| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Kde je ten chlap, kterého jsem si brala?

 Celkem 378 názorů.
 Ocicko 


drzim palecky 

(16.12.2008 8:49:38)
muzu rict ze nasi rodinu v tom trochu poznavam!!!! Muj manza se taky dost zmenil - takze vim o cem mluvis... jen deti mam od sebe 22mesicu......

takze budu ti drzet pesti aby se to upravilo - aby manza si uveodmil ze nejsem "otrok" nebo "uklizecka"....

jen uklidnim te cim starsi tim se to zlepsuje - trosku ale je to lepsi
 Zlatual 
  • 

Také se poznávám 

(16.12.2008 10:12:39)
Musím říct, že se také poznávám:(
Máme dceru 5 let , po narození klidné miminko, živost se projevila až po 1 roce.
Te´d máme ještě roční. I když je tak velký rozestup a starší už si vyhraje, stejně s svojí divokostí nás přivádí do vypjatých sïtuací.
Manžel byl vždycky kliďas-te´d ho rozhodí každá maličkost. A také mám pocit , že je mu někdy líto, že jsme si pořídili druhé a ty starosti a trápení jedeme nanovo.
Já jsme psychicky také někdy už na dně.Manžel někdy pomáhá, ale někdy mě dodělý výroky, že jiní to nedělají:(((
Jenže jiní mají manželství na nic /každý si žije po svém/, nebo se rozvádí.
Je fakt, že je asi potřeba o tom mluvit.
Přeju nám Všem pevné nervy
 Miriam Konečná 
  • 

Re: Také se poznávám 

(17.12.2008 11:16:25)
Já rovněž jsem v tom poznala svou minulost před lety, pouze s tím rozdílem, že jsem neměla dvě děti, ale narodil se nám syn těžce tělesně postižený, s kterým jsme chodili neustále po doktorech a musel rehabilitovat. Po pár letech a dvou přechozených angínách jsem už byla tak slabá, že jsem opravdu nemohla.
Manžel chodil domů čím dál míň, až jednoho dne oznámil, že odchází a že ho nezajímám už ani já, ani náš syn. Takže nakonec zůstalo všechno na mě a roky dělám, co můžu, aby se syn zařadil do společnosti.
A kdo ho zná, ten dnes říká, že se mi to podařilo.
 Dobra1 


Re: drzim palecky 

(16.12.2008 18:06:45)
U nas se tahle krize projevovala asi pul roku pred narozenim druhe dcery. Jsou od sebe 1 a 3/4 roku.
Mela na tom podil moje mama, ktera se snazila, abych volny cas venovala hlavne ji, tata mi umrel po narozeni starsi dcery a ona se na me povesila a dlouhodobe odmitala dlat cokolv, kromne chozeni do prace, ale chtela, abych k ni nekolikrat za tyden prijela, starala se o ni, poklizela, varila ji (bydlela 30 km od nas), kazdy vikend, kdy jsem chtela jet jinam (cca 1xza 2-3 mes) mi vycitala...Byla jsem z toho uplne mrtva, navic tehotna. Pred manzelem jsem se to snazila skryvat, aby nebyl na mou mamu nastvany. Ale potrebovala jsem obcas pomoct s nasi domacnosti, jako dat vecer spat dceru, obcas umyt nadobi.
A tchyne se hrozne divila, ze od muze cokoliv chci, vzdyt nosi domu penize, tak ma po praci narok na klid a odpocinek.Pritom se sama rozvedla proto, ze muz ji doma nepomahal a jeste byl nastvany, ze se netoci kolem nej, kdyz neco potrebovaly deti a on chtel taky neco (treba donest pivo z lednice, aby se nemusel sam obtezovat).
U nas se to nastesti vyresilo. Hlavne proto, ze muz zacal 2x v tydnu pracovat doma(je programator) a videl, ze se doma fakt neflakam, i kdyz se stram jen o jedno tvrdohlave a urvane batole.
Pak me moje mama uz vycerpavala tak, ze kdyz uz jsem fakt nemohla a onemocnela jsem, tak mi vynadala, ze se o ni nestaram a simuluju, urcite nejsem tak nemocna jako ona. To uz neslo schovat pred muzem a kdyz jsme si promluvili, musela jsem sve mame postavit hranice. Bylo to nejaky cas hodne tvrdy, ale uz me to aspon tolik nevycerpavalo.
A prislo druhe dite a muz videl, ze to neni zadna sranda. A postupne mi pomaha docela dost.
Doporucila bych zkusit jednu vec. Promluvit si s muzem o tom, ze byste si prohodili role. At si to o dovolene zkusi, nejlip tak na 2 tydny. Jestli ma pocit, ze mas doma veget, tak to pro nej prece porad bude klidna dovolena, ne? A at se pri tom snazi udrzet domacnost ve stavu, jak by to chtel od tebe. Ale musi delat vsechno, vcetne nakupu, vareni, prani. A ty si najdi brigadu a po prichodu domu delej presne to, co dela doma on.
Mozna pak pochopi, ze to neni takova sranda. A jestli na to nebude chtit pristoupit? Ja bych mu asi rekla, kdyz si nechce zkusit tvou praci, i kdyz tvrdi, ze je tak lehka, tak je pokrytec, protoze ve skutecnosti vi, ze to neni zadna sranda a nechce to delat prave proto.
 Katka,kluci 6 a 10 
  • 

Re: drzim palecky 

(23.12.2008 11:56:44)
Nedá mi to, musím ti napsat, že jsem zažila poté co mamka ovdověla naprosto stejný scénář. Několikrát denně výčitky po telefonu, vyžadovala abych se "o ní starala" (ve věku 53 let), auto nenatankuje,chatu je potřeba IHNED natřít,MUSÍŠ přijet a umýt okna...a do toho neustálé, plačící a sebelitující scény, řeči o ukončení tohoto trápení - peklo.Vydržela jsem, ano. Trvalo to asi 2 roky,když se to sklidnilo a já myslela, že máme vyhráno,skončila jsem během 3 týdnů na antidepresivech - nějak se to všechno se zpožděním vyvalilo a já nebyla najednou ráno schopná ani vstát, mluvit, jen jsem se třásla...Tak jsem jen chtěla potvrdit tvá slova: nenechte se manipulovat a vydírat, i když by to bylo od lidí, které milujete...
 Insula 


přesně 

(16.12.2008 18:20:13)
Jen jsem přečetla nadpis a bylo mi jasné, o čem to bude. Je to naprosto totéž jako u nás doma. Jen mám mezi dětmi větší rozdíl a "možná" toho zvládám trochu víc, neboť nebydlím zase tak až úplně na zapadákově a jsem mobilní (auto). Ale jinak náš vztah s manželem vztahem nemůžu nazvat, protože žádný vztah prostě není. Co s tím???? Mám se rozvést??? Nevím. Nechci trhat dětem rodinu. Ale jsme ještě vůbec rodina??? ~n~ Pochybuju o tom. A bude to jen horší. Proto doporučuji manželce na vztahu zapracovat nebo to půjde do kelu jako u nás. Stejně už teď vím, že skončíme u rozvodu. Jenom v bezesných nocích přemýšlím, jestli má smysl prodlužovat tu agónii.
 kunhutka 


Re: přesně 

(16.12.2008 20:10:11)
Insulo, mně teď právě taky napadá, jestli se to vůbec zlepšit může. Mně je po všech těch hádkách a výčitkách manžel už dost odporný, o lásce nemůže být ani řeč a kéž by tam byl alespoň nějaký respekt, ale ani to ne. Pořád doufám, že se to zlepší, ale někde vnitřně si myslím, že ne.
 Insula 


Re: přesně 

(16.12.2008 22:10:57)
Mám naprosto stejné pocit. Pořád doufám. A taky si říkám, skončí ta naděje někdy???? Kdy přijde ta poslední kapka??? Kdy pochopím, že to bude ještě horší (protože si pořád myslím, že horší to už být nemůže)???? Nebo se odrazíme od toho pomysleného dna a pak už bude všechno zase dobrý??? Nebo si to jen nalhávám???? Příliš mnoho otázek, na které nemám odpovědi. I když někde uvnitř už tuším.....
 zdenula3 


Re: přesně 

(16.12.2008 22:52:25)
Tak jak vidím,nejsem sama.U nás je to stejné.Pořád přemýšlím,jestli to má cenu žít takhle dál nebo ne.Ale jsou tady dvě děti,tak nevím...
 máta 


Re: přesně 

(18.12.2008 0:18:46)
Dovolila bych si říct, že se to trochu zlepší, až děti povyrostou a přijdete do práce. Možná bych počkala s definitivním řešením na tuhle dobu.
Já mám jen jedno, ale měla jsem velmi podobné pocity. Z již dosti konkrétních úvah o rozvodu mě vyvedlo pročítání diskuse "Děti rozvedených rodičů" zde na Rodině. Teď se snažím chovat k manželovi s respektem, nicméně být nezávislá a čekám, jak se to vyvine.
Hodně štěstí!
 arantxa 


Re: přesně 

(20.12.2008 2:43:37)
Taky jsem se v tom článku trošku poznala. Sice mám doma jen jedno rok a půl leté dítě, ale úplného nespavce, kterému v noci stačí i pět hodin a mezitím se minimálně jedenkrát probudí a přes den vůbec nespí. Manžel sice odpoledne hlídá syna, ale to jen protože chodím na 2 - 3 hodiny do práce. Večer, když se vrátím, mě čekají všechny domácí práce a úklid toho, co oni dva stačili za těch pár hodin rozházet( někdy sbírám i pokakané plíny uprostřed pokojíku). Manžel už v té době samozřějmě spí, takže se až na víkendy vůbec nevídáme a o velké lásce už dávno nění reč. V tom spěchu a stresu, co mám, si na lásku ani nevzpomenu a mé city k manželovi už jsou hodně dlouho na bodu mrazu. Abychom spolu trávili alespoň chvíli času ,přihlásili nás kamarádi do tanečních pro dospělé. Odchodili jsme všech deset lekcí s tím, že z každé jsem odcházeli dřív a pěkně rozhádání. Na závěrečné lekci nám ti stejní kamarádi řekli, že buď se máme rozejít a nebo náš vztah zlepšit. Od té doby nás už nikde nepozvali .....
 Mirka77,Luky6/05,Míša4.11.07 


Re: přesně 

(19.12.2008 1:23:51)
Insul, mrzí mě to u Tebe. Také jsme měli s chlapem takové období. Trvalo třeba měsíc a pak jsme týden byli dobrý. Teď delší dobu dobrý. Tak nevím, jestli už je to tím, že jsme se dostali k roku mladšího dítěte, nebo se to zase vrátím. Snad už ne, neb usínat a budit se a mít přes den v hlavě, že žiju s někým, kdo mě nenávidí, je hrozné. A odejít a pak mít děti do střídavé péče a měsíc je nevidět a měsíc jo, na to nikdy nepřistoupím, takže volím variantu "Nechat se ponižovat a držet při tom hubu!" a přemýšlím, že si začnu spořit, až půjdu do práce, abych měla na nějakou garsonku, až bude klukům dvacet a už nebude tak těžký odejít. Ale naštěstí je teď dobře a snad to tak zůstane. Musela jsem se dostat do stadia, kdy už ve mně nevyvolával chlap vůbec žádné pocity, ani odpor, prostě mi byl úplně volnej, jen jsem mu hodila na stůl večeři a šla si vyladěně hrát s klukama do pokojíčku. Nechtěla jsem po něm VŮBEC NIC. Ale absolutně nic a on přišel sám za náma a nějak se to zpravilo. Začla jsem si žít svůj vlastní život, veselý s dětma. Jsem šťastná a chlap to vycejtil a taky to, že už to bude jenom na něm, jestli bude hnusnej nebo ne a že už starší syn vnímá a jednou když byly v televizi krávy, tak říká chlapovi: "Tati, kráva se neříká, viď?" A chlap: "No to se tak nesmí nadávat". A syn: "Tak už to neříkej mámě". Nestála jsem u toho, jen to slyšela z kuchyně. Bylo ticho. Myslela jsem, že to chlapovi nikdy nezapomenu, to všechno, co jsem si vyslechla, ale nějak se mi podařilo to hodit za hlavu, už tím, že se snažím být šťastná sama za sebe a za děti a zlepšilo se to. Ale kdo ví, na jak dlouho, že?
 Dobra1 


Re: přesně 

(17.12.2008 20:07:21)
Zkus mu nechat na nejaky ca deti na krku, treba o jeho dovolene, a ty si najdi brigadu. Uplne prohod role, at se on stara o vse, co by chtel od tebe a ty delej doma jen to, co dnes dela on. Pokud je presvedceny, ze se doma jen flaks, pristoupi na to, jen aby ti dokazal, jak se da vsechno lehce zvladnout a jeste si u toho uzit klidne dovolene. Ale udelej to co nejdriv, nebo uz nebudes mit chut to ani zkouset a neco zachranovat.
Jo a jak je to v jeho rodine? Nechova se jen podle toho, jak byl vychovan? Mozna by melo smysl si i promluvit s tchyni.
 Káťule 
  • 

Jaké řešení? 

(17.12.2008 15:44:10)
Ano i já se ve vašem vyprávění vidím...Mám dva syny 2 roky od sebe. Vše se u nás také pokazilo mým druhým těhotenstvím....únava, nevolnosti, nevyspání.....
Nejhorší bylo období těhotenství a první 3/4 roku druhého syna, teď už je líp. Občas se s tím depresivním zoufalstvím dokáži poprat a vyšvihnout se nad hladinu špatné nálady a totální vyčerpanosti, ale daří se mi to jen pokud jsem aspoň trochu vyspalá což se právě do téměř roku věku 2. syna nedařilo snad nikdy.
Otázku, zda zůstat v takovém partnerství/manželství, jsem si kladla už tolikrát...vždy ale ve fázi deprese a vyčerpání. Myslím si, že rozchod není v tomto případě řešením, tu situaci to nevyřeší.Vy budete stále unavená, nevyspalá, možná ještě víc, protože pak třeba nebude nikdo, kdo by si vzal v neděli děti... Dovolím si vypůjčit část diskusního příspěvku ,,Jiný pohled na věc - Mata ....Zkuste se ale zamyslet, jak to vnímá manžel. Má svoje starosti v práci, další s finančním zajištěním rodiny. Nejspíš má všeho taky plné zuby. Chtěl by mít doma usměvavou manželku a vzorné děti, na které by se těšil a mohl hodit aspoň večer starosti za hlavu. A který by nechtěl. A možná si klade podobnou otázku "Kde je ta ženská kterou jsem si bral?"
... Na tom je dost velký kus pravdy.
Věřte, já věřím, bude líp.
Jak děti rostou spím teď i 4 hodiny, občas i 6 v kuse :-) Super.Vyhrajou si více sami.Starší už nedělá tolik nepořádku, stává se samostatnější a ten mladší...ten do toho taky doroste.Deprese a dobrá nálada spolu hrají již vyrovnanější souboj. Když jsem já v pohodě, většinou platí, že máme doma méně hádek a i partner je víc v pohodě. (to přiznávám nerada,že na tom nesu vinu,vždyť jsem to přeci já ta unavená bez pravidelné chvíle odpočinku ! :-))
Synové jsou teď 1,5 a 3,5 roků a mě začalo opět zbývat trochu sil. Dobrá zpráva, fakt se to lepší :-)
Přeji vám hodně sil a pevné nervy.
 kekulinka 


Re: drzim palecky 

(17.12.2008 21:49:30)
Já taky držím palečky,protože to je asi snad všude tyto problémy....Nám to před prvním těhotenstvím klapalo na výbornou,při čekání prvního syna také,po porodu jsem myslela,jak nám to klape,ale po pár týdnech mi do očí řekl,že se mu víc líbí v práci než doma se mnou,to mě dostalo,dělala jsem všechno proto,aby nám všechno klapalo a přitom zbytečně.Tuto krizi jsme nějak překonali,přestěhovali jsme se a myslela jsem,že začneme plánovat druhé,když už to vypadalo,že je to na dobré cestě,byli opět na světě problémy,manžel měl v práci výbornou kamarádku,která je svobodná a hned se chtěl asi vrátit do svobodného světa,už se dokonce i málem řešil rozvod.Dala jsem mu poslední šanci,že pokud to prostě nebude klapat a chce být sám,ať jde.Po rozmýšlení si vybral rodinný život.Teď čekáme druhé dítě,říkám si teď,že jsme spokojená rodina,ale jak jsem se přesvědčila,tak nikdy se nesmím dívat přes růžové brýle,protože pak by mě něco zase mohlo zaskočit.Ale třeba už bude u nás klid,i když teď se to se začátkem vztahu srovnat vůbec nedá,to byla samá krásná slůvka a dokazování lásky a teď i obyčejná pusa před odchodem z práce je snad námaha.Jo,máme to s chlapama těžké...Tak držím všem co mají také problémy palečky,určitě bude zase líp...Já se tím řídím,jinak bych už skončila na psychině...~R^
 Renča 
  • 

chápu 

(16.12.2008 8:50:43)
Naprosto chápu tvé rozladění a zklamání. Tvůj manžel si zřejmě myslel, že jedno dítě navíc nic na chodu rodiny nezmění :-|. My zatím máme jenom jedno dítě a bohužel není tak hodné jako bylo to vaše, ale aby si právě nemyslel, že je to taková legrace, občas udělám to, že dítě nakojím a jedu pryč. Sám se o něj musí kompletně starat a pak teprve vidí, že se skoro ani nenají, takže pak nemá vůbec roupy, aby mi cokoliv vyčítal. Jsem prostě toho názoru, že dítě je nás obou, takže se o něj taky oba musí starat - ve dne i v noci :-). Zkus dát tedy manželovi obě děti na starost a sám pak uvidí, že to není vůbec žádná legrace.
 tulitko 


Re: chápu 

(20.12.2008 20:57:27)
Ale co dělat pokud se manžel o syna stará ale pořád si nerozumíme a opravdu ta pusa na odchodu je jen z povinosti a nemužu se na něj podívat s láskou jelikož už ani nevím jestli ho mám rada???~;((
 Ekaterina 


U nás to bylo podobné 

(16.12.2008 9:14:10)
Kunhuto, na Tvém místě bych teď nedělala žádné radikální řešení typu odchod od manžela. Z vlastní zkušenosti (mám dva malé kluky) vím, že počáteční totální chaos, nesoulad s manželem, atd. se postupně lepší s tím, jak děti rostou a jsou stále samostatnější. Asi to není pravidlo, ale u nás to tak bylo: se dvěma jsem zpočátku nestíhala nic, kluci se neměli rádi, žárlili, museli být pořád se mnou,... na manžela mi nějak nezbývaly kapacity. Dnes je klukům 5,5 a 2,5 roku a je to s nimi už pohoda. S manželem na sebe máme víc času a náš vztah se hodně zlepšil.
Na druhou stranu bych situaci začala urychleně řešit aspoň tím, že bych si udělala čas a svěřila se manželovi se svými pocity a komunikovala s ním o tom, co mne trápí. U nás tohle hodně pomohlo, manžel vlastně ani moc netušil, jak se cítím a poté, co jsem s ním o svých pocitech začla mluvit, docela pochopil, jak se cítím. Držím palce.
 +++zuzee 


Re: U nás to bylo podobné 

(16.12.2008 11:43:58)
Držím palečky. Mám taky dvě malé děti, 19 měsíců od sebe. Ze začátku to byla fakt hrůza, ale přišla jsem na to jak si vše naplánovat abych stihla uvařit, oprat... Větší uklid dělám o víkendu s pomocí manžela. Taky nemám nikoho, kdo by mi dětii pohlídal, rodina bydlí ve městě, my na vesnici. Ale ted je mladší dcerce rok a půl, syn chodí do školky a je to lepší. Mám ale štěstí na manžela - nikdy mi nevyčetl že je doma binec (někdy se opravdu vše stihnout nedá,nebo se uklidí a děti udělají binec jinde), hodně mi naštěstí pomáhá (to byl zvyklej od své matky, díky za to).
Určitě bych od manžela neodcházela, třeba se to sptaví až budou dět iu starší
 Hadi a spol 


Udělat si čas pro sebe 

(16.12.2008 9:35:19)
Tak z vlastní zkušenosti mohu jenom doporučit to až začnete s příkmem, tedy nebudeš muset být 24h denně s dítětem, protože může dostat i jiné jídlo - udělat si čas na sebe. Jak už tu někdo psal - nakojit dítě a odjet, pokud možno na co nejdelší dobu, víděla bych to tak ráno odjet a někdy k večeru se vrátit - ať se tatínek postará :-) Já to praktikuji už dlouho, vždycky když se dostáváme do té fáze co píšeš - manžel hledá každou blbost a chybu - málo vařím, bordel, nevyžehleno apod. :-) - a kdykoliv se vrátím, tak mám zase na nějakou dobu klid :-) Osobní zkušenost je k nezaplacení :-)
 Kjára 
  • 

Rozumím 

(16.12.2008 9:39:11)
Kunhuto, myslím, že ti rozumím. Taky mám dvě děti - 2,5r. a ani ne 5měsíční mimi. Můj manžel je cíťa na pořádek a taky "trpí" pro rozházené hračky a spousty dětských krámů jak říká... Můj den vypadá následovně: ráno vstanu, přebalit mladšího, nakrmit, obléct starší, nasnídat, uklidit večerní nepořádek, uvařit, oba nakrmit, uspat, uklidit celý byt (poschovávat hračky), dovařit druhý chod, atd...až maraton skončí tím, že totálně odpadám a večeřím o půl desáté. Hračky uklízím 3x denně, což mi příjde naprosto zbytečné mrhání energií, ale dělám to kvůli manželovi, aby nebrblal až přijde z práce. Srandovní je, že přijde z práce a stejně o ty hračky zakopává neboť dcera je rozprostře ve stejnoměrné vrstvě po bytě asi během 2 minut. Ale co chci říct. Náš vztah s mužem se taky posunul úplně někam jinam, někdy mám pocit, že jsme si přestali rozumět. Jsem pod strašným tlakem a mému muži asi zatím nedošlo, že situace se změnila a že by měl být víc tolerantní. Někdy mám pocit, že mu děti překáží a cítím z něho takovou tu lítost jak by si život užíval bez nich, což mě asi deptá nejvíc. Někdy mám chuť se na všechno vykašlat, odejít i s dětmi, ale taky se bojím budoucnosti a nechci, aby děti přišly o tátu. Pak si ale řeknu, že pod tlakem je i on a že musíme držet pohromadě děj se co děj, protože situace je vypjatá teď a tady a bude to trvat tak do tří let našich dětí. Pak už budou rozumnější a rozbouřené vody, které čeří oboustranná únava a nic než únava, se zase uklidní. Důležité je o tom mluvit. Když to na nás doma zase padá (což je často), tak to s manželem rozebíráme třeba i do půlnoci, mluvíme o pocitech (spíš já) a snažíme se jeden druhého pochopit. Největší malér je, když se s manželem přestaneš bavit, zeď neporozumění mezi vámi nabude ještě větších rozměrů. Zkoušej znova a znova s mužem mluvit (asi se mu nebude chtít, ale tím se nenech zlomit), vyslechni i jeho a vzájemně se ujišťujte, že vše je jen dočasné než děti odrostou. Pod podobným tlakem jsou myslím všechny rodiny, proto taková rozvodovost, za vztahy by se mělo víc bojovat a pánové by měli být ke svým ženám ohleduplnější. Nemohou čekat, že uštvaná manželka, která nemá ani minutu pro sebe, bude pěstěná krasavice, skvělá hospodyně a matka a nepřekonatelná milenka v sexy prádélku. Pánové by se měli překonat a více se zapojit do pomoci s dětmi a neměli by žít v iluzi, že jejich úloha končí tím, že živí rodinu.
 Hebe 


Re: Rozumím 

(16.12.2008 10:57:48)
Nedá mi to a přádám odlehčenou radu Betty McDonaldové „Nedělej mu to tak dobrý, sežere všechno.“ A jen jídlo. Problém je v tom, že pokud jsi v domácnosti jediná osoba, která ji opečovává , pak nastavuješ sama laťku „dokonalosti“. Když to pojede jak po drátkách, aniž se muž do toho zapojí (i za cenu tového tálního vyčerpání) pak nebude vidět důvod pro změnu – tj., že musí něco řešit. Popovídání nestačí, bylo –li mnohokrát bez odezvy. S brblajícím protějškem se nemá cenu hádat, úlně stačí, když nevyhovíš jeho přání po dokonalosti a uděláš to podle svého. Jednou se nestihne teplá večeře, jednou se nestihne vyprat, jednou se nestihne uklidit, no a co? Ale pozor jen nutné sebevědomí, jinak nespolupracující osoba použije taktiku povzneseného soudce. Tu je třeba přehlušit vnitřní samochválou –(aneb jak jsem šikovná, že to zvládám, tak zodpovědnou a náročnou práci jako je nepřetržitá péče o malé děti, kdybych byla nájemná síla stála bych jmění!!!).
 Kjára 
  • 

Re: Rozumím 

(16.12.2008 14:19:19)
Hebe,souhlasím s tím co jsi napsala, zejména s tím nastavováním pomyslné laťky. Nepatřím k lidem, kteří jsou na sebe tak přísní, že se snaží být za každou cenu dokonalí. A to jsem i manželovi řekla. Jinak musím říct, že přes to všechno mi manžel v domácnosti pomáhá (luxuje, vynáší koše, skočí nakoupit), ale většinou to dělá s brbláním ve stylu "někdo to udělat musí, když ty ne" a já abych zahanbeně stála v koutě:-( Ovšem největší pomocí pro mne bude, když mi pohlídá děti a umožní mi se pravidelně každý týden aspoň dvě hodiny vyřádit (cvičení, kino, knihovna). To pak i já budu jiný člověk a budu mnohem veselejší a ty jeho "blbé nálady" budu líp snášet a já zredukuju ty svoje.

Málokterý chlap tohle pochopí, oni se pohybují celý den v práci mezi lidmi a mohou se "vykomunikovat" do haleluja a asi si nedovedou představit jaké to je být mezi 4 stěnami a mluvit jen s maličkými dětmi. Mému muži navíc vadí moje kamarádky, které za mnou chodí, nemá rád když jezdím k našim ani když chodím často do mateřského centra. Nechce mě náhodou tak trochu izolovat?!
 Jana 
  • 

Re: Rozumím 

(16.12.2008 17:56:54)
To by mi tedy silně vadilo, kdyby se mu nelíbily mé kamarádky a mateřské centrum! To je asi nejlepší si nejdříve ujasnit, nechápu, co se mu na tom nezdá. Ať respektuje tvé zájmy.
 Kjára 
  • 

Re: Rozumím 

(16.12.2008 21:55:34)
Taky že mi to silně vadí a nemlčím! A hlavně dělám si co sama uznám za vhodné, naštěstí mám vlastní hlavu a názor. Jen kámošky raděj plánuju, když je manžel v práci, aby je nevraždil pohledem:-)ale když to náhodou nevyjde, tak se s tím holt manžel musí smířit. Může jít například šuchtat něco na zahradu nebo do garáže:-)
 Hebe 


Re: Rozumím 

(17.12.2008 8:35:43)
Jdeš na to dobře,že máš vlastní hlavu. A podpora chápajících kamarádek nebo i rodičů je strašně důležitá. To jsou totiž nepřenosné zkušenosti, které může sdílet jen někdo, kdo to zažije. Institucionálně by mi přišel bezvadný nápad zavést povinnou rodičovskou dovolenou pro tatínka (pár měsíců) jako je tomu ve Švédsku. Empatie tatínků by se tím, podle mého, zvýšila. To je ale v Čechách z říše snů. Rozhodně se ti uleví, až aspoň jedno dítko nastoupí do školky.
 Aja, 2 děti 
  • 

Re: Rozumím 

(16.12.2008 14:22:07)
Taktika povzneseneho soudce.. krásně řečeno, tak ta je u nás dost často aplikována. Dřív jsem mu to "žrala" a fakt zpytovala svědomí (nestíhám, jsem nepořádná - rozházené hračky, sem tam nějaké smítko, není vyžehleno atp.. a jak to ostatní krásně zvládají...). Pak z toho byly depky, nahlodání sebevědomí atd.

