| Mlada | 
 |
(31.3.2009 8:40:31)
Čím jsou mé děti starší, tím častěji si tuto větu připomínám. A to jsou v podstatě zdravé.
Málokdo si na začátku těhotenství připustí, že všechno nemusí být úplně v pořádku. A testy v průběhu těhotenství tomu moc nepřidávají. Snažím se vzpomenout, jaké to bylo poprvé. Vlastně nijaké, krevní testy dopadly dobře. Mnohem více jsem o dětech s nějakou vadou přemýšlela při těhotenství mých kamarádek, které se třeba rozhodovaly, zda podstoupit amniocentézu. Vím, že by pro mě bylo neskutečně obtížné, spíše nemožné podstoupit potrat. Asi dokážu pochopit ty, kteří se pro něj rozhodnou. Já bych nemohla. Podruhé už jsem měla i jasno v případě nabídnuté amniocentézy. Nešla bych. Přijmout je takové, jaké jsou...
|
| Anca-Filipek4.12.2006 | 
|
(31.3.2009 8:50:06)
Ja byla na aminocenteze v 19 tydnu,pevne rozhodnuta ze pokud se down potvrdi,pujdu na potrat.Bylo by to pro mne tezke ale sla bych.S mym rozhodnutim jsem se nesetkala s nesouhlasem.Krom toho jsem v te dobe uz vedela ze zustanu sama,pred sebou nedokoncenou skolu,kterou jsem musela dokoncit(pro mne cloveka s LMD)to nebylo jednoduche ani pri zdravem diteti.
O adopci neuvazuju ,protoze vim jak u nas chodi adopcni zakon(krom toho deti v DD je spousta,spousta jich tam zustane do 18 let a to nemluvim o tom kolik lidi je ochotno si vzit dite s Dowvnem.
|
| zuni | 
|
(31.3.2009 8:53:05)
jednostranné je maximálně tak jednání s maminkou v případě špatného výsledku.
Setkal se snad někdy někdo vůbec se souhlasným až podporujícím přístupem, když si chtěl nechat dítě se špatným výsledkem??
|
| lock | •
|
(31.3.2009 9:08:25)
suzann-j, u nás naštěstí všechno dopadlo dobře. Ale dodnes mám v živé paměti, jak mi lékař po telefonu sdělil, že mám špatné výsledky tripple testů. Když jsem se ho později osobně ptala, na jakou možnou vadu ukazují, řekl, že NEVÍ. Hmmm. Až jsem dostala výsledky do rukou, zjistila jsem si to sama. Bylo z něj cítit, že se takového problému chce pokud možno zbavit. Hlavně ruce pryč... Ale jinak jsem s ním byla spokojená, osobně je to moc milý a zdvořilý člověk, což mi v těhotenství naprosto vyhovovalo.
Mimochodem, můj muž (moje opora), mi řekl, když jsem mu naprosto zoufalá oznamovala, že výsledky nejsou OK: Prosímtě, co děláš, no tak budeme mít blbý dítě, no! Můj muž není žádný tvrďák, jenom zkrátka ví, jak na mě :) Ale vážně, v tomhle jsme měli jasno, na pozdní potrat bychom nešli.
|
| zuni |
|
(31.3.2009 9:10:21)
lock, já bych nešla na žádný potrat... ale to je jedno... bohužel jsem ještě neslyšela o ženě tady v Česku, která by zažila podporující přístup. Na jednu stranu opravdu, o co těm "tlačitelům do potratu jde", vždyť bude "jen blbý dítě" 
(to se ozve rýpalů, ale jistě chápeš, jak to myslím)
|
| lock | •
|
(31.3.2009 9:23:54)
suzann-j, souhlasím. V podstatě jsem chtěla říct, že podporující přístup je někdy "nedostupný" i při sebemenším náznaku problému v těhotenství. Pro jistotu doplňuju, že můj muž svou hlášku sice myslel vážně, ale chtěl mě tím jenom podržet, dostat mě trochu z depky. Bohužel sama za sebe nemůžu říct, že bych na potrat nešla - teda, v podmiňovacím způsobu bych i mohla. Dnes už bych nešla. V devatenácti po dvouměsíční známosti (a selhání antikoncepce) jsem na potrat šla. Nebylo mi to jedno tehdy a není mi to jedno dodnes. Spíš bych řekla, že je to s odstupem času horší. Zvlášť, když se dívám na svého syna. Cítím vinu. Je to cena, kterou za špatné rozhodnutí musím platit?
|
| Romca | •
|
(1.4.2009 18:32:59)
To také znám, člověku určité věci dojdou až když děti má. Také jsem podstoupila potrat, také po dvouměsíční známosti, i když už jsem byla starší a vlastně jsem se na mimčo cítila. Ale při návštěve dokorky, když mi tu možnost nabídla to bylo najednou tak jednoduché řešení. Myslím, že to není zrovna dobrý přístup od lékařů, nechybělo by víc úcty k životu.
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(31.3.2009 10:38:07)
já jsem podporující přístup zažila a velmi mile mě překvapil. Rozhodla jsem se nejít ani na amniocentézu natož na potrat, i když hrozil rozštěp páteře. Doktor na genetice mi vše velmi laskavě a v klidu vysvětlil, jaká jsou rizika apod. Když jsem pak přesto podepsala revers, podal mi ruku a řekl mi "Myslím, že vaše rozhodnutí není nemoudré." Až časem jsem zaslechla, že je věřící. Byla jsem za jeho laskavý přístup velmi vděčná.
|
|
|
| Romca | •
|
(1.4.2009 18:25:10)
Nejhorší je, že špatné výsledky vychází dost čast, je těžké se vejít do nějakých čísel, i sami doktoři uznávají, že to vlastně nic neznamená. Jen stres navíc s amniocentézou. Já na ni nakonec nešla, protože jsem věděla, že bych si dítě stejně nechala... Nakonec je malá naprosto v pořádku, čemuž se celou dobu těhotenství věřila  .
|
|
|
| Samarlu |
|
(31.3.2009 9:28:48)
sice ne pro špatný výsledek testů, ale poté, co jsem řekla, že je nechci podstupovat. Jasně jsem prohlásila, že z prenatální diagnostiky chci jen ta vyšetření, která by pomohla k včasné léčbě dítěte.
