| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Splnit dětem všechna přání?

 Celkem 110 názorů.
 Jitka 
  • 

Proč zase jedináčkové!!!!! 

(14.12.2009 10:12:11)
Dobrý den všem,
zaujal mě titulek článku, ale bohužel jsem jej nedočetla do konce.
Co Ti jedináčci a jejich rodiče udělali, že se do nich stále někdo naváží?!?!?!
Co to je za nesmysl, že dárky jsou zahrnováni převážně jedináčci???
Mimochodem jsem se tu už celkem dlouho nedočetla, že jsou to rozmazlení, lakomí, malí sobci. Stejně tak jako jejich rodiče.
(To jsou velcí sobci)
Ti přece kdyby nebyli sobci a nemysleli jenom na sebe a své pohodlí, tak by těch dětí měli víc.
Jinak všem přeji krásný advent a vánoce plné pohody :-))).
 Xantipa. 


Re: Proč zase jedináčkové!!!!! 

(14.12.2009 10:20:09)
No, je skutečně vidět, že jsi článek nedočetla~j~
Protože pak bys věděla, že jsi zbytečně vztahovačná, neboť článek není o jedináčcích.
 Kateřina 
  • 

čeština!!! 

(14.12.2009 10:37:28)
Obsah článku je tradičně šablonovitý, více mě však zarážejí chyby typu: "NEJIDEÁLNĚJŠÍ"! Tohle by snad osoba s magisterským titulem neměla vypustit do světa. Nehledě na na označení dětí "prckové" v jednom odstavci. Myslím, že v češtině je synonym pro slovo děti více, než aby se musela opakovat tak blízko za sebou. Kvalitní redakcí by takovýto článek vůbec neměl projít.
 10.5Libik12 


Re: čeština!!! 

(14.12.2009 10:46:01)
Proč by nemohl být nejideálnější ideál?

 nekázanka 


Re: čeština!!! 

(14.12.2009 10:56:59)
Protože ideální je už samo o sobě superlativ; ostatně ideální podle vzoru jarní. Copak se říká jarní, jarnější, nejjarnější:-)?
 Kateřina 
  • 

Re: čeština!!! 

(14.12.2009 11:04:19)
je to nesmysl, stejně jako nejoptimálnější. Ideální znamená dokonalý, splňující všechny požadavky, prostě už je nejlepší. V hovorové češtině to asi tolik nevadí, ale od redaktorky rozdávající rady mě to irituje.
 10.5Libik12 


Re: čeština!!! 

(14.12.2009 11:11:21)
Já chápu, co jsi chtěla říct, jenom si myslím, že jsi příliš školometská a že v zásadě mohu mít neideálnější ideál i nejjarnější jaro.

Těžko objevit něco nového ve článku o dárcích a postojích maminek, ale mě tento článek připadá k přežití a podtrhla bych principiální úchylky matek, které nekoupěj militantní hračku nebo Bárbínu z ideologických důvodů jako škodlivé.

 remus 


Re: čeština!!! 

(14.12.2009 11:20:26)
Tak mně ta čeština také navadí, jen mám takový pocit, že týden před Vánoci m už většina rodičů dárky nakoupené nebo objednané a článek je kapku mimo....
 10.5Libik12 


Re: čeština!!! 

(14.12.2009 11:24:23)
To neblázni, já nemám ani jeden :))))
 Xantipa. 


Re: čeština!!! 

(14.12.2009 12:56:03)
Libiku, tak jsi prostě menšina~:-D~;)
 remus 


Re: čeština!!! 

(14.12.2009 14:36:32)
~t~~t~~t~ a to nemáš ani poítuchy o tom, co koupíš?
 Katka,kluci 7 a 10 
  • 

Re: čeština!!! 

(14.12.2009 11:24:44)
Souhlas,hlavně s těmi vyššími principy, viz. můj kolega o dárcích pro synka "Babička pro něj má plastovou pušku, i když jsem jim JASNĚ řekl, že něco takovýho mi nesmí přes práh ".. zřejmě má nějaký mindrák, chudák. Třeba ho nechtěli na vojnu :)
 10.5Libik12 


Re: čeština!!! 

(14.12.2009 11:53:53)
Můj první muž to měl taky, on byl antirežimní pacifista. Nejkrásnější Vánoce zažil můj synátor, když se táta léčil z autonehody a já mu potají koupila svítící meč:)
 luckabo 


Re: čeština!!! 

(14.12.2009 12:40:30)
Ten ze Star Wars? A prosím Tě kde?
 Ecim 


Re: čeština!!! 

(14.12.2009 12:13:35)
Mně také přijde nešťastné, když matky nekoupějí dětem nějakou hračku z ideologických důvodů. Znám ze svého okolí řadu holčiček, které sice barbíny milují, ale podobat se jim nechtějí ani omylem. Přístup "koupím ti jakoukoli panenku, ale ne barbínu" povede k tomu, že holčička o jinou panenku nejspíš stát nebude a bude z ní zklamaná a maminka bude dotčená, že vrazila peníze do něčeho, co nevděčná holčička nechce. Vždycky je důležité pořádně zvážit, jaké věci se dětem líbí, aby se předešlo situacím, kdy se dítěti, které má 10 plyšáků a nehraje si s nimi, koupí 11.plyšák a všichni pláčí nad tím, že si s ním dítě nehraje. ~n~ Tím samozřejmě nechci tvrdit, že se má dítěti koupit všechno, na co si ukáže.
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: čeština!!! 

(15.12.2009 9:01:12)
proč se lidem nelíbí Barbie??? Proto, že je tak štíhlá, že holčička, která si s ní hraje se jí nutně bude chtít podobat a bude mít bulimii????
Bože, to jsou kecy.
Mi se Barbie líbí. Krom ní jsou totiž vesměs jen miminkovské panenky s miminkovskými doplňky, "princeznovská" je v podstatě jen Barbie. Anebo nějaká z omezené produkce bez dalších doplňků.

Jako malá jsem ji bohužel neměla. Pamatuji si ale, jak mě štvalo, že mám panenku, která mi nepasuje k nábytečku. Že mám čajovou soupravičku, která mi nepasuje k panence. Nic nebylo kompatibilní. Tohle Barbie umí. I proto ode má mně plus.

Mám dva kluky, takže zase nic (snad budu mít aspoň vnučku ~;)).

Přiznám se, že z klučičích hraček nebývám moc odvázaná, když jsem v hračkářství... Zvláště z těch pro starší kluky. Samí roboti s brutálními vražednými nástroji. Mi se taky zbraně nelíbí. Pochopím sadu vojáčků, nepochopím samopal.
Manžel taky nechce nic takového doma. Starší syn bude mít 4 roky, takže zatím celkem v pohodě, až na to, že vojáčky mají ve školce. A já zaslechla syna, jak říkal v rámci hry kamarádovi, že ho zastřelí... Vysvětlovali jsme mu, co to znamená, ale celkově nevím, jak se k tomu postavit.

Včera byla reportáž o výstavě stavebnic Merkur. Zase to bylo poněkud komerční a nestranné, protože autorka reportáže smutně konstatovala, kterak se Lego prodává mnohem víc, i když není tak kreativní...
Asi nemá děti, protože jí ušlo, že nemůžeme koupit tříletému dítěti stavebnici obsahující pidišroubečky a matičky. Že okusování železa pokrytého barvou asi taky nebude to pravé ořechové.
Jednou ji synovi koupím. Ale myslím si, že až tak kolem osmi let. V mezičase si dovolíme používat superkomerční Lego, se kterým si (mimochodem) ráda hraji i já.
 Ecim 


Re: čeština!!! 

