| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Pár postřehů o výchově

 Celkem 387 názorů.
 fisperanda 


Knížky ne 

(15.9.2009 9:05:33)
Nečtu knížky o výchově a jsem za to vděčná. Svoje dítě vidím jako jedinečnou bytost, né jako něco, co může pojmout příručka a zahrnout do nějaké zevšeobecňující teorie. Každý člověk je originál, každé dítě je jiné, každý rodič je jiný, vztahy jsou jiné, jiné jsou podmínky ve kterých rodiny žijí a tak dál... Takže se mi ježí chlupy na zádech z toho, když někdo radí jak univerzálně vychovávat. Každý rodič by měl cítit, co na dítě platí, kdy "přitlačit", kdy pohladit, kdy pohrozit, kdy plácnout. Hlavně by to měli mít rodiče srovnaný v sobě, a sami se sebou, a vědět kam chtějí výchovou dospět, co chtějí vychovat.
Aby nedošlo k nedorozumění, neodsuzuju odborníky, ke kterým se chodí s individuálním problémem při výchově. Ale to je něco jinýho, protože tam se zaměřuje na konkrétní dítě, konkrétní problém.
 Jana 
  • 

nevim 

(15.9.2009 9:09:10)
Nevim jak zlobeni deti resit, ale kdyz si reknu,ze placnuti pres ruku, zadek atd. je lepsi nez domlouvani, tak si pak rikam, ze to dite je taky clovek, i kdyz malej, a muze se citit zrovna tak ponizeny, jako manzelka, kdyz ji manzel jednu vrazi. Nepripada mi placat deti spravne, kdyz to odsuzujeme u dospelych. Na druhou stranu to, ale chapu, je to tezke.
 sarmyn 
  • 

Re: nevim 

(15.9.2009 9:23:36)
Jenže do cca 2 let si myslím, že plácnutí přes plínu udělá víc než 2 hodiny domluvy, to mrně to stejně nechápe....Jsem proti bití, ale plácnutí v pravou chvíli přes plínu není na škodu..Nebolí, ale je to důrazné. Já to tak praktikovala.... Za měsíc budeme mít 18 a už vím, že to vyplatilo:-)
 marketa 
  • 

Re: nevim 

(15.9.2009 11:29:39)
placnuti neboli na zadku, ale na dusi. je to ponizujici. tebe manzel taky obcas placne, kdyz neumejes nadobi? asi ne, ale mozna by mel a mela bys mu byt vdecna. naucilo by te to poradku, prece. ;-)
nebo bys od nej utekla ...
tvoje dite od tebe nemuze utect, kdyz ho placnes ...
asi vysvetlujes zpusobem, ktery tvoje dite nechape, co zkusit jine zpusoby vysvetlovani, nez sahat k prostredkum moci, ponizovani nebo citovemu vydirani.
 Marihuana Bush 
  • 

Re: nevim 

(16.9.2009 15:10:36)
Já teda mlácení absolutně neschvaluju. Docela mě štve že autorka napsala: "Nikdy nemlátím svoje děti v afektu" Jestli bych fyzické tresty toleroval, tak jedině v afektu, kdy vám prostě ujedou nervy. Ale ne, že ženská pude a uplně v klidu svý dítě seřeže, aby mu dala na jevo že:"Já jsem tady pánem".
Mě moje matka taky dala občas facku, když jsem byl dítě, ale když mi bylo asi 16, tak jsme se kvůli něčemu hádali, vona mě dala facku a to sem si tehdy řekl:"Tak tohle si už fakt přehnala" a dal sem jí eště věčí facku aby si zapamatovala, že tohleto je fakt už jako nedůstojný.
 Rosina 
  • 

Jakých 18? 

(15.9.2009 15:38:37)
Prosím tě Sarmyn, jakých 18 - měsíců nebo let?
 Bumbi&05,08,10 


Re: nevim 

(15.9.2009 20:15:18)
plácnutí pro děti do 2 let je k ničemu - akorát z toho mají legraci a naučí se, že je v pořádku někoho uhodit, byť za "trest". I ročnímu dítěti se dá leccos vysvětlit /třeba, že na zásuvky se nešahá, že se neleze do květináčů, nejí hlína, nehází jídlo na zem apod./ i jinak, než plácáním po zadečku či přes ruce (často tohle vidím na ulici a přijde mi to absurdní). Ovšem metoda ne-plácání vyžaduje velkou míru konzistentnosti postoje rodiče a dodržování pravidel a hranic (tedy, co jednou zakážu, je zakázáno, basta).

Nevěřím, že děti zlobí samy od sebe. Malé děti hodně zrcadlí své nejbližší okolí - je-li matka v nepohodě, je hodně pravděpodobné, že v nepohodě bude i dítě a bude více "zlobit".

Jsem pro použití plácání u dětí, které už chápou, o co jde. Podle mé zkušenosti je to od 3 let výš, u některých sociálně zdatných jedinců po 2. roce.
 Ajajaja, 2 deti 
  • 

Re: nevim 

(16.9.2009 0:48:16)
Nesouhlasim, i mladsi deti chapou, co znamena placnuti. Rekla bych od 1 roku urcite. Placnuti/ naplacani se ale vyplati pouze jako krajni moznost (dle mych zkusenosti) - v pripade kdy: A. vse ostatni selhalo (vysvetleni - nekolikrat, tytyty... atp, podle veku ditete), B. jedna se o ohrozeni bezpecnosti ditete.
Pokud "placani" budete pouzivat prilis casto, nebude mit ucinek. A pokud budete dite milovat a davat mu casto najevo svoji lasku, urcite "naplacani" v krajni nouzi neuskodi. Ovsem ja se snazim davat si pozor abych nevychovala prilis poslusne deti, ktere udelaji vse, co jim kdo prikaze - snazim se vzdy vysvetlit, proc se neco nemuze, nebo proc se neco musi (obcas je to tezke a take jsem parkrat na otazku "proc?" rekla "proto, ze jsem to rekla" - vzdy se za takovou odpoved stydim... ale stane se).
 Nítěnka 


Re: nevim 

(16.9.2009 9:13:51)
jenže to je chyba použít plácnutí až když všechno ostatní selhalo.
často tím argumentují "neplácači", jenže já to nepoužívám jako krajní možnost ale jako běžnou alternativu k jiným formám trestu.
 Nítěnka 


Re: nevim 

(16.9.2009 9:41:30)
Jo, a jak řešíš postupnou "zručnost" dětí třeba?
Když jí zakážu v roce sahat na nůž, je to zakázáno a basta? A co ve dvou, třech letech? Děti to stejně pořád zkouší, jestli se ty hranice neposunuly.
V některých věcech jsou nastaveny pevně ( do silnice se neběhá, nesahá se na horkou troubu), ale některé se mění s věkem dítěte.
Konkrétně tedy u těch nožů se nám osvědčilo to, co dělali i naši rodiče. Cca v těch dvou letech povolit příborový nůž pod dohledem, asi tak 2,5 spolu ostrým nožem (krájí sama, ale já musím být u toho). To bez problémů respektovala a neměla tendenci dělat to tajně.
Podobně s nůžkami, žehličkou, dětskou motorkou (když poslechne a zastaví před silnicí, tak nemusí jezdit těsně u mě)
 Xantipa. 


Re: nevim 

(17.9.2009 12:48:45)
Sarmyn, to jsi do 18ti let plácala dítko po plíně?~;)
 Marico 
  • 

Re: nevim 

(15.9.2009 9:23:57)
Dospělí psi a kočky se taky navzájem nekoušou pro nic za nic. Ale někdy "propleskne" máma svoje šťáňátko nebo koťátko, když dělá něco, co nemá. Taky to zabírá a určitě to s ním nemyslí zle :-)) a ten mrňous to taky nebere od maminky jako akt nepřátelství, protože to by se k ní za pár minut netulil a nevrněl. Na tohle mateřské chování u zvířat jsem si kolikrát vzpomněla, když jsem naplácala naší malý, když mi třeba vletěla do silnice. Naplácala jsem jí hned, před lidma, před kamarádkama. Styděla se, ale nikdy už to neudělala. Řekla jsem si, že je to lepší, než jí to důležitě vysvětlovat a pak ji příště vidět pod koly auta, protože na tu spoustu plků zapomene.
 Petra Neomi 
  • 

Re: nevim 

(15.9.2009 9:28:41)
Jistě, ale jsou děti, které plácneš a udělají to znova... Univerzální recept neexistuje u dětí, ba ani u štěňat, koťata jsem zatím nezkoušela :)
 .Žaba 


Re: nevim 

(15.9.2009 9:41:46)
Psa ani mačku som doma nikdy nemala, a tak nedokážem posúdiť, ako k výchove pristupujú oni. Som ale presvedčená o tom, že človek je predsalen "vyššia bytosť" a city má vyvinuté viac než zviera. Aj malé dieťa može zažívať pri plácnutí veľké poníženie či strach zo straty maminkinej lásky. To by som aj videla dovod následného pritúlenia k maminke - túli sa k nej (po tom, ako "prehltol" poníženie) preto, aby si znovu získal jej náklonnosť, a nie preto, lebo jej plácnutie schvaľuje.
 marketa 
  • 

Re: nevim 

(15.9.2009 12:35:23)
mluvis mi z duse. naprosty souhlas.
 Aneka_ 


Re: nevim 

(15.9.2009 10:36:00)
Nebiju ani ty psy, přestože je někdy těžké je zpacifikovat jinak, ale nebiju a nevidím tedy důvod, když nebuju zvíře, proč bych měla bít dítě. Možná změnim názor, ale je více metod, jak vychovat, zakázat, zjednat si respekt, bití to ale není a vůbec ne u dítěte malého. Byť chápu, že někdy nervy ujedou a miláček může dostat facku v afektu(čímž se v podstatě degraduji), každopádně bití jakékoli není výchovnou metodou - tedy pro mne.
 Cha-Cha 


Re: nevim 

(15.9.2009 16:01:50)
Přesně tak to cítím i já - za život jsem měla 5 koček a psa a ani jedno ze zvířat jsem cíleně výchovně nebila, ani neplácala přes čenich, stejně jako teď nebiju ani neplácám přes plínku svoje dítě. Několikrát mi ujely nervy a plácla jsem - třeba když náš žárlivý kocour děsivě v noci řval, nebo když naše Lucka snad popadesátý přes zákaz strkala kamínky do pusy. Vždycky jsem to ale brala jako svoje selhání "dospělého vychovatele (rodiče)", že už jsem v tu chvíli nechtěla hledat jiné, lepší, ale složitější řešení, ale použila to nejrychlejší, nejpohodlnější, ale dle mého názoru ne vhodné.
 hanci neposeda 


Re: nevim 

(15.9.2009 17:47:49)
Ano, taky si myslim, ze placnuti je selhani, podle mne placnuti vzdy nasleduje ihned jako trest, zatimco kdyby se rodic na chvili zastavil a pocital do deseti, uz by dite treba neplacl. Nektere deti jsou divocejsi, nektere mene, ale presto si myslim, ze nejlepe funguje vysvetleni. To ze rocni dite nechape argumenty je stejne zcestne jako rikat, ze rocni dite nechapu vyznam vety mam te rad. I rocni dite pochopi podle intonace, ze neco provedlo a ze se rodice zlobi a nemusi se pritom placat, abych ukazala, kdo ma mit navrch. Ovsem to vsechno rikam s tim, ze take obcas placnu, ale je to vzdycky moje selhani, ujeti nervu, a nikdy si negratuluju, jak tim svemu diteti pomaham!
 Veveruše 


Re: nevim 

(15.9.2009 22:38:59)
Mám to u obou dětí úplně stejně. Jinak obě (kluci 4 a 1 rok) jsou docela poslušné, u staršího jsem pojem "zlobení" zavedla až dlouho po 3. narozeninách - když dítě zkouší něco, co nezná, tak to přece není zlobení. Důrazné a případně opakované "NE!" a odvedení od činnosti jinak na 100% funguje.
 Veveruše 


Re: nevim 

(15.9.2009 23:04:07)
Překlep - po 2., ne po 3. narozeninách (mladšímu rostou zoubky, tak jsem k němu odběhla a odklikla text bez kontroly~f~), zas takový andílek to nění~t~.
Když třeba mladší opakovaně zkouší něco ze své židličky házet na zem, tak to nedělá, aby zlobil, ale protože prostě zkouší dvě věci - jednak co se stane s tím, co hází, a za druhé, co na to řeknu já~d~. Vysvětluju přiměřeně věku - tomu staršímu už docela složitě (i když mě víc zaměstnávají jeho vlastní otázky, než že bych ho musela nějak výrazně usměrňovat), tomu mladšímu jednoduše - např. s autíčkem se nědělá "bác", protože by mohlo udělat "křach" a už by nejezdilo, na horkou troubu se nesahá, protože je to velké "au", máma se netahá za vlasy, protože je to pro ní "au" (i když konkrétně v tomto je výchovný efekt hodně sporný - často mě za ně schválně zatahá a prohlásí "au" a asi aby to bylo spravedlivé, zatahá i sám sebe a taky to komentuje "au"~d~). K plácnutí mlašího se uchyluju občas, když mi zdrhá s holým zadečkem při přebalování, ale efekt je nulový - jen si tím trochu ulevím~2~. Staršího jsem plácla párkrát - kolem 1 roku myslím jednou přes ručičku - ale jen symbolicky, když opakovaně dělal něco, co neměl, a pak asi 3x přes zadeček, když mi ujely nervy. Mám ale trochu problém vysvětlit mu, proč já ho plácat můžu a on mě ne (katolíci nejsme, takže Bibli mu necituju~d~). Ale překvapuje mě, že v poslední době starší docela často naplácal nějaké hračce, která ho zlobila, a mladšího brášku má sklony za trest "ducat" - když já používám fyzické tresty minimálně (a tatínek vůbec) - myslím, že hodně toleruju a hodně vysvětluju, spíš asi zbytečně moc často zvedám hlas.
 Ivka (dva kluci) 
  • 

Mě knížky pomohly 

(15.9.2009 9:35:09)
Knížky mi pomohly. Samo jsem si z každé vzala třeba jen pár myšlenek, co mi připadaly užitečné. Dočetla jsem se o nejrůznějších typech chování dětí a jejich příčinách, což mě ujistilo, že jednám správně a že mé děti jsou "normální". Zvláště mladší synek je mimořádně nepoddajný a vzdorovitý a byla jsem často v pochybnostech, když mi kamarádky s poslušnými holčičkami, babičky apod říkaly "to je hrůza, co si ty tvoje děti dovolí dělat". Ale jen já vím, co mi to dá práce, aby si "dovolily dělat" JEN toto! S některými dětmi jde vše hladce, s jinými je vše s velkým úsilím. Věřím, že lze vychovat NĚKTERÉ děti bez fyzických trestů, naopak na NĚKTERÉ děti (po vyčerpání všech jiných možností) platí jen plesknutí přes ruku nebo zadeček (tedy myslím JEDNO plesknutí rukou, nikoli výprask řemenem!!!). Optimismus nakonec:synkův vzdor se ve 4 letech pomalu mění do společensky přijatelnější podoby, už nevříská a nemlátí sebou o zem 5X do hodiny (často až do ztráty vědomí!), spíš se JEN nafoukne a trucuje a po chvíli ho to samo přejde.SLÁVA!
 Nítěnka 


Re: Mě knížky pomohly 

(15.9.2009 9:48:26)
Souhlas, manžel taky říkal, že jemu snad dal táta na zadek jen 2x v životě, stačilo mu domluvit. Naší dceři ne. Občas zabírá pozitivní odměna. Teď už je ve věku, kdy se občas jde sama uklidnit do pokoje a pak přijde a někdy se i sama omluví. Když byla menší, to byla někdy hrůza. A rozhodně na ni nespěcháme, na tisíce otázek odpovídáme pořád dokola...
 lenka a 3roky a 2 roky 
  • 

Re: nevim 

(15.9.2009 9:55:10)
Plácám a plácám a někdy dokonce řežu...jo, jo, je to tak...když nepomáhá prosba,domluva,nepomáhá hrození tak se musí jít silou. Vždy je upozorním: nedělej to, budu se zlobit, budu zlá, nebo dostaneš na zadek. vědí, co je čeká a stejně do toho jdou. Vidím na synkovi- 3 roky, jak zkouší, jestli je to opravdu vždycky stejné, jak zkouší, co vydržím. po výprasku je pak vždycky přitulí a začne poslouchat. Ne jen tak že udělá, co je potřeba, ale on se sám v sobě zastaví a začne uvažovat co se stalo. Do té doby je zas zběsilé zvíře. Jsou tak plní svých emocí a chtění, že naprosto vůbec nesledují svět okolo sebe, často je to plácnutí vytrhne a oni začnou zpytovat, kde se stala chyba a to je podle mého ten moment na vysvětlování, pevné objetí a mám zkušenost, čím je dítě starší je bití míň. Jen tak mimochodem, čím tvrdší jsem na synka- temn prostě jde hlavou proti zdi, tím na dcerku nemusím. Je prostě jiná a stačí jen pohrozit a dá pokoj...
 Rapiti 


Re: nevim 

(15.9.2009 10:06:02)
lenko, mě pomohlo přestat říkat NEDĚLEJ a radši nabídnu, co DĚLAT může. Dokud jsem říkala: "nelez do té kaluže", vždycky tam vběhnul s takovým gustem, že jsem jen zírala. Stačilo říct: "obejdi to kaluž" a on ji krásně obešel. Napoprvé mu to teprve po pár krocích došlo a koukal jak puk, že je něco jinak. ~:-D
 Nítěnka 


Re: nevim 

(15.9.2009 10:16:13)
To já dělám, že říkám většinu věcí pozitivně a ne zákazově, nabízím alternativu (to aktivní děti potřebují). Ale stejně to vždy nefunguje.
 Nítěnka 


Re: nevim 

(15.9.2009 10:12:51)
Přesně tak. Trestám za úmyslnou neposlušnost. Rozhodně ne za to, že jim něco trvá dlouho, že se na hloupost ptají postopadesáté, nebo že něco rozbily z nešikovnosti či nevědomosti. Ale když řeknu "Prosím,nejezdi tím autem po zdi, aby se neodřela, můžeš jezdit tamhle" a dítě to schválně s lišáckým výrazem udělá znovu,musí dostat.
 adelaide k. 


Re: nevim 

(15.9.2009 10:28:47)
Nítěnko a v čem to "dostání" pomůže? Nějak to stimuluje mozkové buňky, že líp pochopí co jsi tím myslela? Nebo přestane, aby zase nedostal a půjde to dělat až se nebudeš koukat?
 KvětaS 


Re: nevim 

(17.9.2009 15:32:38)
No, myslím si, že domněnka, že dítě, když POCHOPÍ, proč něco má/nemá dělat, přestane "zlobit" a bude dělat to, co má/nemá, je poněkud naivní. Máme 3 kluky (6,4 a 2 roky), každý jsou jiný, ale každý občas dělá něco, co se nemá, ačkoli jsme si věc nesčíslněkrát vysvětlili a minimálně u obou starších vím jistě, že POCHOPILI! Jenže pochopení nerovná se poslouchání. A to máme štěstí, že jsou kluci svým přirozeným založením spíš hodnější. Přečetla jsem několik knih s doporučeními jak vychovávat a nejbližší je mi asi pí Prekopová a pevné objetí, které u nás docela funguje. Bohužel máme-li do 2 minut vyjít všichni z domu, abychom byli ve škole včas, nemůžu vzít prostředního syna do náruče a řešit pevným objetím to, že se válí po zemi a odmítá jít, protože si právě hezky hrál (upzorňuji, že jsme x-krát vysvětlili, proč musíme bratra doprovázet, každé ráno vytrubuji upozornění, že za chvíli musíme odejít). Stejně tak jsem tuto metodu nemohla používat v době, kdy mě pevné objetí vyřadilo na cca 1/2 - 3/4 hodiny z provozu, zatímco mi po domě lezlo roční dítě, že.
Stejně tak nejstarší syn v 18 měsících vstoupil do vozovky. Odvedla jsem ho zpět na chodník, vysvětlila, pustila ho, šel tam znovu. Když se tam po vysvětlování vydal počtvrté s nerušeným klidem zas, nevydržela jsem a plácla ho párkrát přes plíny. Už do vozovky nešel! Takže argumenty, že plácnutí nepomáhá, taky nejsou pravdivé. Někdy a u někoho pomáhá. 8 letý syn našich kamarádů začal doma (pravděpodobně vlivem školních kamarádů) mluvit velice sprostě. Doma se u nich sprostě nemluví, vysvětlili mu situaci, důvody, i to, že tím vlastně poškozuje celou rodinu. NIC! Situace se opakovala, vysvětlovali horem dolem a NIC! Až se jednou tatínek opravdu naštval a synovi dal v příslušné chvíli facku. Pořádnou! Sám tatínek z toho byl "hotový". Nicméně sprosté mluvení ustalo a po nějaké době syn sám doma prohlásil, že chtěl ve škole zase říct TO SLOVO, ale vzpomněl si na ránu, kterou od táty dostal, tak slovo neřekl. Čímž popírám i teorii, že děti, kterým občas někdo "jednu šoupne" (a samy vědí, za co to bylo), pokračují v činnosti vesele dál, pokud není rodič v dohledu. Prostě některé to tak dělat mohou, některé ne.
Osobně mám pocit, že z většiny knížek, které jsem o výchově četla, jsem hlavně dospěla k mohutným výčitkám svědomí a rozebírání vlastních selhání, když už někdy nevydržím a syna plácnu. O to víc se pak divím, když to plácnutí zafunguje. Prostě na každé dítě platí něco jiného a navíc si taky musíme připustit, že jsme jen lidé, že můžeme být unavení, nevyspalí, tlačeni časem apod. Myslím, že každý rodič, který své děti miluje se snaží najít tu nejlepší cestu. A každý občas selže a má na to právo.
Na závěr si ještě dovoluju zpochybnit srovnání, když uhodím dítě a když uhodím partnera/ku. Nedomnívám se, že by dospělý (normálně se chovající) jedinec dělal druhému naschvály, lehkovážně ohrožoval svůj život nebo zdraví. Naopak by měl být schopen nést svou odpovědnost, být si vědom svých povinností a toho, že jeho jednání může mít takové a takové NÁSLEDKY! Což, ať se na mě nikdo nezlobí, děti samy od sebe nemají, k tomu se musí vychovat. (A upřímně řečeno, když vidím některé DOSPĚLÉ řidiče, možná by víc než pokuty pomohlo, kdyby jim mohl někdo "pár šoupnout".~:-D )
 Xantipa. 


Re: nevim 

(17.9.2009 15:46:03)
Květo - no právě, že děti jsou různé. Některé i po plácnutí udělají stejnou věc znovu a znovu, třeba 100x, některé ji neudělají, protože si pamatují tu bolest a ránu, ale jakmile se rodič nedívá, okamžitě to udělá, protože proč ne, když ho to láká. A některé to prostě už neudělají, protože mají velký strach z trestu, případně - jsou dobře ovladatelní a poslušní. Já tedy nemám děti tak rychle za sebou, ale přesto mladší syn už spoustu věcí, co dělat a nedělat, věděl - odkoukal to prostě od staršího.
Ale chci tím říct - proč ty děti fyz. trestat. Jistě že je to nejrychlejší způsob trestu, ale i tak.
A pak mě zarazilo - že s třemi malými dětmi máš plán, že vyrazíš za 2 minuty z domu. To mi nevycházelo ani s jedním. Potřebuji minimálně 20ti minutovou rezervu. Zde platí přímá úměra - čím důležitější schůzka, tím větší rezerva, neboť se samozřejmě vyskytne u dětí nejvíc problémů.
 Hanka 
  • 

Re: nevim 

(17.9.2009 15:52:29)
Xantipo,

ony ty 2 minuty, během kterých mušíš vyjít z domu, můžou být klidně poslední zbyteček půlhodinové rezervy :-)

Já vždycky šílela z časování, když jsem mířila na autobus, nechtěla tam 3/4 hodiny čekat a zároveň jsem rozhodně nechtěla přijít pozdě. A to se moje drahé dcerušky při odchodu z domu nevztekaly, ale tu se jedna rozhodla, že chce čurat, druhá, že chce kakat, pak si první vzpomněla, že si s sebou nutně musí vzít ještě jednoho plyšáka... a jindy zase odcházely jako na drátkách, obě obuté mě poháněly u dveří :-)
 Xantipa. 


