že někoho jiného naše děti třeba tolik nezajímají.
|
Zuuuza |
|
(8.1.2010 21:16:03) No to je fakt. Ze začátku mi to chvíli trvalo, než jsem si to uvědomila a srovnala v hlavě
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(9.1.2010 11:33:14) Mně zas spolužačky (měla jsem neplánovaně děti ještě na VŠ a byla jsem první ze všech) říkaly, že jim vůbec nevyprávim o miminu a ať jim něco řeknu. Tak jsem jim říkala, že buď pije, nebo řve, nebo spí a víc k tomu nic nemám
|
Ecim |
|
(9.1.2010 11:36:39) Já zas mám tendenci o svých dětem mluvit neustále a musím se hlídat, protože pak mi dojde, že bych se druhým lidem mohla jevit jako otravná a to nechci.
|
|
Zuuuza |
|
(9.1.2010 13:22:08)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
pavla12345 |
|
(8.1.2010 10:29:18) Raduno, nám jeden moudrý profesor na VŠ říkal, že nejlepší, co můžeme pro svou profesi učitelky udělat, je mít děti. Tehdy jsme se čílily (byly jsme samé holky), že jsme přece studovaly, jsme empatické atd. Děti jsem začala rodit až po třech letech ve škole a dnes bych se mnohým svým žákům i jejich rodičům ráda za pár přešlapů či nedorozumění omluvila. Když mi rodiče na tř. schůzkách povídali, jak se se svým dítětem doma učí, jak mu ráno kontrolují připravenou aktovku, jak ho vedou ke slušnému chování atd., moc jsem tomu nevěřila a myslela si své. Teď mám 3 děti a vidím to úplně jinak. Pokud se ještě někdy do školství vrátím, budu určitě "jiná" učitelka než před dětmi.
|
Raduna | •
|
(8.1.2010 11:09:10) Pavlo, ale já jsem začala učit až ve 30 letech, takže jsem měla mnohem víc životních zkušeností a tím i víc empatie, než bežný absolvent, který s hlavou plnou teorií a ideálů jde učit.
|
genova |
|
(8.1.2010 11:28:24) Empatie ve výchově dětí není všechno, a vlastní "dětnost" je zkušenost nepřenosná a nenahraditelná.
|
Raduna | •
|
(8.1.2010 14:21:22) To určitě je, ale já právě proto, že nemám děti, jsem vlastně na stejné straně barikády jako děti. Beru je jako sobě rovné a ne jenom jako někoho, kdo mě musí poslouchat, protože mám za něj zodpovědnost. Chci, aby děti učení pokud možno nebrali jako "mučení."
|
Ráchel, 3 děti |
|
(8.1.2010 16:19:40) jo, zato jako matka bys je mučila na mučících nástrojích teda to je logika, doufám, že nučíš matiku
|
|
genova |
|
(8.1.2010 16:29:17) Souhlas s Rachel. Jinak, děti zásadně neberu jako rovné sobě, já jsem matka, a děti jsou děti, nejsme žádní kámoši. A život s dětma se rozhodně neskládá jen z učení a "blbnutí", je tám i spousta jiných dimenzí, které učitelka nevidí a nezažíva.
|
kopidlno |
|
(8.1.2010 16:32:49) Anarad a jak děti bereš, když ne jako sobě rovné?
|
genova |
|
(8.1.2010 16:42:04) Jako svoje dětí, ne jako dospělé snad zodpovědné osoby.
Pro "rovnostáře": Dětem například "surově" zakazuju určité věci, ale za ně také položim život. Pokud jde o mně rovné dospělé ani mně nenapadne zakazovat (či pokládat život).
|
Ráchel, 3 děti |
|
(8.1.2010 17:35:33) přesně tak. děti jsou mi rovné ve smyslu hodnoty osobnosti, to je ale něco jiného. ve smyslu autority si rovni nejsme.
|
Ecim |
|
(8.1.2010 17:52:57) Ráchel, souhlasím, také to tak vnímám, vyjádřila jsi to hezky.
P.S. Mimo téma: Mohu Tě poprosit o odpovědi na mé otázky v diskusi pod článkem o asistované reprodukci? Byla bych nerada, kdyby mezi námi vzniklo nějaké zbytečné napětí a nedorozumění.
|
|
|
Ananta |
|
(8.1.2010 17:57:29) Jde z tebe trochu strach... "surově"? Jak to myslíš? Evokuje mi to že hlavně přikazuješ...
|
Tvoje horší já |
|
(8.1.2010 17:59:53) Já Anadar rozumím. Opravdu, dětem se někdy přikazovat musí, je to nezbytné pro zachování jejich zdraví i života. A krom toho, děti mají rády jasný řád.
|
Ananta |
|
(8.1.2010 18:06:33) To je jasné, takto napsané, samozřejmě hraje roli taky věk... jinak si myslím, že je celkem dobré vysvětlit proč po něm chci konkrétní věc, aby nebylo jen poslušnou loutkou... zase můžu klidně uvést příklad v co se to může pak vyvinout... ale to je asi zřejmé a dá se to odvodit... je to v rovině teorie, je mi jasné, že v praxi nic ideálního člověk nevykoumá...
