| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jsme rodiče na směny

 Celkem 107 názorů.
 lksv 


rodiče na směny 

(27.1.2009 11:21:11)
no můj osobní názor je že střídavá péče jen v tom případě pokut by stím dítě jasně že starší souhlasilo.Já osobně si myslím ,že střídavá péče je blbost nesouhlasím sní.Nikdy bych stím nesouhlasila.Děti mají jen pak zmatek v hlavě vím to ze své skušenosti ,kamarádka se rozvádí na střídavou péči přistoupit musela kvůli prácikterou má .Já s tátou dětí i maminkou se kamarádím ani jeden mi nic neudělala tak není důvod proč se s jedním bavyt z druhým ne.Když jsou děti s maminkou tam jim sice nemůže dopřát co by děti chtěly a když jsou u tatínka tak tatínek je nechá skákat postole koupíjim co chtějí a maminka nemůže i když možná ne umyslně ale tata jim dává na jevo že jim koupi co chtějí že jim u něj bude lépe děti jsou zmatené, ošklivě mluví o mamince která je přísná nic jim nekoupí a tata je nejlepší. Proto já nesouhlasím se střídavou péči vždy toho jeden s rodiču doplatí i když se o děti starala již od narození a tatínek dělá jen naschvál mamince a tím si kupuje děti a třeba nechtíc ale bere matce děti je to jen můj názor...
 Lea 
  • 

Re: rodiče na směny 

(27.1.2009 11:41:13)
Nemyslim si, ze by vina byla na stridave peci. I v clanku se pravi, ze to NENI PRO KAZDEHO. Sama s tim zadne osobni zkusenosti nemam, ale v mem okoli par lidi ano. Lide, kteri do toho jdou a uspeji musi byt mimoradne osobnosti ve smyslu osobni vyspelosti a schopnosti se domluvit. Nesmi sklouznout k vzajemnemu kydani hnoje, musi se domluvit na stylu vychovy, na financich, na fungovani cele te veci. Podle meho nazoru je to mnohem tezsi nez "klasicka varianta" a hluboce obdivuji vsechny, co do toho sli a zvlaste ty, kteri USPELI (jako napr. ti z clanku). Pokud se to ale podari, vysledek stoji rozhodne za to.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: rodiče na směny 

(27.1.2009 12:46:23)
Přesně tak. Já to pochopila, že na výchově se podílejí (tedy i domluví) oba dva rodiče. Tudíž naschvály typu u tatínka(maminky) si může dítě dělat co chce nejsou. Myslím si, že takto "připravených" rodičů na střídavou péči je u nás ještě málo.
 andie77 


Re: rodiče na směny 

(27.1.2009 13:17:46)
copak o to, oni se nejdřív domluví, ale pak ty naschály přijdou (neříkám, že vždy a všude).
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: rodiče na směny 

(27.1.2009 13:25:32)
A proto je tam psáno, že to není pro každého. Já si sama neumím představit, že mě např. manžel "uteče" za jinou a já s úsměvem se s ním budu domlouvat na dětech. Taky na svou povahu bych nesnesla, aby se o moje kluky starala nějaká taková ... (platí i naopak). Proto pokud to funguje tak mají můj obdiv. Doufám, že tohle nikdy řešit nebudu.
 Šarbar 


Je to těžké 

(27.1.2009 16:58:34)
Toto je můj názor, možná budu vypadat jak trubka~d~, ale myslím si, že domluvit se na střídavé péči je sice hezké, ale proč se teda ti dva spolu rozvádí?Jsem vdaná deset let a myslím že šťastně~z~. Já vidím rozvod jen v případě, že ti dva spolu skutečně nemohou už být, že vztah velmi ubližuje jednomu nebo druhému, že ubližuje výnamnou měrou dětem.~q~ A to potom podle mě ti lidé po rozvodu jsou rádi, že spolu nemusí už být a nic řešit. Myslím si, že když jsou lidé chopni se v takovéhle pohodě domluvit na střídavé péči a to podle mě musí vyžadovat notnou dávku tolerance, umění komunikace a vůbec, tak pak podle mě, se museli umět domluvit i v manželství ( ano, domluvili se, že se rozvedou a nebudou si děla naschvály - to je hezké, to nepopírám)Jak mohu přestat milovat nebo mít ráda člověka, kterého jsem jednou milovala a měla ráda a pro to jsem si ho vzala? Že máme rozdílné názory? Že jeden chce to a druhý toto? Že mě někdy rozzlobí a nebo se pohádáme? To nejsou přece důvody rozvodu. Důvod rozvodu je ten, když jeden z parterů neustále ubližuje nevěrami, když je alkoholik, když psychicky nebo fizicky týrá rodinu a podobné hrozné věci.~q~ Pak si ale myslím, že s takovýmto člověkem není ani možní domluvit se na střídavé péči. Tedy souhrn - nevím jak to bylo u pisatelky článku, ale pokud se dva lidé spolu umí domluvit, umí se respektovat, tak proč se rozvádět, zvlášť když jsou tu ty děti.~p~~x~
 10.5Libik12 


Re: Je to těžké 

(27.1.2009 17:07:31)
Vzhledem k tomu, že je vysoká životní úroveń, z níž plyne soběstačnost samoživitelů, navíc jsou celkem tolerovány různé nekonzervativní formy soužití lidí, nevidím nic nepochopitelného na tom, že se dva inteligentní lidé mohou z libovolných důvodů rozhodnout, že spolu přestanou být manželé, ale zůstanou si k nutné pomoci a zároveń zůstanou rodiči. Je to v pořádku.

Být s někým, protože mě nebije, nechlastá či nezahejbá, to je drobíček málo, ne?
 Šarbar 


Re: Je to těžké 

(27.1.2009 19:22:35)
Že mě někdo nebije, nechlastá, nezahýbá, či psychycky netýrá, to mi přijde celkem dost. Protože v dnešní době je spouta chlapů co svým ženám jsou nevěrní ( no, ony ženy někdy taky) a nebo své ženy když ne fyzicky, tak psychicky deptají a podobně. Opakuji, že neznám pozadí vztahu pisatelky článku, že to myslím všeobecně. Ale myslím si, že když se dva lidé spolu umí domluvit, a jsou tolerantní - což by mělo manželství učit - je to v podstatě taky škola života - tak mohou mít různé zájmy, či činnosti a pokud je tam láska, tak to všechno jde.Memluvím o zamilovanosti ta vyprchá a pak se ukáže, zda je to láska. Ale když si někoho člověk bere, tak to období zamilovanosti už mělo být za nimi a měla by tam být ta láska. Prostě nechápu, jak někdo někoho může přestat z ničeho nic mít rád, jak třeba si manželé řeklnou po patnácti letech nebo i dřív - my už si nerozumíme, tak jdeme od sebe.Já tím nikoho nenapadám. Jenom tohle je můj postoj - prostě když mám někoho ráda, tak ho mám ráda se vším všudy a napořád.Možná jsem idealista, ale mě to takhle dobře funguje a nemám problém ( jasně, občas je bouřka, ale to je snad normální)~x~
 rybushka 


Re: Je to těžké 

(28.1.2009 8:43:12)
Šarbar, šmarjá - prostě se občas stane, že ti dva lidé se sobě odcizí. Ono se s tím dá žít, ale pak potkáš někoho, do koho se zamiluješ a zjistíš, že ti ta jiskra v životě chybí a třeba riskneš, že za pár let třeba přijde zase odcizení....

důvody rozvodu jsou různé a lidé spolu můžou i nadále zůstat přáteli
 MishuI 


Re: Je to těžké 

(27.1.2009 17:47:26)
Neřekla bych,že důvody k rozvodu musí být vždy TAK katastrofální.
Mnohdy se jedná o příčiny,které fakt ani nejdou ovlivnit.Napadá mě př.jiná sexuální orientace partnera.Vím,smutné,když se na to přijde "pozdě",ale i to se stává.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Je to těžké 

(28.1.2009 8:18:37)
Tak já jsem vdaná letos již devatenáctý rok a pohoda. Jenže, kde bereš jistotu, že když se dva vezmou tak je to jen z lásky. Znám páry, které se vzali jen kvůli těhotenství, znám i takové, které jsou spolu jaksi ze setrvačnosti(prostě spolu dlouho chodili a kvůli nabytému majetku v soužití se vzali).
Dovedu si domluvu představit, ale sobě bych v tomto nevěřila - jsem býk se vším všudy a nedokážu moc odpouštět.
 Dáša, Hanka, 3 
  • 

Re: Je to těžké 

(13.3.2009 11:41:54)
Nemyslím si, že iba nevera, alkohlizmus a týranie sú pádne dôvody na rozvod. Nesúhlasím s tým, aby partneri zotvrvávali vo zväzku ak nefunguje, proste sa vytratí pozitívna energia, chuť byť s tým druhým, chémia atď. proste sa odcudzia. To sa potom prejavuje v hádkach, chlade, konfliktoch čo ovplyvňuje deti. Pri tom všetkom si myslím, že ak sú ludia dostatočne zrelí, dokážu sa dohodnúť na výchove o dieťa. Ako tu už niekto písal, naozaj striedavka je len pre vyzreté osobnosti, ktoré nebudú mať tendenciu byť tým lešpím rodičom (kupovaním a manipulovanim dieťaťa, očierňovaním druhého), ale uznajú právo decka na oboch rodičov a tiež právo expartnera na svoje deti. Sanmozrejm to z času na čas môže zaškrípať, presne tak ako to škrípe občas aj v manželstve, aj v manželstve sa občas nevieme dohodnúť, kto pôjde s deckom k lekárke, na aký krúžok pôjde a pod.
 Elisa1 


Střídavá péče dětí 

(30.1.2009 22:23:29)
Dobrý den. Přečetla jsem si pár článků co se týče střídavé péče.Bohužel s manželem nepatříme k těm, co se umí dohodnout.Manžel je tatínek, který vše koupí, dovolí a povinnosti nejsou důležité..už vůbec ne režim.Máme před prvním stáním na úpravu poměrů co se týče dětí.Máme dvouletého chlapečka a pětiletou holčičku, ale manžel chce do střídavé péče jen dceru. Na sociálně i advokátka mi řekli, že děti takto věkově blízko k sobě nerozdělí. Máte s tím někdo prosím nějaké zkušenosti? Děkuji
 Katka, 2 děti 


Re: Střídavá péče dětí 

(11.12.2009 23:49:31)
Z jakého důvodu chce Váš manžel do střídavé péče pouze dceru?!?!?! Proč nechce i syna?? Nehledě na to, že oddělit sourozence mi připadá opravdu docela kruté. Stačí, že se oddělují rodiče, natož ještě ztratit bráchu/ségru.... Psala jste příspěvek na začátku roku,možná už máte veškeré rozhodování za sebou a docela by mě zajímalo, jak vše dopadlo.
 Insula 


v příbuzenstvu 

(27.1.2009 11:51:33)
Můj švagr má syna ve střídavé péči. Střídají se po týdnu. Na svátky se střídají po roce. Vyhovuje to naprosto všem, vč. jejich syna.
 andie77 


Re: rodiče na směny 

(27.1.2009 11:55:35)
Také nejsem zastáncem, ač s tím nemám osobní zkušenost, jen zprostředkované také od kamarádů. Negativem je určitě to, že dítě za čas vycítí, co si může vlastně dovolit - že rodič, který ho má na ten týden sám, tak mu dovolí vše, koupí, udělá bohatý program (logicky, protože se mu týden před tím po dítěti stýskalo a chce mu/si to vynahradit a taky nechce být ten "zlý", který vychovává, zakazuje, nedovolí - to ať je ten "druhý", že... Takže dítko známých je dost rozmazlené, nikdo mu nic nezakáže, může a má vše. Navíc ukňourané a bojácné: když ví, že je jen s jedním a "druhý odešel", tak se zas bojí, že odejde i ten, se kterým zrovna ten týden tráví, takže ten se nesmí pomalu vzdálit ani na wc (snad jsem se vyjádřila srozumitelně :-) ). Možná to je to jednodussi, kdyz je dite male a ma se za to, ze si na to lepe zvykne. Ale jakmile nastane skola, krouzky, kamaradi v bydlisti, tak pochybuju, ze 15lety dite bude chtit takovy presuny.
 Blanka+Adámek 