Re: nevim 

(17.9.2009 15:58:07)
Tak já mít poslední 2 minuty na odchod z domu a něco se vyoslit, je mi už jasný, že nemusím nikam chodit, neb to prostě nestihnu. Prostě mám naučeno, že těch 20 minut potřebuju jako rezervu po zaklapnutí vchodových dveří. Xkrát jsem se vracela, protože někdo potřeboval na záchod, i když byl před půlhodinou, hned před domem upadl do jediné louže, která tam byla apod.
Ale zas na druhou stranu - naštěstí těch důležitých schůzek je za rok hodně málo, takže to nemusím až tak řešit~t~
 KvětaS 


Re: nevim 

(17.9.2009 21:12:11)
Ahoj Xantipo,

my to máme teď spočítané tak, že musíme vyjít v určitou dobu, abychom dorazili včas a zároveň abychom nemuseli nikde čekat. Například vyrazit ráno o 20 minut dřív = všechny děti musí o 20 minut dřív vstávat, a to teď vstáváme chvilku po 6. Přičemž se snažíme, aby kluci chodili spát natolik včas, aby se ráno v danou hodinu budili sami = vyspaní. "Nedotažený" prostřední syn je naprostá katastrofa (ani nemusí být nedospalý, stačí, když se vzbudí třeba o 2 minuty dřív, než by potřeboval....) Navíc představa, že před školou se všemi třemi ještě čekáme, až otevřou, taky nic moc. Zas tak zábavné to tam není:-) V zákrytu mám ještě variantu auto, kdyby se něco "sesulo", ale zatím ji mám opravdu jako záložní, protože kluci by se na ni rychle naučili:-) Tuhle situaci uvádím jako příklad za ty, kdy prostě jsem tlačená vnějšími okolnostmi a nemůžu používat dlouhé domluvy, dohadování, nabízení x variant, pevné objetí, stání v koutě a dumání o následcích a nápravách apod.
Celým svým příspěvkem chci říct, že jsem velmi rozpačitá z bezvýhradného prosazování výchovy bez plácnutí. Samozřejmě se nikdo z nás nebaví o tom, že někdo tluče denně děti hlava nehlava. Prostě na některé dítě platí to a na jiné ono. Snažím se plácnutí vyhýbat a přiznávám bez obalu, že jsou situace, kdy si jsem vědoma toho, že jsem "vyjela", že jsem mohla věc zkusit řešit jinak. Ale jsou i situace, kdy opravdu NEVÍM, jak jinak bych mohla syna usměrnit. Myslím, že většina lidí před námi byla vychována s tím, že občas nějaké to plácnutí "přiletělo" a nedomnívám se, že to u tolika z nich mělo/má tak fatální následky. Prostě, mi občas přijde, že se ženeme z extrému do extrému, že zas jednou vyléváme s vaničkou i dítě. A opravdu mi většina argumentů nepřijde až tak nesporná. Např. srovnání výchovného plácnutí s tím, že by manžel uhodil manželku kvůli neumytému nádobí..... No, to je opravdu na hlavu postavené. Okrajově jsem se setkala i s Konceptem kontinua a RaR. Z obou jsem poněkud rozpačitá. Např. mě zaujalo, když jsem v rozhlase slyšela pořad o Konceptu kontinua a životě a výchově u indiánského kmene, že jsem pak za nějakou dobu slyšela cestopisný rozhovor o podobném kmeni a tam se ovšem uvádělo, že dětská úmrtnost u tohoto kmene je 30%! A nějak mi připadlo na mysli, jestli v tom prvním rozhovoru nebylo řečeno jen A a nechybělo B. Protože až oboje dohromady mi vytvořilo pochopitelný, reálný celek.
Každopádně zdravím a přeju hezký večer
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: nevim 

(17.9.2009 23:16:09)
Mno, RabR napsali Češi a poměrně dobře ilustruje české podmínky, přestože ty principy naši kotlinu přesahují.
 KvětaS 


Re: nevim 

(18.9.2009 10:32:46)
Jasně, že napsali, ale myslím, že inspirace v Konceptu kontinua tam je, ne? Nebo se možná pletu? Každopádně jsem tu knížku nedočetla, protože mé rozpaky byly neadekvátní k mým časovým možnostem. Ale možná, že kdybych ji dočetla, kdo ví..... Nějak mi přišlo, že v uváděných příkladech autor předem očekává, že se dítě samo rozhodne zodpovědně a zohlední možné následky jako dospělý. Což podle mě nefunguje. Dítě je dítě a dospělý je dospělý! Např. situace, v níž chce dítě jít ven jezdit na kole a rodič mu říká něco jako "Uvědom si ale, že máš ještě psát domácí úkol a myslíš si, že to stihneš?" 1) předpokládá tento příklad, že dítě zná hodiny a má poměrně jasnou představu o čase a 2) co udělám v případě, že dítě prohlásí: "Jo, stihnu to! " A pak to nestihne? A aplikuji to přímo na naši situaci, kdy by oba starší synové rozhodně prohlásili, že to stihnou, navíc ani jeden z nich nezná ještě hodiny a nemáme jedináčka, takže případné následky toho, že syn se rozhodne "nesprávně", přípravu do školy nestihne a budeme ji pak honit před spaním, "odnese" celá rodina. A nejvíc samozřejmě ne syn, ale já, která se budu večer potýkat s příliš unavenými menšími dětmi a ráno potáhnu do školy nedospanou smečku....:-)
Nebo když chci, aby se děti více oblékli, protože je venku chladno. Naši kluci jakoukoli manipulaci s oblékáním, převlékáním apod. nemají ani trochu rádi (ani se jim nedivím). Odmítnou, upozorním je, že by mohli být nemocní. Odmítnou-li znovu (úplně slyším odpovědi "To nevadí" nebo "Neboj, nebudu") a pak nemocní budou?
Prostě se domnívám, že vést dítě výhradně tím, že s ním jednám jako s dospělým a stavím na tom, že ho nechám nést následky jednání nelze absolutně. Dítě musí být ve věku a intelektuální (někdy i emocionální) kondici, kdy je schopno si následky usouvztažnit s bodem, který je zapříčinil a tyto následky nese převážně dítě ne okolí...... A situací, které tomuto předpokladu neodpovídají řeším denně několik.
Zkoušela jsem nejvíce nejstaršího syna vychovávat převážně vysvětlováním, zdůvodňováním atd. Výsledkem je, že je vysoce argumentačně zdatný, umí odpovědět skoro na všechno, ale nemám pocit, že by ho to nějak výrazně nutilo k "poslušnosti"nebo podle RaR k tomu, aby si pro své chování vybíral to, co "je správné". Nezdřídka se mi stane, že něco provede a na mou otázku, proč to udělal, když jsme si tolikrát vysvětlovali, že a proč se to nedělá, mi odpoví: "Nevím...." A taky nezřídka vidím, že on ví, co je správné, ale v tu chvíli se mu to jaksi "nehodí do krámu", "nechce se mu", je unavený, nevím co ještě a prostě to, co je správné neudělá. Co pak? Vysvětlovat znovu? A zase a zase? Když to stále nemá kýžený výsledek?
A taky se domnívám, navzdory RaR, že děti prostě musí poslouchat. A poslouchání nemusí vést k tomu, že pak budou poslouchat každého a nebudou si schopny samy vyhodnotit, zda daného člověka v danou chvíli poslechnout nebo ne. Pro někoho to platit může, pro někoho ne.
Hezký den
 Tubifex 


Re: nevim 

(20.9.2009 17:31:15)
Úplně tě chápu.~c~
 .Žaba 


Re: nevim 

(15.9.2009 10:44:53)
Mladší syn je presne takýto, schválne robí, čo nemá, ešte sa pri tom baví... Presne rozumie, prečo to nemá robiť. No, povedala by som, že je to výborný adept na plieskanie po zadku (také to echt výchovné ~;)) Ano, skúsila som to, a prišla som na to, že je to úplne nanič. On to neprestane robiť ani tak, a ja mám naviac jedno dieťa na utešovanie. On je proste taký, musí skúsiť všetko a nemože si pomocť.

Jedna nedávna príhoda - šla som s miminkom a obidvoma synmi do banky vybrať peniaze z bankomatu, zaparkovala kočík, starší syn normálne pri ňom zastal, mladší ale nezaváhal ani sekundu a proste úplne automaticky prešiel k najbližším dverám a vyskúšal kľučku, či idú otvoriť. Proste o tom neuvažuje - vidí dvere, tak ich MUSÍ skúsiť otvoriť. A tak je to zo všetkým. ~t~ Verím, že ani plácnutie tú jeho potrebu všetko vyskúšať nezmierni ~;)
 adelaide k. 


Re: nevim 

(15.9.2009 10:50:55)
Žlababo, přesně náš mladej, eště kdyby v těch dveřích byl klíč... to by bylo :-)
 BlackyCatt 
  • 

Re: nevim 

(15.9.2009 20:06:45)
Nepíšete náhodou o mém synkovi? :-))
 BlackyCatt 
  • 

Záměrná neposlušnost 

(15.9.2009 20:03:55)
Ano, tak s tímto názorem souhlasím. Fyzické tresty jsou proti mé mysli, nemám ráda plácání a výprasky, ale pokud třikrát synkovy řeknu, tohle nedělej a on se na mně sladce usměje a stejně to udělá, tak tedy vidím rudě. To pak někdy i plácnu přes zadek, nebo přes ruku. To samé pokud ho chytne vzteklý záchvat, že tohle nebude dělat, že tohle bude dělat apod.
Jsou mu dva roky a je to divoch, lidi říkají,že takové dítě ještě neviděli, je doslova jak utržený ze řetězu. Domluvy, bubáci, nic na něj nezabírá. Bít ho nechci, ale jsem už s výchovou poměrně v koncích. Přes zadek dostane vyjímečně, ale když už, tak rána přiletí aspoň třikrát. A hle - najednou je klid.
Určitě se nemá bít dítě kvůli blbostem, kvůli věcem, z kterých nemá rozum a podobně, ale pokud s úsměvem udělá něco, co mu předtím několiktát vysloveně zakážu, není možná nějaké plácnutí úplně mimo mísu.
 Bumbi&05,08,10 


Re: Záměrná neposlušnost 

(15.9.2009 20:17:25)
zkus si přečíst respektova a být respektován, dá se tam najít hodně klíčů k různým situacím... ale vyžaduje to umět držet pravidla a hranice
 BlackyCatt 
  • 

Re: Záměrná neposlušnost 

(15.9.2009 21:47:08)
Díky za tip :-) Svého synka chci dobře vychovat a rozhodně ne nějakým otloukáním. Každá rada drahá, knížku si seženu, už jsem o ní slyšela.
 zuzini 


Re: Záměrná neposlušnost 

(15.9.2009 23:05:50)
Bubáci? To ještě v dnešní době někdo straší děti?
 Gabča 
  • 

Re: Záměrná neposlušnost 

(16.9.2009 11:39:38)
No v pohádkách ještě jsou... :) Né vážně, já je používám když své tříleté dceři vysvětluji, že se nemá s nikým cizím bavit nebo nedej bože odejít. Myslím, že je to pro ji jednodušší na pochopení než popisování vražd apod.
 BlackyCatt 
  • 

Re: Záměrná neposlušnost 

(16.9.2009 18:52:34)
Souhlas. Na pohádky přeci děti koukají a tam je strašidel pořád dost. A jak píšeš, dá se to použít různě.

Já synkovi vždycky říkám, že si bubák chodí pro zlobivé děti, ale on je hodný, takže se přeci nemá čeho bát :-) A víte, že to občas i zabírá? Rozhodně lepší, než mu dát na zadek.
 BlackyCatt 
  • 

Re: Záměrná neposlušnost 

(16.9.2009 18:48:43)
Ano straší. Připadá ti na tom něco divného? Určitě lepší než dítě zmlátit, nemyslíš?

A děti jsou snad pořád stejné, tak proč píšeš ,,v dnešní době" ???
 chatrosa 


Re: Záměrná neposlušnost, jsko kdyby jsme to byli my 

(16.9.2009 12:00:38)
Zrovna jsem si říkala, jestli je chování mého syna normální. Potom sjem si přečetla tento příspěvek a bylo to jako u nás. Syn má také 2 roky a každý mi říká, že takové dítě ještě neviděl. Je to divoch a dost věcí mi dělá naschvál. Oproti pisatelce přízpěvku na , který reaguji já dávám na zadek častěji, jelikož domluvy nepomohly)a pochybuju, že má slova přez ten ryk slyší)dávám na zadek.
 BlackyCatt 
  • 

Re: Záměrná neposlušnost, jsko kdyby jsme to byli my 

(16.9.2009 19:03:14)
Jé tak to jsem ráda, že v tom nejsem sama! Já už také nevím co s ním, ale zase nějaké to fyzické trestání mi je pořád proti srsti... No ale někdy to není od věci a jak píšeš, nějaký zvýšený hlas? Tomu se jen směje! Takže domlouvat fakt nemá cenu.
Zrovna včera jsem se schválně rozhodla změřit, kolik sekund vydrží sedět na jednom místě. A víte kolik? 5 vteřin a to ještě pokud ho zaujme např. večerníček v televizi. On prostě pořád musí pobíhat, dělat kotrmelce, skákat po posteli apod.

A ještě bych se ráda zeptala - hlídá vám někdy babička? U nás nikdo hlídat nechce, protože na to prostě nikdo nemá nervy a ani fyzičku, protože neustále běhat za ním je teda potřeba fakt kondici ~t~ A to máme velmi mladé babičky - 42 a 46 let. Ještě tak moje mamka, ale JEN pokud bude sedět v kočárku, což už v tomto věku pochopitelně nechce, že...
 Xantipa. 


Re: nevim 

(17.9.2009 12:59:50)
Jestli si myslíš, že dítě vychováš bitím, mýlíš se. Zatím jsou děti malé, bojí se výprasku a bolesti, ale přijde čas, kdy se obrní a otupí a výprask si prostě nechá dát bez protestu. A jednou se ale ožene, až bude dítě samo dost silné na to, aby to zvládlo. A co potom. Zastřelíš ho rovnou?~a~
 Jíťa 
  • 

Re: nevim 

(15.9.2009 21:20:44)
Ono je taky otázkou, jestli by se manželka necítila stejně poníženě, kdyby jí manžel jen domlouval?
 Margot+1 


Re: nevim 

(16.9.2009 9:44:56)
jo, z tohoto příměru se mi taky zvedl žaludek - copak manžel je nějaký nadřízený, oprávněný jakýmkoliv způsobem vyžadovat nápravu neumytého nádobí / pokažené večeře / nedostatečné sexuální aktivity?! To snad ne! Vtip bude asi v tom, že dospelí lidé se už nevychovávají...

Jinak - sama ve výchově teprve začínám, naší malé je necelým 9m a leze. Po "pilotních" pozorováních jsme se s manželem dohodli, že jí budeme při objevných výpravách po bytě zakazovat pouze velmi výjimečně - aktivity vyloženě nebezpečné, tj. zásuvky a především psí misku a pelech (aby se ten chudák měl kam zdekovat, když ho dítě začne otravovat a předešli jsme tak většímu maléru). Zcela jsme upustili třeba od zákazu zkoumání DVD - ublížit si tím nemůže, maximálně to trošku přenastaví ~t~ A vida, teď jsem si uvědomila, že k psímu teritoriu už opravdu "nechodí", stačilo párkrát říct důrazně "ne, ne ne!" a v případě neuposlechnutí odnést... Ale možná máme štěstí ~d~ Hlavně si myslím, že by se rodiče neměli v té výchově tak nimrat. Plácla jsem? - stalo se, lidé dělají chyby, když k tomu mají důvod, týrat se "rodičovským selháním" je masochistické a stejně to k vyvarování se d budoucna nevede, pouze to rodiče připraví o jistotu.
 marketa 
  • 

Re: nevim 

(16.9.2009 14:09:11)
no a ja jsem presvedcena, zeani moje dite neni muj podrizeny, abych na nej mluvila systemem prikazu, vyhrozovani tresty, uplaceni za dobre chovani ci dokonce placani pres ruce nebo zadek.
pro me tam proste neni rozdil.

k te situaci s manzelem - uvedu tri priklad reseni -

manzel prijde domu, vidi neporadek ...
I.
"ty tu mas ale binec, cuchto" a lupne ji jednu
manzelka to bud strpi nebo odejde a poda zadost o rozvod
---pro me naprosto neprijatelny model, samozrejme

II.
manzel : "ach jo, tady zase je neporadek, ja nevim co tu cely den delas? vzdyt to snad neni tak moc, umyt nadobi a detem rict, aby so po sobe uklidili?" (ton sice klidny, ale vycitavy)
manzelka : "ty si myslis, ze je to jen tak, celej den se o tu bandu starat? sedis si v kancelariv kancelari a ja jsem tu pomalu jak sluzka! na nic dome nesahnes, ale mas reci! (ton ublizeny, plactivy nebo nastvany)
---pro me naprosto neprijatelny model

III.
manzel : "vidim, ze ve drezu je nadobi a deti maji vsude roztahane hracky." (ton vecny, bez vycitek)
"asi jsi mela narocny den, vypadas unavene ..."
manzelka : "promin, taky me ten bordel stve. prisli jsme teprve pred peti minutami. mas pravdu, byl to den blbec. (kratce vysvetli, co se prihodilo). no a ted tu sedim a sbiram energii na to nadobi. deti si myslim taky potrebuji odpocinout nez se daji do uklidu."
manzel:" mam toho taky dost. hele ja si na 15 minut lehnu a pak se do toho pustime nejak spolu jo?"
---nas model
a stejne mluvim i s detma a ver ze to funguje lip nez prikazy a placani.

 Margot+1 


Re: nevim 

(17.9.2009 8:40:43)
No jo, ale pořád je tady ten fakt, že většina rodičů má ambice své děti vychovávat, což je podle mě záměrné působení za účelem dosažení konkrétního efektu v chování dítěte. Vzhledem k ostatním dospělým už takové obvykle ambice nemíváme.

Tvé modelové příklady jsou všechny nesmyslné, nestane se ani jeden z nich, pokud jsou všichni zúčastnění duševně zdraví.

Popravdě, při svém někdejším pedagogickém působení jsem někdy kroutila hlavou nad chováním některých dětí, ovšem když jsem se seznámila s rodiči, viděla jsem, že může být hůř a došla k závěru, že někteří rodiče by udělali nejlépe, kdyby svým dětem dali pokoj a nevychovávali je vůbec. ~y~ (Nevztahuj si to prosím na sebe).

Nic ve zlém, ale takhle to "nimrání" ve výchově vidím já.~x~
 marketa 
  • 

Re: nevim 

(17.9.2009 10:08:29)
dekuji za definici pojmu vychova ;-) ze je to pusobeni na dite, na to bych vazne neprisla ...
jde tady snad o to jakymi prostredky! takze pro me jsou prijatelne prostredky, ktere neponizuji. tedy takove, ktere bych uzila i v normalni komunikaci se svym manzelem.
dite je taky clovek, i kdyz malej a s mensim mnozstvim zkusenosti. vychova neni drezura.
a proto ho proste nebudu placat jakymkoli zpusobem a za zadnych okolnosti stejne jako neplacam manzela a on me.
ovsem taky nebudu pouzivat prikazy (jdi si uklidit pokoj), tresty (jestli si neuklidis nebude ...) ani pochvaly (kdyz si uklidis dostanes ...) protoze takto se nechovam ani k manzelovi.
ver mi, ze to jde i jinak (vidim, ze je v pokoji neporadek. na zemi lezi kostky a plysaci.
pred veceri musi byt uklizeno, abychom stihli precist pohadku. co s tim udelas?)
svete div se, vetsinou jde a zacne uklizet a to ji nejsou jeste tri. jasne, ze se v pulce zapomene a zacne si hrat, tak ji trochu pomuzu, ale neprikazuju, jen pripomenu (plysaci patri do kose a kostky do krabice. ) pripadne upozornim - kdyz nebude uklzeno, nebude cas na pohadku. to totiz neni trest, ale dusledek. spat se proste musi vcas, aby se rano vstalo do skolky.
 Margot+1 


Re: nevim 

(17.9.2009 12:14:32)
abychom si rozuměly: netvrdím tady, že je pěkné a žádoucí plácat děti. Jen jsem chtěl poukázat na to, že už samotné bádání nad tím, jestli plácat nebo neplácat je mírně kontraproduktivní. Dospělí lidé prostě dělají rozhodnutí, někdy okamžitá a intuitivní, a nesou za ně odpovědnost. Tvrdím, že lidé by si měli jako rodiče věřit a ne si po drobném konfliktu s dítětem hodit mašli, protože... (dosaď si sama)
Ovšem tebou popisovaná metoda se mi vůbec nelíbí, zavání mi až příliš manipulací. Podle mě je mnohem víc fér prostě vyřknout požadavek, ať už směrem k dospělému či dítěti, (ukliď si prosím dneska pokoj, dojeď prosím tě nakoupit), než nutit druhé, aby se domýšleli, co po nich vlastně chceš. Tak to dělá moje tchyně - místo, aby si rovnou řekla, co potřebuje, předešle to sáhodlouhým výkladem o svých potížích, z nichž se my máme dovtípit~q~)
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: nevim 

(17.9.2009 12:22:56)
Margot, ono to jako manipulace vypadá, ale ono z toho takhle narychlo není poznat, že jde ve skutečnosti buď o informace o nových, nebo o připomínání starých pravidel o tom, jak se k sobě lidé obecně nebo v naší rodině chovají, k připomenutí povinností atd. Jako říct mi tchýně "v dřezu je nádobí, já jsem ale chudinka", tak to manipulace je. Když ale je v rodině domluveno, že za nádobí zodpovídá prostřední dítě azajišťuje, aby bylo umyté, tak připomínka "v dřezu je nádobí" je zcela na místě, protože ho v podstatě jen upozorňuješ, že má ještě něco dokončit/zařídit.

Ten způsob komunikace, jaký markéta popisuje, hodně staví na tom, že je rozdíl mezi prosbou - u té je zcela na tom druhém, jestloi jí vyhoví nebo ne, je to něco nad rámec - a připomenutím domluvených pravidel - tam tomu druhému necháváš prostor, aby úklos splnil po svém (ve zvoleném čase a způsobu), ale neprosíš ho, protože to je jeho úkol, nikoli pomoc tobě.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: nevim 

(17.9.2009 12:28:02)
Dodám, že pokud tchyně chce, abyste nakoupili, je říct prosím a přímo o to požádat naprosto OK. Říkat pravidelně dítěti "prosím, ukliď si botičky" mi přijde kontraproduktivní, protože naopak to je manipulace, každodenním poprošením máme pocit, že se dovtípí, že jde o něco samozřejmého a má to dělat, aniž bychom to říkali. Zatímco když bude vědět, že "po příchodu domů si zujeme a uklidíme boty", tak "Hani, botičky" už je jednoznačné připomenutí ke splnění úkolu, bez manipulace, prošení atd.
 Margot+1 


Re: nevim 

(17.9.2009 12:53:47)
slabina je pak ale v tom, že ve vztahu rodič-dítě se nejedná o DOHODNUTÁ pravidla, nýbrž o pravidla rodičem STANOVENÁ. Takže ať to nakonec uvedeš jakýmikoliv slovy, ve výsledku se jedná o to, aby se dítě podřídilo vůli rodiče. A podle mě je koneckonců jedno, pokud mu připomenu pravidlo "Leží tu boty" nebo zhodnotím situaci a řeknu "ukliď si prosím ty boty, nedá se tu projít". Naopak se mi zdá, že první možnost faktprosazení rodičovské vůle pouze neuměle maskuje ~t~
No nic, to už fakt pitváme a to je přesně to, co je podle mě trochu zbytečné dělat, protože ve skutečné situaci to pak stejně bude jinak - a možná to tak nakonec bude nejlepší.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: nevim 

(17.9.2009 12:57:22)
Jde o pravidla platná v té rodině. Rodiče tu byli dřív než děti a ta pravidla dodržují, tudiž děti dělají jen to, co se v té rodině dělá. Něco jiného by bylo, kdyby rodiče u jídla krkali a po dětech vyžadovali, ať to nedělají, pak to považuju za pravidla stanovaná speciálně pro dítě (a vnucovaná), jinak jde o obecné normy, které si stanovili lidi v dané kultuře mezi sebou a lidi v té rodině.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: nevim 

(17.9.2009 13:01:08)
Hele, vážně necítíš rozdíl mezi "nech ten deštník, rozbiješ ho!" a "S deštníkem se nehraje, mohl by se rozbít."? (Situace před minutou)
 Margot+1 


Re: nevim 

(17.9.2009 14:03:20)
chi, no to teda cítím: tu druhou bych nikdy neřekla! To už mi připomíná tu písničku "když se je blb, je se blb" ~t~ Řádně oprsklé dítě ti na to stejně řekne "ale hraje", popř. na argument "mohl by se rozbít" odvětí "No a co?!" a stejně jsi v pytli...

Ne, vážně: Podle mě není potřeba tak zoufale vážit slova, ve skutečných situacích totiž velkou část významu tak jako tak sdělujeme neverbálně. Takže budu upřímná - v případě, kdy se přerazím o boty, možná řeknu dokonce "Ukliď si hergot ty boty"; dítě z celé mé bytosti přečte mé rozladění z neuklizených bot, a protože není hloupé, uklidí je, neb všechna malá zviřátka vědí, že je lepší mít maminku nerozladěnou... ~x~
 Stáňa a dva kluci 


Re: nevim 

(17.9.2009 14:10:42)
No není nad to si to vyzkoušet v praxi. Tam, kde dítě dostává průběžně takovéto informace, si je daleko dřív schopno uvědomit následky svých činů a převzít za ně zodpovědnost, než v rodině, kde to pozná jen podle rozladění maminky. U druhého hrozí mnohem větší pravděpodobnost, že se bude v životě řídit požadavky druhých, aby se jim zalíbilo.
 Hanka 
  • 

Re: nevim 

(17.9.2009 14:51:25)
Stáňo,

jistěže když se pozná, že je něco blbě JEN podle rozladění maminky, je to špatně, ale kde je řečeno, že Margot zařve "hergot ukliď si ty boty" a předtím to dítěti mnohokrát neřekla, že je třeba uklízet boty, ať někdo nezakopne?

Moje zkušenost je, že vysvětluji opakovaně třeba "když přijdete ze školy, je třeba se převléct, ať si nevytaháš kolena na kalhotech a nezamažeš mikinu; a to co si svlékneš, patří uložit do skříně do poličky s roznošeným prádlem"
A garantuji ti, že když zařvu, poté co se po příchodu z práce přerazím o zapomenutou aktovku a spatřím kočku spát na pohozených kalhotách, "Kde máš ty kalhoty?!" - dítě přesně ví, co mělo udělat, proč to mělo udělat a dokonce i co má dělat dál (popadnout kathoty a jít je vyklepat od kočičích chlupů, pak uložit).

Přece když někdo použije jinou formulaci než "-me" (třeba rozkazovací způsob nebo výkřik v rozčilení - a jakkoliv nejsem příznivcem rozčileného řevu, dítě musí vědět i to, že matka také nevydrží jakékoliv zacházení), neznamená to, že předtím nic nevysvětlil (x krát) a dítě se musí domýšlet!

(mimochodem taky neužívám formulace typu "nedělej to, rozbiješ to", fakt je účelnější říct "udělej to takhle" - čili návod co dělat a ne co nedělat... a vysvětluji... ale když něco po dětech chci, řeknu prosím nebo použiju rozkazovací způsob a necítím potřebu kolem téhle věci dělat "formulační tanečky")
 Stáňa a dva kluci 


Re: nevim 

(17.9.2009 15:08:35)
Hanko, nicméně v rodině, kde se častěji používá formulace udělej, dones, podej, tam taky daleko častěji hrozí dětský vzdor a z toho plynoucí kolotoč vzájemného souboje. Nikdo není rád něčím poskokem, ani dítě. Taky to občas použiju, ale VELMI s tím šetřím. Pokud používáš slovíčko prosím, jedná se o zdvořilou prosbu, což musíš čekat, že tě třeba taky potká zdvořilé či nezdvořilé odmítnutí:). Není to jasná věc plynoucí z daných pravidel, o kterou není třeba prosit. Čímž nechci říct, že také nepoužívám, ale spíš opravdu u prosby, "podej mi prosím ten cukr" a může se stát, že mi syn řekne, "ale já si chci dodělat tenhle obrázek", což někdy uznám a podám si ho sama:).
 Hanka 
  • 

Re: nevim 

(17.9.2009 15:28:23)
Stáňo,

já už mám děti větší a období vzdoru za námi, u obou vcelku v klidu (jen ta starší si občas struhla nějaký ten větší vztek, většinou výlev bezmoci nad tím, že svět opravdu neudělá to, co ona po něm chce, i když třeba hezky poprosí nebo požadavek 15x zopakuje :-) )

Myslím, že Margot se zmínila o neverbální složce, což je podle psychologů VALNÁ VĚTŠINA komunikace. Záleží na tónu, celkových gestech... Nedávno tu nějaká holka psala, že u jedné kamarádky doma rodiče prohlašují "dokud dáváš nohy pod můj stůl, budeš dělat to a to" a část holek se velmi pohoršila. Já zažila podobné formulace jako puberťačka - "dokud tě živíme..." a nikdy jsem s nimi neměla nejmenší problém, protože jsem dobře věděla, že je v tom podtón humoru, připomínka, že máma má třeba strach, když se nečekaně zpozdím a tak. U mé sestřenky to ale vypadalo jinak, tam v tom "dokud tě živíme..." znělo "tady jsem pánem já a ty poslouchej a mlč"

Většinou říkám dětem "prosím", když něco chci připomenout, často se prostě ptám - hrála už jsi dnes na flétnu? Někdy říkám "je třeba" - "hele holky, za chvíli dorazí babička, je třeba umýt koupelnu a záchod, já beru ten záchod, pusťte se do koupelny, jo?" Kdybych měla jít na puberťačku nějakým konstatováním "po příchodu domů si uklízíme boty", připadala bych si jako slaboduchá a ona by mi nejspíš odvětila -"no tak si je uklízejte, vždyť vám v tom nebráním" (Je to dítě, které mi na prosbu "podej mi kapku vody, prosím" přineslo na dlani kapku vody :-) )
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: nevim 

(17.9.2009 15:48:36)
Hanko, je jasný, že formulace vět se mění s věkem dětí, co by mělo zůstat je přístup. Ono respektovat patnáctiletou holku je možná jednodušší než tříletou, ale zaslouží si to obě - a po obou budu stějně tak vyžadovat respekt ke mně.