Vyšetření, po kterých se akorát rozhoduje, jestli potrat ano či ne, jsem odmítla, protože pro mě potrat nepřipadá v úvahu.
Dr. mě poprosila, ať podepíšu prohlášení, že bych na interrupci nešla ani v případě vážného poškození plodu, podepsala jsem a hotovo, založeno v kartě.
Všechno tohle proběhlo bez emotivních výkřiků, naprosto v klidu, věcně a zdvořile a nikdo mi to nikdy nemlátil o hlavu. Slušní lidé existují!!!
Možná mě neprudili, protože jsem jasně dala najevo (formulaci jsem měla připravenou předem, abych tam neplácala jak trubka), že své dítě v případě problémů léčit chci, nebo se aspoň na problémy připravit, ale hranice možností je pro mě jasná. Nevím. Přišlo mi rozumné dát stručně najevo svůj postoj, aby se případná debata nehnula k tomu "vy chcete postižený dítě, jó?!". Nehnula a nyní jsem přesvědčená, že by si něco takového v naší ambulanci nedovolili. Díky.
|
| Amaaly | 
|
(31.3.2009 9:38:11)
Samarlu, tak tohle štěstí jsem opravdu neměla. Zažila jsem si v nemocnici okresního města vše, obviněním ze sektářství počínaje (opravdu jsem nikdy žádnou církev nenavštěvovala) a právě tím "vy chcete postižené dítě, jak by se vám líbilo být postižená" konče.
|
| zuni |
|
(31.3.2009 9:44:04)
Fleeur, drsný kafe  Doufám, že takoví lidi se samých postižených ptají, jak se jim jejich stav líbí. Jako, co je to za otázku???
|
|
|
| jaja a 2 | •
|
(31.3.2009 21:44:13)
tak byste raději přivedla na svět kriplíka k ničemu a my bychom na léčbu a celý jeho zbytečný život dopláceli z daní,fakt super,takové matky by neměli ai být,myslíte,že tu budete věčně kdo se o něj pak bude starat?
|
| Tulka | 
|
(31.3.2009 21:53:11)
milá jájo,tak to se modli,aby se s tebou nikdy nic nestalo a nebyl kriplík z tebe.Záruku na život myslím nemáš.
|
|
| Denča a Matyášek | 
|
(5.4.2009 20:34:55)
Jájo,
to bylo tedy hodně drsné.Nejsem věřící,ale váš příspěvěk je opravdu rouhání.Máte dvě děti a měla by jste si uvědomit,než něco takového vypustíte do éteru,že hranice mezi zdravím a nemocí,štěstím a neštěstím,je tak teňounká a vy nemůžete vědět dne ani vteřiny,kdy se může něco přihodit vám či vašim dětem...kriplíkem,jak vy píšete se může stát každý z nás i VY,to se pak odstřelíte,či vaše děti,či kohokoliv jiného postavíte ke zdi,aby stát ušetřil???Je mi z vás trošku šoufl,milá dámo .
|
|
| diblik |
|
(7.4.2009 22:42:18)
A jak by vám bylo, kdyby vám řekli, že dítě bude mít Downův syndrom a vy šla na potrat a potom zjistila, že dítě bylo zdravé??? Taky byste řekla že je to v pohodě??? A co kdyby vám řekli že dítě bude zdravé a potom se narodilo s Downem? Zabila byste ho? Takhle zvrácený názory, jak to že máte děti? Tp je učíte že postižení jsou méněcenní nebo co? Moje kamarádka je teď těhotná, výsledky jí vyšly špatně, ale je rozhodnutá si miminko nechat. Kdo zaručí, že opravdu bude mít problémy, když sami doktoři řeknou že výsledky nejsou směrodatné, že se taky můžou mýlit...???
|
| childfree | •
|
(7.4.2009 22:45:57)
To je bezva logika.
Takže když si plánujete dovolenou s dětmi, a můžete jet buďto do jižních Čech, kde je jistá malá pravděpodobnost že tam vypukne ozbrojený konflikt, anebo do Albánie, kde je jistá značná pravděpodobnost... tak si řeknete, že ani v jednom případě to není 100% informace a bezpečnostní faktor budete zcela ignorovat;-)
|
| diblik |
|
(7.4.2009 22:51:04)
Ale to je jako počítat hrušky a jablka! To jsou věci které dokážeme zhodnotit a rozhodnout tak nějak snadněji, protože o té situaci něco víme, ale nedokážeme nakouknout do bříška a zeptat se mimina jak je na tom abychom věděly jak se rozhodnout.... Jenom jsem chtěla říct, že vždycky je riziko a vždycky je řešení...Příklad: známá A má zdravou dceru i přesto že jí doktoři řekli že bude těžce postižená a sousedka bydlící nad ní má postiženou dceru přesto že jí všechny výsledky vyšly dobře. Tak kde je potom chyba??
|
| childfree | •
|
(7.4.2009 22:54:00)
Nikdo neříká, že ty prenatální testy jsou 100%, ale lepší je neriskovat... a pokud máme třeba 90% šanci na retarda, není lepší to zkusit znova, kdy budeme mít 90% šanci na zdravé dítě?
|
| diblik |
|
(7.4.2009 23:00:47)
Jasně, je to každého rozhodnutí, když někdo chce jít na potrat tak půjde a kdo nechce, tak nepůjde. Každá žena se rozhoduje podle svého rozumu, nikomu to neberu, co člověk to názor. Pořád si myslím že je lepší když jde ženská na potrat než když hodí dítě do popelnice nebo ho strčí do mrazáku. Takovou bych utopila v kýbli sraček (s prominutím). A taky se s tím každá musí sama vyrovnat. Nevím co bych udělala já, teď můžu tvrdit, že bych nas potrat nikdy nešla, ale co bych udělala kdyby na to opravdu došlo? Nevím...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| zuni |
|
(31.3.2009 8:58:55)
Možná na první pohled, nebo na doslech - ale drby z ulice nejsou všechno!
http://www.linkapomoci.cz/
"Dobry den, chtěli bychom si adoptovat dítě, ale nevíme, co je k tomu potřeba. Děkuji za odpověd, M.
