Grainne |
|
(22.6.2009 11:15:19) ....ono je tam taky ve prospěch čeho, ale smysl té latinské vsuvky nechápu. Budiž autorovi odpuštěno, už víme, že si myslí, že umí latinsky. Jen by mě zase a opět zajímalo, jaký smysl má tohle literární cvičení. Pěstujte si rituály............změňte rituály (myšleno zrušte rituály). Je pravda, že ne všechny rodinné rituály vyhovují všem, na některých lpí jen část rodiny, nebo dokonce jen jediný člověk. Pokud bych chtěla změnit, nebo zrušit všechny rodinné rituály, které mi nevyhovují, zruším rodinu. Obzvlášť mě dostal ten příměr se "ženou snů". Je hrdinské poslat tchýni do háje a jet si do tropů, ale mezi námi, kdo by měl opravdu odvahu se stejným odhodlání poslat do háje šéfa? Takže statečně pošleme rodinku do háje, už ji nepotřebujeme, šéfa potřebujeme, toho do háje nepošleme. Jsem žena, takže použiju příměr "muž snů" a muž snů se nebude přetahovat s tchýní o přízeň dcery, ale naplánuje dovolenou tak, aby se termíny nekryli.
|
Kudla2 |
|
(22.6.2009 12:15:55) Grainne, ale co když to s tou oslavou zjistí až poté, co byla dovolená vybrána a zaplacena?
Jasně, že lepší je se dohodnout tak, aby to nekolidovalo, ale tady je asi řeč o tom, co dělat, když se to nepovede.
Neumím si představit, že bych dovolenou (jakoukoli, a nota bene takto drahou) vybírala bez předchozí konzultace s partnerem (minimálně kvůli tomu, aby si vzal v dané době volno, navíc kdybychom už byli svoji, tak by to šlo ze společných peněz, a to si bez konzultace neumím představit už vůbec).
Pokud bych věděla, že někdo z blízkého příbuzenstva chystá oslavu kulatin, snažila bych se s ním domluvit tak, aby to nekolidovalo. Naproti tomu svátek rozhodně nepovažuju za tak důležitou oslavu, aby kvůli tomu musela celá rodina stát nastoupená v pozoru. U nás to ani neslavíme. Pokud by to chtěla slavit partnerova rodina, tak bych to respektovala, ale extra velké šachy v rozvrhu (rušení dovolené) bych si kvůli tomu nedělala.
Myslím, že normální lidé jsou schopni se o tomto v klidu domluvit (nezlob se, tatínku, ale my na tento termín máme už půl roku naplánovanou dovolenou, můžeme Ti pogratulovat předtím nebo potom a z dovolené Ti přinést flašku). Pokud kvůli tomuhle začne někdo hystericky vyvádět, jak to bylo popsané v článku, očekávala bych, že se partner postaví na mou stranu. "Přetahování" mezi partnerem a rodiči je nedůstojné, malicherné a zbytečné, vždyť tady jde o houby a pokud se o rodiče zajímáme celý rok, nemají reálný důvod si myslet, že na ně kašleme, když jednou nemůžeme oslavit něčí svátek.
|
Winky | •
|
(22.6.2009 12:30:21) Tak jsem vedle jak ta jedle, úvod článku naprosto neodpovídá jeho ukončení :-( A souhlasím s příspvěvkem nademnou, že výčitky kvůli vynechané oslavě svátku způsobené odjezdem na dovolenou, pokud se s rodiči vidím běžně, je hysterický výstup matinky který by se odehrál při jakékoli jiné příležitosti, takže bych z toho těžkou hlavu rozhodně neměla.
Změna tradic pokud nevyhovují - to bych chápala tak, že třeba jsem z domova zvyklá, že na Vánoce musí být na stole rybí polévka. Maminka to tak dělá rok co rok. Mě ovšem rybí polévka nechutná. Ale nechci rušit tradici a tak ji doma jím. Potom založím novou rodinu, a protože se domnívám, že Vánoce bez rybí polévky by nejspíše neexistovaly, tak ji uvařím taky. Přitom nechutná mě ani mému muži. Tomu říkám zbytečný rituál který stojí za to měnit. Své rodiče předělávat nebudu, ti ať si ji jedí, já si to ve své domácnosti po dohodě s partnerem udělám tak, aby to vyhovovalo nám. A pokud mi to maminka bude vyčítat, že já ve své nové domácnosti to nedělám tak jako ona, odpovím jí, popř. vyžádám si podporu svého muže tím že řekne, že jsme menu změnili kvůli nám oběma.