(15.12.2009 12:51:25)
Martino, opět s Tebou souhlasím - ohledně barbín i ohledně lega. ~x~

Lego je super, vyhrajeme si s ním celá rodina. ~t~

A myslet si, že když si holčičky budou hrát s barbínami, tak budou chtít jako barbíny vypadat, je blbost. ~a~ Já jsem si třeba jako dítě strašně ráda hrála s plyšáky, ale podobat jsem se jim nechtěla nikdy. ~t~ Kdysi jsem slyšela, že barbína je popřením smyslu panenky, protože panenka má být miminko. Vtip je ale v tom, že s panenkami se dá hrát na různé způsoby - jako s miminky, s princeznami i třeba jinak. A děti hlavně často používají hračky jinak, než je jejich původní účel. :-) Říkat dítěti hraj si s tím takhle a ne takhle je naprosto k ničemu.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: čeština!!! 

(15.12.2009 13:17:57)
No jistě, pro nás panenky byly průzkumníci, vojáci, indiáni... ~t~ Nikdy miminka.
 Ecim 


Re: čeština!!! 

(15.12.2009 13:24:14)
Můj manžel je militarista-teoretik a svého času panenky také zásadně střílel. ~t~~t~~t~~t~
 Helena, 3 dospělé děti 
  • 

Re: čeština!!! 

(16.12.2009 23:44:12)
No tak Barbína - když ji vidím, tak se osypu. A ještě ty růžové hračičky, co vypadají jako přeslazený pudink. Naštěstí moje děti vyrostly v době, kdy ještě barbíny nebyly a moje vnučky tu nechuť mají asi v genech.
 Ecim 


Re: čeština!!! 

(17.12.2009 9:11:44)
Chápu, že se barbína nemusí líbit každému, ať už je dospělý nebo dítě. Jen mi přijde nešťastné, když nějaká holčička touží po barbíně a dospělí jí tu barbínu odmítají koupit a ještě v ní vzbuzují pocit viny za to, jak má špatný vkus a jakou si přeje blbost. ~a~
 Markéta 
  • 

Re: čeština!!! 

(17.12.2009 15:06:12)
Holce se hrozně líbí koníčci. Nevím, kde se vzali ti příšerní růžoví a modří, jestli je to z filmu nebo se vylíhli v hlavě nějakého designéra. Mám z nich osypky, takže jsem je zatím nekoupila. Ale mám připraveného na vánoce bílého koníka s blýskavými křídly - takový jako Paegas (příběh o Paegasovi dcera zná). Podle mě taky strašný, ale lepší než růžový a doufám, že jako kompromis to projde :-)
 Beuška 


Re: čeština!!! 

(15.12.2009 18:56:50)
taky jsem měla barbínu,no a že bych chtěla byt hubená,jak barbína no to teda nee
 Zuuuza 


Re: čeština!!! 

(14.12.2009 13:30:29)
Přesně. Ideální a optimální. Žádný jiný tvar.
 Petrajda 


nejideálnější by bylo... 

(16.12.2009 20:38:58)
Jednou jsem nevydržela a napsala do ČT, že v jednom pořadu pro neslyšící bylo hodně chyb v titulcích - připojila jsem dotaz, zda pravopis v titulcích pro neslyšící někdo kontroluje, popř. zda by to nemohli dělat tedy dva lidé. A přišla mi taková kostrbatě formulovaná omluva od paní korektorky v tom smyslu, že se prostě přehlédla a že by samozřejmě nejideálnější bylo, kdyby to četli dva lidé, ale TV si to z finančních důvodů nemůže dovolit~2~
 Inka 
  • 

Re: čeština!!! 

(14.12.2009 10:53:55)
Je to divnej článek, jak obsahově, tak pravopisně. Pochybuju, že někdo potřebuje návod na to, jak udělat radost svému dítěti.
 Xantipa. 


Re: čeština!!! 

(14.12.2009 12:57:46)
Inko, budeš se divit, ale někdo návod opravdu potřebuje.
Bohužel.
 Jitka 
  • 

Re: Proč zase jedináčkové!!!!! 

(14.12.2009 13:21:16)
Já ho nakonec dočetla, zaujalo mě téma.
Vím, že není o jedináčcích, to jsem snad ani netvrdila.
Jen mě štve, že se stále někdo o jedináčky otírá.
Myslím,že dárky nejsou o penězích ani počtu dětí, ale o rozumu.
 Xantipa. 


Re: Proč zase jedináčkové!!!!! 

(14.12.2009 13:25:52)
Já myslím, že autorka to myslela tak, že obzvlášť u jedináčků je těžký to uhlídat. Ve svém okolí jsem si všimla, že obzvlášť u těch prvních "zatím" jedináčků jsou všichni z dítěte poprdění a nevědí, co by mu pod stromek snesli a čím by ho potěšili. Je to těžký, když je to dítě malé a všichni jsou z toho človíčka mimo.
 Zd a tři 


Re: Proč zase jedináčkové!!!!! 

(15.12.2009 8:43:01)
Jo, to souhlasim. Marne siroke rodine vysvetluju, ze si Stepan nejvic hraje klicema, orechama, krabickama, hrncema...atd., nehlede na to, ze hracky v malym byteneni kam dat...
 Ecim 


Re: Proč zase jedináčkové!!!!! 

(15.12.2009 12:52:51)
Tohle je důvod, proč dětem svých kamarádek kupuji dárky, které nezabírají moc místa a časem se dají vyhodit - třeba bublifuk. :-)
 Bumbi&05,08,10 


Re: Proč zase jedináčkové!!!!! 

(15.12.2009 21:19:41)
nebo sníst!
 Ecim 


Re: Proč zase jedináčkové!!!!! 

(15.12.2009 21:28:25)
Bumbi, přesně tak. Pokud kupuju něco k jídlu, tak vždy předem proberu s kamarádkami, co jejich děti smějí jíst, aby z toho nebyly zbytečné mrzutosti.
Jinak s dospělými mám dohodu, že kdyby se jim nějaký můj dárek nelíbil, tak ať ho pošlou dál.
 Markéta 
  • 

Re: Proč zase jedináčkové!!!!! 

(17.12.2009 15:11:24)
Nebo papírové krabice. Velké. Třeba od pračky, tv apod. Můj roční syn dostal k vánocům jeden dárek, jen symbolicky, aby tam něco měl a bylo to kvůli starší sestře, aby nedostala jen ona. Dcera v jednom roce nedostala nic, protože z toho ještě neměla rozum. Takže kluk měl jeden dárek ale nejvíc si vyhrál s papíry od dárků. Nechali jsme ho, aby je cupoval a celý večer byl klid na rozdávání ostatních dárků :-)
 fisperanda 


Re: Proč zase jedináčkové!!!!! 

(14.12.2009 21:11:49)
Přesně tak, taky mě to nakrklo. Dcerka je jedináček. Na vánoce jsme se jí zeptali co by chtěla. Pověděla nám tři věci, byly to puclíky, bárbína a lego. Toto jsme nakoupili, plus maličkosti jako plastelínu a pastelky. Nemám pocit že bysme ji automaticky rozmazlovali protože je jedináček. Spíš si myslím že rodiče jedináčků si díky povědomí veřejnosti sakra dávají pozor aby jejich dítě nebylo jako rozmazlený spratek.
Navíc, hodnota dárků je v případě dětí relativní. Mám zkušenost, že čím dražší dárek, tím hůř, a největší radost nakonec udělá kindrvajíčko ~;)
 Theend 


méně je lépe 

(14.12.2009 11:36:40)
Loni dostal můj 2,5 letý synek dvě hezké hračky, z jeho pohledu dvě "bomby". Když otevřel tu první, už se o nic nezajímal a pořád si s ní chtěl hrát. Tak jsme rozbalovali dárky pro dospělé a pro mladšího bráchu. Nakonec jsme vytáhli druhou "bomba hračku" pro toho prvního. Dost ho to rozhodilo, na tu druhou byl zvědavý, od první se mu také nechtělo. Hned jsem viděla, že to bylo špatně. Já to tedy s dárky nikdy nepřeháním, ale od té doby jsem toho názoru, že stačí jedna opravdu skvělá hračka a pak třeba ještě nějaká maličkost, která taky potěší a časem třeba bude i doceněna. Letos tedy ten 3,5 letý dostane vláček na elektrický pohon (koleje už má půl roku, ale mašinky jen mechanické) a knížku. Myslím, že je tak šance, že to proběhne líp, než loni.
 Ecim 


