| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Nechytej mě, mami… Naučím se padat sám!

 Celkem 99 názorů.
 Insula 


pády na hlavu 

(17.3.2009 9:29:04)
Tak já jsem svoje děti nechytala a přesto nemůžu souhlasit s tím, že by padaly nedřív na bok. Naopak. Dětská hlava je v poměru k tělu větší a tudíž těžší a děti proto padají často právě na hlavu. Boulí a modřin na hlavě jsme měli mraky. Vždycky jsem trnula, jestli z toho nebude vážnější úraz. Naštěstí nikdy nebyl (jen jednou dceři jsme museli na šití). Ale přesto všechno jsem je nechytala. Ono to totiž nejde stihnout. :-)
 Bitterfittan 


Souhlas 

(17.3.2009 9:39:57)
Souhlasim, Syn se rozchodil v deseti mesicich ale dosti padal. Vetsinou ze stoje primo na hlavu. Divim se, ze to prezil. Kdyz to zprumeruju tak se do hlavy prastil tak petkrat za den. Poridili jsme mu molitanovou helmu a mohli jsme ho nechat volne pobihat.
 Přátelé a známí 


Pád na hlavu a 72 hodin pozorování 

(17.3.2009 12:04:42)
Minulý čtvrtek nám můj roční syn přelezl postýlku a spadl na zem. Nic mu nebylo, ale přesto jsem ho šla nechat zkontrolovat do nemocnice. A výsledek? 72 hodin pozorování, jestli se mu nic nestane.
Primář oddělení mi řekl, že u malých dětí mohou být pády velmi nebezpečné a že se můžou následky objevit do 72 hodin.
(Mimoto - v nemocnici se na mě dívali, jako na tu, co neumí ohlídat své dítě:-( )
Zdalších pádů mám hrůzu, takže se snažím chytat :-(
 adelaide k. 


Re: Pád na hlavu a 72 hodin pozorování 

(17.3.2009 12:15:52)
Lucko, v klidu, pádů ještě bude ~;) Pokud dítě po pádu vypadá a regauje normálně tak není třeba hned plašit. Stačí ho pozorovat a pokud by se ti něco nezdálo, teprve jet do nemocnice.

Já si někdy říkám že je to div co ty děti vydrží ~b~. Kdybych sebou mlátila, tak často jako moje děti, tak se ani nehnu.
 Přátelé a známí 


Re: Pád na hlavu a 72 hodin pozorování 

(17.3.2009 12:18:45)
No já vím, ale tím, že jsme ten pád neviděli vlastníma očima, protože jsme byli v kuchyni, tak jsme tam raději jeli. Ale myslela jsem, že ho jen zkontrolují a pošlou nás domů, ale nechali si nás tam. Měla jsem strach, syn je od porodu kontrolován na neurologii, tak proto jsme tam jeli. Jinak denně padá asi tisíckrát - moje nervy....
 sarmi 


Re: Pád na hlavu a 72 hodin pozorování 

(17.3.2009 13:57:15)
starsi syn takto vypadl 2x, mela jsem desny strach, ale nezvracel, nemotal, nebyl apaticky. zustali jsme doma a pozorovali. a jak uz tady kdosi psal, deti opravdu hodne vydrzi, spadnout stejne dospely, tak ma minimalne zlomenou koncetinu. ale taky zalezi jestli je to pad z mista, z vysky nebo po nejakem stouchnuti.
 Sylva2 
  • 

Re: Pád na hlavu a 72 hodin pozorování 

(17.3.2009 12:24:03)
Holky jsem nechytala, ono to dost dobře ani nešlo. Vždycky žuchly, když jsem to už ani nemohla stihnout ovlivnit. Ale pamatuji si, že u obou bylo takové období, že jsem uvažovala, že jim snad pořídím přilbu. Té starší jsme se dokonce pokusili koupit přilbu na kolo, ale tak malou jsme nesehnali a než jsme zjistili, kde se dá koupit, bylo to pryč. Trvalo to snad 2 týdny. Pak sice občas spadly stejně, to ostatně dodnes, ale na hlavu už ne:-)
 Rapiti 


Re: Pád na hlavu a 72 hodin pozorování 

(17.3.2009 13:07:24)
Tohle se stalo mnoha mým známým, takže jsem včas odstranila z postýlky bočnici, postýlku jsem přivázala ke svojí posteli, zakryla mezeru srolovanou dekou a jala jsem se učit lezoucí dítě slézat z postele nohama napřed. Takže u nás se to bez pádů celkem obešlo. Ale koukat na matku jako na neschopnou, že dítě spadlo, to bych chtěla vidět je, jestli by všechny děti spolehlivě uhlídali. ~o~
 Luky, 3 děti 
  • 

ano 

(17.3.2009 15:13:38)
Přesně tak, i já jsem postupovala metodou nezabraňovat dítěti v lezení, ale učit ho, jak vylézt a slézt, aby se nezranilo. Boule se samozřejmě nikomu nevyhne, to by bylo proti přírodě. A máma musí zatnout zuby, pokud nechce mít s dítěte neobratného a nesamostatného bulíka.
 Lusika 
  • 

Re: Pád na hlavu a 72 hodin pozorování 

(17.3.2009 13:10:58)
No, prý se má sledovat prvních 30 minut, zda dítě nezačne být malátné, šilhat či zvracet. A nesmí usnout. Kamarádce to takhle řekli na pohotovosti. Ale to se jednalo o pád ze schodů. Z postýlky je to taky výška, ale 72 hodin mi přijde tedy fakt hodně. Možná kvůli těm neurologickým potížím...

Myslím, že pádům ze "své" výšky jsou přizpůsobeni, taky záleží na co padají. Každopádně mám ještě v čerstvé paměti dunění podlahy (naštěstí dřevo) a to nás to za chvíli čeká s Honzíkem znovu...

Pády holky venku, když už běhala, mi připadaly tedy horší. Věčně rozedřená kolena a ruce, hlava jen jednou. Nevycházela jsem bez vody a dezinfekce. L.
 Betina 


Re: Pád na hlavu a 72 hodin pozorování 

(17.3.2009 13:14:52)
mám podobnou zkušenost - synek ve dvou letech při hopsání pozadu na chodníku upadl a bouchl se do hlavy,
pro jistotu jsem jela do nemocnice a tam si nás nechali na týden na pozorování - byl to očistec, synkovi evidentně nic nebylo, lítal, skákal po pokoji, chtěl ven, zlobil, ječel... a nesměli jsme z pokoje ani na chodbu a měla jsem to evidentně zdravé batole držet v absolutním klidu - to nešlo
nechci podceňovat následky pádu na hlavu, ale
tohle bylo už trochu moc
trnula jsem hrůzou, abychom tam neskončili znovu,
synek byl podnikavé a divoké batole a on konec konců
přežil pobyt ve špitále v duševním zdraví narozdíl ode mně
no tak nechci to zakřiknout, teď už mu táhne na devátý rok a zatím jsme to nezopakovali
 sarmi 


Re: Pád na hlavu a 72 hodin pozorování 

(17.3.2009 14:00:25)
tyden pozorovani?? to je teda soda!
 Betina 


Re: Pád na hlavu a 72 hodin pozorování 

(17.3.2009 15:22:56)
jo vážně celej týden - protože jsme ho ani tři neudrželi v klidu na rentgenu, takže nešel udělat
 Klára + batole 