A kdyby tvoje dcera řekla, že chce radši ten záchod, asi ji taky neřekneš "řekla jsem koupelnu a dost!" :) V podstatě to vidíme obě dost podobně.
 Stáňa a dva kluci 


Re: nevim 

(17.9.2009 16:55:05)
Hanko, můj starší syn má dost podobný problém jako měla tvá dcera~:-D. Já to taky vidím dost podobně jako ty, nejde o nějaké rigidní formulace určitých vět v celém průběhu výchovy:), co hodně dobře funguje u těch nejmenších "po příchodu domů si uklízíme boty" je u puberťáků jednak trapas:-) jednak už fakt zbytečné, neb už dobře chápou souvislosti fungování té které rodiny.
Pro ty prcky je to dobré jednak z důvodu nalezení smyslu, pže si myslím, že i nejmenším dětem se líp dělají věci, pokud pozvolna pochopí, proč je vlastně mají dělat a navíc tenhle nebo podobný způsob eliminuje dětský vzdor z formulace musíš, ukliď, udělej...Ale to už tu asi bylo řečeno:-).
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: nevim 

(17.9.2009 14:46:44)
Stáňa už odpověděla za mně - je pro mě důležitější zprostředovat dítěti, jak a proč se věci dělají, než jen "neserte mě". (i když to druhé se taky někdy hodí ~j~)
 Hanka 
  • 

Re: nevim 

(17.9.2009 13:24:40)
Markéto,

tvá odpověď na Margot
Jde o pravidla platná v té rodině. Rodiče tu byli dřív než děti a ta pravidla dodržují, tudiž děti dělají jen to, co se v té rodině dělá.

je ale přesnou ilustrací toho, co říká Margot
slabina je pak ale v tom, že ve vztahu rodič-dítě se nejedná o DOHODNUTÁ pravidla, nýbrž o pravidla rodičem STANOVENÁ. Takže ať to nakonec uvedeš jakýmikoliv slovy, ve výsledku se jedná o to, aby se dítě podřídilo vůli rodiče.

Děti jsou taky rodina. Ty v podstatě říkáš "co se v téhle rodině rodině dělalo dřív - tedy to, na čem jsme se dohodli já a táta - to budete dělat i vy"
 Hanka 
  • 

Re: nevim 

(17.9.2009 12:27:22)
Marketo, pišeš, že výchova není drezúra (s čímž vřele souhlasím), a pak, že při komunikaci s dítětem nepoužíváš ponižující prostředky, tedy používáš takové, jaké bys použila při komunikaci se svým mužem.

Píšeš, že dítěti nepřikazuješ, netrestáš ani nechválíš. Pod pochvalou ovšem jako příklad uvádíš slib odměny - pochvala není "když si uklidíš, dostaneš", pochvala je "ty hračky jsi poskládala do té poličky moc pěkně!"

Pak dáváš příklad, jak s dítětem mluvíš:
vidim, ze je v pokoji neporadek. na zemi lezi kostky a plysaci.
pred veceri musi byt uklizeno, abychom stihli precist pohadku. co s tim udelas?

Vážně bys podobně komunikovala s dospělým člověkem? Představuji si, že bych přišla domů a zjistila, že třeba v kuchyni, kterou měl manžel ten den na starost, je nepořádek... Kdybych pronesla něco jako Vidím, že je v kuchyni nepořádek. Před večeří musí být uklizeno, abychom spolu stihli kouknout na Star Trek. Co s tím uděláš? - manžel by si poklepal na čelo nebo se sesypal smíchem, podle nálady. Nevím jak ty, ale já se v takové situaci zeptám něco ve smyslu, jestli toho měl moc a nestihl to, popřípadě ho poprosím, aby něco udělal třeba před večeří /neumyté nádobí ve dřezu zavazí nebo tak/, ale manžela fakt nevychovávám - a to, cos uvedla jako příklad, je prostě výchovná věta rodiče k dítěti, třebaže patří k jinému stylu výchovy než klasickému.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: nevim 

(17.9.2009 12:43:53)
Hanko, ale klidně řeknu svému muži "Potřebujeme nějaké háčky v předsíni. Myslíš, že bys to dneska stihl?" a když přjdu domů a uvidím, že tam jsou, tak nebudu vykřikovat, že je šikulka, ale řeknu "Jé, to je moc fajn, že tu jsou už ty háčky, vypadá to tu teď o dost líp."

To byl teda jen příklad, ve skutečnosti jsem ty háčky předevčírem vrtala já a tu větu řekl on ;)
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: nevim 

(17.9.2009 12:46:49)
Jinak s tím "před večeří musí být uklizeno ... " - jenže zatímco můj muž to ví, dítě to až tak dobře neví, takže tuhle informaci mu musím nejprve předat. Tudíž zatímco na muže by to vypadalo směšně, protože informace, že musí být uklizeno je na úrovni tříletého dítěte, na dtě to směšné není, protože one se to musí nějak dozvědět.

Nicméně muži klidně řeknu "než sem dáme skříně, potřebujeme ještě položit koberce".
 Hanka 
  • 

Re: nevim 

(17.9.2009 13:02:09)
Markéto,

a ty máš pocit, že věta
Jé, to je moc fajn, že tu jsou už ty háčky, vypadá to tu teď o dost líp
není pochvala? V mé klasifikaci tedy je (pravda cítím rozdíl mezi "ty jsi šikulka", což je ocenění schopností, a tvou větou, což je ocenění výsledku, ale myslím, že by se můj chlap zatetelil potěšením při obou, poněvadž jeho schopnosti a výsledek spolu úzce souvisí)

A mimochodem, s těmi háčky: Potřebujeme nějaké háčky v předsíni. Myslíš, že bys to dneska stihl? to je dospělá komunikace. Ty mu nepřipomínáš žádná obecná pravidla a nepřipomínáš důsledky nedodržení (a nebudeš se sama zasazovat o jejich dodržení - těch důsledků).

Hodně píšete o důležitostí formulací, s čímž souhlasím, ale s dospělými opravdu mluvíme JINAK než s dětmi.
(Taky dceři říkám "Madlenko, aktovka" směrem k zapomenuté aktovce v předsíni, ač jsem byla ještě nedávno RaR nepoznamenaná. Pravda, říkám to už čtvrtý rok bez valného výsledku; někdy by mě zajímalo, proč ostatní dohodnuté věci jdou po chvíli zvykání, ale aktovka ponechaná uprostřed předsíně je něco jako stálice :-). Manželovi bych "Jardo, kufřík" fakt neřekla, už proto, že je dospělý a podobné věci nedělá tak pravidelně, abych nemohla použít celou větu :-) )
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: nevim 

(17.9.2009 14:43:26)
Hanko, já jsem teda výrazně raději, když někdo ocení výsledek mé práce než pronese něco jako "Úžasné, to ji dokázala sama?" Měla jsem v tu chvíli pocit radosti z toho, že i jemu jsem zpříjemnila bydlení.

A nevidím důvod, proč i směrem k dětem neříct "Potřebujeme tu uklidit, protože přijede babička. Stihneme to spolu do oběda?" Nevidím na tom nic dospělého.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: nevim 

(17.9.2009 14:44:06)
Nic speciálně dospělého, jsem chtěla napsat.
 Iva 
  • 

Re: nevim 

(20.9.2009 21:26:46)
Nechapu srovnani manzelka - deti. Manzel je muj partner a je na stejne urovni jako ja. Neznam knihy o vychove manzela nebo manzelky, ale o vychove deti jsou jich mraky. Ja svoje rodice budu mit vzdy v ucte a neumim si predstavit, ze bych treba matce dala facku, jak tu nekdo psal - neuveritelne. Ale moje deti do sveho odchodu z rodneho domu budou stale deti a mam co mluvit do jejich zivota. Naopak ony do naseho s manzelem nee. Rozhodne mi dite nebude rikat co mohu a co ne, ale ja jemu ano. Tim nerikam, ze preferuju fyzicke tresty ale nadzvedlo me to srovnani s bitim manzelky. Myslim, ze ucitele mohou vypravet o ucte k autoritam, ktera prave vyplyva z tehle liberalni vychovy a jeji ovoce je tady vsude kolem videt. Ten mail byl velmi trefny:-)
 .Žaba 


Knížky ANO 

(15.9.2009 9:33:42)
Ja sama za seba knižky chálim. Kto zažil taký model výchovy, ktorý nechce opakovať pri svojich deťoch inšpiráciu potrebuje. A tak ich aj beriem, prečítala som ich nemálo, niektoré ma inšpirovali viac, niektoré menej. Veď ma predsa nie je nikde napísané, že všetko, čo si prečítam, musím aplikovať.

Pokiaľ má niekto na výchovu "cit", a je si istý tým, ako vychováva, je to zrejme tým, že to v detstve zažil, a žiadne rady nepotrebuje. Knižky vyhľadávajú predovšetkým tí, ktorí potrebujú niečo zmeniť, niečo o výchove "naštudovať".
 VlastaN 


Knížky Ano 

(15.9.2009 9:53:25)
Já jsem také velký zastánce knih, netvrdím, že spasí vše, také nepomůžou vždy. Nedá se každá poučka napasovat na Vaše dítě, ale myslím si, že říci já knihy nečtu ja velmi krátkozraké. Asi má taková maminka štěstí na dítě, které je velmi snadno usměrnitelné. Co ale ty mamky, které se svými dětmi "těžce bojují", maminky dětí, které jsou paličaté atd.
Já nemám doma žádné problémové děti, ale dodnes si vzpomínám, jak jsem svou starší dceru ujišťovala po narození své mladší, že ji mám ráda, že ona mi teď bude pomáhat atd a stále to nebylo ono. Až potom po přečtení knihy Prvorozené dítě jsem ji ujistila, že ona je stále moje malá holčička, moje první miminko. A ona nastala proměna. Jsem pedagog, ale na tohle bych nepřišla. Přišli na to jiní a já jsem jejich myšlenku ráda použila.
 Nítěnka 


Re: Knížky Ano 

(15.9.2009 10:03:08)
Též závidím maminkám s poddajnými dětmi. Usměrňovat ty naše tvrdohlavce dá někdy pořádně zabrat (máme, co jsme chtěli - po kom to asi mají,že?). Ale aspoň si nedají všechno líbit, bude se jim to hodit.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Knížky Ano 

(15.9.2009 10:10:09)
A co je dobrého na poddajném člověku? Ustoupí každému.
 Nítěnka 


Re: Knížky Ano 

(15.9.2009 10:23:59)
Já to myslela tak, že jim stačí domluvit a momentálně to mají v něčem jednodušší, než pokud je dítě tvrdohlavé.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Knížky Ano 

(15.9.2009 10:27:09)
No, já vycházím z toho, že pokud jsem sama konfliktní, dítě těžko bude poddajné. :) Vlastně bych byla zklamaná, kdyby bylo, což neznamená, že mi dcera někdy nejde na nervy. :)
 Hela, dvě dospělé dcery 
  • 

Re: Knížky Ano 

(15.9.2009 20:27:24)
asi právě to že umí ustoupit!
 Rapiti 


Re: Knížky ANO 

(15.9.2009 10:01:44)
Moji rodiče mě vychovávali celkem dobře, ale také jsem byla dost bezproblémové dítě, takže jsem neměla příležitost pochytit některé vhodné výchovné postupy v odlišných situacích, navíc se jim nedařilo úplně všechno. Takže já knihy vítám jako doplnění informací, které mi schází.
Dlouho jsem tápala, protože knih o výchově je na trhu hodně a je v nich hodně protichůdných informací. Až jsem na doporučení přečetla knihy Respektovat a být respektován a Jak žít a nezbláznit se. Obě jsou od českých autorů, vycházejí z českýchn podmínek. Našla jsem tam v podstatě vše, co jsem potřebovala vědět. Někdy je to tak jednoduché, že si připadám hloupá, že jsem na to nepřišla sama.

Co se trestů týče. Od té doby, co jsem zrušila doma veškeré tresty i odměny, chování mých obou dětí se výrazně zlepšilo. Mám jednu tvárnou poslušnou holčičku, vzornou školačku a jednoho svéhlavého vztekavého kloučka, každý je jiný, ale tohle funguje na oba.
 Lassie66 


Neprodáváte někdo Respektovat a být respektován? 

(15.9.2009 10:04:16)
Napište mi, prosím, na mail. Díky. ~x~
 Marico 
  • 

O výchově 

(15.9.2009 9:18:10)
Budu mluvit z pozice matky dvou malých dětí a zároveň z pozice učitelky. Souhlasím s autorkou, že někdy je lepší jedna na zadek než spousta plků za chvíli. Na druhou stranu nezavrhuju (a někdy využívám) i psychosociální prostředky výchovy (zákaz pohádek, ňaminek nebo naopak motivaci pozivitní jako návštěva cirkusu apod.). Myslím, že i téhož dítěte funguje jednou to a jindy něco jiného. Důležité je umět správně odhadnout, kdy který způsob výchovy a motivace použít. Nic se nesmí přehánět. Psychický teror, vydírání, stejně jako zadek a nohy sešlehané šňůrou od vařiče do rudých jelit (i to jsem zažila kdysi u své kamarádky) nejsou to pravé ořechové. S dětmi ve škole jsem se vždycky uměla domluvit. Hodně mi pomáhalo, že jsem s nimi jednala jako s dospělými. Chtěla jsem od nich zodpovědnost a dávala jsem jim spíš najevo, že mě jejich zlobení udivuje, protože od dospěláka bych něco takového nečekala. Fungovalo to i na ty největší "grázly" a pravidelně jsem si nejlíp rouměla s nejproblémovějšími třídami na škole. Byly samozřejmě výjimky. Paradoxně největší problémy mi ve třídě dělávaly "panenky Barbie". Typ holčiček jako z cukru, načinčaných, namalovaných, navoněných, ve drahých značkových věcech, s nejlepším vybavením, ale hloupých až běda. Bez zájmů, bez koníčků, znuděných a "prázdných". S těmi najít společnou řeč je pro mě největší oříšek. Mnohé z nich tvrdily, že je doma nechávají dělat, co chtějí a nic jim nezakazujou. Vytahovaly se tím. Jenže když jsem pak mluvila s jejich rodiči, zjistila jsem většinou, že je to trošku jinak. Ne, že by jim nic nezakazovali, oni si jich prostě nevšímali. Ty děti jim nestály ani za "ahoj" ráno mezi dveřmi. A tak jsem postupně zjistila, že to většinou nebývá "volná výchova", co je zdrojem nejhůře se chovajících jedinců, ale lhostejnost rodiny, nezájem a absence jakéhokoli bližšího vztahu, který je základem jakékoli (tudíž i volné) výchovy.
 .Žaba 


„Proč dětem jde zlobení samo a poslouchat se musí učit?“ 

(15.9.2009 9:25:41)
Premýšľali ste niekedy, prečo nás tie deti tak hnevajú a rozčuľujú? Povedala by som, že 90% zlobenia je preto, lebo za prvé - sú proste zvedavé, a za druhé preto, že na ne tlačíme, aby robili všetko rýchlejšie, než oni sami chcú.

A k tomu poslúchaniu – nedávno mi jedna známa rozprávala o tom, ako jej dospievajúca dcéra šla na preventívnu prehliadku k lekárovi, a ten ju tam nechal pri vyšetrení vyzliecť úplne donaha. A dosť sa mi potom rozčuľovala, že to dcéra urobila. No, prečo by to neurobila, bole predsa dobre vychovaná, tak proste POSLÚCHLA.

S autorkou sa na výchove zrejme nezhodnem, ja som totiž presvedčená, že výchova bez telesných trestov nie je len citovým vydieraním (to sa potom dajú telesné tresty nazvať „telesným vydieraním“), prípadne anarchiou, ako si myslia mnohí iní. Je to o dosledkoch a o tom, že sa deti učia chovať správne nie preto, lebo inak dostanú na zadok, ale preto, lebo je to tak dobre a má to určitý zmysel.
 Rapiti 


Re: „Proč dětem jde zlobení samo a poslouchat se musí učit?“ 

(15.9.2009 9:50:30)
Žabo, souhlas.
 Winky 
  • 

Re: „Proč dětem jde zlobení samo a poslouchat se musí učit?“ 

(15.9.2009 9:55:09)
neumím říct ani jednoznačně pro ani jednoznačně proti.
Svoje 2 děti vychovávám tak jak umím a jak se mnou cloumá/necloumá můj temperament :-( Dcera asi do dvou let byla hodňoučká holčička která poslouchala na prachobyčejné "ne" a stačilo to. Pak z ní bylo vzteklé zvířátko které s sebou mlátilo, bojovala, křičela, dělala věci "najust". Teď ve 4 je zase přemoudřelá, často nafouknutá, desetkrát opakované = nulový efekt....... Synek je veselý, ale dokáže být pěkně umíněný, zdá se mi že vydrží víc opakování než já :-) (když se ho třeba opakovaně snažím odtáhnout od mikrovlkny aby ji nepouštěl).

Jak to tu padlo o kočkách a koťatech, fenách a štěnatech.... taky na to často myslím. Že matka příroda udělala u nás "vyšších bytostí" (haha) někde děsnou chybu, že to vychování dětí trvá tak strašně dlouho ...
 Petra Neomi 
  • 

Re: „Proč dětem jde zlobení samo a poslouchat se musí učit?“ 

(15.9.2009 9:55:16)
Ten příklad s dcerou kamarádky dobře ilustruje, k čemu vede poslušnost.
 marketa 
  • 

Re: „Proč dětem jde zlobení samo a poslouchat se musí učit?“ 

(15.9.2009 14:47:14)
teda to s tim doktorem je des. beha mi mraz po zadech ...
no neni divu, ze rodicky jsou v nemocnicich tak poslusne a nechji si vse libit, vyrustaji z takovychto holcicek :-(
 pinguinaa 


Děs 

(15.9.2009 9:44:23)
To je teda blábol. Co věta, to perla.

"Ale co s dítětem do dvou let?" Proč prostě nezkusíš chovat se k němu jako plnohodnotnému člověku, respektovat jeho vůli a zároveň mu vysvětlit (adekvátně věku, třeba formou hry), co považuješ za nebezpečné.

Navíc se zde operuje s vžitými klišé, že kdo netrestá fyzicky, ten trestá psychicky. Že kdo netrestá fyzicky, nestanovuje hranice a děti žijí v anarchii atd.

Nehce se mi věřit, že to je míněno vážně.

A když jsi na ty výchovné knihy, pak doporučuji přečíst si také Respektovat a být respektován.
 Kalamity YANKA 


Re: Děs 

(15.9.2009 9:51:57)
No právě
Plnohodnotného člověka mám taky někdy chuť bacit přes ruce či prdel~o~


Bóže, bóže, fakt, článek ouplně "o ničom"
 Eva 
  • 

Re: Děs 

(15.9.2009 13:53:59)
Tý jo, fakt bych Vás chtěla někdy zažít v praxi. Jak berete jako dospělého vztekle a hystericky ječící dítě, které se válí po zemi. Opravdu bych ten Váš nadhled chtěla vidět. Ne jednou! 10x za den a pak ještě celý dlouhý rok až dva - až budete čekat, až ten Váš dospělý jedinec dozraje. Opravdu bych Vás chtěla vidět, s jakým klidem budete po osumdesáté vysvětlovat a vysvětlovat ........
 Taky Eva 
  • 

Re: Děs 

(15.9.2009 14:04:03)
Jenze kdyz clovek nepouziva (fyzicke) tresty, neznamena to, ze musi 80x vysvetlovat nebo, ze neurcuje hranice.
 Aneka_ 


Re: Děs 

(15.9.2009 14:06:38)
Evo, já ji neberu jako dospělou, naopak! Snažím se pochopit její dětské chování a podle toho se k tomu stavět!
 Eva 
  • 

Re: Děs 

(15.9.2009 14:12:28)
Ano, máš-li čas na rozmýšlení, můžeš o tom přemýšlet často velmi dlouho, můžeš čekat až Ti ujede autobus před nosem, až nestihneš včas školku, až Ti dítě skočí do vozovky.... fůru času máš...
 Aneka_ 


Re: Děs 

(15.9.2009 14:18:47)
nestihnu školku? Nejde nestihnout-neujede - tak prostě příjdem pozdě. Vletí pod auto? Nevletí, držím - furt mám větší sílu(pakliže vím, že tohle dělá, nemohu mu to umožnit) Tím, že dostane mu tu cestu z palice nevybiju. Ono musí pochopit PROČ je cesta nebezpečná a ne ho před nebezpečím varovat plesknutím.
 Eva 
  • 

Re: Děs 

(15.9.2009 14:24:37)
Malá má mladšího brášku. Před měsícem se naučil chodit, tudíž je jeho chůze ještě velmi nejistá. Opravdu nevím, jak bys reagovala, když do něho neustále strká, tak, že padá na záda a často se bouchne do hlavičky. Bylo jí vysvětlováno nesčetněkrát, že se může poranit na hlavičce a bude muset do nemocnice a všechna rizika kolem... bylo to zkoušeno po dobrém.... ale nejsem svatá, nechci, aby zmrzačila mladšího, je bita, když to dělá zase, nemám už sílu vysvětlovat. Ví moc dobře, že to dělat nemá, ale má z toho asi zvláštní potěšení.
 taky Eva 
  • 

Re: Děs 

(15.9.2009 14:31:59)
Je bita a presto to zase dela? A pomoha to biti?

Moc nechapu tu logiku: Aby neublizovala slabsimu, tak ji nekdo silnejsi bije.
 Aneka_ 


Re: Děs 

(15.9.2009 14:36:03)
Taky Evo - přesně tak - dělá to i přes bití - takže očividně to nezabírá. proč tedy lidé stále dělají něco, o čem ví, že to zkrátka k ničemu nevede.
 Mlanka, NK 09/05, LA 01/10 


Re: Děs 

(15.9.2009 19:33:41)
Tohle je fakt moc hezky! Takova skoro klasika, bych rekla.
Dcera dela uplne presne to same, co matka.
Strka do brasky, i kdyz vi, ze je to spatne a bude za to bita.
Matka bije dite, i kdyz vi, ze to zase zopakuje a tudiz bitka nicemu nepomohla. Leda tak zdanlive "uleve nervu".
Ty geny - to je sila! ~t~
 Aneka_ 


Re: Děs 

(15.9.2009 14:33:59)
...je bita, když to dělá zase ... a co když mu začne dělat věci tak, aby jsi neviděla a ještě horší, protože si uvědomí, že když ji chytíš při činu dostane, ale když ne - tak nedostane. Tak bude vyvádět věci bráchovi tak, aby máma neviděla a nedostala na zadek. A bude hůř.
Nějaký důvod má, proč tohle dělá, stačí ho najít, poslouchat ji, pochopit, vypozorovat a vyřešit.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Děs 

(15.9.2009 14:35:03)
Evo, ale tady už bude problém někde jinde, to vypadá na slušnou žárlivost, tebou, resp. tvojí reakcí, samozřejmě že ne schválně, jen utvrzenou...
 Eva 
  • 

Re: Děs 

(15.9.2009 14:43:01)
Vím, že žárlí, říká, že brášku nechce, ale říkáme jí, že je máme rádi oba, že to je její kamarád.... taky nechci aby ho pak tajně někde pošťuchovala, on ji miluje, jde se za ní pomazlit a místo mazlení dostává kopance a je odstrkován. Je chválena- VELMI- když mu něco půjčí a když je občas hodná. Její odmítání nemá s tím, že bychom mladšího preferovali nic společného. Nicméně mě klidně ukamenujte, ale pokud ho bude nám na očích shazovat, tak bita bude. Samotného ho s ní nenechám, chci, aby se dožil dospělosti.
 adelaide k. 