Milá paní M.,
gratuluji k velkému životnímu rozhodnutí! . Zcela první krok po té, co jste zvážili své dispozice pro přijetí dítěte umístěného do ústavní výchovy buď v Kojeneckému ústavu nebo v Dětském domově, je kontaktovat se se sociální pracovnicí na Oddělení péče o rodinu a děti na místním či městském úřadě (nebo magistrátě města), kde máte trvalý pobyt. Tam získáte potřebné administrativní formuláře k vyplnění, které Vás budou navigovat dál. "
|
| zuni |
|
(31.3.2009 9:00:09)
pardon, vymazalo se přesně to důležité 
" Cesta k adopci není složitá (ač je veřejnost pravidelně zásobena informacemi opačného charakteru). Zcela první krok po té, co jste zvážili své dispozice pro přijetí dítěte umístěného do ústavní výchovy buď v Kojeneckému ústavu nebo v Dětském domově, je kontaktovat se se sociální pracovnicí na Oddělení péče o rodinu a děti na místním či městském úřadě (nebo magistrátě města), kde máte trvalý pobyt. Tam získáte potřebné administrativní formuláře k vyplnění, které Vás budou navigovat dál. "
|
| Anca-Filipek4.12.2006 |
|
(31.3.2009 9:04:51)
Neni slozita?Promin ale kolikrat ctu,ze zadost o adopci je zamitnuta,clovek musi projit nekolika psychotestama,musi byt zdravi,mit urcite zazemi atd.My rodice na mne cekali 5let!!(z peti let se neustale opakujici psychotesty)Ono taky vetsina adoptivnich rodicu,chteji bile zdrave dite co nejmensi.Postizene deti jsou tezko umistitelne,vetsinou v detskem domove zustaVAJI DO dospelosti.
Krom toho do adopce vetsinou jdou deti,u kterych treba rodice sedi ve vezeni ci byli tyrane,ty jsou do adopce jako prvni.
|
| zuni |
|
(31.3.2009 9:08:32)
Ančo, ano, "kolikrát" je složitá, ale kolikrát není. Procenta bohužel asi neexistují, to chápeme žejo.
|
| Anca-Filipek4.12.2006 |
|
(31.3.2009 9:12:12)
Fakt je jeden,ze jde adoptovat dite pouze starsi jednoho roku!!Vyplyva z toho ze do 1 roku dite je v DD
|
| Mlada |
|
(31.3.2009 9:16:46)
Anco, ale tohle není pravda.
|
|
| zuni |
|
(31.3.2009 9:17:51)
nemyslím si, že tyto "protilidské" zákony v našem státě v této době by měly být důvodem, proč zabít dítě. To je ubohé.
A vím o známých, co mají dvě děti z DD a měli je určitě menší než 1 rok. Klučík vypadal na 3měsíční mimi 
|
| Anca-Filipek4.12.2006 |
|
(31.3.2009 10:01:03)
Osvojit lte dite starsiho jednoho roku,tak to stoji v zakone(nezrusitelne)do jednoho roku je to zrusitelna adopce
|
| zuni |
|
(31.3.2009 10:02:28)
Jo tak, to mě nenapdalo. Jen vím že chovali mimino, neumělo ještě ani sedět, takže hodně mrňavé
|
|
|
|
| jája | •
|
(31.3.2009 15:34:23)
Anco, to není pravda. Až dítě starší jednoho roku lze osvojit nezrušitelně, ale to neznamená, že dítko musí být do jednoho roku v kojeneckém ústavu. Jde do předadopční péče a po třech měsících může být osvojeno zrušitelně, nebo se rovnou čeká na nezrušitelné osvojení po roce věku.
|
|
|
|
| Natanela | 
|
(31.3.2009 9:17:17)
Anco, koukni na www.fod.cz - adopce- hledáme rodiče. Právě tam nabízejí k adopci nebo do PP narozeného chlapečka s DS. Sleduj, jak tam bude dlouho, pak možná změníš názor.
Vždy mě zaujme kolik se najde pohoršených lidí, když někdo najde v kontejneru mrtvé novorozeně, kdyby tohle miminko zemřelo o šest měsíců dříve(taky by skončilo v odpadcích) při potratu, drtivá většina by to brala jako správné rozhodnutí. Jaký je v tom rozdíl?
|
| zuni |
|
(31.3.2009 9:19:44)
přesně, přesně přesně!!
|
|
|
|
|
|
| Denyna | 
|
(31.3.2009 9:07:12)
Anco, nikdo ti nevyčítá tvoje rozhodnutí, jen ty s ním musíš žít, ale dozvěděla ses od lékař nebo okolí i o jiných možnostech, než je potrat? Zajímala ses vůbec o ně? A o tom článek je, že takových informací je prostě zoufalý nedostatek a standardně se je žena, stojící před takovým rozhodnutím, většinou nedozví.
|
| Anca-Filipek4.12.2006 |
|
(31.3.2009 9:10:37)
Ja bych se nedokazala o takovy dite postarat.Rikam byla jsem sama.A samozivitelky to maji uz dost tezky i se zdravym ditetem.Pred sebou nedokoncenou skolu(abych byla aspon vyucena)Dite jsem si nechala jen diky tomu ze jsem mohla bydlet u rodicu kdyby to tak nebylo dnes by tu Filipek nebyl,protoze bych nemela kam jit.Adopce je pro mne nepripustna,s downem se deti dost tezko umistuji do nahradni rodiny.Mozna je to sobecke ale udelala bych to
|
| Denyna |
|
(31.3.2009 9:18:54)
Anco, já po tobě ale nechtěla, abys obhajovala svoje rozhodnutí, já se jen ptala, jestli jsi kromě návrhu potratu dostala také volbu jiné možnosti, aspoň část z těch informací, co byly uvedené v článku. Nic víc, nic míň.
|
|
| Iris | •
|
(31.3.2009 9:56:48)
Je sobectvím to, že na potrat jdu, protože chci svoje nenarozené dítě a všechny svoje blízké ušetřit života na okraji společnosti ve všeobecném opovržení, bez možnosti zajistit dítě, sebe a zbytek rodiny (a to nemluvím o stáří)? Nebo je naopak sobectvím to, že na potrat nejdu, protože JÁ to tak cítím, a sobě i svým blízkým (včetně případných starších sourozenců, kteří nemají možnost volby) převrátím život naruby? Fakt nevím.
Pokud manžel,babičky, dědečkové, ostatní příbuzní, přátelé sdílí stejný názor - dítě přijmout donosit, obstarat - pak je to vlastně hrozně jednoduché, i když doživotní dřina. Pokud je ale žena s takovým názorem osamocena, je to úplně o něčem jiném.