Re: Pád na hlavu a 72 hodin pozorování 

(18.3.2009 8:17:16)
O přilbě jsme taky uvažovali, v roce a čtvrt náš 2m chodící synek spadl asi z 2.schodu (holčička o něco strší ho zatáhla za kapucu) a myslela jsem, že mi umře - oči v sloup, pusa dokořán, začal promodrávat - okamžitě jsem si vybavovala oživování, švagrovou přiměla volat záchranku, syna pověsila nohama vzhůru, bušila do něj ... až "naskočil". Odvezli nás do nemocnice a na příjmu i pak neuroložka řekli, že je to AFEKTIVNÍ ZÁCHVAT - ač čtu vše možné, vybavila jsem si jen jeden článek, který jsem o tom kdysi četla, až dodatečně na netu našla zkušenosti jiných, navíc bývá opravdu z afektu, jen někdy právě z úrazů hlavy (ale stačí i poměrně malá rána pro toho, kdo je na to citlivý) - vymizet má nejdéle do 3let.
Byla to TAKOVÁ HRŮZA, že jsem se zapřísáhla, že ho už spadnout nenechám - no, ale v tomhle věku ~a~, spadnul pochopitelně za měsíc zas - z gauče na záda a opět na hlavu, situace se opakovala, ale už byl doma muž, věděli jsme, co bychom měli dělat (do vodorovné polohy, chovat, mluvit na něj a ČEKAT) - bylo to podobně hrozné (situace trvá třeba 2-3min, kdy nejeví známky života, tentokrát neměl pusu dokořán, ale naopak pevně sevřenou, až v křeči), navíc po probrání se většinou usínal..
Pak už to nikdy nebyla taková síla, ale stačilo, že se skulil z gauče na koberec, nebo uklouzl (přestože v botkách a 20cm ode mě) u bazénu, to bylo ve 2letech, od té doby spadl jednou ještě tak, že už do bezvědomí (či co to je za stav) neupadá, jen pak zase zničehonic usnul, což se nikdy nestává,
Takže, čekám druhé, budu se snažit odhadnout "bezpečný pád" a třeba nechytat, ale... ~d~

Podotýkám, že se synkem jsme byli i u naší pediatričky, pak i na neurologii a EEG a choroby jako např.epilipsie se vyloučily, tak snad už to bude jen lepší, ale určitě jsem úzkostnější a z pádů mám hrůzu a snažím se jí potlačovat a nepřenášet na syna, což se ale asi moc nedaří ~2~.
 Insula 


Re: Pád na hlavu a 72 hodin pozorování 

(18.3.2009 14:13:11)
Fuj, to zní děsivě.
 terčula 


Re: Pád na hlavu a 72 hodin pozorování 

(23.3.2009 7:57:34)
Naše Verunka má taky afekt. záchvaty, takže vím, jak je to strašné držet v rukou bezvládné dítě. Ale co jsem četla na netu, je to docela časté. Stává se to většinou, když jsou děti unavené, možná proto ti potom usíná. My tedy nepadáme z výšky, ale pouští se stolu apod. Neumí upadnout na prdku jako normální děti, ale letí rovou na hlavu. Kolikrát k ní nestihnu doběhnout, pak mi všichni nadávají, že jí nehlídam. Nejlepší bylo, když jsme jeli do nemocnice, jestli je ok a tam vypsali nějakej papír, že to je vlastně naše vina, protože jsme jí neuhlídali. Jakoby tam žádný dr nebo sestře nikdy neupadlo její dítě.
 Hanka 
  • 

Re: Pád na hlavu a 72 hodin pozorování 

(24.4.2009 23:04:46)
Ahoj Lucko,

přečetla jsem si Váš příspěvek..pád z postýlky.
Mě se dnes stalo totéž. Dcerka mi přelezla bočnici a spadla z 85 cm na dřevěné parkety. Jeli jsme do Motola (chirurgie, RTG, SONO, neurologie) a zatím nic neshledali. Máme jí ještě dalších 24 hod pozorovat.
Můžu se zeptat, co Váš chlapeček ? Jak jste na tom a jestli je vše OK ? Chtěla bych se ujistit, že jsme nic nezanedbali (až na snížení postýlky). Jenže naše Jíťa se během 14 dnů tak rychle vyhoupla na nožičky, že jsme tomu ani nemohli uvěřit a podcenili to.

Děkuju za zprávu.

Hanka
 Petra a 2 kluci 
  • 

Re: pády na hlavu 

(18.3.2009 10:13:32)
Přesně tak, moje děti jsem nikdy nechytala a pokud se nestalo něco vážnějšího, ani nelitovala. Starší kluk byl celkem šikula, brzo chodil, nevadil mu ani ten šílený terén co jsme měli na zahradě. Ale ten mladší začal chodit "až" ve 14 měsících. Pády a tím spíš pády na hlavu (mám pocit, že ani jiné nebyly) jsme zažívali už od jeho snad 11 měsíců. Nejednou jsem trnula hrůzou. Opravdu až do těch 14 měsíců jeho hlavička hrála barvami modrá, fialová, zelená, oranžová a žlutá. Měla jsem obavy, jak z těch věčných pádů nebude hloupý, ale kupodivu je takový rozumnější než starší :o)
 Jitka, syn 1 rok 
  • 

Re: pády na hlavu 

(18.3.2009 19:34:28)
Jsem zastáncem kontrolovaných pádů. Když vidím, že dítě padá a pravděpodobnost zranění je malá (padá z gauče na koberec, ...), nechám ho spadnout. Samozřejmě, když padá z jídelní židličky na dlažbu, chytám ho.
Jde o to udělat jeho prostředí co nejbezpečnějším, aby mohl co nejvíce "bezpečně" padat a poučit se.
Syn už má 13 měsíců a když vidí nějaké nebezpečné místo (obrubník, díru, ...), vyhne se mu.
 Rapiti 


Nám to fungovalo 

(17.3.2009 9:43:51)
Synovi jsem při přechodu do velké postele dávala na noc na podlahu matraci, aby se nepraštil, když spadne. Padal skoro každou noc. Když jsem mu matraci zapomněla dát, většinou nespadl.
 jana, 2 děti 
  • 

Hrany 

(17.3.2009 9:54:27)
Pády na podlahu jsou v pohodě ale syn mi také padal na hranu zárubní, dveří atd. Navíc, jak vidím, opět můj syn nedělá, co se píše v chytrých textech. Jakmile zjistil, že si může i stoupnout, padal a padal, a bylo u úplně jedno, že na stoupání jeho tělo není ještě stavěné. Po více jak týdnu jsem to nevydržela a začala ho chytat. Naštěstí velmi brzy už oporu nepotřeboval a běhal vesele kolem nábytku.
 Markéta, syn 7l. a miminko 
  • 

Ilustrační filmeček 

(17.3.2009 10:29:43)
Ilustrační filmeček jasně demonstruje, jak postupovat - přišoupnout dítěti k televiznímu stolku pár stupínků, stoupnout si co nejdále a pozorovat, jak dítě lezoucí k televizi spadne. Hlavně nechytat!
 fisperanda 


Re: Ilustrační filmeček 

(17.3.2009 10:52:04)
Matka byla zřejmě padlá na hlavu. Nejsem pro, aby rodič stál dítěti stále za zadkem a chytal ho. Ale je rozdíl nechat spadnout dítě ze stoje na zadek, nebo ze stoličky na hranu stolu. ~a~
 Líza 


Re: Ilustrační filmeček 

(17.3.2009 11:30:49)
No, jestli právě tento ilustrační snímeček skutečně vybrala autorka článku, tak si říkám, že ji možná měli chytat, dokud byla malá. Na to, že je fyzioterapeutka, překvapivě málo ví o tom, že lézt nahoru je vždycky jednodušší než slézat, a že dítě je dříve zralé k tomu, aby zkoordinovalo pohyb nahoru než slézání dolů.
K jejímu článku i se skutečně zdařilým instruktážním videem mi nezbývá než provolat - vylezlo vaše 10měsíční dítě po schodech do patra? Odejděte co nejdál, aby pochopilo, že za své pády je zodpovědné samo.
~a~
 SarkaMik 2 deti 
  • 

Re: Ilustrační filmeček 

(17.3.2009 11:45:19)
budes se divit, ale pokud budes mit zaludek na to to udelat, decko si da pozor. ja mam dve deti a schody do patra v obyvaku a kamna na drevo. Fungujeme bez potizi
 Líza 


Re: Ilustrační filmeček 

(17.3.2009 11:47:17)
Nemám žaludek na to to udělat, protože jsem svoje děti nenašla pohozený na ulici, ale sama je odnosila a porodila.
Buď ráda, jestli na to kašleš, že se nic nestalo, v rodině máme jeden případ, kdy takovej pád skončil těžkým krvácením do mozku s celoživotními následky a v okolí několik podobných.
 SarkaMik 2 deti 
  • 