Re: Děs 

(15.9.2009 14:47:43)
Evo a necítíš to trochu jako rodičovský lapsus? Víš že žárlí (nevím teda kolik jí je ale počítám že víc než prvňák nebude) a řešíš to tím že ji dokolečka dokola trestáš za projevy té žárlivosti? Na co čekáš? Až bude chytřejší a začne mu ubližovat tak abys na to nepřišla?
 Stáňa a dva kluci 


Re: Děs 

(15.9.2009 15:02:32)
Přesně tak, děti, které jsou za žárlivost trestané si ten vztek a bolest z nepochopení začnou často vybíjet na mladším sourozenci. O tom, že to dost poznamená jejich budoucí vztahy asi není třeba mluvit. A tragický na tom je, že by je mohli mít prima, kdyby byla hledána jiná cesta....
 Aneka_ 


Re: Děs 

(15.9.2009 14:47:47)
Nechceš aby bila a je bita - to není to pravé ořechové. Tedy když je normální, že ji někdo bije, je normální aby bila ona -proč ne?
 marketa 
  • 

Re: Děs 

(15.9.2009 14:59:00)
on neni jeji kamarad. kamarady si sama vybiras, do rodinyse narodis.
z jejiho pohedu ji obira o vas cas a lasku, omezuje ji vsemozne.
co treba nahlidnout do "sourozenci bez rivality" ocividne mate doma problem. bijes a nepomaha to. vysvetlujes a nepomaha to. jini vymysleli par dobrych tipu jak na to, co se poucit?
 Eva 
  • 

Re: Děs 

(15.9.2009 15:01:20)
Napiš mě prosím od koho ta kniha je a kde by se dala sehnat. Díky. ep01@seznam.cz
 marketa 
  • 

Re: Děs 

(15.9.2009 15:06:46)
"Sourozenci bez rivality"
od Adele Faber, Elaine Mazlish
brožovaná vazba
formát knihy: 167 mm x 225 mm
176 stran černobílých
Datum vydání: únor 2009
Nakladatel: Computer Press
ISBN: 978-80-251-2312-6

zadej si nazev do googlu a najdes hromadu internetovych knihkupectvi. urcite ti to obednaji v jakemkoli knihkupectvi u vas ve meste. jinak nepochbne k sehnani treba na vaclavaku v luxoru nebo kanzelsbergru.
 marketa 
  • 

Re: Děs 

(15.9.2009 15:08:18)
nechci to zverejnovat svuj mejl, sorry.
 Limai 


Re: Evo, 

(15.9.2009 18:16:33)
myslím že jestli by někdo zasloužil naplácat na prdel,jsi to ty,ne tvoje dcera.
 Kočanská 
  • 

Evi 

(15.9.2009 22:33:01)
Evi,
jestli můžu - já bych s tím bitím opravdu počkala. Jestli to nezabírá a dělá to stále znovu, tak to skutečně k ničemu není a jen si tím uškodíte. Čím déle budete to budete opatkovat tím to bude horší. A pak může nastat moment ze kterého už to prostě nezvrátíte. Nejsem vyložený odpůrce fyzických trestů dcerka ode mě občas dostane na prdelku. Nejsem ani 100% rodič a dělám chyby. Snažím se ale vždycky chápat, proč se něco děje a také vidím, jestli moje výchovné metody zabírají či nikoliv. Když ne, tak je přestanu používat. Mojí dcerce budou za 2 měsíce 3 roky a druhé dcerce je 7 měsíců. Dalo to hodně práce vysvětlit té starší, co se k miminku smí a co ne. První měsíc po narození také dost žárlila. Ale podařilo se nám to zvládnout. Já se ji snažím každé ráno vzít z postýlky a hned na ni být milá a věnovat se jí a také ji co nejčastěji uspávám. Nikdy jí večer nezapomenu ujistit, že jí miluju. Obecně se jí snažím vytvořit chvilky, kdy má před miminkem přednost ona. Když se na ní zlobim nebo dostane na prdelku, tak jí také vždycky vysvětlím, že i když se na ní zlobim, tak ji stále mám ráda.
Tak hodně štěstí :-)
 adelaide k. 


Re: Děs 

(15.9.2009 14:45:15)
Evo, ty v tom necítíš rozpor? "Nesmíš mu ubližovat"- PLÁC přes zadek.

A pokud jde o sourozenecké vzájemné "škodění" tak by mě hlavně zajímalo proč... Např. pokud žárlí, nebo si vynucuje pozornost, tak to každý plácanec spíš zhorší ~d~
 Eliška Junková 


Re: Děs 

(15.9.2009 15:04:30)
no právě - dělá to i když jí naplácáš! já vzdala plácání u syna po krátké zkoušce, prostě naprosto bez žádaného efektu. taky má mladšího sourozence, 5 měsíční ségru, a taky na ni nebývá někdy zrovna milej. ale když mu natluču, tak vím, že si to vybije právě na ní, protože ona je slabší než on, stejně jako on je slabší než maminka!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
to je přece pekelnej model ~q~
a to kluk ještě 2 roky nemá, takže podle autorky článku na něj přece nic než naprdel neplatí, že... ~a~
co mám vyzkoušeno že funguje nejlíp, tak je pomazlení. prostě mi tím dává najevo, že si ho všímám míň než potřebuje! blbý, protože rozkrájet se zatím neumím, ale prostě se snažím. plácnout je táááááák jednoduchý...
 Honzíkova máma 


Re: Děs 

(16.9.2009 14:43:41)
Evo, mám navlas stejnou zkušenost. Nešlo o sourozeneckou žárlivost, ale o žárlivost na malou dceru kamarádky, která s námi nějakou dobu žila. Dokud jsme bili a napomínali, nic nepomáhalo. Tak jsme zkusili změnit strategii. Mému synovi (v té době 2 roky) nešlo o to, aby mladší kamarádce (v té době necelý rok) opravdu ublížil, ale aby přišla naše reakce. Jakmile jsme přestali na jeho ošklivé chování reagovat a malou poté, co jí ublížil, jen vzali do náručí, odnesli jinam, podali jí jinou hračku, přestal s ubližováním postupně (asi za 2 dny) i on. Byl z naší "nereakce" nejdřív dost vyjevený, očekával hubování, a ono nepřišlo. Od té doby si malé kamarádky většinou nevšímal, později se přidalo to, že jí občas podal hračku, pohladil nebo přišel říct, že malá něco potřebuje. Za zkoušku to stojí. Možná, že u vás bude fungovat něco úplně jiného, ale chtěla jsem ti povědět, jakou zkušenost mám já.
Chce to často zatnout zuby, protože vidíš, že toho mladšího to hodně bolí nebo že to bylo opravdu nebezpečné, ale chce to vydržet a nereagovat. Maximálně pohledem, že tě to opravdu mrzí.
Tak hodně štěstí!
 Nítěnka 


Re: Děs 

(15.9.2009 14:30:50)
to je jasný, že napřed vysvětlím, proč je to nebezpečné.
A aspoň naše dítě rozhodně nereaguje tím, že by to příště dělala tajně abych to neviděla.
 Aneka_ 


Re: Děs 

(15.9.2009 14:34:58)
Nítěnko - zatím.
 Aneka_ 


Re: Děs 

(15.9.2009 14:14:46)
PS: Evo, když se vzteká a že se moje dcerunka dokáže někdy ukázat(né často pravda-sporadicky) nevysvětluji nic - stejně v té chvíli neposlouchá. Jediné co dělám je, že ji odtáhnu, odnesu či jen podržím tak, aby nerušila okolí a neublížila sobě sama. Až se vyvzteká(i 30 minut) uklidní se a pak obvykle chce to, kvůli čemu histerák dostala. Nedostane to,ale na další vztek už nemá (obvykle)sil a může začít fáze vysvětlování~t~
 Nítěnka 


Re: Děs 

(15.9.2009 14:27:11)
Když se vzteká, tak taky nic nevysvětluji, teprve až se uklidní. Jenže ona dovede s malými přestávkami ječet i dvě hodiny.
 marketa 
  • 

Re: Děs 

(15.9.2009 15:19:16)
co me pomohlo zkratit hysteraky -
1-pockam nez prejde nejhorsi bes a jsem ticho.
2-reknu - vidim, ze moc chces ...
3-odmlcim se a cekam jestli me slysela, pokud ne, zopakuji, vidim, ze moc chces ...
4-reknu - je opravdu skoda, ze to neni mozne, vid. tak moc to chces.
5-az pak vysvetlim. ale vetsinou neni treba. moc dobre vi, proc nesmi behat na ulici, sahat na sporak, nuz, kopat pri prebalovani, plivat po stole jidlo atd. neni blba.
 Žžena 


Re: Děs 

(15.9.2009 14:25:32)
Naopak,
vztekající se dítě berem jako dítě a jsme si vědomi toho, že ono (narozdíl od nás, dospělých) ještě neumí regulovat svoje emoce a předvídat.
Jako dospělého ho chceš brát Ty, tj. zpracovat jej co nejdřív tak, aby se nechoval jako dítě.
A znovu opakuji, že těžistěm toho, o čem se tu bavíme, je předcházení krizovým situacím, ne nekonečné vysvětlování.
 marketa 
  • 

Re: Děs 

(15.9.2009 15:11:57)
co je spatneho na valeni po zemi a kriku? (krome toho, ze to v panelaku rusi sousedy).
pokud pri tom nerozbiji veci a netluce lidi a zvirata, tak prosim, at se vydovadi. pockam a jsem naprosto v klidu. opravdu.
nejak sve emoce nad tim, ze neco nesmi musi dostat ven a klidneji to zatim neumi, protoze mu treba chybi slova a argumenty.
 BlackyCatt 
  • 

Re: Děs 

(15.9.2009 20:10:06)
Tady nejde o to, že dítě dostane proto, že dělá něco, co je pro něj nebezpečné. Tady samozřejmě domlouvám a vysvětluji. Ale pokud mu říkám, nebouchej autíčkem do okna, řeknu třikrát a on to s úsměvem dělá dál, co bys udělala?!
 Bumbi&05,08,10 


Re: Děs 

(15.9.2009 20:15:47)
vzala bych mu to autíčko, co jiného?
 BlackyCatt 
  • 

Re: Děs 

(16.9.2009 19:09:04)
Cha cha ~t~ To myslíš vážně? Vezme si jiné, v lepším případě. Také už to zkoušel paličkou na maso. Máme žít v prázdném bytě, aby neměl čím bouchat do okna? Asi jednodušší a výchovnější je zdůraznit, že do okna se opravdu nebouchá. Ničím!!
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Děs 

(15.9.2009 20:23:05)
"Autíčko je na hraní, na ježdějí po zemi. Do okna se s ním ebouchá. Jestli chceš bouchat do okna, můžeš třeba polštářem."
 Natanela 


Děti a výchova 

(15.9.2009 9:51:31)
Tubifex, souhlasím s tím, že jedině, když se člověk postaví na správný a pevný základ, může prožít trvalý úspěch.
Co se týče výchovy jsem zastáncem, že děti musí být v první řadě naplněné láskou a teprve potom kázněny. Dítě, které má totiž prázdnou tzv. citovou nádrž, může zlobit hlavně z tohoto důvodu. Naše děti mají také dost času se rozhodnout, zda budou pokračovat ve špatném chování a nebo se rozhodnou jít tou správnou cestou. Když nepoleví a pokračují ve své vzpouře jsou různě potrestaní. Máme doma pravidla, aby děti věděly, co je to špatné chování a proč je špatné. Sami tedy už ví a nebo po upozornění si vzpomenou, že se nám toto chování nelíbí a sami se mohou rozhodnout čemu dají přednost.
Možná to zní krkolomě, ale v praxi to funguje dost dobře. Hlavně odpadá u dětí pocit, že byli potrestané neprávem. Ale hlavně znovu zdůrazňuji, že prvotní na co se zaměřujeme je jejich potřeba cítit a mít lásku druhého člověka, pak k vyhroceným situacím dochází opravdu velmi zřídka.

V Bibli je napsáno, že láska přikryje množství hříchů a já tomu opravdu věřím, když si sednate k dítěti, které má zrovna "svůj" den a proberete to s ním a ubezpečíte ho, že ho máte opravdu rádi, většinou je po problému. U nás to alespoň, tak funguje.
 Anadar 


Jak je to všechno složité... 

(15.9.2009 10:17:08)
Taky jsem měla spoustu knížek.Vzala jsem si z nich to,že se děti mají hlavně milovat a má se jim věnovat hodně času.Taky,že se vychovává osobním příkladem a odměna je více než trest.Když byli kluci malí,občas jsem jim nějakou stříhla-když mne vytočili příliš.
Teď jsou to velcí kluci,snadno mne přeperou a z kvartálního plácnutí je kvartální vynadání.
Ze zákazů mne vyléčila jediná akce:snažila jsem se motivovat staršího,aby se lépe učil,pod pohrůžkou,že mu přestanem kupovat drahý časpopis Level.Nezlepšil se,časopis jsme přestali kupovat a nic se nestalo.

Starší je za pubertou ,mladší pomalu končí.Největší poklona byla od kolegyň,které se divili,jak ta puberta prošla,aniž by bylo nějaké vzrůšo.

S výchovnými zásahy je lépe šetřit.Nekonfrontovat kvůli pitomostem.Brát je vážně.Spíš přihlížet a směrovat než přikazovat.
Milovat je,věnovat se jim,myslet na ně a chovat se slušně.Oni to pochopí.

 Žžena 


A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 10:41:24)
Že kdo nebije, týrá dítě psychicky...
Že kdo nebije, má doma anarchii a dítě nevychovává vůbec...
Že když dítěti neplácneš, musíš dvě hodiny vysvětlovat a to je k ničemu...
Opravdu nemáte matky jiný argument?
 adelaide k. 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 10:52:11)
Žženo, a ještě moje oblíbené klišé o životunebezpečných situacích (vbíhání do silnice), kdy to bez plácnutí prostě NEJDE!!!
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 10:52:51)
Zkusenosti?...~;)
 Žžena 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 10:57:45)
Jo Honzo, zkušenosti jsem zapomněla:
Mně taky mlátily a koukejte, jaký ze mně vyrostl bezva člověk.
nebo
Staršího jsme taky plácali, tak nevím proč bysme mladšího neměli.
Ano, ty zkušenosti, ty taky stojí za to.
Máte někdo zkušenost s NEPLÁCÁNÍM?
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:02:08)
Ale prdlajs. Myslim vlastni zkusenosti. Prece nejsme opice, abychom opakovali neco, co delaji jini. Proste vlastni zkusenosti s ruznymi metodami. Na jednoho plati to, na jineho ono. Nekdy staci huknot, jindy zase tuknout... Mame zatim tri deti a stale sbirame dalsi zkusenosti... Zavidim vsem (a preju jim to!), kterym to jde po dobrem. Nam se to vzdycky nedari...
Toz tak zzeno, s dvojitym z. To ja jsem muz s jednoduchym...~;)
 adelaide k. 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:04:45)
Honzo, opravdu máš zkušenost s pozitivním výchovným efektem fyzického trestu?
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:10:23)
Mam zkusenosti s pozitivnim efektem fyzickeho trastu, jakoz i s negativnim efektem fyzickeho trestu. Mam zkusenosti s pozitivnim efektem nefyzickeho trestu, jakozto i s negativnim efektem nefyzickeho trestu...~x~
Toz uz me tady tak psychicky netyrej, prosim...~x~
 Žžena 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:12:35)
A zkušenost s výchovou jinou než trestající nemáš...
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:14:33)
Milujici? Je to ono? A omlouvam se, ze nejsem dokonaly... Nejsem, i kdyz se snazim. Fakt...
 Žžena 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:17:18)
Nikoli.
Opakem "trestající" není "milující". Když se podíváš na místní plácače, svorně Ti budou tvrdit, že plácají z lásky ~d~
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:24:31)
Jezkovy voci, ty dokonala zzeno s dvojitym z, proc mi vkladas do klavesnice myslenky, ktere jsem nenapsal? Neustale davas ma vyjadreni do protikladu... Ale proc? Trestat neni antonymum pro milovat. Chovas se stejne, jako militatni vegetariani. Myslenka vegetarianstvi je jiste dobra, ale zpusob, jakym je nekdy podavana, ji degraduje na nejakou ulitlost.
 Žžena 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:29:23)
Honzo,
já pořád nevím, kde píšu, že jsem dokonalá. Můžeš mne citovat?
Nevkládáš náhodou Ty mně něco co jsem nenapsala?

Proč Tě tak dráždí můj nick? Měla bych se jmenovat "Kytička" nebo "Jiřinka + 4/07"?

Já jsem nepsala, že trestat je antonymum pro milovat. Já jsem se Tě ptala, jestli máš zkušenost s jinou výchovou než trestající. Ty jsi odpověděl milující.
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:47:01)
Kde jsi napsala, ze jsi dokonala? Opravdu mohu citovat? No napriklad hned v reakci na mou odpoved: Milujici...

Cituji:"Když se podíváš na místní plácače, svorně Ti budou tvrdit, že plácají z lásky".

Chces tvrdit, ze se touhle vetou nevymezujes od "pritomnych" placacu? Nerikas tim, ze oni umi jen placat, zatimco ty to umis i bez toho?

Ano, vychova bez fyzickych trestu a psychickeho tyrani je cil vetsiny z nas. Me drazdi pouze to, jak (a prosim Te, netvrd mi, ze ne, protoze podprahova manipulace z toho cisi. Bud mas psychologicke vzdelani a nebo si hodne sebevedoma osobnost) tady vsechny ostatni, kteri nevidi vychovu tak cernobile, odsuzujes.

Zrovna taky bych mohl citovat tva slova o klise... Jaka je u Tebe hranice mezi klise a argumentem?
 Žžena 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:54:56)
Píšeš:
Cituji:"Když se podíváš na místní plácače, svorně Ti budou tvrdit, že plácají z lásky".

Chces tvrdit, ze se touhle vetou nevymezujes od "pritomnych" placacu? Nerikas tim, ze oni umi jen placat, zatimco ty to umis i bez toho?

Neříkám. Prostě jsem napsala, jak to je. Každý rodič, i plácající i neplácající, své dítě miluje a vychovává jak nejlíp umí. Osobně necítím žádnou zášť vůči Tobě ani vůči mamině co tu napíše že plácne dítě když něco dělá. Ale nebudu tady za to chválit, no ne? Upozorním na to, že existuje i jiná cesta.
Vidění výchovy "buď můžu plácnout, nebo dvě hodiny planě kecat, což je bez efektu" podle Tebe černobílé není?

Co Tě prosím na mně tak dráždí?
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 12:01:55)
Kdybys to hned na zacatku napsala takhle, urcite by me to tak nedrazdilo. Vzpomen si:

" A opět jedno velké KLIŠÉ
(15.9.2009 10:41:24)
Že kdo nebije, týrá dítě psychicky...
Že kdo nebije, má doma anarchii a dítě nevychovává vůbec...
Že když dítěti neplácneš, musíš dvě hodiny vysvětlovat a to je k ničemu...
Opravdu nemáte matky jiný argument?
"

Nepripada Ti to provokativni a jednostranne? Toz tak.
 Žžena 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 12:21:48)
Honzo,
Tebe dráždím já (proč už jsme si vyjasnili, ale toto je asi můj způsob komunikace, já připouštím, že ne každý umí chytat moje smeče) a mne strašně dráždí (ano, přiznávám) ty věty, které jsem vypsala ve svém úvodním příspěvku. ~d~
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 12:45:39)
Good...~x~
 Nítěnka 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:19:16)
také mám různé podobné zkušenosti.
 Žžena 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:08:17)
Honzo,
já skutečně nevím o jediném člověku, který by praktikoval "respektující" přístup třeba u prvního dítěte nebo dvou a pak u třetího prohlásil "no tohle prostě řezat musím".
Když plácání člověk bere jako jeden z vhodných a správných modelů, tak je jasné, že si najde situace, kde mu plácnutí přijde jako adekvátní řešení.
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:12:43)
Zato ja znam spoustu velkohubych chytraku, kteri maji problem sami se sebou...~;)
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(16.9.2009 0:23:36)
Žženo - tak tě uklidním: moje maminka praktikovala "respektující výchovu" u všech svých dětí. Jsme 4....
Já dostala v životě jen 2x a to jednou od táty "přes hubu", když jsem (bylo mi asi 12) byla přechytralá a drzá na cizí paní a jednou od mamky, kdy jsem jí ve 14 lhala. A v obou případech JSEM VĚDĚLA už tehdy (a dnes vím ještě lépe), že to bylo na místě. Ségra nevím, ta byla poddajnjší, ta asi nedostala nikdy, bráchové možná od táty.
Po té, co odchovala maminka "bez bitíů své 4 děti, začala se starat o vnoučata. Má jich (tedy bohužel měla jich) celkem 8. Na první 4 fungovala její klidná a mírná, ale důsledná výchova, u pátého - mojí mladší dcery - bohužel bez "jedné přes zadek" nepochodila ani ona.... A ejhle, další tři vnučky po Anince zase "šly" bez plácanců.
Takže: pokud to jde a lze bez jakéhokoli bití, je to dobře. Ale jsou někdy situace a děati, kdy to prostě nejde.

Simča

PS.: Rozhodně nehovořím o bití v afektu, kdy dospělý mlátí hlava nehlava, nehovořím o bití klacky, řemenem a pod. Jde o plácnutí na zadek či přes ruku rukou. O plácnutí po několikerém varování, o plácnutí zdůvodněné a předem avizované....
 Žžena 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:05:12)
Jo a ještě jsem zapomněla na "Na západě děcka nebijou a kamarádka co tam byla dělat au-pair říkala, že jsou to teda hrozní hajzlíci."
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:07:42)
Coz je mimichodem pravda!~t~ Mam tam par znamych s detmi...
 Žžena 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:11:07)
Honzo,
a co ti dospělí, kteří z těchto dětí vyrostou? Já tedy mám taky známé i s dětma, a musím říct, že to co z těch "malejch parchantů" vyroste, jsou vesměs sebevědomí slušný lidi.
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:18:57)
Jiste jsou mezi nimi i slusni lide, i kdyz "vesmes" (coz znamena "vsichni") bych se pouzit neodvazil...

Takze jeste jednou. Ja nerikam, ze byt je spravne. Ale nezlob se, ze zkusenosti neverim lidem, kteri si zakladaji na tom, jak oni jsou spravni.
 Žžena 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:33:30)
Opravdu nevím, kde v naší předešlé rozmluvě argumentuju tím, že jsem správná (dokonalá atd.).
Argumentovala jsem, to ano. Ale nikoli sebou. Toto spíš vypadá, že Ty nemáš na to co říct, tak se do mne chceš aspoň navézt.
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:57:43)
Neargumentujes. Manipulujes.
Jeste jsem se chtel zeptat, kolik let zkusenosti mas s vychovou vlastnich deti? A jestli znas nekoho, koho rodice nekdy placli a je z nej sebevedomy slusny clovek? A jestli znas nekoho, koho nikdy neplacli a je to gauner? A co z toho plyne? A jestli jsem zavrzenihodny, jestli nejake sve dite placnu?
 Žžena 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 12:12:43)
Jistě že znám někoho, koho rodiče někdy plácli a je z něj sebevědomý slušný člověk. Stejně tak jako znám někoho, koho rodiče nikdy neplácli a je z něj sebevědomý slušný člověk.
A gaunerů osobně moc neznám, takže tam soudit nemohu. Každopádně co pamatuju třídní "hajzlíky" ze ZŠ, rekrutovali se z dětí bitých doma jak žito. No a jsou z nich slušní dospělí. Jaká je podle Tebe definice gaunera? Dítě co nosí domů samé poznámky za nekázeň? Člověk co sedí v lochu za ozbrojenou loupež? Člověk co škodí svému okolí, ale "v mezích zákona"?
Nejsi zavrženíhodný, jestli nějaké své dítě plácneš. Je to Tvoje dítě a já nemám nejmenší právo nějak měnit Tvoji výchovu. Vše co k tomu říkám je, že jsou i jiné cesty než fyzické tresty nebo psychické vydírání.

Ona totiž ta problematika nestojí tak, jestli "bitím vychováš slušného člověka" nebo ne. Nebo jestli z nebitých dětí rostou slušňáci či vyčůránci.
K jednomu cíli vede víc cest. Slušný člověk může být i z dítěte bitého i nebitého, a podle mne osobně s naprosto stejnou pravděpodobností. Ale co je jiného, je právě ta cesta, to dětství, vtah rodič/dítě.
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 12:41:39)
Nezacala jsi nelepe, zkoncila jsi dobre. Vidis, ze to jde i be "nasili"...~o~
 Blanka 
  • 

Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:34:08)
Někdy z nich taky vyrostou ti " dospělí ", co si v osmnácti nepřejí, aby škola podávala rodičům, kteří jim ta studia platí, informace o prospěchu, že ? Mám kamarádku, která má takovou zajímavou odpověď pro svoje, teď už téměř dospělé dcery : " Dokud si dáváš nohy pod můj stůl, tak budu vědět, co se děje ve škole, kam jdeš, kdy přijdeš a tak ", určitě se zas někdo ozve, že je to hrůza, ale mně to tak úplně od věci nepřijde, podotýkám, že holky jsou naprosto v pohodě, s rodiči mají bezvadný vztah a rozhodně to nejsou nějaké zakřiknuté puťky.
 Žžena 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:37:06)
A takoví z bitých dětí ale zajisté nevyrostou, že?
Dítě co bylo bité vždy vyroste ve slušného člověka...
 Blanka 
  • 

Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:40:13)
Ty máš opravdu dar vše převracet, to tady přece nikdo netvrdí, jen si myslím, že přílišná demokracie ve výchově nemusí být vždy pro dobro věci.
 Aneka_ 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:42:40)
Blanko AD - co z nich vyroste: mám sousedku co má hodně dětí. Nemá problém ztřískat. Je jedno zda dcery nebo syny. "zaslouží" -dostane. Dva nejstarší kradou, od 13 let(asi tak) jsou věčně na úřadě,nyní jsou tu policajti jako na služebně - poslední výkřik 16ti letého hajzla -výchovně bitého podotýkám - je vloupačka v okolí. Nejstarší dcera má "jen" pár krádeží v Tescu a nyní je klid - malí jsou zatím malí. To je rodinka.Kde udělali chybu? Málo bili - ne, je to výchovou - né bitím.
 Blanka 
  • 

Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:44:58)
Samozřejmě výchovou, já taky nepamatuju, že by kamarádka děti bila, o tom tady nebyla řeč, jenom o tom, že když se s dětmi příliš diskutuje, nemusí to být někdy úplně to pravé.
 marketa 
  • 

Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:46:09)
ono jde ne jen o to co rikas, ale i jak to rikas.
 Arónie 


Přílišná demokracie? Příliš se diskutuje? 