Re: rodiče na směny 

(27.1.2009 13:03:47)
To co tady popisujes ty a Kajinova ("kradeni ditete" jednomu z rodicu, kupovani vseho, povolovani, ne-vychova), se prece mnohem snadneji dela, kdyz neni pece stridava, ale obvykla - vikend s tatinkem 1x za 14 dni. Myslim, ze po nejakem case, budu-li mit dite kazdych 14 dni, to sklouzne k normalu.
 andie77 


Re: rodiče na směny 

(27.1.2009 13:15:40)
Tak já jsem to snad nepopisovala jako "kradení dítěte" ~;) A co se týče "obvyklé výchovy", tak já jsem jako dítě jezdila k tátovi 1x za 14 dní a u nás se teda žádné rozmazlování a předhánění v dárcích nekonalo - naopak, když to přeženu, tak jedna strana váhala, kdy co koupí druhá (máma neměla peníze a myslela si, ať to koupí táta) a táta zas čekal, že mi to pořídí ona (brusle, kolo, lyze) ~:-D A ve finále mi babička od táty nechtěla dát s sebou domů na Mikuláše banány a mandarinky, protože si myslela, že by mi to máma snědla ~:-D Takže záleží asi na jednotlivé rodině a přístupu ~;)
 MishuI 


Re: rodiče na směny 

(27.1.2009 13:22:39)
Vidíš,já jezdila k tátovi taky jednou za 14 dní a tam to bylo bájo.Já jsem mohla úplně všechno.Nerozmazloval mě nijak materiálně(naopak),ale těžce podrýval autoritu mamky a dovolil vše.Na výchově se v podstatě nepodílel.Pak jsem přijela domů a tam byla ta "zlá" máma,co nedovolí všechno a musí vychovávat.Skutečně spravedlivé.~Rv
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: rodiče na směny 

(27.1.2009 13:32:42)
Tak u nás to bylo stejné. Jen dárky od otce byly např. na vánoce jsme s bráchou dostali přenosnou televizi, ale během roku nic. Rozvh byl takový, že jsme šli k němu, on něco uvařil (nebo se šlo do hospody), podívali jsme se na sportovní odpoledne, pak šli společně do kina, po něm do hospody čekat až bude čas k návratu. Takhle jsme s bráchou trávili jednou za 14dní neděli. Otec skoro všechno propil, ale to jsme pochopili až jsme byli opravdu větší (rozvod proběhl v mých dvou letech) a my slyšeli, že je chudák, kterýho máma obírá o pěníze.
 lklasinka 


Re: rodiče na směny 

(27.1.2009 14:14:41)
děkuji bohu a rodičům za moje krásné , klidné, úplné a skvělé dětství o tom co vy jste řešili jako děti já neměla naprostou páru. a doufám že to takhle budou mít i mé děti.

moje kamarádka posílá každý druhý víkend malou k tátovi, co tam dostane nesmí si vzít domů, nevozí si s sebou ani oblečení, protože tam má lepší, aby se za ni nemuseli stydět, a to jsou jí 4 roky. jsou to někdy fakt hnusné tahanice
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: rodiče na směny 

(28.1.2009 8:39:06)
Přesně tak, proto já si vybrala manžela, který se povahově s otcem vůbec nepodobá. Samozřejmě zajde si s kámošema někdy na pivko, ale rodina je na prvním místě. Prostě zatím se nám daří a našim klukům snad vytváříme pohodovou rodinu. Jasně bouřky jsou - tedy hlavně byly ze začátku než jsme si jaksi vytvořili "pravidla". Jenže nikdy nemůžeš předvídat co se stane, kámoška měla pohodové manželství. Najednou jí manžel oznámil, že se zamiloval (nešlo o proutníka - seriózní muž), že ona je soběstačná, za to ta druhá je bývalá láska z gymplu, rozvedená a taková bezmocná - a bylo to. Opravdu blesk z čistého nebe, dnes po dvou letech prostě fungují (pro mě nepochopitelně) jako kamarádi, zatím se na všem dohodnou a to (aspoň ze strany kamarádky) obdivuji.
 Ina 
  • 

Re: rodiče na směny 

(27.1.2009 15:19:39)
I když už mám jistý, že to nikdy nebudu potřebovat, tak jsem vždycky byla pro střídavou péči. Nechápu, jak si může někdo pořídit dítě s někým, komu se ho pak bojí svěřit. Vždyť jsem mohla umřít při porodu nebo mě mohlo přejet auto v roce dítěte nebo v jeho pěti letech sklátit nějaká ošklivá choroba. A kdo by se pak postaral o dítě, manžel. Nevím proč by se matka měla strhat a otec si vzít dítě 1x za 14 dní a užít si víkend.
 MishuI 


záležní na mnoha faktorech 

(27.1.2009 11:51:53)
Určitě to nebude řešení pro každého..posílat děti na týden k otci aĺkoholikovi je nejspíš nesmysl.Stejně tak by se mi nelíbilo dávat k otci hodně malé dítě.To je totiž ten případ,kdy bude mít v hlavičce akorát zmatek a skutečně nebude mít doma nikde.Kdyby se jednalo o pubertální děti,ketré už trochu vědí,co samy chtějí,budiž.Ale záleží fakt na mnoha okolnostech.
 Veronika 
  • 

Re: záležní na mnoha faktorech 

(27.1.2009 11:54:42)
a když se jeden z rodičů kvůli bydlení, práci nebo partnerovi odstěhuje do vedlejšího města, tak bude dítě mít dvě školy?? nebo bude dojíždět dvě hodiny denně???
zase nějaký teoretický výmysl, který prostě na někoho platí a na někoho ne :-(
 Lea 
  • 

Re: záležní na mnoha faktorech 

(27.1.2009 11:59:59)
??? Ano, je to vymysl, ktery na nekoho plati a na nekoho ne. A co ma byt? V clanku se prece netvrdi, ze je to univerzalne nejlepsi reseni ne? (Mmch. mam doje, ze "dokonalych univezalnich reseni" jsme si za tech 40 let uzili dost)
 andie77 


Re: záležní na mnoha faktorech 

(27.1.2009 12:02:27)
někde jsem četla, že prý ideální varianta pro střídavou péči by byla, aby dítě mělo stálý domov, tam mělo své věci, školu, kamarády, atd. a střídali a přesunuvali by se k němu jen jednotlivě rodiče. Aby dítě nebylo vytrháváno ze svého prostředí. Ale to opravdu také není pro každého. Navíc, pokud rodič pak časem naváže vztah a bude mít svou další rodinu, tak těžko sbalí tašku a na týden se přesune k dítěti. No, je to komplikované...
 Pavla ... 


Re: záležní na mnoha faktorech 

(27.1.2009 15:18:44)
Máme takovou situace v blízké rodině, střídavá péče z doby, kdy to ještě oficiálně ani nešlo, prostě se tak domluvili, od 3 let holky, teď je jí 17, vše funguje velmi velmi dobře, záleží opravdu na snaze obou stran. Oba bývalí manželé mají teď své nové partnery, dalsí dítě (děti), oba si kvůli dceři hledali byt blízko sebe, mají to k sobě 10 min. pěšky, atd. atd. atd. Prostě, když se chce, jde to i bez posvěcení úřadů. Holka je chytrá, šikovná, bere to jako "běžný" stav.
 Jája 
  • 

Re: záleží na mnoha faktorech 

(28.1.2009 10:34:25)
Kdyby jen do vedlejšího města. My jsme s exmanželem 90 km od sebe, dceru jsem vychovala sama a nijak jsem netoužila po tom, aby chodila do hospody, když chce vidět tátu. V mém případě bych o střídavou péči nebrala (a to se dal na chlast až po pár letech v manželství, prostě neunesl každodení zodpovědnost).
 katka+katka 
  • 

Jsem pro 

(27.1.2009 12:03:34)
S manželem jsme od začátku dělili péči o Káťu půl na půl. Jsme domluveni, že kdyby jednou došlo k rozvodu, chceme mít Katku ve střídavé péči. Ačkoli doufám, že na to nikdy nedojde. Druhá věc je, že jakmile se lidé rozvádí, chovají se jako by přišli o rozum.
Každý to vnímáme jinak. Pro mě i pro manžela je střídavá péče nejrozumnějším řešením pro všechny. Osobně by mi vadil model, který má kamarádka, že děti vidí tátu jednou za dva týdny, kdy jemu ochotně na pár hodin předá (její bývalý manžel je zcela normální člověk a po dětech se mu moc stýská) nebo 2 týdny o prázdninách.
 Petra+Ríša 
  • 

Re: Jsem pro 

(27.1.2009 12:12:11)
Mně to také nepřipadá špatné.Osobně nikoho neznám,ale pokud jsou to 2 rozumní lidé,tak se určitě domluví.Pryč jsou ty doby,kdy děti byly svěřovány výhradně matkám.Já sama jsem z rozvedeného manželství a maminka byla skvělá,ale někdy toho na ni bylo prostě moc a to nejen psychicky ale třeba i finančně.Takhle má každý možnost si i udělat plán jen sám pro sebe,každý si někdy potřebuje odpočinout,zvlášť v dnešní hektické době a při střídavé péči se oba dělí o již zmíněné finance,neboť otec neposílá jen výživné,které je většinou směšné a nestačí pokrýt ani základní potřeby dítěte.
 *Niki* 


Re: Jsem pro 

(27.1.2009 13:03:04)
Katko, na někoho jsi ve své rovnici zapomněla. A to na dítě. Zda i ono by pokládalo za nejrozumnější si co 14 dní balit oblíbené věci a stěhovat se. Pokud jsi to ale myslela tak, že by Katka zůstala ve svém dětském pokojíčku a byli by jste to vy dva s manželem, kdo by si co 14 dní balil kufr, pak je to dobrý model :-)

Jinak si tím moc jistá nejsem. Ale nejsem dětský psycholog... jen mi to pocitově moc nesedí, aby kvůli rozvodu rodičů muselo dítě opustit své jistoty a být co týden či 14 dní někde jinde...

Ale že je lepší se domluvit, dokud se dva maj rádi, než dohadovat po té, co se rádi mít přestanou, s tím souhlasím. Jen střídavou péči bych u našich malých dětí nevolila.
 katka+katka 
  • 

Re: Jsem pro 

(27.1.2009 13:08:52)
Přiznávám, že máme tu výhodu, že máme dům a pak ještě byt v blízkosti asi 5-10 minut pěšky, dětské pokoje by prostě byli dva (osobně mi připadá, že Katka na něm zase až tak nelpí, resp. lpí spíš na rodičích než na pokoji), školku a posléze i školu by tudíž navštěvovala jen jednu, stejně tak kamarádi by byli blízko.
Na dítě rozhodně nezapomínám, ale prostě si myslím, že kdybych jí teoreticky měla v péči já, děsně by se jí stýskalo po tátovi a naopak by se jí zase stýskalo po mě. Určitě je to dané tím, že výchovu a péči o ní jsme si dělili rovným dílem, možná jiná situace je v rodinách, kdy je matka s dítětem doma a dítě vidí otce 5 minut denně před tím, než jde spát.
Ale i tak doufám, že na rozvod u nás nikdy nedojde.
 *Niki* 


Re: Jsem pro 

(27.1.2009 13:18:25)
Když bude 14 dní u tebe, bude se jí 14 stýskat po tátovi. A naopak. Takže stýskání to nezabrání. Záleží ale, jaké máš dítě a kolik mu je. POkud je docela do světa nebo velký pohodář, a už větší dítě, může to být dobrý model (zvlášť, pokud máte 2 domy blízko sebe). Na druhou stranu, pokud máte domy takhle blízko, tím spíše by se mi tam více hodil model, že dítě je stále v jednom místě a druhý rodič to má na skok k němu, vyzvednout si je, popř. ho přivádět a tak.

