| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku "Mami, poslouchej mě" aneb boj o dort

Jako stromPodle času
 Celkem 143 názorů.
 Hanka 
  • 

Bravo, 

(9.10.2009 9:23:52)
Tleskám, zvládla jsi to na jedničku, je potřeba, aby si rodiče, potažmo tvoje maminka, uvědomila, že už nejsi malá holka, že máš svoji rodinu, názory a je potřeba je respektovat, i když se jí to nelíbí.
Odpovědět
 Pelli 


Re: Bravo, 

(9.10.2009 12:30:00)
Zvládla jsi to fakt na jedničku. uplně jsme měla pocit že píšeš o mé tchýni:-) Ještě mám v živé paměti jak napochodovala na oslavu prvních narozenin jako generál s kupovaným máslovým dortem(mimochodem věděla že dort malému peču já). Na stole už byl nachystaný ten můj i se svíčkou..svíčku vytáhla,píchla jí do svého a můj dort odnesla do kuchyně:-)

ale je super že mamka to alespon částečně pochopila a druhý den uznala že už tě nemusí podceňovat.
Odpovědět
 Marcela Klárka2,5 
  • 

Re: Bravo, 

(10.10.2009 8:35:52)
tak u nás taky byli dva dorty, ale já měla naštěstí připravenou druhou svíčku a Klárku jsme vyfotili s jedním i s druhým dortem-u obou jsme jí pomohl sfouknout svíčky a všichni byli spokojeni, pak jedla samozřejmě ten můj, kterej byl určen pro roční dítě a asi i pro všechny ostatní - dort od panímámy zkončil na balkoně, odkud jsem ho po týdnu vyhodila (byl leden) a pak jsem ho ještě pochválila jak byl ten dort dobrý a jak jsme se po něm olizovali- někdy to prostě není o egu ale o vztazích
Odpovědět
 Horama 


Re: Bravo, 

(9.10.2009 13:45:42)
Přidávám se k obdivu. (Moje matka je osoba velmi podobných charakterových vlastností, k tomu učitelka z druhého stupně. A taky u nás nikdo nejí máslové dorty.)
Do prvních narozenin mé dcery zbývá půlrok. Dort udělá moje sestra, protože miluje pečení a protože čtrnáct dní poté, co se Jitka narodila, měla nalezený recept na dort ze surovin, které roční dítě může jíst. :o) Když to celé zvládnu tak dobře jako ty, budu na sebe hrdá zbytek života. :o)
Odpovědět
 Jordana 


Ó Miky....... 

(10.10.2009 13:08:32)
bože jak tohle bytostně dobře znám..........až jsme měla slzy v očích,když jsem se dočetla,že mamka zavolala a pochválila-ale i znám tu situaci,kdy i při výhře-Vaší Vám bylo nakonec maminky líto....chjo,chjo-jen nechci být taková........

Jen u nás se to zlepšuje,jak mamka stárne-nějak je tolerantnější-a asi taky těch pár zkušeností,kdy já udělala príma oběd, buchtu,zavařila,napekla vánoční cukrovíčko atd.atd.Začíná to uznávat a chválí-a jak mě to od ní extra hřeje...Naposledy se nám tu kochala přestavbou bytu-a to jsme čekala v lepším případě,že řekne své obligátní :"...no když se to vám líbí".....

Přeju hodně trpělivosti a docenění a srozumění vás obou.Jste mi blízká...
Odpovědět
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


v bledemodrem 

(9.10.2009 9:29:49)
Tytez boje zazivam kazdy vikend s moji matkou. Ale ona je navic ucitelka!
Odpovědět
 Vanka 


Re: v bledemodrem 

(9.10.2009 9:34:43)
:-) kdyby ten dort nebyl koupený, ale domácí tak si vážně myslím že píšeš o mojí tchýni.

Další rozdíl je že tvoje máma si všimla že to nejíte. tchýňka si toho za 15 let mého manželství zatím všimnout nestačila. A peče poctivě dál.
Odpovědět
 Petra+Mišák 
  • 

Re: v bledemodrem 

(13.10.2009 10:42:43)
No však učitelka není povolání, ale diagnóza! :-) Moje matka je přesně to stejné, co se popisuje v článku a taky je to učitelka. Ještě před dvěma lety mi s Vážnou tváří vysvětlovala, jak mám uvařit brambory. Naštěstí s přibývajícími roky dostává rozum. Kuchařka je to vynikající, ale její oběd cítíme v žaludku ještě tři dny. Holt stará poctivá škola :-)
Odpovědět
 MartinaNov (dva rošťáci 


nechat svou dceru vyrůst 

(9.10.2009 9:38:02)
celkem rozumím, moje maminka sice nejde do takových extrémů, ale taky si ráda dělá co chce.
A hlavně, chce žít naše životy, chce, abychom my své životy žili podle jejích instrukcí.
Nikdy se nejsme schopné domluvit, protože co je hodně dopředu, to ji nezajímá, protože je ještě, čas, ona to chce řešit na poslední chvíli, což zase nezajímá mně, protože jsem se už zařídila.
Loňské vánoce jsem měla naplánované tak, že jsem ji pozvala k našemu stolu (řekla jsem jí to už v říjnu, protože v listopadu jsem měla rodit a chtěla jsem mít vše naplánované a domluvené) s tím, že si pohraje se starším synem, abychom v klidu mohli vše nachystat (já s kojením každé dvě hodiny).
Těsně před Štědrým dnem přišla s tím, že ji pozval můj brácha (ji a svou skorotchýni, ta byla taky sama - vymyslel to hoch chytře, ony nachystaly a on se mohl válet - a ještě byl za frajera, že se postaral na vánoce o maminky). Řekla jsem jí, že mě to tedy mrzí, protože jsem ji pozvala dříve a že mi slíbila pomoc... no nic, zařídím se jinak. Ještě padly řeči o tom, kterak si brácha příjde pro malého a pohlídá... na Štědrý den volala i ona dopoledne, co mi teda má pomoci, ale honem, protože na dvě hodiny jde k bráchovi..... hlavně že na tu dobu mi brácha slíbil hlídání...
Řekla jsem jí, že dopoledne nepotřebuji nic, že si to udělám sama, když mi takhle nabourali plány, večer měli přijet k nám, tak jsem jí řekla, že až dovečeříme, tak jí zavolám a oni dojedou....

Celý den byl dost fofr, stromek zdobíme na poslední chvíli tak, aby ho starší syn neviděl a měl jako překvapení (proto to hlídání v pokojíčku), chystat na stůl, dělat kapra, do toho kojení a odstřikování pro nedonošenečka.... no o půl šesté jsme zasedli ke stolu....
V šest zvonek dole pod barákem! Samozřejmě nečekali na můj signál a rozhodli se sami, kdy příjdou... My teprve jedli polívku. A protože se od Štědrovečerního stolu nevstává (a já měla vztek, jak mi to celé pořád bourají), jsem řekla, že prostě budou muset počkat, až dojíme. Měli klíče, takže za chvilku zvonek u dveří... To samé. Nakonec si sami otevřeli a mamka se "děsně divila", že ještě jíme. Jedinou mou satisfakcí bylo, že jí to bylo evidentně trapné... No aspoň něco.
Brácha navíc říkal, že to chtěla jet mamka, že jí říkali, že počkají na můj telefonát...
Jen jsem se vyjádřila v tom smyslu, že mi takové věci vadí, což stačilo k tomu, aby byla celý večer nafučená..

Teď nedávno po půl roce se k tomu vrátila s tím, že se stále cítí poškozená tím, že jsem ji nechtěla pustit dovnitř...

No a jelikož mě už přestalo bavit starat se neustále o city a pocity ostatních na úkor svých nejbližších, rozhodli jsme se takové věci ukončit. Babi prostě příjde až druhý den, já mám taky právo na hezké svátky. Nemusím být uštvaná, udřená a oni si pak příjdou popíjet kafíčko a jsou vysmátí...

Život je hlavně o nastavení mantinelů. Je třeba předem říci odsud-potud a důsledně na tom trvat. Protože jsou jedinci, kteří pak dovedou z maličkosti udělat peklo a bezpečně zničí všechno pěkné
Odpovědět
 petru 


Re: Martině (nechat svou dceru vyrůst) 

(9.10.2009 19:50:05)
Milá Martino, asi to musel být fakt fofr. Když jsme měli holky fakt malé, tak jsme jim řekli, že stromeček nosí Ježíšek noc před Štědrým večerem, aby toho neměl tolik. Když jsme dali děti spát, tak jsme stromeček nastrojili a pak ráno koukali, jak jsou příjemně překvapené. Večer pak většinou stihl manžel nanosit dárky, když jsme se chystaly a oblikaly v pokojíčku na večeři. A přišlo další překvapení. Třeba by Vám to taky pomohlo v chystání.
Odpovědět
 Luky.Huky 


Re: Martině (nechat svou dceru vyrůst) 

(10.10.2009 22:45:33)
To já jsem to pro holky vymyslela jinak - stromeček strojíme na Štědrý den dopoledne i s nimi, takže nemáme fofr s tajným strojením stromku a zároveň si to celá rodina vždycky společně užijeme. Řekli jsme jim, že Ježíšek chodí jen tam, kde je hezky ozdobený stromeček - tudíž v podstatě příprava na příchod Ježíška, navíc jim to čekání rychleji uteče a víc se těší na večer, protože cítí zásluhu na tom, že Ježíšek přijde právě k nám. No a když se koupou před sváteční večeří (která probíhá v kuchyni), tatínek nanosí pod stromek dárky, rozsvítí stromeček (do té doby je zhasnutý - první rozsvícení jen zkouška žárovek, pak se zhasne a poprvé opravdu svítí až večer) zavře do obýváku dveře a jdeme večeřet :)
Je to praktické a příjemné :)
Odpovědět
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Martině (nechat svou dceru vyrůst) 

(10.10.2009 23:32:46)
mi se právě vždy líbil ten model, jaký fungoval u nás: odpoledne se otec zavřel v obýváku, kde nastrojil stromeček, nachystal dárky - my jsme tam už nesměli (bylo to těsně před večeří). Po večeři "šel otevřít Ježíškovi okno", honem zapálil prskavky a zapnul světýlka a volal nás, že Ježíšek je tady... my ho samozřejmě nikdy nestihli.
Ale ten pohled, kdy člověk vidí stromeček nastrojený, včetně prskavek, je vždy nezapomenutelný.
Když jsme už byli větší, tak jsme si vymohli zdobení a akorát se u toho s bráchou hádali apod...

U manžela právě vždy zdobili stromek den předem a to mi příjde, že už není ono, stromeček se tak rozvoní dříve (zásadně živý), už je to jiné, alespoň pro mně.

A když jsme loni viděli toho našeho tříletého cvrčka, jak nevěděl, kam se dřív podívat... stojí mi to za trošku námahy.

Navíc - letos budeme mít cvrčky dva (druhý syn bude mít rok), mám strach, že když bude stromek moc dlouho před Ježíškem, taky by ty naše dva rošťáky nemusel přežít... ~t~
Odpovědět
 Pett* (děti 2004, 2006, 2010) 


Re: Martině (nechat svou dceru vyrůst) 

(13.10.2009 10:57:03)
my to vymysleli ještě jinak~;) stromeček k nám sice nosí Ježíšek, ale neozdobený a v dostatečném předstihu ho dá na chodbu ~t~~t~ a stromeček pak zdobíme společně všichni i s dětičkama buď den předem nebo dopoledne na Štědrý den

jinak Bože stůj při mě, ať ze mně nikdy není taková matka jako tu popisujete. Že to dělají tchýně, no budiž, tam je to tak nějak pořád o přetahování se a soupeření, ale vlastní máma ???? však ta by měla být pyšná na to, jak dceru vychovala, co všechno jí dokázala předat, jak to dcera umí zúročit apod. Ve vztahu matka-dcera toto soupeření nechápu. Pravda ale je, že můj vztah s matkou taký není nijak ideální ~n~ a o to víc si přeju, abych byla lepší matkou svým dětem i v dospělosti a dokázala se smířit s tím, že jednou dospějí a sami se stanou rodiči a udržela si zdravý nadhled :-)
Odpovědět
 martin (dva kluci) 
  • 

Po precteni mne napada jen jedine 

(9.10.2009 9:46:40)
Cim vice se snazime byti jini nez byly nase rodice, tim vice padame do stejneho stereotypu.

