Názory k článku Pár postřehů o výchově

funguje, ale samozřejmě, že se to občas vychýlí z normálu, každému to sem tam občas ujede. Však i ty neplácací metody sem tam nefungujou, ale reagovala jsem spíš na příspěvky přede mnou, kdy matka 4 letému dítěti odpustí snídani, mytí zubů a sama ho obleče jen proto, aby ho nemusela plácnout, když se dotyčnému nechce. To mi přijde teda dost odvážné. Do kolika let ho asi tak matka bude oblékat a tolerovat jeho absence u snídaně a neumyté zuby jen proto, že ho nechce plácnout? Jinak taky neplácám s radostí a úsměvem na tváři, taky mne to mrzí, když jim musím dát na zadek, a taky to vždy zkouším po dobrém, ale pokud všechny možnosti selžou, tak se prostě nedá nic dělat. A děti to ví, takže pokud vidí, že už jde opravdu do tuhého, tak raději poslechnou, než aby dostaly.

Tak jsem si přečetla pár názorů na plácnutí a neplácnutí a musím ze své zkušenosti říct, že zrovna nedávno mě zarazilo chování jedné kamarádky, jejíž dcera- už tedy 4letá- schválně, tak, aby to nikdo neviděl(nevšimla si mě, že ji vidím), kopla do stejně staré své kamarádky, ta začala brečet, tak kopající bylo domluveno- dle mého názoru dost jemně, spíš omluvným tónem, jakože- to holčičku bolí.. jen se maminka otočila, dcerka nelenila a šla dát kamarádce herdu do zad.. no co Vám budu povídat- takhle se to opakovalo dokola 4x!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A napomenutá holčička se chytila tyče, točila se dokola a točila oči v sloup, posmívala se jakože NO A CO ????? Měla jsem sto chutí jí vyprášit zadek, že by si na něj nesedla! A nejlepší bylo, že jí maminka neřekla- TO NESMÍŠ ale MUSÍŠ jen MALINKO!!!!!! Tak to bych chtěla být v kůži té maminky, která si má nechat dítě mlátit JEN malinko!!!!!!!!!!!!!!!!!! Druhá holčička už si s ní hrát nechtěla, že se jí bojí.. takže se mi moc nelíbilo, jak se zachovalo NIKDY neplácnuté dítě, chovalo se dost spratkovitě, jakože jí nic nehrozí a chová se tak pořád, znám je už dlouho, takže jsem nebyla svědek jediné události..
Takže je určitě pravda, že na každého platí něco jiného a pokud někdo nemusí dítě nikdy plácnout, tak buďto je rodič úplný flegmatik nebo je dítě neobyčejně klidné nebo to na dítěti bude vidět, nevěřím, že to může být jinak..

Nechapu srovnani manzelka - deti. Manzel je muj partner a je na stejne urovni jako ja. Neznam knihy o vychove manzela nebo manzelky, ale o vychove deti jsou jich mraky. Ja svoje rodice budu mit vzdy v ucte a neumim si predstavit, ze bych treba matce dala facku, jak tu nekdo psal - neuveritelne. Ale moje deti do sveho odchodu z rodneho domu budou stale deti a mam co mluvit do jejich zivota. Naopak ony do naseho s manzelem nee. Rozhodne mi dite nebude rikat co mohu a co ne, ale ja jemu ano. Tim nerikam, ze preferuju fyzicke tresty ale nadzvedlo me to srovnani s bitim manzelky. Myslim, ze ucitele mohou vypravet o ucte k autoritam, ktera prave vyplyva z tehle liberalni vychovy a jeji ovoce je tady vsude kolem videt. Ten mail byl velmi trefny

No ono to asi taky dost záleží na vlastní zkušenosti z dětství. My oba s manželem v tom máme jednotu a žádné nespravedlivé fyzické tresty jsme nezažili. A pokud by dítku stačilo domluvit a reagovalo by, tak ho nebudu propleskávat.
Přeju hodně zdaru při ovlivňování těch našich ratolestí.

Díky, jsi myslím první (z toho, co jsem byla schopná přečíst) z plácaček (promiň, já jsem zase ta neplácačka), která to napsala takhle jasně. Ale myslím, že několik neplácaček tady zdůraznilo (aspoň já a ještě jedna), že trestání určitě není vaše jediná metoda, a možná i proto se vám daří děti vychovávat k vaší spokojenosti (plácačky i neplácačky by se asi shodly na tom, že děti, které jsou systematicky a výhradně fyzicky nebo psychicky trestány, nejspíš moc "vychované" nebudou). Přesto mám pořád k trestání výhrady a nedokážu ho přijmout, a to hlavně ze dvou důvodů: 1. Podle mě dítě trestáním poškozeno být může, a to i když to není jediná výchovná metoda a jinak má s rodiči láskyplný vztah (filozofické důvody i vlastní zkušenost). 2. Mám problém s tím, jak najít tu hranici, kdy už trestat, kdy už je to ta situace, kdy to zabere líp, než cokoli jiného.

A k tomu citátu z Bible, sama jsem křesťanka, ale opravdu bych nechtěla brát doslova vše, co se v Bibli píše.

Děkuju za podnětný článek.