O pokojík jakožto místo mi ani tak nešlo. Spíš o tu pocitovou jistotu místa. Při střídavé péči mi dítě připomíná putovní balík. Což neznamená, že jsem proti takovému uspořádání u všech. Jen si myslím, že rodičům to vyhovuje více, než dětem. Že jde o jejich práva, nikov o práva a duši dítěte.
 katka+katka 
  • 

Re: Jsem pro 

(27.1.2009 13:23:11)
Vyzvednout a přivádět dítě? To by se mi teda moc nelíbilo. Asi na to máme rozdílné pohledy, ale mě fakt pro mé dítě přijde lepší žít týden s mámou/týden s tátou, než taťka nebo mamka si dítě vyzvedne a pak vrátí.
 & 


Re: Jsem pro 

(27.1.2009 13:15:19)
Me hl. prijde, jako rouhani se dohodavot dopredu co udelam v pripade rozvodu. Vim ze, bych MM videsila, kdybych s tim zacala. Ale lidi jsou ruzne...
 katka+katka 
  • 

Re: Jsem pro 

(27.1.2009 13:19:13)
Mě to přišlo jako blbost do doby, než naši nejlepší přátelé přišli s větou "rozvádí me se". Upozorňuju, že se jedná o vcelku flegmatické, na materiálních věcech nelpící, ale hlavně tolerantní lidi. Co následovalo během rozvodového řízení absolutně bralo dech. Dělali si naschváli, nepříjemnosti, nebyli schopni spolu mluvit, natož pak se na něčem dohodnout. Takže potom, co jsme byli svědky hádky o příbory, rozbíjení nádobí ... jsem byla ráda, že jsme si manželem řekli "co by, kdyby"
 katka+katka 
  • 

Re: Jsem pro 

(27.1.2009 13:20:15)
samozřejmě druhá věc je, že pokud se někdy rozvedeme, jestli nám to domluva vydrží:-(
 MishuI 


Re: Jsem pro 

(27.1.2009 13:31:16)
Mně se vaše domluva líbí~R^.Samozřejmě,že normálně člověk nechce na rozvod ani pomýšlet..ale určitě je fajn uvažovat dopředu,protože stát se může cokoli a ani to nemusíme ovlivnit.Jeslti vám dohoda vydrží je věc druhá,ale myslím si,že rozhodně máte víc předpokladů,než ti,kteří to neřeší vůbec.A pak si dělají ty zmiňované naschvály.

Taky bych to s manžou pořešila,ale brali jsme se v srpnu-to bych ho mohla skutečně vyděsit~t~
 *Niki* 


Re: Jsem pro 

(27.1.2009 13:20:34)
HM, já to beru jako teoretizování :-)
My to doma taky nikdy neprobírali... ale nějaký názor na to mám.
 bara, vasik 07,22tt 
  • 

Re: Jsem pro 

(27.1.2009 13:19:00)
Taky jsem pro, sice nevím, zda můj manžel, kdyby na to přišlo, by to zvládnul a bez emocí se domluvil na tom nejlepším pro děti ,ale já jsem zastáncem, že toto je ta nejlepší cesta, jak děti co nejméně poznamenat. Takže když je k tomu příležitost tak manželovi vždy řeknu, že snad kdyby se stalo a my spolu již nechtěli žít, také pevně věřím a doufám, že k tomu nikdy nedojde, tak budeme k sobě mít tolik úcty a slušnosti a na všem se domluvíme pokud možno bez zbytečných negativních emocí.
 Darina 
  • 

deleni na pul 

(27.1.2009 12:37:39)
Ja si nepamatuju,ze by se se mnou nekdo delil o komplikovane tehotenstvi,komplikovany 3 denni porod a nasledne 2lete kojeni.S takovymto delenim zasadne nesouhlasim,vyhovuje to jen v situacich,kdy jsou rodice schopni se dohodnout na temer vsem a vychova deti je velice podobna,v tom pripade pak nechapu,proc se rozvadeji,kdyz si ve vsem rozumi a jsou schopni se dohodnout. Me tady taky jeden takovej "starostlivej" fotrik klepe na dvere,o kluka by se rad delil pul na pul,ale postarat se o nej nedokaze,kdyz v zivote neuvaril ani talir testovin a nevzal do ruky ani vysavac nebo prachovku.Syn si u nej muze dovolit absolutne cokoliv a snida,obedva a veceri se tam zasadne jen cokolada a dobroty,aby se fotrik zalibil.To je jasny,ze synovi pak doma zeleninka nechutna.Takovy fotry bych zakazala uplne,natoz pak nejaky deleni!!
 katka+katka 
  • 

Re: deleni na pul 

(27.1.2009 12:59:19)
Se mnou se manžel o komplikované těhotenství vcelku dělil, zvracela jsem o sto šest, neustále nás oba převlékal, staral se o celou domácnost (nezdá se to, ale zvracení vcelku vysiluje a já už pak nebyla schopna ničeho jiného než se obrátit z postele a naplnit připravený kýbl), a on ty kbelíky vyléval a počítal, aby pak mohl v nemocnici říct jak často a moc zvracím, vlastně tehdy všechno stálo jen na něm. O porod se tedy nepodělil - já ho prospala, on čekal venku. O krmení jsme se střídali (nekojila jsem) a o vstávání v noci taky.
S partnerem, o kterém bych věděla, že není schopen se o dítě sám postarat, bych si dítě ani nepořídila - takovou odvahu bych neměla.
 Magda & 2 
  • 

Re: deleni na pul 

(27.1.2009 13:27:28)
Aniz bych chtela rypat, tak uz samotny nazev prispevku "deleni na pul" a vyse popisovane zalezitosti mi pripomneli znamou scenku z Chobotnicek, kde Travnicek a Veskrnova puli behem rozvodoveho rizeni nabytek, aby meli stejnym dilem....Je pravda, ze deti si nerozpulili - to by uz sklouzlo od zanru rodinna komedie spise do zanru hororoveho....I kdyz v realu si dovedu predstavit, ze takova soudne narizena stridava pece o dite navzdory tomu, ze jeden z rodicu (nedej boze dite!) s ni nesouhlasi, ale druhy rodic na ni trva, muze byt docela solidni mazec pro vsechny zucastnene strany.....
 katka+katka 
  • 

Re: deleni na pul 

(27.1.2009 13:31:58)
Magdo, já by svědkem scénky z chobotniček, naštěstí ti dva neměli děti.
 Theend 


Re: deleni na pul 

(27.1.2009 20:30:34)
Střídavou péči nelze soudně nařídit. Je podmínkou, že oba manželé musí chtít. Soud spíš naopak zvažuje, jestli je takové péče pro dítě vhodná právě např. vzhledem ke školní docházce (chodit pořád do jedné školy) a sociálnímu prostředí (kamarádi).
 Martina, dcera 4 
  • 

nařízení střídavé péče. 

(28.1.2009 12:46:08)
Marti, bohužel se pleteš. Střídavá péče může být i přes nesouhlas jednoho z rodičů. To, že s ní musí oba souhlasit, je sice velmi vhodné, ale v žádném zákoně to jako podmínka uvedeno není. Bohužel.
 Theend 


Re: nařízení střídavé péče. 

(28.1.2009 21:16:27)
Ano, to už jsem pochopila i z dalších příspěvků. Ale my se to ve škole učili (je to dva roky zpátky). A přednášela nám paní, která pracovala na odboru péče o dítě, takže by to měla vědět. Pravda je, že každý zákon sleduje nějaký záměr, lze tomu říkat smysl nebo duch zákona (neboli "jak to zákonodárci mysleli"). A pokud soudce nařídí střídavou péči, přestože se na ní rodiče nedohodli, je to ignorance právě tohoto smyslu zákona. Já bych v takovém případě rozhodně podala odvolání.
 Martina, dcera 4 
  • 

Re: nařízení střídavé péče. 

(28.1.2009 21:34:18)
Ano, na odvolání to pak dopadne, a to ať rozsudek bude jakýkoli - tzn. střídavá péče bude, odvolá se ten, kdo ji nechce; střídavá péče nebude, odvolá se ten, kdo ji požaduje... a určení péče je stále ve vzduchoprázdnu, rodiče se nejsou schopní na ničem dohodnout a na veškeré prosby o např. jakousi mediaci ze strany OSPOD je odpověď - není rozhodnuto, rodiče se musí dohodnout sami. což bývá často nemožné a ocitáme se v začarovaném kruhu (já například takto začarovaně kroužím druhým rokem...)
 Dáša, Hanka, 3 
  • 

Re: deleni na pul 

(13.3.2009 11:49:07)
nebol tam Zedníček?
 Jíťa 
  • 

Re: deleni na pul 

(27.1.2009 20:29:12)
Myslím, že právě v takovém případě jako je tvůj by střídavá péče mnoho zpravila. Tatínek sice 9 měs. nenosil, nekojil atd a pravděpodobně ani moc jako otec nefungoval... Ale při střídavé péči by musel skutečně začít fungovat jako skutečný otec a ne jen jako hodný strýček, který děti jen rozmazluje čokoládou a bůhví čím!

Myslíš, že by tatínek krmil dítě třeba 7 dní v kuse čokoládou? Myslíš, že by si děti mohli u něj tolik dovolit, kdyby tam byli několik dní a k tomu je musel ráno vodit do školy(ky), odpoledne vyzvedávat, psát úkoly, uvařit, uklidit, vyprat, vykoupat, uložit spát....? To by určitě zavedl daleko přísnější režim!
 gááába 
  • 

Re: deleni na pul 

(3.2.2009 13:58:13)
Promiň, ale všimla sis, že chlapi nemůžou rodit? To mají být celoživotně vyloučení z výchovy svých dětí jen na základě toho, že neblili, nerodili a nekojili?
 Kačislava 


Nojo, ale 

(27.1.2009 12:54:04)
Nojo, ale vy jste si přece takového otce k dítěti vybrala sama, ne? Můj muž si se mnou rozdělil rodičovskou dovolenou, podniká s dětmi spoustu věcí i sám (výlety na kole...), nedokážu si představit, že bych mu je v případě rozvodu vzala. Vždyť i děti by ztráta častého kontaktu s tátou hrozně zasáhla. A to můj muž taky nijak extra nevaří - no tak jim holt dá párek, no...
 Kristýna 
  • 

Ne 

(27.1.2009 13:22:29)
Upřímně, vám by se líbilo harcovat se tam a zpět? Co to je zabalit si nejnutnější věci? Že má svoje nejoblíbenější hračky a knížky všude dvakrát? Že má např. někde dvakrát sbírku známek, autíček? A co když má nový partner rodiče také dítě které tam žije trvale (nebo se narodí vlastní) - "cestující" dítě se prostě najdenou dostane do pozice vetřelce, kterou mu nevlastní sourozenec asi moc nedaruje (ať budou rodiče seberozumnější), protože je tam pořád jen dočasně, na návštěvě. A co když dospěje - kde je vlastně doma, kdy je čas odejít? V 18? Nebo praktikovat střídavou péči dokud se neosamostatní (často i ve 30?)? Střídavou péči bych tolerovala za předpokladu - oba např. na jednom sídlišti, blízko sebe byty, aby dítě neměnilo prostředí a s tím, že někde bude mít hlavní stan. Zamyslete se - vám by se líbilo po těžkém dnu v práci jezdit jednou tam a podruhé jinam? A myslet na to že se musím sbalit apod. Mě tedy ne, domov je prostě jeden.
 Róza - 05,08 


Re: Ne 

(27.1.2009 13:35:53)
Ten kompromis se někde udělat prostě musí. Buď je to ve "ztrátě" (tím myslím omezením styků) jednoho rodiče nebo "ztrátě" domova. Co je lepší? Pro každého asi něco jiného.~d~
 *Niki* 