Re: méně je lépe 

(14.12.2009 12:04:13)
Také jsme toho letos koupili málo. Mladší syn z toho nebude mít rozum vůbec, starší trochu. Snažili jsme se vybrat jen takové věci, které se mu budou opravdu líbit. Když je dárků příliš mnoho, tak se z nich děti stejně pak už ani neradují.
 Beruška, 7, necelé 3 a 14.tt 
  • 

jak to máme my 

(14.12.2009 12:11:20)
ahojky
my to s dárky taky nepřeháníme, syn 7 let ještě stále na ježíška věří. a když mu byly 3,5 roku tak namaloval hroznou spoustu věcí, že chce přinést.. maloval tedy i pro mě a manžela...tak jsem mu bez okolků vysvětlila, že kdyby mu ježíšek přinesl všechno, co si napsal, tak už by neměl peníze na dárky pro ostatní děti.. a syn vyškrtal a nechal namalované asi jen dvě věci.
od té doby.. si píše o jednu, max dvě věci... letos si napsal už o dost drahou věc.. a tak s napětím čeká, jestli ježíšek přinese či nikoliv, protože ví, že to je příliš drahé..a že se může stát, že to nedostane a dostane něco jiného, z toho důvodu si už o nic jiného nenapsal. dárek chce pro mě i manžela a sestřičku.. pro všechny dohromady.. jen sestřičce napsal ještě o princeznu a koníka.
Jinak naše děti dostávají každý tak jednu kvalitní hračku... nějakou knížku, něco na podporu tvořivosti.. a i oblečení, které bysme stejně koupit museli. Nechci totiž, aby z nich byli materialisti a mysleli si, že oblečení je samozřejmost.
Jinak s tím, že nejde koupit všechno... že děti nemůžou mít všechno, chápe naše malá už asi od roku a půl, protože se mnou často chodila do obchodu a prostě jsem stále vysvětlovala, že nemůže všechno dávat do vozíku, někdy u toho byly pěkné scény, je totiž trochu temperamentnější, ale dneska v necelých třech je návštěva obchodu naprosto bez problémů, ví že si může vybrat jednu věc.. a to bez ohledu na to, jestli si vybere, ovoce, jogurt nebo malou sladkost, pokud se v průběhu nákupu rozhodně pro něco jiného, bez řečí sama automaticky první vybranou věc vrátí.
Krom toho vánoce nejsou o hromadě dárků pod stromečkem, ale o atmosféře. My si užíváme pečení cukroví, sebe navzájem a to že manžel nemusí do práce. A to je daleko víc, než kopa drahých dárků, co stejně skončí za pár týdnů v koutě.
 Xantipa. 


Re: jak to máme my 

(14.12.2009 13:07:34)
Oblečení nedávám pod stromek. Já nevím, ale oblečení jim kupuji, když ho potřebují, takže mi přijde nesmyslný ho dávat pod stromek. A navíc, stejně si ho musí zkusit. Už dávno nedáváme pod stromeček ani sportovní vybavení, když ho potřebují, dostanou ho, max. pokud chtějí nějaké lepší, musí se na něj našetřit a nejlíp to jde třeba k narozeninám, vysvědčení nebo pod stromeček.
Pod stromeček mají dle mého dostat něco pro radost. Na výchovné dárky kašlu, to řešíme po celý zbytek roku. Vyjímkou jsou výukové programy na PC, jenže to je sporný, já mám radost, že se učí a oni, že to odsýpá a nemusejí nic opisovat a zvládnou toho víc a rychleji.
 Inka 
  • 

Re: jak to máme my 

(14.12.2009 13:10:52)
Já taky oblečení nedávám pod stromek, ještě k tomu mám kluka a oblečení si kupuje jenom proto aby nechodil nahatej. Když věřil na Ježížka třebo kolo jsme mu tam dali, ale teď i sportovní věci kupujeme podle potřeby.
Souhlasím,, že pod stromkem mají být věci pro radost.
 Jitka 
  • 

Re: jak to máme my 

(14.12.2009 13:30:39)
Souhlasím - dárky jsou hlavně pro radost.
Ale když holky to mají s tím oblékáním trochu jinak než kluci.
Tak že u nás boduje i oblečení - např. zběsile pruhované punčocháče, čepice s šálou, hezké pyžamo
(vždyť přece krásná musí být i v kanafasu :-)))
Samozřejmě, že kupujeme oblečení podle potřeby, ale když se kupuje pod stromeček (pro radost), tak si na tom dám tak nějak víc záležet.
Jinak dcera miluje knížky, tak že ty jsou pod stromečkem pokaždé.
 Xantipa. 


Re: jak to máme my 

(14.12.2009 13:36:09)
Jitko, to jo. Ale dceři jsem snad už v 10ti letech dával pod stromek i peníze, aby si mohla koupit něco dle svého /oblečení/. Samozřejmě že tam nebyly jen peníze. Tak nějak jsem měla pocit, že jen ona ví, co je IN, co rozhodně ano a co nechce ani náhodou. A navíc, ona miluju to prolézání obchodů, tak dárek byl dvojnásobný.~t~
 Jitka 
  • 

Re: jak to máme my 

(14.12.2009 14:25:25)
Jo, jo.
Doby, kdy jsem pro ni mohla sama vybírat oblečení je pryč. Vloni jsem to řešila dárkovou poukázkou do obchodu s mladou módou. To bylo nadšení :-), i moje, protože pak šmejdila po obchodech místo mně :-)
 Lída+2 


Re: jak to máme my 

(15.12.2009 9:26:51)
Sportovní potřeby nedáváme a oblečení taky ne...stejně by se to muselo koupit a příjde mi to..tak mu tam dáme lyže a máme vyřešeno....

Jo jen když seženu třeba nějaký hezký ponožky....s kravinkou tak jim je zabalím....letos tam mám pro Luka kostru....a manžel mu jí závidí...~t~
 mm311 


Re: jak to máme my 

(15.12.2009 8:33:55)
Dobrý den,
myslím,že mezi dárky by mělo být ode všeho něco a opravdu jich nemusí být hodně.Mám 15 letého syna,který byl dlouho jedináčkem,vždy měl pod stromečkem něco na sebe,hračku(nejčastěji stavebnici) a knížku.Letos dostane oblečení a prosil ještě o knihu.Naše 1,5 roční dcerka dostane nové holčičí hračky ,ale i starší po synovi,které nejsou rozbyté a jsou úměrné jejímu věku.(Zatím měla u ní největší úspěch panenka,kterou moje máma schovávala,ještě po mě.)
Ale hlavně se vždy domlouvám se zbytkem rodiny jaké dárky dětem dát.Předejde se duplicitě a taky zbytečnostem.A když chci obdarovat jiné děti,taky se nejdřív zeptám jejich rodičů jakou mají představu.Pro ostatní příbuzně kupujeme drobnosti,které jsou užitečné a vtipné zároveň.Mám skušenost,že teplé,pletené a barevně veselé ponožky udělají babičce,které je pořád zima,mnohem větší radost,než velký a drahý dárek se kterým si nebude vědět rady.
Dárky přece mají přinášet radost,jak obdarovaným,tak darujícím a ne stres.
 Horama 