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(8.1.2010 18:07:19) no, a to je jedna z věcí, které člověk nejlépe (bytostně) pochopí s vlastními dětmi
|
Ananta |
|
(8.1.2010 18:16:28) Jak jinak, ach jo ... kamarád říkal, že nejchytřejší člověk na světě je jeho matka a to od jeho narození... je strašně rychlá a vždycky všechno ví nejlíp.
|
Tvoje horší já |
|
(8.1.2010 18:21:41) Ale to je přece jasně daný axióm, že maminka ví všechno nejlíp... Aspoň pro menší děti naprosto v pořádku, taky jsem si to v dětství myslela.
|
Ecim |
|
(8.1.2010 18:39:20) Ale pak ten šok, když člověk zjistí, že to tak vždycky není...
|
SnowWhite |
|
(10.1.2010 12:39:36) moje nejstarší si už myslí, že jsem blb
|
Ecim |
|
(10.1.2010 18:06:08) Můj prvorozený už také ví řadu věcí líp než já, třeba to, jak se narodil. Nedávno mě dotčeně poučil: "Ale nééé, jsi mě nevytlačila, vytáhla mě sestřička!" To je vděk.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
dadlenka |
|
(8.1.2010 12:46:48) hlavně ať ti to tvoje sebepojetí dlouho vydrží kdyby mi učitelka mého syna řekla, že je empatická, s životními zkušenostmi a radila mi při výchově dětí aniž bych se jí prosila o radu, zcela neempaticky bych projevila ostrý nesouhlas s takovýmto počínáním a paní učitelku poslala do míst, kde ani slunce nesvítí.
|
Raduna | •
|
(8.1.2010 14:30:10) Milá dadlenko, právě kvůli takovým rodičům jako jsi ty totiž nefunguje spolupráce rodiče-škola. Já nikdy rodičům neradím, jak májí svoje děti vychovávat, ale pokud některé dítě soustavně nenosí úkoly, při sebemenším stresu se rozpláče atd., tak asi není v rodině vše úplně OK a většinou doporočuji návštěvu odborníka. Jediné v čem jím radím je, jak můžou zlepšit jejich známky v mém předmětu a kde a jak je na tom potřeba zapracovat. Tvoje reakce přesně odpovídá těm "vševědoucím" matkám zmíněným v článku.
|
dadlenka |
|
(8.1.2010 16:15:17) milá vševědoucí raduno, je pozoruhodné, jak přesně víš, jaký jsem typ rodiče a jak vycházím s učiteli a jak své děti vychovávám. Nevím, jaká jsi ve skutečnosti, ale svými příspěvky v diskuzi jsi opravdu potvrdila svá slova o empatii a zkušenostech.
|
Raduna | •
|
(8.1.2010 16:39:34) Dadlenko, to, že jsem vševědoucí, jsem nikde netvrdila. Akorát nechodím po světě s klapkami na očích a snažím se vidět věci ze všech pohledů. Například se snažím i do těch dětiček, a dokonce, představ si, i do jejich rodičů vžít. Právě proto nesnáším lidi, kteří mají pravdu, protože jim na to něco dává morální právo. Třeba to, že porodili, že jsou starší, že mají titul, že mají peníze...ne, na pravdu nikdo patent nemá, ani ta dětná učitelka, ani bezdětná a ani ta matka.
|
Raduna | •
|
(8.1.2010 16:40:13) Fuj, když se naštvu, vynechávám slova...sorry.
|
|
genova |
|
(8.1.2010 16:45:14) Co pak pravda je jen jedna?
|
|
dadlenka |
|
(8.1.2010 17:13:58) vševědoucí jsem napsala jako reakci na tvá slova o přesně takových rodičích... Když potřebuji radu, ráda si ji vyslechnu, ale toho člověka si vybírám já, nestojím o radu kolemprocházející paní (např. když se mi dítě vzteká), nestojím o životní příběh s výkladem dějin (za nás to bylo....) teď to prosím nevztahuj na sebemám ve svém okolí mnoho učitelek, které znám osobně a můžu ti říct, že od většiny z nich bych o radu nestála, je mi úplně jedno, jak to mají všechno vystudované, kolik let již pracují s dětmi a je mi jedno, jestli mají, nebo nemají děti. Synova učitelka je bezdětná, po škole a budeš se divit, vycházíme s ní velmi dobře.
|
Raduna | •
|
(8.1.2010 17:19:40) Tak vidíš, nechápu tedy, proč se tu tolik čílíš. To o té vševědoucnosti si ale psala na mě, tak jsem ti na to odpovídala. Taky si nenechám radit jen tak od někoho a proto to nedělám i jiným. Jenže tohle je diskuze, kde jsem chtěla o svých trochu jiných zkušenostech napsat a ty ses do mě hned obula přesně tím stylem, o kterém píše autorka.
|
dadlenka |
|
(8.1.2010 17:26:57) no já ale z rozčílení nevynechávám slova....
|
|
|
|
|
Bumbi&05,08,10 |
|
(8.1.2010 17:33:11) dadlenko, sorry, ale podle toho úzkého proužku názorů, který jsi tu předvedla, radunino hodnocení sedí dost přesně... Poslala bys učitelku do míst, kde slunce nesvítí, kdyby ti řekla něco ne-pěkného o tvém drahouškovi...
|
|
Ananta |
|
(8.1.2010 18:02:01) Napadlo mě totéž co Radunu, ale pravda to být nemusí, jen to tak z tvého psaného projevu působí. Asociuješ mi napruženého rodiče, který si to jde do školy s učitelkou vyřídit... což pokud to tak je, je prušvih hlavně pro to dítě... a budu klidně za rozumbradu, dítě potřebuje kontakt s cizí autoritou, protože to tak bude zažívat v práci a různě jinde...
|
dadlenka |
|
(8.1.2010 18:29:18) jsem opravdu netušila, že tak ten můj kostrbatý psaný projev působí, spíš jsem byla ironická než naštvaná. Přiznávám se bez mučení, že k diskuzi mě podnítil radunin příspěvek o tom, že je empatická se životními zkušenostmi, co se dělo dál.... mám mlhu p.s. učitelky nemlátím, nejím, dětí se většinou nezastávám, ale je to i tím, že pedagogy svých dětí znám a vybírám (i když mezi mé oblíbené písně patří ta od skupiny ZOO kde se zpívá :učitelku zeměpisu, gymnastiky, krasopisu zapálit, tu ropuchu, co učí dětí psát slova krácená jako sekera)
|
Raduna | •
|
(8.1.2010 18:34:10) Dadlenko, akorát já zase nepochopila, jak tě mohlo naštvat, že někdo o sobě napíš, že je empatický. V mém případě je to téměř diagnóza, protože prostě neumím nemyslet na to, jak nějakou situaci prožívá i ten druhý a snažit se jeho postoj nějak chápat.