Měnit rituály mohu pouze tehdy, jsou-li rituály mými. Pokud je vytvrořil někdo jiný a aplikuje si je na svém území, nic mu měnit nebudu.
|
|
Grainne |
|
(22.6.2009 12:51:46) Kudlo, to co píšeš, je pravda, proto mi ten článek připadá poněkud mimo realitu normálních, normálně komunikujících lidí, kterých je (doufám), většina.
To, co je v článku popisováno, ropzhodně nelze považovat za všeobecnou radu, jak prožívat život v rodině, ale za problémy v rodině, kde jsou vztahy řekněme přímo patologocké v důsledku infantilního chování jedince (hysterické matičky). Chápala bych probrání takové situace s konkrétním jedincem v konkrétní rodině, který má tento konkrétní problém. Zveřejněním jako článku to vpodstatě vyznívá tak, že každá matinka je hysterka, každý tatík podpantoflák a NIKDO a NIKDY nesmí přebírat tyto vzory a KAŽDÝ je povinnen se postavit na odpor.
Mám úplně normální rodiče, máme úplně normální rodinné rituály několikrát do roka, předem domluvené a respektované. Nepatří k tomu úplně nejzábavnějšímu, co jsem kdy v životě prožila, ale symbolizují sepětí rodiny, úctu k rodičům, je to příležitost vyjádřit jim vděčnost atd., popř. si i vyříkat sporné body. Nevidím důvod kvůli tomu kolem sebe kopat. Navíc nevidím důvod, proč tedy nezapojit trochu taktiky v tom, aby "žena snů" a "matinka" spolu vydržely jeden den bez boje. Nemá autorka problémy s tchýní?
|
|
Dobra1 |
|
(22.6.2009 16:26:29) Ahoj Kudlo, mas pravdu, ze normalni lide se domluvi a partner by se mel postavit na tvou stranu pri hysterickem vylevu mamy. Jsi stastny clovek, ze jsi to nezazila. Ja jo a ziju v tom vice mene porad se svou mamou. Udela si plany a automaticky me do nich zahrne, aniz by se zeptala. Pak je nastvana, kdyz neni podle jejiho. A nasledny manipulativni natlak stoji za to - neustale telefonaty, pokud je neberu, tak navsteva, pokud bych ji nepustila dovnitr, je schopna sedet na schodech a brecet a vykladat sousedum, jak ji dcera nechce pustit dovnitr,... Je toho jeste mnohem vic. Jedine reseni by bylo bydlet daleko a vyrazne snizit vzajemny kontakt. Jenze to by pak mama zustala uplne sama, tata uz 4 roky nezije a ona kvuli tomu jeste porad permanentne place, ma tezke deprese, navic je dost nemocna i fyzicky. Ja nemam povahu na to, abych ji v takove situaci opustila, tak se jen snazim minimalizovat dopad toho vseho na sebe i svou rodinu. Dari se to, ale neni to vubec jednoduche. A ze sveho okoli vim, ze ani ojedinele, proto autora clanku v tomhle docela chapu, asi vi, o cem mluvi.
|
Katka,kluci 6 a 10 | •
|
(22.6.2009 17:24:59) Velmi dobře znám, bohužel. Také v souvislosti s ovdověním matky. Mohu jen dodat, že s přibývajícím odstupem let se to trochu normalizuje....
|
|
Jíťa | •
|
(22.6.2009 21:24:07) Možná bych zkusila pro začátek odmítnutí kompenzovat něčím jiným. Např. "Je mi líto, dneska nemůžu, ale vynahradím ti to zítra něčím jiným." Může být šance, že po nějaké době by ses do role organizátora společného času s mámou dostala ty.
|
Dobra1 |
|
(23.6.2009 15:24:11) Jiťo, ja uz cas organizuju, ale naplň ne, resp. , kdyz se na necem dohodneme, mama k tomu nenapadne prida dalsich par veci. Ja reknu, ze uz nemam cas, neb jsem s tim nepocitala, a ozve se- no ty na me nemas dost casu nikdy. A to spolu mluvime kazdy den po telefonu a navstevuju ji 2-3x v tydnu. Uz mi ani nevola, ale beda, jak nezavolam ja, ona chudak vcera nespala, protoze porad cekala, kdy se ozvu, ale kdyz na ni kaslu, tak co se da delat... Je toho hodne a snad neni rozhovor, kde by mi neco nevycetla.
|
|
|
|
|
|