(16.9.2009 11:11:48)
Demokracie (a respekt) ze své podstaty podle mě buď je nebo není. (Což neznamená, že nikdo nedělá chyby.) A kdo by měl tedy rozhodovat o tom, že se diskutuje příliš?
 marketa 
  • 

Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:45:02)
tobe by se libilo, kdyby s tebou nekdo mluvil takhle ponizujicim zpusobem? me ne. asi bych rekla, ze si ty nohy dam tedy pod jiny stul, zabalila bych si do batohu obleceni a sla bych, nebo bych se toho aspon nemohla dockat. moje komunikace s rodici by se pak omezila na nutne minimum.
trest je nesmysl. copak nestaci samotny dusledek nerespektovani pravidel? loudas se s veceri, mytim, oblekanim pyzama ... dusledek, neni cas precist pohadku. neni to trest, ale dusledek.
nemas uklizeny pokoj, ok, tak nemuzes jit ven. ja si taky nejdu cist, kdyz mam v kosi hromadu pradla, na zemi prach a ve drezu nadobi a dve hodiny casu na to s tim neco udelat.
 kreditka 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:47:01)
Tak než bych šla přenocovat pod most, tak to bych raději pravidla respektovala ~j~
 marketa 
  • 

Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 12:15:18)
a neni lepsi podat ta pravidla tak, aby to neponizovalo?
kdyz ponizujes a pouzivas moc, nemuzes ocekavat, ze se ti dite jednou v puberte bude sverovat. nerku-li v dospelosti. jo, bude pravidla respektovat, ale ne proto, aby vse fungovalo a rodina byla spokojena a vsem se dobre zilo, ale ze strachu z trestu, ponizeni, citoveho vydirani.
 kreditka 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 12:46:42)
A proč si myslíš že plácnutí dvouleťáka ponižuje?? Puberťáka možná, ale dvouleťáka???
 zuzini 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 13:19:32)
A proč myslíš, že ne?
Já si doteď pamatuju, jak mi bylo, když mě máma coby 2-4leté dítě bila. Pamatuju si vlastně pocity ze všech situací, při kterých jsem dostala a není to moc příjemné.
 Nítěnka 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 13:24:52)
A není to spíš tím, že tě bila i později nebo tě bila ve vzteku a bez vysvětlení, bez varování?
Podle mě, když dítěti řeknu, aby něco nedělalo , jinak dostane - a ono to udělá (nebo to nepřestane dělat, to podle toho, co), tak je plácnutí přes zadek jenom následek neposlušnosti.
 Žžena 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 13:36:26)
Nítěnko,
na tuto situaci se dá nahlížet i tak, že Ty dítěti dáváš na výběr: 1) buď to nedělat, nebo 2) dělat to a dostat na zadek. Tím mu říkáš, že dělat to může, když unese následný výprask. Dítě to plácnutí na zadek nemusí brát jako následek neposlušnosti, ale jako bohužel nepříjemný průvodní jev něčeho, co jsem se rozhodl, že chci dělat, a pokud to chci dělat a překousnu bolest (nebo to dělám příště nepozorovaně), mohu to dělat dál...
Podle RaR třeba plácnutí na zadek není NÁSLEDEK ničeho, protože s tím nesouvisí. Když se nenajíš, máš hlad. Když se neoblečeš, je ti zima. Když jsi zlá na lidi kolem sebe, nechtějí se s tebou pak kamarádit. To jsou následky plynoucí z daných předpokladů. Ale plácnutí na zadek z toho neplyne. Plácnutí není následek neposlušnosti, je to způsob, jakým rodič řeší situaci, u ktré neví, co by dělal jinýho ~d~
 Nítěnka 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 13:50:34)
A když ti udělám rýhy do zdi nebo vběhnu do silnice nebo div neopařím bratra tak co?
 Aneka_ 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 14:05:35)
Nítěnko - když udělá rýhy do zdi a pak dostane, příště je udělá(bude-li chtít) tak, aby jsi to neviděla, tedy aby nedostal. Vběhnutí do cesty - udělám to tak, aby nevběhlo a když vběhne, plácnutí není vysvětlením, proč se tam neběhá, jen zase příště, bude-li chtít vběhnout, vběhne tam tak, aby jsi to nepostřehla, což je horší, al logické - posledně mne maminka chytla a dostal jsem a tak mne nyní chtit nesmí, abych nedostal - tohle je daleko horší řešení, nemyslíš?
Ty dáváš rovnítko mezi " "na zadek" a "uvedoměním si chyby", ale zkus ho dát mezi "na zadek" = "příště to udělat nenápadněji".
 Eva 
  • 

Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 14:10:15)
Milá žženo, sledovala jsem diskuzi, i tu s Honzou, který Tě celkem s klidem a nadhledem "převálcoval". Nicméně jsi neodpověděla, kolik tedy dětí jsi sama vychovala!! Dle zkušených a osvěcených názorů bych to tipla od 3 výše. Navíc je Tvé převracení a překrucování již napsaného, dle toho, co Tobě se hodí do krámu velmi očividné.
 Bellana 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 14:45:37)
No vidíš, Evo, mně zase přišlo, že Žžena vcelku s přehledme převálcovala Honzu ~t~
A myslím, že počet vychovaných dětí sám o sobě není patent na umění vychovávat...
 Žžena 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 14:48:24)
Bellano,
tak moje slovo tady nemá žádnou váhu (žádné překvapení), tady platí, že čím víc děckám jsi dal na p.del, tím relevantnější a platnější jsou Tvé výchovné zkušenosti ~d~
Kdo vychová dítě bez bití, jako by žádné neměl.
 Eva 
  • 

Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 14:49:30)
Je to věc názoru- a pohledu. A- ano, myslím si, že když už si někdo pořídí dobrovolně a rád 3 děti tak si musí být jistý, že je zvládne vychovat!
 adelaide k. 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 14:51:44)
Evo a na dvě děti může být úplnej debil, nebo na jedno a na dvě už musí mít aspoň půl mozku?

Mmch, co je to "zvládne vychovat"?
 Žžena 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 14:54:49)
Já myslím, že tím Eva chtěla říct, že matka s takovými zkušenostmi jako je ona už přece VÍ, že řezat děcka je potřeba a nutnost. To si jen jednomatky či maximálně dvojmatky bláhově myslí, že to jde i jinak.
 Eva 
  • 

Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 14:59:59)
Jsi drsoň. Fakt jsi mě dostala. Opět mi vkládáš do úst něco, co jsem nenapsala. V žádném případě matky se dvěma, či jedním dítkem nesnižuji. Pouze jsem měla na mysli, že Honza 3 děti má a asi ví, o čem je řeč, co se výchovy týče! Nazdar, zavání to tady honbou na čarodejnici, která od rána do večera mlátí chudáka dítě... jste již v diskuzích a převracení argumentů a vkládání nemyšleného do vět velmi zběhlé. Mějte se úžasně, Supermatky.
 Žžena 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 15:01:19)
A když už člověk nemá nic jiného co by řekl, aspoň si plivne a tu druhou utře, že je Supermatka ~R^
 Bellana 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 15:02:59)
Já teda moc nechápu, proč by měl ten, co má tři děti vědět o výchově apriori víc než třeba dvoudětný rodič.
Asi jsem Supermatka, co pomalu chápe...
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 15:59:51)
Belano, Ty jsi supermatka, ja zase superplacka. To, jak me zena prevalcovala. I kdyz si nejsem uplne jisty, ze tady jde zrovna o tohle...~w~
 zuzini 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 16:01:25)
Superplacka ~t~
 Bellana 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 16:01:41)
Superplačka? ~j~
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 16:08:18)
No, jako placka uz bych toho asi moc nenaplakal... Ale myslim, ze placka s hackem nejsem. I kdyz nekdy bych teda brecel. Napriklad, kdyz se misto diskuse snazi jeden druheho prevalcovat. To mas, jako v manzelstvi (partnerstvi). Takova pseudodiskuse je uplne na prd a nestastni jsou z ni nakonec vsichni.
 Bellana 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 16:15:32)
Honzo, souhlas. Pokud někdo jako argument používá to, že se mu nelíbí oponentův nick, je to tak nějak... ehm... k pláči ~t~
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 17:17:47)
No, to jsi to bud spatne pochopila a nebo proste jen provokujes... Ale to je jedno. Ja mam doma 4 zenske, takze tento zpusob komunikace dobre znam...~y~ Cau.
 Bellana 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 17:19:56)
Na ja, Honza má doma 3 děti, tudíž je expert na výchovu.
Honza má doma 4 ženy, tudíž je expert na komunikaci s opačným pohlavím.
Jo, není nad osobní zkušenost ~t~ Honzo, máš recht. Válcuješ to tady. S přehledm ~j~
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 17:30:55)
At zije demagogie. Pokud jde o zkusensti s komunikaci, reaguje pouze a jen na Tebe. A jak uz jsem se tady zminil drive, nemam potrebu kohokoli valcovat. A pasovat se na experta uz vubec ne. Nezlob se, ale svou histerickou reakci potvrzujes mou sokromou (neexpertni) hypotezu o zenskem zpusobu komunikace... Takovych vystupu uz jsem zazil ~o~ (ale nastudovane to nemam. Jen zazite)... Takze se uklidni, polib manzela a vez, ze vas mame radi takove, jake jste...~x~
 Bellana 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 17:35:09)
Honzíku, nebuď hIsterka :-) Klííd, dýchej, vždyť to snad znáš, ne? Ženské... co ti mám povídat ~t~ Od člověka s tvou zkušeností bych čekala úplně jinou reakci.

 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 17:36:22)
~d~
 zuzini 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 15:30:23)
Supermatka ~t~

Čekala jsem, kdy tento pojem někdo vytáhne. Většinou se to stává, když dojdou argumenty.
 Bellana 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 15:01:57)
Žženo, myslím, žes to rozklíčovala správně ~t~ Jen bláhová prvomatka se může domnívat, že to jde i bez plácání.
Kdo plánuje tři a více dětí, musí být připraven, že metlička nebude zahálet ~t~
 zuzini 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 15:25:53)
Určitě to tím není. Nebila mě ze vzteku, vždy to bylo za něco, co jsem nesměla dělat. Takže důvod, proč sahají po tělesném trestu někteří zde diskutující.
 Petra Neomi 
  • 

Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 15:39:11)
Co jsem cítila ve dvou letech si nepamatuju, ale docela jasně si pamatuju, že jsem si jako dítě říkala, že rodiče nemají žádné právo mě omezovat :)(Nebili mě, aby nedošlo k mýlce), špatně jsem snášela i jiná mocenská řešení. U takových dětí je nějaké plácání zcela kontraproduktivní, řešením je dát jim nějakou zodpovědost. Ne dvouletým, samozřejmě, ale pětiletým klidně.
 Arónie 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(16.9.2009 11:24:16)
Jsem přesvědčená, že i dvouletému (a mladšímu) dítěti můžeš dát nějakou zodpovědnost. I úplně malým dětem můžeš dát možnost o něčem se rozhodnout a pocítit důsledky svého rozhodnutí - co je to jiného než zodpovědnost?
 Czeperka 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:48:41)
Markéto a vidíš, v tom je rozdíl.

Já si klidně jdu číst, i když mám hromadu prádla na žehlení. Je to o prioritách... A někdy si zase nejdu číst, dokud nemám vygruntováno. Je to ale o tom, že si to rozhodnu já sama. A navíc jde o prkotinu, tak proč mám řídit činnosti tomu dítěti? T

 Blanka 
  • 

Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:50:05)
Mně to nepřijde ponižující, vztahy v té rodině jsou naopak úžasné, ale myslím si, že trochu té převahy ze strany rodičů je potřeba. Syn teď chodí do osmé třídy a přála bych ti někdy poslouchat rodiče dětí, které mají ve škole problém s respektem k učiteli, jejich děti jsou přece osobnosti a za všechno může učitel.
 Petra Neomi 
  • 

Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:19:58)
Tedy, já znám i pár hajzlíků, které rodiče normálně plácaj :)
 Blanka 
  • 

Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:22:34)
No, popravdě řečeno mám nepřímou zkušenost s neplácáním u známé a pokud nechci být netaktní, když přijde s dětmi na návštěvu, tak po jejich návštěvě a výchovných metodách můžu gruntovat. Samozřejmě i u svých dětí respektuju, že¨jsou osobnosti, ale když dvouleté dítě plácnu přes ruku, protože sušenka se po zemi opravdu neplive a nerozmatlává, tak si to pamatuje. Děti jsem občas plácla, za což se vůbec nestydím, dneska jsou už relativně velké a nemáme problém, samozřejmě už víc řešíme domluvou, nebo spíš dohodou.
 Rapiti 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:24:29)
Teda, moje kamarádky vesměs neplácají a děti nám žádné sušenky po koberci nepatlají. Normálně berou na vědomí, že se jí u stolu a ne v obýváku na koberci.
 Blanka 
  • 

Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:27:04)
No jo, protože jsou tak zvyklé jíst i doma, ale tyhle se prostě jinak nenají, říká známá, asi za nima běhá, já nevím, každopádně je přesvědčená, že děti si samy vyberou, jak se nají. No nářez.
 Rapiti 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:32:20)
Blanko, ale problém není v tom, že děti neplácá, ale v tom, že je prostě nevychovává, to je přeci rozdíl. Mně připadá normální vysvětlit dětem, kde se může jíst a proč jinde ne. Hodně v tomhle děti pochytí spíš v kolektivu ostatních dětí. To s tím kobercem se naučily v MC, tam se do herny s jídlem prostě nesmí a platí to i pro dospělé a ty dvouleté děti samy hlásí, když tam někdo nějaké jídlo nebo pití přinese, dobře si uvědomují, že někdo porušil pravidla a to se nemá.
 Blanka 
  • 

Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:35:48)
No jo, ale tohle je právě jedna z těch co vysvětluje, vysvětluje a vysvětluje.
 Aneka_ 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:37:21)
musí vychovávat a vysvětlovat, nejen to jedno.
 Žžena 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:38:18)
Blanko, jde o to CO vysvětluje. Možná zrovna toto dětem nevysvětlila. Nasvinit na koberec Ti mohou i plácané děti, pokud dosud nedostaly na p.del za to, že někde nadrobily...
 Rapiti 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:47:55)
Vysvětluje a vysvětluje. Z pohledu dítěte možná jen tak naplano pindá. Zrovna problém se sušenkou na koberci bych řešila jednoduše:
1. řeknu dítěti, že na koberec jídlo nepatří, jíme u stolu
2. když to ignoruje, vezmu dítě za ruku a odvedu ho ke stolu, a zopakuju, že jíme u stolu
3. když odnáší sušenku opět na koberec, udělám bezpečnostní opatření, tj. sušenku zabavím a oznámím dítěti, že až si ji bude chtít sníst, tak může, ale u stolu.

Opatření není trest. Opatření je něco, z čeho dítě vidí jasný smysl a neponižuje ho to.
 Blanka 
  • 

Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:53:38)
A tady si právě myslím, že už ta demokracie ve výchově došla dost daleko, nevím jak ponížené si připadá dvouleté dítě, když ho maminka plácne za určitou věc. Samozřejmě u starších dětí bych tento pocit chápala, s těmi už to můžu normálně vyřešit slovně.
 Rapiti 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 12:01:12)
Blanko, ty to nazýváš demokracií z ohleduplnosti ke své kamarádce. Ale přiznejme si to, to je spíš anarchie. ~;) Myslím, že si rozumíme, není možné nechat děti dělat všechno, co je napadne.
 Blanka 
  • 

Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 12:48:42)
Rozhodně bych to nenazývala anarchií, nejsem člověk, který má na jiného pěkný názor jenom proto, že s ním kamarádí, ale prostě tu rodinu znám, pokud se to napíše asi to vyzní divně a celá ta myšlenka je od kamarádky samozřejmě dětem podávána jako lehká nadsázka, ale zse se nikdy nestalo, že by se holky neozvaly, že se někde zdrží a za sebe můžu říct, že bych byla moc ráda, kdybych jednou měla se svými dětmi tak pěkný vztah, jako funguje právě v této rodině. Myslím ale, že jsme na dobré cestě a to občas nějaký zákaz použiju.
 Rapiti 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 16:57:05)
Blanko, já reagovala na ty sušenky, nějak jsme se v té diskusi zamotaly.
 Aneka_ 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:34:34)
Blanko - tohle ale není o plácání/neplácání, tohle je o tom, ře ta mamina nezavedla doma vůbec žádný řád. Je jí lhostejno, co děti dělají. Má dcera je držena docela zkrátka, ale není bita a jen minimálně jinak trestána(nemá večer pohádku)a přesto mám u ní respekt. A to není anděl - není ani divoch, ale ráda si dokáže bránit své.
 Blanka 
  • 

Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:39:05)
Já vím, že ano, rozhodně tady nepropaguju bití dětí, jen si myslím, že někdy je to účinnější než sto domluv.
 adelaide k. 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:01:46)
Honzo, zkušenosti s čím? S anarchií při neplácání? S dvouhodinovými přednáškami a následně deprimovaným dítětem?
 Czeperka 


Re: A opět jedno velké KLIŠÉ 

(15.9.2009 11:18:11)
Neplácám, nebiju.

Dceři je 14, synovi 3,5. Oba jsou v pohodě. S dcerou mlátí puberta, ale dá se s ní domluvit. Domluvit, myslím domluvit - ne citově vydírat.

Syn je rarach, ale beru ho tak, že je to prostě zvídavé DÍTĚ.

Reaguji na to, když mu jde o zdraví nebo život. Vadilo by mi hodně, kdyby děti někomu ubližovaly, cíleně, neustále.

Snažím se je naučit "nedělej nikomu to, co nechceš, aby ti dělali druzí". "Neubližuj sobě ani ostatním."

Ke každému se snažím přistupovat adekvátně jejich věku.

Myslím, že ví, že je mám hodně ráda, že se na mě můžou s čímkoli obrátit a já to nezneužiju. Zároveň ví, že "se z nich nepoprdím" a že mám taky svoje zájmy a že jsou to samostatné jednotky.

Tohle funguje na MOJE děti, každé dítě, každý rodič jsou úplně jiní...
 KKarolina 


Dobří rodiče 

(16.9.2009 8:31:31)
Myslím,že každý normalní,inteligentně myslící člověk chce a snaží se o to,aby vychoval sve děti jak nejlepe to jde.Každý je jiný a každy to děla tak jak on si myslí,že je to spravne-tak jak to cíti...a myslím,že je bezpředmětne soudit někoho za ono či tamto.Sve děti miluji a snažím se jednou tak jednou onak jaka je zrovna situace,jak oni reagujou-jednou to jde domluvou,jindy ne.Jindy to je celkem v klidu a jindy je scena,ale myslím,že zaklady a hranice co můžou a co ne jsme si nastavili.:-)
 KKarolina 


Dobří rodiče 

(16.9.2009 8:33:16)
Myslím,že každý normalní,inteligentně myslící člověk chce a snaží se o to,aby vychoval sve děti jak nejlepe to jde.Každý je jiný a každy to děla tak jak on si myslí,že je to spravne-tak jak to cíti...a myslím,že je bezpředmětne soudit někoho za ono či tamto.Sve děti miluji a snažím se jednou tak jednou onak jaka je zrovna situace,jak oni reagujou-jednou to jde domluvou,jindy ne.Jindy to je celkem v klidu a jindy je scena,ale myslím,že zaklady a hranice co můžou a co ne jsme si nastavili.:-)
 Balbína 


jak na to ? 

(15.9.2009 11:20:29)
Teď jsem si zrovna půjčila knihu Respektovat a být respektován. Je minimálně zajímavá. Moji rodiče mě vychovávali dost autoritativně. Vlastně se tak trochu chovají dodnes a mně to vadí. Takový ten styl příkazů, odsekávání, prostě to byste museli zažít. Nejhorší je, že když jsem v presu, dělám přesně to samé mým dětem. Opakuju to po našich. Dcera je celkem mírná, na zadek nedostala ani nepamatuju. Spíš mám tendenci ji občas psychicky vydírat, trestat (když to takhle napíšu, tak je to hrozné, ale trochu to tak je) a to taky není správné, možná horší. Synovi je něco málo přes rok. Třeba teď mi pořád otvírá ledničku. Nic nezabírá. Tuhle jsem se už naštvala a plácla ho přes ruku. Nepomohlo, plácla jsem několikrát a snad už víc plácnout nemohla. Smál se, pak plakal a stejně hned znova otevřel. Takže u něj to nemá cenu, nerozuměl tomu.
Já třeba ráda občas čtu o výchově, ráda si poslechnu jiné názory. Dcera je totiž spíš zakřiknutá, málo průbojná. Její povahu nezměním, ale nechci ji výchovou ještě "dorazit". Na druhou stranu je třeba aby dědi dodržovaly daná (rozumná) pravidla, já se zase nepředělám na matku (ani nechci), která po dětech všechno uklidí, ve všem jim vyhoví, vše dovolí.
 Czeperka 


Re: jak na to ? 

(15.9.2009 11:28:15)
Sofi, teď jsem si uvědomila, že jsem fakt salámista. ~;) Synovo oblíbená činnost je taky otvírání a zavírání lednice a mě je to jedno.

To je přesně to, o čem tu někdo psal, každej jsme jinej. Tebe to tankuje, tak, že máš potřebu to řešit a mě je to úplně šumák. Protože nevidím důvod, proč by mi to mělo vadit... Stejně mu nevysvětlím, že tím jdou do háje prachy (pár kaček) a vezme si z toho akorát to, že "lednice se neotvírá, protože bych dostal..."
 Balbína 


Re: jak na to ? 

(15.9.2009 11:32:16)
no, já už taky salámuju, rezignovala jsem ~v~. Jenže tam je ta potíž, že on tak moc strčí do dvířek, že se vyvrátí a rozbily by se. Na druhou stranu, když lednici chci otevřít a něco vzít, tak jí mermomocí zavírá a řve, div mi ruku neurazí (je to malej parchantík ~o~) On se jinak nezabaví (ani se mnou si hrát nechce), jen takovejma kravinama. ~d~
 Czeperka 


Re: jak na to ? 

(15.9.2009 11:39:34)
Nemáme stejného syna? ~j~ Mě se osvědčilo si ho při takovejch kravinkách nevšímat. Prostě si vezmu ten salám z tý lednice později, až bude z dosahu :-)

Taky hodně pomáhá nikam nespěchat...P5. když bych spěchala a tlačila na něj s oblíkáním, bude nepohoda, takže plánuju přípravy na odchod s rezervou, aby se v klidu a nenápadně oblékl. Myslím, že teď je to moje práce, připravit mu podmínky pro pohodu. On to zatím neumí, neumí předvídat, jedná instinktivně, impulsivně..

Dcera je v tomhle už dál než já~f~
 Nítěnka 


Re: jak na to ? 

(15.9.2009 11:39:07)
A co je špatného na tom, když ho plácnu přes ruku a řeknu mu "Ne, to nesmíš dělat, zkazilo by se nám jídlo" (ne dvouhodinové vysvětlování), dokud nedoroste do věku, aby to mohl rozumově pochopit, proč to nesmí dělat?
 Žžena 


Re: jak na to ? 

(15.9.2009 11:40:41)
Nítěnko,
a proč pořád operuješ tím DVOUHODINOVÝM vysvětlováním? To máš nějak změřeno, nebos to někde vyčetla, že vysvětlovat se musí vždycky stodvacet minut?
 Blanka 
  • 

Re: jak na to ? 

(15.9.2009 11:43:06)
Žženo, ty nediskutuješ, ty chytáš lidi za slovo.
 Žžena 


Re: jak na to ? 

(15.9.2009 11:44:25)
No když diskutuji o dané věci, tak musím reagovat na slova, co řekl/napsal člověk přede mnou. Nebo na co mám reagovat?
 Blanka 
  • 

Re: jak na to ? 

(15.9.2009 11:45:55)
Ono to dvouhodinové vysvětlování je spíš myšleno obrazně, že.
 Nítěnka 


Re: jak na to ? 

(15.9.2009 11:57:13)
jednak je to myšleno obrazně a jednak to psala v diskuzi třeba Sarmyn
 Czeperka 


Re: jak na to ? 

(15.9.2009 11:44:11)
Nítěnko, ale to jídlo se přece nezkazí... Tak nač ho zbytečně prudit. Baví ho to. Nikomu to neubližuje. Dělat do matury to nebude. Beru to tak, že je to přechodný období. Pak bude malovat na zdi, pořád splacovat záchod, házet polštářema a kdovícoještě. Ale nebude to dělat věčně.Prostě si to zkusí...

Ale tohle je můj subjektivní názor a netvrdím, že je správný, jen vyhovuje mě a mým dětem...

Pro mě je priorita, aby neubližoval a neobtěžoval ostatní. A neubližoval sobě.

A stejně to nepochopí. Pochopí to, že otevře lednici = dostane přes ruku...
 Karamba 
  • 

Re: jak na to ? 

(15.9.2009 20:43:19)
Pro Czpeperku: aby se ti nestalo, že tě syn v brzké době začne dokonale napodobovat... to děti s oblibou dělají, že přebírají způsob chování svých rodičů... takže by to za čas klidně mohl být taky "salámista"... a možná bys mohla být překvapená, kam tento postoj může vést... chudáci učitelky, které se s tím tvým výlupkem pak budou muset domlouvat!
 Balbína 


Re: jak na to ? 

(15.9.2009 11:46:07)
teď nevím, jestli to byla otázka/poznámka na mě... Plácla jsem ho několikrát a hodně a nepomohlo to. Okamžitě otevřel znovu a ještě se mi smál ~q~
 Žžena 


Re: jak na to ? 

(15.9.2009 11:47:14)
Nítěnko,
batole jistě rozumově nepochopí, co znamená, že se zkazí jídlo v lednici.
A nepochopí to ani po těch slavných dvou hodinách vysvětlování.
Ale je i třetí možnost, a sice postarat se, aby tu lednici otvírat nemohl. Nabídnout náhradní aktivitu, dát na dveře lednice dětskou pojistku... prostě krizové situaci předejít.
 Nítěnka 


Re: jak na to ? 

(15.9.2009 12:03:52)
Roční batole možná ne, ale dvou, tříleté by už mělo být schopné pochopit, že lednice se otevírá jen, když chceme něco vyndat k jídlu. Taky to můžu vyndavat s ním, aby si to užilo to otevírání.
U nás to nehrozí, mrazák jde hodně ztuha, to neotevře, a než doroste ke dveřím od lednice nebo se naučí vylézt na židli, už má trochu rozum.
Reagovala jsem na ten konkrétní příklad, každý máme své.
 Anadar 


Re: jak na to ? 

(15.9.2009 12:34:57)
To je právě ten problém s utápěním se v blbinách.Chytré knihy praví ,že batolata všude vlezou a všechno rozkrámujou.Je to jejich přirozenost.Po dobu batolecí příšernosti uložit rozbitné věci vysoko,co se dá nějak zajistit proti otevření pečlivě zavřít a čekat až to přejde.To jak do všeho lezou je normální vývoj,zvědavost,kterou když trestáme,tak neděláme úplně dobře.Z hlediska provozu domácnosti je krámování pohroma,takže nejlíp je tomu předejít.Ušetříme sobě i děckám spoustu nervů.~z~
 Žžena 


Re: jak na to ? 

(15.9.2009 12:37:52)
Amen ~R^
 Theend 


Re: jak na to ? 

(15.9.2009 13:48:52)
Tak tak. Nerozbitné věci máme vykrámované pořád, rozbitné zůstaly nahoře ještě po prvním synovi. Teď náš roček objevil záchod, je to strašná švanda strkat tam do vody ruce, ale ještě lepší je hodit tam toaletní papír. Když jsem ze záchoda posbírala těch pár věcí, které by tam mohl hodit, nelenil a odplazil se do jiných místností, tam má materiálu k namáčení spoustu... Ani mi to moc nevadí, už jsem zvyklá na ledacos.
 Nítěnka 


Re: jak na to ? 