Teď už mu to nežeru, taky není dokonalý, i když to asi neví.
 Ocicko 


Re: Rozumím 

(16.12.2008 11:14:46)
jj ono je ale hezke rict "jdi ven a manza at hlida" - ale ono hlidani a hlidani.... kdyz je ma na cca 3 hodiny tak to neni takove jako kdyz ty deti a tu domacnost my mame cele dny..
 jmade 


Re: Rozumím 

(16.12.2008 14:25:41)
Ahoj, právě,když má děti manžel tři dodiny,tak je to jiný,než když je máme my ženský celý dny~;).Můj manžel dělá na směny,dělá dvanáctky,denní noční,musím hodnně spoléhat sama na sebe.Máme dvě dcery, 5let a 17měsíců.Když se malá v noci budí manža bud není doma aby k ni vztal~n~,nebo jde druhý den do práce ,nebo je prostě unavený.když přjde večer z práce z denní,vrací se po sedmé večer,spíš kouká co je k večeři a kam si sedne k televizi.než abych mu dala děti a starej se~q~.Když má volno,dělá v dílně truhlařinu.Vím ,že maká,nemůžu mu nic vyčítat.Nedávno jsme dostavěli,bydlíme v novém.Ale je pravda ,že když jsem po první MD dovolené nastoupila do práce,dělala jsem na směny,taky dvanáctky,tak když jsem přišla domů,tak mě (jako spoustu jiných žen)čekala doma další šichta.Všechno udělat,večeře,uspat dceru atd.. Myslím,že chlapi to mají lehčí.~;)
 Jana 
  • 

Re: Rozumím 

(16.12.2008 18:02:32)
No, znám rodiny(není jich mnoho), kde se mamina nenechá a hezky manžílka zapřáhne. I když oba pracují, oba jsou na tom po práci stejně, rozdělí si domácí povinností na pomyslnou polovinu. Je zvláštní, že to někde funguje a někde ne. Až budu mít rodinu, doufám, že nebudu pro manžela jen služka. Ale ono to asi vznikne postupně.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Rozumím 

(17.12.2008 14:21:36)
Záleží na tom, koho si vezmeš a jak spolu budete vycházet. My jsme spolu 19let a ze začátku jsme se hádali, jenže u nás to dělala tchýně, která se s naší svatbou nesmířila doteď. Jinak já taky v domácnosti "dělám" víc než manžel, ale pokud jsem unavená nebo se necítím tak mi manžel sám řekne, běž si lehnout, už se na všechno vykašli apod. Jinak domácí práce máme celkem rozdělené - manžel říkal, že by nikdy nežehlil (nemusí) já zase nesnáším vysávání tak to nedělám. Manžel vypravuje ml.syna do školy, já vyzvedávám a pokud někdo z nás nemůže tak se domluvíme. Mě příjde, že čím jsme spolu dýl, tím je to lepší.
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Rozumím 

(16.12.2008 15:03:42)
3 hodiny manžela u dětí není hlídání, to znamená, že si s nimi hezky pohrál.
Minimálně dva dny, víkend je ideální, nemusí si brát volno z práce. V případě extra nechápavých mužů bych to hnala klidně i na týden, však má dovolenou, ne???
My jsme taky lidi, taky máme právo na nějaké volno.
 lklasinka 


Re: Rozumím 

(16.12.2008 12:53:37)
když si to tak pročítám,dochází mi, že je to asi v hodně domácnostech podobné, tedy aspoň u nás,pořád se milujeme, o tom není pochyb, ale nějak nám na sebe nezbývají síly, taky máme 2 malé děti, manžel taky občas mrkotá že nemá čisté ponožky, trenýrky a tak a já pak vztekle v noci žehlím. taky mi přijde že pro sebe nedělám nic a uč 3 roky jsem nikde sama nebyla, ale pořád nějak doufám že to prostě přejde. i když někdy to ořvu.

Jenom u tebe by mě zejímalo, jestli tak náhodou nejste na venkově nešťastní, myslím tebe i manžela, třeba je prostě nešťastný, a tak je prostě pořád nespokojený a jak znám chlapy, nepřijde a sám ti to neřekne.
 Aja, 2 děti 
  • 

Jako u nás 

(16.12.2008 9:58:10)
U nás je to podobně.. tedy ne až v takovém extrému, ale rysy jsou podobné. Děti mám od sebe 22 měsíců, teď je jim 2,5 a 0,5 roku. První byl raubíř + jsme museli 0,5 roku cvičit Vojtovku, takže jsem nestíhala absolutně nic + jsem byla hodně vynervovaná, jestli bude v pořádku atp. V tu dobu bylo naše manželství na tom dost špatně.. vzájemné odcizení, výčitky, proč doma není uklizeno atp. Od malého jsem se nemohla hnout ani když jsme začali přikrmovat, protože nikdo jiný s ním neuměl cvičit (4x denně..). Hádali jsme se i o peníze, ale hlavně ten nepořádek.. Manžel kontroloval každé smítko na podlaze (co na tom, že jsem zametala několikrát denně, stačila jedna svačinka a už to bylo :-)

No a i náš sexuální život na tom byl dost špatně, bohužel. Měla jsem pocit, že manžela snad už ani nepřitahuju, pak jsem se podívala do zrcadla, uviděla své (po těhotenství) vytahané břicho a depka byla na světě. Všechno se ve mě nahromadilo - odcizení, zklamání z mateřství (měla jsem pocit, že nezvládám), strach o synovo zdraví, zklamání z toho, jak vypadám..


V necelém roce se ukázalo, že malý je v pořádku a my mu pořídili sourozence.. Narodila se nám hrozně hodňoučká holčička, takže teď se 2 dětmi je to lepší, než tehdy s jedním. Na sebe moc času nemám, jsem máma na 100 %, ale už mi to ani nevadí (třeba na net se dostanu tak 1x za 3 dny :-), pokud čas mám, tak cvičím a na postavě to začíná být vidět. Manžel se již zklidnil, nevím, jak se to stalo, ale je to mnohem lepší (asi to bude jeho prací, je teď tak vytížený, že přijde domů a chce mít klid, takže už ani moc nekritizuje.. :-).

Držím moc palce, ať se to u vás vyřeší, hlavní je vydržet!!! Máš děti ještě malé, všechno se upraví, dej tomu čas. A až bude příště manžel hlídat, neseď doma, ale vyraž ven - do města, do obchodu, do kina.. kamkoli, jen nebuď doma. Uvidíš, jak ti to psychicky prospěje!!

 Natanela 


Většinou to muži nevidí. 

(16.12.2008 10:03:31)
Tvůj manžel není skoro vůbec doma. Nemá tedy ani potuchy, co se děje na tzv. mateřské dovolené!!!! Chce to komunikovat, komunikovat, komunikovat. Chápu, že se špatně komunikuje s člověkem, který není skoro vůbec doma. Asi bych manželovi navrhla, aby si vzal týdenní dovolenou. Potřebuješ si odpočinout, ale hlavně to co asi potřebuješ nejvíc, je vědět, že tě má stále rád, že si tě váží, a že tě potřebuje. Investovala jsi do rodiny za poslední roky, co jsi mohla a je čas sklidit úrodu.
Budou Vánoce a to je čas, kdy si lidi na sebe udělají čas. Využij toho a v klidu řekni svému muži, jak moc a co všechno tě trápí. Dej svému muži šanci vidět vše z tvého pohledu.

Vydrž a uvidíš, že se i v tomto nesmírně náročném životním období, už brzy mezi mraky zase objeví první sluneční paprsky.
 irlev 


Těžko radit 

(16.12.2008 10:05:37)
Kunhuto, máš teď náročný období. Ten začátek je děsnej, zvlášť když je druhý dítě neklidný. Moji kluci jsou o necelých 16 měsíců, mladšímu budou v pátek tři měsíce, říkám si, ještě do jara a zlomí se to.

Myslím, že hlavní je důležitý rozhovor s manželem. Teď máš obrovský zápřah, tělo i duše jsou vyčerpaný, ony ty těhotenství rychle po sobě nejsou žádný med, dá to zabrat. Psychicky je to taky náročný, visej na tobě dvě mimina, ani jedno se o sebe nepostará. Na únavu, depky a potřebu klidu máš enormní nárok.
Manžel musí pochopit - a to musí podtrhuju - že domácnost, vaření nebo cokoliv, co je podružné, prostě musí jít stranou.
Zkus si ulevit, jak jen to jde - nemáš možnost brát obědy z nějaké školy?
Manžel prostě musí fungovat, vařit, uklízet, nekibicovat.

Tady nejde o možnost občas vypadnout ven, to je jasný, že to potřebuje každej, ale z dlouhodobého hlediska to nevyřeší nic. Vyřeší to jedině odpovědnej přístup i ze strany manžela. Tedy to, že vezme zodpovědnost za "ženský práce" (fuj), že pochopí, že síla se musí někde brát a z kritiky si jí nevezmeš.

Otevřeně mluvit, nic jinýho nepomůže. A věřit, že ten chlap, co sis ho brala, za tou šlupkou tam někde je.

 Jenika 
  • 

Přežít 

(16.12.2008 10:21:44)
Já mám na to jedinný názor. Tuto dobu prostě přežít. Já ji už mám dost dlouho za sebou, ale hned mě ty emoce vyskočily. Dokonce jsem vyhrožovala s rozvodem. Prostě chlap je jenom chlap a mám pocit, že jemu to ani nedojde. Já mám bezvadného chlapa, který se krásně o děti staral, ale až od doby, kdy je jakoby mohl něco naučit. Dneska je i výbornej děda a je schopnej se postarat o 1,5r. vnučku i se spaním jídlem atd. Vydrž, je to těžké, žena se cítí nepochopená, neuznaná, chlap nikdy nepochopí (alespoň některý) , že v určitém momentě je pro ni lepší ji držet za ruku a ne, teď mě nepotřebujete, jdu stavět barák, do práce atd....
 irlev 


Re: Přežít 

(16.12.2008 10:38:50)
Jeniko, s tímhle nesouhlasím.
Muž je otec dětí od začátku a já jako máma jsem svoje mateřský dovednosti a city taky nedostala najednou a zničehonic.

Nechci si pozdějc v životě říct při pohledu na fotky - jo, tak tuhle dobu, tu jsme prostě museli přežít.

Rodina by měla ŽÍT ve všech dobách spolu a co možná nejfunkčněji.
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Přežít 

(16.12.2008 21:59:55)
souhlasím. Mě péči o miminko naučili v porodnici (přebalování, koupání) a já to naučila svého muže. Nikdo se s takovými dovednostmi nenarodí.
Zkrátka a dobře jsem mu řekla, že musí umět v péči o dítě to, co já, kdyby se mi něco stalo.
Naštěstí není z těch, které by to nějak pohoršovalo, vyměnit dítěti plínu nebo ho nakrmit.
Já byla po císaři a on se plně o naše miminko stral (kromě kojení). Když pak šel po 14 dnech do práce a kolegyně se ho ptaly, jesli už si miminko vůbec pochoval, a on jim řekl, že dělal vše, tak nestačily zírat....
Domácnost je přece naše společná, stejně tak děti, takže si radosti i starosti dělíme napůl.
A vy, co to tak doma nemáte, hodně rychle zakročte, nebo budete po návradu to zaměstnání dřít ještě víc, kromě domácnosti a dětí vám přibude normální práce. A manžel nezačne fungovat jen proto, že vy chodíte taky do práce, protože on ji bude mít určitě mnohem náročnější....
 kamča 
  • 

Re: Přežít 

(17.12.2008 16:08:01)
Ahoj, přesně, nejde to brát tak, že to přežiju, měla bych problém manželovi věřit, kdybych věděla, že se na mě v krizi vybodl. Manželé jsme přeci v dobrém i ve zlém. Hrůza, že ještě není taková rovnoprávnost a někomu se musí připomínat, že děti i domácnost jsou společné. Maminky, neztrácejte vlastní hlavu a názor, když mám doma non stop šichtu, jsem logicky víc vytížená a potřebuju pomoct - jsou přece silnější, tak ať se nenechají zahanbit. Když se zapojí, aspoň si vaší práce i vás bude víc vážit. Už se mi vybavují ty nešťastné dopisy s časopisů - dala jsem rodině všechno, léta jsem dřela, nikdo si mě nevážil a teď nemám nic..
 Vercza 


Re: Přežít 

(22.12.2008 23:04:18)
Naprostý souhlas.

Ono je zvláštní jak lidi dokážou různě chápat větu "dala jsem rodině všechno, léta jsem dřela, nikdo si mě nevážil a teď nemám nic..."

Já se fakt nestačím divit, jak po jakýkoliv poznámce od těch "úžasných" manželů ve stylu "tady je bordel", "zakopávám o hračky", "v lednici je zkažený jídlo" nebo "nemám čistý ponožky" v těch uhoněných ženách vzedme vlna studu a provinilosti, přičemž začnou pobíhat a napravovat škody ještě rychleji a víc a dál než předtím, namísto aby bez hnutí brvou řekly "tak tady ukliď", "proč ty hračky teda neuklidíš?", "proč to zkažený jídlo nevyhodíš?", "proč je tedy nevypereš?"... ~d~ Vždyť je to hrozně jednoduché. Jenže když si samy sebe, svého volna, práva na relaxaci nedokážete vážit, pak nemůžete pochopit, že i on je jen člověk a že jeho námaha není nadřazena té vaší. Pokud máte pocit, že musíte být dokonalé a vše zvládat proto, abyste si samy sebe mohly vážit (potažmo, abyste si dopřály pocit, že si vás váš muž má za co vážit), pak si nestěžujte, že na vlastně kašle. Proč by se snažil, když vše zvládnete samy, příp. nejlíp? ~d~~q~~a~
 Astrit 


Re: Přežít 

(16.12.2008 14:24:18)
~R^
 sarmi 


vzdusne zamky 

(16.12.2008 10:38:21)
nerikam, ze jsem prisla o veskere iluze o manzelstvi (i pres obcasnou vymenu nazoru a neshody, nam to klape dobre, i se dvema detmi), ale autorku bych chtela ubezpecit, ze to, co proziva se deje v minimalne polovine manzelstvi (ne-li vic). je to logicke, kdyz prijdou deti, manzel spadne z lopaty a zrejme proto, ze o tom nemluvite, chova se, jak se chova. vetsina muzu (ale i zen, samozrejme) dle me netusi, co obnasi mit dite. ta nadherna osobni svoboda je fuc, vsechno se podrzizuje diteti. navic v tak kratkem intervaluu si poridit druhe mi prijde hodne, hodne brzy!! a je opravdu rozdil mezi jednim a dvema detmi.
autorko, sundej ruzove bryle (coz uz se asi stalo), to, co se vam deje je normalni! zpocatku je to vzdycky tezke, ale kdyz o tom budete s manzelem mluvit, urcite se ledy prolomi.. hodne stesti!
 Belacitka 


Re: vzdusne zamky 

(16.12.2008 11:47:55)
Hm tak já nevím já mám hospodu takže denodenně od půl třetí otvírám,doma dvě děti 6 a 4 manžel podniká jezdí domů kolem pátý/děti jsou přes dvě hodiny doma sami což mě mrzí ale jinak to nejde)Chodím domů okolo 23-34 hod když se zadaří tak dřív.Takže manža ukládá děti,já dopoledne vařím uklízím.A prostě to nějak jít musí,jo občas padám na hubu.Ale doufám bude líp.Nestěžuji si ,chtěly jsme to a jednou až bude prašulí dost tak si do hospůdky vezmu někoho na výpomoc a budem si užívat s prckama,jen si tak občas říkám aby nebylo pozdě ale snad se to zvládne
 Dobra1 


Re: vzdusne zamky 

(17.12.2008 20:01:56)
Tak takhle bych zit nechtela~f~. Deti ti to jednou vrati, az si s nima budes chtit promluvit, uz nebudou mit cas ony. Myslim, ze te ceka tvrda puberta u deti a pak odcizeni, pokud budou prachy, pak si pro ne mozna budou chodit. Ale nebudou chapat, proc a jak davat lasku, kdyz ji od udrene matky a otce nedostaly(tim nechci rict, ze je nemas rada, ale myslim, ze ji proste nedokazou moc citit, kdyz jste vecne pryc a dokonce oni jsou v tomhle veku tak dlouho sami).Jednou budou mit problemy najit si partnera, protoze nebudou chapat, ze by jemu a rodine mely venovat cas~n~
 sarmi 


posledni veta  

(16.12.2008 10:48:59)
ono je to presne tak, jak to pises v posledni vete..."a prestane mit pocit.." - on ma prave jen svuj pocit, protoze zrejme od tebe nema zpetnou vazbu, uved ho do obrazu.
pripadne navrhuji dat mu tenhle clanek precist...
 Androxis, 2 děti 
  • 

Udřené matky.... 

(16.12.2008 10:52:19)
Kristepane, proč si tady stěžujete? Vy jste snad chtěly děti takhle rychle po sobě ne? Měly jste si je udělat v delším intervalu a ne otěhotnět, když máte doma batole. S tím jste měly počítat. Navíc když ti dítě dělá doma bordel, tak už batole pochopí, co může a co nesmí, akorát to holt chce občas použít slůvko NE. A hlavně si postěžujte na manžela, choděj snad do práce ne? A přijdou domů a hned mají na krku děti, který jim tam hodíte, abyste mohli psát na internet ty svoje nářky? Všichni máme doma elektřinu, pračku, sporák a když máte mozek v hlavě, tak to snad není takový problém zajistit chod domácnosti ne?
 Renča 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 11:01:01)
Panebože, tohle mohl napsat snad jen chlap, normální žena-matka by tohle nikdy nenapsala. Jak jsem už řekla - nechat chlapa s dětma doma clý den + úklid a vaření a tyhlety hemzy by je přešly.
 myš 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 11:03:39)
Souhlasím, to je nějaký přihlouplý provokatér.
 Androxis 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 11:08:51)
Ale jděte, nejsem žádnej chlapskej provokatér, ale normální ženská. Apropó když máte tolik práce, že nestíháte, proč se vykecáváte tady? Kde máte děti? To je pak těžký, když celej den kecáte na inetu a potom hodinu předtím, než se manžel vrátí z práce hodnem začnete vařit a prát a uklízet, aby viděl, jak jste "udřené". To pak nestíháte, pravda.
 Ocicko 


Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 11:24:28)
jo a jeste androxid treba ja chodim do prace-dopoledne - taky nosim prachy, staram se o domacnost, o deti tak to muj manza taky kdyz prijde domu musi odpocivat????? nebo my mohl pomoct???????
 Androxis 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 11:25:28)
Tak jste žádný děti mít neměly, když si teď stěžujete. Měly jste si koupit kočku.
 Ocicko 


Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 11:26:50)
vis my je chteli oba a ne jen ja - takze furt nevidim duvod kdyz prijde domu aby sedel na zadecku
 Aldonza 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 11:41:48)
To spíš píše nějaký dítě ze základky, nebo totální blb. Normálně hrubky nekomentuju, ale tohle je fakt moc :-)))), je jasný, že o překlep se nejedná.
 Ocicko 


Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 11:47:26)
chjoooo fakt uboha ~t~~t~ me prijde ze nemas co rict tak hledas - a hledas a hledas!!!!! ~t~~t~
 Eva 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 11:59:38)
No třeba je to její názor, tak to tolerujte. :-) Může to tak opravdu vidět, proč ne. Taky znám plno matek stěžovatelek, co si stěžují zbytečně. No mateřská působí na každého jinak. Teď tím ale nemusím myslet zrovna autorku příběhu.
 Líza 


Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 12:04:32)
Do doby, než s tím názorem napadá ostatní lidi, je to v pořádku. Nicméně ona je skutečně napadá, proč by jí to měl někdo tolerovat?
 Eva 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 12:12:02)
Hm to je pravda, i když myslím, že ze začátku nemyslela nikoho konkrétně. Prostě je to její názor. Nezastávám se ji v žádném případě, jen mě štve, že je to tady na diskuzích tak, že jakmile se objeví názor, který není většinový, tak se spustí lavina toho, že je špatný. I když něco na něm může být když se tak zamyslím. A teď to myslím konkrétně sama na sebe když si sáhnu do svědomí.
 myš 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 12:19:07)
Mně vůbec nevadí jiný názor vyjádřený slušným způsobem bez zbytečného napadání druhých a provokací. Ale to tahle paní nebo pán nebo co to je, evidentně neměl/a v úmyslu. Takže se jí jen vrací, co zasela.
 Evca 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(21.12.2008 9:32:56)
Androxis nebo jak.. ty jsi vážně pí*a.. Promiň ale jinak se to říct nedá....:-!
 Myss 


Re: Udřené matky.... 

(22.12.2008 23:17:32)
Ty nejsi zenska,vim to a nelzi tady!!!!
 daniela 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(14.5.2009 13:20:41)
A Jak pak to viš,že sedí celý den u netu Ty jsi sněma v domacnosti? Tak si Ty svoje nazory nech ano pro přište nikdo nevi co je mezi manželskýmí páry v jednotlivych domacnostech To ví jen Oni sami.
 Astrit 


Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 14:27:39)
Tohle napsal chlap! Už jen to, že autor je Androxis, androidní je mužský, ne? Jinak dobrý blábol~Rv
 Katka 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(20.12.2008 13:09:38)
Já jsem ženská. Mám děti od sebe o 13 měsíců, takže vím, o čem to je. Neříkám, že jsem měla vždycky, uklizeno, vypráno a vyžehleno (jen nutné věci), ale nikdy se mi nestalo, aby mi starší dcerka rozpatlala jogurt po koberci. Chceš jogurt? Sedni si do židličky a dám ti ho. A věděla přesně - už i v mladším věku než ve 13 měsících -co smí a co ne... A to jsem byla taky unavená.Mladší chlapeček se budil mnohem častěji než dcerka, když byla miminko. Při prořezávání zoubků byl taky méně trpělivý a více ukňouraný než dcerka a hlavně - přes noc mi vypil 2 litry čaje a potřeboval mě, abych mu u toho asistovala. Takže o nějakém kvalitním spánku nemohla být ani řeč.. Oba se mi narodili v zimě 10/04 a 12/05 a starší dcerka ještě neuměla ani chodit, když se syn narodil. Oba jsem je vozila na kočárku s oběma jsem byla schopná dojít prakticky kamkoliv. Nikdy mi nepřišlo, že bych to nějak zásadně nezvládala. Je ale pravda, že mám skvělého muže, který s náma o víkendech jezdí na hory, a stará se o děti skvěle. Taky je pravda, že jsem se nikdy nebála nechat ho s našimi dětmi doma, když já jsem šla na relax - třeba jen tak brouzdat po obchodě. S dcerkou jezdíme do lázní, takže se manžel stará o mladšího syna a nebo - když měl syn v půl roce obrnu lícního nervu, tak se 14 dnů v kuse staral o naši dcerku. Ví o čem to je, pečovat celý den i noc o děti, proto asi chápe, že nemůže být vždycky všecho tip ťop, zvlášť, pokud jseu děti nemocné.
 Ocicko 


Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 11:17:36)
~t~~t~ jeeee na tu jsme cekali ~t~~t~
 Ocicko 


Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 11:19:23)
androxid - nebo jak se jmenujes... tebe bych chtela poznat fakt ~t~~t~ a hlavne videt tveho muze dom - nejsi ty "podpantoflice" ~t~ ze tady kricis... vetsinou ty co doma nemuzou nic maj hemzy ~t~~t~
 Veronika a děti 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 11:58:02)
hmmmm, a ty se o ty svoje dvě děti staráš kdy? když máš čas se vykecávat na internetu?
já mám taky dvě a tak moc dobře vím, že to potřebujeme ten pokec jako relax, že občas děti prostě odpadnou nebo se zabaví a po třeba 7 letech už potřebuju i já číst něco jinýho, než skákal pes přes oves.

a taky moc dobře vím, jak reaguje batole, když má pocit, že je odstrčený, tomu fakt nic nevysvětlíš
a taky moc dobře vím, že některýmu batoleti všechno vysvětlíš a ono to pochopí a jný ne
taky vím, že toto ale v půl roce mimina nepoznáš a když chceš mít děti brzo po sobě, je to risk
a taky vím, že děti si pořizují dva rodiče a ne jenom maminka
taky vím, že když v noci maminka nespí, nemůže mít sílu na to, aby ještě měla uklizeno, navařeno.....
taky vím, že nepozná žádná maminka ještě před otěhotněním, jestli jí bude blbě nebo ne, a to ani když už má jedno těhotenství za sebou


a taky vím, že pomůže si třeba napsáním článku setřídit myšlenky, ono se to pak líp říká nahlad, navíc s pocitem, že člověk není tak nemožný, ale že je chyba i v partnerovi a to tady nepochybně je

takže nekritizuj tímto ubohým způsobem

já sama dělám korektury textů, ale tady to ani po sobě bńečtu a myslím si, že reagovat na hrubky je ubohost, to není podstatný na diskusi, tady jde přece o něco úplně jinýho

málokdy se ozývám k podobným "rádcům a všeználkům", ale dnes mě to nějak nadzvedlo ze židle
(a taky mám čas, moje dítě si hraje samo, od rána konečně, takže tu relaxuju~;))
 lklasinka 


Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 15:49:00)
~R^~R^~R^~R^
 Ulrika, 1 dite 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 16:33:05)
Nesouhlasim s Androxis, ale jednu vec nechapu (a v tom ji davam za pravdu)... Proc chteji mit nektere zeny 2 deti hned po sobe a pak se tady stezuji? Ja mam dite (batole) jenom jedno a i to mi dava poradne zabrat. Druhe dite urcite neplanuji v nejblizsi dobe, protoze si umim predstavit jaky to je zaprah mit 2 deti. Manzel by druhe dite sice chtel, ale ja se o deti budu starat a vim, ze on by mi moc nepomahal a sama bych 2 deti nezvladla. Nebo by jsem je zvladla, ale byla by ze mne totalne vystresovana a hystericka matka. A to si ty deti nezaslouzi... Proste ty akce typu ... hrrr, rychle si poridime druhe dite... mi prijdou hodne zbrkle a nezodpovedne. Vzdyt prece kazdy soudny clovek umi posoudit svoje moznosti...na co ma a na co uz ne. Ne se pak chodit stezovat a narikat na net. A kdyz uz, tak aspon nedelat super servis pro manzela. Vzdyt jsou to i jeho deti, tak at se stara.
 MSteflova 


Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 16:42:02)
Ulriko, ale autorka to v článku vysvětlila - zatímco ty máš co dělat s jedním, ona psala, že jejich prcek byl bezproblémový a tak si naplánovali druhé děcko(aniž by tušili, jaký to bude zápřah). Špatně odhadnout situaci může každý,dokonce bych řekla, že většina žen je překvapená, jak náročná je mateřská... Já mám děti od sebe 2 roky, věděla jsem, že to bude někdy hrůůůza, ale nechtěla jsem to odkládat. Bála jsem se, že bych si to rozmyslela a že by na druhé třeba nedošlo. A i když jsem věděla, do čeho jdu, přesto si někdy postěžuji. No a co? Lidé si taky stěžují na práci, na kolegy, na zaměstnavatele - a i oni často vědí předem, do čeho se hrnou.
 M+T  
  • 

Re: Udřené matky.... 

(18.12.2008 11:23:36)
Tak souhlasím fakt jenom s tím že mít děcka po sobě je totální kravina. Mám 11m a mám dost. A s manželem víme, že druhý teda nebude, stačí jedno, i to nám totálně někdy leze krkem je moc aktivní.
Zajímavé taky je, že spousta chlapů vyžaduje uklid, je to rozmazlenost, poslala bych je někam, u nás se uklizí 1x týdně
 Ka¨tka 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(20.12.2008 13:25:05)
Pro mě to kravina není a nikdy nebyla. Nikdy bych neměnila a jsem ráda, že nám to tak vyšlo ( 2 děti o 13 měsíců od sebe). Myslím, že je to tím, že jsou to prostě hodné děti. Taky občas po nich zařvu, dám jim přes zadek, ale to je snad normální v každé rodině. Jedna moje známá si stěžuje, že má živé děti, že se z nich zblází. Nechci moralizovat, ale je to taky tím, co jim rodiče dovolí... Asi mám fakt štěstí na hodné děti. Ale jestli je kravina pořídit si děti blízko po sobě nebo někomu se to může zdát kravina mít děti od sebe třeba s šestiletým rozdílem - to je asi věc rodičů. Mám sestru - jsem od sebe o 12 měsíců a 19 dnů a skvěle si rozumíme. Od děctví a zatím to trvá dodnes... Možná proto jsem chtěla děti takhe brzo po sobě. Zatím si rozumí, ale vím, že to tak v budoucnu nemusí být. Jen doufám, že bude :-)
 Eva, dvojčata 
  • 

Sama s dvojčaty 

(20.12.2008 18:49:48)
Mít dvě děti krátce po sobě kravina určitě není, dítě nevyrůstá jako jedináček, navíc pokud jsou na děti dva rodiče, dá se to přeci zvládnout bez velké újmy na zdraví u všech zúčastněných. Záleží samozřejmě na temperamentu dětí, ale člověk vydrží hodně (zvlášť ženy). Já jsem sama na dvojčata (úplně sama), jsou jim teď tři roky a ačkoli to bylo někdy opravdové peklo (troufám si tvrdit, že práce horníka v dole se tomu svou náročností téměř vyrovná), zvládla jsem to. Mnohokrát jsem skoro brečela vysílením, třeba když jsem po náročném dni musela o půlnoci obě děti sbalit a dopravit je na pohotovost, protože jedno dítko mělo horečku a zvracelo.., a myslím, že tohle je na celé mateřské to nejhorší - to vědomí, že je na to člověk sám a musí fungovat za všech okolností. Měla jsem docela štěstí, za celou dobu jsem měla jen jednu krizi, kdy jsem od dětí chytla žaludeční virózu a po problité noci jsem další den musela vylézt z postele a totálně klepající se postarat se o děti.

Ale to je život, prostě mi to tak (trochu omylem) vyšlo a teď jsem šťastná, že holky mám, že jsou dvě a mají sourozence na vymýšlení blbostí a vím, že v budoucnu si mohou být velkou oporou, což je asi nejdůležitější. Držím všem palečky!
 jana 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(20.12.2008 19:25:13)
Jenže spousta žen zvládá zcela v pohodě děti od sebe v rozmězí ca 1-1,5 roku a hned chtějí další (třetí) a mají jich pak třeba 5 i 8 i víc po ca 1,5 roce a maminy to zvládají docela dobře, i když tátové ne vždy fungují až tak.
On taky každý chlap má jiné dispozice - někdo není s to doma moc pomoct, ale nakupovat se naučí každý - aspoň podle seznamu, i když udělá někdy chybu, chce to přejít, a když je třeba disponován spíš na to, aby něco konal - na baráku nebo je třeba hravej, tak mu dát děti k tomu - klidně s sebou do dílny nebo na fotbal nebo přežít, že s kočárem jezdí na bruslích. Oni k tomu často přistupují jinak.
Nechci se nikoho zastávat, jen by bylo fér napsat, že někdy se o malé stará daleko líp i táta, co chodí do práce, večer přijde, vykoupe, pochová, nakrmí, atp. zatímco matka se štítí vlastní dítě přebalit!!! a při koupání ho dvakrát málem utopila. Tak táta je pak už snad i radši, když ho ona nekoupe, protože si uvědomuje, že lepší dítě špinavý než utopený.
Tím se nezastávám otců - ale je to často i o tom nedělat v domácnosti vše už před tím, než žena poprvé otěhotní, oni si pak pánové velice těžko zvykají.
A s každou změnou mu taky něco přihodit. Nemusí to být moc, dle situace a potřeb, ale něco ano. Taky toho má matka víc, tak táta ať to taky trochu pocítí.
 Vercza 


Re: Udřené matky.... 