Nezvitezila si, udelala si presne to, co chtela udelat tvoje mama, tak v cem si vlastne lepsi, kdyz ti to tolik vadi ?
Odpovědět
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Po precteni mne napada jen jedine 

(9.10.2009 9:57:10)
nešlo ale o to, aby byla lepší než její máma. Ona jen chtěla, aby její máma uznala, že se zvládne postarat sama. Prostě si chtěla první dort pro své dítě upéct sama. I rodiče by měli mít svá privilegia
Odpovědět
 martin (dva kluci) 
  • 

Re: Po precteni mne napada jen jedine 

(9.10.2009 10:04:26)
Pokud jsem cetl pozorne, tak svemu diteti upekla prvni dort sama a v intimnim prostredi nejblizsi rodiny narozeniny s prckem oslavily.

toto se stalo mesic pote na takove te oslave pro zbytek sirsi rodiny.

rozhodne jsem nemyslel lepsi dort, ale lepsi z moralniho hlediska.
Odpovědět
 Dobra1 


Stanovit hranice 

(9.10.2009 11:29:02)
Jenze tady slo i o to, stanovit hranice. Pokud ti tvoje mama bude davat i v tve domacnosti najevo, ze ona je ta lepsi, zustanes porad pred ni malym ditetem. Podle me slo o to, ukazat, ze u sebe doma jsem pani domu ja a organizace domacnosti vcetne oslav je moje zalezitost. Pokud by aoutorka od zacatku nechala dort na sve mame, tak podle popisu by si mama snazila prisvojit vsechny zasluhy za celou oslavu. A pozdejiby se to jen stupnovalo- ty jsi moje holcicka a ja jsem mama, ta starsi, zkusenejsi, vim jak vychovavat tveho syna, vzdyt jsem uz deti vychovala,... Nesnazila by se jen radit, chyela by stale vic, aby se rodina dcery podle rad ridila.
Ver mi, znam to. Cim pozdeji se clovek z role maleho ditete vymani, tim vetsi dopady to ma na nej i na rodinu. Mama proste potrbovala ukazat, ze tohle je uzemi jeji dospele dcery. Az to aspon zcasti uzna, urcite nebude do budoucna problem, aby si taky mohla nekdy prosadit svou. Ale musi vedet, ze to nebude vzdy. Konec koncu, byla to mama, kdo porusil dohodu. A je dobre, ze poznala, ze to vitezstvi neprineslo.
Odpovědět
 Xantipa. 


Re: Stanovit hranice 

(9.10.2009 11:38:19)
Dobri, snad není autorka naivní a nemyslela si, že babička, která chce udělat oslavu pro svého asi prvního vnuka, se spokojí s tím, že napochoduje jen tak na oslavu s dárečkem v ruce a bude od rána do večera vychvalovat svou dceru? To asi ne. Jistě autorce bylo jasné, že bez babiččina dortu to asi nepůjde. Já bych dokonce řekla, že autorka to tušila, a proto zareagovala tak, jak zareagovala. Vařila a pekla do noci jak šílená, aby to konečně mamince ukázala.
Tohle nemá s nastavením mantinelů nic společného~a~
Odpovědět
 Dádulí 


Re: Stanovit hranice 

(9.10.2009 18:37:16)
No nevím......já už jsem dospělá nějaký ten pátek,ale ráda pro svoji mámu zůstanu tou malou holčičkou,které sice chce pořád radit,ale která se k ní může kdykoliv přijít vyplakat do náruče.
Odpovědět
 MirkaEyrová 


Re: Stanovit hranice 

(9.10.2009 19:51:58)
No tak problém je asi v tom, že tenhle typ maminek nejspíš bude mít problém nechat dceru vyplakat ve svém náručí. Odhaduju teda aspoň podle své mamky. Ač mám dost velké problémy, NIKDY nebudou tak velké, aby mě třeba utěšila, soucitně pohladila po vlasech. Zpravidla ze sebe vychrlí tucet dobrých rad (které ovšem nemůžu z nějakého důvodu použít; ovšem to už ji nezajímá, vnímá to jen z hlediska toho, že pokud to udělám tak, jak mi radí, budu "správná dcera", a když ne, tak ji prostě děsně zklamu /to je moje dedukce, máma se odmítá jakkoliv ke konfliktům vracet/). Ovšem její vlastní problémy jsou tak nějak vždycky ty největší a nejstrašnější ~;((.

Kdybych u ní viděla ten soucit, to vcítění, tak bych si leckdy i k ní pro tu radu zašla. Takhle se naopak snažím problémy spíš tajit ~n~.
Odpovědět
 Jíťa 
  • 

Ještě horší... 

(9.10.2009 21:22:51)
Zrovna řeším nějaké rodinné problémy a docela bych uvítala, kdyby mi máma něco poradila. Ale bohužel. Moje máma mi poradit nedokáže, jen mi stále předhazuje, že všechna řešení, která se mi podaří vymyslet jsou špatná a ještě horší. Na otázku, co by na mém místě dělala, odpověď nedostanu.
Odpovědět
 Tvoje horší já 


Re: Stanovit hranice 

(9.10.2009 21:57:39)
Omyl, malým dítětem zůstaneš, pokud se budeš účastnit podobných žabomyších válek. Dospělou se staneš, teprve až babičce tu radost z dortu ze srdce dopřeješ.
Odpovědět
 Zufi. 


Re: Stanovit hranice 

(9.10.2009 21:59:18)
Ano~R^
Odpovědět
 maja 
  • 

Re: Stanovit hranice 

(10.10.2009 14:43:00)
také souhasím
Odpovědět
 Czeperka 


Re: Stanovit hranice 

(12.10.2009 14:46:07)
Jo! První, co mě napadlo - žabomyší....
Odpovědět
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Po precteni mne napada jen jedine 

(9.10.2009 12:36:17)
nakonec ale nešlo jen o dort, ještě se vyskytla i ta pečeně...

Navíc, o dort nebyl od začátku zájem i proto, že to nikdo nejí...

chytrému napověz....
Odpovědět
 Horama 


Re: Po precteni mne napada jen jedine 

(9.10.2009 13:52:54)
Kdyby nic jiného, dohody se mají ctít. Pokud tedy byla dohoda "přijedeš bez dortu", mělo to tak zůstat. Nemyslím, že autorka usilovala o slavné vítězství nad svou matkou - ten její máslový dort nakonec přeci na stůl dala, a to doprostřed. Když ale něco nechci (a dokonce ani nejím) a říkám to dopředu, nemůže ode mě nikdo žádat, abych se z toho demonstrativně radovala a užrala se toho do bezvědomí. :o)
Odpovědět
 hanci neposeda 


Re: Po precteni mne napada jen jedine 

(10.10.2009 18:21:35)
S Martinem nemuzu nez souhlasit, autorka mi pripadala presne jako jeji vlastni matka, mozna proto ta soutezivost a uzkostne strezeni teritoria (ze strany autorky predevsim - cituji autorku : Nechtěla jsem, aby to bylo o ní, chtěla jsem, aby to bylo o mně!!! - mozna se jeji matka chova proste tak, ze je autorka stale jeji dcera, i kdyz je vdana ??? - neni to beznejsi ukaz a reakce nez sobecka, s vlastni dcerou soutezici matka???) Pokud ma nekdo to stesti, ze ma po ruce nadsene babicky, dedecky a pribuzne, kteri s nimi slavi narozeniny potomka, tak co je na tom divneho, ze chteji prispet treba tim dortem? Ze si chteji udelat fotografie? Nerku-li, ze vlastni oslavu s vlastnim dortem si snad autorka uzila v den D... (jenze tam nebylo komu co dokazovat, take podobny rys, ktery autorka u sve matky potira) Ze matka vystupuje POVYSENE s dortem z auta se mi zdalo jako komentar ponekud paranoidni... Myslim, ze za tricet let autorka bude schovavat sklenicku se sadlem pod pomerance pro sveho syna a jeho rodinu a bude cekat obdiv, jaka je kucharka. Muj nazor je, ze by autorka mela byt vdecna za to, ze ma tak nadsene rodice a nektere veci brat s nadhledem...
Odpovědět
 Iris 
  • 

Re: Co tedy? 

(9.10.2009 10:03:42)

Jaká je tedy ta správná reakce? Co byste radil nám matkám-dcerám(snachám) s podobným problémem?
Odpovědět
 martin 
  • 

Re: Co tedy? 

(9.10.2009 10:41:53)
Nesoutezit, nechytracit, byt ultimativni.

V tomto pripade bych zvolil jednoduchy pristup, a to stanovit pravidla (byla stanovena dohodou predem) a byt striktni (k tomu jiz ale nedoslo) - kdyz by dorazila s dortem zustal by na chodbe - prece jsme se domluvili, ze zadny neprinese.

Na jednu stratnu velmi chapu autorku, mezi radky lze nadherne cist jak asi probihal jeji zivot ve stinu mamy, ale timto zposbem jen roztaci spiralu toho byt stejna jako ji vadi na jeji mame.
Odpovědět
 Xantipa. 


Re: Co tedy? 

(9.10.2009 10:55:18)
Autorka píše, že měli svou vlastní "intimní" oslavu. Pak byla oslava s rodiči manžela a další zas s jejími rodiči. Pak tedy nechápu, proč babička nemůže dítěti přinést dort, proč to za každou cenu chce mít v režii autorka.
Já bych to tedy taky řešila svou vlastní oslavou /jen my rodiče s dítětem, resp. u nás s dětmi/. A když babička chce taky velkou oslavu a chce ji uspořádat sama, tak bych na ni dorazila k nim a bylo by mi opravdu jedno, že objedná třeba desetipatrový dort.
Opravdu mi to připadá ve stylu - hele, já jsem stejně dobrá jako ty a možná i lepší, teď konečně ti to všechno můžu ukázat, za každou cenu.
Nemyslíš, že velká holka klidně může říct - hele mami, my si svou oslavu udělali podle svého, tak dobře, tak udělej zas oslavu pro svého vnuka dle svého, ale u sebe doma, my rádi přijdem.
Soutěžení není potřeba. Leda snad, že by sis až tak moc nebyla sama sebou jistá. Pomohlo by Ti, kdyby sis uvědomila, že Tvé dítě a manžel jistě nechce doma mít ještě dokonalejší provedení Tvé matky. Ale zatím to vypadá, že Ty sama chceš být dokonalejší než Tvá, v Tvých očích, dokonalá matka.~a~
Odpovědět
 hanci neposeda 


Re: Co tedy? 

(10.10.2009 19:47:22)
S timhle souhlasim do puntiku. A synek bude urcite rad treba ve svych peti, ze bude mit oslavy dve nebo tri, pokazde s jinym dortem :o) Moje mamka je hodne podobna te autorcine (chovanim), ale moje interpretace nikdy nebyla, ze je sobecka a vsechno je jen o ni a ze mi chce dokazat, jak jsem neschopna. Proste ma zajete veci a nedokaze uznat, ze jsem uz dospela. Kdyz jsem jeste nemela deti, strasne mi to lezlo na nervy, ted vidim veci uplne jinak. Treba autorcin synek ve 3 letech rekne, ze mu vic chutna dort u babicky... To bude pak rodeo :o)))
Odpovědět
 marketa 
  • 

Re: Co tedy? 

(11.10.2009 12:18:05)
podivej, ale ve trech letech snad dite muze uz jist jakykoliv dort, to je jasne. ale dat rocnimu diteti preslazeny dort s maslovym kremem, pravdepodobne orechy, atd. to prece je naprosto nevhodne pro tak male dite?!?
autorka chtela neco, co by bylo vhodne pro male dite, myslim, ze kdyby byla matka ochotna udelat takovyto dort, mozna by se domluvili. ale udelala dort, ktery NIKOMU z rodiny nechutnal a byl nevhodny pro male dite tak je jasne, ze narazila. kdyz nemysli na nikoho jineho nez na sebe ...
Odpovědět
 hanci neposeda 


Re: Co tedy? 

(11.10.2009 13:42:34)
Ono s narozeninovymi dorty je to tak, ze vetsinou rocni dite neji zadny. Kdyz se na to divas z pohledu rocniho ditete, tak by opravdu clovek mohl svicku zapichnout do bananu nebo do housku a je to jedno. U nas se dort nedela jen pro oslavance,ale i pro oslavujici, coz v tomhle pripade byli vetsinou dospeli.
Odpovědět
 marketa 
  • 

Re: Co tedy? 

(11.10.2009 13:56:48)
no jestli doma zapichujete svicku do housky tak prosim, ja teda rocnimu diteti radeji udelam dort z pudiku, ovoce a piskotu a ver mi, ze chutna i dospelym.
Odpovědět
 Líza 


Re: Co tedy? 

(11.10.2009 15:26:27)
Hančí, u nás v obou případech roční děti velmi s chutí dlabaly svůj narozeninový dort z bílého jogurtu, želatiny, piškotů a ovoce. Mladší bych tehdy nechala sníst i dort z třeného těsta, pečený doma, bez barviv a šlehačky a spol., starší kvůli alergii by jiný než ten jogurtový prostě nedostala.
Odpovědět
 Líza 


Re: Co tedy? 

(11.10.2009 15:26:55)
Ostatně bylo poměrně jasně řečeno, že nikdo z dospělých slavících ten dort nechtěl. Tak k čemu tedy byl?
Odpovědět
 Iris 
  • 

Re: Co tedy? 

(9.10.2009 11:50:03)

Jsou vztahy, kdy si člověk určité chování nemůže dovolit a druhá strana se toho snaží zneužívat. Učitel nemůže vyhodit ze školy během vyučování žáka, obchodník nemůže být sprostý na zákazníka.... A nechat stát matku na chodbě tak trochu do této kategorie taky patří.
Ale souhlasím, že soupeřit s matkou možná taky nebylo nejlepší. Pravděpodobně i ona zažívala hřejivý pocit vítězství při představě, jak se její dcera pachtí s přípravou hostiny a jen si potvrdila, že je stále pro svoji dceru tak důležitá.
Nevím, napadá mě nechystat vůbec nic, kromě svačinky pro malého, ať si tedy ten dort užije a hlavně být v klidu. Pro tyhle typy lidí není sladší odměna, než vytočený soupeř.
Odpovědět
 Horama 


Re: Co tedy? 

(9.10.2009 13:56:35)
Váš přístup by byl mnohem tvrdší a vedl by pouze k tomu, že by se celá rodina semkla na obranu babičky, jejíž dort nebyl vpuštěn. Takto se dá možná tvrdit, že babička s dortem prohrála, ale to se občas stane, když člověk odmítne naslouchat přáním ostatních.
Odpovědět
 hanci neposeda 


Re: Co tedy? 