Na úspěsnou adopci také moc nevěřím. Možná tak jedno dvě, dítě do rodiny se svatozáří se dá umístit. Kdyby se přestala dělat prenatální diagnostika, při 100 000 porodech ročně (což zruba odpovídá počtu dětí narozených v ČR), by se Downů narodilo zhruba 800 + nejméně stejně dětí s ostaními vadami. Dva tisíce postižených dětí ročně k adpoci? Nevím, nevím.....
Ta intolerance a fobie z postižených v Čechách je fakt smutná. Pokud vím třeba, v Holandsku se prenatální diagnostika plošně neprovádí a postižené děti jsou většinouvou společností tolerovány. Jenže tam také naprostá většina žen má možnost pracovat na částečný úvazek, mužův plat bývá dostatečný pro provoz rodiny a mají propracovaný systém hlídání - jesle, školky, chůvy.
|
| zuni |
|
(31.3.2009 10:01:48)
"chci svoje nenarozené dítě a všechny svoje blízké ušetřit života na okraji společnosti ve všeobecném opovržení"
Možná si budeš ťukat na čelo, ale já jsem byla na okraji společnosti, tak jsem se dost dlouho cítila, proč? Protože jsem zrzka a děti umí být kruté. Přece není řešení odstranit ty, které by mohl někdo odsuzovat!! Když to hodně přeženu, je podle mého férovější odstranit ty posměváčky - nebo se aspoň zasazovat o odstranění bludů z jejich hlav.
"Pokud manžel,babičky, dědečkové, ostatní příbuzní, přátelé sdílí stejný názor - dítě přijmout donosit, obstarat"
No nevím, jestli se přátelé, dědečkové a babičky budou denodenně 24/7 starat o mé dítě.
"Pokud vím třeba, v Holandsku se prenatální diagnostika plošně neprovádí a postižené děti jsou většinouvou společností tolerovány. Jenže tam také naprostá většina žen má možnost pracovat na částečný úvazek, mužův plat bývá dostatečný pro provoz rodiny.."
Ne, to není o jeslích a platech, to je o nastavení společnosti.
|
| zuni |
|
(31.3.2009 10:03:14)
o postojích společnosti
|
|
| Iris | •
|
(31.3.2009 10:25:10)
Rodina dítě samozřejmě nedonosí a neobstará. Ale je fajn, pokud můžu s postiženým dítětem v klidu obcházet lékaře, rehabilitace, psychology a nemusím s sebou brát znuděné starší zdravé děti. Je fajn, pokud si můžu sama zajít k lékaři. Je fajn, pokud skončím v nemocnici, má kdo zatím obstarat děti včetně toho postiženého. Je dobré, pokud muž živí rodinu :).
Pokud rodina trpí intolerancí k postiženým, hrozí odchod manžela, přerušení kontaktů s prarodiči, všeobecné odsouzení, pro ženu celoživotní nemožnost najít si práci, propad na finanční dno (nebo spíš pod něj), ztížená možnost věnovat se starším zdravým dětem, nemožnost platit těmto dětem kroužky, později jim přispívat na vzdělání, pomáhat jim s jejich dětmi. Pokud žena žádné další dětí nemá, je jen na ní, zda si tohle riskne. Ale pokud už má, rozhoduje i za ně.
Souhlasím, že nastavení norem společnosti není jen o organizaci, ale odráží většinové morální hodnoty.
|
| jana38 |
|
(31.3.2009 10:53:06)
Iris, já ač nemám postižené dítě, tak stejně i se zdravýma občas obcházím doktory, logopedy, psychology, rehabilitace a starší/mladší děti beru s sebou a netváří se tam nikdy znuděně, buď si hrají s hračkama, které tam jsou nebo které vezmeme s sebou, nebo se koukají.
To přece není argument, zabiju preventivně nenarozený dítě, aby se to starší nenudilo na rehabilitacích. To můžeš zabít dítě klidně i v průběhu života, kdo říká, že se na nějaký postižení nepřijde až po porodu.
|
| Iris | •
|
(31.3.2009 11:10:04)
Já mám dvě zdravé děti a babičky vypomáhají velmi spoardicky (cca 1 odpoledne za 2 měsíce, abychom šli s manželem třeba do divadla, tom nemůže být ani řeči), takže vím, co to je. Ale stejně je příjemné, pokud mohu zajít bez dětí k lékaři, na úřad a jsem za takovou pomoc vděčná. Navíc hodně pomáhá manžel, který kvůli tomu má hůře placenou práci, ale s volnější pracovní dobou. Mít dvě děti, z toho jedno postižené a vše zvládat vše sama by bylo opravdu dost drsné. Představa, že vedu nejstarší dítě do školy a s sebou vláčím, mladší s horečkou a postižené, s nímž kvůli nemoci prostředního nemůžu na rehabilitaci.... A to jsou jenom drobnůstky.
|
| jana38 |
|
(31.3.2009 11:13:13)
Ano Iris, máš pravdu to jsou fakt drobnůstky, když na druhý straně vah leží usmrcené půlkilové dítě. A co bys dělala, kdyby se na postižení dítěte přišlo až po narození? Taky bys to musela nějak zvládnout, ne?
|
| Iris | •
|
(31.3.2009 11:28:53)
Jasně, to bych se to pokošela ze všech sil zvládnout. Ale nikdo, ani já sama, by mi nevyčítal, že jsem takový osud a sobě a svým dětem, přichystala vědomě a dobrovolně.
|
| jana38 |
|
(31.3.2009 16:39:23)
Iris, ale ty nevíš, jakej osud mu přichystáš. Co když tvoje postižený dítě nebude až tak postižený? Co když bude mít DS, ale vychodí základní školu a vyučí se dejme tomu zahradníkem a bude pracovat? Co když tvoje nepostižený dítě naopak začne v patnácti fetovat, ve dvaceti ukradne auto a v pětadvaceti zapíchne svýho dealera?
Omlouvat si potrat tím, že chci uchránit sebe a svoje děti před osudem mi přijde trošku naivní.... To bys totiž nesměla porodit žádný dítě. Nemůžeš dopředu tušit, co tě s dítětem, ať už postiženým nebo nepostiženým bude čekat.