Re: Ne 

(27.1.2009 13:56:50)
RÓzo, mě na tom fasinuje jedna věc, co mě teď napadla. Jak většina i zde diskutujících (nemyslím jen dnešní téma) potřebuje jistoty. Kdekoliv, na cokoliv. Nemluvím jen o porodu, mluvím třeba i o to, jak chce většina napřed ty "jistoty" (práce, vlastní byt či dům atd), pak až dítě. Pro některé je dokonce jiný model nezodpovědný. Pak přijde třeba rozvod a najednou je jistota domova k ničemu - pro dítě. Dokonce je možné si i namlouvat, že být putovní balík je pro dítě super věc a poplácat se po zádech, jak svkěle jsme to vymysleli. Rovnoprávně. Kde jsou najednou ty jistoty pro děti? Spát každý týden jinde? Co když v půli týdne onemocním, poputuju s kufříkem i tak, aby to bylo pro mé rodiče spravedlivé? Co kdyby si dítě střídavou péči nepřálo, stěhovalo by se i tak... nebo by to rodiče museli udělat jinak, nějak, jak by to nevyhovovalo jim?
Kdysi jsem byla pro. Přišlo mi to spravedlivé a tak nějak správně emancipované. Do doby, než se mi narodily děti. Nechci, aby se někdy staly rukojmí mé emancipovanosti.
Ale ono stěhovat jedno dítě a stěhovat 3 je stejně rozdíl :-)
 katka+katka 
  • 

Re: Ne 

(27.1.2009 14:07:07)
Jsem z těch, o kterých píšeš - práce, bydlení a až pak dítě. Nemyslím, že dítě by ztratilo jistotu (viz článek). Jenže co je spravedlivé? Co je v případě rozvodu pro dítě spravedlivé?
Neumím si představit, že by dceru dostal do výhradní péče manžel a já si ji jen "půjčovala" a "vracela", ale stejně tak si neumím představit, že bych jí dostala jen já a tyhle pocity prožíval manžel, to bych mu nemohla udělat, vím, jak moc pro něj Katka znamená. A co Katka? Bylo by pro ní jednoduché říct - chci žít u mámy, tati ty si mě budeš půjčovat / chci žít u táty, mami stav se občas. V případě, že by ji jeden z nás týral, byl alkoholik ... asi ano. Jenže v případě "normálních rodičů" to pro dítě asi tak jednoduché není.Tím teda nechci říct, že by byla šťastná, že se může každou chvíli stěhovat. Celkově mám pocit, že v případě rozvodu z toho můžou spravedlivě vyjít jen rodiče, děti asi nikdy:-((( (pokud nepočítáme extrémní případy násilníků, tyranů, opilců apod.
 nussie 
  • 

Re: Ne 

(2.2.2009 18:40:14)
Souhlasím. Můj názor je, že střídavá péče je spíše výhodná pro rodiče a méně výhodná pro dítě. V diskusi také zatím nezaznělo, že by (rodiče hlavně, ale i soud) se mělo přihlédnout k věku dítěte a k jeho vývojovým potřebám. Jako naprosto nevhodnou vnímám střídavou péči pro děti do tří let.
Osobní zkušenost mám jako partnerka muže, který má dítě ve střídavé péči. Přestože jsou všichni relativně spokojení a domluva se daří, jde vidět, jak jsou "předávací dny" náročné, jak trvá dítěti několik dní, než se zaběhne v dané domácnosti, jak znovu zkouší hranice, kam může u táty, kam u mámy. Oba rodiče se perou s pocity viny a snaží se vybalancovat strach z toho, že dítě bude u toho druhého radši a snahu vychovávat.
 Lea 
  • 

Re: Ne 

(27.1.2009 14:06:21)
Neni mi uplne jasne, proc se porad mluvi o NAVSTEVACH. Nejsou to navstevy, ty deti tam proste bydli. Maji svuj pokoj (ty ktere znam), vetsinu veci skutecne 2x.

Neni to nejistota navstev. Pokud se stridaji po nekolika malo dnech, je to proste druhy domov. Duverne zname prostredi.

Nehlede na to, ze jsem pevne presvedcena, ze DOMOV neni o bytech, mistnostech, hrackach atd. ale o lidech, o lasce a o pocitech, ktere vyvolava. A myslim si, ze diteti je mnohem lip, kdyz ma dva spolupracujici rodice ve dvou domovech (nedaleko od sebe), nez 1 rodice, ktery neustale nadava, jak je ten druhy hrozny, jak neplati alimenty (popr. malo), pres navstevy cpe dite nevhodnym jidlem atd.

Pro me osobne byl zajimavy rozhovor s jednou znamou v zahranici, ktera si tim prosla. Oba rodice si nasl nove partnery a meli dalsi deti. Rikala, ze na tom vydelala, ze mela nakonec jednu velkou rodinu (ani jeden z rodicu nedelali rozdily mezi detmi). Zajimavy postreh byl, ze vlastne videla 2 modely fungujiciho vztahu, s jejich odlisnostmi, klady a chybami (tohle tedy ocenila az v dospelosti).

Neni to reseni pro kazdeho a neda se vynutit. Musi to chtit a souhlasit s tim oba rodice. Pak to muze fungovat a byt prinosne.
 zuzkasim 


Re: Ne 

(27.1.2009 21:09:41)
Já myslím, že není až takový problém mít pár oblíbených knížek u mamky, pár jiných u taťky, sbírku známek u mamky a naopak sbírku angličáků u taťky. Oblíbeného plyšáka stěhuju s sebou. Ohledně "domova": Mí rodiče se rozvedli když jsem už byla velká a náš domov opustili. Oba mají teď nové bydliště a partnery. Kam se můžu vracet "domů" já? Je to sice blbé, ale nikam. Mám svou rodinu a ta je mi nade vše. Dá se s tím žít.
Pokud jsou oba parntneři schopní se domluvit a dovolují to jiné okolnosti, myslím, že je to fajn řešení. Je to náročné i finančně (dva pokojíčky a hlavní vybavení asi nejsou tak úplně standardem), ale když je snaha, všechno jde. V normální rodině si jeden může chodit odpoledne za svým koníčkem - hlídá druhý, po rozvodu, kdy je dítě u matky, ta má po volném čase utrum. Takhle, když se střídají, mají oba své povinnosti, ale i čas oddychu.
 Kja 


Re: Ne 

(28.1.2009 10:16:27)
No vidis. Jsi dospela, Tvoje detske "doma" uz prakticky nepotrebujes, a stejneto cloveku chybi. Zajimalo by me, kolik z tech rodicu, co propaguji stridavku, by se bylo ochotno tyden co tyden stehovat, mit k dispozici jen polovinu svych veci apod.
Prece svereni do pece jednoho rodice nemusi znamenat, ze si je ten druhy bere jen na dva vikedny v mesici. Jsem rozvedena uz 14 let, kluci byli tehdy mali. Svoje doma maji u me. Presto se s tatou vidali cele detstvi, spolecne jsme resili skolu, krouzky, nemoci ... dokonce kdyz byli mali, mel i klice od naseho bytu. Pokud jsou rodice schopni se po rozvodu rozumne domluvit, tohle mi pripada jako mnohem vhodnejsi model.
 Simona 
  • 

Nevím,nevím 

(27.1.2009 13:39:51)
Mě osobně se tento problém naštěstí netýká - rozvedená nejsem. Mám ale ve svém poměrně blízkém okolí 3 páry, kde takto upravenou péči o děti mají a ani v jednom případě to moc nefunguje.
1.případ
Kamarádka rozvedená asi 3 roky - děti (kluci) 14 a 5 let . Bývalý manžel podnikatel, velmi dobře finančně zajištěný, kamarádka zaměstnaná, plat průměrný. Ex.manžel zahrnuje děti luxusními dárky, exotickými dovolenými...děti u něj mají vše na co si vzpomenou,ale nic si nesmí odnést k mamince. Především starší syn se k mamce nechce vracet, otec ho podporuje ve velmi drahém koníčku a děti si v podstatě kupuje. U otce děti nemají žádné povinosti - matka se je snaží vychovávat , ale podle dětí je ona ta špatná. Kamarádka je z toho nešťastná, podle sociálky je vše O.K.
2.případ
Spolužák mého syna - 3.třída ZŠ. Šikovný kluk, který má ale ve škole neustále problémy - díky střídání po týdnu stále nemá některé pomůcky, úkoly, jeden rodič neví o škole v přírodě, druhý zase o bruslení....Chlapec je šikovný,ale tak trošku lajdák a potřebuje nad sebou dozor. Mezi rodiči evidentně nefunguje komunikace - ani jeden z nich prý střídavou péči nechtěl (oba chtěli syna "pro sebe") , podle soc. pracovnice se prý vše časem srovná .....no já nevím, chlapce znám 3 roky a spíš mám pocit, že problémů přibývá :-( .
3.případ
Střídavá péče u mojí dobré kamarádky....pro mě noční můra. Syn (9let) je od mala problémový. Vyrůstal v hádkách a byl svědkem i mnohého napadení mojí kamarádky, takže není divu. Když konečně našla odvahu, odstěhovala se a požádala o rozvod, tak jí manžel dělal peklo - vždy jí ale vydíral přes syna (včetně toho, že vyhrožoval, že zabije sebe i se synem). Kamarádka bohužel o ničem nemá důkazy - ex. manžel je sice "rapl" , ale jinak je chytrý a na nic nejsou svědci. Takže před soudem jsou oba dobří rodiče, kamarádka navíc po rozvodu bydlí v podnájmu a její finanční situace není moc dobrá. Ex. manžel má patro v domě svých rodičů, velmi dobré příjmy a tak soc. pracovnice kamarádce řekla, že může být ráda, že mají alespoň střídavou péči, že mohl syna dostat do péče jen manžel. Takže kamarádka vždy týden umírá hrůzou co se se synem děje . Navíc bývalý manžel spolu se svými rodiči syna proti matce dost drsně ponoukají. Kupují mu drahé dárky , teď nově syn dostal psa - pochopitelně se mu od otce nechce domů. Navíc u táty vůbec nic nemusí - nemusí poslouchat,nemusí si uklízet...běžně tam mluví sprostě (hodně vulgárně). Podle sociálky je opět vše O.K. - a to kamarádka dávala několikrát žádost o přešetření situace.
Možná mám kolem sebe jen špatné příklady,ale pro mě je střídavá péče špatným řešením. Možná je dobrá pro rodiče - ani jeden o děti "nepřijde" ,ale myslím,že pro děti (vzhledem k jejich výchově a budoucnosti) moc dobrá není :-( . I když jsou oba rodiče rozumní, tak přesto ani jeden nechce být ten "špatný" a slevují tak ze svých výchovných nároků .
Doufám,že osobně tohle nikdy řešit nebudu !!!
 Winky 
  • 

Re: Nevím,nevím 

(27.1.2009 13:57:03)
ťuk ťuk ťuk, budu hodná hodná hodná......

střídavou péči má jedna má příbuzná, moc se tedy nevídáme, ale z toho co vidím jsou stejně děti imrvére u babičky :-( a jejich maminka si hraje na svobodnou a jejich tatínek na chudáčka (co týden po rozchodu už bydlel s novou ženou a v době rozvodu už s ní čekal dítě). Pro mě to teda ideál není. Ale dětí jsem se neptala :-(
 Jaana2 


Re: Nevím,nevím 

(27.1.2009 14:54:05)
Simono trošku mi to připomíná příběh jedné mé příbuzné. Jeden syn rovnou zůstal bydlet s otcem, druhý, když časem viděl, že u otce je leháro a u mámy se musí poslouchat, tak odešel i on k otci. Nyní je klukům cca 17 a 15 let, oba celkem problémoví, starší ani nenastoupil do učiliště, je na ÚP, mladší k tomu spěje. Bohužel jejich máma nějak nemá páky to změnit ( a že se zsnažila, opravdu). Rezignovala. S kluky se moc nevídá, vyměnila zámky u dveří, kde bydlí, aby jí náhodou něco nezmizelo, mladší k ní chodí jíst. Ono to určitě bolelo i bolí a asi ani bolet nikdy nepřestane, ale pokud dítě ( velké dítě) nechce, nemá zájem, je proti mámě, pak je možná odstřihnutí jedinou možnou cestou, aby ta máma neskončila v blázinci.

Střídavá péče je dobrá pouze v případě, když se rodiče dokáží domluvit, jinak dítě poškodí zcela určitě
 andie77 


A co "nerozumní" prarodiče? 