|
dadlenka |
|
(8.1.2010 18:40:23) promiň, neznám tě, ale mě to prostě znělo falešně, ještě ve spojení s těmi životními zkušenostmi... třeba taková prostě jsi a tvoje okolí je úplně uempatizováno k smrti
|
Raduna | •
|
(8.1.2010 18:51:46) Dadlenko, v pohodě. Mě tahle moje vlastnost docela komplikuje život, proto o ní moc dobře vím. Ale v mém povolání se to zase hodí. Totiž na obrazovce vypadají slova někdy trochu jinak, než jsou myšlena, protože tu hraje roli stručnost. Nemůžu ti psát celý svůj životopis, než prohlásím, že jsem empatická.
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(8.1.2010 18:48:57) no to ale přece neznamená, že se do toho skutečně vcítíš... o něco se snažit a mít tu schopnost jsou dvě různý věci... to je arugumentace
a co na to tetička wikipedie? "Empatie neboli vcítění označuje porozumění emocím a motivům druhého člověka. Pro schopnost empatie je užitečné umět odložit svoje vlastní názory, hodnoty a předsudky. Jde o to být schopný pochopit jak a proč člověk jednal tak, jak jednal, jaké z toho má pocity a jaký má na kterou věc názor, kdy jedná proti svému přesvědčení a kdy se naopak to, jak se chová navenek, plně ztotožňuje s tím, co cítí uvnitř. Ohromným skokem kupředu je, pokud se dokážeme oprostit od vlastních hodnot, pocitů, asociací, názorů, předsudků…, a přijmeme ty jeho a pokud možno známe jejich příčinu nebo důvod."
|
Raduna | •
|
(8.1.2010 18:58:19) Rachel, co je mi ale na druhou stranu ve vztahu k té mojí kamarádce platný, že přibližně chápu, proč se tak chová (znám jí hodně let a vím, z jaké je rodiny a jaký měla život dřív atd.), když prostě ona si nepřipustí, že nějaký problém má a že ho dokonce lze docela jednoduše řešit a kompenzuje si ho ale tím, že se chce nechat za každou cenu oceňovat a litovat jako matka-hrdinka-trpitelka-obetovatelka atd. od všech kamarádek, sestry, manžela atd.....
|
Ecim |
|
(8.1.2010 19:04:32) V tom případě chudáci její děti.
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(8.1.2010 19:29:43) pokud je to OPRAVDU tak, jak píšeš, tak na to mám můžu akorát říct, že pak je otázka, jestli je to skutečně kamarádka, se kterou bych já chtěla trávit svůj čas
|
Raduna | •
|
(8.1.2010 19:39:03) Vždyť už se taky moc nestýkáme. Bohužel mám pro svojí slitovnou povahu na takové kamarádky štěstí.
|
|
|
|
|
|
Ananta |
|
(8.1.2010 18:47:58) No fajn písnička, ale dětem bych to radši nezpívala ). Já nestraním ani rodičům ani pedagogům, znám v obou skupinách skvělé lidi, ale i úplně mimo a střílela bych (po dnešním případu v práci, matkou týranej klučina a ještě se jí omlouvá za to že se narodil...) mám emoce na pochodu.
|
dadlenka |
|
(8.1.2010 19:01:52) ta písnička je trhlá a zvrhlá jmenuje se Kanibal nemyslím, že by nějak ilustrovala mé vztahy s pedagogickým sborem.
|
|
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(8.1.2010 16:22:06) hmmm. tak moje dítě se při sebemenším stresu taky rozbrečelo... dokud nedostalo novou učitelku. takže ono to asi nebude vždycky problém rodičů, žejo jo a nosit pomůcky má dodnes, kontroly nekontroly. naštěstí má učitelku, která je empatická. má tři děti a jedno z nich je povahově velmi podobné synovi
|
Raduna | •
|
(8.1.2010 16:58:24) Ráchel, záleží na tom, co si představuješ pod pojmem sebemenší stres. Když se dětem řekne, aby si do sešitu nakreslili malý obrázek maminky, a dítě se rozbrečí až do hysterie, tak to asi nebude doma tak úplně v pořádku. Navíc když se úplně stejně projevuje v hodinách více kantorů, kteří ho učí a určitě mají každý trochu jiný přístup. Když se na někoho huláká kvůli maličkostem jako je papírek na zemi vedle lavice, tak to je podle mě ten typ chování, který děti stresuje úplně zbytečně. (samozřejmě záleží na věku,s puberťáky to jinak někdy opravdu nejde).
|
Ráchel, 3 děti |
|
(8.1.2010 17:38:27) já vůbec netvrdím, že neexistují děti, které se projevují nestandartně z důvodu špatného vlivu rodičů. jen říkám, že to, že se dítě projevuje nestandratně, nemusí být nutně z důvodu špatného vlivu rodičů, ale že to může mít příčiny různé: ať už je to špatný vliv učitelky, šikana ve třídě, různé biologické příčiny na straně dítěte, temperament atd. Prostě je strašně snadné si dělat rychlé závěry a škatulkovat, ale brát v úvahu, že příčiny problémů dítěte mohou být multifaktorální, už tak snadné není.
|
|
Deja |
|
(9.1.2010 21:22:50) Náš syn se taky rozbrečí kvůli maličkostem a u odborníka jsme byli: naprůměrný intelekt s nerovnoměrným vývojem. Kdo si s tím bohužel neví rady je empatická paní učitelka.