(22.12.2008 23:12:39)
~R^
 zf68 


Re: Udřené matky.... 

(18.12.2008 11:24:37)
Krásné téma a velmi složité a individuální.Pokud je žena z domova naučená něco obětovat tak není problém.Asi možná patřím k těm co kritizuji,ale dnes mi připadají žany líný a pohodlný.Jsem ženatý a máme dvojčata (5 let).Taky jsem měl doma keci že není umytý nádobí atd.Vím že to není jednoduché být doma z dětmi start se o ně vařit atd.,ale u nás po návratu ženy z porodnice nemusela v noci vztávat jako první na krmení vše jsem ji připravil a mnohdy i nakrmil sám aby se prospala(má tu vlastnost že jí ani dětský pláč v noci neprobudil a já byl vzhůru kdy koli se pohli)Pracoval jsem od 7.00 do 17.00 hodin od pondělí do pátku.Po návratu z práce mi je většinou hodila na krk se slovy celý den se v práci fláákáš tak se starej ani jsem se nastačil převléknout.Asi tu zbytečně kecám ale vše se dá zvládnout mockrát jsem ženě říkal vstaň dřív než 09.00h a udělej si spoustu práce než se dětí probudí.k níčemu to nevedlo jen k háádkám.JEN CHTíííT.
P.S. dnes je naše manželství na rozvod.
 žena na RD 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(18.12.2008 12:05:26)
Pokud ti vadí špinavý nádobí tak ho umyj. Kdyby měl takový řeči můj manžel, sama bych zařídila rozvod.
 Hana (2děti) 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(18.12.2008 12:11:55)
Ano, jen chtít. Taky uvažuji o rozvodu. Máme dvě děti - 8 a 4 roky. Za ty roky manžel v noci vstal 2x, když jsem byla opravdu moc nemocná. Když mu nedám snídani, tak si ji prostě koupí, sám si chleba nenamaže. Pracuje celkem dlouho cca od 8 do 19-20 hodin. Doma neremcá, ale taky nepomůže. Sám si večeři neohřeje, čaj neuvaří. Když mu večeřineohřeju a nedonesu, sní cokoliv z ledničky, bez ohledu na to, jestli to náhdou není poslední jogurt pro syna, nebo nachystaná svačina pro dceru.
Víkend - v létě každý druhý víkend jedeme otročit k jeho rodičům na chalupu, kde mne deptá tím, že děti mají zmizet a neobtěžovat při práci a docela hnusně mi vyčítá, když jim třeba jdu přečíst pohádku před spaním. Když vařím, tak jsme špatná, když uklízím, tak jsem špatná, tam se uznává jenom práce na poli. Takže si vozím pro sebe a děti spacáky, protože lehnout si do jejich postele se štítím (převlíká se jednou za rok!!), při jídle přivírám oči, abych neviděla zaschlou mastnotu. Na chlupě se přece nikdo nezdržuje hloupostma, jako je pořádné mytí nádobí.
Když jsme doma, tak manžel do oběda spí,nebo si čte v posteli. Oběd u stolu s námi je nemyslitelná věc, vezme si tác do postele. Pak následuje sledování televize až do večera. Nebo procházka, na kterou se přidává jenom díky tomu, že nechce být doma sám.
Podílet se na provozu domácnosti? Proč, jemu nevadí bordel, jemu nevadí studené jídlo, jemu nevadí, že nám teče záchod... On přece v týdnu vydělává a vydělává víc než já! tkaže domácnost si mám laskavě obstarat sama.
Nejsem doma na mateřské, s oběma dětma jsem šla do práce v jejich roce (na částečný úvazek) a od tří let potom na plný. takže táhnu práci, domácnost, děti a koukám na někoho, kdo byl fajn kamarád, dokud jsme byli sami, ale jako partner a rodič naprosto slehává.
Mmch., když jsem omdlela v šsetinedělí při koupání syna, tak ho vyndal z vaničky na osušku, probral mne a kdž viděl, že se zvedám, tak se šel dokoukat na hokej. Chtěl by třetí dítě, ale to jsme odmítla, nejsem sebevrah.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Udřené matky.... 

(18.12.2008 12:31:59)
Hano,
poprvé jsem o rozvodu začala přemýšlet ve chvíli, kdy jsem v 11 večer jela s ani ne tříletým synem na pohotovost, protože měl vysoké horečky, a jeho otec si hodil nohy na stůl a pustil si zprávy.
Tím smutnější je, že dnes má přítelkyni se dvěma dětmi a dělá dobrovolně to, co mu u vlastního syna bylo zatěžko - vodí do školky, k doktorovi...
A víš, čím to je? Není to tím, že by byl bezcitný nebo až tak nevšímavý. Bylo to tím, že velice dobře věděl, že to zvládnu bez něj, tak co by se snažil. Zatímco ženy, které působí tak, že pomoc potřebují, že se bez ní neobejdou, mají v tomto ohledu "úspěch", protože prakticky každý chlap si rád hraje na rytíře a zachránce.
Už předešlá milenka mého stále ještě manžela (doufám, že už ne dlouho) byla stejný typ - neustále potřebovala oporu, pomoc, radu, rameno na vyplakání. Tudíž přesný opak mne. ~;)
 Kačenka, martin 6 měsíců 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(18.12.2008 21:55:34)
Při čtení tohoto příspěvku mi šel úplně mráz po zádech. Nechápu, co si všechno ženská nechá libit! S takovým chlapem bych to skoncovala jedna dvě. A mít s ním dvě děti? Nechápu. Vím, že opravdu není lehké odejít od manžela, rozbít rodinu a začínat znovu a sama, ale proboha snad je to lepší než takový život neživot???
 Verča (2 děti) 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(19.12.2008 7:22:05)
Kačko, já to mám dost podobné jak Hana a nemyslím si, že to je život-neživot. Jsem víceméně na všechno sama, ale dá se to zvládnout. Manžel má ale omluvu, on totiž bývá doma jenom o víkendu. A když mu pak řeknu, že něco potřebuju, tak to v 80% případů hned udělá. On spoustu věcí "nevidí" a hromada věcí mu nevadí. Odvyknul si na život doma, je celý týden po hotelech.
No a založením je nemluva, takže komunikace není jednoduchá. Ale s tím jsem si ho brala, to mu můžu těžko vyčítat. Občas taky pěkně teču, mohl by o víkendu víc přiložit výchovnou ruku a nebo se zeptat, jestli něco nepotřebuju udělat. Ale když jsem onemocněla, tak jel celou noc, aby byl u mne a místo toho aby šel spát, tak se staral jak nejlíp mohl. O děti se v případě potřeby postará, sice svérázně, ale postará. A poctivě si musím přiznat, že nikdy nekomentuje rozházené hračky, studenou večeři nebo špinavé nádobí. I když to neumyté nádobí nesnáší, takže koupil myčku a bylo hotovo.
Hana má tu smůlu, že má manžela doma a tudíž ji denně naštvává. Já se po těch letech obávám, že kdyby byl můj muž doma, bylo by to podobné. Teda víkendy by asi byly jiné, nicméně sobotní vyspávání je i u nás běžné (pokud nejedeme na výlet, nebo není nějaký jiný důvod jít z domu). Ale na oběd je už tatínek hezky u stolu.
No a rozvádět se nechci. Prostě jsem si vzala chlapa s určitými vlastnostmi, v případě nouze dokáže zafungovat, děti ho milují a on je taky. Mám práci, která mi umožňuje přizpůsobit se dětem, částečně pracovat doma a tak celkem v klidu stíhám.
Je to všechno o dohodě a o tom, co vlastně člověk chce. Pokud Hana jasně řekla, co potřebuje a její muž na to dlouhodoě kašle, tak je to špatné. Na druhou stranu je otázka, jak to vidí on a co by nám k tomu řekl. Třeba ještě dodělává práci po nocích, třeba Hana neumí říct, co potřebuje, třeba na všechno odpoví "já to nějak zvládnu". Pak se chlap přestane snažit pomáhat.
 bravad 


Re: Udřené matky.... 

(18.12.2008 13:30:34)
Nedivím se, že je vaše manželství na rozvod. Taky bych možná od tebe prchla. Je hezké, že jsi v noci k dětem vstával, ale nenapadlo tě, že to samo o sobě nestačí? Že je třeba tvoje žena mnohem víc vyčerpaná, než si myslíš? Že neumyté nádobí atd. jak říkáš je tedy naprosto podružné? A že to koneckonců můžeš umýt sám? Že má třeba tvoje žena velký problém s naprostou ztrátou svobody a svého života, což vlastně znamená, že se bez dětí nikam nehne, má je pořád nakrku, nemůže se v klidu najíst a nemůže si v klidu dojít na záchod? A pak ještě příjdeš domů ty a máš kecy... Asi jste spolu o tom měli víc mluvit...
 eviku 


Re: Udřené matky.... 

(18.12.2008 17:16:44)
Tady bych si dovolil nesouhlasit. Není přece možné hned po návratu manžela z práce hodit mu děti na krk se slovy "tak se starej". Ne každý se v práci fláká, ani pracovní doba +- 8 hodin už neexistuje (chtěl-li jsem zajistit rodinu). Každý je po celodenní práci utahaný, i když se typ práce liší (doma starost o děti a domácnost, v práci problémy pracovní). Nikdo nemůže doma hned čekat usměvavou radostí zářící manželku, ale dostat ledovou sprchu hned mezi dveřmi znamená, že ani návrat domů nebude radostný - tak (hodně drsně řečeno) proč se tam hned hrnout? Myslím, že několik minut příjemného rozhovoru s partnerem nastartuje večer lépe.
 eviku 


Re: Udřené matky.... 

(19.12.2008 16:16:24)
Vidíš! Skvělý nápad, můžeš s manželem skočit na jedno, alespoň příležitost být chvilku spolu. Pokud však musí tvrdnout v práci déle - chodí tedy později - bylo by fajn dát si spolu jedno večer. Skvělá příležitost si promluvit!

Nebo jestli raději dáváš přednost tomu, že ho hned mezi dveřmi zpražíš, aby se s tebou podělil o tvoji naštvanost, aby jste byli naštvaní celý večer oba, tak to je taky řešení. Jak už se psalo v jiném příspevku - pakárnu si dělá každý sám.
 zf68 


Re: Udřené matky.... 

(19.12.2008 9:40:24)
Tak za prvé své ženě jsem se za své řeči omluvil (uklízet umím a taky to dělám,večerě se doma nedočkám musím si taky udělat sám),ale ono jde úplně o něco jiného nebýt pohodlná a opravdu něco obětovat umět si to trochu zorganizovat dát tomu řáád.Nikdy to nebylo jednoduchý vychovávat,bohužel jsem si já přinesl z domova příklad že to jde.Pocházim ze čtyř dětí a jsme po sobě 1,9 a 5 let to poslední jsou dvojčata. naši jsou spolu už 42 let a já jsem po 8 mi letech na rozvod.Asi mi někteří odpovíte tak jako má žena to bylo za komoušů a dnes je jiná doba dnas nejsme žádný služky.Dál nemá cenu diskutovat je to vše individuální.Autorce článku bych radil pořádně to s manželem probrat a do třetího děcka nechodit.

P.S.Toto si ještě neodpustím,vždy se směji ženám s jedním dítětem když si začnou stěžovat jak jsou unavený,utahaný a že nestíhají.~t~
 Angellicca 


Re: Udřené matky.... 

(19.12.2008 13:18:59)
Ono ale nezáleží jen na počtu dětí, ale taky na jejich povaze a na povaze matky. Jsou děti, které už od narození vyžadují neustálou pozornost (tzn. řev jak blázen, pokud maminka jen opustí místnost) a pokud žena nemá to "srdce" nechat je vyřvat, jak to s oblibou dělaly naše matky "za komančů", tak se jí pak nemůžeš divit, že si nestíhá domáctnost "zorganizovat".Ona totiž potom nestihne zorganizovat ani sama sebe- zajít si na záchod, najíst se, vykonat nějakou tu zákl. hygienu atd. Jasně že tu popisuju období, když je dítě ůplně malé... jenže ono se to obvykle protáhne na pár měsíců, a i když se to pak nenápadně posune k lepšímu, je už matka tak psychicky vyždímaná a fyzicky zdeptaná, že na sebe deprese a histeráky stejně nenechají čekat. A do toho ještě ty "kojící" hormony.. Nezlob se, ale to opravdu žádný chlap nepochopí.. Jakákoliv práce je proti takové mateřské "dovolené" spíš zábava, jedině snad práce u pásu se s tím dá srovnat, tam je prý taky problém si odskočit na wc~g~.
 ViktorieC 


Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 12:30:44)
Naprosty souhlas!!! Mam pulrocni mimino a domacnost funguje prakticky beze me. Zaplatila jsem si slecnu na uklid, jednou za tyden prijde, poklidi a ja mam klid. Vanocni cukrovi jsem si objednala v cukrarne a manzel vi, ze pokud dopredu nepozada o to, abych uvarila, jidlo nebude. Domu se muz vraci vecer, ale o vikendu ma dite na starosti on. Pravidelne jezdim na vylety sama nebo jdu s kamaradkou do kina a mrne hlida muz. Vi velmi dobre, ze to neni sranda, kdyz mrne boli zuby nebo brisko. Vi, jak se chysta kase - instantni a je to :-)

Kdyz si chlapa rozmazlis, mas to. Peklo si dela kazdy sam.
 Edvi+1+1 


Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 12:36:17)
No jo no, akorát, že zaplatit si někoho na úklid si většina mamin na MD nemůže dovolit. :-(
 ViktorieC 


Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 12:38:40)
Pomerne bezne nabizi uklizeni jine matky na materske dovolene za zlomek ceny, kterou maji uklizeci agentury. Bydlim na malem meste a pomerne casto tu vidim inzeraty nabizejici uklizeni, zehleni, hlidani deti...
 kreditka 


Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 12:51:07)
No inzerát tohoto typu jsem ještě neviděla asi to je tím, že bydlím na vsi. Nežijem si nijak špatně, ale paní na úklid si teda dovolit nemůžu...
 Veronika a děti 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 18:00:04)
tak já jsem si podobný inzerát dala, taky bydlím na malém městě, ráda bych pohlídala děti, protože momentálně nemám práci, a naše děti už nejsou dopoledne doma, ale tady nějak není zájem :-(
a naše malé město je tak malé, že kdyby si někdo dal inzerát, že někoho takového hledá, hned by byl považovaný za snoba a boháče a závist je zlá, takže si to radši maminky rozmyslí a pomáhají si jen tak, kamarádky mezi sebou, pohlídají při nejnutnějších příležitostech
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 22:11:43)
no vidíš a já bych zrovna takovou šikulku brala.
Syn má dva a třičtvrtě a mimi má měsíc. Prakticky celý den nedělám nic jiného, než že kojím a krmím jednoho nebo druhého - sem tam mám čas nakrmit i sebe...
A v mezičase stihnu tak akorát dát prádlo do pračky, nebo ho přehodit do sušičky (vysněný dárek, neboli moje nejnovější nejlepší kamarádka).
Věci jako větší úklid, mytí oken či cokoli časově náročnějšího (rozuměj víc než 10 minut), prostě nestíhám. Manžel sice pomáhá, ale momentálně má v práci dusno a má před zkouškami, bude mít státnice.
Taky nemáme nazbyt, ale pokud by dotyčná mamina nechtěla zrovna 150 za hodinu....
 Ocicko 


Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 16:25:35)
presne tak nemam na to abych si platila pani co 1 tydne me prijde uklidit!!!!!
 myš 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 12:54:37)
Neříkej hop, dokud nepřeskočíš ~:-D Taky to nemám až tak náročné s jedním dítkem, ale že by domácnost fungovala beze mě, tak to se říct nedá. A fakt si dokážu představit, že u jiných je to dost jinak, nedá se opravdu soudit z jediné osobní zkušenosti. Takhle to zobecňovat prostě nejde.

Ono je opravdu rozdíl mít jedno děti nebo dvě, v jakém věkovém rozpětí, jestli hodné, nebo náročné, jestli bydlíš v panelákovém bytě, nebo máš velký dům a zahradu, jestli manžel chodí domů pozdě večer a ještě pracuje i o víkendu, jestli je naučený pomáhat, jestli máš hlídání, jestli máš vůbec nějaké peníze navíc na zaplacení paní na úklid (někteří opravdu žijí od výplaty k výplatě) atd.
Těch proměnných je tolik, ale pravda je, že si to některé ženské dělají tak trochu samy, protože manžely do práce nezapojí a ti si na to lehce zvyknou...




 ViktorieC 


Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 13:08:54)
Tchyne mi dala pri svatbe jednu skvelou radu. Ja jsem se s nim nazlobila dost, ted uz je tvuj. Tak se tim ridim. Zadne obskakovani se nekona a mam klid.
 adelaide k. 


Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 13:10:31)
Victorie ale autorka má k podobnému (menšímu) mimi ještě ani ne dvouleté batole. Pokud máš zájem o jízdu, je nejvyšší čas počít :-)
 adelaide k. 


Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 13:11:56)
Ale jinak souhlasím s tím co píšeš. Jenže je to o lidech... a o dohodě :-(
 ViktorieC 


Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 13:17:23)
Jenze autorka se tak rozhodla dobrovolne, takze je to jeji zodpovednost.
 Adriana 
  • 

dvě děti 15 měsíců od sebe 

(18.12.2008 5:59:54)
Ahoj, taky mám dvě děti 15 měsíců od sebe a myslím, že je všechno o organizaci práce. Když byli mladší dceři 3 měsíce, začala jsem chodit 2 x týdně cvičit (abych vypadla) a obě děti (syn měl rok a půl) prostě hlídal tatínek a já jsem aspoň na chvíli vypadla. Pořidila jsem si taky pani na úklid - 1x týdne uklidí celý dům, vyžehlí, vymění ručníky, povlečení - na nic nesahám!!! Pořidila jsem si sušičku, takže prádlo pro celou rodinu mi týdně zabere tak 15 min. Kojím obě děti! přesto od roka dcery jednou za dva měsíce vypadnu na celý víkend - jen ráno a večer nakojím a o všechno se stará manžel! Manžel taky jednou týdně nakoupí na celý týden a občas uvaří - je obchodní ředitel a moc času taky nemá, ale já s ním o tom prostě nediskutuji - dvě děti brzo po sobě jsme chtěli oba!!!Chodím k vizážistovi, na kosmetiku, na masáže, kupuji si kvalitní hadry už jsem hodně zhubla a energie mám na rozdávání! a děti mám momentálně 2a3/4 a 1
a1/2 a žádné příbuzné tady nemám, hlídá pouze manžel. Když si neudělá čas kvůli práci, tak mi musí dát náhradní termín, kdy můžu vyrazit, jinak mu udělám scénu. Takže zorganizovat, zapojit maximálně manžela a hlavně dbát o sobe!! Když vydím neupravené maminy s jedním dítětem, tak fakt kroutím hlavou.
 Simča 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 15:03:35)
Jedine s cim souhlasim je to, ze mit deti takhle rychle po sobe je fakt zahul a treba s tim pocitat.To ja bych takhle nemohla,mela jsem rozdil 4 roky a i to se mi zdalo malo a pak jsem u tretiho mela rozdil 8 a 12 let a dodnes mam obcas pocit, ze zkolabuju.Mit rozdil do dvou let, tak to ty mamy a vlastne i deti fakt lituju.
 muflon 


Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 15:34:00)
Tak tohle je moc i na mě...co to sem píše za neinteligentní osobu.Hold asi budeš matka, která, vše zvládá na sto procent, nikdy si nikde nepostěžuje, protože zřejmě nebude mít ani komu, že!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
 lenka 
  • 

Re: Udřené matky.... 

(16.12.2008 19:11:29)
to napsal chlap,vím to jistě
 Jíťa 
  • 

Vidím to podobně, ale... 

(17.12.2008 14:27:19)
Androxis,

o mnohých přispěvatelkách této diskuze mám podobné mínění jako ty. Ale jsou i jiné, které mají fakt zaděláno na problém - to mluvím z vlastní zkušenosti.

Mělo to podobný scénář jako v článku:
Miminko bylo chtěné, ovšem těhotenství bylo tak problematické, že mě prakticky na celých 9 měsíců uzavřelo doma. Nedokážeš si představit jakým obrovským rozptýlením pro mě byla 14-tidenní hospitalizace ve 4. měsíci. Bohužel ani narození miminka nebylo pro mě vysvobozením. Mimčo se narodilo v létě a šestinedělí, kdy jsem byla skutečně unavená a vyčerpaná skončilo akorát se začátkem podzimu. Přišly plískanice, mimčo závislé na prsu, kojit se venku nedalo... Jsem taky z vesnice, podobně jako autorka, takže procházky měly denně stejnou trasu = 2x obejít s kočárkem celou dědinu, při pomalé chůzi to zabralo asi 1 hodinu, což bylo tak akorát. Teď si zkus představit, že 2x denně obcházíš s kočárem tu samou trasu prostou všech zajímavostí velkoměsta (tedy obchodů s měnícími se výkladními skříněmi, dopravy, lidí...) aniž bys kohokoliv potkala (ono na venkově těch dětí zas tolik není, že) a to po několik zimních měsíců!

Bylo to rok a půl trvající skutečné domácí vězení! To je ubíjející. A s plně kojeným dítětem nemáš někdy ani možnost si na hodinu týdně odskočit zacvičit do místního sokola.

A někteří chlapi jsou holt natvrdlý a těžko to chápou. Ten můj to pochopil, až když jsem se z toho psychicky zhroutila. Od té doby je pro něj zcela automatické přijít a říct mi: "Já si budu hoďku-dvě hrát s malým a ty si zatím dělej co chceš!"
 Marketa, syn 22m 
  • 

Re: Vidím to podobně, ale... 

(18.12.2008 14:39:21)
Jito, Vas pribeh me utvrdil v presvedceni, ze dokud budu mit male deti, ze zadnou cenu nebudeme stavet a stehovat se za mesto. Ja mam svych "tras" nastesti o neco vic a cim je syn vetsi, tim jsme mobilnejsi a ted uz i skoro nezavisli na kocarku. I tak je to pekna pakarna. Jsem taky na nervy a tohle obdobi povazuji za jedno z nejtezsich v zivote, zatim se nemohu odhodlat k tomu, abych mela dalsi dite a tu agonii si zase o nejaky ten cas prodlouzila. Ja mam tu "smulu" ze se nezhroutim a tak je navenek vse v poradku, manzel mi sice fyzicky pomuze ( uklid, hlidani ), ale beda jak se chci sverit se svymi pocity, na ty nejak nemam narok. Kdyz vecer prijde znaven z prace, ocekava z budu "drzet hubu a krok" a vyzaduje divadlo se spokojenou manzelkou a matkou, takze to je tezky, vsude je neco.
Pokud jde o kojeni, syn je stale kojen, da se rict ze tak 3/4 roku proti moji vuli, ale nemam silu odstavit.......
 Jíťa 
  • 

Re: Vidím to podobně, ale... 

(18.12.2008 22:49:24)
Ten můj mi pomáhal se vším, ale vyčítal mi, že když hlídal malýho, tak já si udělala chvilku pro sebe. On chodil s tím, že: "pohlídám malýho, abys ty mohla žehlit..." To já nepotřebuju, domácnost jsem vždycky celkem zvládala. Já potřebovala mít chvilku jen sama pro sebe, tedy bez dítěte za zadkem.

Takže po pár jeho nabídkách s hlídáním dítěte, mi raději nabídl, že vyžehlí... A já zase neměla žádný volno, nemohla si např. něco přečíst, věnovat se svým koníčkům, vklidu poklábosit po netu s kámoškou...
Tohle nedokázal pochopit (přestože jsem mu to mockrát říkala) a já se z toho po čase zhroutila.
 Jana 
  • 

Re: Vidím to podobně, ale... 

(20.12.2008 19:41:14)
A to nemáš žádné příbuzné nebo přátele nebo kamarádky, kam bys mohla jet na týden, na víkend, na odpoledne?
Jestli ne, tak je špatně něco s Tebou ještě předtím, než jsi počala.
Problém navazovat vztahy, a to je nejjistější příčina depresí.
 Jíťa 
  • 

Re: Vidím to podobně, ale... 

(20.12.2008 20:20:39)
Ty žiješ na venkově? Jsi rodák, nebo přivdaná? Pracuješ v místě, nebo dojíždíš? Máš auto?

Já jsem přivdaná, do práce i za koníčky jsem dojížděla jinam. Rodinu a staré přátele jsem nechala ve svém rodišti, nové si našla v práci, ve cvičení, v jazykovce apod. Z práce jsem jezdila kolem 17 hod. Lidi tady znám, ale sluteční mí přátelé nejsou od nás ze vsi. Nemám auto ani řidičák (ve městě jsem ho nepotřebovala), jsem tedy odkázaná na veřejnou dopravu...

Jo a problém možná mám: Jsem introvert, takže dost těžko samostatně navazuju kontakt. Vždycky čekám, až mě druzí osloví...

Jestli máš ještě nějakou takovou príma radu, tak sem s ní!
 Linda 
  • 

Řekni mu, co má dělat 

(16.12.2008 10:59:26)
U nás byla krize hned po narození dcery, poněvadž byla uřvané dítě a nestíhala jsem nic od začátku. Manžel sice chodil s kočárkem, bordel doma mu nijak nevadil, že není navařeno taky ne, ale já těžce nesla konec osobní svobody a nedostatek času pro sebe (a zejména to, že manželovi ho tolik zbylo narozdíl ode mne). Takže druhé dítě zatím neplánujem, z krize se postupně hrabem, jak malá roste. Můj manžel není příliš empatický ani komunikativní, ale zase není hloupý ani zlý, takže když jsem mu zcela jasně a bez emocí řekla, že potřebuju pomoct s tím a tím, bez řečí to vykonal a bylo to. Nějaké mé pokusy o postěžování si, jak to mám těžké, jak nestíhám, že už toho mám doma dost - na to ten můj neslyší, s takovým "fňukáním" si neví rady. Naopak zcela konkrétní žádost funguje. Zkus to taky, chlapi fungujou jinak! Jo a jinak s radikálním řešením bych vyčkala, jak budou děti růst, určitě bude líp!
 Ines 
  • 

Re: Řekni mu, co má dělat 

(16.12.2008 11:37:48)
Tak tohle je napsáno přesně, pod tohle bych se mohla podepsat.
Já mám teda tuhle situaci pár let za sebou, opravdu bude líp. Dodnes si pamatuju příhodu, kdy jsem byla v šestinedělí, doma k tomu roční batole a čtyřletý předškoláček, zajít si na WC na delší dobu než 30 s naprostý luxus, vytřít podlahu obtížně dosažitelný cíl týdne... Jednou poobědě se manžek objevil dřív z práce a s ním jeho rodiče. Nadšením jsem se vznesla až do nebes, že vezmou kluky ve dvou kočárcích na procházku... uklidím, zdřímnu si???
A spadla jsem na hubu, šli na houby a s kočárkem to nejde, že ano... (jo, požádala jsem je o to, nečekala jsem jestli je to napadne). V té chvíli jsem se najednou viděla sama sebe z výšky jak čumím z otevřenými ústy, jestli to fakt myslí vážně. Mysleli to vážně! A já kráva nebeská jsem uspala kluky, vyjímečně usnuli zároveň, uklidila byt a šla jim chystat svačinu až se vrátí. A dostala jsem část těch blbých hřibů... nehodila jsem jim je na hlavu jenom proto, že moje holčička je nadšeně nesla v košíku - maminko, podívej, hříbečky. Ines
 Winky 
  • 

Re: Řekni mu, co má dělat 

(16.12.2008 12:06:14)
Pod tohle se podepíšu. "vylívání si pocitů" na chlapy (jako je ten Váš a ten můj a i spousta dalších) fakt nefunguje - v horším případě neřekne a neudělá nic, v lepším případě se zeptá - "a co podle tebe s tím mám dělat". Takže tuhle část si ušetřím (vykecám se kamarádce) a přejdu rovnou k věci - řeknu mu, že konkrétní den v týdnu mám v plánu to a to (volný večer, nákup bez dětí s použitím auta atp), zda mu to s něčím neslučitelným koliduje (občas se může stát, akci "jedno pivo" neberu, tu může mít kdykoli jindy) a je hotovo. Pokud chci aby vykoupal děti, řeknu mu - prosím vykoupej je, já zatím udělám večeři (když se netváří, tak navrhnu jestli si to chce prohodit - a jedno z toho rozhodně udělá). V noci taky spolupracuje - víceméně nuceně protože mé noční mateřské instinkty jsou fakt slabé, trvá mi půl hodiny než mě malej probere, takže první se vzbudí manžel, který vzbudí mě, přiloží synka, po nakojení ho odříhne, protože já jsem mezitím skoro v komatu jak nereaguju (stačí mi spát málo hodin, ale prostě se uprostřed spánku neproberu, když jo (malej teploty a tak), tak neusnu).
Děti máme dvě (3,5r, 7m) a taky je to záhul, občas jsme s manželem pouze oddělení vychovatelé. Tak malý věkový rozdíl mezi dětmi jako má zakladatelka si představit neumím ani ve snu jak bych to zvládala (v těhu mi bylo taky šíleně zle). Zlepšilo se to když šla dcera do školky (tedy ne okamžitě, první dva měsíce byly očistec než si zvykla). Teď zas očekávám zhoršení protože malej bude brzo lezec a bude ségře brousit za věcma a ta je hodně úzkostlivá na to co je "její", čili bude zle. Prostoru málo, venku nevlídno, do toho nemoci čili možnost vylítání venku celkem mizivá..... prostě pro pocit JE TO NA PYTEL jako stvořené.
Co pomáhá:
- nepodlehnout, nepodlehnout, nepodlehnout pocitu že to už dál nejde, sebelítost je cesta ke dnu
- neměnit manžela, měnit sebe resp. svůj postoj - my ženy jsme poměrně dost "samodrásací" takže nás spousta věcí mrzí a štve i když je nikdo jiný nevidí... odbourat.
- Když přijde krize, přečíst si nějaký článek o cizích problémech které se vás naštěstí netýkají (zdravotní, bytové atp) a ty vaše vlastní se rázem zmenší.
- zavést si "rutiny" - jak pro sebe, tak pro děti i pro manžela: pro sebe třeba vanu v určitý večer - i když nebudete mít zrovna ten večer chuť, vlezte si do ní, už ten pocit že děláte něco pro sebe je fajn, nebo třeba rutina s vycházkou s dětmi (nechce se, ale vrátíte se vyvětraní a doma nepřibyde tolik nepořádku), rutina pro manžela že třeba bude děti (nebo jedno z nich) koupat nebo jinou činnost (když si na ni zvykne, nebude mu to tak rvát žíly).
- počítat do 10ti když máte pocit že musíte na dítko zařvat/plácnout protože zase provedlo něco "naschvál"... většinou to je tak, že ony to v tomhle věku naschvál nedělají, jen je to bohužel hrozně láká (sypat, rozhazovat, ...) a místo toho odnášet, vysvětlovat, zaujmout něčím bezpečnějším...
- mít připravené po ruce a na místě/místech činu čisticí a úklidové prostředky - vysavač/smeták mít v kuchyni nebo si pořídit ten ruční akumulátorový, mě nejvíc otravovalo vůbec pro ten vysavač dojít, teď kyž ho mám u ruky prostě vysaju a neštuduju nad tím že pro něj musím do jít a že ho musím zapojit do prodlužky, a světe div se, je méně nepořádku. Taky když jsem musela pro koupelnový čistič za roh do komory, nečistila jsem umyvadlo denně, teď ho mám (v bezpečné výšce ve skříňce) přímo v koupelně i s houbičkou a koupelna je uklizená "bezbolestně" a hlavně bezprostředně po náletu čokoládových ručiček a jiných věcí, a nemám ten neustálý pocit "až bude volná chvilka musím uklidit ještě tu koupelnu".
- pořídit větší mrazák nebo využít kompet ten stávající a skutečně navařit (třeba o víkendu když je muž doma a "hodíte mu na krk děti") několik jídel najednou a zamrazit. Je to pohoda přijít z vycházky, hodit jídlo do trouby a mít za 15 minut než se děti posvlékají, umyjí a pohrají připravený oběd bez postávání u sporáku a odhánění drobotě. Obzvláště pro ty nejmenší ty mixované "dobroty". Mě zpočátku hrozně štvalo i to, že zatímco manžel si obědvá tu v kantýně, tu v restauraci, tu v bistru, já mám jen to co si uklohním (a přiznávám že zpočátku to nebylo moc slavné). Takže jsem ho jednou dvakrát týdně požádala aby mi taky něco přivezl v krabičce s sebou. Nebo to braní jídel z restaurace v jídlonosičích je taky super, z jedné porce se nají dospělý i prcek.
- dělat něco "pro sebe" v tom smyslu, abyste se cítila "využitá" i jinak než jako uklízečka a vychovatelka (výsledky čehož jsou obvykle neviditelné a nehmatatelné). Kamarádka plete (jak říká hlavně pro pocit z dokončeného hmatatelna :-) ) já třeba tvořím návrhy interiérů (několikanásobně víc než jich můžu realizovat, ale i tak mě to baví vidět jak by to mohlo vypadat kdyby.... aspoň ve virtuálnu), sázím kytky a mám hroznou radost když rostou..., prostě si najít něco v čem jste dobrá a i když to momentálně nikdo nepotřebuje, dělat to jen tak pro sebe. A POZOR - to stejné ale dovolit manželovi (třeba taky už dávno nedělá svůj koníček který měl když jste se poznali a třeba ho to taky mrzí, ten můj hrál pinčes, hokej, četl, šťoural se v mašinkách.... teď na to není čas a prostor, takže měl hroznou radost když ho kamarád pozval hrát za jejich firmu rekre hokej.... a já jsem mu koupila předplatné hist. časopisu protože vím že ho to zajímá ale nemá na to kdy.)