(15.9.2009 14:03:56)
Já si nervy celkem šetřím. Ale není to vždy jednoduché. Děti fakt trestám jen pokud vědí, že něco nesmí dělat a proč a stejně to dělají. Zatím tedy rozhodně nejsme ve stadiu, že by jim bylo jedno, že dostanou na zadek. Když stačí domluva, tím lépe.
Když popíše poprvé zeď, nedostane za to a vysvětlím, že to nesmí dělat a proč. Když si "podepíše" fixem všechno oblečení ve skříňce (jako jsme podepisovali do školky), zatnu zuby, dojdu si do práce pro líh a vyperu to (po předčištění lihem, naštěstí to byly obyčejné fixy, ty na textil má mimo dosah). Když dává bráškovi na hlavu těžkou hračku, řeknu, že to nesmí dělat, aby mu neublížila. Ale když třeba odmlouvá jako puberťák (ještě není ani předškolák, ale rozumu má na rozdávání), řeknu jí, že takhle se mnou (dědou či někým jiným) mluvit nebo se chovat nemůže a jestli to nezmění, tak přijde nějaký trest (ani u nás to není vždy fyzický, třeba nebudou dobrůtky nějakou dobu).
Faktem je, že kdyžnějakou delší dobu (několiktýdnů) nedostane naplácáno, začíná si z nás dělat dobrý den.
 .Žaba 


Re: jak na to ? 

(15.9.2009 12:26:23)
Pokiaľ je dieťa tak malé (alebo svojhlavé), že mu nepomože ani dlhé vysvetľovanie, a tú chladničku stále otvára, tam nepomože ani plácnutie. Takže ja v tvojom príspevku vidím dve rovnako účinné metódy: 1. vysvetlenie s plácnutím a 2. vysvetlenie bez plácnutia. Pokiaľ si myslíš, že po tom plácnutí poslúcha dieťa viac, skús porozmýšľať, či je tým, že sa bojí plácnutia, alebo tým, že pochopilo (vďaka plácnutiu), čo sa ho snažíš naučiť a porozumelo tomu. Verím, že je to tá prvá možnosť. No a ak je to tak, tak to už rovno možme deťom dať obojky s elektrickými šokmi, "pustiť" to do nich, keď sa chovajú nevhodne a ušetríme si dlhé vysvetľovanie, nie? ~;)~j~ Výchova je vyriešená ~;)
 Zuuuza 


Re: jak na to ? 

(15.9.2009 13:28:08)
No a proč rovnou plácnout. Nestačí vzít ho za ruku a tu ruku dát pryč a říct, že NE? A zmínit důvody.
 marketa 
  • 

Re: jak na to ? 

(15.9.2009 11:37:20)
ad lednicka - kup si pojistku na otvirani v ikei, za par kacek. cim min problemu se musi diskutovat, tim lepe.
ad citove vydirani. jo znam. ale vrave v RaR je par dobrych navodu jak se tomu vyhnout. chce to cvik, zacit premyslet nad tim, co rikam, kdyz jsem v klidu a kdyz se to jednou clovek nauci bez tech prikazu a vydirani v klidne situaci, tak mu to automaticky naskoci i v tech mimoradkach. hlavne to nevzdavat.
 Balbína 


Re: jak na to ? 

(15.9.2009 11:53:55)
ad lednička - řešení vymyslela moje dcera - zarovnali jsme lednici židlema. On totiž začal z lednice věci vyndavat (lahve s mlékem..). Náhradní řešení - určitě, ale občas potřebuješ prostě neco dodělat rychle atd atd
psychické vydírání - ano snažím se hledat jiné cesty, nevzdávám to. Spíš jsem chtěla nastínit, že často opakujeme po rodičích to, co jsme nesnášeli.
Mimochodem, napadlo mě ještě jedno klišé ---- nejlépe se vychovávají cizí děti -----
U nich vidím hned, co je špatně a co by jejich rodiče měli dělat jinak ~l~
 Nítěnka 


Re: jak na to ? 

(15.9.2009 11:59:37)
~R^
 kreditka 


Všeho s mírou 

(15.9.2009 11:33:13)
Naše malá taky občas jednu slízne, ne že bych na to byla pyšná, ale jakmile to po dobrém nejde tak se nedá nic dělat. Když se plácne jednou za čas tak to dítěti neublíží jako u všeho hlavně se nic nemá přehánět. Nemám ráda když někdo tříská dítě hlava nehlava, ale zrovna tak mě dostávají matky, které popadesáté vypravují dítěti že se něco nedělá a popodasáté je má dítě "na háku"
 VlastaN 


Re: Všeho s mírou 

(15.9.2009 12:50:06)
Naprosto souhlasím. Nejsem zastáncem tělesného trestání a trestání vůbec, ale nějaké hranice se dodržovat musí. Není nic horšího, než dítě, které si z rodičů už ve čtyřech letech dělá dobrý den a řídí celou rodinu.
 Martina,chlapeček03,holčička99 


Re: Všeho s mírou 

(15.9.2009 13:12:23)
Souhlasím, já občas plácnu a děti poslouchají, je mě líto mojí kamarádky oni děti nebijí, jen domlouvají a děti si dělají co chtějí - neposlouchají, já vím že na konec z nich vyrostou taky slušní lidé, ale když několikrát říkala své dceří že má sundat nožičky z jednoho kolotoče že kope děti a malá né a né a né poslechnout tak zakročila jiná maminka odělala z kolotoče své děti že si je okopávat nenechá, (kamarádka se na ni ještě divně podívala)já být v kůži mé kamarádky tak se stydím. No já bych se tak daleko ani nedostala , moje dítě bych sundala a naplácala mu~;)
 Stáňa a dva kluci 


Re: Všeho s mírou 

(15.9.2009 13:15:45)
Martino, děti neplácám a osobně bych je v takové situaci taky sundala, pokud by neposlechly, jen ten plácanec by mi přišel zbytečný. Tvá kamarádka zřejmě jen dětem nenastavuje hranice, ale to neznamená, že to bez plácanců nejde~;).

 Zuuuza 


Re: Všeho s mírou 

(15.9.2009 13:32:44)
Myslím, že bohatě by stačilo to kopající dítě sundat. Proč plácnout? Stačí to, že vzhledem k nevhodnému chování prostě na kolotoči nebude. To pochopí i bez plácance. Z.
 Martina,chlapeček03,holčička99 


Re: Všeho s mírou 

(15.9.2009 13:38:21)
holky to byl jen příklad který se stal, a temuto dítě by sundání nestačilo, maminka si opravdu nesojí za svým, a mluví na děti stále stejným tónem a to je taky chyba, dítě neví u ní nepozná kdy ho kárá (my jsme ji na to několkrát upozorňovali ona je prostě hrozně hodná a milá)s tím plácnutím jsem vycházela z dané situace kterou jsem zažila.
 Eva 
  • 

Re: Všeho s mírou 

(15.9.2009 14:24:11)
Jaktoze nestacilo? Kdyby nebylo na kolotoci, nemohlo by prece kopat do ostatnich na kolotoci.
 Arónie 


Existují i jiné možnosti 

(16.9.2009 11:47:02)
než buď dítě plácnout, anebo popadesáté něco vyvětlit, přestože dítě tu věc dělá stále znovu. Například zjistit, zda po prvním (nebo druhém) vysvětlení dítě chápe, proč danou věc nemá dělat, a říct mu, co se stane, když ji udělá znovu (například nebude si moct hrát s hračkou, kterou ničí, protože ta hračka stála peníze atd., apod.). Což není trest (jako je třeba plácnutí nebo zákaz něčeho, co s danou situací vůbec nesouvisí), ale přirozený důsledek chování dítěte. Pak je podle mě šance, že se dítě učí rozumět tomu, jak jeho chování souvisí se světem a s lidma kolem, a nedělá věci jen proto, že se bojí trestu, a jen tehdy, když se nad ním vznáší kontrolující oči a trestající ruka (hlava). Samozřejmě nenechám dítě pocítit přirozené důsledky v každé situaci (vběhnutí pod auto), ale to asi dá rozum.
 kreditka 


Re: Existují i jiné možnosti 

(16.9.2009 22:15:49)
Jenže hračku sebereš to je jednoduchý, ale jsou věci které jen tak lehce vyřeščit nejdou nám např. malá pouštěla sporák, kramařila špajzku....krom toho na každé dítě platí něco jiného, třeba odebrání hračky by naší dvouleťačce bylo úplně fuk a klidně by si šla ničit něco jiného ~d~
 Arónie 


Re: Existují i jiné možnosti 

(17.9.2009 11:38:43)
Jasně, jsou složitější situace a někdy je těžké je řešit. U nás je například často krizová situace večerní úklid hraček, pořád jako by nic nefungovalo, a trvá to už aspoň rok a půl (dceři jsou tři a půl) a občas se uchyluju k metodám, které podle mě nejsou dobré a pak toho lituju (a taky nefungujou). Ale jde podle mě o princip - o to, jak rodič k dítěti přistupuje, jestli z pozice moci nebo s respektem a s důvěrou v to, že se i dítě může samo rozhodovat a nést za sebe zodpovědnost. Já jsem nastavená na to druhé a celkově mi to funguje, i když taky často bojuju s tím, co mám hluboko v sobě z dětství a spoustu situací se mi nedaří řešit tak, jak bych chtěla.
 Edit 
  • 

Bio pohlavek-)))))))) 

(15.9.2009 12:05:11)
. . . my jsme u nás doma zavedli pod tíhou dnešní organické výchovy" bio pohlavek , naprosto přírodní a bez chemie, doporučuji všem matkám organičkám -)))))))))))))
 Marico 
  • 

Re: Bio pohlavek-)))))))) 

(15.9.2009 13:34:36)
:-))) ha ha to je dobrý.
 .Žaba 


Re: Bio pohlavek-)))))))) 

(15.9.2009 14:50:19)
No fakt ha-ha ~Rv Keď už niekto nemá čo prínosné povedať, tak si aspoň spraví srandu z tých, čo sa snažia, však? A pre istotu zo všetkých, nielen z tých, čo sa snažia inak vychovávať, netreba zabudnúť ani tých, ktorí sa viac než väčšina zaujímajú o zdravú stravu... ~Rv~Rv~Rv
 Edit 
  • 

Re: Bio pohlavek-)))))))) 

(15.9.2009 21:10:17)
. . .bio je jedna velká hovadina. proto my jsme zavedli ty bio tresty a pro vás "Žabičko jen se snažte ale zkuste jen bio domluvy?Ty nezabírají , mají asi nějaká éčka -)))))
 Theend 


Respektovat a být respektován 

(15.9.2009 12:06:56)
Rodiče tady na rodině knížku Respektovat a být respektován často chválili, tak jsem si ji koupila. Nejsem asi typ, který sahá po příručce tak nějak automaticky, ale situace s mým tříletým synem už mě vážně trápila. Je velice živý, někdo se o něm vyjádřil "na hranici hyperaktivity" - i když to bych zas neřekla. Strašně mě mrzelo, že na něj musím často zvyšovat hlas nebo mu někdy i dát přes zadek. Že spolu pořád bojujeme i když já se tolik snažím žít v míru. Výše zmíněnou knihu jsem ještě nedočetla do konce, ale co jsem četla, hned jsem praktikovala. Je to tak týden, co jsem začala měnit metody. Nastalo mnoho chvil bezmoci a vzteku, kdy člověk neví, co má dělat - ke starým způsobům sklouznout nechce a nové nefungují. Ale na druhou stranu se syn začal zklidňovat, lépe vychází s dětmi, je s ním lepší domluva (o poslouchání nemluvím, o tom to totiž není). Myslím, že na zadek už ode mě nejspíš nikdy nedostane, aspoň bych si to moc přála, hlas jsem také přestala zvyšovat. Kniha mi otevřela oči a i když je náročné změnit staré způsoby chování a stojí to hrozně moc přemýšlení, všem, kteří si chtějí rozumět se svými dětmi a vybudovat partnerský vztah, opravdu moc a moc doporučuji!
 Honza Bl. (3holky+1kluk) 


Re: Respektovat a být respektován 

(15.9.2009 12:11:23)
K tomu neni co dodat. Takhle se to dela, zzeno...~;)
 Amélije 


Re: Respektovat a být respektován 

(15.9.2009 13:34:24)
myslím, že žžena přesně o tomhle mluvila (tedy psala)
 Balbína 


Re: Respektovat a být respektován 

(15.9.2009 12:18:11)
úplně jsi to vystihla - kniha otevře oči. Ona totiž řeší, jak výchovou ovlivníš děti dobudoucna, až budou dospělé.
Taky se snažím, často to nejde nebo třeba nezafunguje.
 Arónie 


Další knihy 

(16.9.2009 11:52:55)
pro ty, kdo čtou anglicky: How To Talk so Kids Will Listen And Listen So Kids Will Talk (stejné autorky jako Sourozenci bez rivality) a Parent Effectiveness Training. Výborné a je zde mnohem víc reálných příkladů, protože autoři mají za sebou pochopitelně mnohem víc klinických zkušeností.
 marketa 
  • 

Re: Další knihy 

(16.9.2009 13:44:20)
ta prvni uz vysla cesky
 Zuzana+Terezka 


Re: Další knihy 

(16.9.2009 15:53:13)
A výborná, hodně objevná kniha je od Harveyho Karpa "Nejšťastnější batole v okolí". Právě je zaměřená na děti 0-4 roky. Je tam velmi dobře, vtipně a čtivě vysvětleno, co se děje takto malým dětem v hlavě, jak řešit záchvaty vzteku, kousání, jak si při záchvatech vzteku dítka získat jeho pozornost..... Mně osobně kniha hrozně pomohla, dcera se téměř neustále válela vzteky po zemi a mydlila hlavou o podlahu :-)
Takže já jsem rozhodně proti bití dětí, už vůbec né takto malých, s tím, že "jinému vysvětlování stejně nerozumí". Brrrrr. Je fakt, že oni nám skutečně nerozumí. Ale to není jejich chyba, ale naše. Musíme na ně mluvit v jim srozumitelném jazyce. A to učí právě tahle knížka. Mně to fakt pomohlo. ~R^
 Arónie 


Re: Další knihy 

(18.9.2009 8:34:22)
Aha, to jsem ani nevěděla.
 marketa 
  • 

O POSLUSNOSTI 

(15.9.2009 14:52:30)
velmi tvrde se o poslusnosti vyjadril nemecky povalecny prezident. tusim konrad adenauer.
pozvednuti poslusnosti, poradkumilovnosti a dalsich takzvane sekundarnich ctnosti na cil vychovy spolecnosti je cestou do pekel. jsou to ctnosti bachare v koncentracnim tabore ...
 marketa 
  • 

Re: O POSLUSNOSTI 

(15.9.2009 14:59:54)
chci tim rict, ze s nim souhlasim, i kdyz takto podane je to extrem.
 Liška s banem :) 


Re: O POSLUSNOSTI 

(15.9.2009 15:13:09)
Já své děti občas plácnu. Přes ručičku nebo přes prdelku. Hlavě se vyhýbám. Je to lepší, než si vyřvat hlasivky. Ale efektivita trestů se mění věkem - někdy na dcerku víc působí poslání za dveře, někdy plácnutí přes prdelku. S malým je to větší boj - je hrozně tvrdohlavý.
 marketa 
  • 

Re: O POSLUSNOSTI 

(15.9.2009 15:20:57)
treba si jednou budes moct pogratulovat k poslusnemu diteti ...
 Šešule 


Nechte autorku žít :-) 

(15.9.2009 15:15:02)
Je zvláštní, jak matky, které RESPEKTUJÍ své děti a jejich NÁZORY, dopřávají jim SVOBODU a ODMÍTAJÍ jakékýkoli nátlak a nerespektování dítěte, docela radikálně odmítají a nerespektují odlišný názor na výchovu, než mají samy. Neříkám, že to dělají všechny "neplácačky", ale už jsem si toho všimla několikrát- "neplácačky" jsou míň tolerantní k jiným názorům, než "plácačky". Paradoxní.
Ostré reakce na autorku to akorát potvrzují.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Nechte autorku žít :-) 

(15.9.2009 15:20:03)
Šešule, můžeš mi konkrétně napsat, kde jsem se vyjádřila netolerantně směrem k těm, kteří používají plácání? Já i rozumím jejich pohnutkám, jejich zkušenostem, ne každý má potřebu hledat něco jiného, než sám zažil.
Nicméně pokud se zapojím do takové diskuse, napíšu svůj legitimní názor, že to jde i bez plácání. Stejně jako má právo kdokoli jiný napsat, že to nelze.
 Žžena 


Nebo jinak 

(15.9.2009 15:22:46)
V tom paradox nevidím. Jak píšeš, odmítají nerespektování dítěte. Nejen toho svého.
Já zas vnímám, že lidi se za svoje "právo plácat" bijou víc a úporněji než za cokoli jiného.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Nebo jinak 

(15.9.2009 16:20:33)
Spíš se bijí za uznání toho práva... což nechápu. Poctivě řečeno, jsem člověk, který plácá dítě, psa, druha i spolustolovníka v hospodě, když na to přijde, ale netoužím mít to právo někde zakotvené. Vlastně... myslím si, že bít kohokoli by mělo být společensky nepřijatelné, asi jako jet stovkou přes vesnici. Někdy můžete mít dobrý důvod, proč to dělat, ale rozhodně ho nemáte každý den.
 Šešule 


Re: Nebo jinak 

(15.9.2009 16:28:54)
Bijí se za uznání práva, protože se ozývají hlasy, že by plácnutí po zadku mělo být trestné, což de facto dává do jednoho pytle rodiče, kteří své děti týrají a ty, co občas plácnou.
 Bellana 


Re: Nebo jinak 

(15.9.2009 16:48:04)
Šešule, myslíš, že člověk by měl mít právo bít slabšího? Já ti nevím... mně se to fakt nezdá.
Neříkám, že by bití mělo být trestné, ale určitě by mělo být společensky nepřijatelné.
 Šešule 


Bellano 

(15.9.2009 17:13:11)
Bellano, když to takhle postavíš, tak ne. Ale když se zeptáš stejně, třeba "mám právo nutit slabšího dělat, co on nechce?" (můžeš si dosadit chodit do školy, nemlátit jiné dítě lopatkou, nejíst ty bonbony před večeří, cokoli...). Už to tak jednoznačný nebude. Chápeš? Nejsem pro řezání dětí hlava nehlava, to jen pro upřesnění.
Když se zeptám, co uděláš, když tě manžel nakopne, tak asi odpovíš, že se necháš rozvést. Když tě ve vzteku nakopne dítě, vysvětlíš, že se to nedělá a jde se dál. Za chvíli to udělá zas a ty zas vysvětlíš, nebo plácneš, nebo uděláš něco jiného, co odpovídá tvému přesvědčení. Nejde na vztah rodič- dítě pohlížet jako na standardní vztah dvou dospělých lidí. Na jednu stranu dítě asi "omezuješ" víc, než bys omezovala dospělého, na druhou stranu si od něj necháš líbit, za co bys kohokoli jiného zabila~;)
 Bellana 


Re: Bellano 

(15.9.2009 17:18:18)
Šešule, já myslím, že nenajdeme nějaké obecně platné odpovědi nebo absolutní pravdu.
Dítě není dospělý, to se shodneme. Ale čím se liší do dospělého? Podle mě hlavně nedostatkem životních zkušeností. Ale to nevylučuje, že s dítětem můžu mít partnerský vztah, kdy se budeme vzájemně respektovat.
A ohledně toho nucení... všichni jsme nuceni dělat věci, do kterých se nám nechce. Chodit do práce, zatímco bychom raději seděli doma a koukali v televizi na seriály... a tak podobně :-) Ale většinou ty věci děláme, protože chápeme jejich smysl (nepůjdu do práce, nebudou peníze na televizi) :-) Dětem se taky raději dělá to, v čem chápou nějaký smysl. Tudíř mi přijde lepší, když dítěti vysvětlím, proč je dobré chodit do školy, než když ho tam dostrkám smetákem ~t~ Záměrně přeháním, ale snad se chápeme.
 Šešule 


Re: Bellano 

(15.9.2009 17:27:07)
Bell, já tě chápu~;) Nelíbí se mi jen to klišé, že kdo dítě občas plácne po ruce nebo po zadku, dělá z dítěte bezduchou loutku, není schopný mu nic vysvětlit a jen ho bije a neustále ho do něčeho nutí~:( Asi tak.
 Bellana 


Re: Bellano 

(15.9.2009 17:32:38)
Šešule, já tě taky chápu. A nepíšu, že kdo dítě pleskne, zaslouží si, aby mu ruka zčernala a upadla. Jen mám dojem, že jsou efektivnější výchovné metody než plácání :-) Ale je fakt, řže mám jen dvě děti, takže vím kulový ~t~
 Šešule 


Re: Bellano 

(15.9.2009 17:34:15)
Já mám jen jedno, tak vím ještě větší prd~t~
 Šešule 


Re: Bellano 

(15.9.2009 17:35:34)
Já na ty metody ještě nepřišla, ale až na ně přijdu, budu je používat, přísahám na holej pupek~;) Beze srandy~x~
 Bellana 


Re: Bellano 

(15.9.2009 17:42:04)
Šešule, já hlavně přišla na to, že plácání na moje děti jaksi neplatí. To byl první krok k tomu začít to dělat jinak.
Naštěstí mezi extrémy "řezat jak žito" a "nechat je, ať zbourají barák" je celkem široké spektrum možností :-)
 Šešule 


Re: Bellano 

(15.9.2009 18:00:38)
Na to moje to platí, zatímco s vysvětlováním si tak akorát "vycpe plínku" (ekvivalent vytře zadnici). Možnáí je to tím, že mu je 21 měsíců... Na každé dítě platí něco jiného. "Řezat jak žito", to snad není ničí ideál~;)
 Bellana 


Re: Bellano 

(15.9.2009 18:04:01)
Moje dvacetiměsíční dítě by se plesknutí akorát tak vysmálo. Ono je to kus od kusu.
jinak k těm metodám... dost inspirativní je třeba už mnohkrát zmiňované Respektovat a být respektován. Neříkám, že to žeru, ale leccos jsem si z toho vzala.
 Šešule 


Re: Bellano 

(15.9.2009 18:08:54)
Lze to aplikovat i u vzteklé a impulzivní matky a dítěte stejného ražení?~;)
 Bellana 


Re: Bellano 

(15.9.2009 18:10:05)
My jsme doma všichni vzteklí a impulzivní. Takže z mojí zkušenosti odpovídám, že lze ~;)
 Šešule 


Re: Bellano 

(15.9.2009 18:14:02)
U nás taky. V takovém případě není těžká odpověď na otázku "Po kom to dítě je?" Akorát ta výchova je brutus. Ječí batole, ječí maminka, ječí tatínek~v~
 Zufi. 


Re: Bellano 

(15.9.2009 18:02:55)
Nikdy jsem holky neplácala, fakty nikdy.A to vyrůstaly v době, kdy žádná Rodina.cz neexistovala~t~.A jsou naprosto v poho.Očividně jim to nechybí...
 marketa 
  • 

Re: Nechte autorku žít :-) 

(15.9.2009 15:26:09)
chces rict, ze pokud jako neplacacka zde pronesu nazor, ze to jde bez placani (dolozeno nejen mou zkusennosti) jsem netolerantni?
jake formulace postradaji u neplacacek respekt? prosim konkretne citovat.
neni to spis tak, ze uz fakt, ze mam jiny nazor povazujes za netoleranci ;-)?
 Šešule 


ženský 

(15.9.2009 16:17:11)
já neřekla, že VŠECHNY neplácačky jsou netolerantní! Mě to tak prostě přijde. Když je diskuse plácat- neplácat, tak mi přijde, že "plácačky" říkají něco jako "já to dělám takhle a druzí ať si to dělají po svém, ale neberou mi můj způsob" a "neplácačky", ačkoli často mluví o svobodě, respektu a toleranci, nejsou moc ochotné respektovat jiný pohled na věc.
Nemluvila jsem o žádné z vás. Třeba nejste ty případy, o kterých jsem mluvila.
A je to JEN můj názor.

 Eva 
  • 

Re: ženský 

(16.9.2009 20:54:05)
Mne zase pripada, ze "placacky" rikaji:
Bez placani to nejde. Kdo neplaca, deti nevychovava, nebo ma nejake zvlastni exemplare, u kterych jde vsechno hladce.
A "neplacacky" rikaji:
Je i jina nez placaci cesta a ja ji povazuji za lepsi.
 16.5Salám&Lajka14 


Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 15:33:46)
tak jen pár poznámek.
Syn (6 let) dostal asi 3x v životě facku. Předem ohlášenou, to zdůrazňuji. Nedostal ji z lásky, dostal ji proto, že mne prostě vytočil. A tak mu to také bylo podáno. Můžu to chápat jako svoje selhání, můžu se mu za to dokonce omluvit, ale nemůžu si v dané chvíli jinak pomoci. On totiž trest, který nenastane a kterým je pouze hypoteticky vyhrožováno je na prd. Řeknu-li dítěti: "Ještě jednou uděláš to či ono, pravděpodobně se neudržím a jednu ti vlepím," bere to možná jako ponížení, ale zároveň si uvědomí, že je rodič důsledný a plní své slovo.

A jen tak na okraj - mne doma jako dítě fyzicky trestali tak, že by za to v dnešní době byl kriminál... ale stejně mi na celé "výchově" vadí to, že mi dospělí lhali. Slibovali, neplnili, blbě vyhrožovali... Možná je to paradoxní, ale realizovaný trest, byť bolestivý, si dítě (pravděpodobně záměrně) zracionalizuje na "záleží jim na tom, co ze mne vyroste - mají mne ´rádi´"; ale lež, nesplněný slib, to racionalizovat nejde, to je prostě úplně jednoznačný nezájem.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 15:42:24)
Když se neudržíš a někomu jednu vlepíš, není to trest, je to prostě emocionální řešení situace. :) Ulevíš si, ale nic to neřeší. Mmch, myslím, že dítě si neřekne "bijí mě, mají mě rádi", pro ně je to taky situace nabitá emocemi, takže si imho neřekne prostě nic. Vzkypí to a opadne.
 Bellana 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 15:45:34)
Jo, tak nějak.
Já plácanec vnímám spíše jako úlevu pro rodiče než jako výchovné opatření.
Jako dítě jsem bývala fyzicky trestána a že bych u toho zažívala extatické stavy naplněné vědomím, jak mě ta trestající ruka miluje, tak to teda ani omylem. Spíš jsem si to vyložila jako křivdu a jako důkaz "nelásky".
Ale racionalizovat si lze vše, o tom žádná :-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 15:48:23)
No, tak to buďte jedině rády, že jste nevyrůstaly v rodině, kde fyzický trest byl jediným projevem zájmu rodiče o vaši osobu. Nebo psychický, to vyjde nastejno. ~;)

 Stáňa a dva kluci 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 15:52:19)
Monty, jojo, jsou děti, pro které je i pozornost ve formě výprasku projevem aspoň nějaké pozornosti a všemožně se pak snaží o to, aby byl aspoň ten výprask:). Ale tohle už je dost patologické a do normální výchovy to v žádným případě nepatří.