Re: méně je lépe 

(14.12.2009 14:16:02)
Naše osmiměsíční mládě asi bude nejnadšenější z vánočních papírů. Pravda ale je, že každá babička i teta chtěla koupit dárek. Vyhlásila jsem povinnost konzultace, čímž se mi podařilo zabránit nákupům čehokoli drahého, s čím si stejně příští měsíc už hrát nebude a nasměrovat nadšené dárce k drobnějším věcem, se kterými si naopak za pár měsíců teprve hrát začne nebo si je jinak užije: měkké kostky, kelímky, co se dají skládat na sebe do pyramidy, vkládačka, župánek na plavání do bazénu... Nějak jsem vůbec nepředpokládala, kolik telefonátů budu mít od lidí stojících u regálu v hračkářství.
 Jitka 
  • 

Re: méně je lépe 

(14.12.2009 14:29:14)
Je fakt, že odrážet nájezdy příbuzných, kteří chtějí obdarovat je náročné.
Taktně jim naznačit co ano, co ne. Protože i když peníze nejsou naše, je škoda je utrácet za nesmysly.
 metty, 3 kluci 


Re: méně je lépe 

(14.12.2009 15:06:06)
Taky jsem dřív měla tendenci řídit výběr dárků, ale postupně jsem s údivem zijstila, že si leckdy děti s mnou doporučenými hračkami moc nehrají. Naopak s hračkama, které bych jim nikdy nekoupila, protože jsem si o nich myslela buď, že je to blbost nebo, že si je nezajímají si potomci jako na potvoru hráli nejvíc. Naposled mě dostal můj 7 letý syn, který dostal plyšový polštářek. Odhadla jsem, že skončí v bedně v koutě u ostatních plyšáků a on se zrovna stal nejoblíbenější postelovou hračkou, kterou propašoval i do baťohu na školu v přírodě. Takže tomu nechávám volný průběh. Babičky mají radost, že si mohou zavzpomínat s čím si hrály rády ony a koupit to i vnoučatům a já nevycházím z údivu, jak málo své děti znám. Máme jen stanovenou přibližnou hranici ohledně ceny a množství dárků a víc neřešíme.
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: méně je lépe 

(15.12.2009 12:29:42)
zajímavý názor...

řídit výběr dárků má smysl hlavně tam, kde příbuzní rádi nakupují na tržnicích nekvalitní šmejdy. Anebo v případě oblečení.

Tchýně mi letos řekla, ať klukům něco koupím já, sama nevím, co nakupovat - mám 3,5 letého, tam problém není, akorát musím dávat pozor, aby to bylo bezpečné i pro ročního brášku. Ten starší totiž nechává hračky poházené na místech, kde se k nim dostane mladší, tak aby mu nesnědl nějaké součástky....

No a mladšímu jsem zjistila, že ani nevím co koupit. Hodně věcí má po bráchovi, má jeden rok a prakticky kromě štěrkátek a vkládátek pro něj nic ani není. Plyšáků máme spoustu, vkládacích kostek taky...

Takže jsem koupila malé Lego staršímu, dětský foťák malému a zbytek peněz nám tchýně přidá na pískoviště na léto.
 Ecim 


Re: méně je lépe 

(14.12.2009 15:13:31)
Totéž předpokládáme u našeho sedmiměsíčního mláděte. Těším se, jak si synka při trhání papírů nafotím a nafilmuji. :-) Naštěstí je teď doba, kdy frčí zážitkové dárky, takže budeme in. ~t~ Jinak přijde dost zkrátka, protože dědí téměř nepoužité hračky po bráchovi. Nechceme zablešovat byt zbytečnostmi - hlavně v době, kdy z toho děti ještě nemají takový pojem.
Uvažovali jsme o tom, že vyhlásíme stop stav na plyšáky, ale pak jsme to radši nechali být, nebo by to někteří roztržití příbuzní špatně pochopili a nakoupili by schválně hromadu plyšáků. ~t~
 Ecim 


Re: méně je lépe 

(14.12.2009 15:54:01)
Když už jsme u těch papírů, tak pro mého staršího syna (t.č. 9 měsíců) byla zlatým hřebem Štědrého večera role TOALETNÍHO papíru, který si pod stromeček přikutálel. ~t~ A to jsem si tak dávala záležet, aby jeho první Vánoce měly úroveň. ~t~
 Horama 


Re: méně je lépe 

(15.12.2009 14:21:03)
Prima tip, toaleťák mě ještě nenapadl. ~t~
 Ecim 


Re: méně je lépe 

(15.12.2009 14:53:43)
Toaleťák to jistí! ~t~ Pak se moc líbilo ještě prádlo pro tatínka, pak dlouho nic a pak konečně dárečky pro synka. Zkrátka ohromně vydařené Vánoce... ~t~
 Helena, 3 dospělé děti 
  • 

Re: méně je lépe 

(16.12.2009 23:49:05)
To je dobrý!! Hned zkonzultuji dárek pro mého nejmladšího vnoučka s jeho maminkou. Anebo raději ne, nadělím ho rovnou. Kdyžtak se budu hájit diskusí na rodině.
 Horama 


Re: méně je lépe 

(15.12.2009 14:20:39)
Proč by přišel zkrátka? Zabalte mu ty "děděné". ~:-D
 Ecim 


Re: méně je lépe 

(15.12.2009 14:52:12)
To myslím samozřejmě obrazně. ~;) Letos jsem oběma chlapečkům koupila po 2 drobnostech (staršímu na hraní, mladšímu něco, co potřebuje) a zbytek nechám na příbuzných. :-)
 Ecim 


Re: méně je lépe 

(15.12.2009 14:55:30)
My mu je zabalit nemůžeme kvůli staršímu synovi, protože by mu to došlo. Má ohromný postřeh - okomentuje to, že mám nové náušnice, že v butiku vedle našeho domu mají ve výloze vystavené nové oblečení... Bojím se, že by přišel o iluze ohledně Ježíška. :-)
 Horama 


Re: méně je lépe 

(15.12.2009 15:55:28)
Máš pravdu.
 Ecim 


Re: méně je lépe 

(15.12.2009 16:33:09)
Musíme se mít stále na pozoru, aby se někde někdo nepodřekl. Jednou jsme byli kupovat tatínkovi nějakou drobnost a prodavačka se zeptala, jestli je to dárek k Vánocům. Pro jistotu to dám manželovi v synově nepřítomnosti, stejně jako tu hromadu albíček a kalendářů s fotkami dětí. To by byla iluze o Ježíškovi v tu ránu v čudu. :-)
 makinea 


Re: méně je lépe 

(15.12.2009 22:40:51)
No my z tohoto důvodu máme dvojí dárky. Od nás a od Ježíška.
Přece je hezké, že si lidi dávají dárečky mezi sebou.
Takže prostě to, co se dá obtížně svést na Ježíška (fotky apod.) řekneme, že jsme dali my. I něco vyrobím se starší dcerkou pro taťku, oni zas mají většinou nějaká překvápka pro mě...
Já jen, že je možná škoda, dávat dárky potají... :-) Že učit se obdarovat blízkého je taky fajn.
 Ecim 


Re: méně je lépe 

(16.12.2009 9:05:05)
Makineo, my je nejspíš nedáme potají, klidně to uděláme i před dětmi. Jenom je nepoložíme pod stromeček a nebudeme předstírat, že jsou od Ježíška. :-)
 Horama 


Re: méně je lépe 

(16.12.2009 9:42:17)
Jojo, já mám připravenou takovou historku, že dětem nosí dárky Ježíšek, ale že velcí už si dávají dárky sami, protože si chtějí udělat radost. Nakonec z toho může být docela pěkné dohadování na téma, který dárek je ten od Ježíška. :-) A taky se tím může vysvětlit takové to "proč má sousedovic Anička od Ježíška víc dárků než já, když ona zlobí a já jsem hodná". Protože od Ježíška jste dostaly každá jeden dáreček a zbytek je od rodičů - a protože my nemáme tolik peněz jako rodiče sousedovic Aničky, nemůžeme ti nakoupit tolik dárků. Snad to bude použitelné.
 Ecim 