Už několikrát jsem sem dávala příklad svojí švagrový. V těhotenství podstoupila všemožné genetické testy, i na amniu byla (na vlastní žádost), všechno se jevilo ok. Porodila zdravé dítě. V 15ti měsících syn dostal leukémii. Dnes mu jsou tři a je na tom co se týče množství péče, kterou potřebuje, mnohem hůř než kdyby měl DS.
|
| Iris | •
|
(31.3.2009 16:56:41)
Mně zas připadá naivní malovat si, jak se budou děti mít navzájem rády, jak se budou navzájem obohacovat. Jak manžel bude nakonec nadšený, babičky smířené. Jak vše zvládneme finačně i prakticky.
Prostě musím počítat s možností, že manžel odejde, babičky se budou distancovat. Já nebudu mít možnost pracovat ani pořádně sama obstarat všechny děti. Zdravé děti časem začnou nenávidět svého postiženého sourozence. Budou muset vynechat spoustu aktivit, které jsou pro jejich vrstevníky běžné (ať už z finančních nebo praktických důvodů). V případě potvrzené genet.vady se dá volit mezi dvěma pocity viny- že jsem zabila svoje dítě nebo že jsem svým zdravým dětem vzala rodinu a dětství.
|
| & |
|
(31.3.2009 17:00:33)
Iris,
to zas mozna vidis moc cerne. Kor u postizeni jako je DS, ja myslim, ze bychom dalsi jedno dve ditka zvladli, ze by urcite nemeli pocit ukradeneho detstvi..
|
| Iris | •
|
(31.3.2009 17:12:37)
Jo? Možná. Ale před tak zásadním rozhodováním je dobré zvážit i ty nejhorší varianty.Sama jsi psala, že máš rozumného manžela, rozumně peněz... A přesto, pokud vím, máte dítě jen jedno. Ale je fakt, že věci v životě dopadají většinou tak nějak uprostřed těch nejhorších a nejlepších prognóz.
|
| & |
|
(31.3.2009 17:51:18)
Iris,
My nemame "zatim" dalsi deti z duvodu genetickeho zatizeni. Mam 25% sanci privest na svet chlapce se stejnym postizenim, jako ma muj syn.
Synovi jsou 4.5 motoricke postizeni nema. Sice jsme stravili prvni tri roky po nemcnich, ale to uz je za nami. Pokud mam nacrtnout idealni prestavu zivota na pristich par let.
Tak snad se v nejblizsi dobe mi podari otehotnet pomoci IFV a emrionalni selekce. {Doufam, ze nerozpoutam dalsi etickou diskusi}. Dostuduji zbyva mi jeste rok. Najdu si praci tak na tri dny. Manzel si zkrati uvazek na ctyri. Syn zacne v sesti letech chodi na fotbal a do skautu. Ted chodi na cviceni, loni jsem chodili plavat. U toho budeme mit malou priceznu. Ktera snad bude mit rada pohyb, jako mi tri. A budou se ji libit nase cylisticko-bruslarsky dovoleny.
|
| Iris | •
|
(31.3.2009 18:54:36)
Tak hodně štěstí, ať se vše zadaří :).
|
|
|
|
| mamka +2 | •
|
(1.4.2009 13:00:10)
Děvčata, která tak vehementně brojíte proti přerušení těhotenství (slovo potrat nemám ráda), víte, jak to vypadá v nějakém ústavu pro mentálně postižené? Já tu pracuji a vím, že DS je zdaleka to nejmenší, co může dítě potkat. Vyjímkou je LMD. To je čajík. Denně vidím, kdo se vůbec může narodit a jak může vypadat. Někteří totiž nejsou postiženi jen mentálně, ale také fyzicky. To už se někdy ani nedá mluvit o celém člověku. Někteří se, pravda, narodili ještě v době, kdy nebyly tak přesné testy, jako v dnešní době, ale někteří jsou právě produkt toho, že si maminka myslela, že péči o své miminko zvládne, i když bude postižené. Opak je pravdou. Naštěstí existují lidé, kteří se o tyto človíčky starají, většina jich má své svěřence ráda a oni vám svojí lásku i opětují. Na pohled na ně je někdy hrozný a smutný. Doufám, že mně odsoudí za můj názor jen pár z vás.
|
| arsiela, | 
|
(1.4.2009 13:26:51)
Mamko,můžu se zeptat o jaké vady,které lze v těhu diagnostikovat se jedná?Neberte to prosím jako nějaké rýpání.Opravdu mě to zajmá.A nikde nemůžu moc nic najít.Nám bylo řečeno,že právě nejhorší je DS,tak nevím.
Co jsme chodila na praxy,tak nejhůř byli postižení klienti z jiných důvodů než DS,ale spíš to byli komplikace při porodu,popřípadě úrazy mozku, drogy v těhu u matky a tak.Ale tenkrát jsme se o to zas tak nezajmala.
|
|
|
| Konstanta & 3 raraši | 
|
(1.4.2009 23:05:13)
mamka+2:
"...brojíte proti přerušení těhotenství (slovo potrat nemám ráda), víte, jak to vypadá v nějakém ústavu pro mentálně postižené? Já tu pracuji a vím, že DS je zdaleka to nejmenší, co může dítě potkat."
Ano, i proto mi připadá zvláštní, ž DS je lékaři presentován jako nejhorší postižení. Pokud ale vím, tak většina právě těch nejtěžších moc diagnostikovat nejde, případně vzniká např. při porodu původně vlastně zdravého dítěte.
BTW - proč se ti líbí více "přerušení těhotenství" než "potrat"? Že to nezní tak tvrdě? Co jde na těhotenství "přerušit"?
|
| Liaa | 
|
(1.4.2009 23:14:29)
Souhlasím, "přerušení těhotenství" je jakýsi podovný alibismus, "přerušení" implikuje, že je možné pokračování, když už, tak tedy používejme termín "ukončení těhotenství".
|
|
|
| 10.5Libik12 | 
|
(7.4.2009 23:41:56)
Přerušení?
No to je snad logický nesmysl. Můžu přerušit žehlení nebo studium (a opět navázat), jenže potrat je definitivní a těžko mohu původní stav obnovit.
|
|
|
|
| jana38 |
|
(31.3.2009 17:11:12)
Iris, ale znova. Manžel tě může opustit, i když máš nepostižený děti (a zhusta se to děje). Stejně tak se můžou nenávidět i nepostižení sourozenci.