Jeje, nechtěla jsem vytvořit takový elaborát, no každopádně závěr je - neodcházet, začít u sebe s lepší organizací (která zahrnuje i úkolování jiných) a věřit ve světlejší zítřky.

 danca55 


Re: Řekni mu, co má dělat 

(16.12.2008 13:24:25)
Winky, co takhle malá zakázka na návrh interiéru? Stavíme a jsem s nápady v koncích jak nový obyvák s kuchyní zařídit.
 Winky 
  • 

Re: Řekni mu, co má dělat 

(16.12.2008 14:50:16)
jé, no proč ne, ale nejsem profi :-D maranovam@seznam.cz
 Astrit 


Re: Řekni mu, co má dělat 

(16.12.2008 14:52:16)
Tak tohle mi mluví z duše. Tak to prostě je, není co dodat!~R^
 zuzkasim 


Re: Řekni mu, co má dělat 

(16.12.2008 21:10:05)
Winky, super, máš naprostou pravdu.
Já k podobnému dospěla časem též, jen by se mi to asi nepodařilo tak pěkně sesumírovat. Manžel musí mít nějaký svůj koníček (problém je, když začíná být koníčků moc), já potřebuju dělat něco hmatatelného, co je vidět (takže šiju, ze začátku jen pro naše děti, teď už sem tam i na zakázku a hračky pro děti se mi daří i občas prodat), jídla v mražáku (a to i pro děti, jsem zvyklá jim vařit a příkrmy kupuju jen vyjímečně), v případě nouze instatní kaše... Zhruba jednou za měsíc se vypravíme "na večeři" do Ikea, nemáme to tak daleko, pro děti je tam super vybavení a jídlo není drahé, takže to netíží náš rodinný rozpočet jako klasická restaurace, která je v našem městě opravdu luxusem. V přilehlém hypermarketu uděláme velký nákup a já se cítím, jako že jsme si "vyšli". Asi by to neuspokojilo každého, ale mě to stačí.
 MartinaNov (dva rošťáci 


Re: Řekni mu, co má dělat 

(16.12.2008 22:20:55)
tak pod tohle se podepíšu.
Heslo dne: jaký si to uděláš, takový to máš.
Taky se s manželem často hecujeme k vyšším (dobře, aspoň nějakým výkonům) tím, že si říkáme, kdo je na tom hůř, než my (aneb nic nepotěší tak, jako neštěstí druhého). Naše nejoblíbenější je: ... A někdo jich má šest najednou (hned po porodu prvního dítěte mi přišel mail s titulkem: Boží dopuštění v praxi - s šesterčaty!!!!).
Další oblíbená hesla:
Co oči nevidí, to srdce nebolí - když půjdeme na procházku, nevidím ten binec doma a netrápí mě to (rada pro vyšší level a nás krátkozraké - když je to hodně zlé, sundej brýle, vyndej čočky z očí).
Hlad je nejlepší kuchař - aneb vaří, kdo má hlad. Já ho často ani nestíhám v tom fofru mít, takže ulov si manžo, co chceš. Když má teplý oběd v práci, tak si fakt může na večeři vzít chleba s něčím, že...
A když je nejhůř a manžel nechce pomáhat, platí varianta JHNT! - Jsem horší, než ty. Nechce se ti?? Tak mi se taky nechce. Taky si umím sednout k televizi a klimbat u ní....
Tohle ale naštěstí doma uplatňovat nemusím
 kozena 
  • 

Re: Řekni mu, co má dělat 

(16.12.2008 22:40:20)
Já to jednou praktikovat musela trvalo to tři dny a můj manžel začal sám uklízet od té doby jsem už nemusela.
 Zuzana, 2 vnoučata 
  • 

Re: Řekni mu, co má dělat 

(22.12.2008 9:03:52)
V mnoha příspěvcích poznávám jak sebe - tak i svoji dceru.... Já jsem měla děti po 15 měsících, neplánovaně, takže jsem byla ve 22 letech dvojnásobnou matkou. Můj manžel byl z té generace, která doma obvykle vůbec nepomáhala. Takže - měla jsem na starosti dvě mimina, jeho - a rodinný domek. Dnes když o tom přemýšlím, říkám si, že vůbec nechápu, jak jsem to mohla zvládnout, neboť první dítě, dcera, brečela celé dny až do půl roku, kdy jsem ji odstavila. Syna jsem začala kojit - a brečel taky, střevní potíže, křeče - tak jsem ho bohužel odstavila mnohem dřív, protože bych nevydržela chovat jej celé dny jako dceru, která byla první. Manžel doma nepomáhal vůbec, tehdy jsem byla naprosto udřená, hubená, okna jsem myla 4x ročně a bylo jich na domku dost - a dnes si říkám, že jsem se na to nevykašlala..jenže - tehdy na vesnici mít špinavá okna, to by mě sousedky pomluvily..ve městě je to jiné. Byla to tedy už Praha, ale ta okrajová, kam jezdil jen vlak..
A za 28 let se toto zopakovalo u dcery, ta tedy obě děti kojila, rozdíl mezi nimi byl rok a půl - a obě děti měly přesně stejné potíže jako kdysi ona..Aby toho nebylo málo, tak na rozdíl ode mne měla na starosti nejen dvě mimina, ale studovala ještě vysokou školu - denní studium, protože než se první dítě narodilo, měla za sebou první ročník a měla obavu, pokud by studium na dlouho přerušila, že už by se k tomu nevrátila.
Tudíž - chodila na povinné přednášky, učila se, starala se o dvě brečící mimina, starší samozřejmě žárlila na mladšího, manžel začal být silně nervózní - také není typ, který by pomáhal s domácností, vydělá sice dost peněz, ale chce mít doma vše hotové.. děti jsme hlídali střídavě já (pracující babička) a dcery tchán, nepracující dědeček. To bylo jediné štěstí, že on, ač muž ze starší generace, byl schopen děti i přebalit a nakrmit. Mezitím hlídaly i kamarádky apod. Dcera hrozně zhubla, byla totálně zničená, ale školu dokončila - doma samozřejmě nebylo moc uklizeno, já jsem jí tam jezdila jednou týdně prát a pomáhat,brala jsem si někdy i dovolenou, když bylo nutné děti pohlídat a nikdo jiný nemohl, manžel jednou za čas sice uklidil, ale tak jednou za měsíc - a byl z toho dost rozhozený, starší holčička rozhazovala hračky ale každý den a ještě je neuměla uklízet, situace už pomalu vypadala na rozvod - on by byl tehdy rád, pokud by prostě školu nedokončila a věnovala se rodině, musím skutečně obdivovat sílu vůle, kterou měla, že toto vše zvládla. Nakonec byla promoce, všechny státnice udělala za jedna, byla od dětství studijní typ. Po skončení školy byla doma asi půl roku a nastoupila do zaměstnání. Myslím si, že skutečně naprosto stačí k vyčerpání maminky dvě malé děti a pokud se přidá ještě studium, je to opravdu velice náročné.
Situace v rodině se uklidnila, manžel taky, vyřešili to tak, že občas si zaplatí úklid, přijde nějaká studentka, umyje okna apod., protože manžel vydělá hodně peněz ale nepomáhá vůbec, takže myslím, že je to takhle docela rozumné. Dcera být doma nechce, aby zúročila vzdělání a získala praxi.Váží stále velice málo, po té několikaleté zátěži nemůže přibrat ani kilo. Jak děti rostou, situace se skutečně zlepšuje, děti už tolik nezlobí, perou se méně, starší holčička již chodí do první třídy, rodina jezdí v zimě na hory, v létě na kolech a manželství je v současné době úplně v pohodě. Proto radím pisatelce článku, ať nepropadá zoufalství, manžel se asi se situací neumí srovnat,připadá si na vedlejší koleji, odstavený, nechápe asi dostatečně, že matka se nyní musí především věnovat dětem a ne jemu, chce to velkou trpělivost a pokud to jen trochu jde, povídat si o tom, určitě se to srovná, jen děti odrostou. Možná to bude trvat rok, dva, nejtěžší je to samozřejmě když je "čerstvé" miminko, maminka ještě vyčerpaná po porodu, fyzicky i psychicky, tak vše vidí černě. Určitě se to srovná, ale ne hned. Držím palce, vydržte!
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Rozmazlila jsi si ho!!!!! 

(16.12.2008 11:10:46)
Kunhuto - při čtení tvého článku mne napadlo jediné - svého muže jsi před prvním dítkem i při něm velice rozmazlila (sama píšeš:......takže jsem doma měla naklizeno, uvařeno, upečeno a večer manžela vítala s úsměvem na tváři.....").
Takže když má začít být trochu dospělý a vzít svůj díl práce v domácnosti, brání se tomu. Nevidím jinou cestu, než si s ním rozumně sednout (až někdy náhodou budou obě děti spát a bude klid) a vysvětlit si to s ním. Ať si třeba zkusí týden se o děti a domácnost starat na 100%, uvidí "wo co go" a ocení tvou práci....
U nás to proběhlo trochu metodou "výbuch", protože jsem v 11 měsících první dcery musela jít na operaci a naprosto programově odmítla nabídku babiček: "Počkej na prázdniny, pak se ti o dceru postarám."
PROČ čekat do prázdnin? Můj zdravotní stav vyžadoval operaci. A jaké "Pak se TI o dceru postarám!" Dcera přece není jen moje, je naše a když se o ni umím postarat já, umí to i manžel - já na to žádné extra školy také nemám....
A tak jsem sedla a napsala "Návod na použití 1 ks dcery", kde jsem manželovi, který do té doby neměl potuchy, kdy a co dítě baští, kdy spí a co jinak dělá napsala přasný denní režim (s důrazem na to, že je třeba se přizpůsobit dítěti, neboť on je hrozný puntíčkář). Do mrazáku jsem mu nachystala obědy - polívčičky i druhé - na sváči ho vybavila zásobou výživ a ovoce, na večeře instatní kašičky a odešla do nemocnice s tím, že je dcera v dobrých rukou....
Musel dělat všechno, jenom nemusel vařit a žehlit, prádla měl nachystán dostatek. A přesto naprosto nestíhal. Zažil šoky, známé všem maminkám (co stihne batole za tu chvíli, než si dojdeme na WC :-) ). A velice se změnil jeho pohled na mateřskou "dovolenou" a na to, co dělám doma celý den.....
Tak do toho - převýchova je vždy těžká!!!!

Simča
 Vaal 


Vtip-ne realita 

(16.12.2008 12:13:06)
Vtip, který mnohé z vás jistě znají, ale hodí se zde uvést:

Jednoho dne přichází manžel domů, otevře branku a zakopne o hrábě, udělá dva kroky a málem si vyvrtne kotník v díře vykopané v půli cesty. Šáhne na kliku od dveří od domu a něco nechutně lepkavého mu uvízne na ruce. Němě zírá... uprostřed chodby je naházená hromádka hlíny, z kuchyně se line hrozný zápach, pes rozhrabává rozsypané odpatky z přetékajícího koše. Koukne za roh, po koberci je rozmatlaná nějaká červená hmota, všude se válí poházené věci, všude v domě je nezvyklé hrobové ticho...začíná se bát nejhoršího...snaží se tedy vystoupat po schodech nahoru, ale uklouzne po hračce a svalí se zpátky. Dobelhá se do ložnice, s hrůzou otvírá dveře...a tam si leží manželka a čte si knížku..manžel naštvaně zařve :"Proboha co se to tu děje?". Manželka se na něj odměřeně zadívá a odvětí ledově klidným hlasem :"Víš jak si miláčku posledně říkal, co jsem tu proboha celý den dělala? No tak TO jsem dnes nedělala!!!!" ~y~

Tohle asi bude jediné řešení...nechat mu to občas vyžrat~;)
 Vaal 


Blahoslavený internet :-) 

(16.12.2008 12:39:01)
Pro Androxis a další, co se ofrňují nad tím, že sedíme u netu a vykecáváme...
Ono to zase tak náročné na čas není, prostě se nechá puštěný a párkrát za den na deset minut přiběhneš,když tvoje dítě zrovna zabralo, nebo ho zaujala nějaká hračka a zkontroluješ co kdo píše, nebo na to odepíšeš.

!!!!Já myslím, že i v dělníci v továrnách mají své desetiminutovky, ne?!!!!

Jenže dělníci přijdou z práce a mají hlavu čistou, my to máme 24 hodin denně. Navíc mi internet pomáhá udržet určitou úroveň sociální komunikace. Já jsem společenská a prostě POTŘEBUJU s někým komunikovat!!! Taková matka na mateřské mnohdy za celý den s nikým nepromluví, maximálně na poště, v obchodě, takže díky za internet!!! Manžel po práci přijde a jde si na počítač, mnohdy se mnou promluví jen pár vět za den.

Myslím, že je internet fakt dobrá psychohygiena, jinak by se polovina z nás jistě topila v depkách...
 rozeta 


Re: Blahoslavený internet :-) 

(16.12.2008 13:02:12)
Absolutně s tebou souhlasím! A navíc ty desetiminutovky vyjdou na míň peněz než psycholog a míň času než pokec s kamarádkama nad kafem. To by si taky muži měli uvědomit :-))
 perry 
  • 

Re: Blahoslavený internet :-) 

(20.12.2008 19:56:37)
A na to kafe se jako k tý kamarádce nedá zajít? A ona k Tobě taky nikdy nemůže?
 marketa 
  • 

Re: Blahoslavený internet :-) 

(16.12.2008 15:24:31)
ja si hlavne myslim ze na tom nic neni sednout si k internetu, kde je psano ze zena na matersky se musi starat jen o deti a ze kdyz dela neco co ji bavi, byt je to sebestupidnejsi jako tato diskuze (pardon :) ) tak se tim proti necemu provinuje??? to mi naprosto unika.
 Romana 
  • 

Re: Blahoslavený internet :-) 

(16.12.2008 16:49:33)
Emal,já taky u počítače relaxuji.
 Magda & 2 
  • 

ja si musim cas na netu davkovat... 

(16.12.2008 18:38:05)
Zdravim! Inet je super, ale uprimne, ja si musim cas na netu davkovat, protoze jinak velmi snadno zapomenu na cas a kdyz se potom proberu z virtualni reality do te skutecne, tak mam pocit promarneho casu. Opravdu.
Takze ja si davam 30min v poledne, kdyz deti spi, a nekdy 30min vecer, kdyz deti spi. Behem denniho provozu maximalne zkontroluju mail nebo neco organizacniho vyridim pres Skype. Na Rodine se stavim a zase mizim, sotva stacim neco napsat (kdyz se deti divaji na pohadku).
Ja si na osameni behem RD nestezuju, naucila jsem se komunikovat a organizovat si cas na ruzna setkani. Navic bydlim ve velkem meste a nejvice se bavim s turisty, kdyz jim ukazuju cestu (klidne i 5x denne, vetsinou alespon 1x kazdy den). Presto si pamatuju na pocity odcizeni a samoty, obzvlast, kdyz se narodilo prvni dite, byla jsem rada, ze si se mnou pokecala alespon prodavacka v krame...
Pokud chces byt v interaktivnim kontaktu se svymi znamymi (obzvlast pokud mas zname v zahranici), doporucuju FACEBOOK nebo MYSPACE, je to takova "virtualni vesnice s rynkem", kde muzes svym znamym koukat do oken, co prave delaji, prohlizet si jejich fotky, komentovat je, posilat videa, delat si ruzne kvizy a zroven uvidis vysledky kvizu tvych znamych atd, takze rozhodne budes mit pocit, ze jsi v kontaktu, aniz by jsi musela primo komunikovat....
Jo, inet je v tomhle smyslu zazrak, ale ma svoje limity...
 bludička 
  • 

Re: Blahoslavený internet :-) 

(20.12.2008 23:07:53)
úplná pravda!!! Moje matka i ségra mi taky předhazují, že to asi tak horké s tím mým nestíháním nebude, když mám čas lézt na PC.... To už bych jako asi nesměla ani na wc nebo co.. Takže internetu velké hurááá. Ono totiž kdybych byla televizí, tak bych manžela znala víc než takhle, když jsem jeho ženou. A mnoho známých v jeho městě, kde s ním žiju na pokec nemám....
 Renata 
  • 

Re: Rozmazlila jsi si ho!!!!! 

(16.12.2008 16:30:53)
Mam úplně stejnou zkušenost.Jen s tím rozdílem, že mě prasklo slepé střevo a musela jsem do nemocníce okamžitě.Babičky už nemáme a dědům to bylo jedno.Můj manžel tenkrát neměl nachystaný vůbec nic ,takže si užíval se vším všudy.Když jsem se vrátila z nemocnice dávali jsme byt do pořádku spolu tři dny.Dodnes se oba divíme ,že naše děti tenkrát jeho starost přežili.Na jednom jsme se shodli, že jsou velice odolní.Teď je schopný večer u televize i žehlit a tvrdit že relaxuje ,což nemůžu pochopit.
 MM, 2 kluci 
  • 

Myslím, že chyba je také v tom... 

(16.12.2008 21:40:11)
... že ženy zřejmě ještě pořád (v 3. tisíciletí!!!) často přijímají mylnou představu, že by "vlastně" měly domácnost+děti zvládat skvěle a pokud to tak není, je jakoby něco "špatně" a ony by se měly jaksi ospravdlňovat.

Ale proč?!?

Je to přece domácnost obou/všech a děti jsou také děti obou rodičů - takže OBA rodiče nesou zodpovědnost za domácnost i za děti.

OK, jeden z nich (zatím je to většinou žena) je dočasně doma za účelem péče o (malé) děti, a tím se asi spíš k některým domácím pracím dostane - prostě protože je doma, tam kde se ty práce dělají. Tyto práce ale nejsou její hlavní náplní, nejsou důvodem proč je doma! Pokud stihne něco v domácnosti udělat, je to NAVÍC k její vlastní práci - a tou je pečovat o děti, vychovávat je, učit je, být s nimi... (+ některé práce s tím přímo souvisejí, jako uvařit/připravit jim jídlo).

Muž by tedy měl to, co žena zvládne v domácnosti kromě prací přímo souvisejících s dětmi, ocenit jako "nadstandard" a nikoliv brát jako samozřejmost!
A žena zase musí k tomu takto přistupovat, aby to fungovalo!

Můžu říct že já to tak beru - nikdy jsem nešla do vztahu (dřív) či manželství (teď) s tím že budu partnerovi "dělat servis" - a manžel by něco tak zcestného ani nevyžadoval! Tyto věci jsme si ujasnili ještě než jsme se vzali a než se narodil starší synek (věkový odstup mají kluci něco přes 2 roky). Musím říct (a zaklepat to ;-)) že to klape :-)! Jen to občas v praxi trochu doladíme ;-) a jedeme dál...

Samozřejmě jsme někdy - zejména večer - otrávení, unavení, kvůli nějaké prkotině se pohádáme (jsme oba trochu bouřlivé povahy ;-)), ale stejně tak se zase usmíříme, povídáme si, tulíme se... :-)

Pisatelce příspěvku nevím co bych poradila, protože mi není jasné jak otevřený je její manžel tomu, aby o těch věech přemýšlel a přistupoval k nim jinak. (Já osobně si třeba vtah s někým kdo by tomu otevřený nebyl, nedokážu představit...)

Ale každopádně pokud ona je na mateřské a její práce tedy momenálně spočívá v péči o děti, tak ať si tuto práci "zorganizuje" co nejlíp, tak aby z ní měla dobrý pocit - myslím v tom smyslu, aby to všechny bylo přínosné, den probíhal tak aby všem bylo pokud možno fajn - prostě aby to "klapalo" ¨- a aby neřešila co zvládne navíc! Když zvládne, tak jo, když ne, tak ne - není to povinnost!!! Ale o tom musí být i vnitřne přesvedčená!!!
Manžel koneckonců také dělá v povolání to co je jeho pracovní náplní, organizuje si to a má nějaký postup - a neřeší zda navíc stihne pak doma ještě vysát či vytřít. Samozřejmě pokud to vyjde, fajn, pokud ne, tak ne. Ale jeho práce přes den je něco jiného - její taky. Domácnost ať oba dělají dle domluvy tak jak se jim to hodí časově i jinak - a také ať to nepřehánějí a dělají to co je opravdu potřeba (např. my vůbec nežehlíme - není to nutné, kromě dejme tomu košil atd., ale ty nikdo z nás nosit nemusí).

A k tomu brblání - ať mu řekne (ale přátelsky a bez výčitky) že si tu věc, kter se mu zdá být nedokonalá, může udělat sám, jestli chce - že to určitě zvládně líp a ona bude jen ráda.
 Teraza Horáková 


Re: Myslím, že chyba je také v tom... 

(16.12.2008 22:51:02)
MM, přeci tady nejde o pocit, který si ta žena naimplantovala sama...... to je to, co před ní neustále staví její partner jako nedosaženou metu, kterou by měl zvládat automaticky

Jinak holky, mezitím jsem přečetla pár Vašich reakcí a souhlasím.... člověk, kdy musí být všechno tak, jak si představoval, nevím, jaký byl předtím atd.... nebo jestli v tom fakt není něco jiného, ale běžné chování tohle není, normální je třeba sdělit "Kekulová zase nepřišla??? no tak ji zítra vyhodíme a co jste dělali, jak jste se měli, prď na to, uklidíme to spolu i s dětmi o víkendu".... atd....
 MM, 2 kluci 
  • 

Já neříkám, že... 

(16.12.2008 23:07:32)
... si to "naimplantovala", ale kdyby šlo JEN o jeho očekávání (a nikoliv také o to jak ona vidí sama sebe), ale ona by je nesdílela, nemohlo se to přeece tak zaběhat, že on to bere jako "normální". Ale samozřejmě je hlavní podíl na něm, jak k tomu přistupuje a jak se hnusně chová!
Akorát vždy musí být dva, aby to takto "fungovalo". Kdyby mu nikdy servis nedělala, těžko by ho asi najednou vyžadoval. Nebo ano...?
 Teraza Horáková 


Re: Já neříkám, že... 

(16.12.2008 23:13:01)
no MM, připusťme, že třeba se v práci chlapi baví mezi sebou... a malinko (~t~~t~~t~) se chvástají, což občas dělávají, nebudeme si nic nalhávat. Takže i kdyby full servis nebyl, v některých partách se to hemží kecy typu "no, moje stará/mladá - výrazy typu "moje paní" - považuji za úžasné, a záleží na inteligenci a zakomplexovanosti diskutujících - tohle fakt "miluju" - by si tohle nedovolila a blááá blááá blááá"...

Samozřejmě jsou to fakt řeči (ale roky praxe v pohostinství a časté návštěvy společné sauny mi dávají za pravdu) no a miláček přijde domů naočkován. Pak ho rychle vraťme do reality.

A pak může existovat kolegyně, co vypadá vždy upraveně, příjemně, ocení vtípek, sama nějaký prohodí a občas dokonce upeče do práce i bábovku. To, že neumí uvařit polívku, v tu chvíli nějak není podstatné.

KDYŽ JE PROBLÉM V MANŽELSTVÍ, KAŽDÁ BLBOST SE HODÍ, TO JE TAKOVÉ TO

"KDO CHCE PSA BÍT, HŮL SI VŽDYCKY NAJDE"
 Jana 
  • 

Re: Rozmazlila jsi si ho!!!!! 

(20.12.2008 19:55:09)
Promiň, ale jak je možný, že do 11 měsíců neměl celkem pojem o vašem dítěti?
Jestli taky nebyla chyba v Tobě, že nic neví. O víkendech snad byl doma, ne?
Ono to pak tak postupně vzniká - žena doma, o vše se postará, manžel v práci. A pak se žena diví, že manžel neví, neumí to či ono. Nebylo to potřeba, nebylo nic k řešení, tak co by řešil? Když se s ním od začátku počítá/nebo se vytvoří nutnost zapojení aspoň v malých věcech, přebere toho dost.
 jitucha 
  • 

NENECH SI SR*T NA HLAVU 

(16.12.2008 11:41:26)
Kunhuto, máš to těžké, cítím s tebou. Tvůj muž to má taky těžké. Nemáš na něj čas ani energii a chtějí se po něm věci, které se po něm dřív nechtěly. Ale děti jsou obou, tak bude muset taky fungovat. To, že brblá kvůli nepořádku, může být zástupný důvod, třeba mu chybí sex nebo cokoli jiného. Zkus to zjistit. Máš-li na to povahu, hoď mu na zem večeři, nejlépe něco s omáčkou, ať konečně vidí opravdový nepořádek a ať se probere. Po svých zkušenostech (děti 1 a 3/4 roku od sebe, manžel unavený manažer) se mi osvědčilo: navštívit psychologa (přinejmenším se dozvíš, že jsi úplně v pořádku, i když nestíháš), vyhledat pomoc u lidí okolo, jasně delegovat práci (neříkej mužovi, že "by možná nemusel chodit do práce v sobotu a mohl občas vzít malého z domu". "Potřebuju, abys v sobotu zůstal doma. V 10 jděte s malým ven a vraťte se v poledne k obědu". "Dnes uvaříš a umyješ nádobí nebo vyluxuješ?").
 myš 
  • 

Dokonalé manželky... 