(10.10.2009 19:50:18)
Ja bych rekla nesoutezit, nechytracit a byt tolerantni... Ultimata ve vztazich, natoz rodinnych, jsou velmi nebezpecna!
Odpovědět
 Martina D., 2 mrňousové 
  • 

Re: Po precteni mne napada jen jedine 

(10.10.2009 22:41:53)
Musím, prostě musím sem napsat, jak mě potkalo téměř totéž. Na svou svatbu jsem svoji maminku požádala, jestli by mi napekla svatební KOLÁČKY. Makové, ořechové, jablíčkové, tvarohové, povidlové, spoustu spoustu spoustu a strašně jsme se na ně těšili. Během půlročních příprav jsem několikrát vykládala, jak se těším na jednoduchost našich výslužek, prosté KOLÁČKY, jak se mi nelíbí ty výslužky plné minidezertů a vánočního cukroví... Musím také doplnit, že ale celou dobu příprav jsme měly s mojí mámou na vše totálně odlišný názor, tudíž jsme se moc nevídaly... Týden před svatbou jsme ale trávili dohromady s mým skoromužem příjemné odpoledne v kuchyni vonící KOLÁČKY, když tu mamka, v dobré náladě, že nám tedy něco ukáže... a odvedla nás do ložnice, která byla plná krabic s minidezerty a vánočním cukrovím....
Byla jsem totálně zničená, odmítla jsem to, čímž jsem jí rozčílila a zklamala, nakonec jsme to do výslužek dávali (spíš jsme museli, protože koláčků logicky nebylo tolik...), ale do práce, kde jsem půl roku ohlašovala máminy výborné koláčky... jsem to nepřinesla. A byl to přesně boj kdo s koho... Byla příšerně zklamaná a vytočená nad mojí drzostí. Ale jednou jí někdo musel ukázat, že už jsem taky velká samostatná holka...
Nutno dodat, že i na první narozeniny mé dcery dovlekla vlastní dort :-( naštěstí nás nenutila ho fotit, jíst a tak... a hodil se na druhý den, kdy dorazil s rodinou bratr...
Odpovědět
 adelaide k. 


Já teda... 

(9.10.2009 10:12:13)
...v soutěžení s mámou a vítězoslavném pocitu, že byla autorka za hvězdu to vítězství nevidím, ale hlavně že se oslava povedla ~R^
Odpovědět
 Xantipa. 


Re: Já teda... 

(9.10.2009 10:25:47)
Já mám takový divný pocit, že vlastně už nešlo o narozeniny syna, ale o to, jak je autorka velká holka, že všechno zvládne líp než máma.
Několik chodů /např. 2 omáčky/, několik moučníků, několik druhů občerstvení - proč ten stres /viz. vaření do úmoru, hlavně ať všichni vidí, jak jsem skvělá a všechno zvládám/. Nechápu to.~d~
Každopádně - pokud jsi spokojená s oslavou, fajn. Roční dítko si bude těžko pamatovat soutěžení v moučnících a omáčkách, hlavně že se mu líbily dárky.
Odpovědět
 adelaide k. 


Re: Já teda... 

(9.10.2009 10:29:44)
Xan, přesně tak mi to znělo ~;)
Odpovědět
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Já teda... 

(9.10.2009 10:45:25)
Já teda taky nechápu ~:-D ... vůbec ... ono nešlo až tak o ty narozeniny, co? ale o to, být lepší ... protože, přece není problém, že dítko mělo dorty dva, vždyť i oslavy byly dvě, jak jsem pochopila ...
Odpovědět
 Efka 


Všem kdo nad autorkou kroutí hlavou a radí nechytračit a nesoutěžit... 

(11.10.2009 15:41:48)
Máte doma buď mnohem lepší situaci, nebo jste nikdy nezažili podobnou hru o moc. I když mám skvělou mámu a takhle nebojujeme, autorku z celého srdce chápu. Pro lidi s vysokým sebevědomým, vychované prima rodiči, nebo prostě pro lidi, kteří se o svůj názor umí poprat je tohle nepochopitelné. Je to forma manipulace, které se někdo bránit umí, někdo ne.
Není ale třeba se na autorku povyšovat. My všichni máme v sobě určitou dávku sebevědomí, někdo menší, a nemusí to být vlastní vinou. V těhle situacích pomohou dobře míněné rady a vlastní zkušenosti. Tak sem s nimi a zbytečné zhazování nechte za dveřma.. ~R^
Odpovědět
 zuzajda (2+2) 


Re: Já teda... 

(12.10.2009 12:47:07)
Já to chápu...malý možná ne, ale maminka si to budde pamatovat dlouho. Jako ve mně přetrvává (a někdy ještě dneska bodne) hořký pocit, kdy se z prvních narozenin mého prvního dítěte - syna - udělaly spousty fotek, některé i barevné, což před 26 lety nebylo vůbec běžné a na žádné z nich není syn s maminkou..tedy se mnou!
Když jsme za dva roky slavili první narozeniny dcerky, vzala jsem to do ruky jinak...ale ty fotky z prvních narozenin mne mrzí dodnes...
Odpovědět
 Katka,kluci 7 a 10 
  • 

Až budeš doopravdy velká.... 

(9.10.2009 11:04:30)
Autorko, až budeš DOOPRAVDY velká holka, tak nad babiččiným dortem mávneš rukou. Zvlášt, pokud jste si svoji vlastní oslavu v pohodě odbyli dle tvých představ. A jednou, až budeš uhoněná pracující mamina od 2 nebo více dětí, tak se naučíš babičce odpustit i jiné " prohřešky" než dort, jen když ti s nimi aspoň občas pomůže, víš. A jen tak na okraj : komformní, nikoliv komfortní - máli to znamenat něco jako konzervativní.
Odpovědět
 adelaide k. 


Re: Až budeš doopravdy velká.... 

(9.10.2009 11:11:08)
Katko, "konformní", ale jinak naprostý souhlas.
Odpovědět
 Katka,kluci 7 a 10 
  • 

Re: Až budeš doopravdy velká.... 

(9.10.2009 11:13:01)
jj, konformní :)
Odpovědět
 Tvoje horší já 


Re: Až budeš doopravdy velká.... 

(9.10.2009 21:58:51)
Katko, naprostý souhlas.
Odpovědět
 Iva, dva dospělí kluci 
  • 

Re: Až budeš doopravdy velká.... 

(20.11.2009 13:17:30)
Tomuto příspěvku tleskám. Vím, že tchýně musí mít vlastnosti anglického komorníka - na nic se neptat a bezchybně splnit dané úkoly, ale trochu prostoru k dýchání taky potřebujeme. Autorka by měla přibrzdit nebo bude hodně smutná, až syn přestřihne pupeční šňůru a nedej bože- stane se taky babičkou. Aby se pak nestalo totéž.
Odpovědět
 Colombi 


ty matky! 

(9.10.2009 10:15:47)
Jako bych místama četla o mojí mámě :-)))
Odpovědět
 SnowWhite 


Když se jedná o matku je to ještě jednoduché 

(9.10.2009 10:23:49)
protože s mámou sice bojuješ, ale máš ji ráda...proto tě to nakonec vlastně mrzelo, když jsi vyhrála. Daleko horší je bojovat s bábou - tchýní, tam se snaha o vítězství snoubí s tím, že jí nesnášíš (teda já ji nesnáším :-) a na druhé straně nechceš aby vznikl konflikt, který se přenese ve finále k vám domů.....bojuju takhle už 15 let.
Odpovědět
 Kamila, Kačka 04 a Jeník 07 
  • 

Re: Když se jedná o matku je to ještě jednoduché 

(9.10.2009 11:03:00)
Přesně tak. Taky bojuji. S mamkou se perfektně dohodneme, ale s tchyní se taky "dohodneme" a pak si to udělá tchyně po svém. Na Kaččiny první narozeniny jsem také upekla dort a když jsem viděla tchýni vystupovat z auta s příšerným hnusným dortem v rukách, který si nechala upéct (a který nikdo nechtěl), tak jsem myslela, že nebudu. Po pár letech jsem si zvykla. Domluvíme se, že nemá dávat nic dělat, že já udělám, a pak stejně dá udělat. Nemám ráda šeredění s jídlem, pak je toho moc, nedá se to sníst, po týdnu v lednici to letí do koše.
Odpovědět
 Katka,kluci 7 a 10 
  • 

Re: Když se jedná o matku je to ještě jednoduché 

(9.10.2009 11:11:10)
A není lepší to v poklidu vyhodit, než se dohadovat kvůli takové ptákovině ? Mám pocit, že k tomu musí každá tak nějak dozrát....
Odpovědět
 SnowWhite 


Re: Když se jedná o matku je to ještě jednoduché 

(9.10.2009 11:21:31)
Hele já asi nikdy nedozraju...vždycky když si to krásně naplánuju, že už to budu pouštět jedním uchem tam a druhým zpátky, přijde baba s nějakou novinkou, která mě spolehlivě vytočí :-). Asi jsem nedospělá, ale tlak se mi zvýší nad snesitelný normál :-)
Odpovědět
 Kamila, Kačka 04, Jeník 07 
  • 

Re: Když se jedná o matku je to ještě jednoduché 

(9.10.2009 11:32:38)
Přesně tak. Pořád si říkám, v klidu, jinak to už stejně nebude. Ale pak vypěním. A co se týče toho dortu a jídla, nějak mi to nejde jídlo s lehkým srdcem vyhodit.
Odpovědět
 Katka,kluci 7 a 10 
  • 

Re: Když se jedná o matku je to ještě jednoduché 

(9.10.2009 12:06:40)
Já vždycky dort zanesu do práce, tam to kolegové a kolegyně zbaští ke kafíčku a je klid.Co se budu několikrát do roka rozčilovat - u nás dorty taky nejíme a tchyňka je vytrvale peče.....
Odpovědět
 Iris 
  • 

Právě proto to přeci dělá 

(9.10.2009 11:34:39)

Tvůj zvýšený tlak je pro "babu" tou nejsladší odměnou. Vždyť proto to dělá. Jakou má mít chudák stará ženská zábavu? Když ti její nápady budou šumák, přestane ji to bavit nebo si najde jinou oběť.
Odpovědět
 SnowWhite 


Re: Právě proto to přeci dělá 

(9.10.2009 13:19:27)
:-) asi máš pravdu :-), jen si to vždy včas uvědomit!
Odpovědět
 Ecim 


Re: Právě proto to přeci dělá 

(9.10.2009 13:37:26)
Také mi u některých lidí nějakou dobu trvalo, než mi došlo, že nejvíc je vytočím tím, že se nevytočím. V tomhle ohledu obdivuji svého bratra, který v situacích, kdy by většina lidí pěnila, s naprostým klidem řekne něco vtipného a trefného, čím soupeře úplně odrovná :-)
Odpovědět
 KKarolina 


Re: Právě proto to přeci dělá 

(9.10.2009 22:14:12)
No vidíte a mě by tchýně neupekla ani sucharek a aby mi s něčím někdy pomohla-to si můžu nechat zdat.Když vidí,že něco nemůžu unest-nakup a tak a ještě mam malý děti kolem sebe tak je schopna mi zabouchnout i dveře před nosem a víte co-ja se pak na ní ještě mile usměju...protože ji mam už po těch letech na haku a ona to ví...a je mi tak dobře-taky jsem z ní měla depku,a jakou...ale žijeme jen jednou,aby nam ježibaby kazily naladu~j~
Odpovědět
 luckabo 


Re: Právě proto to přeci dělá 

(10.10.2009 8:54:22)
Já to s tchýní nechávám být, ale to taky není řešení, protože se nároky stupňují. Za 15 let co jsme s manželem, jsme trávili veškerou dovolenou s ní a tchánem, jakož i vánoce a stejně tak i velikonoce. Mám svoji maminku, která je navíc sama, ale to prostě není tak důležité. Musím pochopit, že se jí stýská po synovi. Takže musím pochopit, že na pláž pojede s matkou a u večeře bude taktéž sedět vedle ní. Moje děti zase musí být blízko tchána, aby si jich porádně užil a já tam někde prostě tak nějak koexistuju. Nechat věci být opravdu není řešení.
Odpovědět
 Lassie66 


Odpor nekladu 

(10.10.2009 10:59:23)
Na vztahu s tchýní intenzivně pracuji už několik let. Bydlí vedle nás, je to bezva babička, soužití někdy skřípe spíše kvůli soužití dvou bab na jednom smetišti. Když jde o prd, nechávám to být. První roční dort pro dceru musel být jablkový, bez šlehačky, čokolády a jiných ingrediencí, na které se umírá, a musel být především MÝM dílem. Letos slavil první narozky syn a realizovaly jsme se obě - proč by ne. Akorát jsme pak týden jedli pořád dorty ~t~. Tímto děkuji Rodině za inspiraci na mašinkový dort.
Odpovědět
 Iris 
  • 

Re: Právě proto to přeci dělá 

(10.10.2009 16:54:53)

Nejde o to, nechat to být. Jde o to zůstat v klidu. Nenechat se vytočit. V klidu a dokola opakovat, co nechci nebo co chci.
Odpovědět
 luckabo 


Re: Právě proto to přeci dělá 

(10.10.2009 22:52:51)
Přesně tak. Už patnáct let v klidu dokola opakuju, co chci a co nechci. A je to pořád to samé. Ale kdo ví. Třeba za dalších 15 let...
Odpovědět
 gajka111 


Úplně to vidím... 