Re: méně je lépe 

(16.12.2009 13:48:12)
Hujko, to máš vymyšlené opravdu pěkně. :-) A pak je vždycky legrace, když se sejdou děti, jejichž rodiny mají rozdílné teorie týkající se Ježíška, a toto téma řeší. To jsou pak debaty za všechny peníze. ~t~
 Ecim 


Re: méně je lépe 

(16.12.2009 13:52:44)
U nás nosil dárky zásadně jen Ježíšek. Jsem svým původním založením velmi neskromný a megalomanský člověk (typ "růžová princezna", jak by to označila Tvoje švagrová), ale pod tlakem okolností jsem byla nucena některé své životní postoje dost radikálně změnit a stala se ze mě dosti skromná osoba. ~t~ Jako malá jsem si přála spoustu naprosto nemožných věcí. Dospělí mi tvrdili, že Ježíšek nic takového v nebíčku nemá, ale já jsem jim oponovala, že Ježíšek přeci může sehnat všechno. Nesehnal. ~n~ Dospělí to pak prozíravě vysvětlili tak, že to bych musela být celý rok hodná a ani jedinkrát nezazlobit, což bylo nereálné.
 Irena, kluci 5 a 7 let 
  • 

A co když na to mám? 

(14.12.2009 14:27:54)
Úplně souhlasím s tím, že děti by neměly dostat ani příliš mnoho, ani všechno, na co si ukážou. Chápu argument, že rodiče na něco nemají peníze, nebo je nemají právě teď hned a chápu, že tomuto rozumí i menší dítě.
Ale co když dítě dobře ví, že rodina je dobře situovaná a rodiče dárek - skoro jakýkoliv - koupit mohou... ale nechtějí... Pochopí dítě dřív, než dospěje, že rodič musí výchovně udržovat nějaké meze sám? Nezvrhne se to do toho, co jsem sama zažila jako méně majetné dítě u svých dvou kamarádek (shodou okolností jedináčků), které opravdu mohly mít mnoho, a taky měly, ale ne všechno, co si napsaly, dostaly - a potom se sytou nenávistí syčely do mého kamarádského ouška, že to ONI dělají naschvál, mohli by, ale šetří, škudlí právě na nich samotných, to mi dělají NASCHVÁL, JÁ JE NENÁVIDÍM... Dá se taková reakce vůbec nějak v dítěti nevypěstovat, vysvětlit? Dá se v předpubertálním věku toto pochopit, aniž by dítě takovou nenávist prožívalo? Protože já nechci, aby dítě tento typ nenávisti vůči mně cítilo. A jestli se to stane, asi to neřekne nám, rodičům...
 Xantipa. 


Re: A co když na to mám? 

(14.12.2009 14:38:00)
Ireno - pochopí to, proč ne. Ovšem je to otázka výchovy, a to od narození. Asi nebude správný se v 10ti letech dítěte rozhodnout, že dítě nebude mít všechno a že utáhnou otěže, i když do té doby bylo každé přání splněné. Pak to bude těžký. Ale řekla bych, že dítě z velmi dobře situované rodiny asi přece jen víc dostane - možná má dražší koníčky, možná dostane oblečení spíš značkové. Ale dobře vychované dítě se nebude pošklebovat svým kamarádům z sociálně slabých nebo slabšich rodin, že oni nemají to nebo tamto. Já myslím, že dnes děti vědí, že některé rodiny jsou na tom fin. dobře a některé velmi špatně. Taková je prostě doba.
 remus 


Re: A co když na to mám? 

(14.12.2009 14:42:45)
Souhlasím, také dětem nekoupíme vše, co by chtěly, sice mají značkové boty a věci, ale z dárků dostanou každý jeden hlavní a pár drobností, nemám zájem o to, aby mi tu zmateně pobíhaly od jednoho k druhému! Každý měl přání několik, ale musely si vybrat jednu věc, o kterou doopravdy stojí.
 Ecim 


Re: A co když na to mám? 

(14.12.2009 15:02:06)
Sociální rozdíly byly, jsou a budou. Ono není takové umění vychovávat děti ke skromnosti, když mají rodiče málo peněz. Pokud je rodina dobře situovaná, tak to chce určitě víc disciplíny a musím říct, že obdivuji bohaté rodiče, kteří v tomto ohledu dokáží vystihnout tu zdravou míru - nekoupit dětem všechno, ale zároveň je nedržet nezdravě zkrátka.
Teď jsem si vzpomněla na dcerku jedněch hodně bohatých známých, která dostala nějakou drahou bundu, ale své chudé kamarádce řekla, že ji má ze second handu, aby to té kamarádce nebylo líto...
 Irena, kluci 5 a 7 let 
  • 

Re: A co když na to mám? 

(14.12.2009 15:09:38)
Ecim, a o to mi trochu jde, jestli to dítě, malý ještě nezralec v mnoha rovinách včetně emoční, dokáže přijmout, že rodiče ho drží zkrátka zdravým způsobem. Jestli ta míra omezení není vnímaná jako pocit nelásky, pocit odpírání radosti z vlastnění toužené věci...

Protože jsou i věci, které dítěti můžu dát, ale z výchovných důvodů (ještě) nechci - u nás třeba mobil. Loni ve třídě prvňáčků mělo mobil 16dětí z 22 - údaj učitelky. Je to sice trochu mimo téma, ale dítě tady je nuceno přijmout, že nejde jen o cenu, ale taky o rozhodnutí rodiče z něj udělat menšinové dítě, i když to je v možnostech naší rodiny. Ale je mu sedm - zatím to s určitou mírou rezignace bere. Až mu bude deset a víc ... kdoví??
 Ecim 


Re: A co když na to mám? 

(14.12.2009 15:25:42)
Ireno, těžko říct. Chápu, že tohle může dítě hodně trápit. Každý z nás zažil desítky situací, kdy mu něco vadilo, na část těch negativních pocitů časem změníme názor a část z nich naopak bereme jako "životní křivdu" (s uvozovkami i bez). Také jsem v této souvislosti mívala někdy veliký vztek, který i s odstupem času považuji za oprávněný. (Jednou jsem v 15 letech udělala děsný výstup, když jsem na střední škole měla mít hezké vysvědčení a řekla jsem před babičkou, že bych si jako dárek přála nové spodní prádlo, protože už mám samé hodně obnošené, a ona mi vynadala, že jsem rozmazlená.)
Ale o tom prostě rodičovství je. Dnes si říkám, že chci řadu věcí dělat jinak než moje maminka, i když ona si myslí, že tehdy jednala dobře. A naopak ona má dodnes trauma z toho, jak se ke mně jako k dítěti někdy chovala špatně (třeba když mě nutila pít šťávu z kopřiv, abych nebyla bledá), zatímco já jsem v celé této záležitosti těžce v klidu (protože pití drcených kopřiv se dalo celkem v klidu vydržet).
Jinak tohle je jedna z věcí, proč jsem hrozně ráda, že už jsem dospělá - můžu si koupit co chci a nemusím čekat, jestli mi dospělí vyhoví nebo ne. :-)
 Xantipa. 


Re: A co když na to mám? 

(14.12.2009 15:28:46)
Fuj, já si zas vzpomněla, kdy babička mě donutila vzít si rybí tuk, abych prý zesílila. Já hodila šavli a byla jsem neskonale vděčná, když jsem zaslechla mamku, když babičce domlouvala, že tohle ne, protože ona mě nebude nutit jíst něco, co sama nesnášela.
 Ecim 


Re: A co když na to mám? 