(16.12.2008 12:03:33)
Souhlasím se Simčou.
Možná ten problém je, žes byla hned ze začátku dokonalá ženuška. To je většinou cesta do pekel. Manžel si zvyknul na komfort a teď je najednou všechno jinak.
Píšeš toho dost málo, takže to jsou jen dohady, ale vypadá to, jakoby to bylo vše jen na tobě, ty provinile po večerech uklízíš, ty máš vychovávat děti, ty máš kontrolovat ledničku atd a ještě mám pocit, že se jakoby obviňuješ a cítíš se provinile že je ta situace z větší části tvoje vina, protože ty nestíháš. No nevím. Domácnost a děti jsou podle mě záležitost obou, samozřejmě přiměřeně náročnosti práce manžela, ale na druhou stranu i v poměru k náročnosti tvé práci doma.
Nejlépe opravdu nechat manžela si vyzkoušet mít pár dní na triku celou domácnost a děti, aby věděl, že to není o válení se. Taky bych si nenechala líbit to kritizování a nejspíš mu navrhla manželskou poradnu, aby věděl, že jde opravdu do tuhého.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Nemyslím si, 

(16.12.2008 12:29:34)
že všechno by byla jen a jen vina tvého muže. Spíše je to všechno načasováno do jednoho okamžiku a svět pak vypadá černě. Rozhodně bych od něj neodcházela. Hodila bych mu na krk díl domácnosti, jako že to je jeho práce a neudělala bych to, ani za nic na světě (příklad, můj manžel teď nosil pytel s odpadky do popelnice 4 dny, musela jsem se přemáhat, abych ho na té chodbě nechala ležet, ale světe div se, dneska ráno už tam nebyl~;), další osvědčená věc je nečekat, že na něco přijde sám, prostě si o pomoc říct, chlapi takhle fungujou, a že kolem toho má blbé kecy? na tom mám úplně ideální radu, když mě štve, nasadím si MP3 a před jeho očima si dám hlasitost tak vysoko, aby mu bylo jasné, že ho neslyším (moc toho nevyužívám, ale občas se to hodí)~:-D. Možná se mi to dobře mluví, protože my doma už jsme tak nějak sehraní, ale taky jsem si prošla takovou krizí, když se narodila malá ... je toho pak na jednoho člověka najednou hrozně moc, do toho byla pořád nemocná, to mi nepřidalo. Do teďka si myslím, že mít děti tak brzo po sobě byla největší chyba, kterou jsem mohla udělat, a to jsou holky o 2,5 roku. Jsme šťastní, že je obě máme, ale já jsem si mateřskou odtrpěla a budu se z toho vzpamatovávat ještě dlouho. Teď pozvolna začínám pracovat a jsem šťastná jako blecha, že tohle období mám za sebou. A to jsem neměla potíže s manželem, kdyby se přidalo ještě to, tak nevím, jak bych to všechno vydýchala. Takže drž se, bude líp :-)
 Lenka 
  • 

Chápu, že je tolik rozvodů žen na mateřské 

(16.12.2008 12:46:16)
Chce to ustát. Nejlepší je, když se naskytnou ještě třeba rodiče, kteří tvrdí, já měla tři děti krátce po sobě a všechno zvládala, a ty s tím tolik naděláš, atd. Myslím, že na 50 % žen někdy přijde nálada, že by od všeho chtěli utéct. A 50 % mužů to nedokáže pochopit. Najít v sobě sílu na lepší organizaci, zatažení manžela do domácích prací, věnování se dítěti... Přesvědčení manžela, jak důležitý je tvůj odpočinek. A najít si čas na sebe navzájem. Jinak zkolabuješ a manžel se bude divit.-) Hodně štěstí.
 Dobra1 


třeba rodiče, kteří tvrdí... 

(17.12.2008 21:12:00)
tak tohle rikala i moje tchyne. Pak me jeste rekla, ze kdyz nemam deti pul dne v ohradce, abych mohla poradne navarit, uklidit,...tak se nemam divit. A kdyz jsme potrebovaly pomoct a pohlidat dopoledne obe deti (2 a 3/4 r. a 1 r.), tak byla na srot, ze se neda stihat u toho uvarit obed, jak je zvykla, teda stravit 2-3 hod. u plotny. A znovu- no kdybys mela tu ohradku... Jenze ona sama mela starsiho syna v jeho nejblbejsim obdobi 1 rok u mamy a dalsi deti byly dvojcata, co od malicka byly zvykle byt spolu a hrat si a obcas se postral prave starsi syn, kteremu v te dobe bylo uz 5.
Ale za vsechno muze, ze nemam deti naucene byt hodiny v ohradce, abych mela klid na praci a ony nedelaly binec po byte~;((
 kreditka 


Naivní představy 

(16.12.2008 12:48:55)
Článek mi přijde jak kdyby ho psala jedna moje kamarádka, která měla první dítě velice hodné, prakticky o něm nevěděla hodně spinkalo, papalo, skoro neplakalo a hned se rozhodla si pořídit druhé mimi. Ještě dnes si vzpomínám jak mi vysvětlovala, že mít dítě je vlastně relax a doma se nudí...No teď má jedno zlobící batole, které ze žárlivosti k sourozenci pomalu nepoznává a k tomu jedno mimi, které vyžaduje neustálou pozornost, skoro nespí a díky "větrům" neustále poplakává...tu tam jsou ty ideální představy. Navíc aby mohly splácet hypotéku manžel je v práci od nevidím do nevidím, tudíž se jim začíná pomalu hroutit manželství. Snažím se jim pomoc, a občas si vezmu alespoň staršího klučinu, ale pořád si říkám, kdyby svoji situaci lépe vyhodnotily a zbavily se svých růžových brýlí včas nemuselo by to tak dopadnout...možná ~a~
 Jana, dcera skoro 5 let, 37 tt. (syn) 
  • 

Asi to bude tou počáteční idylkou - manžel nedokáže pochopit, že to může být jinak 

(16.12.2008 12:56:05)
Já musím uznat, že se nedokáži vcítit do Tvé situace, protože mé děti jsou prostě jiné. Už s mým prvním dítětem -dcerou byly odjakživa celkem problémy, byla živá, často nemocná, takže partner doma pomáhá , až si někdy připadám, že ve srovnání s jinými ženami snad nic nedělám. Vzhledem k tomu, jaká dcera je, tak jsme se rozhodli pořídit si druhé dítě až skoro po 5 letech , protože jinak by to bylo na provaz.
Vy jste se prostě namlsali pohodovým prvním dítětem a vzhledem, k tomu, že mužům činí jakákoliv změna problém, tak příchod druhého dítěte vyvedl tatínka trochu z míry. Prostě si bude muset zvyknout něco doma dělat.
 kreditka 


Re: Asi to bude tou počáteční idylkou - manžel nedokáže pochopit, že to může být jinak 

(16.12.2008 13:06:17)
Naprostý souhlas, také mám doma jedno dost živé batole ~:-D Díky tomu jsem se ale naučila říct si o pomoc a ne přemýšlet o tom že danou činnost nestihnu, jsem špatná matka atd. Prostě když už je doma opravdu veliký nepořádek, jdu např. za babičkou a požádám ji o hlídání. Manžel jinak velký lenoch občas přijde a rovnou se mě zeptá s čím potřebuji pomoc, když nepřijde sám od sebe jdu za ním já a o pomoc si řeknu sama. Navíc není slepý a sám vidí co naše malá zabere času a jaký nepořádek zvládne udělat tudíž by ho snad nikdy nenapadlo hudrovat o nepořádku v baráku či o neuvařeném obědě ~y~
 Jíťa 
  • 

Ztráta svobody 

(16.12.2008 13:04:52)
Tak jsem to cítila já, dokud jsem kojila. Nemohla jsem se bez dítěte nikam hnout. Přiznám se, že jsem se z toho psychicky zhroutila - mívala jsem 2 a více-hodinové záchvaty pláče až jsem z toho vyčerpáním usnula a snažila se svým pláčem přehlušit řvoucí mimino. Chtěla jsem mimino odstavit, abych získala alespoň část své svobody a důstojnosti, ale poměrně bezúspěšně - malý odmítá brát do úst umělou hmotu (tedy žádný dudlíky, žádný hrníčky s pítkem, nikdy ani neožužlával hračky) takže jsme ho trpělivě učili pít z obyčejné skleničky. Než to v 9. měs. zvládl, já byla psychická troska. Bohužel už mi odstavení samo o sobě nepomohlo a musela jsem vyhledat psychiatra. Dostala jsem prášky na uklidnění. Už je beru přes půl roku a díky nim se můj stav výrazně zlepšil. Hodně mi taky pomáhá, že chodím 1x týdně cvičit - přijdu mezi normální lidi, můžu mluvit o normálních věcech a při cvičení si krásně pročistím hlavu.
 Vokounka 


Re: Jíťo 

(16.12.2008 13:11:44)
Jíťo, Ty mně děsíš.Můj skoro osmiměs. synek taky odmítá pít z čehokoli jiného než z prsu.Vůbec to nechápu a jsem z toho už dost vyčerpaná.Jak píšeš. Snad to vydržím, protože mám ještě další dvě děti, ale chvílemi jsem vyřízená.Tak děkuji aspoň, že v tom nejsem sama.
 Jíťa 
  • 

Re: Jíťo 

(16.12.2008 13:30:17)
nechtěla jsem nikoho děsit. Ale skutečně si náš malý nikdy ani žádný hračky nestrkal do pusy.
 Martina, 2 kluci 


Kde je ta ženská, kterou jsem si bral? 

(16.12.2008 13:13:46)
To by třeba byl nadpis jeho článku - usmívala ses, vařila, prala, vše zvládala, mimi jste měli, zase jsi vše s úsměvem zmákla....zvykl si, že to je VÁŠ rodinný styl...teď najednou má doma někoho jiného - uhoněnou, nervózní, neusmívající, nevítající ženu...
Třeba taky neví, jak s tou novou situací naložit, brání se po svém = prudí.
Jsme s manželem velcí kamarádi, ale v situacích, kdy se doma něco výrazně změní (narození dětí, změna práce/mateřská a zpět), reaguje jako mě neznáme zvíře - prudí, protože chce ten PŮVODNÍ jemu dobře známý zaběhaný stav věcí.
Chce to od tebe hodně sebevědomí a vědět, že nová situace=děti není jen pro něj, ale i pro tebe...pro něj znamená míru nepohodlí, pro tebe nesvobodu a vyčerpanost. Musíš mu srozumitelně, jasně a BEZ NAZNAČOVÁNÍ vysvětlit, jak tě to zničilo, že potřebuješ pomoci a tak. Ale přímo a jasně, muži v klidu vypustí z uší věty, které začínají "nemohl bys někdy...proč někdy...kdybys někdy...je potřeba..."
Zároveň můj muž nesnáší věty "na 2 hodiny půjdeš s dětmi ven"...připadá si jako posluha.
Osvědčilo se "potřebuju, abys je zítra (konkrétní termín!) hlídal, jedu tam a tam, díky moc!".
Vzdala jsem myšlenku, že by s klukama někam sám šel...nikdy!!...doma s nima je spokojen :-)...sice to nechápu, v čem je rozdíl, ale respektuju.
 16.5Salám&Lajka14 


Kdo chce kam...  

(16.12.2008 13:13:54)
Mám při čtení podobných článků vždycky dojem, že autorka (autor) prostě nedokázal odhadnout své možnosti a nepřijal realitu se vším, co k ní patří.
Představa, že život ženy v domácnosti se dvěma malými dětmi takhle rychle po sobě vypadá jako v telenovele je naivní a kdo očekává, že tak vypadat bude je stejně pošetilý jako ten, kdo leze v šatech do rybníka a věří, že se nenamočí.
Takhle to prostě JE, protože sis to Kunhuto takhle sama zařídila.
Bylo to tvoje rozhodnutí.
Chápu, že se každý potřebuje vypsat z toho, co ho bolí a trápí. Ovšem jediné, co se k tomu dá říct je skutečně jen: Jaký si to uděláš, takový to máš.
 Vaal 


Re: Kdo chce kam...  

(16.12.2008 14:05:39)
Monty, zase plácáš nesmysly a snažíš se provokovat. Ten článek je prioritně o tom, že
MANŽEL TO NEZVLÁDÁ!!!,
ON MÁ PROBLÉM!!!,
ON MÁ PŘEHNANÉ NÁROKY NA MANŽELKU!!!,
ON SE NEDOKÁŽE PŘIZPŮSOBIT MOMENTÁLNÍ SITUACI!!!!
Je to hlavně o tom, že by měl mít pochopení, ne ještě prudit nějakýma blbostma, jako že ten den zrovna není utřený prach, nebo někde leží nějaký ten drobek.
 Lizzie 


Re: Kdo chce kam...  

(16.12.2008 14:27:38)
Dotyčné nezávidím ani jí nemůžu z ničeho nařknout, nicméně na Montině příspěvku něco bude.
Nedovedu si představit chlapa, který řeší bordel, to, jestli je v lednici něco prošlého nebo ne...ale ke každé by si třeba to rýpání také nedovolil.
 zuni 


Re: Kdo chce kam...  

(16.12.2008 15:05:45)
MANŽELA netěší bordel? Tak ať si ta zařídí tak, aby bordel nebyl!
JEMU vadí prošlé potraviny? Tak ať to nekomentuje a hodí je do koše!

Hele, nemáme zatím děti, ale manžel na mě taky zkoušel řeči typu "Není tu uklizeno". Mně osobně to bylo TAK HODNĚ proti srsti, že jsem se chtě nechtě musela bránit. Přišlo mi naprosto přirozené se bránit, udělat to tak, aby takto neočekával, že JÁ mu všechno zařídím.

Je tu bordel? To mi nemusíš řikat. Pokud TOBĚ to vadí, tak s tím něco TY udělej.
 katka+katka 
  • 

Re: Kdo chce kam...  

(16.12.2008 15:31:29)
A co je to vlastně ten bordel? Znám lidi, pro které je to jedno miniaturní smítko na zemi, případně skutečnost, že okna umyli tento měsíc jen 2x. Pro jiné je bordel zase to, že se přilepí k podlaze a už nejsou schopni se odlepit. Takže je asi dost otázka jak to u autorky chodí, jestli doma preferují sterilní domácnost alias operační sál nebo jsou naprosto opak, nebo něco mezi tím
 zuni 


Re: Kdo chce kam...  

(16.12.2008 15:45:09)
Katko ~t~~t~~t~~t~

S těmi okny. Loni jsme byli ještě ve starém bytě, a věděli jsme že se budem hodně brzo stěhovat. Tak jsem si řekla, že jsem je sice rok a půl nemyla, ale už to nemá cenu. Manža byl ale jiného názoru a umyl je.
Tož sem kula železo a oznámila jsem mu, že z toho uděláme tradici ~t~~t~~t~
 Vercza 


Re: Kdo chce kam...  

(22.12.2008 23:53:14)
~R^ hezká tradice! ~t~
 Mili / Tomík 8/06 a Kubík 5/09 


JE TO TĚŽKÝ! 

(19.12.2008 13:17:47)
Z pohledu ženy - jelikož jsem na mateřské dovolené s 2 letým prckem, který nyní zcela ignoruje mé pokusy o výchovu, tak řeknu... je to někdy na provaz a pisatelka mi mluví z duše. Vím, že to chce se odreagovat, vypadnout - ALE!! když člověk nemá hlídání a chce být s partnerem na chvilku sám nebo někam vyrazit, ale večer už není nálada a taky síla... je to občas opravdu těžké!

Z pohledu muže - celý den sedí v práci, taky ho tam třeba štvou a není šťastný, že tam dřepí když je zrovna tak hezky a lidi se couraj venku. Večer přijde domů... čeká uklizeno a uvařeno, rodinku vítající ho a ono se tak nekoná - manželka naštvaná nebo tak utahaná, že se jí ani mluvit nechce (což taky často jsem) ... nelze se divit, že nemá zájem o výchovu ani péči o domácnost.

Často to s manželem probíráme a pochopila jsem, že ačkoli to nemám jednoduché, tak ani on to se mnou nemá jednoduché... nemám si na kom ventilovat celodenní vztek, tak jen překročí práh, tak to schytá ~o~

Holky držte se a mějme taky pochopení pro druhé :-) (občas jim nasazujeme psí hlavu zbytečně!)
 Róza - 05,08 


Re: Kdo chce kam...  

(16.12.2008 14:27:58)
To není pravda, že ON to nezvládá.
ONI oba to nezvládají. Byli naivní a nedošlo jim, že to malé líbezné ležící miminečko jednou vstane a začne objevovat svět.
A přestěhování do místa, kde lišky dávají dobrou noc je sice romantické, ale má to svá úskalí. Zvláště na rodičovské dovolené.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Kdo chce kam...  

(16.12.2008 14:34:08)
Přesně tak si to myslím taky ...
 Jaspi 


Re: Kdo chce kam...  

(16.12.2008 15:41:50)
Hlvně, že to je prioritně, co?~t~ Tohle slovo už fakt nesnášíma jinak souhlasím s Monty. ~y~
 Teraza Horáková 


Re: Kdo chce kam...  

(16.12.2008 16:57:12)
nemyslím, že Monty píše blbost, ....... totiž, co když ten manžel právě přemýšlí o tom, kam se poděla ta prima holka, co si z ničeho nedělala vrásky, neztrácela smysl pro humor, ani v krizový situaci.....

My doma vůbec hodně mluvíme (s podivem jsem zjistila, že narozdíl od SPOUSTY jiných lidí) a to v rámci celé široké rodiny, nejen v manželství. A ono někdy právě bordel neřešit, společně si sednout a pokecat a tyhle věci si vyříkat, sice není řešení, ale rozhodně zabírá lépe, než vyletět a začít uklízet, aby nebyly blbé řeči.

A nároky na manželku? No můj manžel si asi taky asi tajně přeje, abych zase vážila 48 kg i s postelí. Tu radost už mu asi nedopřeju, ve svém věku bych vypadala anorekticky, navíc, komu by se chtělo hladovět -tudíž nereálné. Stejně tak nereálné je udržet naleštěný byt ve chvíli, kdy jsou tam dva malí prckové. Mluv s ním o tom. Děti vyrostou, ani se nenaděješ, ale spravovat manželství tehdy, to už bude pozdě.

Pokud ale máte vady komunikace a pořád jsou z toho hádky s osobními výpady, tam už opravdu nápad nemám, snad krom poradny.

držím palce.
 Teraza Horáková 


Re: Kdo chce kam...  

(16.12.2008 16:59:04)
jo a jinak jsou úkony, který chlapi uměj už od narození :-)) třeba nakupování, vynášení košů, někteří občas třeba i vyluxujou, naše chyba, že je rozmazlíme a pak při dětech to po nich znovu chceme....... nemáme to snadné.
 katka+katka 
  • 

Re: Kdo chce kam...  

(16.12.2008 14:31:21)
Přesně tohle jsem chtěla napsat, naprosto souhlasím. Mají jen to, co sami chtěli
 Judy 
  • 

Re: Kdo chce kam...  

(16.12.2008 14:47:20)
Monty, Ty mi vždycky připadáš tak strašně dospělá, realistická, vyzrálá, rozumná... No, bohužel, všechny takové nejsme. Autorka tohoto článku (ani jiné podobných článků nebo příspěvků, na které odpovídáš) jistě nepotřebuje Tvůj rozsudek "máš, cos chtěla". Jsme všechny rády, že Ty si svůj život řídíš perfektně, můžeme jenom závidět.
 Lizzie 


Re: Kdo chce kam...  

(16.12.2008 14:49:18)
Judy,

já spíš myslím, že se Monty nebere příliš vážně. A i když asi vede život, který je pro spoustu místních matek nepředstavitelný, říká to, co mnohé nerady slyší - a v tom je to píchnutí do vosího hnízda.
 Judy 
  • 

Re: Kdo chce kam...  

(16.12.2008 14:54:09)
Jen mi připadá, že autorka ví, že si neměla přát dvě děti u sebe, neměla se stěhovat na samotu, neměla podsluhovat manželovi. Tím jí nepomůžeme, když ji popíchneme. Spíš potřebuje vědět, jak z toho ven, vrátit zpátky to přece nejde.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: Kdo chce kam...  

(16.12.2008 14:55:24)
To je Judy pravda, jenže tím, že se všechna vina svrhna na manželova bedra se toho taky moc nevyřeší ...
 jana 
  • 

Re: Kdo chce kam...  

(20.12.2008 21:46:51)
Monty si asi trochu léčí komplex - všechno ví a to její "jaký si to uděláš" je sice pravda, ale sama to taky nezvládla, takže patent rozhodně nemá.
Některý věci jsou holt jinak než se plánovalo, a je potřeba se s nima poprat.
 Martina 
  • 

Re: Kdo chce kam...  

(16.12.2008 19:44:59)
Monty ,tys opět nezklamala.Je úžasná tvá dokonalost.Ještě že takový nejsme všechny ,neměla bys koho poučovat.
 10.5Libik12 


Re: Kdo chce kam...  

(16.12.2008 19:54:29)
trochu mimo, ne?

Autorka se dovolává hocha, jehož si brala, ovšem z textu vůbec nevyplývá, že se změnil, akorát, že oba blbě snášejí fičák spojenej s miniškolkou domácí.

Monty to náhodou řekla velmi uměřeně.
 kunhutka 


Re: Kdo chce kam...  

(16.12.2008 20:27:15)
Tak za prvé ten nadpis jsem nevymýšlela já, ale redakce rodiny, já bych to tak nenazvala. A za druhé - pointou není, že bych si stěžovala, že to nezvládám. Já nejsem puntičkář a vím, že se to zvládnou nedá a nezblázní se to. Pointou je, jak se k tomu staví manžel. Já ani nevyžaduju, aby mi pomáhal, mně by úplně stačilo, kdyby přestal kritizovat a smířil se s tím, že takhle to je a bude, dokud budou děti malé.,
 Vaal 


Re: Kdo chce kam...  

(16.12.2008 21:36:12)
Kunhutko, já v podstatě pochopila co tím chceš říct. Dost mě mrzí ty názory výše ve stylu jako "máš cos chtěla". To mi fakt přijde stupidní a navíc určitým způsobem závistivé. Dámy zřejmě mají děti od sebe osum a více let a vychovávají dítka jako jedináčky. Nic proti jedináčkům, ale že je pro dítě dobré mít doma sourozence v podobném věku je fakt.Buď ráda, že se ti to takto povedlo, moc ti závidím (v dobrém :-)) Ony by si zase měly uvědomit, že děti s velkým časovým rozestupem mezi sebou k sobě nemají tak blízko. Ze začátku je to záhul, ale později se to určitě spraví, za rok si už budou tvoje děti spolu hrát a ty budeš mít času víc.

K manželovi...někteří jsou prostě nevyzrálí a bohužel ani někteří nikdy nedozrají, maximálně léčbou šokem..a nevěřím že vždy něco zmůže nějaké povídání si. Nedávno byl na ČT24 jeden psycholog a prototyp tvého muže celkem dobře popsal...je to obvyklejší než si myslíš. Já mám doma taky něco podobného a neustále s tím bojuju.
 Vercza 


Re: Kdo chce kam...  

(23.12.2008 0:00:59)
No hlavně ty své chlapíky omlouvejte tím, že "jsou prostě takhle stavění". Tím si fakt strašně pomůžete a se svou situací se skutečně "poperete". ~Rv~Rv~Rv

To si pak ale nesmíte stěžovat, že se chovají jak se chovají. Jsou přece TAKOVÍ... nebo ne? ~q~
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Kdo chce kam...  

(17.12.2008 7:41:44)
Monty, velky souhlas!
Presne to mne napadlo, kdyz sem cetla clanek plny stiznosti a stesku..
jaky si to udelame takovy to mame
ano, i ja si obtaz postezuji, to asi kazda.
 & 


Re: Kdo chce kam...  

(17.12.2008 7:58:51)
Cairo,

Precti si dal dovysvetleni autorky to zavani domacim nasilim, reci, ze to ma jaky si to udelala, ji fakt moc nepomuzou. Muj MM se take netvari nedsene, kdyz vyhazujeme jidlo, ale neleje prosly jogurty po stole.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Kdo chce kam...  

(17.12.2008 12:50:02)
Pak to neni na clanek na rodinku ale na posezeni u psychiatra

...otazka je, jestlli je leje pravidelne anebo zda to udelal jednou
 luca 
  • 

pro Monty 

(21.12.2008 14:01:46)
No myslím, že spousta lidí neví, jak vlastně různé situace zvládnou. Není to přece nic tak odsouzeníhodného. KDyby měli děti jen ti, kteří přesně ví, do čeho jdou, pak by jsme nejspíš vymřeli. Jak by vypadal svět, kdyby lidi dělali jen to, o čem přesně ví, jak bude probíhat.
A navíc, jednoduše - když vidím, že partner už tzv. ryje ústy v zemi, tak se mu snažím pomoct, i když si to třeba zavařil sám, ne?
 madlenka07 


Trochu odlehčení... 

(16.12.2008 13:19:31)
Otec rodiny se vrací z práce a vidí, jak jeho děti sedí v pyžamech před domem a hrají si v blátě s prázdnými krabičkami od pizzy a číny, které jsou rozházené po celé zahradě. Vrátka na ulici jsou otevřená dokořán, zrovna tak dveře od auta, uvnitř leží pes čerstvě vyválený v blátě a nikde ani stopa po druhém psu. Muž vešel do domu a uviděl ještě větší nepořádek.
Lampa převrácená a běhoun skrčený u zdi.
Uprostřed pokoje hlasitě hrála televize a jídelna byla zaházena hračkami a různými díly šatníku.
V kuchyni to nevypadalo lépe. Ve dřezu stála hromada nádobí, rádio hrálo na plné kolo, zbytky snídaně rozházené po stole, navrchu na prostírkách leží kočka. Lednice otevřená, psí žrádlo na podlaze, rozbitá sklenička pod stolem a u zadních dveří uplácaná hromádka písku.
Muž rychle vyběhl schody, stoupajíc na další hračky a šlapajíc po oblečení.Ale nehleděl na to, jen hledal svou manželku. Bál se, že je nemocná, nebo se jí něco vážného stalo. Viděl, jak dveřmi koupelny prosakuje voda. Nakoukl tam a uviděl mokré ručníky na podlaze, rozlité mýdlo v hromadě špinavého prádla a mezi vším další rozházené hračky.
Kilometry toaletního papíru se vinuly mezi tím vším a zrcadlo a stěny byly pomalované zubní pastou.
Rychle se otočil a spěchal do ložnice, kde našel svou manželku, ležící v posteli a čtoucí knihu. Podívala se na něj, usmála se a zeptala se ho, jak se měl celý den. Podíval se na ni nedůvěřivě a zeptal se: „Co se tu dnes stalo?"
Usmála se znovu a odpověděla: „ Pamatuješ se, drahý, že každý den, když se vracíš z práce, ptáš se mně: „Co jsi, do prdele, dělala celý den? “
„Ano," odpověděl muž nejistě.
"Tak dnes ........... jsem nedělala nic!“

 Lucka 345 


Re: Trochu odlehčení... 

(16.12.2008 14:38:05)
To je dobrý.:-)Ale u nás je tato situace v obrácených rolích. Takhle přesně to vypadá, když z domu odejdu JÁ. Manžel tomu prostě nechá volný průběh a volí cestu nejmenšího odporu. Většinou když se vracím (třeba jen z nákupu), už mě bolí břicho předem v obavě, co zase uvidim. Jemu to nevadí a dětem už vůbec ne. Při první výtce se setkám s trojitým smíchem. Má to řešení? ~a~
 Hanka 
  • 

Re: Trochu odlehčení... 

(16.12.2008 16:28:45)
Lucko,

má to řešení.
NENAPRAVOVAT TO!
Tedy ne že přijdeš a začneš uvádět věci do použitelného stavu. Dej jim to vyžrat! V kuchyni je nesnesitelný bordel? Nedělej večeři, dokud ji neuvedou do přijatelného stavu. Prostě to igoruj a nehni ani prstem na nápravě věcí, na které se tatínek a děti vykašlali.
A vydrž!
 Jana 
  • 

Re: Trochu odlehčení... 

(16.12.2008 18:29:21)
To je dobrá rada.
 Lucka 345 


Re: Trochu odlehčení... 

(16.12.2008 21:57:17)
Nevím, jestli je to použitelná rada. Tatínek si s nimi dá k večeři nějakou rychlokvašku, kterou by ode mne rozhodně nedostali. A ráno odejde do práce a já v tom budu existovat celý den? Nebudu si ani mít kam dát na stůl snídani a budu se do večera lepit k podlaze? Brrrr.:-©
 Dobra1 


Re: Trochu odlehčení... 

(17.12.2008 20:32:25)
A ty myslis, ze jimty rychlokvasky budou chutnat porad? A kdyz deti nedostanou rano snidani, ev. pak dalsi jidlo dokud nepoklidi tak se jim nic nestane, ani dvoudeni pust neni nebezpecny, kdyz maji dost piti. A to bych povolila jen cistou vodu, vsechno ostatni dat z dosahu, a to i tatinka ( i kdybys to mela odnest k sousedum). A ano, klidne se cely lep nebo spis vyhybej se nebezpecnym mistum a neulizej NIC. Nebo myslis, ze jim a tatovi se lepeni k podlaze bude libit? Pokud to parkrat nevydrzis az do krajnosti nic s tim neudelas. Naopak, casem te prestane respektovat nejen muz (tam uz se to timhle trochu projevuje), ale i deti. A az po n ich budes chtit v puberte, aby nepily, nekourili, nebraly drogy, nesprejovaly kde co a vubec delaly jen to, co sami chteji ( a dneska uz s tim muzes pocitat i v 10 nebo11 letech), tak se ti vysmejou. Proc by mely zacit poslouchat ted, kdyz driv jim to prochazelo? A muz si stejne bude myslet, ze za to muze jen TVA spatna vychova, on si snima prece uzival fajn vztah, ne?
 Anadar 


Vypadnout z koloběhu 

(16.12.2008 13:51:39)
Kunhuto,myslím si,že potřebujete oba vypadnout z koloběhu.Někoho na pohlídání děcek tak na tři hodiny o víkendu musíš sehnat.Ideální by bylo to mít pravidelně,aby ses měla na co těšit.Pak můžete s mužem vyjít na procházku,do kina,můžete se věnovat sami sobě,aniž by vám do toho vstupovaly děti.
Problém je samozřejmě i v té izolaci zelené vdovy-manža pracuje daleko od domova,v místě bydliště nejsou kamarádi,obchody,žádná zábava,nic.I do toho kina se musí pravděpodobně autem někam jinam.
Příroda a zahrádka jsou takhle v prosinci úplně na houby.
Mne na MD těšilo i to,že jsem si naložila mimino do kočáru,batole na sedačku nad kočár a tradá do města(menšího,lázeňského).Obešli jsme všechny atrakce pro děti -jako nádraží , hřiště a kachny-i pro mne-obchůdky a sem tam známé.Bylo to docela príma.Ale to se na dědině dělat nedá,nejsi-li starousedlík,který má v každém domě sestřenici nebo spolužačku.
Opakuji,Kunhuto,sežeŃ SI hlídání alespoň na jedno odpoledne v týdnu,jinak se s mužem zblázníte.
V téhle situaci bych nepovažovala za řešení ani recept s předáním dětí tatínkovi,ať se stará,protože s mužem potřebujete čas pro sebe.
 Novotňásci 


Je mi to povědomé. 