Re: Ilustrační filmeček 

(17.3.2009 11:53:23)
nebud agesivni, ja jsem rodila taky, ale mela bych snad dodat, ze jeste nez dite na ty schody vyleze, tak jsme mu ukazali, jak se ma slizat- bylo mu asi 10 mesicu a nasmerovali jsme ho tak, aby z nich lezl pozadu nozickama. No, vzdyt se pise, ze ty nedjhorsu pad maji ty nejsvedomitejsi matky, ktery deti chytaj.
 jedna plus dvě 


Re: Ilustrační filmeček 

(17.3.2009 13:18:08)
Kazde dite je jine.... bud rada, ze tvoje jsou zatim OK. Muj kluk nepada skoro vubec, ale kdyz uz jo, tak si rovnou nejlip neco zlomi nebo mu zustane jizva. A kdyz je trochu unavenej nebo hodne rozjetej, je schopnej udelat i co za normalnich okolnosti ne. Takze ohradka kolem kamen apod. je nutnosti a nejde o prehnanou uzkost nebo neduveru v samostatnost ditete.
 Líza 


Re: Ilustrační filmeček 

(17.3.2009 15:59:07)
Agresivní? Považuješ za agresi, když ti řeknu, co se stalo v naší rodině? Podotýkám, že matce, která fakt neměla čas někoho chytat a v dobách, kdy o prevenci dětských úrazů nikdo ani neslyšel.
Podívej, podpora dětské samostatnosti má své meze. Za nimi je zbytečné riskování. Za nimi je pro mě i to, když dítě, které sotva chodí nebo jen leze, necháš, ať si dělá co chce na schodech.
 Katla 


Lízo,  

(17.3.2009 16:12:08)
100% souhlasím. Jednak si myslím, že dopředu nelze odhadnout následek pádu, proto je dobré se mu snažit zabránit, kdykoliv to lze. Znám ze zkušeností vlastní rodiny, že lze bez úhony až na pár odřenin ustát pád ze stromu cca 3 metry a na druhé straně se napůl zmrzačit po zakopnutí na rovné zemi. taky mi vadí ten ta druhá rovina - zkušenost dítěte, že se matka nečinně dívá na to, jak ono padá. Snad nejsem , jak se dnes rádo říká, "hyperprotektivní matka", když se mi takové počínání zdá vůči dítěti bezcitné.
 Pipi 
  • 

Re: Ilustrační filmeček 

(17.3.2009 15:37:48)
Lízo, filmeček vybírá Rodina.cz, s tím nemá autorka nic společného. To je článek z časopisu.
 Klára + batole 


Re: Ilustrační filmeček 

(18.3.2009 8:27:09)
Navíc je tam napsáno, ať ho nebereme jako návodný a ilustrační, pokud jsem dobře viděla.
Fakt je, že je strašný rozdíl, spadne-li dítko na podlaze uprostřed místnosti - to asi fakt většinou na zadek, ale když zakopne třeba u topení, hrany nábytku, rozpálených kamen atd.atd.
Takže asi hlídat, kde dítě nehlídat a nechat ho padat... ~y~
 La Pepa, holka 7/05, kluk 7/07 


asi jak u koho 

(17.3.2009 11:13:48)
U dcery jsem postupovala přesně dle návodu, ve stylu, "když si nabije, příště se poučí" a fungovalo to bezvadně.

Ovšem u syna, beze změny přístupu, to nefunguje dodnes. Ačkoliv si stoupnul významně později než dcera, padal často a i s následky (v 8mi měsících si stoupnul u kanape, padl na bok a praskla mu lebla - naštěstí bez jakýchkoliv následků). A dodnes je samá boule, odřenina a vždycky trnu, co zase si udělá.
 SarkaMik 2 deti 
  • 

Re: Výborný článek 

(17.3.2009 11:25:48)
Souhlasim! pripada mi to, jako kdybych to psala ja. Jenze ja nejsem zadny odbornik, a netroufla bych si neco takoveho napsat. Zvlast ta pasaz o tom odejit v tu chvili co nejdal. To se nam velmi osvedcilo. nebo pokud to neslo, tak zvednout obe ruce nad hlavu, aby dite vedelo, že ho nechytam. Ale to se musi zacit od lezouciho ditete, zadny vykryvani rohu atd..

Kdyz jsem jednou rekla, ze dite musi poctit nasledky sveho jednaní, byla jsem za cvoka, ze prece mamy nenechaji svoje deti zabit se.
 pavla 3 deti 
  • 

Re: Výborný článek 

(18.3.2009 18:47:04)
presne tak ja taky byla krkavci matka co svoje deti chyta az kdyz spadnou a vsichni znamy me meli za hroznou, ale deti to prezili a nastesti jsem ani nezazila takove to vodeni za ruce nez se naucili chodit, proste jeden den vstali pak par dnu padali a pak chodili sami a prezili to zatim chi chi, ale taky jsem jednou ficela na pohotovost kdyz jedna pulrocni zuchla z postele na hlavu.
 2 sluníčka 


pády na hlavu 

(17.3.2009 11:41:29)
Já s článkem také souhlasím! Dítko jsem nechytala. Myslím, že je lepší se naučit padat z nějakých 70cm, než třeba z té prolézačky.
Ale ani u nás se nepadalo na bok, nýbrž přímo na hlavu. Většinou máme koberce, takže to nebylo tak zlé. Hlavně jsem se hned smála a odvedla pozornost. Dítko pak povětšinou ani nemělo čas zaplakat. Na dlažbě jsem chytala.
Pokud má být uváděné video "návodem", či ukázkou, jak to udělat, tak se mi nelíbí, protože já bych lézt po nábytku (k televizi) důrazně zakázala!! Mohlo lézt třeba na gauč..
 Líza 


Re: pády na hlavu 

(17.3.2009 11:44:18)
2 sluníčka, rozumím tomu správně tak, že bys doporučovala nechat to dítě vlézt na gauč a nechat na něm, jak se dostane dolů (po hlavě), i když ještě neumí slézat?
 Katla 


patřím k otrlejším matkám ALE  

(17.3.2009 12:02:42)
Jakou má tento ilustrační filmek souvislost a textem článku?! V textu se píše, že dítě, které je zralé na stoj zvládne samo i pády a nemá se chytat. Pokud zralé není stoj na čas vzdá. Ta holčička na záznamu leze po nevhodném podkladě - kostky neposkytují pevnou, fixovanou rovnoměrně reagující oporu, má na to nevhodný oděv - kdyby byla bosá, rovnováhu by chytala lépe a taky by se lépe přizpůsobila podkladu a neklouzala. a vůbec - matka jí v podstatě nastražila past ve zdánlivě bezpečném lezení po měkkých kostách, na které ale navazuje tvrdý stoleček, a pak to natočila.
 Bohunka, 1 dítě 
  • 

Re: pády na hlavu 

(17.3.2009 12:20:42)
Lízo, já tedy dcerku na gauč lézt nechávám, dokonce ji v tom povzbuzuju - akorát že jsem ji napřed naučila, jak z něj dolů... Dokud si ještě nestoupala, tak jsme si třeba spolu na tom gauči hrály a z legrace "seskakovaly" dolů, učily slézat medvěda a tak - takže když si potom stoupla a začala zkoušet lézt nahoru, dolů jí nikdo pomáhat nemusel. Myslím, že k určité samostatnosti je potřeba vést od začátku. Ale skákat po gauči ani lézt po jiném nábytku nesmí...
 2 sluníčka 


Re: pády na hlavu 

(17.3.2009 13:14:57)
Lízo! Představ si místo toho stolku, na kterém stála telka gauč. To je vše! Dítě by na ten gauč úplně nevylezlo, ale taky by mu to podklouzlo a spadlo by. Nevím, jak ty, ale já jsem dítko učila slézat i z toho gauče. Nějak mu to nešlo, trvalo asi 2 týdny než pochopilo, že musí dolů pozadu, nohama napřed. A pokud to chceš detailněji, tak: když lezlo z gauče po hlavě, řekla jsem NE a otočila ho. Tak to šlo 14 dní a když mu to secvaklo, tak lezlo po nohách.. ~2~
 Jirka Sirka 


Instruktážní video - poznámka redakce 

(17.3.2009 12:02:44)
Instruktážní video nevybrala autorka článku, ale my v redakci. Rozhodně nemá být instruktážní, ale pouze ukázka toho, jaké pády mohou děti potkat. Tolik na vysvětlenou.