Koukám, žes to neměla lehký...
 Bellana 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 15:55:15)
Jo, to jsem chtěla napsat, že co popisuje Monty, je už patologie. A ačkoliv chápu, jak to myslí, tak mám dojem, že většina zde dikutujících "plácačů" dává dětem najevo zájem i jinak... nebo alespoň je schopna jim ten zájem dávat najevo jinak než fyzickým trestem :-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 15:55:41)
Kdekdo to neměl lehký. Při mé štastném zenověm vyrovnaném charakteru to šlo celkem v pohodě přežít. ~;)
 jája 
  • 

Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(16.9.2009 8:26:49)
jojo, monty , to si měla patologickou výchovu a rodiče.
proto si teď asi spadla k tomu "vymývaní mozků" , tito jedinci k tomu často tíhnou a sekta je často vtáhne
 Lizzie 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 20:17:02)
Já to úplně vypouštěla. Facek jsem dostala pár, a to v situacích, kdy bych si teď nafackovala taky. Prostě přišla, opadlo to a čau.
 Hanka 
  • 

Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 20:26:29)
Vzpomínám si na facku v necelých šesti letech. Řekla jsem tehdy něco hnusného pradědečkovi; už si nepamatuju, co přesně, ale můj táta, který na mě zřídkakdy zvýšil hlas, se bleskově zvedl a dal mi facku. A já jsem velice přesně věděla už v té chvíli, kdy letěla vzduchem, že jsem si ji zasloužila, že to, co jsem pradědečkovi řekla, bylo opravdu zlé.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 20:29:33)
Tak pro změnu zas z opačného spektra:), jeden výprask mého otce, bylo mi taky šest a ztratila jsem hodinky. Přesně si pamatuju ty pocity. Zděšení z toho, že člověk, kterého miluju, mě bije. Okamžitě jsem k němu ztratila důvěru, která se už pak nikdy neobnovila.
 Lassie66 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 20:39:02)
Stáňo, řekla jsi mu to někdy?
 Stáňa a dva kluci 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 20:52:33)
Lassie, neřekla, náš vztah byl dost komplikovaný, naši se asi za pět let potom rozvedli, pak jsme se nějakou dobu téměř nestýkali, bála jsem se ho. Až v dospělosti jsem nakonec našla odvahu za ním jít, něco jsme si říct stihli, ale nebylo toho moc. Dopadl dost špatně a brzy umřel. Ale byla jsem ráda aspoň za to málo. Vlastně mi ho pak bylo dost líto, dětství nic moc, skončil v podstatě jako černá ovce v rodině z jeho strany.
 Lassie66 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 21:00:08)
Hmmm, u mě podobný. Já otce už skoro 16 let neviděla. Nerozešli jsme se v nejlepším. Když se narodila dcera, snažila jsem se to nějak urovnat a zkoušela ho najít. Poslala jsem mu dopis s fotkama, ale ten se nedoručil, ač jsem měla adresu z registru. Syn se narodil vloni, to už jsem našla jinou adresu, ale zase nic. Asi se nezdržuje v místě trvalého bydliště.
Klika, že jsem pro naše děti zajistila výborného tatínka ~s~. Pečlivě jsem vybírala, je to bezva chlap. A zrovna je na služebce, tak na něj vzpomínám.
 Lassie66 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 21:02:21)
Napsala jsem to blbě - zajistila. To zní, jako by nebyly děti jeho~:-D. Prostě mám děti s bezvadným chlapem.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 21:29:31)
Lassie, máš to taky zamotaný, pošta pro tebe asi není dobrý nápad,co~t~? Taky mám manžela na cestě, tentokrát jen jednodenní, tak snad brzo přijede...
 Lassie66 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 21:47:22)
Pošta pro tebe...~t~. Ale chápu, že jsem musela počítat s tím, že tenhle návrh přijde.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 21:51:56)
To bylo jen takové zlehčení:), určitě stojí za to to nějakým způsobem zkoušet...Pak když táta umřel, byla jsem hrozně ráda, že jsem se na něj nevykašlala úplně...A na jeho bratrovi jsem viděla, jak ho mrzí, že ho taky nevyhledal...
 Lassie66 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 21:52:49)
No právě, pořád si říkám, že bych to neměla prošvihnout. Aby mě to pak nemrzelo.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 21:59:19)
Mohlo by...Sice nevím, co u vás bylo za problém, u nás to bylo tak, že táta o kontakt stál..No může tě třeba čekat odmítnutí, což je nic moc. Ale zase taky ne a když to nezkusíš, tak se to nedozvíš.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 22:21:03)
Koukám, že už píšu jak analfabet~t~ "ale je možné, že třeba ne" jdu radši spát:-).
 Hanka 
  • 

Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 20:58:40)
Stáňo,
mně plácnutí na zadek ve výchově obecně nijak zvlášť nevadí, ale opravdu za situace typu "úmyslné zlobení po upozornění", ne za ztrátu něčeho. Asi ti táta k těm hodinkám nadělil větší zodpovědnost, než jsi zvládla, a k tomu to "vyřešil" velmi špatně. Je to smutné.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 21:02:34)
Hanko, jo, souhlas, dnes už samozřejmě chápu, že to nezvlád, v podstatě to byla chyba rodičů, kteří neodhadli mé schopnosti udržet hodinky na ruce:). No nicméně to nic nemění na pocitech, které jsem zažívala. Píšu to sem i proto, aby se tyhle věci zas až tak nezlehčovaly, jsme sice každý jiný, ale afekt je dost na škodu.
 Hanka 
  • 

Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 21:18:26)
Ano, afekt může dost uškodit. Mého tátu tehdy nepřivedl do varu fakt, že jsem řekla pradědečkovi něco "nevhodného", ale že jsem mu zcela úmyslně ublížila, a já to věděla. Byla to facka, ne bití. A jediná za celý život. (A když jsem nad tím přemýšlela později, tak táta se tehdy očividně kontroloval, měl 90 kilo a já 15, kdyby se nekrotil, tak bych odlétla...)
 Nítěnka 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(16.9.2009 9:30:42)
jenže to jsi dostala za normální dětskou vlastnost (zapomnětlivost, nepozornost, pomalost aj.), tak je jasné, že ti to přišlo nespravedlivé.
Za takovéhle věci moje děti nedostávají.
Já jsem asi v 9 letech řekla tátovi, že je blbej a taky jsem to už nikdy později neřekla ani jinému dospělému (jak jsem si to po té facce pamatovala, že se takové věci dospělým neříkají). Také je ovšem neříkám svým dětem. Řeknu třeba, že to byla hloupost, co udělala(to chování), ale neřkám že je pitomá, hloupá...(ne že ona je taková)
Já si pamatuju jen pár výprasků, ale všechny byly právem.
 .Žaba 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 15:45:12)
Monty, v podstate súhlas - keď už vyhrážaš, treba slovo dodržať ~;) Preto sa všemožne snažím sa vyhrážania nedopúšťať.
 Bellana 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 15:46:17)
Žabo, tak nějak... raději nevyhrožuju :-) protože bych se pak znemožnila svou neochotou ty výhrůžky plnit.
 Šešule 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 16:21:30)
Asi tak. Rodiče mě taky občas dali "po prdeli", ale nikdy jsem to nevnímala jako křivdu. Mnohem víc mi vadily jiné věci, které mě poznamenaly a i jako dítě jsem je citelně vnímala.
 hanci neposeda 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 18:16:26)
Ja zas mam vzpominky na vyprasky vetsinou nespravedlive. Ovsem vyhrozovat a pak uskutecnit, jinak prece ztratim tvar, to se mi jako argument nelibi. Vyhrozovani, nebo lepe varovani, by se melo drzet nejakych principu, nejlepe dlouhodobe ustalenych v rodine, a ne jak nas to v afektu napadne. Kdo urcuje co placnu v rocileni? Prave jak jedname v rozcileni, v afektu, je pro deti velka lekce do zivota, ale tenhle priklad s fackou patri podle mne jasne do kategorie selhani, nikoliv do kategorie vybornych vychovnych technik o tom, jak byt zasadova...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 18:20:27)
Jenže já mu tu facku nedala v afektu. Slušně a velmi klidně jsem ho upozornila, že to, co dělá, je krajně nevhodné. Udělal to znovu. Tak jsem oznámila, že do třetice přiletí facka. Nevěřil, zkusil, dostal - evidentně zafungovalo, vzhledem k tomu, že je synovi dnes šest let a facku dostal všeho všudy 3x.
 Karamba 
  • 

Re: Nemám sílu dočítat vše...  

(15.9.2009 20:56:28)
Milá Monty, konečně jsem se dočetla k rozumnému názoru, který nehrotí diskuzi na téma plácat x neplácat - děkuji za něj!
 Tubifex 


Jen jsem vyjádřila svůj názor 

(15.9.2009 18:40:22)
- a byla bych moc ráda, kdyby děti (nejen moje) respektovaly hranice. Nebudu žádné informace z knih do puntíku kopírovat, záleží vždy na konkrétním dítěti, rodině, situaci.
Ve většině knih o výchově se najde alespoň něco zajímavého, v té knize A děti jsou z nebe je třeba pěkně rozebráno, jak pracovat s dítětem citlivým, aktivním atd. To mi v některých situacích pomohlo, neříkám, že ne. Ale některé výchovné přístupy u našich aktivních velmi temperamentních dětí zkrátka nezabírají.

A jak tady někdo psal v diskusi, nerada bych se dožila toho, aby občasné plácnutí dítěte bylo trestné (tyrani stejně děti nebijí na veřejnosti a podle řevu od sousedů se to poznat moc nedá - někdy děti ječí jak na lesy i když se jim nic neděje).

Budu si dál vychovávat děti,jak dovedu nejlépe a vy si to dělejte, jak chcete. Snažím se být klidná a důsledná. Neříkám, že se mi to vždycky daří, ale alespoň se o to snažím.

Pokud se Vám můj článek nelíbí, nikdo Vám nebrání napsat svůj a nenapadat se v diskuzi kvůli slovíčkaření.

Přeju i Vám všem, aby z Vašich dětí jednou vyrostli slušní a ohleduplní lidé, kteří dovedou i oponovat či kritizovat, ale konstruktivně a ne arogantně.



 Bumbi&05,08,10 


Re: Jen jsem vyjádřila svůj názor 

(15.9.2009 20:23:21)
~R^

mimochodem, taky mám obě děti hodně živé a hoooodně temperamentní, a na obě teda zabírá právě až neskutečná důslednost, pravidelný režim, střídání aktivity a klidovější zábavy, samostatné zábavy a společné zábavy. Když dám staršímu na zadek (mladší je roční, ta je bez tělesných trestů a bez trestů prozatím vůbec :-D), je to jak nalít olej do ohně, jeho temperament exploduje a potřebovala bych ho zavřít do klecového lůžka... Proto se učím s jeho výbušnou emotivitou zacházet a učím i jeho, jak s ní zacházet jinak, než agresí. Je to ale zatraceně těžké, bo já jsem taky jak sopka ~d~ A je fakt, že u druhého dítěte už máme pocit, že nám to jde trolilinku líp...

Uvidíme za 20 let, kam jsme to dopracovali ~t~
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Jen jsem vyjádřila svůj názor 

(15.9.2009 20:59:03)
No, já jsem třeba kliďas, syn je cíťa. Reaguje na každé zvýšení hlasu (což v mém případě opravdu není řvaní a hysterie, jen poněkud komisnější tón) slovy "Maminko, takhle se mnou nemluv!" Občas taky vyhrožuje sociálkou. Přitom jediný reálný problém, který má je ten, že jako jedináček vyžaduje pro sebe veškerý můj volný čas a já na to jaksi nemám sílu ani chuť. Neumí se srovnat s tím, že opravdu nepřiběhnu na zapísknutí jako pes. Ovšem, když mu řeknu, že je sobec, tak se urazí. Docela by mne zajímalo, jak normálně lidsky vysvětlit dítěti, že ve chvíli, kdy matka např. telefonuje by jí neměl viset na předloktí a nutit ji jít se dívat, jak rozestavěl po pokoji dinosaury. ~;)
 babiki 


Re: Jen jsem vyjádřila svůj názor 

(17.9.2009 14:09:34)
hahahaha Monty, ja mam doma to same, 8lety precitlively fanda praveku! nedavno mi rekl anglicky {to dela kdyz me "tresta"} kdyz jsem mu oznamila, ze si tu postel zastlal blbe, ze to ani nemusel delat: "Do you realize how much you just hurt my feelings"? ~t~
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Jen jsem vyjádřila svůj názor 

(17.9.2009 14:18:32)
Jo jo... "Tenhle tón mne vyloženě uráží..." to je taky hezká hláška. V sobotu jsem se zase dozvěděla, že "nemám podceňovat dětské strachy" (na vysvětlenou - chtěla jsem, aby šel sám přes obývák do kuchyně pro jogurt).
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Jen jsem vyjádřila svůj názor 

(17.9.2009 14:24:21)
Můj kamarád, co bydlel na Národní jednou zařval z okna na partu hlučících Němců: "RUHE! HIER IST PRAG, KEIN BERLIN!" ~;)
 babiki 


Re: Jen jsem vyjádřila svůj názor 

(17.9.2009 17:58:21)
~t~
 Jíťa 
  • 

Můj postřeh o výchově 

(15.9.2009 21:41:50)
Děti skutečně nezlobí! Chovají se docela normálně a přirozeně. Jsou nemotorné, nešikovné, pomalé, zapomínají, snaží se osamostatnit, prosadit se, mají svoje názory... Vše přiměřeně svému věku a svým zkušenostem.
 breburda71 


Re: Můj postřeh o výchově 

(15.9.2009 22:02:38)
Tak tady je jeden můj postřeh o výchově z dnešního synova tréninku...asi 15 dětí ve věku kolem 5-6 let, celkem v klidu, pana trenéra respektují...do toho ten šestnáctý neuvěřitelně zlobí, vytrhává tyče ( na konci s bodlem), ohání se s nimi, napadá ostatní děti, sem tam přiběhne k cizímu dospělému a hodí mu do obličeje balón, nerespektuje žádné nařízení trenéra...maminka s menším dítětem korzuje kolem, občas vysvětlí, že takhle ne a zase v klidu korzuje....bylo mě líto trenéra,kluci ho nemají rádi, kazí jim trénink....když tedy máme být rovnoprávní s dětmi, můžu mu taky zblízka hodit míč do obličeje, až to příště udělá mě? Nebo já jeho musím respektovat a on mě respektovat nemusí?
 Stáňa a dva kluci 


Re: Můj postřeh o výchově 

(15.9.2009 22:04:27)
Breburdo, ale na hřišti snad nevelí maminka, ne? Tam si musí pořádek sjednat trenér...
 breburda71 


Re: Můj postřeh o výchově 

(15.9.2009 22:14:46)
Trenér ho neustále napomínal, několikrát šlo o život ( minimálně o oko ), jenže chlapec není zvyklý poslouchat, maminka mu neustále v klidu opakuje, že tohle se nedělá, ale naprosto se to míjí účinkem....
 Balbína 


Re: Můj postřeh o výchově 

(15.9.2009 22:47:07)
nevím jak to chodí na fotbale, ale pokud ohrožuje ostatní a neposlechne a má tam i rodiče, tak být trenérem, tak bych ho prostě poslala na lavičku, domu.... nebo řešení v tom smyslu
 Karamba 
  • 

Re: Můj postřeh o výchově 

(16.9.2009 7:23:26)
To je sice pravda, ale za výchovu nesou odpovědnost rodiče... Už vidím, jak trenér hochovi jednu plácne a rodič se začne rozčilovat, že to si rozhodně k jejímu synovi nesmí dovolit - to bude situace jako vystřižená z dnešních dnů...
 breburda71 


Re: Můj postřeh o výchově 

(16.9.2009 7:33:14)
No právě, já bych ho z hřiště taky poslala domů,kdyby se takhle chovalo moje dítě, tak bych ho tam rozhodně nenechávala....byla jsem tam poprvé, jinak se synem chodí manžel, takhle se prý chová pořád....docela jsem koukala, že maminka byla naprosto v klidu a respektovala sice svého syna, ale ne už právo dalších dětí na klidný trénink....jasně že občas taky někdo jiný otravoval, ale tohle byl extrém...
 Blanka 
  • 

Re: Můj postřeh o výchově 

(16.9.2009 7:56:59)
No, a tady by určitě jedna dobře mířená určitě nebyla na škodu, možná bych ji nejdřív dala mamince.
 Stáňa a dva kluci 


Re: Můj postřeh o výchově 

(16.9.2009 13:45:51)
Breburdo, ale tohle je častý omyl, pleteš si respekt s nenastavováním hranic a se silně liberální výchovou. Respektující výchova má jasně nastavené hranice a učí dítě respektu k sobě samému a taky k OKOLÍ. Tahle maminka nedělá z tohoto nic.

 Nítěnka 


Re: Můj postřeh o výchově 

(16.9.2009 8:33:42)
právě, když už je v tomhle věku, tak by měl už respektovat autoritu. On je totiž také "problém" v tom, že já (trenér, učitel...) mám za dítě odpovědnost, kdežto ono za mě ne. Ono je to pěkné být s dětmi partner, ale "vocaď pocaď".
Já dceru nechávám rozhodovat o některých věcech (třeba co si vezme na sebe (podle počasí), jestli si chce malovat nebo hrát s mašinkami...) Ale co bude k obědu, kdy se jde ven nebo jaký úklid je dostatečný, o tom rozhodujeme my dospělí.
 breburda71 


Re: Můj postřeh o výchově 

(16.9.2009 9:39:45)
Přesně, odpovědnost je to veliká....než se nám narodil syn, tak manžel taky trénoval malé kluky...taky tam byl jeden co absolutně neposlechl, babičku, mámu, prostě osobnost:-)pak ho manžel v rámci udržení autority poslal za trest oběhnout stadion.Kluk se sebral a než se manžel otočil, tak zdrhnul- na kole, které měl u brány a stadion je u rušné silnice..naštěstí si toho hned všimnul, tak se nic nestalo,někteří rodiče na tréninku zůstávají, někteří ne, měl tam 18 dětí- druhý trenér onemocněl a tohohle tam prostě babička nechala a jela na nákup....trenér dětí na menším městě je dobrovolná funkce, když ne úplně zadarmo, tak za minimální obnos, chlapi to dělají protože je to baví, a nemůžou na hřišti při tréninku co trvá 1,5hodiny zacelovat mezery ve výchově...
 Hanka 
  • 

Re: Můj postřeh o výchově 

(16.9.2009 11:45:53)
Občas ujede každé dítě, ale dítě, které se takto projevuje na hřišti pravidelně (je tak neukázněné, že ohrožuje sebe a/nebo ostatní) by měl trenér z kolektivních sportů vyloučit. Je to tvrdé a je mi těch dětí do značné míry líto, ale dítě je ke sportu (v oddíle) zralé tehdy, když je schopno respektovat autoritu a pravidla ve skupině... Rozumím tomu, že takové děti, které problém s respektem mají, právě potřebují onen kolektiv (a ne vždycky jsou to jen děti, které k tomu nikdo nevede!) a výuku pravidel jako sůl a cením si trenérů, kteří takové dítě přijmou a v oddílu s ním pracují, ale v principu je to jejich dobrá vůle a je to zvládnutelné v situaci, kdy jsou trenéři dva a rodiče dítěte spolupracují, pokud jsou přítomní. V popisovaném případě by trenér měl s maminkou promluvit, stanovit požadavky, za jakých tam chlapeček může chodit, a pokud to nepůjde, ať už neochotou rodičů nebo to prostě tomu dítěti ještě nepůjde, je potřeba s kolektivním sportem (nebo i organizovaným sportem obecně) počkat, až dítě dozraje.
 Jíťa 
  • 

Re: Můj postřeh o výchově 

(16.9.2009 23:35:29)
Myslím že dítě které takto "ujíždí" pravidelně, nikdo nerespektuje. Podle popisu bych to tipla na dítko, které zrovna fotbal (nebo co to je) vůbec nezajímá, jenže to nikdo nevnímá a proto takhle otravuje. A být rodičem takového dítěte, tak zkusím hledat jinou aktivitu, která ho víc zaujme.
 Jíťa 
  • 

Re: Můj postřeh o výchově 

(16.9.2009 13:02:33)
Otázka je: Proč se tak chová?
On taky nezlobí, jen se snaží něco sdělit, možná nechce chodit na ty tréninky. Možná chce na sebe upoutat pozornost. Možná něco úplně jiného....
 Petra Nemi 
  • 

Re: Můj postřeh o výchově 

(16.9.2009 14:45:32)
Tak si to nechte patentovat, když vám to tak úžasně funguje. Kdyby bylo takhle snadné poruchy chování řešit, bylo by to bezva.
 Nítěnka 


Re: úklid 

(17.9.2009 9:12:32)
S úklidem nám to funguje převážně bez problémů, dokonce občas sama uklidí i bráškovo hračky (8měs). Když nechce uklízet, tak jí na to dáme 10min a co není uklizené, uklidíme na týden my a nemůže si s tím hrát. Funguje to perfektně~m~ (samozřejmě, když vidíme, že je utahaná, tak má aspoň začít a pak někomu slušně říct o pomoc, ale ne ječet, že je toho moc a že to nezvládne)~b~
 Jíťa 
  • 

Re: Můj postřeh o výchově 

(16.9.2009 23:11:17)
No, když mě moje dcera jednou jedinkrát předvedla hysterickou scénu (válela se u toho po zemi), tak jsem jí oznámila, že si nic nevyvzteká, překročila jsem ji, nechala ji tam ležet a šla pryč aniž bych se na ni podívala. Chvilku řvala, pak nevěřícně koukala a nakonec toho nechala. Víckrát ji nenapadlo to zopakovat a obešlo se to bez facek i bez sprchy


 Xantipa. 


Re: Můj postřeh o výchově 

(17.9.2009 15:04:25)
No, taky děti nebiju, ale barák nám neničí, nenadávají nám /rodičům/ a nás taky nebijí, zatím~;)
Skřítek pořádníček asi funguje u školkových dětí, u školních rozhodně ne, tyto děti si umějí najít místo zabavených hraček jinou aktivitu.
A u pubertálních dětí se skřítkem pořádníčkem neuspěješ vůbec.
No, máme problém i u předpubertálního dítěte.~d~
 Sylvie 


Re: Můj postřeh o výchově 

(17.9.2009 15:15:54)
Skřítek pořádníček asi funguje u školkových dětí, u školních rozhodně ne, tyto děti si umějí najít místo zabavených hraček jinou aktivitu.

To umí i ty školkovné děti ~d~ Když ty moje zůstaly prakticky bez hraček, tak si zvenku prostě natahaly klacíky, kameny, kaštany, letáky... a jak se hezky dokázaly zabavit ~t~ A ke všemu jim bylo putna, jestli ten bordel se bude válet po bytě na zemi, nebo jestli ho někdo sebere a vyhází... venku je takovýchto levných hraček dost
 Xantipa. 


Re: Můj postřeh o výchově 

(17.9.2009 15:24:28)
Jo, souhlasím s tím, že děti jsou hodně kreativní a umějí nahradit cokoli z hraček čímkoli z venku. Snad kromě PC.
Bohužel, čím starší děti, tím horší přístup k úklidu a větší boj o to, aby aspoň na zemi zůstaly volné plochy kvůli chůzi a abych se nemusela učit létat~d~
 Jíťa 
  • 

Re: Můj postřeh o výchově 

(17.9.2009 21:19:39)
Samozřejmě, že nikdy nic není univerzální. Kdyby se mi holka začala vztekat v okamžiku když bychom spěchaly na vlak a další jel až za 2 hodiny, taky bych to nejspíš vyřešila rychleji naplácáním...