(16.12.2008 14:14:06)
Chápu tě.Já si užila také svoje.a jen co to šlo tak jsem si našla zálibu v prodeji kosmetiky a postupně se s toho stává dobře výdělečný podnik.A radu.Jen co manžel příjde domů tak mu hoď děti na krk a tradá do města.Do kina na sklenku něčeho dobrého.A ve Smečně u Prahy je sdružení rodin tak si tam sjednej pobyt.Pro sebe a dětičky.Kliďo bez manžela oni ti s nimi tam pomohou.Ty si odpočneš a hned uvidíš svět růžověji.
 MartinaNov (dva rošťáci 


léčba šokem 

(16.12.2008 14:30:25)
rozumím ti, mám syna 2 a 3/4 roku a měsíční mimino. Manžel je teda na rozdíl od toho tvého v pohodě, i přes velkou vytíženost funguje jako manžel i táta.

U toho tvého doporučuji léčbu šokem: prostě na víkend zmiz bez robátek, odstříkej do mrazáku, nebo kup umělé, ty dva dny to dítě přežije, důležitá je tvá pohoda. Ty si odpočineš a tatínek aspoň pozná kouzlo mateřské dovolené. A hlavně: ne abys jim navařila na celé dva dny, on to určitě zvládne, je to přece "silné pohlaví".

On sice chodí do práce, ty máš ale práci 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, taky máš nárok na chvilku volna.
 Em, 2,5l syn, 8m syn 
  • 

Jsme jinde 

(16.12.2008 14:32:37)
Jé, jak mi to je blízké...dokonce si můj muž našel v době druhého těhotenství milenku... Možná díky tomu, možná kvůli výčitkám svědomí, možná si něco uvědomil, začal se doma více zapojovat. Od toho, kdy na začátku manželství řekl, že nic nebude doma dělat, že já jsem žena a musím to zvládnout, jsme se posunuli k tomu, že si dnes s dětmi hraje, přebalí je, občas uvaří, uklidí, vysaje, vezme děti ven...
U nás doma platí:
1. muž musí mít z dětí radost, ne jen cítit povinnosti, např. tím, že mu něco předvedeme, co se nám podařilo, nebo že mu vyprávím, co kdo veselého provedl nebo mu něco vyrobíme, nakreslíme
2. říct to, co je nutné udělat (jak zde již bylo napsáno), např. uvaříš večeři nebo vykoupeš děti?
3. napsat na papír to, co od něj potřebuji v sobotu udělat, rád si odškrtává
4. prosazovat své zájmy stejně jako on si prosazuje své, jasně pevně ale s láskou
5. komunikovat, ne se uzavírat, pak to jedině může bouchnout,
5. ale na prvním místě musí cítit to, že si ho vážím a miluji, i když není vše doma i ve vztahu ok.
Nebylo to mezi námi vždy dobré a ani teď to není na jedničku. Nechci ale dětem brát tátu, jen proto, že se nedokážem vždycky doma problémy prokousat. Věřím, že to má smysl dohromady více. Musíme chlapům více věřit, musíme je více zapojit, to znamená s nimi počítat, je to i pro jejich dobro...
 Marta 
  • 

Re: Jsme jinde 

(16.12.2008 15:06:43)
Musim rict, ze tahle diskuze me prozatim z druheho ditete vylecila :) mame taky dite co nenecha nic v klidu, bydlime na vesnici kde neni a kus travy, auto nemam a tatinek cele tydny v tahu. Ale u nas to funguje od narozeni maleho tak, ze kdyz je doma tatinek, maminka nefunguje. Takze delam jen to nejnutnejsi jako uvarim a zucastnim se prochazky aby si nas malej uzil oba pohromade ale tim to konci. Tatinek je doma obcas, tak at si to uzije. Takze jen od pocitace zavolam - malej ti leze na schody!!!malej se ti pokakal!!! Musim rict, ze mam velmi tolerantniho muze :) :) Tuhle mu kolega z prace povidal /taky cele tydny nevidi deti/ ze v sobotu nechce byt rusen a spi treba do odpoledne, protoze on pracuje a je desne nastvany, kdyz ho deti rusi. Manza na nej cucel jako blazen, kdyz prece spi cely tyden na hotelu a ja chudak doma cele noci vstavam tak je pro nej samozrejmost vstavat o vikendu, (protoze on si to dozene) a nechat maminku v sobotu rano spat a jit do obchodu.
Jak pisou holky vys, dite jsme si udelali oba. Je treba trosku ze sebe udelat blbce a ne supermana, ktery vsechno zvladne. Parkrat jsem v noci proste delala ze ten rev neslysim, zduchla jsem nenapadne do manzela a jakmile vstal on tak jsem rychle usnula. On mel radost, ze se vzbudil sam a tak rychle :) a ted uz je normalni ze kdyz je doma v noci vstava on. Pak jdeme nekam na navstevu, on tam prebaluje a ja ho chvalim, jak to zvlada (jako bych ja cele tydny nedelala nic a on vsechno) a dela vsechno a on se dme pychou. Akorat jeho kolega z prace, tomu to hlava nebere...
 Vaal 


Re: Jsme jinde 

(16.12.2008 21:48:29)
Marto ~R^~R^~R^ s manželem to prostě umíš...dost jsem se nasmála, když jsem to četla...ale asi to bude taky fajn chlap, protože s nějakým nadutcem by nehlo vůbec nic...:-)
 Marta 
  • 

Re: Jsme jinde 

(16.12.2008 22:35:24)
jj obcas si rikam ze si ho nezaslouzim, ale pak si zase rikam, ze si mohl vzit nejakou semetriku a ta by ho nutila delat vsechno, takze muze byt rad ze ma me a ja ze nej obcas neco udelam. ale taky se to rodilo v bolestech, myslim ze posledni kapka pro nej byla kdyz jsem mu ho vycerpanim dala hodinu pohlidat ze si lehnu (lez nekde kde nejsou dvere a dite se te dozaduje) za pet minut rana a hrozny rev, malej mu spadl na hlavu ze schodu, takze jsem rvala jak tygr, jestli mu ty emaily stoji za zdravi a zivot syna a bylo to. ovsem tato metoda je dost nesetrna. momentalne jsme ve fazi kdy tatinek i kdyz spi cely tyden na hotelu se presne budi v noci na krmeni :) :), ale je to presne ten chlap co kdyby mohl kojit tak i koji. A dokud nelezi uprostred obyvaku hovinko na zemi tak si ani nevsimne nejakyho neporadku
 Martina, 2 kluci 


Re: Jsme jinde 

(16.12.2008 15:12:43)
Můj muž si taky rád odškrtává úkoly pro něj napsané na lednici!
Dlouho jsem nechápala, že mu to mám psát, já bych to nesnesla - připadala bych si jako služebná se seznamem úkolů...
 teta 
  • 

Na Spektru 

(16.12.2008 15:21:57)
běží pořad "Maminka stávkuje", zjevně určený pro obzvlášť zatvrzelé nebo extra tupé tatínky...milostivá paní zkrátka odfrčí na pár dní na nějakou tu wellness farmu, když byla předtím zanechala v taťkově péči domácnost i s dětičkami - čím menšími, tím lépe! :-)
 Romana 
  • 

Re: Souhlasím 

(16.12.2008 16:09:37)
S tím naprosto souhlasím.Můj manžel ,byl nucený diky tomu ,že jsem skončila v nemocnici se dva týdny starat o tenkrát pětiletého syna a roční dceru.Diky tomu jsem, už nemusela poslouchat že je doma nepořádek a že je k smrti unavený,neboť to co mě po příjezdu z nemocnice čekalo se nedá popsat.Stačil jen můj tázavý pohled.Od té doby jsme vždy večer dávali byt do přádku spolu.Chlapi nejsou natvrdlí oni jen prostě neví.Čím dřív se to dozví tím lépe.Teď jsem na mateřské dovolené s našim třetím dítětem a pro mého manžela není problém vzít žehličku a večer u televize vyžehlit.Moje rada je nešetřete své miláčky a pěkně je zapřáhněte děti plánují dva a dva se o ně také starají.pokud dítě v noci zlobí neposílejte je spát jinam Vy se také přes den nemůžete vyspat nechte je, ať poznají co takový malý brouček obnáší.Můj manžel po dvou týdnech prohlásil ,že by sem mnou neměnil ani za nic.Později také budete chodit do práce a jestli si neuděláte v tom jasno hned tak buď budete zanedbávat byt čím dál víc nebo to budete dělat na úkor svých dětí a svého volného času ,kterého nebude nazbyt.Máme manželem heslo:“spokojené dítě ,bordel přes den v bytě.
 MSteflova 


Re: Souhlasím 

(16.12.2008 16:18:44)
Romano, souhlasím s tebou. Muž by měl hodnotit práci ženy na MD až poté, co si to sám zkusil a případně to zvládal lépe, než ona. Pokud nemá možnost starat se o děti a domácnost alespoň den v kuse, těžko může vědět, co to obnáší. Pokud by mi chlap doma pindal, že není tohle nebo ono, tak bych mu prostě řekla, že má dvě ruce a iniciativě se meze nekladou.~z~
 zuni 


Re: Souhlasím 

(16.12.2008 16:24:03)
Romano a Lassie, přesně tak! Víc netřeba dodat~j~
 Teraza Horáková 


Re: Souhlasím 

(16.12.2008 17:01:21)
romano, lassie a susann-j - naprostý souhlas...... tak když není celý den doma, neměl by kritizovat to, co jsem nestihla, protože prostě nemá představu, jaké to je... ~q~
 Hadi a spol 


Re: Na Spektru 

(16.12.2008 16:32:17)
Jsem si vzpomněla jak mě přepadla nějaká chřipka - našim holkám, dvojčata, bylo tenkrát asi 5 měsíců. Manža byl samozřejmě s námi doma, já měla svých 38, což znamená, že jsem ve stavu, kdy jsem ráda, že ležím a občas si dojdu na záchod, jinak nic nezvládám. Ten týden byl naprosto ukázkový - první den bylo vypráno, čerstvě uvařeno, vytřeno o děti bezvadně postaráno (byly na umělém mlíku, takže mě opravdu nepotřeboval); druhý den se toto tempo opakovalo - nakoupeno, vyžehleno, vypráno, uvařeno, vytřeno, no skoro umytá okna :-); třetí den to samé :-) Nooo a čtvrtý den se mi naštěstí už udělalo docela dobře, tak jsem byla schopná dát alespoň holkám po 4 hodinách to mlíko, protože náš tatínek celý den vyčerpáním prospal :-) :-) :-) :-)
 Vážný 
  • 

Jak to prožívá muž 

(16.12.2008 19:04:36)
Jen pro příklad. Když se narodil první, byl jsem na vojně a trvalo 1,5 měsíce, než mně vyreklamovali domů. Po 1/4 roce v nové firmě se mně šéf na nic neptal a poslal mne na 1/2 na služebku po-čt na projekt na druhé straně republiky. Co s tím?

Po 1,5 roce jsem si našel jinou práci. Velmi vstřícnou, blízko. Pak se nám měla narodit druhá a žena šla na riziko na měcíc do špitálu. Šel jsem se starším na paragraf a tak za 5 dní mi šéf začal naznačovat, že je to nepřijatelné a že musím ihned začít obvolávat jesle v okolí, jinak budu mít PROBLÉM. Naštěstí všude chtěli aspoň 14 dní zvykání, a hlavně neměli místo, takže šéf utřel. A první co mi tchýňka řekla, že chci syna odložit do jeslí, co jsem to za krkavčího otce, a že ho tedy laskavě pohlídá, ale že si TO MUSÍM zařídit v práci. Že mám přece na to právo. V práci mi naštěstí paragraf skončil a obnovit se nedal. (A účetní šílela, že paragraf nikdy nedělala, že si stím budu muset na ČSSZ sám...)
 teta 
  • 

Re: Jak to prožívá muž 

(16.12.2008 21:19:17)
No, to je opravdu hrůza :-)
A teď si představte, že byste dokonce ovdověl (neberte to tak, že Vám to přeju, proboha)! Zapřáhnul byste "neochotnou" tchýni ještě víc, nebo byste snad dal dítě do děcáku?
Co tím chci říct je, že většina žen podobnou situaci řeší dnes a denně - musí vzít práci, která jim "dovolí" včas vyzvednout dítě ze školky, případně čelit všem námitkám proti opakované nepřítomnosti kvůli nemoci dítěte, nebo, v případě volné nohy, odmítnout ze stejného důvodu zakázku - a když už odmítnout nelze (protože by další nemusela přijít), dát velkou část výdělku na slečnu na hlídání, nebo pracovat holt po nocích...no, a to všechno se u matek bere tak nějak automaticky, že si to prostě matka nějak zařídí - vždyť je matka! Pan otec si většinou odkroutí svých +- 8 hodin a diví se, že není teplá večeře :-(
Vy máte štěstí, že máte vyhlídku či lépe řečeno přesný termín konce Vašeho martýria :-)
 Jana 
  • 

Re: Jak to prožívá muž 

(16.12.2008 21:39:17)
Ano, máte vyhlídku konce šichty, ale pokud jste SPRÁVNÍ CHLAPI, tak jdete domů za ženou a pomůžete jí s vaší společnou domácností a s dětmi, které společně vychováváte. Pokud máte nějaký problém, tak ho řešíte oba, oba se respektujete. Potom by to nemuselo dopadat, jako tady v tomto smutném příběhu.
 MM, 2 kluci 
  • 

Jano, přesně... 

(16.12.2008 21:42:55)
... souhlas. M.
 Lusika, Lucinka+36tt 
  • 

druhá směna 

(1.1.2009 11:51:51)
Ahoj, já tomu říkám druhá směna. Jedna v zaměstnání, druhá doma. Ona ale pointa je taková, že málokterá žena v okamžiku návratu manžela z práce padne na gauč a odpočívá. Já se vydávám do kuchyně a manžel si hraje s dcerou nebo na ni naspoň dohlíží od televize. Takže mám "druhou směnu" oba.
Ještě v zaměstnání jsem zaslechla od kolegů, že chodí odpočívat do práce. Něco na tom asi bude, i když samozřejmě jak do které práce.

Mě štve kult toho, kdo přináší rodině výplatu. Jako by vydělat peníze bylo důležitější/snažší než správně vychovat dítě..

Lusika
 jana 
  • 

Re: Jak to prožívá muž 

(20.12.2008 22:14:33)
Se služ. cestou musíte souhlasit. Jsou-li důvody, dá se to snad rozumnýmu člověkovi vysvětlit. A když ne, tak ne. Když by Vás vyhodili, tak bych je udala - postup bych se snažila si už dokladovat.
A jesle? Ani náhodou? Jestli ono nebylo lepší někdy nemít telefon - člověk byl doma, volat mu nemohli.
 Vážný 
  • 

Re: Jak to prožívá muž 

(21.12.2008 19:36:46)
To už dávno neplatí, souhlas se služebkou se dává dneska paušálně v pracovní smlouvě (v bodě 137 drobným písmem) a tehdy byl souhlas myslím taky automatický vyjma matek s dětmi.

A pak, představte si, že jste se vrátil z vojny, nastoupil jste na první místo, šéf prohlásil, že čím víc jste v práci, tím menší máte náklady (on to říkal v takovém tom manipulativním polohumoru), sotva že máte kde bydlet a vy si dovolíte se stavět na zadní?
 petra,dcera 4 roky 
  • 

znam to 

(16.12.2008 19:07:06)
jsem na tom jak pisatelka,jen s tim rozdilem,ze mame jen jedno dite.diky bohu.nedokazu si predstavit,ze bych ted otehotnela.manzel mi absolutne nepomaha,mala je neustale se mnou.zijeme v anglii,mi rodice jsou v cechach,manzelovi rodice ziji v americe.takze o zadne pomoci nemuze byt rec.od prvniho dne kdyz jsme prisly z porodnice,je mala pouze se mnou,manzel neustale pracuje.i o vikendech,i kdyz by nemusel.me dite absolutne nevi co to je,jit s tatinkem do parku nebo do zoo,vsude jen s maminkou.komunikace mezi mnou a mym manzelem je veskera zadna,podle nej muzu byt rada,ze jsem doma a nemusim "pracovat".uvazuju o tom,ze odejdu.jinak vam vsem preju hodne stesti,vesele vanoce a stastny novy rok.
 kunhutka 


Od autorky 

(16.12.2008 20:03:57)
Holky, děkuji moc za empatii - hned se cítím líp když vím, že je to takhle i jinde.

Jinak dnes jsme se zase pohádali, protože manžel označil deku v obýváku, kterou se každý večer přikrývám, protože je mi zima, za bordel a hodil ji vztekle po mně, tak mi to nedalo a rýpla jsem si, jestli je nutné, aby byla v obýváku na koberci, kde si hraje starší synek, vrtačka a nastřelovačka hřebíků. Jsou tam už měsíc, samozřejmě s nimi nic nedělá, když se jich dotknu tak je nepříčetný, že si je uklidí sám, ale kdy, to fakt nevím. No a hned byl oheň na střeše.

Já mu samozřejmě říkám, že to s dětmi není jednoduché a že prostě všechno nestíhám, a on když má dobrou náladu, tak mi to i odkýve, jako že ví, že to není snadné, ale říká to takovým blahoskloným tónem, že mi přijde že to spíš říká jen proto, aby měl klid a v hloubi duše si myslí, jak jsem neschopná. Přitom i jeho máma mu tvrdila, že když byl malý, tak to u nich bylo stejné a že to prostě není sranda, ale on to prostě nevnímá.

Taky jsem mu mnohokrát říkala, že když se mu někde něco nelíbí, ať si to uklidí sám - takže to dopadne tak, že jednou za čas v noci vyhází z lednice prošlé potraviny, ale to tak, že to nahází do prostřed jídelního stolu tak, aby se to všechno vylilo a nechá to tam, abych jako viděla... ne že by toho bylo tolik, mně třeba jogurt jeden den prošlý nepřijde jako zdravotní hazard a klidně bych ho snědla, ale u něj je to jakýsi patetický koníček. Takže mi otevře jogurty, vyleje je na stůl, do toho nahází pár plesnivých kuliček z hroznového vína, co pracně vybral, zbytky od predvčerejší večeře a je to pěkný humus. Totéž když je plný koš, on ho prostě nemůže bez řečí vynést, on vyndá ten pytel s odpadky a dá ho doprostřed chodby a půl dne bude mluvit o tom, jak nevynáším koš. Přitom by mu to zabralo minutu. Když přijde domů a jsou rozházené boty (synek si je rád obouvá), tak ne že je srovnal, ale vztekle do nich kopne. Mně to už fakt štve, nikdy takový nebýval. Připadá mi , jak kdyby měl bral jako svého zaměstnance, co špatně dělá práci, za kterou mu on platí.
 10.5Libik12 


Re: Od autorky 

(16.12.2008 20:10:56)
Kunhuto, on to je normální tyran. Ale v kontextu se svým předchozím textem, tys nevěděla, že si bereš pánečka, co ho musíš poslouchat? Nevidělas, jak se jedná u nich v rodině?
 kunhutka 


Re: Od autorky 

(16.12.2008 20:32:28)
Fakt je, že u nich je otec pánem tvorstva, máma vaří denně polévku a teplé jídlo, otec v životě s ničím nepomohl.Jenže on takový nebýval. Než se narodil ten starší syn, tak doma alespoň dvakrát do týdne vařil, myl nádobí, uklízel koupelnu, vynášel koš a nikdy neměl řeči. Ale pak jak jsem šla na materškou, tak nějak došel k přesvědčení, že je to moje práce, když jsem doma. Což je v pohodě, on je celý den v práci, nechci po něm aby večer ještě šůroval koupelnu, ale ať si proboha nechá ty blbé kritické řeči a nehledá na všem chyby. On vyloženě hledá, když už je uklizeno a uvařeno a všechno ostatní "v pořádku", tak jde do sklepa a začne nadávat že je bordel tam, nebo že jsou hračky poházené po zahradě, atak dále.
 teta 
  • 

Re: Od autorky 

(16.12.2008 21:24:36)
Víte, Kunhuto, on je sice "celý den v práci", ale Vy jste zjevně jeho zaměstnancem, a to na 24 hodin denně. Vyplatí se Vám to? :-)
 MM, 2 kluci 
  • 

Libiku, to jsem si... 

(16.12.2008 22:08:56)
... zrovna taky říkala - proč si někoho takého vzala? Nebo že by předtím tak dokonale hrál divaýlko? Nemyslím...

A jsme u toho co jsem napsala níže - že Kunhuta zřejmě předtím na ta jeho absurdní očekávání přistoupila (nevím proč?) a teď je moc už i na ni (nedicím se jí!) a potřebovala by to změnit - ale on už nechce, protože si zvyknul, že tak je to jaksi "od přírody" :-(!
Ale zní to fakt na tyrana, s někým takovým bych nemohla být ani den :-((((!!!
 Verka 
  • 

Re: Od autorky 

(16.12.2008 20:26:57)
Ahoj Kunhutko,
tak tohle manželovo chování není normální.Ve všech rodinách s malými dětmi neni naklizeno.U nás také nei,ikdyž máme jedno 3leté dítě.
Odnést odpadky,probrat lednici by teda mohl zvládnout.
Zkuste si o tom popovídat,až děti usnou.Je mi jasné,že rady se dávají lehko.
Přeju hodně štěstí a hlavně hodně pevné nervy.
 Magda & 2 
  • 

Re: Od autorky 

(16.12.2008 20:27:33)
Kunhuto, to, co jsi ted popsala, to je normalni teror! To uz neni sranda, ani nejake manzelske nedorozumneni! On te psychicky terorizuje!
 Líza 


Re: Od autorky 

(16.12.2008 20:29:14)
Taky mám tenhle dojem... to cos popsala s úmyslně vylitým obsahem jogurtů na stole nemá s normálním chováním nic moc společného.
 Judy; 
  • 

Re: Od autorky 

(16.12.2008 20:49:04)
Teda Kunhuto, takhle najednou vypadá Tvůj příběh úplně jinak, o něčem jiném. Jestli vylívá prošlé jogurty s jídlem na stůl, tak normální není a dá se to označit za týrání. Bůh Tě ochraňuj.
 Jana 
  • 

Re: Od autorky 

(16.12.2008 21:18:40)
Vyložit karty. Říci, jak moc tě jeho chování trápí, jak moc ti ubližuje. Popiš mu svoje city, popovídejte si o tom, když bude v klidu a odpočatý. Další rada, najít odbornou pomoc, není to ostuda. Je to jen místo, kde vám mohou pomoci. Jeho chování k tobě je prostě příšerné. Doufám, že nebudeš jen sedět a snášet to. To si myslím, že by byla nejhorší varianta. Může se to třeba i zhoršovat, stupňovat a potom ti dojdou psychické síly a něco měnit bude nemožné.
Je velice zvláštní taková změna chování. Jestli se něco špatného nestalo v práci? Nevím, můžeme ti dát na internetu rady, ale něco s tím určitě dělej, minimálně jdi za psychologem či do rodinné poradny. Tak bych to tedy řešila asi já.
 Zasjaj. 


Re: Od autorky 

(17.12.2008 5:49:48)
Jaky vylozit karty?! Hodit mu ty jogurty vsechny na hlavu, doslova. Vzit obe deti a odejet na hotel.
 Jana 
  • 

Re: Od autorky 

(17.12.2008 11:28:55)
Asi to tak dopadne.
 vendula 
  • 

Re: Od autorky 

(17.12.2008 12:37:58)
nedokáže od manžela odejít.Jestli máš sílu na vánoce se sbal a odejdi z domu ke kamarádce k rodičů kam koly ,dáš manželovi lekci na nic nečekej.Pokud ani to nezabere utíkej dokud si ho aspoň trochu vážíš.Víš moje švagrová to neudělala a teď tím trpí děti nejen že otce nesnáší ,ale oni si přeptávají vážit i mami.Myslím si že táta který neplní svou roli a jen buzeruje není prospěšný nikomu ani tvým dětem.Nechci tě na nic navádět,ale manžel tě psychicky týrá a jestli s tím neuděláš něco teď muže se to stupňovat.Držím ti pěstičky abys brzy našla způsob jak na manžela.Nezapomínej ,že matka má dělat pro své děti to nejlepší.V tvém případě znamená spokojená matka ,spokojené dítě.
 Jana + Honzík (12/07) 


Pro Kunhutu 

(30.12.2008 15:34:44)
Ta změna chování je opravdu zásadní. Připomíná mi to, že ženy, které jsou obětí domácího násilí, často říkají, že před svatbou partner takový nebyl. Ten obrat nastáva až po svatbě nebo narození dítěte. Proč by jí taky dával najevo, jaké s ní má plány, dokud ji nemá jistou, dokud ji k němu nic neváže a ona může ještě snadno odejít.
Nechci malovat čerta na zeď, že se to u vás vyvine zrovna tak. Možná je to prostě jen to, co prožívají mnohé mladé rodiny v různé míře: žena i muž si zvykají na nové role různě a oba mohou být frustrovaní tím, že je to jinak než by čekali. Možná jste prostě jen nespokojení a každý člověk tu nespokojenost snáší a dává najevo jinak.
Každopádně, Kunhuto, ty mu svojí rekakcí na to, jak on se chová, pokaždé dáváš najevo, co si k tobě může dovolit, co mu budeš tolerovat. Takže pokud na ty jogurty a podobně nijak výrazně nezareaguješ, pro něj je to signál, že jeho chování je v pořádku, že se tak může chovat dál.
Všechno co děláme, nám přináší nějaká pozitiva. Takže pokud to má on přestat dělat, musí mu to chování přinést nějaké negativum a to tak silné, že si na to vzpomene, až to bude chtít přístě udělat a raději si to rozmyslí. Proto důrazně navrhuji: HOĎ MU TY JOGURTY PŘÍŠTĚ NA HLAVU, jak to tu už někdo zmínil. Nejspíš se zase pohádáte, ale jemu to dá signál, že si nenecháš všechno líbit, a tobě zase stoupne sebevědomí v tom ohledu, že jsi schopná uhájit si svůj prostor.
 jana 
  • 

Re: Od autorky 

(20.12.2008 22:19:35)
Přesně tak, protože on si hledá jen záminku, jak jí ublížit. Jestli dělá ještě naschvál binec???
Prostě když ona má vše celkem v pořádku, on si tu záminku prostě najde.
Není to tak, že on má třeba nějakou bábu, a hledá záminku, jak při rozvodu vytěžit co nejvíc, tak se s ní snaží udělat matku, co se o děti nestará, psychicky labilní atp.? Jde o novej barák, ne?
 Magda & 2 
  • 

Re: Od autorky 

(16.12.2008 20:54:18)
Podivej se (treba jen uplne nezavazne) na webovky obcanskeho sdruzeni Rosa.
http://www.rosa-os.cz/
I kdyz vyhodnotis svoji situaci tak, ze nejsi tyrana, tak stale muzes zavolat na jejich telefonni linku a poradit se s nima, jak se svym manzelem komunikovat. Neopravnena kritika tveho manzela a "seky", ktere ti dela, svedci podle me o psychickem teroru a ten je mnohem zakernejsi a hure identifikovatelnejsi nez kdyz ti da manzel facku nebo te pravidelne bije....
To, ze se drive takhle nechoval, neni omluva, a neni duvod proc doufat, ze se to jen tak zlepsi, ba naopak, muze byt hur. Tyhle situace bych nepodcenovala....
Drzim ti pesti! Bud silna!
M.
 kreditka 


Re: Od autorky 

(16.12.2008 21:02:52)
To není normální chování! Hraničí to s psychickým domácím násilím ~o~
 Sona, (2 deti) 
  • 

Re: Od autorky 

(16.12.2008 21:57:53)
Mila Kunhutko,
mne to taky pripada, jako psychicky teror, to neni normalni. Obecne chapu, ze muz je taky utahany z prace, ma toho dost. Vytocilo by me ale, pokud by nechal veskerou domacnost a starost o deti na zene a pak by ji jeste buzeroval.
Jestli te ale tyra tim zpusobem, jak jsi napsala (vyliti jogurtu na stul), tak se porad s odborniky a pryc od nej. Bala bych se, ze se vse bude jeste stupnovat.... nevim... Drzim moc palce !!!!
 Hadi a spol 


Rodičovský příspěvek... 

(16.12.2008 22:01:45)
Rodičovský příspěvek je plat za péči o děti, kterou budeš provádět 24h denně nebo zajistíš, aby to za tebe dělal někdo jiný - to ostatní co k tomu nepatří je to o co by se měli dělit oba dva :-) takže - mytí nádobí, vaření, praní, žehlení, úklid a spol. je práce nad rámec tvé pracovní náplně za kterou jsi placená :-) :-)

řeknu ti, podle toho co jsi psala, bych měla velikánskou, ale opravdu velikánskou chuť se na péči o manžela vykašlat - vařit jenom pro tebe a děti, prát jenom tobě a dětem, uklízet jenom to co našpiníte nebo rozbordelíte jenom vy tři :-) to že udělá takový bordel na stole bych mu nechala uklidit, při těch malých prckách ten stůl v podstatě nepotřebuješ :-)

A ještě jedna rada - to starší dítko nech tatínkovi doma na celý víkend a s prckem odjeď, co nejdřív.
 Teraza Horáková 


Re: Od autorky 

(16.12.2008 22:47:37)
Kunhutko, ať si myslí, kdo chce co chce, to je MŮJ NÁZOR a stojím si za ním a jde o reakci na tohle: deka v obýváku.