(27.1.2009 15:22:10)
Další věc, která to dál ovlivňuje (můj názor) je chování širší rodiny (prarodiče). Rodiče mohou být na začátku rozumní, neházet na sebe špínu, dodržovat vše dohodnuté - ovšem prarodiče už se tak kontrolovat nemusí a už to jede. Ač nechci nic přivolávat a rouhat se, tak si myslím, že by můj muž snad naše dítě proti mně nepopouzel (člověk však nikdy neví...), ale u tchýně to rovnou vím už teď, že by to nastalo. A má osobní zkušenost - moji rodiče se rozvedli v roce 1980 a ještě v roce 2005 moje babička trousila jedovaté sliny na mou matku a já se konečně vzepřela, že už mě nebaví 30 let poslouchat jejich porozvodové šarvátky ~q~
 16.5Salám&Lajka14 


Re: A co "nerozumní" prarodiče? 

(27.1.2009 15:26:16)
To je bohužel pravda. Jsem z rozvedeného manželství, a jakkoli se můj otec zachoval po rozvodu dost "hnusně", nikdy se na něj u nás doma nenasazovalo. Stejně jako na druhého manžela mé matky, z něj jsme si max. dělaly srandu, ale nikdy ne před sestrou (jeho dcerou).
Teď mám sama naprosto opačnou zkušenost, babička ze strany ex synovi neustále blbne hlavu s rozvodama, vykládá mu, jak maminka lže, před ním na mne ječí, že jsem jako moje matka a budu klukovi pořád vodit nějaké "strejdy" (což nevím kde vzala, od rozchodu s ex mám stále jednoho a toho samého)... docela nechutné, ale co nadělám. Je to jeho babička. ~:(
 vlad. 
  • 

pro Monty 

(27.1.2009 18:32:07)
Monty, no a co? Babička není jeden z rdičů. Pokud bych měla pocit, že její chování mé dítě psychicky ohrožuje, omezila bych styky. Samozřejmě bez nějakého plivání špíny na druhou stranu. Vnímám to tak, že prarodiče patří do rodiny a rodina má být dítěti oporou. Pokud to tak není, smolík pacholík.
 Bosorka2 


Re: Nevím,nevím 

(27.1.2009 16:13:20)
Simono, takže myslíš, že pro tvou kamarádku by bylo lepší, kdyby syn bydlel jen u otce a ona ho vídala jednou za 14 dní?

Podle mého- pokud má někdo tendence si dítě kupovat a rozmazlovat ho, tak to má jednodušší, když ho má jen na víkend jednou za 14 dní- když ho má půlku času, tak pokud se nesnaží vychovávat, docela dost se mu to nevyplatí.Když po dítěti nechce, aby uklízelo nebo poslouchalo- tak je to on, kdo to musí uklidit za něj a snášet neposlušné dítě.
 pavla 2 deti 
  • 

Re: Nevím,nevím 

(27.1.2009 17:10:54)
Ja osobne jsem rozvedena asi 3 roky a stridavou peci o deti bych brala,jenze s tim nesouhlasi manzel(ma uzasnou odpoved "ze chodi do prace" a nemohl by se one starat) :)Pritom bydlime v jednom meste a nebyl by to problem, i deti by to uvitaly, protoze at se snazim sebevic,tak nemam tak dobre financni zazemi jako manzel a mam toho taky obcas plny zuby(nemam babicku na "hlidani").Manzel ma naopak babicky dve(je z rozvedene rodiny a on sam taky podal zadost o rozvod)takze vikendy kdyz jsou deti u nej probihaji standartne ve stylu vecer dlouho televize,rano dlouho spat k jedne babicce na obed,kafe a veceri s sebou domu,pak zase dlouho televize a druhy den druha babicka...Takze detem se tam desne libi,nemusi s nicim pomahat(umyt nadobi,utrit ho,vynest kos atd) a manzela to nic nestoji a muze jim kupovat drahe hracky....Samozrejme si tam vetsinu veci nechavaji...Silene me to stve a taky mrzi,snazim se deti nejen zabavit,ale i vychovavat..Jenze jak mi rekly na socialce a i kamaradky..o deti se o vikendu postara,takjze to neni moje vec a ja to i kdyz pomalicku zacinam tak brat. I kdyz v koutku duse bych si nekdy prala,aby se o ne musel postarat treba 14 dni uplne sam(varit,prat,uklizet,skola atd)..treba by pak pochopil vic i me,ze toho mam obcas tak akorat dost :)
 mamca 
  • 

Re: Nevím,nevím 

(27.1.2009 23:15:38)
mila Pavlo,
neda mi to a musim reagovat na tve psani. prozivam neco podobneho, proste, tatinek se stara-nestara, kdy chce, jak chce, takze u nej leharo.......je to smutne a presne jak rikas: nekdy toho clovek ma prave akorat tak dost a plne zuby.
Neprijemne memento pro me je, ze jsem se nyni dozvedela pribeh z meho velmi blizkeho okoli, kdy maminka- vychovatelka situaci vyhrotila stylem bud anebo, tj., mile deti, kdyz nebudete poslouchat, pujdete k tatinkovi, aby on poznal, zac je toho loket, a dopadlo to spatne: o deti prisla. Je to jiz nekolik let a deti / 2 dcery, 22,25 let/ se k matce absolutne nemaji, neslavi narozeniny, vanoce.....nic, proste ji ignoruji.
Takze, devcata, pozor. Nevim, jak vas ostatni, ale me tohle velmi strasi.
Cili budu vychovavat, ale ultimata radeji ne. Muze se to, jako vzdy a vse, obratit proti nam.
Hezky den vsem a pevne nervy!
 Jíťa 
  • 

Otázka nejen pro Simonu 

(27.1.2009 21:56:16)
Uvedla jsi 3 příklady ze svého okolí, kde střídavá péče nefunguje, tak jak by měla. Mě jen logicky napadá otázka:
Myslíš, že při tzv. tradičním uspořádání po rozvodu, by většina tebou nastíněných problémů nevznikla?

(tradičním myslím, dítě u matky a k otci každý druhý víkend na návštěvu)
 Simona 
  • 

Re: Otázka nejen pro Simonu 

(28.1.2009 9:31:57)
Pokusím se odpovědět i když půjde jen o mé dohady .
1.případ
Tady je myslím největší problém v tom,že u táty kluci vůbec nic nemusí,ale všechno můžou. Nemají žádné povinosti, s ničím nepomáhají - naopak otec jim koupí vše o čem se jen zmíní a vezme je na výlety a dovolené kam jen chtějí - a neřeší přitom třeba špatné vysvědčení nebo nevhodné chování. Kluci (hlavně ten starší)si takhle představují ideální život a k mamině , kde je čekají nějaké povinosti a dodržování pravidel se jim nechce. Ex.manžel byl takový vždy(taky to byl jeden z důvodů rozvodu) a byl by takový jistě i při kratším styku s dětmi (např ob víkend) ,ale myslím,že to by kluci brali jako "návštěvu" , kde prostě platí jiná pravidla . Tím,že s tátou tráví stejný čas jako s mamkou, tak srovnávají - a z jejich pohledu je táta borec :-( .
2.případ
Tady jsem si jistá,že je problém hlavně ve střídavé péči. Ve škole se vídám s maminkou i tatínkem a myslím,že každý z nich - tady možná i víc táta - by péči zvládal sám mnohem líp, možná by bylo lepší i střídání třeba po měsíci. Takhle chlapec stále něco nemá do školy, myslím, že je to pro něj dost traumatické - nerad i mluví o tom ,že je chvíli u mamky a chvíli u táty, připadá mi , že se za to stydí. Oba rodiče už mají nové partnery, u táty má i nevlastního brášku a tak nějak na mě dělá dojem, že není moc nadšený, když má být u mámy. Jednou jsem si s ním dlouze povídala a říkal mi,že další týden musí k mamce,že tam musí proto,že by jinak maminka byla smutná :-( .
3.případ
Tohle je případ mé dobré kamarádky a já tady určitě nemám objektivní pohled na věc - podle mě je její bývalý manžel prostě "superblb" a podle mě by bylo nejlepší,kdyby se se synem nestýkal vůbec. Bohužel díky střídavé péči získává na syna hodně velký vliv - a i tady syn u táty nic nemusí a všechno má. Zažila jsem ho několikrát po návratu od táty a to je úplně jiné dítě - drzý a rozmazlený spratek. Kamarádka pak pár dní bojuje,aby se syn vrátil alespoň trošku do normálu, o víkendu už to celkem jde a pak následuje zase týden u táty :-( . Je mi jasný,že je je tady problém hlavně v chování otce, ale myslím,že nejvíc na to doplatí ten kluk - už teď si troufám tvrdit,že
z něj vyroste něco podobného jako je jeho táta.
Nedokážu říct s jistotou, jestli by v "tradičním porozvodovém uspořádání" bylo dětem líp - připadá mi ale, že střídavá péče je dneska tak trochu módní a že se aplikuje bez důkladného prozkoumání všech podmínek.
 Helena, tři dospělé děti 
  • 

pár připomínek 

(27.1.2009 19:00:24)
Tak nejdřív něco k jednomu slovu - a to je termín "půjčovat si děti". Copak nevidíte, jaký je to nesmysl? Jak si někdo může půjčovat své vlastní děti? Dítě má jak maminku, tak tatínka. Tak jaképak půjčování? Jak si můžu půjčit něco, co je MOJE?
No a druhý postřeh: na světě nejsme přece proto, abychom se řídili jen svými vlastními sobeckými zájmy. Myslím tím, když mě můj manžel-manželka přestane bavit, tak ho-ji opustím.Na světě jsme především kvůli našim dětem, pokud už si pořídím dítě, mám povinnost udržet mu za každou cenu rodinu (pokud někdo z manželů není vysloveně násilné povahy, nebo alkoholik(čka)). Mám známou v USA, která žije v dlouholetém, teď už i krásném manželství. Před lety by se prý určitě rozvedla, kdyby to bylo tak jednoduché jako u nás. Jenže to tak jednoduché nebylo a museli asi hodně na svém vztahu pracovat, ledacos překousnout a slevit ze svých přemrštěných sobeckých požadavků. To se člověk nenaučí při první hádce. Myslím, že z normálně fungujícího manželství utíká jen zbabělec a naprostý egoista. To, že se mi někdo líbí víc, přece není důvod k rozvodu, tak jak to dnes vidíme na každém rohu. Nejsme už proboha malé děti, které utíkají za každou novou hračkou. Helena.
 10.5Libik12 


Re: pár připomínek 

(27.1.2009 19:11:28)
Já mám výhradu ke slovu pořizovat si děti a vůbec k životnímu přístupu, žít pro děti, jinak jsem egoista. To musí ty děti strašně vysilovat.

je pravda, že lidi, co mají problém sami se sebou se mnohdy blbě domnívají, že jim pomůže změna partnera, ale deklarovat povinnost "udržet rodinu za každou cenu", je přece jenom moc.
 Šarbar 


Re: pár připomínek 

(27.1.2009 19:36:00)
Oni se totiž musí snažit oba a potom se to jedině vyplatí. Je jasný, že když jeden nechce, tak ten druhý co se pořád snaží se z toho jednoho dne zhroutí. Ale v globálu má Helena pravdu.Zkrátka ta podstata je, že by se měli snažit udržet rodinu oba a oba pracovat na vztahu i kvůli dětem. Ten kdo tvrdí, že tím děti netrpí, tak neví asi moc o čem mluví, protože i když se rodiče rozvedou v klidu a snaží se, tak tím děti stejně trpí a mrzí je to, zvlášť když vidí, že jinde se dělají ústupky a že jinde to funguje. Vím o čem mluvím - také jsem dítě rozvedených rodičů. A i když to u nás probíhalo celkem v klidu, a jasně jsem viděla, že naši spolu žít nemůžou, tak i v tomto věku, když už mám sama rodinu, mě mrzí, že to takhle dopadlo a vždycky jsem záviděla mojim kamarádkám že jsou rodiče spolu - i když tam třeba taky byly problémy, ale prostě ty děti to přinejmenším trápí, i když si rodiče myslí, že dělají všechno pro to, aby tím rozvodem děti netrpěly.
 Limai 