Takže to bys nesměla mít žádný děti.
Prostě když si někoho beru za manžela (mluvím o sobě), tak si s ním předem vyjasním, že v dobrým i zlým znamená opravdu v dobrým i zlým a že se o sebe postaráte navzájem, i když budete nemocní a stejně tak se postaráte oba o všechny svoje děti, ať už budou jakékoliv (takhle to máme už 15 let vyjasněný u nás doma). A budu doufat, že kdyby něco, tak on svoji část slibu splní stejně jako ji budu plnit já a oba budem doufat, že svoje všechny děti vychováme k vzájemný úctě a podpoře a ne nenávisti, ať už jsou postižený nebo ne.
|
| Iris | •
|
(31.3.2009 17:22:30)
Pokud mě opustí manžel a budeme mít spolu zdravé děti, troufám si to zvládat - můžu využít systém školek, volnočasových aktivit, jsem schopna vydělat nějaké peníze, v čase, kdy budu s dětmi se jim budu ráda věnovat. Jsou věkově poměrně blízko sobě, takže aktivity se dají vymyslet tak, aby přinášely něco všem. Předpokládám, že o zdravé děti by se někdy rád postaral i jako exmanžel.
S postiženým dítětem mám velmi ztíženou možnost pracovat a péče o něj je tak nesrovnatelně náročnější než o zdravé dítě, že by ty zdravé šly tak nějak stranou. Prostě postižené dítě není jenom moje. Patří do širší rodiny, která jej striktně odmítá.
|
|
| Anca-Filipek4.12.2006 |
|
(31.3.2009 17:23:27)
My s pritelem kazdy mame jedno zdrave dite,a chceme spolu dite a oba jsme se shodli na tom,ze pokud se behem tehotenstvi prijde na mentalni postizeni tehotenstvi ukoncim.Mame na to stejny nazor.Ale co kdyz zena ceka postizene dite,zena ho chce,manzel ho zasadne odmitne, s tim ze se i klidne rozvede,co je lepsi vzit tatu zdravym detem a zustat sama s postizenym?Nebo tehotenstvi ukoncit a zachranit tak manzelstvi a tatu detem?Ja bych volila druhou variantu
|
| Kinga+3 | 
|
(31.3.2009 21:31:44)
Ančo a doopravdy si myslíš, že bys tou druhou možností zachránila manželství???
|
|
|
|
| arsiela, |
|
(31.3.2009 17:31:20)
Iris,ale ne všechny genetické vady jsou takové,že dotyčného nějak omezují.U některých ani není důvod o potrau uvažovat.A naopak ,většinu gen.vad v těhu nepoznáš.Jinak tvé obavy chápu,může to dopadnout takhle mizerně jak píšeš,nebo taky nemusí.Já taky měla obavy,že třeba manžel odejde,dokonce jsme mu to i jednou navrhla.No tak sprostý ještě nebyl,bral to jako dost těžkou urážku,že ho tak podceňuji.Jinak ted jsme si uvědomila,sousední teta s náma přerušila kontakt od doby co mám prcka,ale to mě netrápí,je to její problém.
Počítat s pomocí babiček v dnešní době,nevím no,většinou abbičky moc jako hlídací nefungujou,přece jenom doba se kapku posunula a babičky mají svůj život.
|
|
|
| km | •
|
(1.4.2009 0:01:02)
díky, že vyvracíš ty mylné argumenty, co se tu pořád dokola objevují - úúúplně s tebou souhlasím!
|
| km | •
|
(1.4.2009 0:04:49)
to bylo na Kočajdu
|
|
|
|
|
|
|
|
| arsiela, |
|
(31.3.2009 12:55:44)
Iris i když mám postižené dítě tak pracuju od ukončení mateřské,a nejsem jediná,znám dost maminek co pracují i přes postižení svého dítěte.Na pokraji společnosti se taky necítím,nevím proč bych měla.A o přátelé jsme taky nepřišla.Pokud by někdo netoleroval postižené,tak by můj přítel nebyl už dávno.Teda spíš by se jim nikdy nestal.Moje matka se s tím,nesmířila dodnes,což mi je v podstatě šumák a ostatní příbuzní o postižení našeho dítěte nic nevědí.Prostě jsem jim to neřekla.Vzhledem k tomu,že se s nima nestýkám,tak to neřeším.Většinu času trávím s malým sama,manžel tu je velmi sporadicky,jediné co souhlasím mám minimum času pro sebe.Na strašího syna si čas udělám vždy,kolikrát jsme to s ním řešila,nechci aby měl pocit,že ho zanedbávám.Vždycky to nějak vymyslíme,že malého zabavím a se starším třeba hrajem nějakou hru,zajmám se o jeho starosti atd.
Co se týče hlídání, jsme u toho co psala Veronika,že tady se prostě rodiče vůbec neinformují o možnostech.Existují místa,specializovaná na integraci psotižených dětí do spoelčnosti.Tam se dá většinou domluvit hlídání od profesionálů,pohlídají jak zdravé dítko,když musíš s nemocným třeba na rhb,tak i naopak to nemocné,když musíš třeba ty k lékaři.
Tohleto mě tady štve,jak už jsem psala,že se vůbec obecně neví,jak se dá postižené dítě zvládnout,že existují stacionáře,respinentní pomoc,různé dávky.To už nikdo ty těhulce co třeba čeká dítě s DS neřekne,ono je jednodušší ji navrhnout potrat,nebo vylíčit jak strašný život bude rodinu čekat.
|
| Iris | •
|
(31.3.2009 13:04:06)
Díky za podložený názor a gratuluji ke statečnému manželovi.
|
| arsiela, |
|
(31.3.2009 13:08:34)
No můj manžel je v podstatě normální,občas zralý na odstřel,ale je fakt,že pokud nám manželství krachne,tak to nebude kuli postižení dítěte
|
| & |
|
(31.3.2009 13:11:16)
teda usmevne to asi neni...