(14.12.2009 15:31:26)
Rybí tuk je mnohem hnusnější než šťáva z kopřiv. Někde jsem slyšela, že v jedné mateřské školce udělali zajímavý experiment: dávali dětem rybí tuk za odměnu a děti se pak prý po něm mohly utlouct. ~t~
 Lída,3 kluci a holka 


Re: A co když na to mám? 

(14.12.2009 15:38:53)
Ecim, tohle udělala máma mně a bráchovi ~t~~t~
 Ecim 


Re: A co když na to mám? 

(14.12.2009 15:40:49)
A mohli jste se pak po něm utlouct? ~t~~t~~t~

Jinak moje maminka prý jako kojenec rybí tuk milovala. ~t~
 Ecim 


Re: A co když na to mám? 

(14.12.2009 15:48:49)
Nám zase maminka kupovala vitalecitinové kostky - vypadalo to jako masox. Původně měla výčitky svědomí, jakým blafem nás to živí, ale pak ji to rychle přešlo, protože jsme s bráchou ty vitalecitinové kostky milovali a dělali jsme si z nich zvířátka. ~t~
 Xantipa. 


Re: A co když na to mám? 

(14.12.2009 15:26:24)
Ježiši, nestraš. Můj syn prvňák chce pochopitelně taky mobil, ale řekla jsem, že prostě bohužel, zatím ho nedostane, protože je pro něj zbytečný, když ho všude doprovázím - na kroužky. A jeho starší brácha - 5. třída, dostal svůj vlastní mobil právě na začátku té 5. třídy. Ale jinak mám doma ještě jeden tzv. putovní, takže kdyby mladší syn prostě potřeboval, můžu mu ho dát. Zatím ale potřeba nevznikla žádná.
 Ecim 


Re: A co když na to mám? 

(14.12.2009 15:28:47)
Tak aspoň že jsi mu to otevřeně řekla, že nebude pod stromečkem zklamaný.
 Orion 


Re: A co když na to mám? 

(16.12.2009 22:22:19)
No právě, když je mobil potřeba. Dcerka je v první třídě a mobil má a potřebuje. je to takové na dálku monitorované dítě, družina u nás končí ve tři a já se domů dostávám v pět a tak mám já i ona jistotu právě toho spojení mobilem, Kačka se musí dostat sama autobusem domů a odemčít si , prostě se o sebe postarat. Jinak Ježíšek donese nový mobil, protože ten starý přestává být funkční a na co se nejvíc těší, pokud bude mobil pod stromečkem? Že si vyfotí kamarádky. Jinak okolí to nemůže skousnout, ten mobil, údajně je pro tak malé dítě zbytečný, ale co oni ví o naší situaci. Družinu rozhodně neprodlouží.
 Ecim 


Re: A co když na to mám? 

(17.12.2009 9:06:01)
Moucho, tohle je přesně ono. Když je dítě v takové situaci, tak mobil určitě potřebuje.
 remus 


Re: A co když na to mám? 

(14.12.2009 16:42:18)
Tak naše mladá to tedy chápe, třeba teď chtěla vlastního noťase - je jí 6,5, nedostane ho, ten malý má prťavou obrazovku, což je k ničemu a nemyslím si, že v první třídě by musela nutně brozdat po netu, vzala to úplně v klidu, rozhodně neměla problém s tím, že jí ho nechceme koupit, i když ho její vrstevníci ve třídě třeba mají, o mobilu bych se s ní tedy ani nebavila, ani náhodou~j~
 Irena, kluci 5 a 7 let 
  • 

Re: A co když na to mám? 

(14.12.2009 15:02:58)
V podobném smyslu v to doufám taky, že když je to dlouhodobý trend v celé rodině, vydávat s určitou rozvahou a každý z nás nemá v zájmu těch druhých všechno, co by kdykoliv chtěl, že to pochopí.

Ale co si pamatuju z toho období kolem mých deseti let, moc mě tehdy zaskočila ta aktivně prožívaná emoce nenávisti k rodičům za to, že tehdy nebyl nadělen ten správný dárek (v jednom případě počítač - tenkrát málem nemyslitelná, moc drahá věc, u druhé holky stereověž - taky něco velmi tuzexového). Já se svou touhou po gramodesce Zagorové a džínách jsem vůbec nechápala, kde se ta nenávist vzala, nechtěla bych něco takového sama zažívat a rozhodně nechci, aby to moje děti zažívaly - kvůli věcem. Vlastně bych ráda věděla, jestli mám jako rodič šanci se o tomto jejich pocitu dozvědět a pevně doufám, že ano. Snad si nelžu do kapsy. No, každopádně, děj se vůle Boží, protože dárky taky dávkujeme a na něco čekají i celý rok a něco neuvidí zkrátka asi nikdy...
 Ecim 


Re: A co když na to mám? 

(14.12.2009 15:09:33)
Ireno, já si myslím, že tu šanci máš. Pokud si s dětmi budeš hodně povídat a probírat jejich přání a pocity, tak by se Ti nemělo stát, že by k Tobě děti cítily nějakou nenávist kvůli tomu, že nedostaly nějaký drahý dárek, zvlášť pokud - jak píšeš - děti nezahrnujete zbytečným luxusem.
 makinea 


Re: A co když na to mám? 

(15.12.2009 22:53:11)
Ireno, zažila jsem to jako to dítě. Nevím už, kdy jsem to začla vnímat, ale jako křivdu jsem to cítila.
Přišlo mi, že ostatní rodiče se můžou přetrhnout, aby dětem splnily jejich přání a naši rodiče se mi snaží moje přání překazit.
Takže to nakonec bylo tak, že já jsem měla Barbínou jako jedna z posledních ve třídě a ještě hnědovlasou, přestože jsem chtěla mít jako všechny holky blonďatou.
Nebo jsem nejela na zájezd do Itálie, protože to bylo v tom věku zbytečné (některé děti jeli, některé nejeli z důvodu, že na to rodiče neměli a já jsem nejela, protože rodiče sice na to měli, ale nechtěli).
Určitě to nebyla až taková nenávist k smrti. Spíš mi to bylo hrozně líto a cítila jsem ten rozdíl.
Na druhou stranu možná i díky tomu jsem celkem skromný člověk, co se umí radovat ať už něco má nebo ne... Kdo ví.
Ale je to těžké a sama nemám odpověď na to, co je správné a kde je ta hranice.
Sama jsem - asi díky vzpomínkám - benevolentnější, ale zatím i to odmítnutí je poměrně snadné a vysvětlitelné - holky mám malé (starší má 6).
 Ecim 


Re: A co když na to mám? 

(16.12.2009 9:15:58)
Makineo, rozumím, to bych také měla vztek a bylo mi to líto. On je totiž hrozný rozdíl vědět, jestli rodiče něco koupit nemohou nebo prostě jen nechtějí.
Když jsme povyrostli, tak to u nás doma bylo tak, že situaci o dost hůř nesla naše maminka, že by nám dopřála ráda něco pěkného, ale často na to jako samoživitelka v ID neměla. Občas mě to samozřejmě také štvalo, ale neventilovala jsem tu nelibost před ní, protože by mi to přišlo vrcholně blbé, když ona za to nemohla. Měla jsem velikou zlost na otce, který byl na tom finančně velmi dobře, ale na nás platil co nejnižší alimenty a na mé výčitky reagoval tak, že neustále opakoval, že je velmi chudý a že za maminčin zdravotní stav nemůže.
 Jitka 
  • 

Re: A co když na to mám? 