(9.10.2009 10:42:31)
Úplně to vidím v živých barvách, u nás to bývá jiné, ale na druhou stranu v lecčems podobné. Pousmála jsem se nad reakcí manžela, přesně takhle by reagoval i ten můj :) ale hlavně by zcela jistě po přečtení tohoto článku se divil, proč to tak autorka řeší, proč tím tráví tolik času a proč se tím nechá tak "trápi", resp. proč my ženy (matky) tohle všechno vůbec řešíme.. měl by také pravdu.... prcek stejně z té oslavy celoživotní zážitky mít nebude..stačilo by jen posedět u kávy a sušenek a pohrát si s ním :) i já jako objektivní čtenářka bych řekla, proč to autorka tolik řeší, o nic moc přeci nejde...ale jako možný protagonista příběhu vím, že bych v obdobné situaci to asi nezvládla "neřešit". Např. momentálně řeším, že maminka mého manžela kupuje na náš balkón květiny, zdá se jí to málo "barevné" a sousedi to mají barevné...to že mi ty chryzantémy připomínají hřbitov a prostě je nemám ráda, nejde vysvětlit..takže prostě jednoho dne objevím, že jsou na balkóně (ani nevím jak dlouho :)). Když to říkám manželovi, tak mi řekne..tak je vyhoď :) a nebo jí je dej zpět. Škoda je, že člověk nevidí do hlavy "těch druhých" tj. třeba autorčině matky, jak to asi tak prožívala ona v tu chvíli...opravdu jí to trápilo, že "její" dort nešel na odbyt nebo převážila hrdost, jak to její dcera pěkně zařídila...uvidí se na 2. narozeninách, zda doveze či nedoveze :)
Odpovědět
 Miki 
  • 

Nešlo o dort 

(9.10.2009 11:11:07)
Zdravím a děkuji za reakce. Pro ty, co si kladou otázku, proč takového snažení, když si malý nic pamatovat nebude a co jsem vlastně tropila, tak vlastně ano, cítíte to naprosto přesně. A vlastně to někde i v článku píšu – nešlo o dort, nešlo o oslavu, nešlo o to být lepší, morálnější... .- chtěla jsem, aby to bylo o mně (čistě sobecky o mně). A po celé této eskapádě, kdy mě mamka řekla, že jsem šikovná, došlo mi, že to bylo o tomhle. Chtěla jsem její uznání. Moje máma je složitá. Měla podivný vztah se svou matkou, slýchávala jsem to celé dětství, nikdy nebyla pro svou mámu dost dobrá. A tak se moje máma úzkostně snaží být celý život dobrá, ta nejlepší. Bohužel svou bolest nezvládá a potýká se z části i s alkoholem (lepší a horší období) a to si člověk potom vyslechne věci co bolí. Mateřská role ve mně probudila mnoho otázek, a nejvíce, proč mě máma neocení, nikdy neobjala, proč se s náma nemazlila. O tom to nějak bylo. Celé se to schovalo do boje o dort. Chtěla jsem tím zakřičet: „Mami, jsem tady, jsem dobrá, mami dívej. Neřeš pořád sebe.“ Jako malé dítě na hřišťátku, když se chce pochlubit, že sjede velikou skluzavku. Ale to vím až teď, s odstupem. V té chvíli jsem byla těmito pocity tažená a neuměla jsem si udělat odstup. Ale vážně mi to pomohlo, ať už to bylo morální či nemorální. Jak to asi bylo vygradované, mámu to nějak trklo. Já jsem si také zažila, že když se ohradím, tak ji neztratím. A když se tohle všechno poskládalo, nedělá mi ani problém ji zavolat, jaké koření mám dát do polévky, protože ona umí vykouzlit úžasnou chuť. Vím, že to není boj a ona mi strháváním pozornosti na sebe nic nebere. Ale při ponížování ji rázně zarazím, to zase jo. Právě, že se tyto věci přenášejí, nechci být takovou mámou, proto jsem si potřebovala kapitolu dcery nějak uzavřít. A byla z toho taková, pro některé nepochopitelná, situace.
Odpovědět
 Xantipa. 


Re: Nešlo o dort 

(9.10.2009 11:27:53)
Miki, ale Ty jsi přeci tu tzv. svou oslavu měla. A sama vlastně píšeš, že nešlo o tu oslavu, ale o to, abys dosáhla ocenění. Takže mi z toho vyznívá, že ta "intimní" oslava vlastně byla jen tak, protože Tě Tvá matka nemohla ocenit, ale udělala jsi další oslavu pro babičku s dědou, která ale nebyla pro ně, ale zas pro Tebe, abys babičce ukázala, že to zvládneš líp. Když dělám oslavu extra pro dědu s babičkou, tak nebudu režírovat, ale nechám se pozvat.
A po tom, cos teď psala~a~ Nešlo o oslavu prvních narozenin syna, šlo o to ukázat, kdo s koho a trumfnout babičku, že si zasloužíš pochvalu.
Tohle ale velká holka nepotřebuje.
Myslíš si, že jsi tím dozrála, ale ne, velmi se mýlíš. Sklouzáváš do role - já ti ještě ukážu, jsem lepší kuchařka, jsem lepší matka, ještě uvidíš.
Hmmm, jistě bude zajímavá oslava druhých narozenin. Kdo koho přetrumfne.
Odpovědět
 Miki 


Re: Nešlo o dort 

(9.10.2009 11:37:47)
Přesně jak píšeš. tohle vše tam bylo. Od oslavy uběhl už nějaký čas a já si na to vzpomněla, když obdobnou situaci řešila kamarádka. Chtěla jsem tím článkem říct, že když někdy lpíme na nějakých maličkostech, že se jedná asi o něco jiného a měli bychom se nad tím zamyslet. Ale nejsem literát a asi se mi to nepodařilo vyjádřit.
Také mi bylo (no, a občas i je) po tom všem nějaký čas pěkně trapně, když mi začaly určité věci docházet. Přesně jak píšeš. A to je pohled do nitra, uff.
Odpovědět
 Xantipa. 


Re: Nešlo o dort 

(9.10.2009 11:44:14)
Jo aha, přesně jsem tedy nepochopila, co jsi chtěla říci. Teď vidím, že Ti to všechno došlo. A to je dobře, pro všechny. Tak si myslím, že ty druhé narozeniny nebudou ještě dramatičtější a vypjatější, než tyto. Protože předpokládám, že organizaci už zvládneš lépe.
A když jsi to pochopila, tak rosteš právě v tu "velkou holku". A maminka to určitě ocení, i když to třeba neřekne. Stejně jde o to, abys ty sama se naučila mít se za velkou holku, pro sebe, ne pro to, aby maminka viděla.
Těžký to všechno je, uznávám, ale to je jen začátek, bude to ještě těžší.~x~
Odpovědět
 kaMyš 


Re: Nešlo o dort 

(11.10.2009 0:32:26)
Ech, Miki, já jsem to z toho článku všechno pochopila, jak tady píšeš. Zase jednou (a nebývá to tak často) jsem z článku na hlavní nadšená. A hodně oceňuju otevřenost a poctivost, s jakou reaguješ na ostatní, aspoň co jsem četla.
Odpovědět
 Ecim 


Re: Nešlo o dort 

(9.10.2009 13:41:28)
Miki, také jsem z Tvého článku měla dojem, že Ti nešlo o dort, ale o princip. Tvé pocity chápu, také mám za sebou pár bojů podobného ražení, ani ne tak s maminkou jako s jinými lidmi. Přeju Ti, ať se to všechno co nejdříve a co nejlépe urovná. ~g~
Odpovědět
 Hanka 75 


a co to sádlo ? 

(10.10.2009 11:13:14)
Kyž už jsi díky tomu velká, tak jí to sádlo podle mne nevracej, prostě ho dej někomu komu udělá radost, na to snad ani máma namůže nic říct, kdyby se náhodou ptala, jak vám chutnalo: "my sádlo nejíme, jak jsem ti říkala, ale dala jsem ho kamarádce, manžel ho vzal do práce a tam si na něm všichni chlapi pochutnali..." nebo bez té poslední věty, ale s děkuju - nevím co je lepší, možná tu chválu bych vynechala, abych jí v tom nepodporovala... možná místo toho děkujeme", protože to vracení sádla podle mne bude boj. Ona ti jednou projevila uznání, ale jinak zůstane stejná, to máš pravdu, nezmění se. Myslím, že ještě netušíš jak hořké to bude, že je v podstatě stejná a bude.. Přála bych ti, aby ti ta dortová událost, podle tebe tak významná vystačila a stačila. Také trošku píšu ze své zkušenosti, také se mi dostalo uznání (u mě zase otec), potěšilo to, něco vyřešilo, jenže stejně je stejný a mě také nevnímá a už jsem pochopila, že nikdy opravdu, myslím tím OPRAVDU vnímat nebude :-(
Tak držím palce.

A jinak se musím trochu usmívat tomu, jak důležité jsou pro tebe datumy, proč by se nemohli oslavit první narozeniny o týden dříve. No my máme dvojčata a opravdu kalup a takovéhle věci už vůbec neřeším. Stejné pocity jako ty, jsem si přála mít na své svatbě a ne být zastíněná někým s příbuzenstva, ale u oslavy narozenin dětí už mi to nějak podstatné nepřijde, hlavně aby si to užili ty děti. Mrzelo by mne, aby na narozeninách našeho dítka, příbuzní obdivovali a dávala pozornost jen jinému dítěte z rodiny, to by mne mrzelo :-(
Odpovědět
 Petra 
  • 

Re: Nešlo o dort 

(12.10.2009 11:56:28)
Možná by bylo dobře nechat to být, kašlat na dorty atd. Ale pokud Vám to pomohlo uzavřít kapitolu dcery, pak je vše v nejlepším pořádku, protože budete mít sílu se vyrovnat jako silná, dospělá ženská, s problémy a alkoholem u Vaší mámy. A to je fakt náročný. Něco podobného mám se svojí tchýní, navíc exekuce atd. A je to opravdu velký nápor na nervy a trpělivost i pro Vašeho partnera.
Moc Vám držím palce a Vašemu broučkovi přeji hodně skvělých narozeninových oslav a vyrovnanou silnou mámu.
Petra
Odpovědět
 Eecta 


boj bez konce 

(9.10.2009 11:50:08)
ahoj, já mám takovou tchýni.
NIKDY se neřídí předběžnou dohodou, na oslavu narozenin vnučky se podle ní (aby jí vyhovoval termín) přehází plány naší rodiny, mých rodičů a bratra s rodinou, všichni všechno připravíme - a ona že si vzpoměla, že nezalila kytky na hřbitově a tudíž dnes nemůže - nebo nějakou podobně neodkladnou záležitost - a to je pokaždé.

letos jsme si asi 6x všichni v okolí přehazovali dovolené o prázdninách (s bráchou pod stan, s rodiči k moři, se švagrem 14 dní v zahraničí...) aby jí vyhovoval termín, kdy pojedeme na týden s ní, aby nám týden před odjezdem řekla, že si na nás nebude brát dovču, že si jí radši vezme, až nám bude hlídat psa (trest pro nás za to, že s ní jsme měli jet jen na chalupu, zatímco s našima k moři)

někdy bych jí nakopla, ale nejlepší je to neřešit.
připravit si vše podle sebe a co přiveze kdo navíc - sní se, nesní se, zbytky rozdat... a neřešit, je to marné, akorát to vnese nepohodu a přinese naschvály pro příště...

a mě když tchyně dá něco, co nejíme a řekla jsem jí to, normálně jí to příště přivezu zpátky a řeknu, že nám to omylem zabalila. po několika takovýchto trapasech už to nedělá.
Odpovědět
 januska.1 


Re: boj bez konce 

(9.10.2009 12:48:00)
Teda mě to přijde jako docela malicherné a hloupé soupeření.Jako uhnaná matka 3 dětí bych byla docela ráda kdyby někdo zařídil a přinesl dort nebo nějákou pečeni:)A pokud bych na to neměla chuť,tak bych to prostě nejedla,případně vyhodila.Podle mě,ať si každý na oslavu přinese co chce,jí co uzná za vhodné.Alespoň já žádné takové omezení ve své rodině nedělám.Objednávám dort a pokud se nám sejde ještě jeden,tak se to prostě rozdělí a rozdá.Abych celou noc pekla a vařila abych někomu dokázala,že jsem dospělá,nezlobte se to mě dohání docela k smíchu~:-D Ale asi je to tím,že dospělá jsem už dlouho a nikomu to nemám potřebu dokazovat.Mě to přijde strašně dětinské a celý článek na mě působí jako kdyby ho psalo větší dítě a ne máma od caparta.
Odpovědět
 SnowWhite 


Re: boj bez konce 

(9.10.2009 13:27:12)
Nepíše ho větší dítě, jen někdo, komu není dovoleno "dospět". Naprosto chápu, že chce udělat oslavu podle svých pravidel ve své domácnosti a pozvaní by je měli buď respektovat nebo nechodit. Není zas tak jednoduché se oprostit od situace, kdy děláš oslavu pro roční dítě, všichni se těší, že mu dají dárky, že bude oslava a bába řekne, že se oslava musí posunout na večer, protože jedou na výlet a pak zavolá, že nepřijedou. Mě nevadí, že nepřijedou, mě vadí, že absolutně nerespektuje přání těch, kteří zvou. Nebere ohled na to, že večer je roční dítě unavené, dárky mu nepřinese a když přinese je to v drtivé většině hnus (tedy po pravdě nikdy se jí nepodařilo přinést něco, co hnus nebyl) a myslí si, že se všichni budou přizpůsobovat jí. Dodnes nepopřáli malé (ani bába ani dědek) a cítí se uraženi, že jsem nerezehnala zbytek rodiny a nepřeorganizovala to na jindy..... Autorku NAPROSTO chápu a jak říkám, bojuje jen s matkou, kterou má ráda...... Poto to vůbec úsměvné ani žabomyší není, věř mi.
Odpovědět
 Tvoje horší já 