J.
 Katla 


Re: Instruktážní video - poznámka redakce 

(17.3.2009 12:04:24)
V tom případě je to spíš zavádějící video .
 Jirka Sirka 


Re: Instruktážní video - poznámka redakce 

(17.3.2009 12:09:44)
Máš pravdu, doplnil jsem do článku upozornění.

J.
 Betull 


vůbec nesouhlasím 

(17.3.2009 12:07:49)
Nesouhlasím s tím, že mám nechat dítě třískat do hlavy, jako by se nechumelilo. Nevím, proč bych ho po pádu neměla utěšovat. Nevím, proč bych svoje devítiměsíční miminko, které si právě stouplo, měla nechat schválně spadnout. To, že jeho pád zmírním a snažím se, aby se mu pokud možno nic nestalo, neznamená, že dítě pád nevnímá, že se nelekne a že mu to není nepříjemné. Takže zpětná informace do mozku, jak se páše v článku, funguje i tak. Navíc není možné, aby v okamžiku prvního postavení se umělo dítě dostat i dolů. To je trochu složitější.
Svoje děti se snažím chytat a popisované důsledky spoléhání se na mě a skákání z průlezek a já nevím, co ještě, se nedostavují.
Trochu jste mě, paní kolegyně, nadzvedla ze židle.
 SarkaMik 2 deti 
  • 

Re: vůbec nesouhlasím 

(17.3.2009 12:19:41)
ale takhle to neni, to vypada, jako kdyby zastanci ,,nechat padat,, meli svoje dite permanetne omlacene, on je totiz opak pravdou.Tohle o mych detech rikali matky v MC, normalni maminky chytali dite u skluzavky a obdivovaly Davida, jak si dava pekne pozor. I co se tyce k ostatnim detem. Takove dite je mnohem opatrnejsi, ja nechci tady na nikoho utocit, ja chci pro svoje deti to nejlepsi a to je to ze nechci aby se bezhlave vrhaly do nebezpeci.

nedelam ze sebe supermatku, jen bych prala vsem maminkam nezranene deti

 *Niki* 


Re: vůbec nesouhlasím 

(17.3.2009 12:33:03)
Ono také ale záleží, kolik tomu dítěti je a po čem a kam vylezlo. Je rozdíl pomoct čerstvě si stoupnuvšímu 8 měsíčnímu děcku a pomáhat stále třeba 2 letému dítěti. Svého ročního syna jsem taky nezachraňovala, když vylezl na klouzačku a klouzal se sám... některé mámy zachraňují i dvouleté děti a pomáhají jim z klouzačky - ale i záleží, jaké to dítě je, někdo se bojí víc a nechat ho spadnout, nevyleze tam už nikdy (nebo mu to bude trvat rok!, než se osmělí znovu - jako můj prvorozený). Můj druhorozený je od narození velmi zručný a dovážný a když v 11 měsících sám vylézal a klouzal z klouzačky, nechala jsem ho, ať dělá jak umí (vždy poblíž).

Jenže před pár dny si začala stoupat moje 7,5 měsíční dcera a dolů jí pomáhám - máme všude buď parkety nebo dlažbu, žádný koberec který by tlumil pády. Má silné nohy, takže si sama stoupne, ale v tomto věku ještě není zralá na to, aby způsobně slezla dolů. Navíc si ještě neumí sama sednout, proto nepadá ani nabok, ani do sedu, ale na hlavu. Takže pomáhám a dokud neuvidím, že si sama sedla, pomáhat budu.

Postě neuznávám studený odchov za každou cenu, musí se přihlédnout k povaze dítěte, k povaze terénu (jinak se budu chovat, když pod nástrahou bude měkký koberec nebo šutry a kameny), k jeho věku a předpokládaným dovednostem. Úzkostnost taky není na místě, reálné zhodnocení ale ano. A nechat dítě omlátit z principu, to se mi příčí... kdybych hodila do vody své dva syny, druhorozený by s vypětím sil asi doplaval, umí zmobilizovat síly. Prvorozený by se utopil ze šoku. Každé dítě je založením jiné a omlácení hlavy na kamenech pod průlezkou na tom zpravidla nic nezmění.
 hanci neposeda 


Re: vůbec nesouhlasím 

(17.3.2009 21:12:16)
Souhlasim, zalezi i na povaze ditete. Nektere jsou opatrnejsi od natury a davaji si pozor, nektere se vrhaji do vseho (nejen do vysek a nasledne padu) stremhlav. Clanek se asi zameruje na prilis uzkostlive rodice, ale o deti se casto staraji i jini a kazdy ma jiny pristup, takze nic nelze sablonkovat. Pripada mi to trochu jako rict, dej deti do jesli a budou spolecenske. A ze se rada urazu stane v blizkosti rodice je dano i tim, ze nektere veci proste nejde predvidat/uhlidat, jako treba kdyz dite neco spolkne. Neni to jen tim, ze se maminka bavi s kamaradkou, tato poznamka mi cely clanek posunula do roviny "jedna pani povidala"...
 Radka, 4/06 a 12/07 
  • 

Re: vůbec nesouhlasím 

(18.3.2009 0:25:10)
naprosto souhlasím, holky se naučily padat samy a velmi rychle. Jsem "profimatka", nedopustím, aby se jim stalo něco vážnějšího víc ani méně, ale snažím se jim dopřát volnost a hlavně jim dávám důvěru. A výsledek? Ani jedna zlomenina, modřin málo, žádná boule! A to se starší dcera začíná projevovat jako horolezkyně po tatínkovi. Hlídaná dcery kamarádky je už po 3 operacích v narkoze a ve 3 letech mi to přijde teda síla! To stejné s doplnkovým očkováním, vitamíny zdravou výživou atd. Moje holky měly zatím jen kašel a rýmu, ani jedny atb. JIné děti dopované doplnky výživy se minimálně jednou měsíčně s něčím léčí! Přeji všem jen ty zdravé děti bez úrazů, ale jak se říká ... příliš sterilní prostředí může vyvolat alergii... a tak ej to se vším
 maja 
  • 

Re: vůbec nesouhlasím 

(18.3.2009 14:47:57)
Milá Radko...děkuj Bohu každé ráno , že tě takto podaroval a modli se , aby to tvé chvástounství po zásluze nepotrestal.
 Přátelé a známí 


Re: vůbec nesouhlasím 

(17.3.2009 12:24:47)
Máš pravdu, dítě by se mělo kontrolovat, ať si to nevyčítáme celý život. Jsou malí a ještě neohrabaní, můžou uklounout na skluzavce a následky nést celý život. V jednom MC byl na skluzavce (cca ze 2metrů) malý klučina . Rodiče v nedohlednu. Malému klučinovi se zadrhla noha a letěl mimo dráhu. Nebýt pohotové reakce cizího tatínka, kdo ví,jak by špunt dopadl
 Katla 


Spoléhat na matku?  

(17.3.2009 12:32:11)
Já jsem celkem oprásklá v tom, že ledacos dětem dovolím , aby si zkusily, nepanikařím při každé modřině, odřenině, krev z nosu nebo ze rtu taky bývá...moje děti se dokáží a vždy dokázaly omlátit, i když se SNAŽIM zachranovat, chytat, změkčovat . desetkát stihnu, po jedenácté nedoběhnu, když malá leze na stůl - už to samo o sobě jí dává příležitost tak k pěti až deseti bolestivým pádům denně. ALE můj názor je, že naučit dítě, že půjde hlavou po hlavě do nebezpeší, nebo už bude padat a matka stojí u toho a jen PŘIHLÍŽÍ (a nebo si to ještě natočí) , mi přijde trochu zbytečně tvrdá škola života. Přece spíš by mělo mít pocit určitého bezpečí s matkou, že může zkoušet svoje síly a trénovat své schopnosti s vědomím, že je tu někdo, kdo podá pomocnou ruku. Že by bylo třeba od batolecího věku dítě takto nekompromisně vychovávat k výhradnímu spoléhání na sebe sama, to zase teda nevím.
 SarkaMik 2 deti 
  • 

Re: Spoléhat na matku?  