|
|
|
|
|
|
|
Katka,kluci 7 a 10 | •
|
(8.1.2010 14:12:09) Já jsem vděčná, že oba mé syny momentálně učí učitelky, které samy mají také po dvou synech. Na schůzce se dozvím, že : "zlobí přiměřeně, nic mimořádného, já si je srovnám. Jsou to normální, živí kluci,mám doma to samé". Prostě balzám na moje nervy.Oproti významně zdviženému obočí předchozí pí. učitelky, když mi sdělovala, že :"honí se po chodbě a na napomenutí reaguje jen někdy !" Holt doma taky reaguje na napomenutí jen někdy....občas nereaguje ani na můj tuří řev :)
|
Raduna | •
|
(8.1.2010 14:35:11) Katko, a ty si opravdu myslíš, že ten rozdíl je jenom v tom, jestli ta učitelka měla děti nebo ne? To je, promiň, hodně zkreslená představa. Každá učitelka, i ze stejné školy, je prostě jiná.
|
Katka,kluci 7 a 10 | •
|
(8.1.2010 15:16:50) Ne, nemyslím. Vždyť jsem sama v předchozím příspěvku psala, jak mě kdysi deptali příbuzní nátlakem na potomstvo.Jen jsem prostě popsala aktuální zkušenost s pí.učitelkou. Mimochodem ta minulá, už starší, je také "dětná", zřejmě ale jak je už ve věku takřka babičkovském, tak už nemá tolik v paměti, že i přes veškerá usměrňování dětí doma se z temperamentního divocha nestane přes noc klidný pozorný chlapec.
|
Raduna | •
|
(8.1.2010 15:27:20) Katko, to beru. Pořád je tu ale to mylné přesvědčení, že bezdětné učitelky jsou na děti přísnější a chtějí je víc usměrňovat. Já je usměrňovat nechci, já je chci jenom provázet a případně jim pomoci vidět, proč je třeba to, co dělají špatné. Ale s respektem k tomu, že to jsou vlastně malí lidé, ne jen nějaké hračky nebo roboti. Respekt vůči svojí osobě cítit potřebují i raubíři.
|
Katka,kluci 7 a 10 | •
|
(8.1.2010 15:34:15) To ano, usměrnit potřebují. A já ocením, když si takové prohřešky, jako je honění s kamarády po chodbě,vyřeší a děti usměrní pí.učitelka sama, hned na místě.Já totiž podobné věci z domova moc neovlivním. Ovlivním vnímání světa, názory na to, co je a není správné (nekrade se, nelže, neubližuje se slabším...). Ale živější povahu dítěte už ne a to, že jedná pí. učitelka honění řeší jako problém a druhá nad ním mávne rukou a kluky si srovná, to prostě v mých očích hovoří ve prospěch té druhé.
|
Raduna | •
|
(8.1.2010 15:37:30) Nojo, ale vtip je v tom, že já honění dětí po třídě tolik neřeším jako mnohé moje dětné i mnohodětné kolegyně. Já nejvíc řeším prohřešky ve vztahu k druhým dětem. A když už to honění řeším, tak s tím, že až si milý raubíř rozbije hlavu, bude to bolet jeho a ne mě. Bohužel, kdyby si udělal něco horšího, tak mě sice můžou zavřít, ale to je na jinou diskuzi....
|
|
|
sovice |
|
(8.1.2010 15:35:47) Raduno,
moje zkušenost říká, že mladá začínající učitelé (ať bezdětní či dětní) jsou - podle své povahy - většinou příliš přísní nebo příliš měkcí. Utřepe se to tak za 3-4 roky. V tom prvním roce jsou ale ti přísní nejpřísnější a ty hodné lze utáhnout na vařené nudli (měla jsem cca 6 úplně čerstvých kantorů během druhého stupně ZŠ a gymnázia, poměr přísní:dobráci byl 4:2) Ti přísní jsou zřejmě ti, co se pustí do poučování rodičů a nechápadě vrtí hlavou nad nesoustředěným sedmiletým klukem. Navíc (a to platí v každé profesi) - čím kratší dobu je kdo v praxi, obvykle tím větší cítí potřebu poučit okolí, jak že má věci činit lépe
|
sovice |
|
(8.1.2010 15:37:39) (Omlouvám se za překlepy, v poslední době jich dělám nějak moc :-( )
|
|
Raduna | •
|
(8.1.2010 15:44:21) Sovice, haha, to je přesně ono. Jenže lidé, co všeobecně rádi poučují, jsou úplně všude, ne jenom mezi učiteli, viz. tato diskuze:) Já bych sama sebe ohodnotila jako něco mezi. Když vidím u dětí snahu a slušnost a respekt, jsem k nim taky taková. Když vidím opak, prostě přitvrdím.
|
|
|
|
|
|
|
|
genova |
|
(8.1.2010 11:24:02) S dovolením, být učitelkou a věnovat se cizím dětem od-do ani náhodou není totéž jako vlastním 24/7!!! Veškeré rovnice učitel - rodič (pěstoun) jsou mimo mísu.
|
Ecim |
|
(8.1.2010 18:50:11) Anarad, souhlasím, ale na druhou stranu uznej, že samotná definice 24/7 (brána doslova) je nadsazená.
|
genova |
|
(8.1.2010 18:53:21) Jak u koho. Máš ale pravdu, 24 mínus těch pár hodin spánku
|
Želvička plus Petruška | •
|
(10.1.2010 12:13:55) Evidentně si neumíš správně zorganizovat den. Nebo ráda ze sebe děláš vytíženou chudinku
|
genova |
|
(10.1.2010 12:26:53) Asi jses nevšimla, znamená to, že jsem se svými dětmi ráda. A při 5 dětech to fakt nejde nebít s ními 24/7 (mínus těch pár hodin spánku)
|
SnowWhite |
|
(10.1.2010 12:32:22) Anarad, ty máš 5 dětí? Můžu se zeptat jak jsou staré? To už je úctyhodný příspěvek
|
genova |
|
(10.1.2010 12:36:19) 8 až rok.