|
|
|
|
| jájina,jedno dospělé dítě | •
|
(31.3.2009 15:03:20)
Chci se zeptat,co bude s takovým dítětem,až vy tady nebudete,nebo se nebudete moci o něho starat.To,že mi napíšete,že se postará sourozenec,by bylo sice hezké,ale kdo zaručí,že budou mít spolu pěkný vztah i v dospělosti.Můžete argumentovat tím,že jsou ústavy,kde se o takové dítě postarají.Nevím,jaým způsobem je postižený váš syn,ale vím,že takové děti nesou velice špatně jakoukoli změnu režimu a to,že přijdou o rodinu a budou bydlet v cizím prostředí,to je sakra změna.Já bych na potrat rozhodně šla,protože si myslím,že by to vůči tomu dítěti bylo sobecké.chtít ho za každou cenu.Ty děti většinou také vnímají,že jsou jiné a myslíte,že tím netrpí,i když mají okolo sebe milující prostředí?
|
| Tulka |
|
(31.3.2009 15:13:04)
jájino,rozhodně si nemyslím,že je od matky sobecké,nechat si postižené dítě.Sobecké může být právě opačné jednání,ať už se halí do sebeušlechtilejšího hávu.
|
|
| & |
|
(31.3.2009 16:00:06)
Jajino,
vsechno co pises si uvedomuji. Sourozenec podle mne neni reseni. My se snazime, syna dovest k co nejvetsi samostatnosti, a zvykat ho na to, ze se o nej od mladi stara take nekdo jiny nez jenom ja a manzel. Uz jsem psala mame v palnu, ze se syn bude stehovat okolo jeho 20 roku z domu. Ikdyz nas to asi bude vsechny hodne bolet.
Takze na misce vah stoji potrat do 24 tt. S tim spojene proziti sestinedeli s prazdnou naruci, plus pocity viny, ze jsem to byla ja, kdo rozhodl.
A na druhe misce vycitky, ze jsem privedla na svet dite, ktere nikdy nedospeje a bude vzdy zranitelne. Obe ty varianty jsou "na pytel". A je na kazdym, jak se rozhodne. Okoli ty to rozhodnuti melo 100%respektovat.
|
| jájina,jedno dospělé dítě | •
|
(31.3.2009 22:34:14)
HaM,to co píšeš,to mi teda vzalo dech,Ve dvaceti pújde z domu.....Zdravé děti mají na výběr a z domu jdou třeba až kolem 30ti.A váš syn,půjde ve dvaceti z domu ať chce nebo ne?O tomhle právě píšu.Jak to vyřešit aby takové děti trpěly co nejméně.Myslíte,že to nebude traumatizující? Tak a jsme u toho.Proč takové dítě donosit,když vy sama víte už teď,jak to v životě bude mít těžké...Jak to pochopí,že najednou musí od milovaných blízkých?Něco jiného jsou stacionáře,kde tyto děti jsou "jen" na návštěvě a něco jinéhoto,že je někam dáte a ahoj,už nebudeš bydlet doma.Nevím nevím,jestli je to to pravé ořechové..
|
| Liaa |
|
(31.3.2009 22:48:35)
Jo, pravé ořechoví je nenechat je narodit, protože kdo se nenarodím, toho v životě nepotká žádný smutek ani utrpení
|
|
| & |
|
(31.3.2009 23:01:46)
Jajino,
To ze pujde ve dvaceti z domu myslim, obrazne. Ne ze mu o jeho dvacatych narozeninach zabalim kufr a postavim ho prede dvere. Treba to bude v jeho 23, a samozrejme to se budeme snazit, najit pro nej co nejvhodnejsi a to co on sam bude chtit. Ja doufam, ze to "dotahne" na nejake chranene bydleni a chranenou praci, na farme, v dilne.
Model kdy se osmdesatileti rodice staraji o sve padesatilete dite mi neprijde vhodny pro nikoho. Snazime se, aby jeho microsvet byl co nejsirsi. Proc takove dite donosit? Protoze je to moje dite..
Proc ty jsi donosila a porodila svoje dite? Na to jsou nejaky tabulku? Dite od IQ 80 se smi narodit a ty ostatni ne?
|
| jájina,jedno dospělé dítě | •
|
(31.3.2009 23:13:30)
Co to je za otázku,proč jsem donosila svoje dítě? Dítě jsem chtěla a tehdy nebyly ještě takovéto testy na zjištění vv.Já tu mluvím o tom,proč matky vědomě nechají narodit postiženě dítě.Něco jiného je,když se to v těhotenství nepozná.Je to trgédie a dítě bych vychvávala podle nejlepšího vědomí a svědomí.Ale abych vědomě přivedla na svět postižené dítě,to tedy ne.Je to nezodpovědné vůči tomu dítěti
|
| & |
|
(31.3.2009 23:19:11)
To je tvuj nazor, ja ti ho neberu. Moje dite je rado na svete a my jsme s nim moc stastni.
|
| jájina,jedno dospělé dítě | •
|
(31.3.2009 23:34:00)
Vždyť děti s DS mají i jiná poškození orgánů,např.srdce,epilepsii a další...A určitě jsem nemyslela to,že tvůj syn bude běhat po ulici a plakat,ale chtěla jsem ukázat,že všechny problémy se takovýchto dětí dotýkají daleko hůře.
|
| & |
|
(31.3.2009 23:46:44)
Jajino,
Moje dite nema DS. Ma vzacnou chromozonalni vadu, ktera se DS hodne podoba. Vady srdce nema to jsme videli na UTZ na zvysene riziko rakovinu, kvuli tomu chodime kazde tri mesice na kotrolu. Na jinych genetickych testech jsme nebyli, protoze jsme se nechteli rozhodovat o jeho zivote. Epilepsii ma kde kdo. Ikdyz se DS prokaze, tak se neda urcit jak moc dite bude postizene. Videla jsem 15 letyho kluka s DS moderovat Vanocni besidiku asi pro dveste lidi teda ve dvojici s ucitelem. Pro me by to rozhodavni urcite nebylo jednoznacne.
|
| Zazi (1+1+1) | 
|
(1.4.2009 23:56:02)
Jajino,
vady srdce má asi 40 % dětí s DS (a v tom jsou zahrnuty i takové, které si žádají jen pozorování a život neomezují, podstatná část je také operovatelná).