Re: Re:Šarbar a Heleno,a zamysleli  

(29.1.2009 13:20:24)
jste se někdy nad tím,co to znamená udržet rodinu za každou cenu?Co dobrého takové násilné udržení rodiny přinese všem zúčastněným,at již to jsou rodiče nebo děti?Pokud se nejedná přímo o váš vlastní vztah,nikdy,skutečně nikdy nevíte,co za tím stojí,že jdou lidi od sebe,nebo proč naopak zůstávají spolu.Nezáleží na tom,jak to vidíte a cítíte vy,ale ti kterých se to týká.
 Šarbar 


Re: Re:Šarbar a Heleno,a zamysleli  

(29.1.2009 14:01:27)
Libik, já jsem s dovolením napsala jen svůj názor, a co dělají ostatní mi je celkem jedno, to je jejich věc, nemohu nikoho soudit, odsuzovat a ani nechci. Ale jestli jste dobře četla, tak jsem psala, že se musí snažit oba, že když se snaží pouze jeden, tak to fakt nemá cenu. A jestli se dobře díváte kolem sebe, tak lidé v dnešní době neberou manželství příliš vážně, střídají partnery, jsou si nevěrní a ubližují si jeden druhému. Tak jsem asi teda nenormální a špatná, že i když máme občas s manželem problém, tak zároveň si ale zase jeden na druhým vážíme určitých věcí a právě kvůli těm věcem stále jsme spolu. Jak už jsem uvedla je pro mě celkem dost, že můj muž nepije, nebije mě, neomezuje mě, je u mě když mi je špatně... a že máme na určité věci hodně odlišné názory, že se někdy pohádáme, že někdy oba musíme udělat hodně velké ústupky... no tak co. Od toho to manželství je. A nebo si snad myslíte, že manželství by měla být pohádka žili spolu šťasně dokud neumřeli? Tak to asi ne. Samozřejmě že tam, kde je někdo agresivní, chlastá, vydírá a já nevím co ještě všechno je rozvod jediné správné řešení. Ale celkově si myslím, že by lidi měli víc umět spolu věci řešit a neutíkat. Myslete si o mě co chcete, píšu jen svůj názor, je to můj postoj a neznamená to, že když je někdo rozvedenej, že ho odsuzuju nebo něco proti někomu mám.~x~
 Šarbar 


Re: Re:Šarbar a Heleno,a zamysleli  

(29.1.2009 14:46:29)
Opravuji a omlouvám se, odpověď měla být pro Limai
 Limai 


Re: Re:Šarbar,máš v některých věcech pravdu, 

(29.1.2009 16:56:25)
na vztahu určitě musí chtít pracovat oba,jakmile jeden nechce,tak s tím druhý nic nenadělá,ale tady jde o to,jaké důvody vedou dotyčného k tomu,že nechce aby ten vztah pokračoval a vyvíjel se tím správným směrem.A stejný důvod může vnímat jinýma očima každý z partnerů jinak.A vůbec se nemusí jednat až o tak extrémní chování jako je alkoholismus apod.Oni totiž i ty důvody,které třeba tobě připadají jako naprosto nepodstatný,malicherný důvod k rozvodu,mohou pro toho dotyčného mít takovou váhu a být tak podstatné,že už prostě nemůže v tom svazku nadále setrvat ani přes nejlepší vůli.A třeba když si vezmu sebe-otec mé dcery nechlastal,nekurvil se,nebyl agresivní,nebil mě a neomezoval,přesto měl pro mne tak závažné negativní vlastnosti,že jsem to vydržela pouze do doby kdy bylo dceři půl roku a pak jsem ho vykopla,protože pro mě to byly věci tak prioritní,že jsem s ním prostě žít nedokázala.A protože mi tady zcela s jistotou chceš položit otázku,proč jsem si s ním tedy dělala dítě,když jsem ho nemohla ani vystát,tak na to je jednoduchá odpověd-toto chování se začalo projevovat až v době,kdy jsme již dítě čekali.Snažila jsem se to neustále řešit,nevyřešila,tak prostě letěl.Víš,ono se až tak úplně všechno řešit nedá,tak aby byl člověk spokojený a bylo vše podle jeho představ.A dělat ústupky donekonečna nelze.
 Theend 


Re: pár připomínek 

(27.1.2009 20:53:03)
Libiku, máš u mě bod.
A k udržení rodiny za každou cenu - já si jako dítě strašně přála, aby se naši rozvedli a záviděla spolužačce, která měla rozvedené rodiče. Vyrůstat v neustálém napětí, dusnu, v hádkách ... Poznamenalo mě to navždy. Pokud spolu rodiče nejsou schopni v míru žít, ať jdou od sebe! Tím neříkám, že se nemohou nikdy pohádat, nebo že by napřed neměli zkusit třeba manželskou poradnu.
 Šarbar 


Re: pár připomínek 

(27.1.2009 19:26:44)
Naprosto s Vámi souhlasím. ~R^
 Eržika. 


Re: pár připomínek 

(28.1.2009 8:58:49)
No to by byla idylka.
Víš kolik ženských se NIKDY nechtělo rozvádět, ale rozvedlo se, aby měli trochu klidu?
Namátkou: nechuť chodit do práce - exekuce na společný majetek, psychopatologické diagnozy, milenky, gamblerství...
A jak to zkoušeli - léčení, poradna, psycholog.
A jestli namítneš, že si měli lépe vybrat, tak fajn, jsi dobrá, že jsi to zvládla, ale většina těchto chlapů (případně ženských) nejevila často mnoho let nijakých příznaků věcí příštích.
 Karolína 
  • 

To by se mi líbilo... 

(28.1.2009 9:20:18)
..., jenže většina manželství, tedy i to moje, se skončí proto, že jeden z manželů prostě přestane fungovat, tedy buď si nachází milence, milenky, pije, doma se příliš nezdržuje, o rodinu nejeví zájem atd., atd., tak s takovým partnerem si střídavou péči nedokážu vůbec představit. A ze svého okolí znám pouze jeden případ střídavé péče, který ovšem záhy skončil, protože tatínek si našel novou partnerku a té se to samozřejmě nelíbilo, mít obtýden na starosti dvě děti se vším všudy, tedy se školou, nemocemi atd. atpod.
 Srdííčko 


mám děti ve střídavé péči 

(28.1.2009 11:53:22)
Pročetla jsem si zdejší diskuzi a popravdě, jsem naštvaná. Všimněte si, že sem nenapsal nikdo ´, kdo střídavou péči má, všichni přispívají v duchu jedna paní povídala.... Takže, mám dvě děti ve střídavé péči, již 6 let a funguje to skvěle. Skvěle pro děti, ne pro nás rodiče, nám se stýská. Začali jsme, když jim bylo 4 a 8 let. Děti se stěhují po 14 dnech, začínali jsme s týdnem, ale pak ex začal studovat a já mu vyšla vstříc, pročež se ukázalo, že 14 dní je lepší pro přehled dění ve škole. Sobota v těchto dvou týdnech je druhého rodiče, aby to nebylo tak dlouhé. Stěhujeme oblečení, kupy Lega a právě čtené knížky. Pokud si vzpomenou, že chtějí něco dalšího, není problém si to po cestě ze školy vzít. Bydlíme kousek od sebe, takže škola a ostatní kroužky nejsou problém. Záměrně jsem si tak koupila se současným manželem byt.Je naprosto běžné, že si často voláme a informujeme se o dění s dětmi. Akutní problémy řešíme společně a okamžitě. Všechny náklady hradíme napůl a stejně tak třeba bonusy od ZP, FÚ půlíme. Prázdniny jsou o dohodě, Štědrý den střídáme, kdo nemá děti na Štědrý den, má je 25. + 26.12. Exmanžel je také znovu ženatý. Mám další miminko a ex ho čekají a kluci to berou naprosto v pohodě. Často si s humorem říkáme, že jsme velká rodina. Kluci sami říkají, že si neumí představit vidět taťku jednou za 14 dní na víkend ( nějak předpokládají, že by byli u mě, jak je standart ) . Ke lpění na pokoji : mají svůj pokoj u nás i u táty, ale kromě spaní jsou nejraději pokupě v obýváku s námi, takže tam ani pořádně netopíme. Lpějí na lidech, ne na věcech, myslím, že to je specialita až nás dospělých. Okolí to často nechápe, mě odsuzují, že se chci flákat a exmanžela litujou a obdivujou, jak je superhrdina. Můj muž má kluky rád, jako by byli jeho vlastní, nedělá žádné rozdíly. Chtěli mu říkat tati, ale to jsme jim rozmluvili, taťku mají jen jednoho a bylo by mu to určitě líto - mně tedy ano, kdyby říkali mami ještě tetě. K názoru, že pokud se takto domluvíme, nemuseli jsme se rozvádět, NESMYSL. My se nedomlouváme o nás, o našem vztahu, my to děláme pro děti, které OBA milujeme a na tom se stopro shodneme. Nebudu psát, proč jsme se rozvedli, ale teď je pro mě exmanžel přítelem, mám ho ráda a vycházíme spolu výborně. Doufám, že se naše společnost na nás střídavce přestane v brzké době koukat jako na prašivé psy. Střídavá péče opravdu není pro každého, je to pro lidi, co umí a chtějí dělat kompromisy. Nemám na mysli samozřejmě alkoholiky a ostatní extremy! V současnosti je pořád rodič, který vysoudil děti a druhému je "půjčuje" pořád hrdina a my střídavci v nejlepším případě lenoši.
 koalka68 


Dvojí zkušenost 

(28.1.2009 13:09:49)
~;((Líbí se mi, co napsala Kobliha, také bych to tak brala /mám 13 l.dceru,jsem 8let rozvedená/,leč můj ex moc na výchovu není a kolikrát si ji vezme jen 1x za měsíc na víkend,kdy se jí snaží věnovat/plavání,hory,výstavy/.Novou rodinu nemá,jen mu prostě vyhovuje svobodný život-hodně cestuje,sportuje-plave,kolo,lyže,je taky horolezec.Máme spolu výborný vztah,lepší než v manželství a spousta známých se diví,proč jsme se rozvedli.Prostě spolu to nešlo,beran-býk.
Před 1,5 rokem jsem poznala báječného chlapa,je moc hodný,má rád děti,rychle si s dcerou na sebe zvykli-učí se s ní,pomáhá.Jenže má taky svého /dnes už 8-letého syna/, kterého nevidí víc než jednou za 14dnů,o prázdninách týden,na Vánoce vůbec,protože to ex nechce.Mají spolu báječný vztah a přítel se velmi trápí,ale bývalá prostě nekomunikuje-nebere telefony,popř.neodpovídá na sms.Dělá,co ona uzná za vhodné,mění termíny návštěv,krátí společné dny.Byla to ona,kdo si našel jiného partnera,tak nechápu,proč se tak chová.Přitom to byl přítel,který se synem býval doma,když byl nemocný,naučil ho spoustu věcí.Vysvětluje, cokoliv se ho syn zeptá-úplně mu /v dobrém/"závidím",moje dcera to štěstí neměla. No a kde je ta spravedlnost, když jeden chce a nemůže a druhý by mohl,ale nechce?Je to smutné a k vzteku zároveň.
 koalka68 


Re: Dvojí zkušenost 

(28.1.2009 13:29:22)
Ještě jsem zapomněla napsat to podstatné a sice,vyjádřit se k článku o střídavé péči. Jsem pro,pokud to chce i dítě a vím,že je bývalý partner zodpovědný.Ten můj je rád,že má co nejvíc volna,ale výživné platí vzorně,i výše je solidní.Ale je mi líto těch,jako můj přítel,že by dítě chtěl vídat častěji nebo si ho i vzít do péče,ale s ex se není možné domluvit tařka na ničem.Naše oblečení a dárky mu dává zpátky k nám,pokud se jí nelíbí nebo nehodí.Co chudák dítě?Jednou přišel s tím,že před maminkou nesmí všechno říkat,co zažil u táty,že je potom zlá,tak už se ve svém útlém dětství naučil "dávat si pozor na pusu",což je smutné.Nechápu,co to má za mámu.~q~
 Karolína 
  • 