|
SnowWhite |
|
(10.1.2010 12:41:57) To je teda síla (pro mě jsi hvězda). Já strašně dlouho čekala aby rozestupy byly velké (mám 3 holky 12, 7, 1rok) a teď je mi to líto, že coby baba asi už dál nepokročím. Čtyři by byli fajn, i když jsem vždy tvrdila, že nechci ani jedno . Pět to už je smečka jak blázen. Máš to nějak namixované? nebo fotbalovou jedenáctku? Promiň, že jsem zvědavá, jen mě to zaujalo
|
genova |
|
(10.1.2010 12:46:43) Holka, kluk, holka, kluk, holka, ?... Dělám si legraci, už jsme skončili, tlačí nas věk
|
SnowWhite |
|
(10.1.2010 12:50:43) To je super, celkem jsi mě dostala. Kamarádka uvažuje o čtvrtém, a já mám jen splín, že už to nebude. Jsem stará i na tuhle malou nebo se tak aspoň cítím . Takže velká gratulace, žes to takhle nádherně zvládla našvihat a hlavně, žes v pohodě přežila.....ještě přijde puberta, kterou pozoruji u nás nastupovat a myslím, že to bude hukot. Užívej si malochů
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jedůfka / 99,00 |
|
(10.1.2010 14:05:13) Člověk může být úžasný pedagog či asisent s profesionálním i lidským přístupem, ale s rodičovstvím a výchovou vlastních dětí se to srovnávat nedá.
Já osobně mám velmi špatnou zkušenost s výchovnými radami našich známých a kamarádek a jejich odsuzováním chování našich dětí, někteří nás kvůli našim dětem i přestali navštěvovat. Ono i pohled zvenčí člověka mající dítě - na nezvladatelné děti v jiných rodinách může být velmi zkreslený.
Takže - záleží na které "straně barikády" se člověk nachází.
|
|
|
Líza |
|
(8.1.2010 12:48:24) Raduno, bezdětná učitelka má ovšem zkušenosti s dětmi pouze v roli učitelky, což je něco úplně jiného, než mít vlastní děti, žít s nima a starat se o ně od narození do dospělosti. Takže pokud ta učitelka má, jako ty, pocit, že je zkušenější než všichni rodiče, protože ona má zkušenosti se stovkama dětí, zatímco oni jen se svými několika, pak ji taky pošlu do háje se slovy - až budete mít vlastní, tak si to povíme.
|
Ananta |
|
(8.1.2010 18:41:45) Ta učitelka nemusí mít vůbec pocit, že má recept na něčí dítě, ale někteří rodiče nesnesou jakoukoliv poznámku na svého potomka, hned se ježí... taky víme jak to vypadá s dnešní mládeží, na to jsou statistiky a výzkumy (drogy, delikvence...) je to docela průšvih.
Je nesmysl a na tom si trvám, že dětné učitelky jsou lepší než bezdětné. Plno bezdětných žen zasvětilo život cizím dětem, buď ve škole nebo v děcáku, stacionářích ... a daly do toho mnohem víc než ženy s rodinou, protože tím žily (měla jsem potřebu to napsat). Většina učitelek děti má a žádné zázraky to nejsou, spíš především spěchají domů a cokoliv nad rámec je problém... školíme mimo jiné metodiky prevence na školách a spolupracujeme s nimi, takže trochu vím o čem píšu, kontakt s učitelkami mám.
Další příklad je MŠ, učitelky, stará garga středoškolaček (znám jen dětné) a k tomu se už radši nebudu moc vyjadřovat, snad jen že bych měla velký problém jim svěřit dítě (kdybych nějaké měla). Mám sama dvě v rodině... nejfrekventovanější názor je, že když dítě nebude jíst maso, tak skoro umře nebo bude přinejměnším hodně nemocné, neporoste... že vydala Česká pediatrická společnost prohlášení o tom, že vegetariánská strava obohacená o mléčné bílkoviny je plnohodnotná? To by musely vědět že nějaká společnost je... a proto jim ho preventivně cpou dvakrát denně (to maso), naštěstí je už nutí se trochu vzdělávat (sorry za protivnej tón, ale neodpustila jsem si to)... jsou věci kde ti prostě nepomůže mít děti, musíš znát psychologii, různé pedie atp. ...
|
Ráchel, 3 děti |
|
(8.1.2010 18:55:54) "Je nesmysl a na tom si trvám, že dětné učitelky jsou lepší než bezdětné. Plno bezdětných žen zasvětilo život cizím dětem, buď ve škole nebo v děcáku, stacionářích ... a daly do toho mnohem víc než ženy s rodinou, protože tím žily (měla jsem potřebu to napsat)." nikdy jsem nevtrdila opak.
jinak u svých dětí jsem zažila: vcelku dobrou učitelku dětnou 2 celku dobrý, mladý bezdětný učitelku příšernou dětnou učitelku (starou "zkušenou") suprovou dětnou učitelku
nejlepší byla č.4 - a sama říkala, že co má děti, tak se např. na některé možnosti domácí přípravy dívá poněkud jinak...