(14.12.2009 14:42:02)
Dost asi záleží na tom, jak funguje hospodaření v rodině jako celku.
Jak vlastně děti přijdou na to, že žijí v dobře situované rodině? Hovoří s nimi rodiče o tom, kolik vydělávají?
Jestliže sami rodiče peníze rozhazují, pak asi těžko pubertální dítě zkousne, že právě na něm by se mělo šetřit. Jestli uvidí u rodičů, že si sami kupují věci v rozumné cenové relaci a ne vždy to nejdražší, protože na to prostě mají, myslím, že by si to i puberťák přebral.
 Xantipa. 


Re: A co když na to mám? 

(14.12.2009 14:51:00)
Já si myslím, že tyto děti jsou z těch rodin, kde vidí, že se koupí všechno bez rozmyslu. Přesně, jak píšeš - vždyť na to je, tak co. A pak je těžký dítěti říct - tohle nedostaneš. Proč by to mělo dítě chápat, když vidí, že rodiče peníze vyhazují oknem a jeho přání odmítají splnit.
A děti, dle mého, odhadují fin. situaci právě z chování rodičů v průběhu roku a podle toho se rozhodují. Moje děti třeba neřeší určité věci, vědí, že když je tlačí boty na lyže, je potřeba to nahlásit a koupí se jiné. Ale ani nepředpokládají, že budou nové. To samé třeba brusle. Protože na čem by lyžovaly, v čem bruslily, když vědí, že to budou potřebovat. Když jedeme na hory, tak nejspíš máme i na to vybavení. Teď třeba synovi rupnul na plaveckých brýlích ten středový pásek. Smůla. Hned druhý den jsem mu koupila nové. Manžel se čertil, prej, dej mu to pod stromeček. No tak s tím nesouhlasím. Nechci, aby plaval bez brýlí.
 Ecim 


Re: A co když na to mám? 

(14.12.2009 15:04:43)
To jsi udělala dobře. Ono je rozdíl, když se dítěti rozbijí brýle a potřebuje nové, aby neplavalo bez nich, nebo když si dítě třeba vzpomene, že chce nutně nějaké další drahé brýle, které vůbec nepotřebuje.
 Taodvedle 


Re: A co když na to mám? 

(14.12.2009 21:46:24)
mam par hodne bohatych znamych a jejich deti nemaji vice nez deti rodicu z normalnima prijmama. Co maji navic, je krasny velky dum se zahradou, dum dalsi v horach. Jedna dobra znama, oba rodice z hodne bohatych rodin, jezdi ve dvou starych aut, a deti jsou skromne, nidky by nevyvadeli, kdyby nedostali vse. a ani 12 leta dcera nema mobil, a to z predsvedceni, a chape to, neni taky jedina.
Ale oni ziji taky normalne, az na jejich nadherne sidlo s vyhledem na vodu na kopci, a silene velkou zahradu.
 Taodvedle 


Re: A co když na to mám? 

(14.12.2009 21:51:53)
Moje dcera taky zkousi , proc dostava jen tolik kapesneho , kdyz mame pro ni taaaak moc penez( pro ni jsou tisice, neco jako pro nas miliony). Uz si zkousela ze mne udelat banku a brat si u me kredit, ale ma smulu, musi si setrit.
ale taky kdyz potrebovala minuly tyden plavecke bryle tak ty se koupi, ale musi si davat na ne pozor kdyz je ztrati , kupuje si dalsi za svoje, kdyz se to casto stava. Ted je bez kolobezky, uz ztratila za rok 2. poprve jsem ji dalsi koupila, ted si musi nasetrit, nebo prat na narozeniny. ( no staci mi kdyz si nasetri aspon neco, zapomnela ji ve skole , vzpomnela si po tydnu a byla fuc)
 Horama 


Re: A co když na to mám? 

(15.12.2009 14:24:14)
Je to těžké, ale dá se to. Nestresuj se, dokážeš to. Konečně: zkus si představit, že se tvoje milované dítko poprvé setká s odmítnutím někdy skoro v dospělosti a nebude se s tím umět vyrovnat. To přece nedopustíš. ~:-D

A vážně: I když na některé věci mám, sama bych si je nekoupila, protože jejich cena je prostě nadsazená. S faktem, že na to mám, to nesouvisí. Obdobně by se to postupně mělo naučit i dítě - i když je to těžké.
 Ecim 


Re: A co když na to mám? 

(15.12.2009 14:57:22)
To je pravda. Jedna moje příbuzná mi kdysi vyprávěla hororovou historku o klukovi, jehož rodiče si zakládali na tom, že mu nikdy nic neodmítli a koupili mu každou blbost. Pak kluk dospěl, dostal kopačky od své přítelkyně, neunesl to a spáchal sebevraždu.
 Horama 


Re: A co když na to mám? 

(15.12.2009 16:01:21)
Trochu šílený příklad, ale stát se mohl. Znám jen jednoho kluka (mého věku), který měl všechno, na co si kdy vzpomněl. Je k ničemu. Není schopen se čehokoli vzdát, něco obětovat. Jeho přítelkyně pomalu začíná chápat, že nikdy nebudou mít děti, protože "by jim nemohli dát všechno, co by potřebovaly" a taky protože by se rapidně snížila úroveň péče o jeho vlastní osobu. S výtečným platem byl vždycky ve stavu, že nic neušetřil, protože prostě nutně potřeboval spoustu drahých hraček: auto, hifi soupravu, televize, dvd, oblečení - všechno jen to nejlepší, nejdražší a aby tu drahost každý poznal. Maminka mu chtěla kdysi kompenzovat, že se rozvedla s tatínkem, a protože otčím měl peníze, investoval je do chlapečka. Ten se o něm vyjadřuje výhradně jako o "fotrovi". Mít na něco ještě nezbytně neznamená, že se to má pořídit.
 Ecim 


Re: A co když na to mám? 

(15.12.2009 16:31:02)
Hujko, souhlasím. :-) Taky znám ze svého okolí pár lidí zkažených tím, že dostali vždycky všechno, na co si vzpomněli. Také vím o řadě věcí, které bych si sice mohla pořídit, ale které si nekoupím, protože je nechci a nepotřebuji. A i to, co potřebuji, mi stačí jen v omezené míře. Čas od času si udělám radost nějakým kouskem oblečení - jdu do obchodu jednou, podruhé, ale potřetí už nejdu, protože už prostě nevidím důvod. K čemu by mi bylo třeba 150 triček? :-)
 máma 
  • 

Všechno má rub a líc 

(14.12.2009 17:01:53)
článek je to pěkný a určitě ve většině případů to tak může být. Ovšem jsou děti, u kterých musíte velmi pečlivě vážit své výchovné metody.

O čem mluvím. Třebas o své dceři, která pokud nedostala žádanou věc hned, tak si ji klidně někde ukradla. (dokonce i takovou, kterou měla slíbenou za pár dní k narozeninám či vánocům). A nepomohlo vůbec nic. Dražší věci jsme chodili spolu s ní vracet a musela se vždycky omluvit. Krámy typu "tužka, nálepka, omalovánky..." jsme okamžitě vyhazovali do popelnice, protože i nám bylo trapně neustále řešit její krádeže. Byli jsme u psychologa, u kurátora, řešili jsme to s učitelkou i ředitelkou ve škole. Nic nepomohlo, pokud po něčem zatouží a naskytne se příležitost...
A nejhorší na tom je, že všichni okolo mají dojem, že my jako rodiče jsme selhali. A nemá cenu jim vysvětlovat, že všechno co jsme "údajně" měli udělat, jsme skutečně udělali (vždyť nám radili odborníci na výchovu).
 remus 


Re: Všechno má rub a líc 

(14.12.2009 17:15:38)
Tak to ti nezávidím, to musí být hrozné, my máme takovou sousedku, ale na rozdíl od vás, tu naší v tom ještě tiše podporují tím, že jí máma brání a zatlouká, takže si to chudák holka ani nemohla uvědomit že dělá něco špatně, až pak kradla i ve škole, tam ji chytli a pak se to rozjelo, samozřejmě ji spolužáci okamžitě vyčlenili z kolektivu. To co popisuješ je ale nemoc, ne? Kleptománie, že? Fakt je mi tě líto, já měla takovou holčinu na diagnostiku a opravdu "předělat" nepodařilo.
 máma 
  • 

Re: Všechno má rub a líc 

(14.12.2009 17:37:39)
Dík,
Myslím, že to není opravdová kleptomanie. Ona z toho "tak trochu" vyrostla. Pochopila totiž, že krást věci je hloupost, protože když začneme pátrat, tak si je někdo pozná. Lepší je krást peníze, tam si nikdo ty svoje vlastní nepozná. Za ně si potom ty vytoužené věci může koupit.