Re: mám děti ve střídavé péči 

(28.1.2009 14:44:08)
Šťastná to ženo...
 Srdííčko 


Re: mám děti ve střídavé péči 

(28.1.2009 15:10:52)
Teď už jsem šťastná, musím zaťukat:) Ale aby to neznělo jako pohádka Byl jednou jeden.... , rozvod byl příšerná zkušenost a museli jsme oba hodně skousnout. Čas všechno zahojí... :)
 katka+katka 
  • 

Re: mám děti ve střídavé péči 

(28.1.2009 15:17:10)
Gratuluji a držím palce, ať Vám to takhle funguje bez problémů dál
 Marie, syn 3 
  • 

Re: mám děti ve střídavé péči 

(28.1.2009 20:42:47)
Ježíš, Kobliho, moc děkuju!!!! Šla tady z té diskuze na mě normálně málem deprese, jak jsem strašná matka, že jsem se rozvedla a o dítko se dělíme. S bývalým manželem se na všem dohodneme, ale přesně jak píšeš, nedomlouváme se na tom, co se týká nás dvou, ale syna, kterého oba moc milujeme.
 Karolína 
  • 

Já bych to brala, 

(28.1.2009 14:54:11)
ale mám smůlu, bývalý manžel se jednak nechce starat, co by chudák dělal, když onemocní, že? Taky, kdo by se s nima učil, to by musel být po večerech doma, a navíc, je velmi pohdlné poslat měsíčně almužnu a mít vystaráno, tak co by se vzrušoval....
Pro šťouralky: když jsem si ho brala, tak byl skvělej, děti chtěl, staral se atd., atd.., ale nějak to z něho časem vyprchalo :-(
 Petra, Kryštof 8 let 
  • 

Moje zkušenost se střídavkou - možná ještě složitější 

(28.1.2009 18:32:35)
Chtěla bych se podělit o zkušenost se střídavou péčí, i když vím, že se vystavuji riziku odsouzení... mnoho lidí nechápe "střídavku" s biologickým otcem, a já mám Kryštofa v péči s bývalou partnerkou.
Nejdřív trochu nezbytné historie: s partnerkou jsme žily od 20 let (jsme stejně staré). O dítěti jsme vždy uvažovaly - i o tom, zda na něj máme "právo". Prostudovaly jsme mnohé psych. výzkumy, dostupné jen v angličtině. Bylo mi 27, když jsem porodila Kryštofa. (Otec neznámý - dárce - oplodnění se dalo zařídit díky různým kontaktům.) V roce 2004 jsem zjistila, že je mi partnerka nevěrná. Nebyl to pro ni flirt. O to hůř. Ani jedna jsme si nedokázaly připustit, že se naše netradiční rodina rozpadne. I partnerka udělala různé kroky, aby svůj "mimomanželský" vztah ukončila, ale nestalo se. Samozřejmě, prošla jsem si klasicky zoufalstvím, podezíráním, žárlivostí, scénami, nenávistí... a pořád jsem nedokázala říct: konec. Vztah dva roky umíral, začínala jsem pociťovat, že chci začít nový život. Poznala jsem novou partnerku a vyzvala bývalou, ať si odstěhuje i ty poslední věci... Ale syn k ní měl silný vztah a ona k němu také.
Starala se o něj víc, než lecjaký otec (tím nechci shazovat otce, jen jsem měla srovnání s některými kamarádkami... jejich manželé si třeba k dětem našli cestu až kolem 3 let - a to ještě museli mít zajištěný veškerý servis - připravené jídlo, oblečení, nočník... jedna kamarádka se rozčilovala, že sice na chvilku "vypadne z domu", ale manžel co deset minut volá: "Kde je lžička... co mám dělat, malej brečí..." apod.)
Partnerka kromě toho, že přebalovala, koupala, chovala, od Kryštofova, narození např. odjela s Kryštofem na týden k příbuzným, když mu byl rok, abych mohla pracovat, v jeho 4,5 letech byly 14 dní u moře... a tak.
Dva roky po rozchodu byla střídavé péče rozvržená na 2 všední dny v týdnu a 1x víkend za 14 dní pro partnerku. Ale protože její žena má dcery ve střídavé péči s manželem (týden/týden), Kryštof o tom často mluvil - že by to chtěl mít jako holky.
Bývalá partnerka si to zařídila v práci letos v září a teď se střídáme po týdnu. Vánoce "ob rok", prázdniny napůl.
Musím říct, že se setkávám s velkým nepochopením, hlavně s názorem: proč to děláš, vždyť máš tu obrovskou výhodu, že bys nemusela - kdybys nechtěla, tvoje bývalá se ničeho nedomůže, nemá ke klukovi žádný právní vztah! Hrozně mě to zlobí. Řekla mi to dokonce stejně orientovaná kamarádka, která měla syna z manželství: "Kdybych to já tak kdysi mohla udělat a škrtnout otce!"
Já to nechápu. Z tohoto úhlu pohledu nezáleží na vztazích, ale pouze na čisté biologii - takže například adoptovaným rodičům by bylo možno dítě po X letech sebrat a očekávat, že nic nebudou cítit ani oni, ani dítě... tak to aspoň vidím já, je to stejný princip...
(Podobně se partnerky někteří lidé po narození malého ptali: "A kdy budeš mít vlastní?"... a to byli i ti, kteří nás znali dlouhá léta...)
O zachování bývalého vztahu jsem se snažila dlouho a "skousla" jsem kvůli tomu mnohé, nedávala jsem hned kufry za dveře. Ale nešlo to... a cit postupně mizel do nenávratna. Proč ale škrtnout jeden významný vztah? Kryštof má teď dvě rodiny, sám to tak vnímá (např. ve škole mají děti nástěnku s fotkami rodin a on chtěl fotky "všech") a je kolem něj spousta lidí, kterým na něm záleží... to je přece nejdůležitější, ne?
 Ledersonka 


Osobní zkušenost 

(28.1.2009 19:17:53)
Já teda nemám zkušenost přímo se střídavou péčí, ale mám dva kluky a každý je u jednoho rodiče - starší zůstal s otcem, mladší je se mnou. Je fakt, že jsem si to nedovedla představit, že by oba kluci nebyli se mnou, ale bylo to přání staršího syna zůstat v domku, tak jsem to respektovala. Manžel taky neuměl vyprat, skoro uvařit, co obnáší domácnost neměl ponětí. A naučil se všechno, dokonce peče, syn chodí čistý, oblečení má vyžehlené - a to předtím ex ani nevěděl, kde máme žehličku), prostě vím, že je o syna nebo o oba postaráno. Prostě musel, když syna chtěl. Jinak o víkendech jsou kluci tam, kde chtějí být, ale celkem to vychází jeden týden s tátou, jeden týden se mnou. Vánoce máme napůl a střídáme to. Další svátky jsou o domluvě.
Ještě k jednomu názoru tady- můj exmanžel taky nepil, nemlátil mě a peníze mi dával. Přesto jsem s ním nemohla žít ani kvůli dětem. A teď jsme schopni se domluvit, čím delší doba od rozvodu uplynula, tím je to lepší :-)
 sovice 


Re: Osobní zkušenost 

(29.1.2009 0:38:35)
Nemám zkušenost se střídavou péčí, mám děti ve své péči a bývalý manžel si je bere 1x za črtnáct dní od pátečního do nedělního večera a jednou týdně na dvě hodiny. A chtěla bych říct hlavně to, že ani takto o děti nijak nepřišel.

Momentálně by už střídavá péče nebyla lehce možná, otec bydlí v jiném městě, ale nějakou dobu bydlel 10 minut od nás a stejně jsme o střídavé péči neuvažovali. On ji nechtěl (ani nenavrhnul), já taky ne (byla bych proti) - především kvůli jeho pracovnímu vytížení a stylu. Například bylo zcela nemyslitelné, aby vyzvedával děti ze školky či družiny nebo vodil na kroužky - nechodí domů před šestou a spíš až v sedm, když se zadaří. A zůstat doma, když jsou nemocné (a ve školkovém věku a první, druhé třídě byly docela často)? Firma by se bez něj zhroutila!

Zatímco dřív ho děti často zahlédly jen večer před usnutím, když se vyčerpaný vrátil z práce, a většinu víkendů zase zamířil do práce nebo si chtěl odpočinout, teď mají jedno odpoledne v týdnu na dvě hodiny tátovu plnou pozornost a jeden víkend za čtrnáct dnů, který jim doopravdy věnuje, do práce odchází mnohem méně než předtím. Ano, trochu je "rozmazluje" - vymýšlí občas různé akce, na které já nemám peníze, čas či energii (např. nemám auto a to člověka přece jen mírně omezí v rozletu) a výchovně nejde sice proti mě, ale občas jim "navalí klíny" (poskládal si teď některé hodnoty způsobem, s nímž nesouhlasím), ale má je rád a ony jeho. Přesto vím, že by děti ani teď, když jsou větší, střídavou péči nechtěly, i kdyby to šlo; nevýhoda tatínkova je, že má s novou ženou poněkud Itálii a naše děti mají rády klid a pohodu, obzvlášť ta menší je z jejich hádek vystresovaná.

Zkrátka, myslím, že slušně fungující "nestřídavá" péče nemusí znamenat ztrátu ani pro jednu stranu. Naše děti by střídavou péčí získaly navíc spíš péči "tety" než tátovu.
 janna001 


Taky máme střídavku 

(29.1.2009 13:10:38)
Když jsem si včera tuhle diskuzi pročítala, přešla mě chuť po 150. vysvětlovat, proč máme dítě ve střídavé péči a jak mu můžem tak ubližovat, ale povzbuzena Koblihou jsem nakonec změnila názor - když už tu diskutuje převaha lidí, kteří střídavku vyděli sotva z rychlíku, rozšířím řady těch, kterých se to týká. Dceru má ve střídavé péči můj manžel se svou bývalou - po rozvodu žila nejprve asi 3 roky s matkou a k nám chodila "klasicky" jednou za 14 dní na víkend, potom nastala u nich doma dlouhodobá složitá situace, o které tu psát nechci, protože respektuji soukromí jiných, a výsledkem byla střídavá péče, které trvá prozatím 1,5 roku. Dceři je 14 let, bydlíme taktéž blízko sebe, takže škola ani kroužky nejsou problém. Nejprve se rodiče střídali zhruba po dvou dnech stejným systémem, jak je popsáno v článku, poslední půlrok se střídáme po týdnu - stěhujeme taktéž tašku(y) oblečení, to je pro ni ostatně teď v pubertě nejdůležitější. Komunikace s matkou vcelku funguje, ohledně financí to není tak idylické jako u Koblihy - kroužky a školy v přírodě jdou napůl, oblečení kupujeme vesměs my. Výdaje jsou z větší části na nás, moc to neřeším, říkám si, že matka má přece jen nižší příjem a než bych se dohadovala o půlku nákladů a čekala, kdy a jestli to bude, to radši tu zimní bundu koupím hned a za naše, přeci nebudu koukat, jak holka chodí půl zimy jenom ve svetru. Zkrátka ohledně financí tam rezervy vidím, nebudu psát další detaily, bereme to prostě tak, jak to je. Pobavil mě tady příspěvek o tom, jestli se ty děti budou takhle stěhovat třeba do třiceti. Vážně nevím, jak to bude, až jí bude 20 a výš, to budem řešit, až to přijde.
Ještě bych ráda napsala několik věcí, na které ohledně našeho rodinného uspořádání často odpovídám (a často mě to rozčiluje): Ano, jsem její macecha, nikoli matka, přesto ji mám ráda, troufám si říct, jako svoji "vlastní" (nesnáším to slovo), má u nás svůj pokoj a rozhodně u nás není na návštěvě, je tu doma se vším všudy. Ne, rozhodně ji její matce nekradu, nepomlouvám ji ani nepopichuju, ač jsem "ta druhá". Nechodím okolo dcery jako cizí, vychovám ji společně s manželem, ale on a její matka mají pochopitelně hlavní slovo. V praxi to vypadá tak, že dobrovolně plním všechny rodičovské povinnosti a mám omezená práva. Věděla jsem od začátku, že manžel má z předchozího manželství dítě a šla jsem do toho s tím, že zkrátka v naší nové rodině už jedno dítě je. Společně máme 15ti měsíčního chlapečka. Snad 100 x jsem předtím slyšela otázku, proč ztrácím čas s cizím dítětem a že až si pořídím vlastní, tak mě to stejně přejde - veřejně potvrzuji, že mě to nepřešlo a mám ráda opravdu obě naše děti. Střídavá péče je řešení, které asi opravdu není pro každého, určitě vyžaduje, jak psala Kobliha, ochotu ke kompromisu a já bych ještě doplnila, že též značnou dávku pokory - v životě zkrátka nejde všechno na sto procent podle našich přání.
 sovice 


Re: Taky máme střídavku 

(29.1.2009 17:10:15)
Jani,

díky za příspěvek. Je dobré vidět, že střídavá péče může dobře fungovat. Problém je, že není všespasitelná, záleží na spoustě dalších věcí. Třeba u batolat, která často opravdu objektivně potřebují jasný režim, každodenní řád a své jisté, ji považuju za poněkud zcestný nápad. U mladších školáků nevím, tam hodně záleží na okolnostech, u staršího školního věku už mi připadá, když funguje dobře, jako vcelku dobrý nápad - tedy ve věku, kdy si dítě řekne, jak si to představuje, formuluje, co mu vadí, samo ví, jestli chce mít raději jeden domov a druhého rodiče s častým kontaktem, nebo jestli mu vyhovuje víc mít domov u obou, a na jeho názor je brán ohled.