Re: boj bez konce 

(9.10.2009 22:01:30)
Promiň, ale nemyslím, že je to tak.
Nemyslím, že je možné dospělé ženě bránit dospět.
Dospět může jedině sama, a to tím, že se nad podobné žabomyší války povznese a babičku nechá přinést cokoliv, co babičce vyhovuje a z čeho má babička radost.
Pokud tedy nevyznáváme tu krajní teorii, že lidi můžou plně dospět, teprve až jejich rodiče zemřou...
Odpovědět
 Katla 


souhlasím zase  

(9.10.2009 22:09:56)
Vím o čem je řeč. Je to těžké se vůči rodičům nevymezovat a ještě těžší vůči tchýňce. Ale je skvělé, když prarodiče ať už z jakékoliv strany mají zájem a chtějí pro své vnuky něco znamenat, podělit se - holt někteří lidé jsou skálopevně přesvědčeni, že ¨každému musí udělat radost to, co oni sami mají nejraději - třeba sádlo nebo pečený dort. Mnohem horší je varianta, když se prarodiče nezajímají, nebo vnukům nosí třeba jako dary věci, co jim dom a leží víceméně jako odpad - i to už se tu řešil oa to mi přišlo fakt smutné.
Odpovědět
 Tvoje horší já 


Re: souhlasím zase  

(9.10.2009 22:12:36)
Ano, chápu. Je opravdu velmi těžké vysvětlit třeba mému tatínkovi, že škvarky nebo ovar opravdu nikdo v naší domácnosti nebude jíst. Rozhodli jsme se to ale řešit tak, že tyto produkty přeposíláme obratem manželovým rodičům, kteří je rádi konzumují.
Tatínek to ale nemyslí jako soupeření, chce se prostě rozdělit o to, co má nejradši.
Odpovědět
 myš 
  • 

Re: boj bez konce 

(9.10.2009 14:53:37)
Tak máš asi štěstí na rodiče, že si nepotřebuješ cokoliv dokazovat a vybojovávat si určité pozice. Někteří, kteří nezažili, asi nepochopí. Já jsem to sice tak úplně nezažila, ale dokážu se do takové situace vžít a chápu autorku, že si musí něčím projít a někam dojít ~;)
Odpovědět
 Rozállie 


Re: boj bez konce 

(12.10.2009 6:36:45)
Přesně ~R^

Žabomyší války pro ty, co nemají jiné starosti ... Všichni ti válčící s vlastními rodiči by si měli uvědomit, že by měli být RÁDI, že vůbec nějaké rodiče mají a že Ti rodiče se o ně zajímají ~d~
Odpovědět
 Petra 
  • 

Re: boj bez konce 

(12.10.2009 12:11:57)
Jenže to je právě TO! Pokud se o ně zajímají!!! Ale podle autorky soudím, že šlo maince spíš o ni samotnou, aby se předvedla, takže o pomoc dceři až na kdovíkolikátém místě! A pokud to autorka vycítila, a pokud sama odhadla s odstupem času své vlastní pohnutky, které ji k jakémusi dokazování a soupeření přiměly, navíc, sama v komentářích přiznává, že se teď nad tím vším zamýšlí a nestačí se divit sama sobě, pak je vš OK, ono se totiž opravdu těžko posuzuje konání druhých, když sami jsme tam nebyli a všechno porovnáváme s vlastními zkušenostmi nebo povahami.
Moc se mě líbí, že autorka si přizná "boj o moc". Líbí se mi, že se nebojí k tomu přiznat sobě sama. A to už je, myslím, krok správným směrem. takže jí držím palce.
Odpovědět
 Simca,06+07 
  • 

Re: boj bez konce 

(9.10.2009 13:14:54)
Eecto, divím se, že kvůli jedný megeře se celá rodina přetrhnete a překopáváte svý plány. Chyběla by někomu ve společnosti? U nás to bylo taky tak, naštěstí jen jednou, kdy tchýni něco "neodkladnýho" přišlo do oslavy narozenin jedné z dcer. Řekla jsem jí na rovinu, že termín je domluvený dostatečně dlouho předem, zbytku rodiny, asi 14 lidem, vyhovuje, tak že mě to mrzí, ale že jí s radostí omluvíme a popřála jí hezkou zábavu. Do telefonu mlčela, asi jsem jí naštvala, že nepadám na kolena a nehledám jiný termín a jak to dopadlo? Na oslavu přišla tak jak byla pozvaná a od té doby máme klid. Nebývám drzá, ale co je moc, to je moc a manžel mě za to pochválil a to šlo o jeho matku.
Odpovědět
 Tizi 
  • 

Re: boj bez konce 

(9.10.2009 13:59:06)
Tohle mi připomnělo historku s tchýní. Na naší svatbě jsme neměli dort, protože jsme ho s manželem nechtěli. Při první návštěvě tchyně nám ukázala velký dort, který nám nechala udělat, když jsem ho tedy na té svatbě (navzdory zvyklostem) neměli. Byl to zrovna ten typ, který mi nechutná a který nejím, takže jsem poděkovala a snědla kousek ze zdvořilosti. Toto mě přišla jako věc, kterou vůbec nemá cenu řešit. Jinak jak tady kdosi psal, jsem teď ráda, když máma nebo tchyně pohlídají, když jsem v práci a dítě je nemocné a je fajn, když k nim přijdem na oběd a nemusím vařit. Ale autorku chápu, já taky měla dlouho pocit, že mě matka nerespektuje. Vyřešil to můj několikaletý pobyt v zahraničí (ne kvůli ní) a to, že máme vlastní domácnost za vlastní peníze. Takže já se vdávala pozdě a vztahy s matkou měla vyřešené. Ale rozumím, že to může naštvat.
Odpovědět
 Meta 


Hezký humoristický článeček 

(9.10.2009 13:46:15)
Jsem se docela pobavila. Největší srandou je, že pisatelka se od pupeční šňůry své maminky osvobodí teprve tehdy, až přestane s maminkou soupeřit. Svoboda přijde až ve chvíli, kdy dokážem úlety svých nejbližších brát s laskavým nadhledem a tolerancí...
Odpovědět
 Ecim 


Re: Hezký humoristický článeček 

(9.10.2009 13:48:18)
Je ovšem pravda, že k laskavému nadhledu a toleranci je někdy velmi těžké se dopracovat. ~;)
Odpovědět
 januska.1 


Re: Hezký humoristický článeček 

(9.10.2009 14:01:46)
Přesně tak,Meta to vystihla úplně přesně.Až se nad tím dokáže autorka článku pousmát,povznést,tak se teprve od maminky odpoutá.ale to pochopí asi až lety:-)
Odpovědět
 Cipora 


Re: Sebereflexe 

(9.10.2009 15:23:31)
Možná se autorka osvobozuje tímto článkem a tím, když popisuje /z nadhledu/ pocity všech zúčastněných v konfliktu, tj. svoje i matky a dokáže je pochopit
Dávám autorce ~R^ za sebereflexi
Odpovědět
 MirkaEyrová 


Re: Hezký humoristický článeček 

(9.10.2009 17:29:15)
No, taky si procházím procesem odpoutávání. Ale pozor, děvčata, která kritizujete autorku, že "soupeří" s maminkou. Ono když člověk to sebevědomí nemá (takový typ maminek prostě dítěti nedá šanci získat sebevědomí), tak to sebevědomí musí NĚKDE získat. Někdo má to štěstí, že je fakt dobrej profík ve svym oboru, a nemusí teda svoje sebevědomí tolik řešit v soukromém životě. Jenže kolik skutečně nadaných lidí s nadprůměrnými schopnostmi je? Neboli když na sobě musím, lépe řečeno, chci zapracovat, musím jít NĚKUDY, musím nejdřív sama sobě dokázat, že jsem dobrá - a pak teprve získám to sebevědomí. Jo, dnes spousta mladých lidí podobné zkušenosti dělá právě přes profesi - velmi brzy si dokáží vydělat na vlastní byt, zařídí si ho a hospodaří; nebo rovnou jedou studovat (nebo brigádničit) do zahraničí. Ale někdo není tak dobrý, aby si buď tak rychle tolik vydělal, anebo dokonce se prosadil v zahraničí. V průměrné profesi je průměrný, žádnou závažnou nemoc nemusel překonat, koníčky má taky průměrné a nevyniká v nich... Takže pak "zbývá" už jen jediná oblast - rodina, vztahy. Vaření, péče o domácnost, výchova dětí atd. Takže zakladatelka může vyrůst právě až když překoná nedůvěru ve své schopnosti.
Ale aby člověk mohl růst, nestačí samozřejmě si "jen" dokázat, že jsem dobrý, musí postoupit i k tomu, že odpouští a udržuje si nadhled nad "muškami".

PS taky léta vyhazujeme přebytky, o které nestojíme, ale dostaneme je, i když říkám ne. Už jsem se přes to přenesla.
Jenže bohužel život není jen o dortech a nespotřebovatelném množství ovoce nebo zeleniny ~n~. Čímž chci říct, že shodou okolností já ještě vztah s mámou vyřízený nemám, pořád jsem ta "malá holka", protože to, co jsem dokázala, sice je dobrá práce, ale dlouhé roky většina lidí zcela zpochybňovala mou intuici, má podezření, mé snahy. Ano, spoustu věcí jsem dokázala prosadit, ale přesto... mít roky pocit, že to vlastně celé dělám špatně :-©~n~... A bohužel se ještě přidaly komplikace. Takže mě to srazilo na kolena, sebevědomí skoro na nule ~n~. Dospět a mít pocit, že jsem velká holka bohužel stále ještě nemůžu ~n~.
Odpovědět
 ChristianaC 


Mirko, něco pro Tebe o sebevědomí. Je to odkudsi zkopírované, autora si nepamatuji. 

(9.10.2009 17:46:30)
Naše pocity méněcennosti jsou zapříčiněny tím, že se neposuzujeme podle svých měřítek, nýbrž podle měřítek druhých. Kdykoli to děláme, skončíme vždycky na druhém místě. A protože věříme, že bychom se měli vyrovnat někomu jinému, cítíme se mizerně a máme pocit, že s námi není něco v pořádku. To všechno je důsledkem toho, že jsme se nechali zhypnotizovat naprosto mylným názorem: "Měl bych být jako někdo jiný" nebo "Měl bych být jako všichni ostatní". Nesmyslnost druhého názoru je zjevná, neboť když o tom přemýšlíme, neexistují žádná měřítka společná "všem ostatním". "Všichni ostatní" se skládají z jedinců, z nichž každý je jiný.
Člověk s komplexem méněcennosti si svůj problém ještě zhoršuje tím, že se snaží být nadřazený. Jeho pocity vyplývají z mylného předpokladu, že je méněcenný. Jestliže se cítí špatně, protože je méněcenný, vyléčí se tím, že se pokusí být tak dobrý jako všichni ostatní, a aby se cítil ještě lépe, pokusí se být lepší než ostatní. Tato snaha být lepším než ostatní ho dostává do problémů a někdy dokonce vyvolává neurózu. Pak je na tom ještě hůř než předtím a "čím víc se snaží", tím je to horší.
Méněcennost a nadřazenost jsou opačné strany téže mince. Léčení spočívá v tom, že si uvědomíme, že sama tato mince je falešná. Pravda je prostá: Nejste méněcenní. Nejste nadřazení. Vy jste prostě vy. Jako osobnost nesoutěžíte s žádnou jinou osobností z toho prostého důvodu, že na světě není žádný jiný člověk, který by byl stejný jako vy. Jste jedinci. Jste jedineční. Nejste "jako" nikdo jiný a nikdy "jako" nikdo jiný být nemůžete. Neočekává se od vás, že budete jako všichni ostatní a od nikoho se neočekává, že bude jako vy. Bůh nestvořil "normalizovaného" člověka a neřekl "tohle je on". Stvořil všechny lidi jedinečnými, stejně jako stvořil každou sněhovou vločku jedinečnou. Sebeuvědomění dosáhneme tím, "že věříme ve vlastní jedinečnost, hluboce chápeme všechny lidi a věci a konstruktivně ovlivňujeme druhé prostřednictvím své vlastní osobnosti".
Odpovědět
 Katla 