(17.3.2009 12:38:14)
ty jo, co to mas za Tarzana??:-))Kolik mu je?
, desetkrat za den spadne ze stolu? Jeste ze uz neplanujem dalsi, abych se jeste nedivila..

 Katla 


Re: Spoléhat na matku? _TARZAN?  

(17.3.2009 12:42:35)
To je naše malá něžná holčička. Leze po všem a pořád. Nechala jsem na obraze, který je asi 2 metry od země a není moc dostupný, fleky od mastičky na prdelku, které tam udělala - umí si i posouvat lehčí kusy nábytku, jako stolečky, židle křesla, seskupovat....
 maja 
  • 

Re: Spoléhat na matku? _TARZAN?  

(18.3.2009 14:55:47)
také znám...tarzan v akci

kamarádka měla dva chlapečky a chtěla by ještě holčičku.Takovou tu růžovoučkou hodńoučkou, ale vždycky říkala, víš ono by se nám ale mohlo narodit něco jako ta vaše holka.A to ty její kluci taky nebyli žádní "hodˇouskové". Hyperaktivita v pravém slova smyslu.

Můžu ale potěšit...přešlo to.Tak v těch 7-8 letech.
 Betull 


Re: Spoléhat na matku?  

(17.3.2009 12:53:45)
Souhlasím s Hroudou. Ditě desetkrát chytím, po jedenácté ne, vše neuhlídám, ale schválně od něj chodit pryč, když vidím riziko úrazu...
To že nenechám svoje dítě omlacovat, bylo myšleno na to malé miminko, které se učí stoupat, vždyť o tom píše článek, to se snažím chytat. Svoje starší dvouleté dítě jsem na skluzavce už nechytala,jakmile se naučila jezdit dobře sama, nepovažovala jsem za nutné pořád u ní stá. Pod dohledem byla, to jo. Takže to, co píše autorka, že se pak děti nesmyslně pouští z průlezek apod. to u nás není.
A jasně, můžeme diskutovat o přehnané úzkostlivosti matek jako takové, ale to už je jiné téma. Předcházet úrazům a systematickému otloukání, není o úzkostlivosti.
 Katla 


když matka jen tak přihlíží  

(17.3.2009 12:57:18)
jak dítě padá, může to být také pro dítě dvojí informace:
1/ matce na mě zase tak moc nezáleží , je jí jedno, co se mi stane
nebo, pokud dítě tuší, že matce na něm záleží. tak:
2/ maminka tu jen tak stojí a kouká, jak padám, tak to sice bolí, ale jinak se mi nemůže nic stát, to by se na to jen tak nekoukala

Nechtěla bych, aby si moje děti z mého nečinného přihlížení pádům vyvodiliy, že mi na nich nezáleží, nebo že jsou vlastně asi nezranitelné.
 Lusika 
  • 

Re: Spoléhat na matku?  

(17.3.2009 14:02:24)
No, nepsali nechat osudu, ale udržovat kontakt očima a připomínat, aby nežuchli. Vyžkoušené to nemám. Něco jsme chytali, něco ne. Ale máme dřevěná prkna, která i částečně pruží.

Pád dozadu bych úrazem nenazývala. Prostě se bouchnou. Dle mého je to pro ně víc úlek a zklamání, než bolest, u nás se na to osvědčilo odvádění pozornosti. Konejšení jen připomnělo bolest.

Ale je to nepochybně individuální.

Lusika
 maja 
  • 

Re: Spoléhat na matku?  

(18.3.2009 15:04:09)
nechci chytat za slovo.....ale pád dozadu je dost špatná věc, a co teprve dozadu na něco (nohu od židle , stolu, kámen)
Pád dopředu je možná, ale jen možná "výhodnější " varianta. 1. ruce ...může je použít 2. čelo je "odpružené", u prcků nesrostlé napevno. Samozřejmě záleží na výšce, ze které se padá. Vepředu je sice nos, ...
dozadu jsou horší vyhlídky na přežití ( si myslím já, možná je to jinak)
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Ilustrační video ??? 

(17.3.2009 14:55:27)
A nenapadlo někoho z Vás, že třeba tohle ilustrační video vzniklo úplnou náhodou, protože dítko tam třeba hezky vyleze, pak pěkně sleze dolů a nepadá a ta maminka si to chtěla natočit, protože má tak šikovné dítko, které to v pohodě zvládne a ejhle ono zrvona v tento moment spadne ? To se přeci může stát, ne?
Já děti ze začátku jistím a když jsou jakž takž naučené, jak slézat překážky, jak "padat", tak je jistit přestanu... Samozřejmě máme občas bouli na hlavě, zejména můj superaktivní pětiletý syn, ale to je asi normální... Takže nejlepší bude asi zlatý střed. Pomáhat, ale s mírou...
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: Ilustrační video ??? 

(17.3.2009 15:13:14)
Tohle bude asi tak, jak jsem psala...

http://www.youtube.com/watch?v=fA-R1DFMtj8
 .Žaba 


Re: vůbec nesouhlasím 

(17.3.2009 14:45:22)
No ale článok predsa nehovorí o tom, nechať dieťa niekam vyliezť a potom nechať spadnúť "aby na naučil". V článku, aspoň tak som pochopila, sa hovorí o pádoch stojaceho dieťaťa. A v tom s článkom súhlasím.
Tiež som mnohokrát videla maminky na detskom hrisku, ktoré niežeby nechávali deti niekam vyliezť samotné, ale naopak, priamo ich tam za ruky vyťahujú. A tak "liezli" deti hore kĺzačkou vzpriamene kolmo na šikmú kĺzačku, alebo na rebriny divne šikmo tiež bez pomoci rúk, za ktoré ich rodičia vyťahovali. Tomu fakt nerozumiem. Takto sa deti poriadne liezť nenaučia. Ja som deti nechala vyliezť v podstate kam chceli, ale museli to zvládnuť sami, ja som tam bola len ako poistka, keby precenili svoje sily, alebo sa pokĺzli. Rozhodne som nikdy deti nikam za ruky nevyťahovala. Nechcem to zakríknuť, ale synovia sa pomerne skoro naučili odhadnúť svoje schopnosti a ešte mi nikdy odnikiaľ nespadli. Ťuk-ťuk.
 Kocík, syn 5 a dcera 16 měs. 


Re: vůbec nesouhlasím 

(17.3.2009 15:11:11)
Naprostý souhlas... Taky mám dvě děti, sice syn už pár šrámů má, ale je to živel, takže tam se to dá očekávat.
 Žžena 


Neutěšování 

(17.3.2009 16:02:22)
Já bych si jen dovolila poznámku k tomu neutěšování: mám dvě kamarádky, které neutěšují (pozor - neříkám, že nechají padat a ubližovat si - pouze po pádu neutěšují!). A co je výsledkem? Dítě spadne (zakopne atd.), zvedne se a jde dál. Ani nepípne, nenapadne je zaplakat, protož prostě neví, že v této situaci by řvát mělo. Matka v něm nevyvolává dojem "že se něco stalo", nezahrnuje je po pádu přehnanou pozorností - ani ve smyslu "chudáčku, honem poď já tě budu utěšovat" ani "vidíš, jaký seš nemehlo, a já ti ještě přidám na prdel"... samozřejmě se matka ujistí, že se nic nestalo... ale když se ten pád před dítětem nerozmazává, tak ono samo z toho taky tragédii nedělá. Viděla jsem ty dítka když třeba zakoply a spadly (i celkem drsně), prostě se zvedly a šly dál. Ve stejné situaci kdy jiné dítě se rozeřvalo a vyžadovalo pofoukání, pochování, politování, utěšení atd.
Mně to přijde zajímavý. Sama za sebe asi neutěšovat nezvládnu, já jsem asi nasáklá rodinným modelem utěšování; ale když to někdo zvládne, je to fajn. A podotýkám, že to nejsou žádné "matky drsavy", co by dítku odpíraly lásku, blízkost a pozornost. Ale prostě když upadnu, tak vstanu a jde se dál. No a co?
 Lassie66 