|
Ananta |
|
(8.1.2010 19:02:53) Jo, pro mě jsou nejhorší ty "starý, zkušený"... ty ví přesně jak to má vypadat a mají patent na rozum... nejhorší je, že ony tomu fakt věří a myslí to dobře. To jsou ty moje dvě co mám v rodině. Ale zase vychovaly slušné děti (i mého partnera)... tak nevím, asi je to složitější než se zdá
|
Ráchel, 3 děti |
|
(8.1.2010 19:30:40) jo, taky se občas divím, jak ty příšerně nesnesitelný baby občas vychovají tak príma lidi
|
|
|
|
Líza |
|
(8.1.2010 20:20:38) Ananto, taky si nemyslím, že dětné učitelky musí být lepší, to s tím nesouvisí. Nicméně jsem přesvědčená, že ani čtyřicet let za katedrou člověku nedá ty zkušenosti, které získá rodičovstvím. A naopak, ani vychování Klapzubovy jedenáctky z rodiče neudělá učitele. Je to odlišná role, odlišná náplň, odlišný vztahy, odlišná zkušenost, a kdo nezažil, vždycky tam bude mít mezery. Já taky Raduně nenaznačuju, že se v pedagogice vyznám děsně dobře, protože mám dvě děti ;)
|
Ecim |
|
(8.1.2010 20:28:52) Ráda čtu knihy dětského pediatra Harveye Karpa. Má řadu zajímavých postřehů, na jednu stranu je vidět, že má s dětmi bohaté zkušenosti jako pediatr, ale na druhou stranu je z některých jeho rad patrné, že nikdy nebyl s dítětem několik let na mateřské, protože na takové složitosti by matka nikdy neměla čas. Jenže zase často vymyslí věci, na které by matka třeba nepřišla. Podobné je to i se srovnáním rolí učitelů a rodičů. Co mi tu k tomu kdo řekne?
|
|
Ananta |
|
(8.1.2010 20:51:02) To ano, ale tak jsem to ani nemyslela, jsou to dvě odlišné role a právě proto říkám, že dobrého pedagoga nedělá rodičovství
|
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(8.1.2010 16:17:28) Ale zkušenost učitelky a rodiče je prostě odlišná, vidí dítě z jiného úhlu. Já nemůžu tvrdit, že rozumím práci učitelky, když nejsem učitelka. Učitelka (bezdětná) zase nemůže rozumět "práci" rodiče. To neznamená, že učitelka vždy dělá dobře svou práci, ani že rodič dělá vždy dobře svou práci... Jen, že ta osobní zkušenost, pokud ji člověk dobře zpracuje a využije, je prostě nenahraditelná. Pamatuju si taky dobře ty komentáře "až budeš mít vlastní děti..." - jak já to nesnášela, vždyť jsem byla přece zkušená pracovnice s dětmi, že... Teď to zpětně naprosto chápu a kolikrát se koušu do jazyka, abych neřekla něco podobného. Akorát kamarádkám, u kterých vím, že se neurazí, tak třeba řeknu něco o tom, že to je jiné, když máte už děti starší, a vysvětluju v čem... ale stejně je mi jasné, že to pochopí, až do toho stádia samy dozrají
|
Raduna | •
|
(8.1.2010 16:47:12) Rachel, ano, zkušenost učitelky a rodiče třeba s jedním konkrétním dítětem je někdy naprosto jiná. Viz. jedno naše dítě, které doma sedí u počítače, tudíž je hodné, ale ve škole přivádí celý učitelský sbor k šílenství. Taky máš pravdu v tom, že zkušenost s vlastním dítětem tě třeba víc poučí o toleranci a o tom, co je zlobení a co není. Ale nemyslím si, že musíš mít doma nutně mateřskou školku, abys mohl být empatickým pedagogem, který má u dětí respekt a své žáky má rád a cítí se zodpovědný za jejich vzdělání a tím pádem i jejich budoucí šance se v životě nějak uplatnit a být šťastný.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(8.1.2010 17:50:12) " Ale nemyslím si, že musíš mít doma nutně mateřskou školku, abys mohl být empatickým pedagogem, který má u dětí respekt a své žáky má rád a cítí se zodpovědný za jejich vzdělání a tím pádem i jejich budoucí šance se v životě nějak uplatnit a být šťastný." To si nemyslím ani já. Mám dvě velmi dobré kamarádky, které by obě mohly být věkem moje matky a které jsou bezdětné; jedna z nich je učitelka. Obě dvě mně i mým dětem do života hodně daly a v mnoha věcech mi poradily i co se týče vztahu k dětem, protože jsou to prostě vyzrálé osobnosti. Nicméně některým aspektům prostě porozumět nemohou - a já to od nich ani neočekávám. Zároveň jsou natolik moudré, že když jim řeknu něco ve smyslu "ale když máš tři děti atd.", tak to neberou jako útok na vlastní osobu, ale jako obohacení. (tím samozřejmě netvrdím, že je vhodné toto říkat každému a za každých okolností, a navíc jde o způsob)
|
|
|
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(9.1.2010 11:22:15) Raduno, já Ti nevim... Taky jsem úča a když ráno přijde dítě do školy, tak nevim, v kolik šlo spát, zda v noci jeho sourozenec plakal a zvracel a celá rodina byla na nohu, jestli se mu ráno dobře vstávalo a jestli ráno nedostalo na zadek kvůli tomu, že se vztekalo u oblíkání anebo rvalo s bráchou... Jo, někdy mi to děti řeknou, někdy to nestihnou, nebo nemají náladu bavit se s kýmkoli...
A nikdy nemám ty děti "na krku" nonstop, vim přesně kdy mám padla, mám prostor pro duševní hygienu. To, jestli cítim zodpovědnost za jejich budoucnost je jen moje věc nikoli povinnost, když bude mít dítě poruchu chování a trávení času s nim bude vyčerpávající, vim, že ho nemám na krku dalších 15 let a o prázdninách nonstop, páč ho nikdo nebude chtít hlídat a kdyby se dítěti něco stalo (třeba by ho cestou ze školy porazilo auto), tak z toho můžu bejt nešťastná, ale nikdy tolik, jako rodič.
Ačkoli myslim, že mam "svoje" školní děti hodně ráda a že svou práci dělam snad dobře a neni to pro mě jen práce, tak je to jinej vztah, než rodičovskej. Tak jako většina rodičů nemá představu, jaký to doopravdy je, bejt učitel a že třeba jejich dítě, který se doma nemá před kym předvádět, se ve škole před kupou vrstevníků projevuje úplně jinak... A tak jako oni mi těžko poradí, jak zařídit, aby se jejich dítě nepředvádělo, tak já jim těžko můžu radit, co maj dělat doma. Když cokoli řešíme, tak oni říkají, co se jim osvědčilo, já říkám, co se osvědčuje mně, ale nikde není záruka, že to bude fungovat i napříč.