Co se mi na tvém popisu velmi líbilo a co je podle mě v takových případech jako jste vy jednoznačné plus na misku vah, je sourozenec. Obzvlášť u jedináčků je malý bratr nebo sestra, se kterým mají častý a plný kontakt, opravdu báječný dar.
 evcaz 


Re: Taky máme střídavku 

(30.1.2009 10:02:06)
Střídavá péče je hodně citlivé téma.jsem jedna z matek která ji má.Mám dva kluky ve věku 13,10 let.Nebylo to při rozvodu tak uplně mé rozhodnutí,ale na druhou stranu bych nikdy dětem nazakázala se s otcem stýkat.Já to beru jako zranění mých citů,mateřského pudu nebo jak to říct,jenže dětem to tak vyhovuje a to je to nejdůležitější.Jsme spolu neustále v kontaktu,i když nás od sebe dělí 20 km.Oba dva máme nové partnery,kteří do toho šli s námi.Vždy si berou jen učení,při tom jak vy říkáte stěhování.Já bydlím na vesnici a bývalí manžel ve městě,kde navštěvují školu.Není to vždy jednoduché pro všechny z nás,ale jen na dětech bude záležet jak to bude dál s přibívajícím věkem.Okolí mě za stídavou péči odsuzuje a někdy to vážně bolí,ale postavit děti před soud aby vyslovili s kým chcou být raději bych nikdy nedovolila-samozřejmě pokud dokáže bývalí manžel převzít plnohodnotnou péči o děti.S mým partnerem čekáme miminko,ale nikdy to nezmění to,že své první dvě děti miluji,jsou a vždycky budou celý muj život,a proto chci hlavně poděkovat všem dětem,které střídavou péči mají zato jak jsou silné a své rodiče podporují.
 janna001 


Re: Taky máme střídavku 

(31.1.2009 11:13:10)
Já myslím, že okolí rádo odsuzuje za cokoliv, co není všeobecně zaběhnuté, já jsem zase několikrát slyšela, že kradu dítě matce a proč si místo toho nepořídím vlastní (než jsme měli malého). Střídavá péče je podle mého řešení, které může částečně uspokojit všechny - ale to slovo částečně je podstatné, rozpadem rodiny jsou zkrátka už navždycky všichni její členové v něčem ochuzeni. Myslím, že děti za to můžou nejmíň, proto, by měly taky co možná nejmíň tím rozpadem trpět, my dospělí holt musíme zatnout zuby. Mimochodem, já jako nevlastní matka jsem se setkala s dost silným nesouhlasem i u své vlastní rodiny.
 evcaz 


Re: Taky máme střídavku 

(31.1.2009 19:12:00)
Je mi líto,že njbližší ti nejsou oporou.Když si někdo bude chtít něco najít udělá to.mě rodina podporuje tak mám asi velké štěstí.Zcela to pochopí jen ten,kdo střídavou péči má a než začne někdo někoho osuzovat,měl by se zamyslet,jestli je lepší se o děti prát,házet na sebe špínu,ubližovat jeden druhému a výsledek je ten,že tím trpí jen děti.Jak jsem psala věc názoru a hodně citlivé téma.Každý sám zase by měl vědět co bude pro děti to nejlepší
 gááááába 
  • 

Re: Taky máme střídavku 

(3.2.2009 14:01:09)
Tak tohle mě "chytlo", mluvíš mi z z duše, hlavně ta druhá část... Čekáme teď miminko a "syn" se strašně těší na brášku. BOhužel u nás je to naopak, měli jsme střídavku a teď na návrh matky jí byl syn svěřen do výhradní péče, přestože chce být raději u nás. Budeme se odvolávat, doufám, že to dopadne.
Děkuju za Tvůj krásný příspěvek.
 Diny a čtyřlístek 


Jsem ta Lenka 

(6.2.2009 9:46:36)
z článku.

Diskuze, která tu jela od začátku dokud nenapsala Kobliha a pár maminech a "macešek" :), byla diskuzí lidí, kteří se jen dohadují a kteří by ani kvůli svým dětem nepřekročili svůj stín.

Bohužel jsem se o tom, že je článek i tady na Rodině, dozvěděla až dnes, jinak bych se zapojila dřív, takhle už sem asi zřejmě nikdo z diskutujících nepřijde.

Chci říct jediné - dceři bylo právě patnáct, i v deváté třídě má samé jedničky, je chytrá, skvělá, doma pomáhá, mám tři děti v dalším už šťastném manželství, jedno z dětí je těžce zdravotně postižené a dcera to všechno, co máme naloženo, zvládá s přehledem.

Jsem pyšná, že i přes to, že se jí rodiče rozvedli, z ní vyrostla empatická, skvělá holka, která nefláká školu, která ráda čte, zajímá se o spoustu věcí a není s ní problém vyjít. Má ráda tátu i mě, má ráda obě rodiny, které má.

Nevěřím, že kdybych po rozvodu dělala problémy, kdyby ztratila svého otce, že by jí to nepoznamenalo. To, jaká je je přece důkazem, že jsme to zvládli. A že střídavá péče není žádná hrůza.

Moc přeju všem, kdo o střídavce uvažují a čeká je, aby to probíhalo v pohodě, pro děti je to opravdu to nejlepší, co pro ně můžou rodiče udělat. Kořeny nemáme v panelovém bytě nebo v domku, nejsou ukryté v legu nebo počítači, kořeny máme každý v sobě. A je hrozně důležité se nevykořenit od rodičů.

Já to vím, sama jsem matku ztratila, už jako dospělá. Vím co to je přijít psychicky o rodiče. A tohle mojí dceři nikdy neudělám.

Tak jim to nestěžujte. Vykašlete se na to, že vám muž zahnul, že se vás dotklo fůru věcí, že jste šli od sebe pro spoustu důvodů. Pokud je dobrý otec, není to alkoholik, feťák nebo prostě zkrachovalá existence, pokud o dítě stojí a chce ho dál vychovávat jako vy, má na to právo. Ale co víc, má na to právo i vaše dítě.

Zplodili jste ho dva, tenkrát...občas se na to zapomíná.

PS: Jinak mi docela přijde, že takové články, nebo spíš informace v něm tu moc lidí asi vážně nebere. Jako by si je redaktorka vycucala z prstu. Nevycucala;)
 euka2 


Re: Jsem ta Lenka 

(6.2.2009 10:31:50)
Jen zkouška, jestli heslo funguje...pak napíšu víc

Euka2
 euka2 


Re: Jsem ta Lenka 

(6.2.2009 10:35:51)
Ahoj Diny,

přesně souhlasím s tím, že pokud rodiče spolu vycházejí po rozvodu dobře a otec je schopný se o děti postarat...však víš, sama jsem byla v té samé situaci a SP dlouho zvažovala...ze začátku to drhlo, ale nakonec je to za námi a děti jsou spokojené, že mají jak mámu, tak i tátu. Každý jim dává něco jiného a byla by škoda, když ty dva spolu nemohou žít, aby o toho druhého byly ochuzené děti. Nicméně SP je velmi individuální a chce to velkou dávku sebeovládání pro rodiče. Aspoň tak to vidím.

papa Euka 2
 Racek 


Re: Jsem ta Lenka 

(6.2.2009 10:37:44)
Lenko,
neves hlavu - i na internetu existuje mlcici vetsina. Treba uz v tehle diskusi nikdo nic nepripise, ale urcite si ji jeste dost (nepisicich) lidi bude cist, stejne tak jako dosud. Dik, ze jsi napsala.
 Diny a čtyřlístek 


Re: Jsem ta Lenka 

(6.2.2009 10:44:43)
Děkuju:)

Jinak nejsem ani Lenka:)) To bylo jen krycí jméno v článku.
 Oscar a Rebecca 


co dal? 

(9.10.2009 0:35:31)
Dobry den,
Rad bych se vas tady na neco zaptal. Zijeme s partnerkou(ona 22 let, ja 27 let) ve spolecne domacnosti 5 let. Nejsme manzele! Pred rokem a pul se nam narodila prenadherna dcera, kterou oba moc milujeme a nedokazeme si uz bez ni predstavit zivot.
Ale bohuzel, i pres veskere usili to mezi nama, jiz pul roku nefunguje. Hadame se kvuli vsemu. Da se asi rict ze se uz nemilujeme.
Vzdy kdyz dojde na nejhorsi, mi do oci rekne, ze se sebere a i s malou odejde a uz ji nikdy neuvidim. Parkrat mi v zlosti rekla, ze neni moje. Ono to uz dal nejde!
No a tady je ma otazka: muze se jen tak partnerka z niceho nic sebrat, odejit a vzit mi malou??? Co v tom pripade delat?? Ja navrhuji stridavou peci. Nedokazu si predstavit ze bych o malou prisel!!
Moc vam dekuji za radu a pokud mozno piste ne mail: o.oscar12@gmail.com
 laň 


střídava péče ano či ne 

(1.8.2010 16:00:35)
Dobrý den, výše uvedená diskuze me inspirovala k tomu, napsat take trochu ze svých zkušeností. Po rozvodu z mé strany nám soud vypořádal starost o syna ve formě střídavé péče. Musím říct, že nejhůře to asi nesu ja a můj současný manžel, se kterým máme rok a pul starou holčičku. Synovi je ted 8 a pul roku a střídavě žije něco přes 3 roky. Sám říká, že chce, aby byl spravedlivě u mě i táty, ale dalším dechem dodává, že ho už nebaví to cestování. Je to zvlášní, myslím, že střídvá péče u něj vedla k tomu, že každému říká to, co chce slyšet. což je docela zásadní návyk do života. Zkrátka, kdybych mohla, střídavou péči v této stěhovavé podobě bych zrušila. Myslím, že je to spíše pro rodiče než pro děti. A to nám to docela funguje tak nějak. I když vím, že syn žije ve dvou světech - garsonka ve měste s otcem vs. dům s vlastním pokojem a zahradou a bazénem s mámou - rozdílné požadavky na chování, stravování, režim. Vždy trvá den dva, než se srovná a trochu přizpůsobí. Muj muž je uplně jiný, než synuv otec (nahodou nejsem z tech, kteri se rozvedli, aby si vzali uplne stejneho cloveka, jen treba mladšího) a po tydnu (o prazdnihách dvou týdnech) strávených u nás vidím, jak by mu jednotna výchova a řád udělala dobře. Ale je to nesplnítelné a musíme takto žít ještě dalších minimálně 10 let. Mám trochu strach, kam to povede a co nakonec z našeho kluciny bude.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.