Re: Neutěšování 

(17.3.2009 16:13:32)
Žženo, to mi připomíná kamarádku, která si zrovna to utěšování užívala. Říkala, že si to užívá, dokud k ní dítě jde, časem chodit přestane a bude si lízat rány samo. Dneska už k ní opravdu děcka nechodí, sem tam se svěří s nějakou bolístkou na duši, ale většinou se vše snaží vyřešit po svém.
 Žžena 


Re: Neutěšování 

(17.3.2009 16:20:11)
Lassie,
já bych řekla, že příležitosti k pomazlení bychom měli vytvářet i jindy než když si jeden nabije hubu.
 Lassie66 


Re: Neutěšování 

(17.3.2009 16:23:58)
~t~ no to jo... Ale ona jim nenastavovala schválně nohu, abs tomu rozumněla ~t~.
 Žžena 


Re: Neutěšování 

(17.3.2009 16:30:51)
no to je mi jasný ~t~
 Lassie66 


Re: Neutěšování 

(17.3.2009 16:39:37)
...rozuměla...
 Lassie66 


Re: Neutěšování 

(17.3.2009 16:39:52)
~f~
 sarmi 


Re: Neutěšování 

(17.3.2009 17:33:06)
no to je zajimave, ale vliv na to ma urcite i povaha ditete. nektere to zakopnuti proste neresi, jine ma pocit, ze se zhroutil svet a place a place.

ja osobne mam v sobe to utesovani nejak zakorenene ~;)
 Baba Jaga 


Re: Neutěšování 

(17.3.2009 17:39:13)
Tak ja jsem neutesovala nikdy, zamerne, protoze me rozciluji deti bezduvodne ufnukane. Mam dvouletaka, extremne aktivniho, kazdou chvilku pada ze zidle, z plotu nebo od jinud, ani si toho nevsimne, zvedne se a jde dal. Zato stejne stare sousedovic dite spadne a breci, dokud ho nekdo nezvedne a neuklidni, a to i pri padu na zadek, ktery v plence a kalhotach na trave zrejme nebude nijak bolestivy, ze.
 Hanka 
  • 

Re: Neutěšování 

(17.3.2009 17:51:42)
To máš těžké- Extrémně aktivní děti nějaké pády příliš neřeší obvykle samy od sebe. Jistě bys v nich mohla přílišnou úzkostlivostí to "řešení" vypěstovat, ale obecně to v nich prostě není.

V jiných typech dětí to prostě je. Samozřejmě to můžeš podporovat nebo se snažit odbourávat, ale základní reakci příliš nezměníš.
 Baba Jaga 


Re: Neutěšování 

(17.3.2009 18:44:49)
Mne se nelibi, kdyz dite padne na zadek a oni k nemu hned bezi s desem v ocich, jestli se mu neco nestalo. To je pak jasne, ze pozna, ze se neco stalo a zacne brecet. Nas mlady nebreci ani kdyz si rozbije koleno. Tuhle teda sahl na rozpaleny gril a to jecel jak sirena, ale asi tak pet minut, oplachli jsme mu ruku, dali krem a nijak zvlast to neprozivali, a za chvilku uz si zase hral, i kdyz s puchyri na ruce.
 sarmi 


Re: Neutěšování 

(17.3.2009 19:16:56)
tak ja nebezim s desem v ocich "paneboze, co se stalo?!"... vetsinou maleho pritisknu k sobe, pohladim, reknu "to nic" - tohle je nase utesovani.
 Betull 


Re: Neutěšování 

(17.3.2009 18:41:59)
Ano, ale to jsme zase spíš u větších dětí, ne u miminek. Nedovedu si přestavit, že se zachovám u miminka jinak, než že ho těším, snažím se odvést pozornost, atd.
Dovolím si přidat zase svou zkušenost. Děti utěšujeme a přesto dcera (3roky) bolest snáší velmi dobře, žádný velký křik se nekoná. Kolikrát se i hodně bouchne, blbě spadne atd a první, co hlásí, je dobý, mami, dobý. A obličej má sevřený bolestí. Vždycky jí říkám, pojď sem, pojď do náruče, jde, přitulí se a zas valí dál. A to ji od mala utěšujem způsem, že jí říkáme, že víme, že to bolí nebo, že to muselo moc bolet, vždyť to byla taková rana atd... takže podle mě záleží na povaze dítěte.
 Iris 
  • 

Nedá se zobecňovat 

(17.3.2009 18:26:18)

Dcera padala tak, že natažená jako prkno spadla do zadu a do hlavy to byla oravdu řacha. Občas se to stalo,když si sama sedla nebo postavila. Ale hlavně se to začalo dít, když začala sama chodit. Krásně šla, vypadala naprosto sebejistě a najednou pád dozadu a přímo na hlavu. Tehdy jsem ji dva měsíce vodila za ruku - i doma, do tří let měla tendenci padat dozadu - z prolézaček apod. Tehdy jsem neměla srovnání a myslela jsem si, že je to normální. Kdyby byla druhorozená, asi bych s ní mazala na neurologii. Ale teď je z ní skoro skoro slečna a na sporty je docela šikovná.
Když začal chodit mladší syn, děsila jsem se toho. Ale začal chodit a problém s padáním dozadu vůbec neměl. Padal tak nějak normálně. Ale kdybych se řídila u prvního dítěte radami ve výše zmíněném článku, nevím, asi by to dopadalo docela špatně.
 Jíťa 
  • 

Betul 

(17.3.2009 18:57:33)
Ono asi taky trošku záleží na povaze a temperamentu konkrétního dítěte i rodičů.

Já si taky myslím, že pokud necháme dítě trošku si natlouct pod dozorem, tak pro něj děláme to nejlepší. Kde by jinak nabralo zkušenosti, jak se chovat a co si vlastně ještě smí dovolit a co už ne!

Ad utěšování: Taky mám sklony utěšovat. Ale pokud se nic nestalo, je lepší se ovládnout. Náš prcek když upadne, tak první co udělá, že se podívá na mě. Pokud se já v tu chvíli dívám na něj, tak teprve spustí kravál. Pokud jsem např. otočená a tvářím se, že jsem si ničeho nevšimla, tak normálně vstane a pokračuje ve hře jako by se nic nestalo. Takže se snažím nevidět i když někdy je to těžké.
 Betull 


Re: Betul 

(17.3.2009 20:17:32)
zkušenosti nabere tak, že ho stejně sto pro neuhlídám. Schválně otloukat nenechám.
 Jíťa 
  • 

Re: Betul 

(18.3.2009 17:54:15)
To není schválně. Myslím, že jsem natolik zodpovědná, abych vyhodnotila, co dítě ještě může a co už jej ohrožuje.

Je to stejné, jako když ho klidně nechám sáhnout na radiátor se slovy: "pozor pálí." Neublíží mu to, je to jen nepříjemné. Ale před žehličkou nebo horkou kávou ho budu chránit.

Stejně tak ho nechám klidně zakopnout, nebo slítnout z gauče v obýváku, ale ne z 3-metrovýho stromu nebo ze schodů.
 Likta 
  • 

:-) 

(17.3.2009 12:36:06)
Je to sporné. Mám kamarádku, dnes již dospělou ženu. Jako batole spadla z postele a výsledek? Poraněné oko, brýle a ohrožení ztráty zraku. Musí být velmi opatrná na úrazy hlavy. 100x se nic nestane a po 101.....
 Katla 


nepotřebujeme dublérku , heč!  

(17.3.2009 12:40:28)
"...tak jsme si natočili a na youtube uveřenili, jak naše Boženka o oko přišla....heč, NAŠE holčička natáčí všechny akční scény SAMA"
 marketa 
  • 

vazne neobkladat polstari? 

(17.3.2009 15:45:59)
tak na to jsem teda nervy nemela. kdyz se moje 6 mesicni dite zaclo stavet u zidli a polic v kuchyni a padalo ze stoje jako prkno na hlavu (obcas i s tou zidli :-( ), tak jsem ho samozrejme polstarem (kojicim) oblozila. stacily 3 tydny a naucilo se padat na zadecek a pak jsem s tim teprve prestala.
a ze ho nemam po padu pochovat, kdyz rve? no tak to si taky dost dobre nedovedu predstavit.
 rybushka 


naučit je to.... 