Hlavně pokud se chceme srovnávat , je to mor  

(9.10.2009 22:32:53)
tak se vždycky někde někdo, kdo je v něčem lepší, zkušenější než my, kdo je hezčí, nebo chytřejší, nebo má větší sílu, umí líp vařit, zpívat, cokoliv.......srovnávání je cesta do osobního peklíčka a často to začíná v rodině už v dětství "Podívej se na marušku, ta chodí vždycky taková čistá, proč ty jsi furt jako prase?" "Cos dostala z toho diktátu? Dvojku? A co měla Anička Vomáčková?", "Ta Marcelka, ta když tančí, to je radost se dívat, proč ty to dupeš, jak když se šlape zelí?" ......je to jed který se rychle vsákne pod kůži a blbě se dostává ven - - - však kdo z nás nikdy nedělal nebo neudělal nic, co by sám od sebe možná ani nechtěl, ale bylo třeba někoho trumfnout? Něco si dokázat?
Odpovědět
 Ecim 


srovnávání odskáčou všichni zúčastnění 

(10.10.2009 10:38:01)
Hroudo, i když na některé věci máme diametrálně odlišný názor, tak v tomto s tebou souhlasím. Srovnávání je cesta do pekla. (A s chutí bych to napsala ještě mnohem vulgárněji.) Nakonec to odnesou všichni - ten, kdo srovnává, ten, kdo ze srovnávání vychází jako "poražený" , i ten, kdo ze srovnávání vychází jako "vítěz" (obrátí se proti němu zlost těch "poražených"). A po osobních zkušenostech s rolemi "vítěz" i "poražený" se snažím nestavět se do role "srovnávače". A když mi někdo někoho příliš vychvaluje (a dává mi najevo, že jsem proti tomu vychvalovanému naprosto nemožná), tak se spíš naštvu na toho, kdo vychvaluje, protože ten vychvalovaný k tomu většinou chudák přijde jako slepý k houslím. Ale každý někdy chybujeme :-)
Odpovědět
 Tvoje horší já 


Re: Hezký humoristický článeček 

(9.10.2009 22:02:21)
Taky souhlas, pěkně řečeno.
Odpovědět
 KKarolina 


Re: Hezký humoristický článeček 

(9.10.2009 22:47:11)
Holky,souhlasím s vámi i s autorkou-ja to taky neznam-nemam takovou matku ani tchýni a asi bych takový věci vůbec neřešila-možna bych i byla rada kdyby někdo něco jako je dort přinesl.Ale asi by mě i vadilo,kdyby nerespektovali můj nazor,moje přaní,a asi bych to taky dlouho vydržela neřešit ,ale ve skrytu duše by mě to užíralo a možna bych jednou,tak jako autorka chtěla za každou cenu upřednostnit svůj nazor a svoje přaní-když bych byla několik let odsouvana někam dozadu.
Odpovědět
 Nyota 


TUHLE VÁLKU NEJDE VYHRÁT 

(9.10.2009 14:21:52)
Prosazování svýho názoru (životního stylu, hodnot...) je vždycky těžký proti rodičům nebo proti tchýním. Rozumím autorce článku, dostala jsem se do podobných situací, jaké popisuje. Aee negratuluju jí, že "dospěla", "vybojovala si dospělost", "vyzrála", "porazila maminku". Ona sama chápe, podle toho, co napsala v diskusi, že nevyhrála. A nikdy nevyhraje. Není totiž co vyhrát. Moji rodiče umřeli, když mi bylo 25. Moji tchýni to staví do nepříjemné perspektivy. Na mrtvé totiž vždy máme tendenci vzpomínat s láskou a zapomínáme, že taky nebyli dokonalí. Dva roky se vymezuju proti tchýni. Soustavně a systematicky. Vím, že to neskončí. Vím, že ona se nezmění. Ani já se nechci měnit, protože můj manžel si mě vzal takovou, jaká jsem, má mě rád a určitě nečeká, že se změním k obrazu jeho maminky. Takže jsem si pro sebe stanovila cíl: Smíření. S tchýní i sama se sebou. Nesmím dopustit, aby její odmítavý postoj ke mně, její snaha revidovat a kritizovat můj způsob života, moji domácnost a péči o děti, mi zničily manželství a rozvrátily rodinu. Takže zachovávám striktní mlčení. K ničemu se nevyjadřuju, nejsem drzá, vždycky pěkně pozdravím a poděkuju, povídám si s ní o počasí. To je všechno. A v duchu se pořád modlím, aby mě a moji rodinu nechala na pokoji. Před dvěma lety jsem ještě neměla odvahu se jí postavit a bránit se, když mluvila do věcí, do kterých jí vůbec nic nebylo, a o kterých nic nevěděla. Pak jsem tu sílu v sobě našla. A pak mi trvalo ještě dost dlouho, než jsem pochopila, že ne uplatňováním, ale právě neuplatňováním té síly se stávám sama sebou. Prostě: Srovnala jsem se s tím, jací tchýně a tchán jsou. Myslím, že i oni to moc dobře ví a už hranici mezi námi nepřekračují. Zní to smutně? Je to smutné. Někdy je mi z toho všeho do breku. Protože vím, že ať je jakákoli, je to máma mého muže. Měli bychom být šťastní, že má svoje rodiče. Vím, jaká je to hrůza, když se o ně přijde. A pak, když už nejsou, najednou všechny hádky a boje o "dospělost" vyznívají malicherně a zbytečně. Mockrát si vyčítám, že jsem vlastnímu tátovi nedokázala říct, že ho mám ráda. Vždycky když s manželem jedeme k jeho rodičům, a on je z toho celý vystresovaný a má špatnou náladu, tehdy vždycky si na tátu vzpomenu. A o to smutnější pak jsem, že ve vztahu k manřželovým rodičům jsem nucena zachovávat chladnou zdrženlivost namísto vřelého vztahu.
Odpovědět
 Lenkala 
  • 

To same s tchyni. 

(9.10.2009 14:39:09)
Ja pisatelku chapu, amm to same s tchyni. Cely zivot byla zvykla delat to co chtela ona, chlapi ji radsi ustoupili. jenze ja jsem taky takova. Uz tri roky bojujem, protoze ja mam na vychovu atd. jiny nazor. Nerikam, ze je lepsi, ale je muj. Svoje chyby si chci udelat sama. Neptam se ji an radu a to ji stve. Ona je totiz ten typ, co vi vsechno nejlip, musi mit vsechno nejlepsi a ti ostatni ji nesshaji ani po kotniky. A stve ji, ze v "moji" rodine jsem ja, ten kdo rozhoduje (manzelovi to bihuzel takle vyhovuje.Nekdy by bylo lepsi, kdyby se vic vyjadril).
J zase rekla, ze maleho narozeniny se budou slavit jen jednou a ne jednou doma, jednou s nasima a jednou s tchanama. Tchyne to ignorovala a samozrejme mu usporadala oslavu s jejich stranou.
Myslim, ze kdo to nezna, nepochopi. Mozna u druheho uz budu tolerantnejsi a nebudu vsechno tak resit, kdo vi... :-)
Odpovědět
 Dobra1 


Re: To same s tchyni. 

(9.10.2009 15:33:35)
Lenkalo, a vy jste na tu jeji oslavu sli, ze ano.Proc - ustoupilas nebo to chtel tvuj muz? Myslim, ze byste si pro vztahy s tchyni meli vytvorit svoje pravidla a pak se jich oba drzet. Nektere veci se daji tolerovat , treba ta oslava, jine ne- vychova, jak stravite spolecne dovolenou, vanoce, ... Pokud se s partnerem nedohodnete a ty reknes jednu vec a on pak jinou, podle toho, co chtela jeho mama, da se ocekavat, zeto mezi vama bude cim dal vic skripat, navic deti prijdou velice rychle na to, jak toho zneuzit. Kdyz budou chtit neco, co ty ne, zajdou za babi, ta pritlaci na tatu, a je to. Ja uz jsem to doma zazila a musela jsem si promluvit hodne i s babickou i s dcerou. Moje vyhoda je, ze jde o mou mamu, ne o tchyni. Tam bych se hodne snazila, aby to prednesl muz.
Odpovědět
 Lenkala 
  • 

Re: To same s tchyni. 

(11.10.2009 9:07:47)
no, ono to bylo tak, ze jsem rekla zadna oslava, dohodli jsme se s manzelem, ze teda jen pojedem k tchanum a budem grilovat. jasne jsem rekla zadna oslava, zadny dort a bum prijeli jsme a bylo to. stejne me prani nebylo brano vazne.
ono je to tezko, muj muz me vzdycky podporoval, co jsem rekla, tak to bylo. jenze posledni dobou uz je mu to jedno, chce mit klid a nechce se s mamou hadat a pripada mu, ze prehanim. mozna nekdy ano, ale kdyz je clovek zvykly dva roky bojovat o kazdou blbost, aby byla tak, jak chci ja a vsechno co udelam musim vysvetlovat proc tak a ne jinak atd. tak uz proste nekdy nejde polevit.
a nejvic me stve, ze veci, ktere by malemu u manzela doma neprosly, jsou mu uplne fuk, kdyz je u rosicu. odevzda diet a delejte si co chcete. nejaka byt zakladni pravidla neexistujou, jen at ma klid. a muzem to probirat stokrat a je to jak kdybych mluvila do zdi.
Nechci si ztezovat, jen rict, ze to neni jednoduche. a kdo zadne konflikty takove nepoznal, nepochopi.
Odpovědět
 ChristianaC 


Úplně se vidím 

(9.10.2009 17:41:57)
při 1. narozeninách dcerky. Všechno šlapalo podle mě jako hodinky, tchýňka donesla zákusky, já byla na sebe pyšná, jak jsem to jakožto naprosto nedomácí nepečící nepečovatelský typ zvládla (moje mamka uznale kývala hlavou). Příští rok už nosila tchýňka dorty, i když jsme byly domluvené, že nepřinese nic. Dlouho mi trvalo se srovnat s tím, že prostor musím dát i jí. Že mám být vlastně ráda, že chce pro malou něco donést. A je to vždy o tom, kdo bude mít navrch. Často ji nechám, aby se realizovala. Myslím si své, někdy to řeším, ale nikdy nevyřeším. Vždy jí řeknu, co chci já, ona víceméně trvá na svém. Nejvíc mi vadí, že spoustu věcí řeší s mužem, co jí vše odkýve (i když nesouhlasí), a já jsem pak ta, co načne téma a plány stornuje nebo upraví. U nás jsou byly spory hlavně o jídlo (já zastánce zdravé stravy a rozmazlovací vykrmovací babička) a o aktivity dětí (já víceméně neplánovací typ, co čeká až dítko projeví zájem, jenom nabízím, tchýňka je pro cílenou modelaci dítěte od útlého věku). Autorce držím pěsti, udělala první krok k uvědomění si, co je špatně.
Odpovědět
 Jana Novotná, 1 dítě 
  • 

Nikdo, kdo nemá takovou matku/tchýni, nemůže autorce nic vyčítat... 

(9.10.2009 19:11:04)
Dorty taky nejíme, ale jsme zdvořilí ("dospělí" podle názoru některých zde) a ustupujeme, takže jsme žrali hnusný dort na svatbě i prvních narozeninách prcka... A pokud se tomu jednou nepostavíme takovýmto konfrontačním způsobem, tak ty hnusný dorty budeme ze zdvořilosti žrát do smrti.
(Za dort si dosaďte cokoli.)
Díky, ale to asi nechci.
Ani ze zdvořilosti.
Autorce fandím.
Odpovědět
 petru 


Re: Nikdo, kdo nemá takovou matku/tchýni, nemůže autorce nic vyčítat... 

(9.10.2009 19:54:42)
Taky autorce trochu závidím. Ale časem jsem si zvykla a musím přiznat, že občas je to pohodlnější.
Sice tchýně mě vždycky dostane, když přijde na návštěvu (třeba i když přijedou moji rodiče - bydlí 300 km daleko) a donesou cukroví, koláče nebo chlebíčky nebo třeba jen něco od místního řezníka, co můžu koupit taky. Připadám si jako neschopná hospodyně, ale snažím se nic neříkat. Třeba to je u nich takový zvyk. Já se ale nepřizpůsobuji a na návštěvu obvykle nic nenosím. A to se taky snažím něco nachystat a navíc moje mamka peče výborné zákusky nebo koláče, které jíme všichni moc rádi.
Odpovědět
 MirkaEyrová 


Re: Nikdo, kdo nemá takovou matku/tchýni, nemůže autorce nic vyčítat... 

(9.10.2009 20:04:59)
Petru, není tchyňka z vesnice? Já jen že ještě v době mého dospívání bylo samozřejmé, že na dvorku se promenovaly přinejmenším slepice, a obzvlášť když se šlo na návštěvu za městskými, nosila se pozornost. Bylo to chápáno jako jakési díky za pohostinnost. Takže v tomhle bych útok na Tvoji kompetenci vůbec nehledala. Spíš záleží na míře, jak komu co vadí, co upotřebí a co ne.
Odpovědět
 Jíťa 
  • 

Dobrý postřeh 

(9.10.2009 21:00:55)
Nejen na vesnici. Mě to připadá docela normální, nechodit nikam s prázdnou. U nás to tak funguje úplně normálně nejen mezi příbuznými ale i mezi přáteli. Jen málo lidí k nám chodí s prázdnou a my taky vždycky s sebou něco přineseme.
Nějak mě nikdy nenapadlo, že by mi tím někdo chtěl naznačit, že nejsem schopná pro návštěvu zajistit ani kafe případně jiné občerstvení.
Odpovědět
 petru 


Re: Dobrý postřeh 

(10.10.2009 22:29:49)
Když jdeme ke kamarádům, tak se většinou domlouváme, protože nás tam jede hodně. Když jdu někam na návštěvu, tak si pozornost pro hostitele představuji jinak, ale asi máte pravdu, že je to o zvyku.
Že mi tím tchýně něco naznačuje, si myslím, možná jen proto, že v některých věcech je ke mně dost kritická.
Jak tak pročítám celou tuto diskuzi, tak se utvrzuji, že je to asi opravdu v tom, abychom dospěli. Ale když ono je to někdy pro někoho tak těžké.
Odpovědět
 SnowWhite 


Re: Dobrý postřeh 

(12.10.2009 10:22:53)
Jasně, že se na návštěvu něco nosí a nic se tím nenaznačuje :-), je to o tom, že když řeknu, že dort nechtějí, přinesu ovoce :-). Je to o prosazování si své vůle. Já např. každý rok říkám ať tchýně nedává holkám adventní kalendář k Mikuláši. Mám pro to hned několik důvodů:
kalendář jim kupuje moje máma - kvalitní čokoládu - baba jim přinese ksindl z Lidla s prošlou zárukou, čokoládu nepoživatelnou a nic nemající s opravdovou čokoládou společného, šedivou věkem.
nemá cenu mít několik adventních kalendářů, protože pak se ztácí ta poezie čekání na další den a sladkou odměnu
Vždy jsem prosila ať raději koupí mandarinky nebo cokoliv podobného.....s železnou pravidelností dostanou šedivý kalendář třeba i s měsíčním zpožděním....tam se ta poezie ůkalendáře" ztrácí úplně. A je to o tom, že baba se rozhodla a co já jí do toho budu kecat. Takže kalendáře vždy letí do popelnice ještě týž den. Jediné co mě mrzí je, že to baba nevidí, třeba by jí to pak došlo.
Odpovědět
 Pole levandulové 


Re: Nikdo, kdo nemá takovou matku/tchýni, nemůže autorce nic vyčítat... 