Jde o to, aby bití nebylo tím nejběžnějším případně jediným výchovným prostředkem. Ale na druhou stranu, pokud nic nezabírá a rodičům dochází fantazie i trpělivost, tak považuju za rozumnější naplácat, než dítěti "dočasně" ustoupit a čekat, že z toho jednou samo vyroste.
 Arónie 


Re: Můj postřeh o výchově 

(18.9.2009 9:23:55)
Já to za rozumnější nepovažuju, podle mě je těžké najít tu hranici, kdy "už nic nezabírá", a nezačít se uchylovat k tělesným nebo jiným trestům stále častěji. Což neznamená, že se to nemůže stát komukoli, že svoje dítě v určité situaci plácne, ale myslím, že připustit tresty jako výchovný prostředek není smysluplné. Možná v tu danou chvíli plácnutí zabere, ale mě zajímá, jak se moje dítě ve chvíli, kdy je trestáno, cítí a co se z toho naučí do budoucna. A odpověď na tuto otázku neodpovídá mým představám o tom, k čemu bych chtěla svoje dítě vychovávat. A zdůrazňuju, že alternativou zde není to, že si nechám dítě "šlapat po hlavě".
 Ivkaa 
  • 

změna v průběhu let 

(15.9.2009 21:50:54)
Já teda plácám....tedy plácala sem.
Od 1roku se nám z miminka vyklubal sebedestruktivní vztekloun. Opravdu by mně zajímalo jak domluvit takto starému dítěti se kterým cloumá vztek, aby nevběhlo do silnice mezi auta. Při pokusu o vysvětlení šermuje rukama, mlátí sebou o zem a jakmile ho pustím - skáče pod projíždějící vozidla. Oblíkání, jídlo cokoli - takové malé dítě, notabene 12hod denně ve vzteklém záchvatu přece nebude poslouchat co mu říkáte. Dokonce jakýkoli náznak vysvětlování čehokoli vyvolával další záchvat vzteku. Takže my jsme plácali - do silnice pouze za ruku, jídlo u stolu, umytí rukou, nekope se do zvířat.
Teďka ve 2letech máme tyto základní věci ujasněné a další rozbroje už řešíme domluvou, protože už mně ve světlých chvilkách je schopen poslouchat, a když nechce nevadí - už to nejsou takové důležitosti, tak mu to prostě vysvětlím příště.
 Nítěnka 


Re: změna v průběhu let 

(16.9.2009 9:21:13)
U nás teď (4,5r) také čím dál častěji stačí domluva nebo ji napřed poslat uklidnit a pak se s ní teprve bavit, ale ne vždycky. V těch jeden a půl až dvou letech to ale bylo asi jako u vás (no o trochu mírnější, ale ne o moc). Když občas nějakou dostane a přitom ví, že ji máme rádi ,ale že nás to její chování mrzí, že se věci dají řešit i jinak než vztekem a že ji neplácám proto abych si vybila vztek, tak to je podle mě v pořádku.
 Mamacita 


Vy, kdo nikdy neplácnete po zadku 

(17.9.2009 20:08:34)
Nezlobte se na mně, ale přijde mi, že tady ze sebe děláte zbytečně svatoušky. Není žádná maminka, která by nikdy neplácla. Navíc, jsou děti, které to plácnutí potřebují, protože na ně nic jiného nezabírá.
Jak můžete plácnutí po zadečku tak odsuzovat? Pokud se takto dítě potrestá uváženě a opravdu v nejkrajnějším případě, vůbec ničemu to neuškodí, spíš naopak.
Sama mám dítě s velmi silnou osobností a ačkoliv taky nerada přikročuji k plácnutí po dupě, někdy se bez toho neobejdu. Jsou dny, kdy má dcera naprosto na párku nějaké vysvětlování, přemlouvání či vyhrožování a vůbec, všechny výchovné metody selhávají. Proto když překročí mantinely, musí přijít na řadu plesknutí po dupce, přičemž je předem upozorněna, že pokud tu hranici překročí, tak přijde trest, to znamená, že si je toho vědoma.
Mnohokrát jsem byla ve Španělsku, kde jsou tělesné tresty zakázány a měli byste vidět, jak to tam vypadá. Děti tam mají nad rodičemi převahu, protože vědí, že jim rodiče neplácnou a nemají možnost je nijak potrestat. Z domluv si nic nedělají a klidně se matce vysmějí do očí. Matky jim proto raději ve všem ustupují, aby se potomci nevzpírali.
Vy se taky podvolujete dětem, abyste nepřišli do konfliktu a nemuseli vzniklou situaci řešit?
 Mamacita 


Re: Vy, kdo nikdy neplácnete po zadku 

(17.9.2009 21:46:15)
K tomu neplácnutí... podle mně tohle nemusí dělat matky, které svým dětem ve všem ustupují. Mám kamarádku, která má o rok mladší holčičku, než je má starší dcera (tedy 3,5 roku). Před měsícem jsme s nimi strávili pár dní na chalupě, kde jsem pochopila, proč mi kamarádka pořád říká, jak je její malá strašně hodná. Důvodem je jen to, že jí maminka všechno dovolí, ve všem ustoupí a dítě se v podstatě nemá proč vztekat, tím pádem maminka nemusí řešit, jestli plácnout nebo neplácnout.
My jsme opačný příklad. Moje malá je šíleně akční a divoká, prostě živel. Navíc, jak už jsem psala, je silná osobnost, proto se dostáváme často do konfliktu, kdy ona něco chce, ale nemůže to mít, nebo já chci něco po ní a ona se prostě sekne a nemíní to udělat. Takže u nás se pořád počítá do tří a pokud to není udělané, když řeknu "tři", tak ví, že následuje plácnutí. A jak si na to dává pozor. Dříve nezabíralo nic a já měla nervy v kýblu. Do toho druhé miminko, no hrůza. Až jsme přišli na počítání a je to fajn.
Jak říkám, plácnutí přijde, pokud udělá opravdu něco, co sama ví, že nesmí a to je předem upozorněna.
Takže asi tak :o)
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Vy, kdo nikdy neplácnete po zadku 

(17.9.2009 23:14:25)
Jen podotknu, že neplácání a neustupování se nevylučuje.
 Mamacita 


Re: Vy, kdo nikdy neplácnete po zadku 

(18.9.2009 0:13:22)
Jak na jaký typ dítěte
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Vy, kdo nikdy neplácnete po zadku 

(18.9.2009 0:47:56)
Myslím si, že na většinu, netroufnu si posoudit u autistů.
 Tubifex 


Re: Vy, kdo nikdy neplácnete po zadku 

(20.9.2009 16:44:45)
U nás začalo počítání do 3, domluvy, poslat vyvztekat vedle aj. trochu fungovat nejdříve od 4 let.
 Arónie 


Re: Vy, kdo nikdy neplácnete po zadku 

(18.9.2009 9:44:03)
Souhlasím. Asi je potřeba neustále opakovat, že neautoritativní výchova bez trestů neznamená nechat děti dělat si, co chtějí. A argument, že na některé děti nic jiného neplatí, není ničím podložený, ale samozřejmě je těžké ho komukoli vyvrátit. Myslím si, že každý vychovává své děti podle svého svědomí, jak ten, kdo tresty používá, tak ten, kdo je používat ze zásady nechce (což neznamená, že je svatoušek a vždy dokonalý, stále se usmívající, nikdy v životě nekřičící a neplácající rodič). Tak mi přijde zbytečné hodnotit, jak se chovají děti rodičů, kteří vychovávají své děti jiným způsobem (navíc, když jde ještě o jinou kulturu), může to znamenat jen to, že máme každý jiné představy o tom, co je u dětí ještě přípustné a co není (teď samozřejmě nemyslím jakékoli násilné nebo bezohledné chování k rodičům - ale s tím jsem se třeba v Americe ani v Anglii v běžných rodinách nikdy nesetkala, ve Španělsku jsem nebyla). Jak už jsem tady někde psala, pro mě je důležité si odpovídat na otázku, k čemu vychovávám své dítě, když ho trestám, a odpověď se neshoduje s mou představou a s mým svědomím.
 dajána+2 
  • 

Re: Chtěla bych být malou muškou 

(18.9.2009 21:31:43)
a podívat se do rodin, kde se děti fyzicky netrestají. Vážně by mne to moc zajímalo, jak děti vychováváte, co na to děti a tak. Mám 5 letého kluka, který je hooodně tvrdohlavý a můžu říct, že jsem vyzkoušela hodně metod, ale nakonec u nás zvítězilo plácnutí, což jako jediné zabírá. Také počítáme a dnes ve svých pěti letech bych řekla, že je opravdu poslušný, ikdyž se to v něm někdy pere a vidím na něm, jak rád by si prosadil svou, ale už zkrátka svými pětiletými zkušenostmi přišel na to, že máma s tátou pro něj chtějí jen to nejlepší, že za některé mantinely se opravdu nepůjde a poslouchat se je vyplatí. Vím, že to není možné, ale tak by mne třeba zajímalo, jak by asi mé dítě dopadlo v rodině matky-neplácačky. No, vím, že je to utopie, ale možná, by mohla některá z vás napsat, jak vychováváte mooooc tvrdohlavé dítě bez fyzických trestů? Vážně se nechám poučit. Prosím jen o praktické rady a příspěvky,těch blábolů o tom, jak je to testuhodné děti fyzicky trestat tady bylo dost. Díky
 Rapiti 


Re: Chtěla bych být malou muškou 

(19.9.2009 11:29:55)
dajáno, problém je, že se ty zkušenosti nedají přenést a tím méně popsat. Prostě to chce vyzkoušet, také jsem dřív svoje děti občas plácla, když jsem si nevěděla rady. Teď už nemusím a je to pro mě úleva.
Mám také hodně tvrdohlavého syna, budou mu 4 roky. Jak není po jeho, je zle, on něco chce a co to znamená pro ostatní, je mu zatím úplně jedno. Nicméně, když se šprajcne, nejlíp se mi osvědčilo, zklidnit ho, na chvíli přestat řešit problém, a zjistit, proč se vlastně vzteká nebo proč chce něco jiného. Většinou mu docela dobře stačí jen to, že jsem projevila zájem. Např. chce v obchodě bombóny, když odmítnu, začne se jich dožadovat hlasitějc. Můžu se s ním hádat, můžu mu jednu plesknout, oboje povede k tomu, že bude křičet ještě víc a pěkně dlouho. Nebo si s ním promluvím, dám mu najevo svoje pochopení, že má bombónky rád, chvilku o tom jen mluvíme, jakmile se on rozmluví a přestane brečet, je vyhráno, pak už je totiž na příjmu a je schopen pochopit, že bombóny už má doma, nebo, že už jsem mu koupila jahody, které také moc chtěl. Prostně jsem zjistila, že se nevzteká ani tak kvůli tomu, že něco chce, jako spíš kvůli tomu, že ho nechápu. Jakmile dám najevo pochopení, velmi rychle se zklidní. Podle metody RaR se to jmenuje Empatická reakce a Splnění přání v představě.
Kurz R + R jsem absolvovala spolu s několika kamarádkama a tak se vzájemně podporujeme. Když jsme někde společně, tak je to docela legrační pozorovat, jak používáme stejné techniky, přesně víme, co ta druhá udělala a proč. Je to, jakobychom měly nějakou tajnou řeč.
Teď začal syn chodit do školky, tak se setkávám víc i s jinými rodiči a hodně často pozoruju, že problém je v tom, že se snaží něco dítěti vysvětlit ve chvíli, kdy to dítě prostě není na příjmu.
 Mamacita 


Re: Chtěla bych být malou muškou 

(19.9.2009 13:09:00)
To vysvětlování je hezké, ale co když to dítě i přesto tvrdí, že bonbonky prostě chce a chce a chce? Moje malá je hrozný paličák a když si něco vezme do hlavy, tak jí to někdy prostě nevymluvím, i kdybych se na hlavu postavila.
Nebo co když hrozně spěcháme a dítě si postaví hlavu? Například ráno, když nechce snídat, nechce se oblíkat, nechce si čistit zuby... a my spěcháme do školky. Vstáváme myslím dost brzo, máme hodinu a půl na všechny přípravy. Ale jak se kousne, tak s ní prostě nehnu.
Už delší dobu jsou jejími nejpoužívanějšími slovíčky "chci" a "nechci". Přitom se jí snažím vždy, když je to možné, vyjít vstříc, splnit její přání, nebo jej aspoň respektovat, když jí splnit nejde. Takže jak na to, aby to šlo jen psychologicky a bez plácnutí?
 Rapiti 


Re: Chtěla bych být malou muškou 

(19.9.2009 13:21:44)
Tak, konkrétně, když nechce snídat, je o hladu (však neumře a příště si to rozmyslí); oblíkám násilím, tj, vypadá to jako když oblékám chobotnici; zuby nechám plavat, do toho násilím nenutím, to by bylo o úraz; prostě někdy nelze čekat, až se dítko rozhodne poslechnout. Nicméně i přes to ho nemlátím.
Nedovedu si představit, že dítěti dám facku, ono se pak nasnídá, pak mu dám druhou, najednou se oblékne, pak třetí a nechá si vyčistit zuby. Myslím, že ani ty to tak neděláš, takže to nějak zvládáš i bez plácání.

Teď zrovna čekám už hodinu, až se milostpán oblékne, aby mohl jít na pouť. Docela si to vychutnávám, kvůli mně tam jít nemusíme, takže je to jeho problém a vyjímečně si to odnese právě jen on, když nedělá, co má.
 Mamacita 


Re: Chtěla bych být malou muškou 

(19.9.2009 13:55:21)
to je ale náhodička, my taky dneska jdeme na pouť. Malá měla za podmínku být po obědě vyspinkaná, ale bohužel nespí, tak přemýšlím, jestli tam půjdeme aspoň za odměnu za to, že pěkně leží a odpočívá.
A samozřejmě ji nemlátím ani nefackuju, ale když už to přehání s těmi vzteklými výlevy, tak jí jednu lupnu po zadku (spíš symbolicky, ani jí to nebolí :o))
O hladu už do školky šla taky, nemám nervy na neustálé opakování "papej" a s oblíkáním bohužel bojujem, protože si začne vymýšlet, že neví, jak si to má obléct (přitom běžně se oblíká sama bez problémů) a že se jí nechce, ať ji obleču já. Takže buď začnu počítat, což v tomhle případě vždy vyvolá hysterický záchvat, nebo nastoupí vařecha na stůl a to se oblíká raz dva.
 dajána+2 
  • 

Re: Chtěla bych být malou muškou 

(19.9.2009 21:12:16)
Nechci se tě dotknout, ale ty oblíkáš 4 letého kluka? Tak k tomu se nesnížím, to se na mne nezlob, to raději začnu počítat a je oblečený raz dva. Nevím, to bezplácání mi připadá neustálé kličkování a vymýšlení nových lstí, abych dítě přinutila udělat to, či ono. A na to teda rozhodně čas nemám, ani se k tomu nenechám 5 letým prckem donutit
 Tubifex 


Re: Chtěla bych být malou muškou 

(20.9.2009 16:51:08)
~:-D~R^
 Ivusha 
  • 

Re: Chtěla bych být malou muškou 

(20.9.2009 12:06:09)
Takže suma sumárum - ve všem si dítěti ustoupila......Snídat a čistit zuby si nemusí, a protože ho zatím přepereš tak je dokonce i oblečené.
 Tubifex 


Re: Chtěla bych být malou muškou 

(20.9.2009 16:50:30)
~R^
 Mamacita 


Re: Chtěla bych být malou muškou 

(20.9.2009 19:06:23)
~t~~R^ A o tom to je
 Rapiti 


Re: Chtěla bych být malou muškou 

(19.9.2009 11:37:53)
dajáno, ještě chci dodat, že jsem přesvědčená o tom, že se z tvého syna stává poslušný (a předpokládám, že v podstatě přiměřeně věku zodpovědný) kluk, není ani tak tím, že ho občas plácneš, ale spíš tím, že mnohem častěji intuitivně používáš jiné výchovné prostředky, protože ho máš prostě ráda a víš, co potřebuje. ~;)
 Arónie 


Re: Chtěla bych být malou muškou 

(19.9.2009 18:46:28)
Mám problém s tím, že nechci, aby moje dítě bez rozmyslu poslouchalo, ať už mě nebo kohokoli jiného, kdo má větší sílu nebo moc než ona. Máš jistotu, že tvůj syn se zachová správně, když u toho není ten, kdo ho může potrestat? Píšeš, že teď už se syn chová většinou dobře, ale je to trestáním, anebo tím (jak zde píše myslím Rapiti), že občas používáš i jiné metody a že se tím syn učí, že jeho rodiče to myslí dobře a chápe, k čemu mu to je? Věřím, že plácnutí v danou chvíli rychle zabere, ale dlouhodobé následky (pokud je to jediná výchovná metoda) můžou být podle mě ničivé. Dítě se učí, že věci se dělají nebo nedělají proto, že ho může někdo, kdo má větší moc a sílu, potrestat, nepřemýšlí o tom, jak jeho chování ovlivňuje svět kolem a je samotné. Může se ve chvíli trestu cítit poražené nebo ponížené, anebo (to spíše větší děti) cítí úlevu, že se vše vyřešilo pouze fackou a že má pokoj. Já osobně nechci mít dítě poslušné, ale zodpovědné, samostatné, ohleduplné a přemýšlející o tom, co a proč dělá. Tresty k tomuhle (to je můj názor) nevedou. Poslušnost a strach z trestu ani u dospělého nevede k zodpovědnosti. Jinak metody jsou popsané v knihách zmíněných tady v diskuzi, probíhají i kurzy Respektovat a Být respektován nebo Kurz efektivního rodičovství, tak nemusíš být muškou a můžeš se s těmito metodami setkat v praxi.
 Tubifex 


Re: Vy, kdo nikdy neplácnete po zadku 

(20.9.2009 16:42:41)
Tak ta dcera tvé kamarádky, to je přesně naše malá u tchyně. Tam je hrozně hodná, neboť není problém mít k snídani tatranku nebo co si zrovna poručí.
 Katka+Tom 
  • 

Z pohledu netrestaneho cloveka 

(19.9.2009 22:48:05)
Jako dite jsem nikdy nebyla trestana. Na zadek jsem dostala jen jednou a to ve chvili, kdy jsem jako petileta nerekla rodicum kam jdu (tehdy jsme behali normalne na hristi za panelakem) a vratila se az po setmeni. Uprimne receno - kolikrat jsem si rikala, ze jedna facka by byla mnohem min bolestiva, nez hodinove domlouvani a pak nasledujici mlceni. Takze to ted praktikuji u sveho syna. Radsi mu placnu pres zadek a pak ho obejmu, pohladim a je odpusteno, nez abych mu po stopadesate opakovala, ze do silnice se nebeha, hrackama se netriska apod. A ti co neuhodi - jen nechapu - kdyz dite neco provede, tak mi nerikejte, ze mu reknete - priste to nedelej, usmejete se a jdete dal...To je pak prece jako kdybyste rekli - nic se nestalo, uzij si to priste zas. Ja tim svym zpusobem radsi reknu - tohle teda ne, ale kdyz vis, ze to neni spravne, jdeme dal.
 Arónie 


Re: Z pohledu netrestaneho cloveka 

(20.9.2009 18:34:16)
No právě,"jedna facka by byla mnohem míň bolestivá než hodinové domlouvání". Jasně, dítě v tu chvíli ví, že udělalo něco špatně, ale co dál? Co udělá příště ve stejné situaci, když u toho nebudeš? Anebo i když tam budeš, ale dostat facku pro něj bude prostě "míň bolestivé" než se zachovat správně? Nevím, jak jsi byla vychovávána rodiči, kteří netrestali, ale v zásadě existují tři přístupy (popsáno v knize Parent Effectiveness Training), první je založen na tom, že navrch má rodič - trestá, nařizuje, dává odměny, rozhoduje. V druhém má navrch spíš dítě - dělá si s rodiči, co chce, "šlape jim po hlavě", a i když mu rodiče neustále domlouvají a vysvětlují, není to k ničemu, a občas samozřejmě udeří, když jim rupnou nervy. Oba tyhle přístupy jsou založené na boji, na tom, že jedna strana musí vyhrát a jedna prohrát. Třetí přístup je založen na respektu dvou rovnocenných lidí (samozřejmě s přihlédnutím k tomu, že jeden je dospělý rodič a druhý dítě) a nemělo by jít o boj, ale o to, aby byli spokojeni oba - to, o co se snažíš v každém jiném vztahu - dohodnout se. A protože dítě je dítě, musí se všechno učit, tak to samozřejmě vypadá trochu jinak, než když komunikuješ s manželem, kamarádkou, šéfem v práci, i když ne zas úplně jinak. Samozřejmě to není tak, že když dítě něco provede, domluvíš mu a nic se neděje. Metody jsou popsány v knihách, je toho spousta, co se dá dělat v různých situacích, a stručně řečeno místo trestů se dá užít metoda přirozených důsledků (dítě musí něco napravit, je mu k něčemu zamezen přístup a tak), ale když člověk změní přístup celkově, tak těch situací, kdy by bylo "potřeba" trestat, ubývá. Ale aby to nevyznělo, že je pro mě vše jasné a jednoduché, já neustále musím bojovat s tím, co mám v sobě z dětství, často jsem nespokojená s tím, jak různé situace řeším a mnohokrát pochybuju, jestli dělám věci správně.
 dajána+2 
  • 

Pro autorku 

(20.9.2009 13:56:45)
Milá autorko, nenech se vyvést z klidu. To, jak vychováváš své dítě je jen a jen tvoje věc. A klidně plácej, já taky plácám, spousta mých kamarádek taky plácá a občas se upřímně divím maminkách, které jsou schopny donekonečna svým dětem něco vysvětlovat a děti si dělají stejně po svém. Upřímně tady tohle nechápu. Moje děti dostanou přes zadek, tomu rozumějí mnohem víc než tisícům slov, většinou si to i zapamatují, já si tím ušetřím další vysvětlování a můžem ten ušetřený čas využít třeba tím, že jdeme na hřiště. Děti (5 a 3) se samy oblečou, obujou a čekají mne u dveří. Bez scén, bez vztekání, bez domlouvání. To je výsledek mé výchovy. Já jsem spokojená a děti myslím taky. Jejich veselý obličej mi to jen potvrzuje.Takže plácání zdar, je to medicínka, která zabírá na všechny. :-)
 Jarka 2 děti 


Re: Pro autorku 

(20.9.2009 16:00:21)
Moje děti taky dostanou přes zadek, ale moc efekt to nemá vyřvouse, a za minutu dělaj to samý, za co dostali.
 Tubifex 


Re: Pro autorku 

(20.9.2009 17:29:54)
Dík za povzbuzení. Já si z toho nic nedělám, ať si každý vychovává děti jak uzná za nejlepší (pokud je tedy vychovává a nenechává růst jak dříví v lese). Přijde mi z diskuse, že neplácačky si převážně myslí, že plácačky mají jedinou metodu plácat. Ale tak to přece není. Já taky vysvětluju, domlouvám, snažíme se domluvit. Nedostává za každou kravinu, ale v některých momentech to je podle mé zkušenosti nejúčinější a nemyslím si, že by ji to do budoucna poškodilo. A vždycky ví, proč dostala.
Ono i v tom biblickém verši je sice zmíněná hůl, ale důležitější je ta druhá půlka - trestat dítě včas (tj. asi do 6 let, pak prý už se nic moc nezmůže). A rozhodně to nemusí být vždy bití.
Vzhledem k tomu, že je silná osobnost, tak si nemyslím, že by byla jen poslušná vůči všem bez ohledu na to, co by po ní chtěli. Taky má svůj názor a sebevědomí. A někdy i spoustu alternativních návrhů, co bychom, proč a jak bychom mohli věci dělat (jen aby nemusela dělat, co po ní chceme).
Ale přijde mi, že s věkem se to lepší častěji se domluvíme v klidu.~z~
 Arónie 


Re: Pro autorku 

(20.9.2009 18:59:06)
Díky, jsi myslím první (z toho, co jsem byla schopná přečíst) z plácaček (promiň, já jsem zase ta neplácačka), která to napsala takhle jasně. Ale myslím, že několik neplácaček tady zdůraznilo (aspoň já a ještě jedna), že trestání určitě není vaše jediná metoda, a možná i proto se vám daří děti vychovávat k vaší spokojenosti (plácačky i neplácačky by se asi shodly na tom, že děti, které jsou systematicky a výhradně fyzicky nebo psychicky trestány, nejspíš moc "vychované" nebudou). Přesto mám pořád k trestání výhrady a nedokážu ho přijmout, a to hlavně ze dvou důvodů: 1. Podle mě dítě trestáním poškozeno být může, a to i když to není jediná výchovná metoda a jinak má s rodiči láskyplný vztah (filozofické důvody i vlastní zkušenost). 2. Mám problém s tím, jak najít tu hranici, kdy už trestat, kdy už je to ta situace, kdy to zabere líp, než cokoli jiného.

A k tomu citátu z Bible, sama jsem křesťanka, ale opravdu bych nechtěla brát doslova vše, co se v Bibli píše.

Děkuju za podnětný článek.:-)
 Tubifex 


Re: Pro autorku 

(20.9.2009 19:21:41)
No ono to asi taky dost záleží na vlastní zkušenosti z dětství. My oba s manželem v tom máme jednotu a žádné nespravedlivé fyzické tresty jsme nezažili. A pokud by dítku stačilo domluvit a reagovalo by, tak ho nebudu propleskávat.
Přeju hodně zdaru při ovlivňování těch našich ratolestí.~;)
 Tubifex 


Re: Pro autorku 

(20.9.2009 19:26:30)
... a doslovně samozřejmě beru jen některé věci z Bible (je jich celkem dost). Přece jen tam měli aktéři poněkud jiné historické a společenské souvislosti, než my...Ale to už by bylo na jiné téma.~m~
 Arónie 


Re: Pro autorku 

(21.9.2009 13:07:17)
No jasně ... :-)
 bazilišek+7/97+1/08+4/10 


děti neplácaček se jim vysmívají za zády 

(21.9.2009 14:09:55)
Tak jsem si přečetla pár názorů na plácnutí a neplácnutí a musím ze své zkušenosti říct, že zrovna nedávno mě zarazilo chování jedné kamarádky, jejíž dcera- už tedy 4letá- schválně, tak, aby to nikdo neviděl(nevšimla si mě, že ji vidím), kopla do stejně staré své kamarádky, ta začala brečet, tak kopající bylo domluveno- dle mého názoru dost jemně, spíš omluvným tónem, jakože- to holčičku bolí.. jen se maminka otočila, dcerka nelenila a šla dát kamarádce herdu do zad.. no co Vám budu povídat- takhle se to opakovalo dokola 4x!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A napomenutá holčička se chytila tyče, točila se dokola a točila oči v sloup, posmívala se jakože NO A CO ????? Měla jsem sto chutí jí vyprášit zadek, že by si na něj nesedla! A nejlepší bylo, že jí maminka neřekla- TO NESMÍŠ ale MUSÍŠ jen MALINKO!!!!!! Tak to bych chtěla být v kůži té maminky, která si má nechat dítě mlátit JEN malinko!!!!!!!!!!!!!!!!!! Druhá holčička už si s ní hrát nechtěla, že se jí bojí.. takže se mi moc nelíbilo, jak se zachovalo NIKDY neplácnuté dítě, chovalo se dost spratkovitě, jakože jí nic nehrozí a chová se tak pořád, znám je už dlouho, takže jsem nebyla svědek jediné události..
Takže je určitě pravda, že na každého platí něco jiného a pokud někdo nemusí dítě nikdy plácnout, tak buďto je rodič úplný flegmatik nebo je dítě neobyčejně klidné nebo to na dítěti bude vidět, nevěřím, že to může být jinak..
 Arónie 


Re: děti neplácaček se jim vysmívají za zády 

(21.9.2009 14:31:36)
Já neplácám (i když nezapírám, že jsem jednou nebo dvakrát dceru plácla a litovala jsem a občas křičím a taky lituju), ale nejsem flegmatik, spíše cholerik, a moje dcera není zdaleka klidné dítě. Ale to neznamená, že bych u ní připustila chování, jaké popisuješ. Takže znovu: netrestat neznamená nechat dítě chovat se bezohledně nebo násilně k lidem kolem sebe a jako jedinou výchovnou metodu použít domlouvání či vysvětlování. Někde zde v diskuzi jsem psala o třech základních přístupech k řešení takových situací ve výchově.
 Arónie 


Re: Pro autorku 

(20.9.2009 18:40:39)
To je docela zázrak, že ti to všechno krásně funguje a že nemáš vůbec žádné pochybnosti. A nemyslím to ironicky, i když možná trochu pochybuju, ale nic ve zlém.:-)
 Tubifex 


Re: Pro autorku 

(20.9.2009 18:47:55)
Jak kdy,já jsem s tím celkem spokojená.
 dajána+2 
  • 

Re: Pro autorku 

(23.9.2009 19:51:57)
funguje, ale samozřejmě, že se to občas vychýlí z normálu, každému to sem tam občas ujede. Však i ty neplácací metody sem tam nefungujou, ale reagovala jsem spíš na příspěvky přede mnou, kdy matka 4 letému dítěti odpustí snídani, mytí zubů a sama ho obleče jen proto, aby ho nemusela plácnout, když se dotyčnému nechce. To mi přijde teda dost odvážné. Do kolika let ho asi tak matka bude oblékat a tolerovat jeho absence u snídaně a neumyté zuby jen proto, že ho nechce plácnout? Jinak taky neplácám s radostí a úsměvem na tváři, taky mne to mrzí, když jim musím dát na zadek, a taky to vždy zkouším po dobrém, ale pokud všechny možnosti selžou, tak se prostě nedá nic dělat. A děti to ví, takže pokud vidí, že už jde opravdu do tuhého, tak raději poslechnou, než aby dostaly.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.