Zkrátka učit a mít děti jsou dle mého názoru různý věci.
|
Ecim |
|
(9.1.2010 11:27:05) To určitě ano. Myslím si, že jsem dobrá matka (mé okolí to o mně aspoň tvrdí; resp. se o to velmi snažím), ale učitelku bych nemohla dělat ani za nic - možná nanejvýš v mateřské škole.
|
|
Raduna | •
|
(9.1.2010 14:07:50) Jeno, ale já neříkám, že to jsou stejný věci. Já jsem akorát říkala, že nutně nemusíš mít děti svoje na to, abys mohl být dobrý učitel. Ale bylo mi předhazováno, že tím pádem nemůžu mít pochopení pro to, jaké jsou limity domácí přípravy atd.... Jenže to pochopení mít klidně můžu, protože vím, že každé dítě je jiné a i každá rodina je jiná. Musím mít prostě individuální přístup, ale nechápu, proč to, že nemám vlastní děti, by mi mělo v tom individuálním přístupu nějak bránit.
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(9.1.2010 14:55:47) Tak individuální přístup v zadávání DÚ podle mě znamená, že se nikdy nestane, že by všechny děti měly stejnej DÚ.
|
|
|
|
|
Pišpeta |
|
(8.1.2010 12:28:35) ja se se svym,a bezdetnyma kamaradkama rada poradim. mam jich vic. a jedna je detna, ale relativne nedloho a pred tom jsem se s ni radila 8 let. Podle mne i ten nazor nezatizeny praxi s vlastnimi detmi ma vahu, protoze je to opravdu uplne jiny uhel pohledu. Kdyz se sejdou dve (nedej boze tri a vice) vsechny plne ponorene do kazdodenich vychovnych problemu a starosti s detmi tak se kolikrat akorat konverzacne motaji v kruhu.
|
|
Ecim |
|
(8.1.2010 16:55:20) Přesně tak. Já to u bezdětných lidí dělám tak, že o dětech nezačínám, raději počkám, až začnou sami. A pak se bych se zařídila podle toho, jak by ta debata vypadala.
|
|
|
aachje skunk a tři holky |
|
(8.1.2010 9:28:43) ger..k ké zmíněné schopnosti vychovávat...na to nemá patent ani matka ani nematka..jen předpokládám,že máma má určitou ,,ZKUŠENOST,,prošla si denním vývojem dětátka,rozezná většinou druh pláče už od narození,atd..stejně jako automechanik,co když v autě něco zachrastí,už po zvuku pozná,kde hledat problém.můžeš mít naštudováno z knih jak je přesně auto sestrojené,ale tyhle niance tvoje ucho nepozná.
|
ChristianaC |
|
(8.1.2010 9:30:30) Achje, jenže tu zkušenost má "pouze" u svého dítěte.
|
aachje skunk a tři holky |
|
(8.1.2010 9:35:14) chris,píšu o tom,když mě bezdětná paní začne poučovat ohledně mého miminka.
|
|
genova |
|
(8.1.2010 11:31:29) A na to její dítě ji to bohatě stačí. Netouží vychovávat každé dítě na které narazi (jako leckterá učitelka).
|
|
|
Grainne |
|
(8.1.2010 9:38:13) achje, když už jsme u těch přirovnání.........svoje auto znám tak, že poznám, že se děje něco nekalého, že je něco "jinak". U cizího auta rozpoznám tak leda píchlou pneumatiku. Jsem totiž naprostý technický antitalent, já říkám" strojař teoretik, kdesi na cestě za vzděláním se mi řízením osudu poštěstilo udělat maturitu ze strojírenství, prakticky ovšem nerozeznám turbínu od vznětového motoru. Jsem vícenásobná matka a jsem dokonce pedagog, ovšem pocitem, že mám v důsledku toho patent na výchovu, fakt netrpím. To je podle mě velikášství.
|
aachje skunk a tři holky |
|
(8.1.2010 9:49:02) ger..já taky ne.ani to netvrdím..
|
|
|
jitucha |
|
(8.1.2010 10:12:42) jediné dva druhy pláče, které jsem u svých mimin byla schopná rozeznat: děsnej a příšernej jestli je to z hladu nebo z něčeho jiného jsem se snažila domyslet z kontextu. haloooooooo, je tu ještě někdo podobně neschopnej?
|
Zazi (1+1+1) |
|
(8.1.2010 10:32:50) Jitucho, já. Naštěstí se naše děti snažily samy vytvořit pravidelný režim, takže se dalo usuzovat, co by to třeba mohlo být (nebo taky ne).
|
|
|
|
Pišpeta |
|
(8.1.2010 12:22:11) cehokoliv. nemohla sem se ani treba hodinu rozhodnout, jak mam dite obliknout, aby mu nebyla ani zima ani horko.
od ty doby se ta neschopnost jen prohlubuje - vychovne kkoe how mi z nebe nepristalo spis je to horsi, deti se mnou lehce vorou, a v jakemkoliv zamestbnani sem cim dal vic neupotrebytelna
|
|
|
|
ChristianaC |
|
(8.1.2010 9:29:08) Ananto, mám to stejně jako Ty. Já hovor svedu raději jinam, než že se snažím lidi přesvědčit, že jejich názor je vážně mimo. Příliš často se setkávám s komentářem, že něco nemůžu pochopit/komentovat, protože mám holky a ještě navíc bezproblémové, se kterýma se snadno vychází. Maminkám, co patent na rozum získaly porodem chlapečků, už tak maximálně říkám, že znám spoustu maminek kluků, co tento problém nemají (takže jen pohlavím to nebude), ale i to si pořádně rozmyslím.