(17.3.2009 18:01:06)
No, já mám pocit, že autorka fakt nechtěla říc, že máme děti nechat padat odkudkoli a za každou cenu....

spíš mi to přijde, že to přesně sedí na kamarádku, která se synovi, když začal chodit, snažila pomáhat stylem, tady je schod, tady je klacík, zvedni nohu, dej mi ruku... po pár měsících toho musela nechat, protože zjistila, že malej se vůbec nedívá pod nohy a chodí podle instrukcí a běda, jak instrukce nepřijde - zakopne i o malej kamínek
babičkám vysvětluje doteĎ, že ho maj nechat bejt

a tak je to i s pádama....

já teda nemůžu moc soudit, protože malá je hodně šikovná a hlavně má rozum, takže cokoli začla dělat, tak dělala v době, kdy už to rovnou uměla - od momentu, kdy si poprvé sedla a pustila se opory, tak sebou nikdy netřískla, od momentu, kdy si stoupla v prostoru, tak se rozeběhla a padala zásadně dopředu na ruce
když někam leze či něco vyvádí (a vyvádí hodně - možná i proto, že cítí, že se já nebojím, tak se taky nebojí), tak vyhodnocuju - vyhodnocuju výšku případného pádu, místo případného pádu a možnost malou neodhadnutelných záludností - takže když hrozí pád opravdu z výšky, případně na tvrdý povrch či ostrou hranu, zasahuju (jdu blíž a jsem připravená chytat)
stejně tak zasahuju, když třeba hrozí převrhnutí židle a tak

malá už je teď, ve dvou letech, pěkně mazaná a třeba v roce a půl lezla v lese na lavičku z kulatiny a než vylezla, rukou vyzkoušela, jestli se nehejbe

jo, padá - ale nejhorší pády a úrazy jsou, když stojím u ní, případně dělámě něco spolu a ona spoléhá na něco, co mě ani nenapadne (třeba mi sedí na kolenou, předklání se a myslí si, že jí držím - bouli měla fakt velikou)

 Jana, 2 děti 
  • 

Re: naučit je to.... 

(17.3.2009 20:17:32)
Synka (2 roky) jsem chytala když se učil stoupat asi v osmi měsících. Neměla jsem nervy na pády. Ale jakmile získal rovnováhu, mou oporu už nepotřeboval. A rozhodně si nemyslím, že ho má starostlivost nějak poznamenala. Sice řádit a běhat umí skvěle ale žádné závažnější pády se nikdy nekonaly. Pouze jeden vyražený dech...
 Zdenka 
  • 

Jiná zkušenost se zdravotníky 

(17.3.2009 21:21:01)
Má tenkrát dvouletá dcera byla při hře na honěnou přiražena k zemi jiným dítětem.Uhodila se do hlavy a byla asi 30 sekund v bezvědomí./naprosto šílený zážitek/Volala jsem 155, abych zjistila, jak se mám zachovat.Poslali nás naším vlastním vozem do 30km vzdálené nemocnice v Praze. V dopravní špičce.V nemocnici dítě prohlédli a okamžitě poslali domů s tím, že jsme ji museli první noc budit a kontrolovat vědomí.
 J.+3 cvrčci 
  • 

Re: naučit je to.... 

(17.3.2009 21:29:39)
.
Moje holčička je opravdu živé stříbro,všude vyleze,vyšplhá,po všem skáče.Taky se pořád někde bouchá.Je fyzicky hodně vyspělá,ve dvou letech se uměla vyšplhat na poschoďovku,i když jsme sundali žebřík,vydrápala se tam prostě z čela postele.Jednou se vydrápala,bohužel spadla na hlavičku a má operovanou hlavu kvůli prasklé lebce a krvácení do mozku.Naštěstí už je půl roku po operaci a vypadá,že se vše hojí dobře.Nikdy by mě nenapadlo,že se může stát až takový úraz,ale může.Poschoďovky jsme zrušili.A co dcerka?Pořád je jak z divokých vajec,hopsá,lozí po všem,skáče kde se dá,prostě je to lump a nepomůže domluva,seřvat,plesknout,prostě nezabírá nic.Snad z toho vyroste,ať maminku nemusí navštěvovat někde v sanatoriu :o)
 Linda 
  • 

Re: naučit je to.... 

(18.3.2009 1:05:29)
Souhlasím, že je nutné rozlišovat mezi dítětem, které se učí stát/chodit a mezi tím, když se (jakkoliv staré) dítě ocitne v opravdu nebezpečné situaci. Někde jsem slyšela, že pokud dítě spadne ze stoje (a nespadne zrovna na něco ostrého), není to pro něj nebezpečné. Stojící a chodící batole jsem nikdy nechytala a pokud možno ani nelitovala. Dcera padala velice často, ale pokaždé na ruce. Možná i díky této zkušenosti mi přijde divné, proč by mělo dítě padat dozadu rovnou na hlavu. Trochu mám podezření, že je to tím, že ho nejdřív rodiče vodili za ručičku, případně za obě ručičky, čímž negativně ovlivnili jeho smysl pro stabilitu.
 helena + veverčátka 


Re: naučit je to.... 

(18.3.2009 10:21:20)
Lindo,
tak to rozhodně není!
Mám devítiměsíční dceru a ona už se v necelých sedmi měsících postavila v postýlce na kolínka a pak na nožky. Ještě neseděla se vzpřímenými zády, ale stoupala si o 106! Byla jsem nešťastná, ale doktorka mi říkala, že pokud jí nevodíme (a my jsme jí nevodili!! ani neučili stoupat!!!), tak prostě její tělo zjistilo jak to dělat a bude stoupat když to jde. Padala a padala na hlavu. Ne přímo vzad, ale třeba do boku, ale vždy na hlavu. Také máme doma plovoucí podlahu, žádné koberce (nejen že je to tvrdé, ale i klouže), takže každý pád duněl :-( a ona plakala ze začátku stále. Ať jsem litovala nebo ne. A já občas litovala a snažila se chytat. Trvalo to asi měsíc. Teď se zase začíná pouštět, na nohy vyskočí už dobře, ale padá, protože se nedrží~t~, ale to už je její věc, to si už musí pořešit sama~j~.
V principu souhlasím, že nechytat, ale pokud to dovolí situace. Nechat sedmiměsíční dítko padat na hlavu na plovoucí podlahu je prostě spíš pro opravdu tvrdé nátury a to já prostě nejsem.~a~
 Kahlan+4 


Re: naučit je to.... 

(18.3.2009 11:06:11)
No tak ja mam zkusenost se synem, ktery se postavil v 8 mesicich a skutecne padal rovnou dozadu. Prislo to ze dne na den. Snad mne nikdo nebude podezrivat, ze jsme ho v 8m vodili za rucicku. To skutecne ne. Kdyz to trvalo tyden a ja se snazila ho chytat, vsude dlazba nebo plovouci podlaha a opravdu padal rovnou dozadu na zada a hlavu, bylo to fakt silene, tak jsme zakoupili velkou ohradku, tu vystlali dekami a zkouseli ho nechavat v ni. Pady se naucil snad za tyden nebo dva, takze hned potom jsme ohradku zase prodali:-) V 10m zacal sam chodit, a to tak, ze se sam uprostred mistnosti z kleku postavil na nohy a zbytek mistnosti proste dosel. Chodil od zacatku sam, jiste, a rovnou v prostoru, takze nejakou poruchou stability to prvni padani opravdu nebylo.
 Bumbi&05,08,10 


Re: naučit je to.... 

(18.3.2009 14:32:48)
Syn si také v 7 měsících stoupnul, v 11 už opravdu běhel, chodit se naučil někdy mezi tím...

Posadit se sám se ale naučil až v 9 měsících, to už skoro měsích chodil.