Vaše manželství má úplně jiný problémy, než je bordel, případně manželova nechápavost či zaneprázdněnost. Když o tom budeš přemýšlet, třeba ho najdeš.

Tohle prostě není normální, hádat se kvůli dece v obýváku a dělat kvůli ní dusno. Buď má problémy v práci, který zase nechápeš ty, nebo si prostě nerozumíte, neumíte komunikovat a nebo jde o něco dalšího. Ale binec to fakt není.
 Martina, 2 kluci 


Re: Od autorky 

(17.12.2008 8:11:52)
Terezo, já myslím, že Kunhuta se to nedozví - manžel jí to prostě nesdělí, do poradny nepůjde, protože on problém nemá (má ho ona, jelikož je bordelářka)...už jsem tohle jako kamarádka poslouchala 2x, nikdy to nikam nevedlo, ale ani jedna se s tím nesmířila, šla sama do manželské poradny a tam se trochu dala dohromady. Bohužel (no, to spíš ne), jedno z manželství to nevydrželo, v druhém to právě probíhá.
Kunhuto, on to bude stupňovat, pokud mu pouze křikem prošlo hození deky v obýváku a cílený svinčík z prošlých potravin jako demonstrace, proč by nešel dál?
 zuni 


Re: Od autorky 

(17.12.2008 8:03:23)
Kunhuto, jak píší holky níže. To je prostě teror.

Můj chlapík když se stane, že se nějak vytočí (a vydává to, jako že jsem ho vytočila já), tak začne "vrstvit nadávky". Začne vymýšlet co všechno dělám špatně, a hodně sprostě mi nadává.
Jednou jsem na to reagovala takto (a asi bych takto reagovala i na jogurty...): Myla jsem zrovna záchod a jak mi začal nadávat, začla jsem ho mlátit hadrem. Ne že bych "chtěla", prostě to byla asi automatická obrana. Manžel začal koukat dost překvapeně, odešel.... bylo vidět, že to zabralo tak, jak jsem podvědomě chtěla. Později mi to říkal, že ho to zarazilo, že to nečekal. Zabralo to ~;)
 Katla 


tyran  

(17.12.2008 10:57:39)
Pokud je pravda to, co píšeš, tak je ztráta času něco řešit. To nejsou úlety v důsledku stresy, únavy nebo změny životního stylu, to je šikana. Ta se může jedině zhoršovat. Chlap, kterého sis vzala, nikdy nebyl, už v době, kdy jste se seznamovali, to musel mít v sobě a jen se to vyvalilo ve chvíli, kdy jsi v silné sociální nevýhodě.
 Marie, syn 3 
  • 

Re: Od autorky 

(17.12.2008 17:52:26)
Ježíš, jestli se k Vám chová takhle, tak co tam ještě děláte???!!!! Marie
 mumbaba 


Re: Od autorky 

(20.12.2008 19:18:28)
Kunhutko, tak jestli váš manžel reaguje takto, máte budoucnost celkem jasně naplánovanou. I já jsem si vzala podobného manželka, zítra to bude 37 let, a mám ho ještě. Vás prosím, abyste se vzchopila dříve, než prošvihnete vhodnou dobu, jako se to stalo mně, když se mi druhé dítě - syn na usmířenou po veliké maželově omluvě, které jindy nebyl schopen po svých podobných excesech - narodilo postižené. manžel se nikterak nezměnil, leda k horšímu, protože po mládí nepřišel jeho krásný mužný věk, prudil a prudí stále, jen vlivem jeho těžké nemoci, kterou před pěti lety prodělal, si vyzískal ještě více ohledů od celé rodiny pro sebe, které si stále vynucuje. Vůbec si nevšiml, že celá rodina už dávno žije za své a po svém, protože ji nikdy sám neživil, vždy jsme pracovali oba, později i dcera, předtím pomáhali a velký díl jeho potřebné pomoci vzali na sebe moji rodiče. Dostal rodinu do dluhů, které jsem splatila postupně já. Kritizovala mne za to, že jsem neodešla od táty, i naše dcera, která asi od 13 let vidí jasně a kriticky, jaká je situace, ale neznamená to, že by tátu neměla ráda. Jenže právě kvůli ní jsem nechtěla rodinu dělit, abych ji nemusela posílat za tátou a event. jeho novou partnerkou, když mně samotné se s ním být nechce. Dnes jsme spolu v malém bytě i se synem na vozíku, který byl leta v chráněném bydlení, které však bylo zrušeno, a čekání na nové umístění bude trvat dlouho. Myslím, že vydržet se dá hodně, ale není to zdravé a vůbec ne dobrý život. Pokud vydržím déle než manžel, čeká mne ještě ho ošetřovat, protože přece nemocní se už neopouštějí. V důchodu chodím ještě pracovat na půl úvazku, přestože už mám sama zdravotní potíže, ale s takovou jistotou, kterou mám, a to že se o mne manžel nikdy nepostará a o sebe také ne, se mi vše v šedesáti snáší lépe, než když jsem doufala, že ano. Pokud si váš manžel k vám dnes dovolí to, co píšete, nezaslouží si vaši přízeň, přiznejte si, že jste se v něm spletla, a bude hůř, zůstanete-li. Není ani dobrým příkladem dětem, ukazuje jim jako normu hrubé chování manžela k ženě. Sám potřebuje vychovat, ale to vy nezkoušejte. Určitě na vás někde čeká muž - kamarád, který si vás bude umět vážit. Mně se to také stalo, a teprve pak jsem viděla, o jakou duševní bídu jsem se mohla připravit včasným odchodem od manžela. Nemluvím o nevěře, ale o pochopení, aby nebylo mýlek. Držím vám palce a seberte sílu. Pokud ho chcete i přesto, nestěžujte si, je to vaše volba, a nemáte právo si stěžovat.~o~~o~Vypijete si však pohár hořkosti až do dna a možná to ani zdravotně nevydržíte, věřte mi.~n~
 mumbaba 


Re: Od autorky 

(20.12.2008 19:30:21)
Kunhutko, tak jestli váš manžel reaguje takto, máte budoucnost celkem jasně naplánovanou. I já jsem si vzala podobného manželka, zítra to bude 37 let, a mám ho ještě. Vás prosím, abyste se vzchopila dříve, než prošvihnete vhodnou dobu, jako se to stalo mně, když se mi druhé dítě - syn na usmířenou po veliké maželově omluvě, které jindy nebyl schopen po svých podobných excesech - narodilo postižené. manžel se nikterak nezměnil, leda k horšímu, protože po mládí nepřišel jeho krásný mužný věk, prudil a prudí stále, jen vlivem jeho těžké nemoci, kterou před pěti lety prodělal, si vyzískal ještě více ohledů od celé rodiny pro sebe, které si stále vynucuje. Vůbec si nevšiml, že celá rodina už dávno žije za své a po svém, protože ji nikdy sám neživil, vždy jsme pracovali oba, později i dcera, předtím pomáhali a velký díl jeho potřebné pomoci vzali na sebe moji rodiče. Dostal rodinu do dluhů, které jsem splatila postupně já. Kritizovala mne za to, že jsem neodešla od táty, i naše dcera, která asi od 13 let vidí jasně a kriticky, jaká je situace, ale neznamená to, že by tátu neměla ráda. Jenže právě kvůli ní jsem nechtěla rodinu dělit, abych ji nemusela posílat za tátou a event. jeho novou partnerkou, když mně samotné se s ním být nechce. Dnes jsme spolu v malém bytě i se synem na vozíku, který byl leta v chráněném bydlení, které však bylo zrušeno, a čekání na nové umístění bude trvat dlouho. Myslím, že vydržet se dá hodně, ale není to zdravé a vůbec ne dobrý život. Pokud vydržím déle než manžel, čeká mne ještě ho ošetřovat, protože přece nemocní se už neopouštějí. V důchodu chodím ještě pracovat na půl úvazku, přestože už mám sama zdravotní potíže, ale s takovou jistotou, kterou mám, a to že se o mne manžel nikdy nepostará a o sebe také ne, se mi vše v šedesáti snáší lépe, než když jsem doufala, že ano. Pokud si váš manžel k vám dnes dovolí to, co píšete, nezaslouží si vaši přízeň, přiznejte si, že jste se v něm spletla, a bude hůř, zůstanete-li. Není ani dobrým příkladem dětem, ukazuje jim jako normu hrubé chování manžela k ženě. Sám potřebuje vychovat, ale to vy nezkoušejte. Určitě na vás někde čeká muž - kamarád, který si vás bude umět vážit. Mně se to také stalo, a teprve pak jsem viděla, o jakou duševní bídu jsem se mohla připravit včasným odchodem od manžela. Nemluvím o nevěře, ale o pochopení, aby nebylo mýlek. Držím vám palce a seberte sílu. Pokud ho chcete i přesto, nestěžujte si, je to vaše volba, a nemáte právo si stěžovat.~o~~o~Vypijete si však pohár hořkosti až do dna a možná to ani zdravotně nevydržíte, věřte mi.~n~
 Ivule 
  • 

Re: Od autorky 

(22.12.2008 21:01:51)
Kunhutko,

to co píšeš, že manžel dělá, to je fakt masakr. Na druhou stranu, když si představím sebe a manžela v době naší krize, tak jsme se k sobě taky nechovali ani trochu pěkně (ani jeden ani druhý) a přesto jsme to dokázali zase obrátit zpátky.

Jestli se k tobě chová manžel hrubě tak, jak píšeš, že se chová, tak je to fakt humáč. Ale fakt nemáš taky ani trochu máslo na hlavě ty? Možná to vypadá blbě, když se tě takhle ptám, ale já ho tenkrát na hlavě taky měla. A přesto jsem si připadala jako ta největší oběť a manžel byl pro mě největší svině, co mě nechal se ve všem plácat. Z odstupem to vidím jinak.

Ono se pak z toho stává spirála.. Ty se něčím dotkneš manžela, ten ti to pinkne zpátky, pak ty zase jemu a končí to tím, že manžel vyhazuje na stůl prošlé jogurty.. Možná se pletu a u vás to je jinak, píšu jen z vlastní zkušenosti.

Jestli věříš, že manžel je fakt dobrý chlap a jako takového ho znáš, tak to celé mezi vámi je jen jedno velké nedorozumění. Dej mu šanci, neoplácej mu jeho výpady svými, naopak mu projev empatii, že ti je líto, že celý den maká, abyste se měli dobře a večer se vrátí unavený z práce ještě do takového bordelu, ale že už prostě fakt nemůžeš.. Možná to zní blbě co ti radím, ale zkus to aspoň jednou nebo dvakrát jako pokus, aby sis vyzkoušela, co on na to.. Třeba budeš překvapená..
 Lendaba 


pravidelné volno - pro oba 

(16.12.2008 20:18:50)
Máme dítě 2,5 roku a před rokem a půl jsme byli na rozvod, oba jsme si navzájem vyčítali nedostatek času, únavu a řešili jsme i manželovu pomoc v domácnosti.... Nakonec jsme se dohodli na volném odpoledni pro každého 1x za týden. Naprosto úžasná věc. Jednou týdně vypadnu, je mi jedno kam. Když se zvládneme sejít s nějakou kamarádkou (všechny mají děti)je to super, ale stejně fajn je i knihovna, sauna, bazén, courání po obchodech... Ale stejné volno má i manžel. Většinou také někam jde, ale někdy ocení, když v den "jeho" odpoledne jedeme např. na výlet nebo se zdržíme u kamarádů a on může být také chvíli sám doma a třeba si v klidu dát kafe a sekat trávu (což kupodivu považuje za zábavu :-) A jde to i když manželova práce je dost časově náročná, minimálně jednou týdně nepřijde domů vůbec, víkendy je doma tak 3 ze 4.
 Vážný 
  • 

Re: pravidelné volno - pro oba 

(16.12.2008 20:46:49)
Jak to děláte, pokud musí manžel na služebku, nebo v sobotu do práce?
 MirkaM 


někdy je to krušné 

(16.12.2008 21:07:24)
Jak to tak čtu, tak ta těhotenství a mateřství nějak nevypadají, jako na stránkách Betynky. Věděly jste to, než jste do toho šly nebo jste si to nějak idealizovaly? A pokud jste si to idealizovaly, tak proč, to by zas zajímalo mne....
 Zdeňka 
  • 

Re: někdy je to krušné 

(16.12.2008 21:47:07)
Ahoj.Čtu tady, co teď napsala autorka a pění se mi krev.U nás by to vypadalo tak, že by po mě hodil deku a byla by taková zcéna, že by na to nezapoměl.Kdyby mi na stůl vyklopil potraviny, tak by měl druhý den kufry za dveřma.Ale byt je můj, tak je to asi jiná situace.Děti tak rychle za sebou je každého věc a není to rozhodující.Já je mám od sebe tři roky a doma to někdy vypadá jako po výbuchu.Manžel to neřeší, neluxuje, nevaří, neuklízí, ale když najde v lednici týden otevřený plesnivý jogurt, tak ho vezme a vyhodí.Nakupuje a chodí s dětma ven a když něco zapomene nebo přijdou jako prasata, tak je mi to šuma fuk, vždyť o nic nejde.Nejsme dokonalý, taky se občas chytnem kvůli blbosti, ale za pět minut o tom nikdo neví a děti o tom neví nikdy.Radím autorce.Rychle pryč od něj.Tohle už se podle mne neslepí a hlavně nezmění.Druhé dítě bylo možná jen spouštěcím mechanismem, ale povaha, ta už v něm musela být.
 tulpík 
  • 

Re: někdy je to krušné 

(16.12.2008 21:52:19)
především jsem neměla ve svém bezprostředním okolí maminku s malým děckem, která by mě sdělovala svoje postřehy a pocity, týkající se mateřství. Já plná elánu jsem si byla jistá jak bravurně vše zvládnu, přivydělávat si, kurzy AJ a NJ, plavat a cvičit a vše zkloubit s péči o mimi a domáctnost.Realita byla dost drsná, narodilo se mi permanentně řvoucí dítě, nespavé,v šestinedělí jsem protrpěla zánět žláz v obou prsou samozřejmě s horečkami a bez cizí pomoci,jsem se musela postarat o dítě, o prsa, o sebe.Seděla jsem na vaně a řvala a mimís řval zavřený za 3mi dveřmi hlady.Nakonec jsem kojila do roku.Během 3měsíců jsem zhubla ještě 5kg pod původní váhu a chodila nevyspalá a bledá jak smrtka....Hlavní je si nic neidealizovat a čerpat informace z okolí, počítat s tím,že věci spíše budou horší a pak být překvapená,že se daří.A VELMI PODSTATNÁ je spolupráce okolí, případných babiček,kamarádek,manžela
 Lendaba 


Re: pravidelné volno - pro oba 

(16.12.2008 22:32:38)
Služebky naštěstí v manželově práci neexistují a pokud pracuje v sobotu, tak to není jen sobota, ale celý víkend včetně pátku a pondělí, bývá to pravidelně 1x za měsíc, víme to dopředu a prostě jsem s dětma sama,nebo jedeme ke kamarádům, někdo přijede na návštěvu...
 tulpik 
  • 

Re: pravidelné volno - pro oba 

(16.12.2008 21:32:17)
Mám dvě malé dětičky , po druhém porodu infarkt (kdo mě zná,lehce identifikuje).Budím se každé ráno s pocitem,že musím jen přežít. Starší zlobí,vzteká se, odevzdám jí ve školce a oddechnu si. Menší je zlatíčko...zaplať Pánbůh,usmívá se,je vděčná za každou pozornost, je to světlo mého dne. Žiju v neustálém stresu,manžel každé moje špatně vyřčené slovo trestá odchodem do hospody,hlášky typu:"jsi špatná manželka,raději jdu do hospody" jsou běžné a děje se tak 2x týdně.Sex neexistuje, což je pochopitelně kámen úrazu. Neuspokojený manžel=řvoucí,terorizující,vydírající manžel. Děti samozřejmě vše vnímají velmi intenzivně. Bohužel jsem také typ "co si nenechá nic líbit" a podle toho to vypadá. Bohužel se neumím zakousnout, bez keců a pokud možno s úsměvem podržet, aby byl alespoň na týden klid..........je mi ze všeho nanic, nezbývá mi než nad sebou brečet....nebo se dát na chlast. Začala jsem chodit k psychologovi.Výsledek zatím nula.
 Jana 
  • 

Re: pravidelné volno - pro oba 

(16.12.2008 21:46:48)
O rozvodu neuvažuješ ani ty ani manžel? Nebylo by to lepší řešení, nebo to ještě vypadá, že by se to mohlo vrátit do lepších kolejí?
 Jana + Honzík (12/07) 


Re: pravidelné volno - pro oba 

(30.12.2008 16:10:54)
Psycholog musí člověku sednout. Jestli tenhle nefunguje, zkus jiného.
 MM, 2 kluci 
  • 

Myslím, že chyba je také v tom... 

(16.12.2008 21:45:40)
... že ženy zřejmě ještě pořád (v 3. tisíciletí!!!) často přijímají mylnou představu, že by "vlastně" měly domácnost+děti zvládat skvěle a pokud to tak není, je jakoby něco "špatně" a ony by se měly jaksi ospravdlňovat.

Ale proč?!?

Je to přece domácnost obou/všech a děti jsou také děti obou rodičů - takže OBA rodiče nesou zodpovědnost za domácnost i za děti.

OK, jeden z nich (zatím je to většinou žena) je dočasně doma za účelem péče o (malé) děti, a tím se asi spíš k některým domácím pracím dostane - prostě protože je doma, tam kde se ty práce dělají. Tyto práce ale nejsou její hlavní náplní, nejsou důvodem proč je doma! Pokud stihne něco v domácnosti udělat, je to NAVÍC k její vlastní práci - a tou je pečovat o děti, vychovávat je, učit je, být s nimi... (+ některé práce s tím přímo souvisejí, jako uvařit/připravit jim jídlo).

Muž by tedy měl to, co žena zvládne v domácnosti kromě prací přímo souvisejících s dětmi, ocenit jako "nadstandard" a nikoliv brát jako samozřejmost!
A žena zase musí k tomu takto přistupovat, aby to fungovalo!

Můžu říct že já to tak beru - nikdy jsem nešla do vztahu (dřív) či manželství (teď) s tím že budu partnerovi "dělat servis" - a manžel by něco tak zcestného ani nevyžadoval! Tyto věci jsme si ujasnili ještě než jsme se vzali a než se narodil starší synek (věkový odstup mají kluci něco přes 2 roky). Musím říct (a zaklepat to ;-)) že to klape ! Jen to občas v praxi trochu doladíme ;-) a jedeme dál...

Samozřejmě jsme někdy - zejména večer - otrávení, unavení, kvůli nějaké prkotině se pohádáme (jsme oba trochu bouřlivé povahy ;-)), ale stejně tak se zase usmíříme, povídáme si, tulíme se...

Pisatelce příspěvku nevím co bych poradila, protože mi není jasné jak otevřený je její manžel tomu, aby o těch věech přemýšlel a přistupoval k nim jinak. (Já osobně si třeba vtah s někým kdo by tomu otevřený nebyl, nedokážu představit...)

Ale každopádně pokud ona je na mateřské a její práce tedy momenálně spočívá v péči o děti, tak ať si tuto práci "zorganizuje" co nejlíp, tak aby z ní měla dobrý pocit - myslím v tom smyslu, aby to všechny bylo přínosné, den probíhal tak aby všem bylo pokud možno fajn - prostě aby to "klapalo" ¨- a aby neřešila co zvládne navíc! Když zvládne, tak jo, když ne, tak ne - není to povinnost!!! Ale o tom musí být i vnitřne přesvedčená!!!
Manžel koneckonců také dělá v povolání to co je jeho pracovní náplní, organizuje si to a má nějaký postup - a neřeší zda navíc stihne pak doma ještě vysát či vytřít. Samozřejmě pokud to vyjde, fajn, pokud ne, tak ne. Ale jeho práce přes den je něco jiného - její taky. Domácnost ať oba dělají dle domluvy tak jak se jim to hodí časově i jinak - a také ať to nepřehánějí a dělají to co je opravdu potřeba (např. my vůbec nežehlíme - není to nutné, kromě dejme tomu košil atd., ale ty nikdo z nás nosit nemusí).

A k tomu brblání - ať mu řekne (ale přátelsky a bez výčitky) že si tu věc, která se mu zdá být nedokonalá, klidně může udělat sám, jestli chce - že on to určitě zvládně líp a ona bude jen ráda :-)!

 Jana 
  • 

Re: Myslím, že chyba je také v tom... 

(16.12.2008 21:55:51)
Já nevím, ale z toho, co jsem četla od autorky, tak si myslím, že již většinu možností udělala. Vidím problém v manželovi, který si problém asi nepřipouští a nechce pomoci ani změnu, nevidí nic špatného na svém chování, na své buzeraci. Tak to alespoň na mě působí, že se musí udělat radikální krok, když manžel o problému nechce mluvit a nevidí ho.
 Jana 
  • 

Re: Myslím, že chyba je také v tom... 

(16.12.2008 22:06:57)
..Můžu říct že já to tak beru - nikdy jsem nešla do vztahu (dřív) či manželství (teď) s tím že budu partnerovi "dělat servis" - a manžel by něco tak zcestného ani nevyžadoval! Tyto věci jsme si ujasnili ještě než jsme se vzali a než se narodil starší synek (věkový odstup mají kluci něco přes 2 roky). Musím říct (a zaklepat to ;-)) že to klape ! Jen to občas v praxi trochu doladíme ;-) a jedeme dál...

To je krásné a inspirující, všichni by si z vás měli vzít příklad, tak ať vám to tak i vydrží.

(Na druhou stranu pochybuji, že některá z žen, které tu popisují své nemalé problémy, si myslela, že dopadnou takto, že je manžel nebude respektovat).
 Sona 
  • 

Re: Myslím, že chyba je také v tom... 

(16.12.2008 22:28:53)
Ja jen dodam jeste jednu zkusenost - pred narozenim prvni dcery jsme se o domaci prace delili. Pak jsem zustala na materske, mala byla celkem pohodova, takze veskery uklid i domace prace byl na me, bylo mi skoda nechavat si ho na vikend, kdyz jsem v pohode stihala. Kdyz sla pak dcera do skolky a ja se vratila do prace, tak jaksi porad zustavala prace mne. Nastesti manzel je rozumny a otevreny diskuzi, tak zacal obcas zase s necim pomahat. Kolegyne v praci mely zkusenosti podobne. Ale to jsem odbocila, to jsou malickosti, nic o tom, co proziva autorka clanku a nektere z vas.
Jo a taky jsem si vzpomnela na kamaradku. Ta vypravela, ze manzel na ni zacal byt doslova hnusny v dobe, kdy se maly narodil. Kdyz bylo malemu 5 mesicu, tak ji oznamil, ze odchazi k milence (zacal si s ni, kdyz byla manzelka v prvnim trimestru tehotenstvi). Pry to byl sok, ale horsi to bylo pred tim. Tak me prvne napadlo, jestli Kunhutin manzel taky nekoho nema, kdyz je takovy. Ale potom, co jeste napsala, tak to spis vidim na to, ze si libuje v tyranstvi a posiluje si sve ego.
 teta 
  • 

A jak tak koukám 

(16.12.2008 22:04:34)
i na jiné příspěvky, tak můžu jenom říct: od podobných rychle pryč!
Dokud jsou děti malé a vy mladé.
Protože popisované chování, a la pán tvorstva, se nikdy nezmění - zvlášť, když je utvrzeno domácím modelem rodičů milostivého pána...
I za cenu dejme tomu krátkodobého finančního propadu - myslím, že v poslední době žádná rozvedená matka hlady nezemřela :-)
A co je nejdůležitější - existuje taky život bez toho, aniž byste se musely třást, když cvakne klika u dveří, co zrovna jste udělaly špatně!
Musím přiznat, že mluvím z vlastní zkušenosti - a stačilo si jen položit otázku: je tohle to, co opravdu chci zažívat CELÝ ŽIVOT?
Protože "neuklizená kuchyně" a roztahané hračky se můžou hravě změnit ve špatný prospěch dětí...v jejich pubertální výstřelky...špatnou volbu povolání...a dvacet let uplyne jako voda.
Co se ovšem nezmění, bude viník té které situace - samozřejmě matka, po dvaceti letech zvyklá na pozici bezprávné onuce.

A přitom je svět plný i docela slušných chlapů :-)

 Hadi a spol 


Re: A jak tak koukám 

(16.12.2008 22:12:34)
Přiznám se, že mě taky napadlo, jestli milostpán nemá někoho bokem a tohle všechno nedělá jenom pro to, aby to nebyl on kdo rozboural rodinu...

Je pravda, že kdyby takovýhle stav trval dýl jak měsíc, tak bych šla od něj, rozhodně bych mu tohle netrpěla, ale určitě bych ho nechala min. jeden víkend s jedním dítětem samotného doma a s mimčem, které je na mě závislé bych odjela, myslím, že i tak by to byl skvělý relax, starat se najednou jenom o jedno dítě :-) a ještě tomu kojené, takže se v podstatě nemusím celý den starat vůbec o nic :-)
 teta 
  • 

Re: A jak tak koukám 

(16.12.2008 22:33:44)
No, většinou tihle prudiči ani snad nikoho jiného nemají - naopak, kompenzují si svoje všemožné frustrace (nevyhovující zaměstnání - pocit nedoceněnosti, možná i komplexy z vlastního vzhledu? atd. atd.) právě na momentálně "bezmocné", protože závislé, manželce.
Obecně bych řekla, že chlap nemá úmysl něco měnit, jest od přírody velmi konzervativní - stejně jako malé dítě :-) a když si najde bokovku, dělá všechno pro to, aby mohl mít i stávající rodinu, i nový objev...nejlépe vše dohromady a zároveň :-) Takže by náhlým neurvalým chováním současný stav leda ohrozil. Kdepak, domácí buzeranti jsou takoví od přírody a tím hůř - povaha se změnit nedá.
 Teraza Horáková 


Re: A jak tak koukám 

(16.12.2008 22:56:35)
teto, já už jsem jednou rozvedená a něco podobného jsem "vyzískala" prvním manželstvím. Chlapa, který, když neměl dost osolený guláš, tak jednou zařval "do háje, kde je sůl".... jsem vzala slánku - takovou tu otevřenou a vysypala mu jí do toho talíře celou.... úsměv a "tady, zlato"...

podruhý chybělo něco jiného v jídle, už nevím co, nechutná ti??? prostě jsem vzala ten talíř a dnem vzhůru jsem ho obrátila na bílý ubrus...

pár dalších excesů a za pár měsíců jsem byla rozvedená..... Ale to není řešení pro každého, a zvlášť, když jsou děti. Můj manžel ještě taky hodně pil. Věděla jsem to před svatbou, rodiče mi to říkali, ale asi mi měli namlátit:-)) no krom psychické újmy a pár facek se mi vlastně nic tak hrozného nestalo (bezdětní), ale zkušenosti??? K nezaplacení.

p.s. manžel si občas taky remcne ..... to jsem vždycky na mrtvici, on je totiž "hromádkář" a oblečení nechává na křeslech, rotopedu atd... pak projedu bytem jako vichr a skončí to v košíku na chodbě (na našpiněné věci, které si ještě chceme vzít na sebe)a pak hledá a zase se směju já :-))
 míla 
  • 

Re: A jak tak koukám 

(16.12.2008 22:35:23)
Kunhuto nechci tě nějak strašit,ale můj bývalí se choval podobně.Nakonec jsem zjistila že má poměr s jinou.Kopla jsem ho výš kam a teď už 5.let žiji s novým partnerem ,který miluje mé děti i to naše.Je to praví opak.Byl to můj nejlepší krok co jsem ,kdy udělala.Děti jsem měla také malé 4 a 6.měsíců.Ty teď stojíš na rozcestí.Záleží jen na tobě po které cestě se vydáš.
 Marta 
  • 

Re: A jak tak koukám 

(16.12.2008 22:57:13)
jestli se manzel chova takhle jako z zprominutim debil, tak bych s nim deti na vikend rozhodne nenechavala, zvlast jestli se vam tam jeste povaluje nastrelovaci pistole ci jine naradi. Deti jsou rychle a nekteri chlapi proste nemaji ten predvidaci reflex, nekteri nemaji zadny krome svych biologickych. Podle me tohle uz nespravi nechat mu deti na vikend aby si to taky uzil. Je to sikana a domaci psychicke nasili. A ty mas predevsim zodpovednost k detem az pak k sobe. Je jen otazkou casu, kdy se tvoje deti budou trast s jakou naladou tatinek prijde domu.Muze mit dobre dny, ale chces cekat na prvni facku?, me se to samozrejme keca, ja bych mu ten jogurt vylila do notebooku a prestala bych mu delat fullservis.
Taky bych se stavela za ty stranky obcanskeho sdruzeni Rosa.
 Hadi a spol 


Nic není dostatečná výmluva pro to, zůstat s člověkem se kterým nechci být 

(16.12.2008 22:41:14)
Nic, opravdu nic není dostatečná výmluva proč být s člověkem, který mě nepovažuje za partnera a se kterým se necítím dobře - nic - byt, manželství, dluhy, dokonce ani děti nejsou dostatečná výmluva proč s ním být - já tohle naštěstí vím a vím, že kdyby mě jen jednou napadlo,že s manželem nechci být, tak jdu od toho, zkusila jsem si před manžou "jenom" tři chlapy, ale opravdu mi to stačilo na to, abych tohle věděla - víckrát už se sebou vláčet nenechám.
 Šarbar 