U ní je to spíš nějaká porucha ve "vnímání hodnot", a to jak morálních tak materiálních. Ale netuším, jestli nějaká taková diagnóza vůbec existuje. A hlavně to už neřeším, neboť dcera je dospělá a nežije už s námi.
 remus 


Re: Všechno má rub a líc 

(14.12.2009 19:11:54)
No ale stejně, asi jste si užili své, fakt nevím, jak bych se zachovala k dětem já, zlodějnu totálně nesnáším, neumím si to představit~d~~l~
 Petra 
  • 

My mame temer na vse 

(14.12.2009 17:16:04)

a nase babicky a dedeckove a tety take. Od mala deti ucim, ze ziskat penize je tezke, ale tezsi je naucit se s nimi zachazet. Dostanou (zejmena od babicek) mnohem vice, nez se mi libi, ale i tak to neni zdaleka vse, co by si praly. Manzel a ja jsme rozumni a nekupujeme. Musi se naucit, ze nikdy nebudou mit vsechno, co chteji... Ted je jim 8,4 a 2 a ta nejstarsi uz ten princip dobre chape. Jeste se mi nestalo, ze by prisla s tim, ze kamaradi maji toto a ona, ze to chce take. Rozumi tomu, ze na svete je spousta veci, ktere se nam libi, ale je nutno si dobre vybirat a zvazovat, co si poridime domu. Na nase NE reaguje naprosto normalne.

My na Vanoce mame potize udrzet na uzde babicky a dedecky, takze jsem jiz pred nekolika lety oznamila, ze vsechny darky, ktere jsem ja a manzel neschvalili zustavaji u nich doma, protoze bcyhom potrebovali nafukovaci byt.
 Ráchel, 3 děti 


světonázor 

(14.12.2009 19:34:58)
tak já teda klidně některé hračky dětem nekupuju kvůli svému světonázoru či přesvědčení. připadá mi to normální součást výchovy, že nedostanou něco, co považuji z nějakého závažného důvodu za škodlivé. Podtrhuji závažného důvodu - a je jasné, že tu hranici má každý trochu jinde.
 Etraska 
  • 

Re: světonázor 

(14.12.2009 20:16:47)
Pokud je ta věc nějak škodlivá a nebezpečná, tak samozdřejmě nekupovat. Ale na druhou stranu dětem se třeba líbí jiné věci než vám a i to je třeba respektovat. Rozhodně stačí raději mín dárků, z velkého množství nic mít nebudou. Koupit jim to co si přejí, ale třeba i něco vynechat, protože nemůžou mít vždy všechno.~R^
 Taodvedle 


Re: světonázor 

(14.12.2009 21:34:46)
Berusko tak ty davas detem obleceni pod stromek at vi ze to neni samozrejmosti, a aby se z nich nestaly materialiste?
Ja nevim,ale v nasi spolecnosti si myslim je obleceni samozrejmost, a pro spoustu deti, zadna radost. Ja mam holku,9 let, ale ta by z obleceni byla vice nez smutna. Nebot je to pro ni jasne, ze kdyz potrebuje , tak se koupi.
To u male je neco jineho, kdyz ji tam dam nejakou tpytivou sukynku, tak vim ze bude mit silenou radost.

Chapu ze i kolo, koleckove brusle, lyze davaji rodice pod stromecek, nebot to neni nutnost.
Hlavne pro rodiny, ktere jsou finacne napjate.
 Katka,kluci 7 a 10 
  • 

Re: světonázor 

(15.12.2009 10:38:52)
K tomu oblečení pod stromek : nedávno jsme se v práci smáli, když jsme vzpomínali, jak jsme skoro všichni jako děti ohmatávali dárky a ty měkké (s oblečením) jsme nechávali ležet a vrhali se na ty tvrdé....
 Ecim 


Re: světonázor 

(15.12.2009 13:02:21)
Tak to já jsem se jako malá vrhala naopak na měkké dárky, protože jsem doufala, že tam najdu nějaké princeznovské oblečení. ~t~
 Ráchel, 3 děti 


Re: světonázor 

(15.12.2009 14:53:02)
oblečení pod stromeček mi nepřipadá jako problém, naše děti ho teda ocení. Samozřejmě by nebyly nadšené, kdyby dostaly jen oblečení a taky bych jim pod stromeček bych jim nedala "obyčejné" jednobarevné triko. Ale triko s obrázkem nebo zajímavou mikinu ocení. Holka (12) nejvíc, ale i kluci, pokud je to něčím "hustý".
 Horama 


Re: světonázor 

(15.12.2009 17:15:57)
Jasně, záleží, jestli jim to nechceš koupit, protože jsi přesvědčená, že jim to může uškodit, nebo protože ti to přijde např. nevkusné. Moje švagrovka má tři děti, v podstatě stejně vychovávané. První dvě jsou sportovně založené a pouze s mírnými požadavky na otázky vzhledu a oblékání. Z třetího dítěte je růžová princezna - ona prostě miluje růžovou a miluje Barbienu a k narozeninám si přála "toho růžového plyšového koně, co chodí". Švagrovka jí taky nekoupí všechno, na co ukáže, ale poměrně nedávno mě s poraženeckým výrazem uvedla do dětského pokojíčku a ukázala mi Barbie ložní prádlo (příšerně růžové!) s poznámkou: No, já to vážně nesnáším, ale když ona z toho má takovou radost.
 Ecim 


Re: světonázor 

(15.12.2009 17:20:09)
Tak to je rozumná a tolerantní maminka. ~s~
 Horama 


Re: světonázor 

(15.12.2009 20:59:17)
Švagrovka je prima, beru ji za jeden z mála velice respektovaných zdrojů informovanosti na dětská témata. :-)
 Ecim 


Re: světonázor 

(15.12.2009 17:24:56)
To mi připomnělo jednoho kamaráda, který se rozhodl, že ze své malinké sestřičky bude vychovávat osobnost. Slíbil jí, že jí k narozeninám koupí hračku, jakou si bude přát. Z hračkářství pak přinesli toho nejnevkusnějšího a nejrůžovějšího hranatého čokla, jakého tam měli, ale sestřička si ho vybrala, protože se jí líbil. A tak ho dostala. ~t~
 Orion 


Re: světonázor 

(16.12.2009 22:40:56)
No jasně, taky nemám ráda, když se někdo obléká vyloženě jenom do černé. A naše Kačka se v černé a odstínech šedé přímo vzhlédla, když jsme doplňovali nedávno šatník tyhle barvy v něm převládaly. A když si potom oblékla do školy černou šatovou sukní černo šedo pruhované triko a černé legíny, musela jsem uznat jak jí to blodýnce sluší. Celkový dojem doplnila černostříbrnými gumičkami do vlasů. Holt má svůj vkus a to jí je šest.
 sukyna 


Re:můj názor 

(20.12.2009 10:54:55)
Můj názor je, že je uplně na každém z nás, co kdo koupí pod stromeček. Každý máme jiná přesvědšení a názor. Není důležité, co a kolik toho dostanou , ale že z toho mají radost. Hlavně, že jsme zdraví.
Krásné vánoce~:-D

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.