Padal rovně nazad po hlavě. Ale trvalo to jenom dva týdny, holt jsme dělali doskoky a pod hlavičku jsme se snažili podsunout ruku, aby to nebyla taková šlupka (muž brankář tehdy opravdu zářil, tolik rybiček jsem u něj snad neviděla celou jeho brankářskou kariéru :-D).

Syna jsme za ruku nevodili, nechytali.

Když lezl někam, kde to pro něj nebylo bezpečné, sundala jsem ho a vysvětlila. pokud to nepomohlo, nastoupila metoda "řízeného pádu". Např. když lezl na židli a stoupal si na ni tak, že se opíral rukama o opěradlo a židle samozřejmě spadla a on na čumec za ní. Nemělo smysl chytat padající židli, on to totiž pak bral jako legraci a chtěl to opakovat. Tak jsem pod to dala natenko deku, přes opěradlo židle zimní bundu, abych zakryla rohy a pád židle jsem jenom trochu zbrzdila ze zadu, aby mne syn neviděla a nechala jsem ho spadnout. Udělal to pak ještě jednou, nejspíš aby se ujistil, že fakt může spadnout. Pak už t nedělal.

Doma jsem se vždy snažila vytvořit bezpečné prostředí, eliminovat zbytečná rizika a to, co tam muselo zůstat, u toho naučit dítě, jak se chovat (třeba květináče na podlaze, schody apod.).

 maja 
  • 

Re: naučit je to.... 

(18.3.2009 15:16:00)
to je nesmysl
 maja 
  • 

Re: naučit je to.... 

(18.3.2009 15:18:03)
upřesňuji...nesmysl je , že na hlavu dozadu padají jen děti, které vodili rodiče za ruce. úplný nesmysl.
 Linda 
  • 

Re: naučit je to.... 

(18.3.2009 16:21:06)
No je vidět, že zkušenosti jsou do určité míry nepřenosné. Naše dcera si totiž takhle brzy nestoupala. První počin bylo sezení a lezení - obojí v 10 měsících cca naráz. Do té doby se akorát tak plazila. Tak týden nato si poprvé stoupla, zcela ve svém vývoji vynechala stoupání a chození s oporou - to nedělala nikdy. Rovnou si stoupala na volné ploše, jak tu někdo psal. Když padla dozadu, tak vždy na vystrčený vyplínkovaný zadek :-). Když dopředu, tak na ruce. Lezla jen měsíc, protože se to naučila v 10 měsících a v 11 už chodila. Pády na hlavu měla asi 3, když se naučila sedět (skácela se do boku nebo nazad, hlavička "zaduněla" od plovoucí podlahu a nechytala jsem jen proto, že jsem to nestihla). Ale během skutečně pár dnů to vylepšila tak, že nebyl problém. Zřejmě díky této zkušenosti ale ani zkušenosti z venku jsem fakt nikdy neviděla, aby někdo šel a plácnul sebou rovnou na hlavu. Jenže když jde o cca půlroční stoupající si miminka, tak taková se venku běžně neprocházejí (tedy procházejí, ale v kočárku :-))...
 Lea 
  • 

studeny odchov??? kde??? 

(18.3.2009 2:11:48)
Tedy at ctu jak ctu, mam pocit, ze clanek je o detech, ktere se teprve uci chodit (ty prvni kroky prostorem apod.). Ne o mrnavych batolatech na prolizackach, zebricich, patrovych postelich ci jinych podobnych prekazkach.

Taktez v clanku nevidim nic o bezcitnem pozorovani ditete jak pada apod. Clanek prece rika, ze v prubehu "pokusu" se ma dite podporovat a chovat se pozitivne a po padu se dite nema litovat, o utesovani nerika nic. Predstavuju si to tak, ze dite po padu vezmu do naruce a misto "no jo, ty maly chudacku ubohy, tys tak spadl, no neboj, maminka pofouka..." reknu "no ty jsi ale sikovny, dosels od kresla ke stolku! To musime povedet tatovi az prijde z prace jake ma sikovne dite... " nebo neco na ten zpusob.

To prece neni studeny odchov! To je pouze vyzdvihovani toho pozitivniho, co dite udelalo (cimz se podporuje jeho sebevedomi, coz prece vsichni chteji ne?)
 Ondra, 3 děti 
  • 

Re: studeny odchov??? kde??? 

(18.3.2009 8:18:42)
Přesně tak, jde jen o to, naučit se číst... :-) :-) :-)
Pěkný článek, děkuji autorce.
 Helois+Hela03/06+Dia07/09 


Re: studeny odchov??? kde??? 

(18.3.2009 12:48:19)
Souhlasím!!! Už jsem se bála, že to nikdo jiný nepochopil ~;)~R^
 Anadar 


Re: studeny odchov??? kde??? 

(18.3.2009 13:53:53)
Je to tak.Když dítě začíná chodit tak opravdu padá z minivýšek a jak se jednou postaví,tak se nějak dolů dostane taky.Ono se možná asi vyplatí neurychlovat vývoj(všelijaké to vodění za ručičku,když dítě ještě samo nechodí),protože jak ten pohyb nevychází tak úplně z nich,tak neumí řešit následky.Jinak ono trénuje pády už při lezení,vzpomínám si,že naše starší dítě padalo na hlavu ze všech čtyřech,než zvládlo ten lozící trik.I ze stoje u nábytku děti zkouší se dostat dolů,takže když se konečně samy dostanou do stoje,tak už o pádech něco vědí a rychle to zvládnou.Taky se brzy naučí používat schody(mají-li je k dispozici) a válendu-nohama napřed.
 Repulsion 


Jsou opravdu dnešní rodiče tak blbí? 

(18.3.2009 21:47:45)
Jakože jestli je třeba psát takovéhle články?
A druhá otázka: jestliže jsou tak blbí, nemůže článek nadělat víc škody jak užitku?

Ono totiž normální rodič v podstatě tak jako vycítí, kdy je třeba dítě chytit a kdy ne. Kdežto blbý rodič si přečte článek, dítě se mu postaví, rodič "zodpovědně" odejde co nejdál - aby dítě poznalo, že za sebe "zodpovídá" - a načež se mu dítě třeba skutálí se schodů....
 KoproFka 


Synek taky nepadal 

(23.3.2009 23:50:36)
... zaplať pánbůh!... ale ne že by to byla až tak moje zásluha ... i když možná byla~b~, od 2,5 měs jsem s ním "lítala" a při tom se krásně rovnoměrně vyvíjejí všechny svaly na těle~R^. Já ho taky nikdy sama neposazovala, ani nebyl zavřený v postýlce nebo ohrádce. Kubča na tom byl fyzicky od malička výborně, všechno dělal tak, jak se dělat má: nejdřív se plazil, pak lezl (na kolenou byl už v půl roce), pak si sám sedl z pozice na čtyřech, no a pak začal chodit - v 11,5 měs. se poprvé postavil a chodil bez opory do 14-ti dnů.
Padal taky, samozřejmě, ale vždycky šikovně, buď na zadeček, nebo se opřel o ručky.
Jenže on byl od malička sám od sebe hodně pohyblivý -prostě žádný lenoch. Kolikrát ho jen přebalit nebo obléci byl očistec.
Kamarádka má ale stejně starého chlapečka a jednak on je těžký flegmatik a navíc byl "ohrádkovej". Takže se neplazil, nelezl, na půl roce seděl jako hřib, jak byl samý faldík (moc se sám od sebe nehýbal, to je přece námaha~j~), když ho posadili, ty faldíky ho v sedě udržely. Pak rovnou stál a chodil s oporou. Sice se mi chlubila, že v 10měs mrňous chodí opřenej o kočárek, ale zato jí házel přes měsíc takový záda, že z toho byla na infarkt. On prostě šel, zavrávoral a padl dozadu, rovný jak prkno, samozřejmě se při tom vždycky strašně uhodil do hlavy - kdybych to neviděla, vůbec neuvěřím, že je tohle možný, já tohle od Kubči vůbec neznala... To už spíš, že mi pořád zdrhal, protože na něj sem byla děěěěsně pomalá!!! A tohle by kamarádčin synek nikdy neudělal, vzdálit se od maminky, to neexistovalo. Dodnes jsou oba jak oheň a voda...
Tak nevím, co je lepší...

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.