Epilepsie u těchto dětí není nějak častější, spíš mají horší sluch, někdy zrak (ale v drtivé většině případů to je na brýle a možná sluchadlo) a mohou mít poruchy činnosti štítné žlázy (stačí hlídat a kdyžtak brát léky). Jiné vážnější zdravotní problémy nejsou obvyklé.
|
|
|
|
|
| milli | 
|
(2.4.2009 19:44:35)
a já bych chtěla modrookou, krásnou, chytrou holčičku,jinou ne, kdyby byla ošklivější a mínˇchytrá, vůbec by to neměla lehké a ještě by se jí smáli,no a když to takhle uděláme všichni to bude na tom světě krásně,co se otravovat s nedokonalostma,že jo !!!
|
|
|
|
|
|
| arsiela, |
|
(31.3.2009 16:03:35)
Jájino,pokud se ptáš mě tak popravdě odpovím,že nevím.Vy ,když jste se rozhodovali o tom,že počnete dítě,tak jste řešili,kdo se o něj postará,když vás třeba zabije auto, nebo když se narodí postižené?Nebo jste doufali,že se tohle prostě nestane.Já taky doufala,že budu mít zdravé dítě,stejně jako skoro každý jiný.Bohužel nestalo se tak.Mám dítě,které zdravé není a nebude.A to sem ho měla vrazit někam do ústavu nebo co? Nebo v 30tt žádat někde o potrat?Tyhle argumenty typu co budete dělat až...mě fakt zásadně dostávají.Matky zdravého dítěte se na to nikdo nezeptá.Nebo se běžně zeptáš kamarádky,hele co budeš dělat až se vysekáš v autě?Skončí dítě u příbuzných nebo v ústavu?Asi dost blbá otázka což.Tak proč se na to ptáš mámy postiženého dítěte?Chceš nám pomoct?
|
| zuni |
|
(31.3.2009 16:10:36)
arsielo přesně, přesně, přesně!
|
|
| cyann |
|
(31.3.2009 21:19:21)
no já nevim, ale já tedy přemýšlím, co by bylo s mým (zdravým) synem, kdybych se nedej bože vysekala v autě. bez velkých emocí, tak nějak prakticky.
|
|
| jájina,jedno dospělé dítě | •
|
(31.3.2009 23:07:09)
Matky zdravého dítěte se na to nikdo nezeptá,protože zdravé dítě to zvládne daleko líp.Samozřejmě,že to bude veliká tragédie,ale má 100%šanci se zařadit do normálního života.Zrovna příklad ze sousedství:Naproti byslela paní s postiženou dcerou.Paní nenadále zemřela a ta dcera chodila po ulici a plakala a pořád opakovala máma umřela,máma umřela.Bylo to hrozné strašně špatně to nesla,až ji museli skoro násilím odvézt do ústavu,protože nechtěla do cizího pristředí.Strašně špatně snášela jakoukoli změnu.Naproti tomu jsme měli v rodině tragédii.V 41letech zemřela švagrová.Nechala tu dvě dcery v pubertě.Bylo to zrovna na vánoce,takže to byly velice smutné vánoce pro všechny,ale holky to nesly velice statečně,možná i proto,že už delší dobu tušily,že je to špatné. Tím jsem chtěla říci,že rozdíl v chápání reality tady je a proč připravovat dětem o kterých víme,že budou postižené takováto traumat?
|
| Liaa |
|
(31.3.2009 23:11:46)
Jájino, to hraničí s eugenikou, a to už tady kdysi bylo 
|
| jájina,jedno dospělé dítě | •
|
(31.3.2009 23:26:23)
Li@
nepleť sem eugeniku.To není o šlechtění rasy a dokonalém člověku,to je o trápení postiženého a sobeckosti rodičů,přivést na svět takovéto dítě.Dneska to není lehké ani pro tzv.normální děti,natož pro takovéto.
|
| arsiela, |
|
(1.4.2009 9:38:20)
Jájino myslíš že je sobecké přivést na svět dítě,které má třeba jen fyzické postižení,já nevím třeba bude celý život na vozíku.Ale bude schopný normálně žít,studovat,chodit do práce.Proč za slovem postižený vidíš jen ty nejtěžší případy.Já jsme taky postižená,fyzicky dokonce na to mám papír.A přesto žiju v podstatě značně normální život a rozhodně se umím o sebe postarat.
|
|
|
|
| & |
|
(31.3.2009 23:16:05)
Jajino,
chodila ta dcera tvoji sousedky do skoly? A jeky mela jiny socialni zivot?
Vidis toho bych prave nechtela, ze syn chodil po ulici a plakal. Proto si myslim, je lepsi aby se v dospelem veku odstehoval, samozrejme co nejsetrneji, aby kdyz to prijde my s manzelem tu nebudeme, aby mel socilani vazby vytvorene nekde jinde.
|
|
| Líza | 
|
(1.4.2009 5:39:19)
Jájino, to je až směšné, co píšeš. Když mi umřela máma, taky jsem chodila a brečela a říkala, máma umřela, máma umřela. A to postižená nejsem.
Jako, tebe nikdo nenutí, abys svoje postižené dítě nechala narodit, ale označovat lidi, kteří se nebojí na sebe tohle břemeno vzít, za sobecké, to je hnus.
|
|
|
|
| zuzkasim | 
|
(31.3.2009 22:01:53)
Řešit, co bude za 20 let se dá jen velmi rámcově. Žila jsem v rodině s postiženým dítětem. Normálně vyrostlo a dnes bydlí v chráněném bydlení. O takové možnosti se před 25 lety ani nevědělo. Rodiče mají svůj život, já také a to dnes již podle občanky dospělé dítě též. Byly to velmi těžké chvíle, ale ty by mohly být s jakýmkoliv sourozencem také.
|
|
|
|
| Iris | •
|
(31.3.2009 23:11:36)
Ne, já pravě automaticky předpokládám nulovou péči širší rodiny. Pokud by se zapojila širší rodina, jsem přesvědčena, že péče o několik dětí, z nichž jedno je postižené, se dá zvlánout a spíš bych volila postižené dítě donosit. Pokud musím počítat s nulovou pomocí širší rodiny a s možností, že manžel odpadne, už mi rozhodování tak jednoduché nepřipadá, hlavně s ohledem na již narozené starší děti, které na rozdíl od manžela jen tak odejít nemohou.
|
|
|
|
|
|
|
|
- pořád tu malinkou holčičku kterou jsem zabila vidím a dodnes pro ni pláču,to pochopí jen ten který to zažil
nemocnice nemají na psychology peníze
)Tato spolecnost humanni neni,i kdyz se treba tak tvari.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)