(11.10.2009 12:17:24)
Tak tak, kdyz nekam jdu, vezmu sebou cestou neco k jidlu - nejcasteji krabici chlebicku, protoze ty se sni vzdycky a u nas je lahudkarstvi, kde je delaji velmi dobre a maji otevreno kazdy den. Stejne tak, kdyz jde nekdo k nam, stavi se cestou treba v Pannerii a vezme sebou neco ke kafi. Asi mam stesti na same kamaradky, ktere si svou dulezitost a sebevedomi nebuduji na hospodynskych schopnostech a svuj cas vyuzivaji ke smysluplnejsim vecem.
Oslavy, pokud bych uz nejake organizovala doma, nechavam na domluve, na kulinarskem poli se nevyzivam /i kdyz umim, nebavi mi to/. Moje mama je nastesti stejna, takze cile objednavame dorty a jine pochutiny a jsme rady, ze jsme spolu. S tchyni se nestykame, takze tam to resit nemusim.
Oslavu prvnich narozenin naseho syne jsme delali ve Clovickove, nevysla ani nijak draho a bylo to super - pozvane deti nasich pratel si mohly hrat, my si pokecali, udelalo se plno fotek, na dort doslo taky. Nejak mi nenapadlo, ze bych to mela delat jako prezentaci sveho dokonaleho materstvi.
Odpovědět
 Ecim 


dort k 1.narozeninám 

(11.10.2009 13:28:07)
Když měl syn 1.narozeniny, udělali jsme to tak, že jsme měli jeden dort k jídlu dělaný v cukrárně a druhý jsem synovi upekla, aby si s ním mohl hrát. Na oslavě pak vznikla velmi komická situace, kdy můj děda (je mu přes 80) nepochopil, že jsem synovi dort dala na hraní schválně a z recese a snažil se mu v patlání dortu zabránit. Moje babička pak dědu velmi komandovala a zbytek rodiny se královsky bavil. Máme to celé natočené na videu a syn to video miluje. Když se blížily mé 32.narozeniny, tak se mě ptal, jestli si "maminka taky rozpatlá svůj dort". Trochu ho zklamalo, že jsem si svůj dort nerozpatlala. Tak se syn pro změnu těší na to, až 1.narozeniny oslaví jeho jeho mladší bráška (t.č. 4 měsíce) a jak mu s patláním dortu bude pomáhat. :-)
Odpovědět
 adelaide k. 


Re: Nikdo, kdo nemá takovou matku/tchýni, nemůže autorce nic vyčítat... 

(9.10.2009 20:31:48)
Jano, nejde o to "ustoupit" , nebo "neřešit" za každou cenu. Ale o vymezení hranic bez truců a zákopové války.
Odpovědět
 KKarolina 


Re: Nikdo, kdo nemá takovou matku/tchýni, nemůže autorce nic vyčítat... 

(9.10.2009 22:23:52)
ja taky i když to neznam...~R^
Odpovědět
 Tvoje horší já 


Re: Nikdo, kdo nemá takovou matku/tchýni, nemůže autorce nic vyčítat... 

(9.10.2009 22:34:28)
Ale proč? Tak to prostě nejezte, když vám to nechutná. Nebo jen velmi symbolicky okuste. Ovšem jen v případě, že vám to opravdu nechutná nebo dodržujete dietu, ne jako demonstraci toho, že dort je hnusný. On se vždycky někdo najde, kdo dort nakonec sní.
Odpovědět
 Kač. ♀ + ♂ 


Tak mi ve finále měli dorty 3 

(9.10.2009 20:42:41)
protože i pře dohodu že peču první dort já tak moje matka mě chtěla trumfnout tak pro sichr dovlekla dorty dva... aby mě trumfla.

Kač.
Odpovědět
 Brebina, E+M 


Re: Tak mi ve finále měli dorty 3 

(10.10.2009 13:55:02)
První narozeniny našich dvojčat jsem pojala jen jedním dortem - byli malí, neměli z toho rozum... Zato tchýně měla rozumu až dost, prostě dovezla dort druhý, že by to tomu druhému mohlo být líto!!!
Proto jsem byla nucena na druhé narozeniny péct dorty dva....., tchýně dovezla roládu....
Nedávné 3 narozeniny proběhly taktéž s dvěma dorty, no děti už mají rozum, tak je pochopitelné, že chtějí mít každý svůj, no a moje babička, dětí prababička dovezla dortu třetí....
Jednu dortu jsem rozkrájela ke kávě, druhou jsem rozkrájela a nabalila všem zůčastněným oslavy a tu třetí jsme měli doma hooodně dlouho.
A můžu říkat každému, že budu péct a stejně je mi to houby platný~d~
Odpovědět
 Katla 


boj mindráků  

(9.10.2009 21:43:33)
zamindrákovaná maminka s podobně postiženou dcerou.
Mě to přijde dost smutný.
Podstata události - první výročí děcka jaksi upozaděna , kdehlavně o to, kdo z koho :-))))))))))))))) Tož houšť a větší kapky, ráda si přečtu třeba téma návštěva o Vánocích nebo Slivestr.
Odpovědět
 Tvoje horší já 


Autorka bude velká holka, až 

(9.10.2009 21:55:36)
Autorka bude velká holka, až jí bude ale úplně jedno, kdo a kolik dortů na oslavu narozenin přinese. Nejjednodušší věc je na konci všechny nedojedené dorty rozdělit do krabiček a rozdat hostům jako výslužku. Také se nám občas dva, tři dorty sejdou, ale nijak to nehrotíme.
Odpovědět
 Katla 


souhlasím  

(9.10.2009 22:05:42)
Autorka bude velká holka, až bude detailně popisovat, co na oslavě svých prvních narozenin dělalo děťátko a do kterého dortu se mu podařilo si kecnout v ulranových gatičkách, a o tom, kdo koho z dospělých za co pochválit a kdo co za žvanec donesl a nedonesl, nebude ani vědět. Naše tchýně taky nosí, i spoustu věcí, co jinak nejíme nebo nekupujeme a nosí pořád, nejen na narozeniny, říkáme tomu UNRA a jsm e rádi - že nás má ráda a děti taky.
Odpovědět
 * Liv 


UNRA 

(12.10.2009 22:33:34)
Hroudo,

díky, za báječný termín. moje tchýně i babička nás neúnavně zásobují (asi se bojí, aby rodina v mé péči ~:-D nepomřela hlady), můj muž tomu říká "tesco bez pokladny", smějeme se tomu, ale jsme rádi, že nás mají rádi. A když budeme mít dortů 10, tak je sníme, rozdáme sousedům, kolegům v práci, vrabcům za oknem, ale rozhodně nebudu řešit, kdo komu tím chtěl co dokázat.
Odpovědět
 Jíťa 
  • 

Boj o hranice nebo o uznání? 

(9.10.2009 21:59:51)
Mě to moc nepřijde jako boj o hranice. Spíš mám z toho pocit, že dvě zakomplexovaný ženský chtějí jedna od druhé ocenění. Toho můžou dosáhnout jen tak, že přestanou mezi sebou soutěžit a začnou spolupracovat. "Když teda chceš, udělej ten dort a já udělám chlebíčky."

Když jsem četla tu pasáž popisující maminku, jako bych četla o svý mámě. Jen s tím rozdílem, že já v jejích nabídkách pomoci nebo rady nikdy nehledala nějaké naznačení toho, že jsem neschopná.

Když přijedem k našim na oběd, taky pomůžu umýt nádobí, oškrabat brambory, nebo cokoliv jiného aniž bych si myslela, že beze mě by to nezvládla.
Odpovědět
 KKarolina 


MOC SE MI TO LÍBILO 

(9.10.2009 22:02:23)
Nejprve bych moc chtěla pochvalit jak to je napsaný-moc vtipný a nenudíci,člověk to hlta až do konce.Ja takovou zkušenost nemam-moje mamka je fajn i když se někdy dohadujeme kvůli blbinam...a tchýně je laxní vůči mě i dětem.Jsi ale dobra,žes dokazala mamince, že NA TO MAS TAKY,GRATULUJI!
Odpovědět
 Stáňa a dva kluci 


Pvní krok 

(9.10.2009 22:24:56)
Miki, i když možná ještě nejsi "dospělá", tak tohle byl první krok, je potřeba se naučit vymezit, najít si své místo na slunci, uvědomit si, co je důležité a na tom si trvat a nedůležité nechat být:). V knize o rodinných konstelacích jsem se dočetla, že rodiče mají právo dětem kecat do života, ale děti mají právo si ho žít po svém. A to se někdy neobejde bez jasného NE. Protože právě to NE může být prvním vyjádřením vlastní sebeúcty a sebevědomí. Ony jsou totiž taky matky a matky:). Ta moje třeba zase hrozně ráda pomáhá. Ale nějak se zapomíná zeptat, jestli je ta pomoc vítaná. TAkže se to neobešlo bez jasných hranic, "ne opravdu mi ta okna nemej" nebo trvání si na tom, že chci, aby se mě předem zeptala a neúřadovala v bytě, když tam nejsem.
Jo je dobrý laskavě pohlížet na druhé a jejich slabůstky, ale nesmí se přitom člověk cítit, jako by byl nějaká nicka, na jejímž mínění vlastně vůbec nezáleží.
Odpovědět
 sovice 


Re: Pvní krok 

(9.10.2009 23:02:54)
Značná část dospívajících si s matkami poměrně drsným způsobem vymezí hranice už v pubertě. Pak jsou ale takoví, kteří jsou příliš mírní a málo sebevědomí a jejich mámy příliš silné osobnosti nebo třeba manipulativnější typy... A pak se člověk vymezuje později, když se cítí silnější v kramflecích. Což může být třeba tehdy, kdy už má svou rodinu.

Jistěže celý ten průběh svědčí o jisté dětinskosti (na OBOU stranách, u autorky i její maminky, která taky nedokázala, ač s mnohem většími životními zkušenostmi, mávnout rukou a nebojovat a dětinsky se neprosazovat). Řekla bych ale podle popisu výsledku, že to byl důležitý krok pro ně obě, kdy se jejich vztah kousek pohnul dobrým směrem, ke vztahu dvou dospělých, respektujících se žen.

Myslím, že každý dospělý člověk musí umět v první řadě ustát střet s autoritou a přehodnocení, zda je autorita, kterou na něho uplatňují, skutečná. Až o krok dál je laskavé přehlížení chyb oné autority či bývalé autority. Není nutné se rafnout zrovna s mámou, kdyby se autorka musela dřív razantně postavit třeba tchýňce, možná by byla k mámě velkorysejší, kdo ví.

Mně ten střet připadá docela dobře, především proto, že obě zúčastněné pokročily ve vzájemném respektu - matka se učí respektovat dceru, nejen ji řídit, a dcera se učí respektovat mámu (ne přímo v té situaci, ale to autorčino vyhodnocení to ukazuje), nejen ji snést.

S některými lidmi to jistě nejde, ale když to jde, připadá mi lepší naučit se domluvit, co zbytek rodiny nejí, než léta přijímat a vyhazovat.
Odpovědět
 Stáňa a dva kluci 


Re: Pvní krok 

(9.10.2009 23:13:22)
Sovice, jj, mám z článku dost podobný pocit, navíc dobře doplněno.
Odpovědět
 Margot+1 


Re: Pvní krok 

(14.10.2009 10:05:45)
Souhlasím, tvoje interpretace i návrh řešení mi připadají velmi rozumné. Taky se mi zdá lepší naučit se domluvit, než se celý život ksichtit, falešně děkovat a pak vyhazovat.

Je tu ještě jeden aspekt věci - lidi se asi mají moc dobře a moc dlouho dobře, když musejí řešit jako skutečný problém záplavy jídla na narozeninách ROČNÍHO děcka, které samo stejně skoro nic nejí. Jídla, které by rozhodně pokrylo nutriční nároky jedné africké vesnice ~t~~q~ Ach jo.
Odpovědět
 Mili+2 


Dohoda s tchyni 

(9.10.2009 22:30:41)
Domlouvame se co kdo upece na Vanoce.
Ona: Tak co muzes upect ty
Ja : Upecu vanocky a rohlicky.
Ona : No, ja upecu tri vanocky a ty moje rohlicky.

