Synek taky nepadal

... zaplať pánbůh!... ale ne že by to byla až tak moje zásluha ... i když možná byla, od 2,5 měs jsem s ním "lítala" a při tom se krásně rovnoměrně vyvíjejí všechny svaly na těle. Já ho taky nikdy sama neposazovala, ani nebyl zavřený v postýlce nebo ohrádce. Kubča na tom byl fyzicky od malička výborně, všechno dělal tak, jak se dělat má: nejdřív se plazil, pak lezl (na kolenou byl už v půl roce), pak si sám sedl z pozice na čtyřech, no a pak začal chodit - v 11,5 měs. se poprvé postavil a chodil bez opory do 14-ti dnů.
Padal taky, samozřejmě, ale vždycky šikovně, buď na zadeček, nebo se opřel o ručky.
Jenže on byl od malička sám od sebe hodně pohyblivý -prostě žádný lenoch. Kolikrát ho jen přebalit nebo obléci byl očistec.
Kamarádka má ale stejně starého chlapečka a jednak on je těžký flegmatik a navíc byl "ohrádkovej". Takže se neplazil, nelezl, na půl roce seděl jako hřib, jak byl samý faldík (moc se sám od sebe nehýbal, to je přece námaha), když ho posadili, ty faldíky ho v sedě udržely. Pak rovnou stál a chodil s oporou. Sice se mi chlubila, že v 10měs mrňous chodí opřenej o kočárek, ale zato jí házel přes měsíc takový záda, že z toho byla na infarkt. On prostě šel, zavrávoral a padl dozadu, rovný jak prkno, samozřejmě se při tom vždycky strašně uhodil do hlavy - kdybych to neviděla, vůbec neuvěřím, že je tohle možný, já tohle od Kubči vůbec neznala... To už spíš, že mi pořád zdrhal, protože na něj sem byla děěěěsně pomalá!!! A tohle by kamarádčin synek nikdy neudělal, vzdálit se od maminky, to neexistovalo. Dodnes jsou oba jak oheň a voda...
Tak nevím, co je lepší...