|
Grainne |
|
(8.1.2010 9:33:29) Christiano, popravdě, získat tu vytouženou holčičku, tak se trochu děsím, co s tím budu dělat, budu na rozpacích, jestli mám výchovu směřovat stejně, jako u těch tří kluků, nebo jinak............. Já myslím, že je dáno spíš netaktností dotyčné, sama si nejsem jistá, jestli se způsob výchovy má, nebo nemá odvíjet jinak. Pravděpodobně bych vyzpovídala matku nějaké té holčičky
|
ChristianaC |
|
(8.1.2010 9:39:12) Graine, taky by mě pindík u dítěte zaskočil, ale sama jsi psala, že se Tvé děti vychovaly v podstatě samy. Já si to o svých dětech myslím taky a na systematickou výchovu typu ovlivňovat určitou vlastnost jsem rezignovala už u té první. Obraz o tom, kým chtějí být, si vytvářejí samy. Je jasné, že zatím dělají téměř vše podle mě, ale tatínka už napodobují v takových těch věcech, co já neumím.
|
Grainne |
|
(8.1.2010 9:52:52) Christiano, jsem toho názoru, že děti nelze vychovávat a příliš se při tom opírat o teorii, přikládám to tomu, že děti žádné odbornosti o výchově nečtou, jak mají vědět, že když já udělám výchovné TOHLE, ony mají jako reakci udělat TAMTO. Obvykle udělají ONO. Jsou děti, které jsou nám patrně tak podobné, že žijeme v dojmu, že vůbec nezlobí, protože je jim dáno to, co máme a chceme my. Už nějak nemám odvahu vychovávat a učit ty cizí, podle tabulek to neumím a jinak.....to skoro nejde.
|
JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(9.1.2010 11:47:10) Grainne, "Jsou děti, které jsou nám patrně tak podobné, že žijeme v dojmu, že vůbec nezlobí, protože je jim dáno to, co máme a chceme my."
|
Ecim |
|
(9.1.2010 11:54:13) Grainne, tenhle citát mě nadchnul tak, že jsem si ho musela okopírovat. Fakt
|
Grainne |
|
(9.1.2010 12:43:53) Ecim, já se červenám, obvykle se citují klasici! To bude tím, že ve snaze přežít dětství a výchovu mých dětí, jsem v sebeobraně odhalila spoustu tajů, o kterých se v knihách nepíše - a že tedy nějakou tu knihu jsem přečetla.
|
|
|
|
|
adelaide k. |
|
(8.1.2010 10:02:35) Christiana, ale nezaskočil (resp možná zaskočil, to mě napoprvé taky ) jinak je to ale stejné jako s holčičkama, aspoň prvního půl roku, a pak si člověk postupně zvykne
|
Zajdulka |
|
(8.1.2010 14:11:53) no já nevím. Mám oboje. První kluk se "vychovával téměř sám", s holčičkou je to horší. Na tu jsem si "nezvykla" do teď, a to už jsou jí 3. Je jak neřízená střela. Ukaždého je ta výchova ůplně jiná a popravdě pořád tápu. A to jsou to moje děti.
|
|
|
|
|
Carlin |
|
(8.1.2010 11:37:01) Ale nemusí to být ani mámou. Prostě ať je to kluk nebo holka, je to prostě JINÉ dítě s jiným temperamentem, povahou, nadáním,.... Neříkám, ať mě nekritizuje ten, kdo nevychovává chlapečky,říkám, ať mě nekritizuje ten, kdo nevychovával mého syna (např má tchýně). Narozdíl od prázdné kritiky dobré rady beru všema 10.
|
Ananta |
|
(8.1.2010 12:11:22) Tchýně ale není odborník. To bych rozlišovala, když bude do výchovy kecat "paní od vedle" je to něco úplně jiného, než když to bude dětský psycholog, který se snaží dítě poznat i očima rodičů (hned při první schůzce).
Navíc to, že rodiče znají vždy dokonale své dítě, není tak úplně pravda, protože se často nedokážou podívat na problém nezaujatě - to jen poznámka z vlastní praxe. Je v tom prostě moc emocí a dalších různých faktorů proč těžko nahlédnou, že něco není ok a proč. Dobrá je u řešení problému kombinace zkušeného odborníka a "rozumně" milujícího, laskavého rodiče. Často se třeba setkávám s rodiči, kteří přehnaně ochraňují své děti a trvá dlouho než si to jsou ochotni připustit.
|
& |
|
(8.1.2010 12:28:31) Ananto, ani odbornik nemusi mit pravdu a neni dobry ho slepe poslouchat. Ale je fakt, ze obcas rika veci ktere pravda jsou a nechceme je slyset. Nejtezsi pro rodice je to od sebe odlisit. Me se stejne nejvic vyplatilo, jit do toho citem.
|
Ananta |
|
(8.1.2010 12:32:47) Dobrý odborník s tebou bude hledat možnosti řešení, nebude chtít abys slepě poslouchala to je také indikátor toho že je dobrý...
|
|
|
|
|
|
rorry,09/05,01/08 |
|
(9.1.2010 15:06:04) Mě potkaly oba případy.V začátcích jsem se potýkala stále s otázkami proč ještě nemám mimi,pak jsem se snažila a nešlo to a vypadalo to že mít nebudu.Po 3letech se to samo vyřešilo a dnes mám dvě děti, které moc miluji. Ale neznamená to,že jiným bych vyčítala , že je nemají,nebo že je mít nemůžou.Prošla jsem si tím také a proto je to každého věc.Znám hodně bezdětných žen, které děti nechtějí,nebo nemůžou mít a mají k dětem krásný vztah a myslím, že i více trpělivosti a porozumění,než občas uhoněná nevyspaná maminka.Prostě jestliže má někdo děti rád,je to krásné,ať je to vlastní rodič nebo příbuzný, nebo tetička, kterou děti znají.
|
Ecim |
|
(9.1.2010 16:59:29) Silvie, souhlasím! Znám řadu dětí, kteří nějakou takovou tetičku mají a nemohou si ji vynachválit.
|
|
|
|