Tim padem jsou moje vanocky a rohlicky zbytecne.

Ona : A co salaty. Co myslis, mame udelat jenom jeden nebo dva druhy.
Ja : Staci jeden.
Ona : Ja udelam dva.

Po nekolikaˇdohodach jsem ji pozadala at mi tedy nemrzaci mozek a dela si to po svem, a ja si udelam svoje po svem.
Odpovědět
 petru 


Re: Dohoda s tchyni 

(10.10.2009 22:21:42)
Opravdu skvělá dohoda.
Já se o ni už snad taky nesnažím. A když jo, tak mi stejně řekne, že je jí to jedno. Nevěřím, že je jí všechno úplně jedno, ale možná jsem to já, co je je jí jedno.
Strašně ráda bych věděla, co si občas tchýně myslí, když dělá některé věci místo mě. Pak už se mi do nich opravdu nechce...
Odpovědět
 Margot+1 


Re: Dohoda s tchyni 

(14.10.2009 10:08:53)
Jo. Je jasné, že s některými lidmi se asi dohodnout nedá ani v nejmenším, to musí být strašné... Ale třeba by v tom mohl být kompetentnější manžel, je to přece jen jeho máma, měl by vědět, jak na ni (?) Ale oni chlapi tohle asi neřeší, hm.
Odpovědět
 Iva 
  • 

Přes kopírák 

(10.10.2009 2:21:00)
Úplně to vidím, svojí vlastní mámu. Typ který zařídí, udělá, všem dobře poradí, hlavně teď když jsem na mateřské. Když jsem pracovala v reklamě a naučila se řecky, to nějak rady došly... Každý telefonát mě teď, co jsem doma, stojí bolení v žaludku.
Vyzvídá co je nového, a když něco nedejbože řeknu, už si vyslechnu jak to není pravda.

Když jsem ještě na jaře jezdila se synem pravidelně k rodičům, protože mají dům se zahradou, vracela jsem se jako malá 12-ti letá holka, která si neumí pořádně snad ani utřít zadek. Manžel se mnou doma dost trpěl, než jsem se dostala zase do své role mámy a dospělé ženské... V létě jsem tam jezdit přestala a mám mnhohem víc klidu.
Vím že je to dočasný stav, budu to muset rozseknout, ale zatím je to takhle krásné....
Tak pevné nervy!
Odpovědět
 Miki 


někdy je nutné říct "dost" 

(10.10.2009 8:39:26)
Ahojte všechny, je to zajímavé číst ty reakce. Některým z vás díky za podporu a pochopení. A pro ty na druhé straně? Nevím, proč považujete za objev v článku poukazovat na to, že jsem jednala dětinsky apod. Vždyť o tom to bylo. Jak člověk, který se snaží odpoutat od své dětské role může jednat ztv. „dospěle“? Zachovala jsem se tak, jak jsem se zachovala. V tu chvíli jsem ani nerozuměla tomu, proč to dělám, ale věděla jsem, že je to prkotina a ve skutečnosti je to o něčem jiném. Pak jsem to vše nějak nahlédla a snažila se chovat jinak. O tom měl být článek. O tomhle kroku. Ale nejspíš jsem to nezvládla dobře na papír zachytit. Je nutné si také uvědomit, že všichni nemáme laskavé, milující mámy. Moje máma třeba ani vnoučka nechce mít u sebe. Řekla mi ať přijedem kdykoliv, ale hlídat nebude, není na děti (má smečku psů). Že není na děti, co by dcera mohu potvrdit. V téhle atmosféře probíhal spor o dort. Nezajímalo jí, že to nikdo nejíme, šlo o ten efekt. A vyhazovat jídlo, společensky si dát do pusy, za jejími zády to rozdávat? Nám to nepomáhalo. Šlo o to, že ona k tomu potřebovala, abychom z toho byli nadšení, neodmítli to (což, když to nesníš, je vlastně odmítnutí). To jsem měla lépe popsat, aby se to nezaměnilo s přílišnou snaživostí.
Je také rada a rada. Některá rada pomůže, jinou můžete pustit uchem ven a je rada, která zraňuje. A přijít se vyplakat? To spíš naopak. A kolik z vás má manifastně sebevraždící se matku? Každý máme hranici pro tzv.“dospění“, odpoutání se od očekávání, že rodiče vám dají to, co si myslíte, že by milující rodič měl dát někde jinde. A každý jsme jinak silný. Ať se vám zdá článek jakkoliv dětinský, jsem svým způsobem na sebe hrdá a svým způsobem se za to stydím.
Měla jsem nedávno narozeniny a dohadovaly jsme se s mámou o dárku. Chtěla jsem pěkné zimní rukavice, ale nemám ráda kůži. Pro moji mámu je kůže jediné to kvalitní a reprezentativní. Jak to dopadlo? Dostala jsem dvoje – jedny úpletové a jedny kožené. A to je super. Obě jsme měli radost. A nejde v tom jen o ty rukavice, ale o ten princip, který celkově celý vztah ovlivňuje. A holt jsme k tomuhle potřebovaly jednu scénku s dortem.
Odpovědět
 Ecim 


Re: někdy je nutné říct "dost" 

(10.10.2009 10:48:21)
Miki,
gratuluji k pokroku ve vztahu s matkou. Rozumím, že Tě to muselo stát spoustu sil ~R^
Odpovědět
 Jitka a Matyášek 


Re: někdy je nutné říct "dost" 

(10.10.2009 15:43:00)
Gratuluji a závidím!
My jsme na první narozeniny měli dorty tři. Já pekla bábovku, aby ji malý mohl (fakt, nekecám!) Tchýně ten příšerný se spoustou krému (ty jsou totiž nejlepší :-)) Moje matka čokoládový (to už mu dávat můžeš :-)) A takhle to pokračovalo a pokračovalo. S tchýní jsem se nakonec nějak dohodla, hranice snad vymezeny, s matkou už se to nedalo (např. mi přebrala špinavé prádlo z pračky a část si odnesla k sobě, že mi to vypere, protože svého má do pračky málo a při té příležitosti mi poukázala na zapraný flíček na kalhotkách) a tedy už se téměř tři roky nebavíme a vůbec nevím, jestli to budu chtít nějak řešit, protože bez ní mám klid.~y~
Odpovědět
 kalupka 


Re: někdy je nutné říct "dost" 

(10.10.2009 17:41:22)
Až mám knedlik v krku. Úžasně napsané i popsané pocity. Mám tchýni která vždy byla ta dokonalá a jediná která uměla vařit, péct a starat se nejlíp ze všech. Všichni jí musí líbat nohy a klanět se až k zemi (lehce přeháním), ale sama nikoho nepochválila. Kuchařka sem dobrá a už asi rok peču doma na zakázky a i když mám zatím jen jednu dceru (ona vychovala dva kluky) přece mám na ní navrch. Smutné velké navrch. Dcera 3,5 má cukrovku a teprv až když onemocněla v 18měsících mi to pomohlo si dupnout,že jestli mě nebude poslouchat co se dietetických opatření, ale i výchovných postupů týče tak holku neuvidí. Vyječela se na mě pak ze sebe udělala chudinku že já sem na ni zlá. S ledovým klidem jsem vše přešla ona se buď nad sebou zamyslela nebo a to spíš dostala ještě sodu od tchána, ale od té doby je klid. Já už se nebojím říkat jí ne, nechávám jí aby nám občas něco koupila, ale teď se vždy předem domluví, na náštěvu nosí šunku zeleninu a ovoce aby něco přinesla a všichni jsme spokojeni. I když se snaží, stejně jí už nikdy věřit nebudu. Vždy se na mě tvářila jak mílius a pak sem se dověděla jak mě všude pomlouvala. Teď už je mi to fuk. svou domácnost mám pod svým velením ona zas tu svou pod svým a nelezem si do zelí a tak by to asi mělo být. Klíčová slova jsou respekt a tolerance.
Odpovědět
 Amélije 


Re: někdy je nutné říct "dost" 

(11.10.2009 12:50:49)
Miki, já to pochopila už ze článku, napsalas ho dobře. Každá máme své cesty jak dospět a vyrovnávat se se situacemi, které nás potkávají. Já myslím, žes to zvládla dobře (ikdyž část reagujících by to zvládla mnohem líp - napište o tom článek, ráda se poučím), myslím že vás to s mamkou posunulo správným směrem. ~R^
Odpovědět
 kambala 


Re: někdy je nutné říct "dost" 

(11.10.2009 17:12:30)
Miki,

asi právě proto, že mám doma demonstrativně sebevraždící se matku, tak jsem naprosto porozuměla Tvému článku a cítila z něj Tvou matku jako osobu naprosto podobnou té, která vychovávala mne.....Rozdíl mezi námi ovšem spočívá v tom, že já jsem na budování či pokusy o změnu vztahu s matkou zcela rezignovala a jsem radši, když s ní nejsem v kontaktu, protože za ty nervy mi to opravdu nestojí.

Jsi silná, gratuluji.~R^
Odpovědět
 sara 
  • 

prectete si,zajimave... 

(10.10.2009 16:35:02)
http://www.tojesila.cz/cz/s16/c1634-AKTIVITY-CSSD/n2218-Pruzkum-preferenci-agentury-Factum-Invenio
Odpovědět
 jojo 
  • 

Re: prectete si,zajimave... 

(10.10.2009 20:53:52)
Saro, nech už těch předvolebních agitek
Odpovědět
 Bohunka, 1 dítě 
  • 

Je mi z toho smutno.... 

(11.10.2009 18:30:18)
.... chápu, že se člověk potřebuje občas prosadit, ale takovéhle soutěžení s vlastní mámou mi už dnes připadá naprosto ujeté... Taky jsme mívaly takovéhle žabomyší spory, pak jsem přišla na to, že být velkorysá mne nestojí moc a moje máma si to zaslouží, já si, co chci, udělám potichu po svém a je dobře... Vydrželo nám to jen pár let - máma před pár měsíci nečekaně, ze dne na den umřela, jen o tři dny se nedočkala zprávy o druhém očekávaném vnoučátku, a já bych dala nevímco za to, aby mi takový odporný máslový dort upekla.... Život je o něčem jiném, než o malicherném soupeření a předvádění se...
Odpovědět
 Markéta, kluci 7 a 1 
  • 

Trocha velkorysosti 

(11.10.2009 20:11:26)
Úplně jsi mi to vzala z klávesnice. Svou tchýni znám, stejně jako mého muže, už dvacet let, ze začátku jsme spolu taky bojovaly kvůli úplným kravinám, kus žvance je zřejmě typická ukázka toho, na čem lze pokazit vztah. Časem jsem pochopila, že babičku už prostě nepředělám, že je taková, jaká je, nemyslí to zle a že je třeba na to kašlat. Babičce bude za chvíli osmdesát, doufám, že s námi vydrží ještě dlouho a její pakování jídlem na cestu domů, včetně domácího sádla ("to se vám hodí") a pošťuchování typu - maminka ti udělala čočku - pojď si dát řízek už mi přijde úsměvné. Autorku trochu chápu, pamatuju si, jak mě babča vytáčela třeba ještě před deseti lety, asi to chce trochu životních zkušeností, ve čtyřiceti na to fakt už pohlížím střízlivě. Ale upřímně, miminu je úplně jedno, do kterého dortu je svíčka zapíchnutá.
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: Trocha velkorysosti 

(11.10.2009 20:44:19)
No jo, jenže jak autorka sama píše myslím v komentářích o dort tu nešlo... a bohužel ne každý to ve skutečnosti myslí dobře. S tím se lehko odpouští a je člověk velkorysý, ale opravdu jsou i lidé co to dobře nemyslí, vyčůránci a také je nepředěláte, to je fakt.
Odpovědět
 Markéta, kluci 7 a 1 
  • 

Re: Trocha velkorysosti 

(11.10.2009 21:18:32)
Ale no to já jsem pochopila, že šlo o to ukázat si, která ze dvou žen má větší .. nevím co, v případě žen. Vzhledem k tomu, že nejsem v kůži autorky, absolutně nehodnotím její chování a přístup, leč neztotožňuji se s nimi.
Odpovědět
 Mana. 


závidim :) 

(12.10.2009 9:44:47)
Sice chápu autorku, jak je těžké pořízení s matkou, ale uvědomte si co máte. Jak já bych byla k takovýmhle výstřelkům matky velkorysá, kdybych měla matku, která by mi cpala navařené věci. Klidně bych ji nechala udělat celou oslavu. Nebo k ní někdy zajít na oběd jen tak a nemuset se o nic starat a pak v tašce najít nějaké přibalené dobroty..:). Moje matka umřela už dávno, a předtím byla leta těžce nemocná. A já si asi neužila mateřskou péči v podobě navařeno, tak bych to klidně brala, já bych se nebránila. :) Nicméně chápu, že když je toho příliš, tak to je asi problém.
Odpovědět
 Pepibubu 


Inspirace 

(12.10.2009 12:31:52)
Moje matička je něco obdobného, taky mě pořád vidí jako malou holčičku a je jí šumec že jsem už sama matka a dokonce budu dvojnásobná matka. V sobotu jsem jí doknce položila telefon, se slovy když tě baví si hrát na ukřivděnou chudinku, tak si to užij. Zatím se neozvala, čeká že se ozvu já, a já do toho absolutně nemám chuť.
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.