No jo, to jsou chlapi 

(16.12.2008 22:53:42)
Jsem vdaná devět let a máme dvě děti. Musím konstatovat, že co si ženská nenaučí chlapa hned na začátku, tak to nemá. Málo který chlap je pozorný a dělá ženský v podstatě to, co jí na očích vidí. Ženská když něco chce, tak si o to musí tomu svýmu muži říct, protože jinak to nemá. A to se týká i dětí. "Vždyť jseš na mateřský, tak můžeš odpočívat kdy chceš. Když ti není dobře, tak si přece můžeš lehnout ne? Já musím chodit narozdíl od tebe do práce...." No tak to moc dobře znám. A nebo " Tady je zas pěknej bordel... nemám vyžehlenou košili... " atd, atd. No moc dobře to taky znám a mám na to pát takových svých rad, nebo metod, nebo já nevím jak to nazvat.
Nejprve můj pobyt v porodnici s druhou dcerou - " Já tě tak obdivuju, jak to všechno můžeš zvládat, to teda nechápu..." No a to nemusel prát,žehlit a nijak extrémě uklízet, vařila mu mamka nebo tchyně a jen hlídal prvorozeného dvouletého syna pět dní - obdiv mu vydržel asi měsíc. Ale zkusil si to. Začala jsem tedy postupně zvyšovat nároky.Nejdřív se rozčiloval a bránil - jsou to hlavně moje děti - že? Tak jsem mu musela vysvětlit, že to jsou i jeho děti a že jsme je oba chtěli stejně.~q~ Je fakt, že občas zapracovala i tchyně, která mu na rovinu řekla, že mu klidně ještě teď i jednu vrazí...:-))~t~Časem jsem mu začala vysvětlovat, že on je taky člověk, že má taky ruce a nohy, že je taky zdravej, tak nevidím důvod, proč by neměl určitý věci dělat i on. Opět se bránil, byly hádky a dozvěděla jsem se, že já jsem od toho ženská a že to příroda tak zařídila, abych já to uměla líp. Nicméně přeci jen přistoupil na to, že děti občas pohlídal nebo mi s něčím v domácnosti pomohl. Další zlom nastal, když jsem skončila mateřskou a začala chodit do práce. Byl tu jiný problém - vyzvedávání dětí ze školky a později i školy a i napsaní úkolů. Opět jsem mu musela vysvětlit, že to jsou i jeho děti.
Kolikrát když se ohlédnu zpět mě mrzelo, že třeba nevezme kočárek a nejde si třeba sednout na jedno někam na zahrádku, když je venku pěkně a já bych si buď v klidu uklidila, nebo něco udělala. Nebo když si soused hrál s dětma na hřišti a můj chlap mi řekl, že je unavenej... Jo taky mě spousta věcí mrzela. Ale myslím, že opravdu se k tomu musí chlapi nějakým způsobem dostrkat a naučit pomalu a nenápadně a když má chlap ženskou rád, tak se to naučí. Miluju svýho muže a myslím, že máme spolu šťastný vztah, ani já nejsem ideální a mám své chyby~y~ a vždycky když mi bylo nejhůř, tak jsem si říkala- ale co, ať si nejezdí s kočárkem, ať si je unavenej, hlavně že v něm mám zastání, spolehnutí, nechodí za ženskejma a je jinak hodnej a je s ním řeč. Po devíti letech manželství mi pomůže se vším co potřebuju - i když si to musí nejdřív okomentovat a někdy si i vymyslet tisíc důvodú proč to nejde nebo nemůže udělat, děti když jsem v práci hlídá v pohodě, když si někdy chci zajít s kamarádkami na kafe, tak neřeční a já mu teda zase za to vyžehlím ty hrozný košile a uvařím dobrý oběd. Zkrátka i já jsem přišla časem na to, že je to všechno o kompromisu a umět se domluvit. Je fakt, že se mezi chlapy najde i nějakej vůl, ale myslím, že jich je míň. Spíš ten svět ženskejch a chlapů je tak rozdílnej a oni za to nemůžou, že jsou takový - jsou to prostě jen chlapi:-)) ~x~
 Teraza Horáková 


Re: No jo, to jsou chlapi 

(16.12.2008 23:04:03)
Šarbar, některý věci na začátku neodchytíš... už si vezmi ten byt, prostě tam nemá kdo pohazovat hračky, občas se jí v restauraci (nepotřebuješ hlídání) nebo fastfoodu, tolik věcí na žehlení taky není.....

prostě, jak to přichází, tak to vstřebávat, ale nemyslet si, že nepořádek 4 lidí stihne v pohodě uklidit jeden a vychovávat děti a vařit obědy, večeře, chystat svačiny.... tenhle CÍL, jakože to stihnu všechno sama a bude to supééér, mi vydržel asi tak 3 měsíce po té, co se kluci narodili, pak nás pustili z nemocnice :-)))) první měsíc pohoda, dvojčata se dala kojit najednou a nedonošeňátka hodně spala, ale pak si sedala, začala lézt, chodit.....

už jsem někde psala, že dodneška (a to je to fůra let) mi dělá problém myslet na to, že když se jdu sprchovat, či na WC, mám za sebou zavřít dveře..... no protože jsem tyhle úkony činila tak, že v koupelně byli se mnou a z WC jsem poslouchala, jestli neuslyším "tlapkání" a nesletí ze schodů...
ale chlapů, co nepochopili, že dítě potřebuje mámu, ale i tátu a nejen od 10-ti let, bohužel, znám víc. Kamarádka nedávno uprostřed pilné práce zkolabovala, ano, ona je extrémní, v tom, že opravdu musí mít sama pro sebe všechno pintlich a ještě ošetřuje svého chlapa.... no, tak teď chvíli šílí on a zbytek rodiny s ním.... doufám, že ho to proškolí.... kamarádka vypadá, že pud sebezáchovy začíná fungovat (několik měsíců nevyspání, má děti 2 roky od sebe a holčička neustále rýmy, kašle, půl noci prostě probrečí a pak zase vstává ten starší)
 Šarbar 


Re: No jo, to jsou chlapi 

(16.12.2008 23:16:01)
No právě proto, že jsem po nějakým čase zjistila, že bych se taky z toho mohla zbláznit jsem postupně a polehýnku začala manžela zaměstnávat - i když se mu to někdy nelíbilo, ale zvykl si. Jak píšeš o té koupelně a wc, tak to samo také moc dobře znám plus mám ještě jednu svou příhodu. Potřebovala jsem si odskočit na wc a nechala jsem tudíž v obýváku chvíli děti bez dozoru.Dodnes nevím jak to provedly - synovi byli čtyři a dceři dva - ale najednou slyším ránu, řinčení skla a řev, tak jsem vylítla i s toaleťákem ani jsem se oblíct nestihla a vidm - těžky křeslo od sedačky bylo prohozený francouzským oknem na zahradu. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Teď mi to příjde k smíchu, ale tenkrát moc ne.~x~
 Teraza Horáková 


Re: No jo, to jsou chlapi 

(16.12.2008 23:21:33)
zcela chápu, asi jako když jsem načapala synka na balkoně ve druhým patře, jak se naklání na židli přes muškáty a něco na mně haleká.... a já venku myla blbý schody...... podruhé v životě dostal naplácáno, už nebyl úplně malý - bylo mu 8 - a tohle měli zakázaný vždycky....
 Teraza Horáková 


A jinak, mám muže hodného, chápajícího 

(16.12.2008 23:28:55)
dokonce se mnou přežil (a nerozvedl se, čemuž se občas divím) - naše vzájemné rozvody, těhotenství, porod dvojčat, nezaměstnanost, neúspěchy v práci, pak v podnikání, úmrtí rodinných příslušníků, rok neléčené deprese, lítání po doktorech, kde nikdo nic nevěděl nebo všichni věděli všechno nejhorší a dva roky léčení, i taková jakoby drobnost pro leckoho, kdy jsme zachránili jednoho psa před smrtí, pak kočku a teď máme psa třetího... na mazlení, to jsou prostě body, který nás tak nějak pospojovaly.


Pomáhá, a když nepomáhá, tak se neplete :-)), neremcá (občas si brbne, jak jsem psala, taky máme svoje drobnosti, kdy nejsme jako hrdličky. Ale už jsem to tu psala, vždycky nějak najdeme čas si spolu povídat, třeba, když se koupe, nebo já, přijdeme prostě jeden za druhým, nebo si nehledě na bordel v bytě otevřeme vínko.....


ale p.s. je to až ten DRUHÝ...... první za moc nestál...
 Luka, 1 dcera 
  • 

Kde je ... 

(17.12.2008 7:18:06)
Nechápu, proč sis pořídila druhé dítě, když ten první byl ještě tak malý. To přece nic neřeší.
 jana 
  • 

Re: Kde je ... 

(20.12.2008 22:36:22)
Čti pořádně, druhým dítětem nic neřešila. Prostě ho chtěli. Vše bylo OK.
Až pak se to projevilo.
 Simona / 38 let - pět dětí 
  • 

Děvčata věřte že bude hůř 

(17.12.2008 9:40:11)
To nemyslím nějak zle prostě začátek je fajn pak jsem všude říkala , když se okolo ženský bavily a používaly ten termín "starej" že nemám starýho a že se prostě nehádáme a přišlo mě divný jak se poťouchle uchechtávají. Teď už vím že časem se tam zákonitě "DOHRABE" každá. Myslím k tomu, že všichni chlapi jsou v podstatě stejní. Nikomu nechci brát to mizivý procento naděje, že právě ten její je ten nej, jenom každá věkem zjistí a pochopí to poťouchlé uchechtávání mých tehdejších kolegyń. A vůbec to není o tom kolik která máme dětí. A ještě zábavnější bude až po letech zjistíte , že ti synáčkové, které tak milujeme budou to samé . Tak to prostě je . Ahoj a hezké svátky.
 Teraza Horáková 


Re: Děvčata věřte že bude hůř 

(17.12.2008 14:09:42)
Simono, no, myslím, že žádný takový zákon neexistuje, tudíž zákonité dohrabání se... se prostě nekoná. Alespoň u nás to docela pěkně klape 15-tý rok.... a žádnej starej to tedy rozhodně není a nehádáme se......
 MSteflova 


Re: Děvčata věřte že bude hůř 

(17.12.2008 14:28:18)
Nemohu s tebou souhlasit. Je pravda, že jsme spolu s přítelem teprve šestým rokem, ale ani trochu se mi nezdá, že by polevil ve své galantnosti a že by mu ubývalo porozumění. Vztah se určitě časem mění, ale nikdo se hulvátem nestane ve 30, 40... Pravda, měla jsem kliku, ale rozhodla jsem se počkat na toho pravého, i kdybych měla zůstat na ocet. Také jsem měla experta, co na mě zkoušel podobné věci, jako manžel pisatelky - tak jsem si pár měsíců po svatbě sbalila věci a šla. A dobře jsem udělala.:-)
 Luca 
  • 

Rozhovor bez emocí+převzetí péče o děti 

(19.12.2008 1:35:07)
Je mi líto tvé těžké situace, myslím, že většina mamin alespoň někdy zažila podobný pocit. Já bych si zkusila s manželem promluvit někdy v klidu bez emocí a bez výčitek o potřebě pomoci (možná jsi to už udělala).
Spíše než cizí pomoc, myslím, by bylo dobré zapojit manžela a když je třeba v neděli doma, opravdu nechat děti s ním samotného a odejít někam pryč. Nejlíp když je to na delší čas a ne třeba jen na 2 hoďky, je dobré aby se sám postaral a neměl vše přichystané. Ovšem chápu, že s miminkem, které kojíš, to skoro nejde. U nás bylo super, že jsem mohla na malinký úvazek do práce a to myslím dost změnilo. Manžel si to prostě neuměl představit, dokud sám nezažil.
Někdo tu radil- přežít to- já bych to teda nevydržela a navíc nedokážu zapomenout na situace, kdy jsem od manžela potřebovala pomoc a nedostávalo se mi jí.
I ta izolace na venkově bude asi problém.
Závěrem - u nás ty krizky nebyly nikdy dlouhé, teď je to bezva, děti mají 5,5 a 3, časem se to opravdu hodně lepší, ale někdy jsem bojovala jako lev!
Hodně štěstí a porozumění.
 Mata_ 


jiný pohled na věc 

(17.12.2008 10:38:33)
Starat se o dvě malý děti tak blízko po sobě je pořádný zápřah. Není divu, že jste vyčerpaná a s nervami na dně. Izolace náladě nepřidá, podzimní počasí také ne. A nálada se předává. Vyčerpaná naštvaná máma provokuje děti k nezbednostem - přilákají tak její pozornost. A roztáčí se spirála z které se těžko uniká.

Zkusila bych být s dětmi co nejvíc venku. Venku mi přijde jednodušší děti zabavit, nenadělají bordel. Většinou někoho potkáte a i kdyby ne, tak zvířata v lese taky pohladí na duši. Malý ďáblík si jich brzo naučí všímat a bude ukazovat, bavit se jimi. Za ošklivého počasí to není nic lákavého. Nicméně měli jsme období, kdy jsme chodili ven, jen co začlo pršet. Holinky a pláštěnka byly prostě úžasný.

Nečetla jsem celou diskuzi, vlastně jen pár prvních reakcí. A všechny byly z našeho pohledu - utahaná máma. Zkuste se ale zamyslet, jak to vnímá manžel. Má svoje starosti v práci, další s finančním zajištěním rodiny. Nejspíš má všeho taky plné zuby. Chtěl by mít doma usměvavou manželku a vzorné děti, na které by se těšil a mohl hodit aspoň večer starosti za hlavu. A který by nechtěl. A možná si klade podobnou otázku "Kde je ta ženská kterou jsem si bral?"

Děti jsou velice citlivé a dokážou s námi provádět věci. Ty malé zcela intuitivně, ty větší (puberťáci) zcela vědomě umí rozhádat rodiče. Znají velice dobře naše slabé stránky. Máte děti ve věku, kdy je to velice náročné. Časem se to zlepší. Moje zkušenost je, že kolem 20. měsíce s dítětem začíná být řeč a začíná spolupracovat. Pak přijde ale období vzdoru a je zase veselo. U vás bych čekala velké zlepšení, až si spolu začnou hrát. Až se spolu zabaví, nebudete najednou vědět co s časem. U nás to byl zlom snad ze dne na den.

Na manželovi bych velice kladně hodnotila jeho přebírání péče o děti v neděli. Ne každý mužský je toho schopen. Nechá vás odpočinout, ale sám by možná taky odpočinek potřeboval. Má zájem o děti a stále i o vás, nenechá vás se s nimi trápit v nonstop provozu.

Možná to zní jako žvatlání. Ale jisté zkušenosti mám. 3 děti, nejmladší 9 měsíců, pravda s odstupy 26 měsíců. Příbuzensto daleko, nejbližší kamarádka cca 20 km. Ten můj žádný dítě jedinkrát nepřebalil, s nejmladší ještě nikdy nebyl sám. Mám se co ohánět a podobné chmurné myšlenky jsem už z hlavy párkrát vyháněla. Život není peříčko. A deprese je svině. Po bouři ale opět vychází slunce. Přeju vám, aby i u vás zase co nejdříve vyšlo a přineslo úsměvy na vaše tváře. Bude to chtít se přičinit, ale za snahu to stojí.
 katka+miska 06/07 
  • 

chlap na materskej 

(17.12.2008 11:00:47)
ahoj

nehovorim, ze to u nas bolo uplne rovnake. ale asi to uz k tomu smerovalo. este pred svadbou som sa odstahovala za manzelom do ineho mesta. rodicia su daleko na to, aby k nam mohli chodit casto, alebo my k nim. kamaratky tu nemam skoro ziadne - vacsinu casu pred materskou som travila v praci, a tak som tu nestihla spoznat vela ludi. a prve mesiace na materskej som travila kojenim a odsavanim a bojom so zapalmi prsnika. ked sme sa s dcerou trosku zladili, tak som si cez den stihla aj upratat, navarit, umyt dlazky...
lenze dosla depresia z toho, ze cely den nevidim ludi, nemam sa s kym porozpravat. vecer som bola nastvana na manzela, ze ma vela inych aktivit este pomimo, ide sa zabavit a ja som cely den doma, len upratujem, nikam nechodim.
ked mala dcera rok, isla som na pol uvazku do prace. uz 6 mesiacov musim rano vstat, pripravit, co sa da, utekam do prace, potom zase domov, venovat sa malej, popritom nieco upratat, oprat... a tak sa hadame znova. na jednej strane manzel pochopil, co je to - byt cely den s dietatom. na druhej strane nic nespravi, ja po veceroch umyvam riady a snazim sa dat domacnost nejako dokopy... ale aspon mi to nevycita, ze nie je upratane. skor mam z toho nervy ja.
takze ani jedno riesenie nie je uplne idealne. asi to len treba prezit.
ale aby som to neukoncila tak pesimisticky. to nase zlaticko nas vie rozosmiat aj vo chvili, ked si uz myslim, ze je vsetko uplne nanic a uz nemam vobec ziadnu silu.
 eviku 


Tatínkův víkend s dětmi 

(17.12.2008 12:39:39)
Koukám, že diskutující jsou většinou dámy, takže jen malý postřeh z "druhé strany".

U nás doma to probíhalo podobně, jako ve většině výše uvedených příběhů. Dítě (chtěné) se stává "hrobníkem" vztahu, maminka je udřená, tatínek je v práci, na sebe mají čas jen občas a možná už ho ani nechtějí mít. Dítě změní život oběma takovým způsobem, že místo naplnění vztahu je "příčinou" rozpadu.

Jezdil jsem tedy s dětmi (dva kluci) pravidelně několikrát za rok na víkendový výlet, aby si maminka doma odpočinula, možná trochu uklidila a celkově se uklidnila. Po návratu z víkendu jsem však většinou zjistil, že manželka je vyřízená ještě víc, nevyspalá (televize? alkohol? ??), v bytě skoro beze změny. Jedinou viditelnou změnou bylo čisté ložní prádlo.

Ano, zatímco jsem s klukama byl na výletě (maminka s námi odmítala jezdit) si našla náhradníka, který s o ni celý víkend pečlivě staral.

Přišel jsem na to za dost dramatických okolností. Nyní už máme rozvod za sebou a oba si hledáme nové parnery (zjistilo se totiž, že ON to bral jen jako úlet a po rozvodu už neměl o vzah zájem). Péči o kluky jsme si už upravili.

Možná kdybych nikam nejezdil? Možná kdybychom více komunikovali? Možná kdybych si vzal někoho jinýho?
 Martina, 2 kluci 


Re: Tatínkův víkend s dětmi 

(17.12.2008 12:47:57)
Je dobře, že jsi to napsal, ono to pořád vypadá, že kdyby muž byl více s dětmi, nastane idylka. Jak vidno, na idylku musí být dva :-(
 eviku 


Re: Tatínkův víkend s dětmi 

(17.12.2008 17:23:32)
Děkuji za reakci, souhlasím s tebou, že na to musí být vždycky dva. Na rozbití vztahu však stačí jen jeden. Až později mi došlo, že se mě moje bývalá snažila spíš naštvat a jinak uškodit. Z toho pramenily zbytečné (!) hádky a atmosféra jen houstla (odnášeli to i kluci). Místo řešení skutečných problémů jsme jen zabředali do spirály výčitek, ze které se jen těžko vyskakuje (obvzlášť když jeden už nemá vůbec zájem vztah udržet a jen se lituje - a čeká až bude s NÍM). Největší dusno bylo, když jsem musel služebně odjet, nebo když jsem odjížděl s klukama. Asi chtěla mít alibi, že to co dělá není špatné a že na to má vlastně právo, když já jsem tak špatný. Při čtení výše uvedené diskuze mě napadlo, jestli pisatelky mají skutečně zájem udržet fungující partnerství a jestli s partnerem dostatečně komunikují. Hradba mlčení není komunikace, stejně tak žádost parnera o pomoc není ponižování se ani dolejzání. Je to prostě parnerský život. Od toho partneři jsou.
 Lisa + 4 
  • 

Re: Tatínkův víkend s dětmi 

(17.12.2008 22:17:52)
Kamile, jsem ráda, že ses ozval, konečně někdo i z druhé strany. Píšeš tu o pomoci - já chápu pomoc s dětmi, ale pokud jde o domácnost, tak domácnost je obou dvou stejně, a nejde o to, že by muž měl ženě pomáhat, ale že si tu práci musejí rozdělit.. Mateřská je za péči o děti, ne za péči o manžela a domácnost. A jak to tak čtu v diskusi, vypadá to, že se to tak úplně nebere.. To vidím jako největší problém. Ale myslím si, že autorka má doma tyrana a že pokud s tím něco rázně neudělá, tak to špatně skončí.
 Jana 
  • 

Re: Tatínkův víkend s dětmi 

(18.12.2008 0:28:13)
To je přesné. Mluvíš mi z duše.
 eviku 


Re: Tatínkův víkend s dětmi 

(18.12.2008 17:04:04)
Naprosto s tebou souhlasím, po doplnění podrobnoctí se celý článek posunul někam jinam. Původně to byl článek o tom, jak je matka na mateřské uštvaná a nikdo jí nepomůže.

Z celkové diskuze a komentářů se však vytratilo to hlavní - to že se dva lidi rozhodli založit rodinu. Mít dítě přece neznamená jen přebalovat, vařit a uklízet a nebo na druhou stranu jen nosit domů peníze (i když to tak podle komentářů vypadá). Znamená to (mělo by to znamenat) pokračovat ve vztahu, užívat si i dál společné aktivity (tentokráte už s dětmi) a navzájem si život zkrášlovat. Znamená to společný strach, radost, smích, pláč, sex (teď se budou utahané maminky bouřit), společnou práci na domácnosti tak, aby to byla co nejefektivnější (to neznamená rovným dílem).

Především to však znamená komunikaci, komunikaci a vzájemnou úctu. A úctu k práci toho druhého, i když není vidět. Také hlavně úctu ke svojí práci, kdo nemá rád svůj díl práce, ten ji dělá nerad a ne dobře.

To už jsem ale napsal víc, než bych chtěl. myslím že toto téma je spíš na mnohasetstránkovou studii. Teď, co se na tyhle věci dívám s nadhledem a odstupem, tak je mi to všechno jasný, škoda jen, že jsem to nevěděl dříve. A utahaným maminkám držím palce a hlavně jim přeju, aby je nenapadla podobná hloupost jako moji bývalou (na chvíle radosti si najít někoho jiného), to by byla už úplná vražda celého (i když momentálně procházejícího krizí) vztahu.
 Tam 
  • 

Pohodlní sobci 

(17.12.2008 19:29:55)
Úplně mě tento příspěvek rozčílil. Budu zlá, ale většina chlapů jsou především pohodlní sobci, kteří by rodinu chtěli, ale jakmile zjistí, že to taky obnáší nějakou oběť (tedy kromě práce do které zdrhají před vyčerpanou manželkou a uřvanými dětmi) tak začnou couvat a nevidí, neslyší a stavájí se z nich necitlivé kreatury.

Podle toho co píšeš, je tvůj muž pořád v práci, takže předpokládám, že také dost vydělává. Takže jestli tak dře ať ti zaplatí nějakou slečnu na pomoc k takhle malým dětem a ještě baráku a navíc po těžkém porodu. Pokud tomu tak není, tak ať si vezme na starosti určité věci v domácnosti a začne se činit. Žena když příjde z práce domů, tak se taky nevystaví na gauč, ale začne pracovat doma.

Nevím jaké máš možnosti, ale asi bych ho skřípla.
 Katuka+Vítek11/06+Danek10/09 


Re: Pohodlní sobci 

(17.12.2008 21:26:33)
Milá Kunhutko,
přesně si dokážu představit, jak bys nějradši se vším praštila a utekla někam daleko a tam nejméně týden prospala.
Myslím, že hádkou nic nespravíš. Dříve než si toho svého chlapa definitivně zošklivíš, nadechni se zhluboka a pěkně mu vyklop co přesně ti vadí a co by se mohlo změnit. Jenže chce to asi nejít na to přes nadávky, vzít do hrsti zbytky ženské diplomacie a začít tím, že ho šíííleně miluješ, ale nejsi dřevorubec a prostě ať se mu to líbí nebo ne potřebuješ pomoct s velkým P. Zkus mu to předložit bez toho, aniž bys mu omlátila o čumák, že to je jeho vina. Že on si měl všimnout první, že ty padáš na ústa.
Druhý krok by mohl být zamyslet se jak váš den vypadá a vnést do chaosu, alespoň špetku řádu. Myslím, že by to prospělo i tomu hyperaktivnímu batoleti. ZKus přehrabat komory a síně svého srdíčka a místo okřikování si s ním sednout a chvíli si třeba číst. Vysvětli mu jak se věci mají a požádej ho o pomoc. I mrňavé děti rozumějí, když chtějí.
Jsem přesvědčena, že když jim přes nos otlučeš nikoli mokrý hadr z podlahy, ale to že je máš pořád ráda, tak pokud jsi si nevzala bezcharakterního pitomce, snad to s nimi hne.
Držím palce.
PS: Jak vidno z bohatých odpovědí každý něco někdy řešil a pokud to zvládnete posune vás to dál. V každě rodině se s něčím bojuje.
 janeta 
  • 

Re: Pohodlní sobci 

(18.12.2008 8:47:45)
To je velká pravda.Já už mám tohle všechno zaplaťpánbůh dávno za sebou,syna dospělého,ale naprosto se vším souhlasím.Chlapi jsou ve většině případů strašní sobci,myslí jen na sebe a svou spokojenost.Rodinu,děti chtějí,ale od starostí pak utíkají,což mi ženský nemůžem.Mě můj manžel nepomáhal vůbec,od problémů celý život utíkal,žil si vlastně svůj život bez ohledu na nás.Pak si k tomu ještě našel mladou milenku samozřejmě bez starostí,jak jinak.Bylo to peklo,ne život a nakonec to samozřejmě skončilo rozvodem.Dneska jsem sama,psychicky zničená a on si žije se svou další 20ti letou láskou. JSOU TO BEZOHLEDNÍ SOBCI!!!!
Milé mamky,pokud máte doma manžela,který pomáhá a snaží se vám být oporou,tak vám ho ze srdce přeju a zároveň moc závidím.Já si to ani neumím představit a to štěstí mě zkrátka minulo.
 Billy 
  • 

Z pohledu chlapa 

(18.12.2008 9:00:28)
No..co k tomu říct ještě dalšího,co už nebylo řečeno.

Popravdě po přečtení některých článků zde na Rodině a následných diskusí mám chuť si uříznout penis!

Někteří chlapi jsou svině (pardon) a prostě s nima nic jiného nepohne než hrozba rozvodu či vyhazovat z bytu (i když pouze dočasný).

Ono to všechno vychází z rodiny...pokud Váš manžel doma viděl stejný model, t.j. že jeho otec nic moc nedělal a všechno zařizovala matka, tak bohužel nějaká změna tohoto stavu se někdy rodí hodně těžce.

Nicméně jeho chování zde opravdu hraničí s domácím násilím a to už by se mělo řešit, nejlépe hodně rázně. Zde domluva už těžko pomůže.
 Jiří-2 syny (5 a 2) 
  • 

Má rodina, mé štěstí. 

(18.12.2008 21:36:00)
Dobrý den přeji. Po přečtení vašeho příspěvku, mě donutilo vám napsat pár řádků. Přestože to budete číst asi jenom vy, tak by to měl číst především váš milovaný muž. Jde o to, že se blíží čas vánočních svátků a rodina by se měla spíše semknout a držet po hromadě. Určitě vaší rodině neprozpějou vaše
 H. Tichá, 3 děti 
  • 

Vydržte 

(18.12.2008 11:18:18)
Dobrý den,
četla jsem Váš článek a vzpomněla si na známou, která má také děti blízko u sebe (3 a 1,5). Občas si říkala, že to je výhoda, že si budou spolu hrát, ale začátky byly náročné. Velmi jí pomohly její starší děti a také manžel. Vydržte, za pár měsíců bude mnohem lépe a pak ještě víc. Držím Vám palce, aby se postupně srovnaly nejen děti, ale i vaše vztahy s manželem. A ještě jedna poznámka - i přátelé bez dětí mohou chvilku pohlídat nebo děti trochu rozptýlit. Vám to určitě pomůže a pokud jsou děti hlídatelné a vy budete mít aspoň malou chvilku na to být zase jen s mužem, tak i to Vám může oběma pomoct. Možná si i on říká, kde je ta žena, kterou jsem si bral? A tím nemyslím, že je chyba na Vaší straně. Děti ženu změní a mělo by to tak být i u muže.
H. Tichá
 Adriana, tři děti 
  • 

Napiš mu to.. 

(18.12.2008 13:07:11)
Ahoj, měli jsme to stejné, ale ani jsem mu nedokázala říct co vlastně chci, protože to znělo tak bezvýznamně a navíc byla jsem psychicky zdeptaná, po chvilce argumentace jsem začala brečet a nedostala ze sebe souvislou větu, takže jsem byla šmahem odsouzena za hysterku a labilku zmítanou hormony a to velmi pohrdavě. Tak jsem mu napsala dopis a poslala mailem když byl v práci... Byl doma za půl hodiny!!! Musím říct, že se od té doby hodně změnilo. No, v tom dopise jsem mu napsala nejenom to jak se cítím a co od něj chci, ale také to, že když mám žít s někým, kdo nemá pochopení atd.. tak to budu raději sama /rozuměj sama s dětma/ , aspoň bych nemusela večer skládat účty, co že jsem sakra celý den dělala, když není nic hotovo :(
 johanule, 2 mrňousci 
  • 

Nevzdávejte to! 

(18.12.2008 21:21:20)
Kunhuto, zatím to nevzdávejte!
Mám mrňousky 14 měsíců od sebe, ale krizi jsme měli, když bylo prvnímu teprve pár měsíců. Už jsem byla těhotná, žádné zvláštní nevolnosti, ale hormony pracovaly. Taky jsme spolu dokázali nemluvit celé dny... Trvalo to celou zimu, ale pak přišlo jaro a všechno se zlepšilo. Až potom mi došlo, že nejen já jsem byla příchodem dítěte vykolejená. Ani muž to neměl lehké. Například já jsem vůbec nevzpomněla na hypotéku, zatímco on se musel s dluhem dost srovnávat. Prostě řešil i jinčí věci než já. A ano, taky jsem poslouchala o bordelu doma a taky jsem čelila poznámkám, že nic nedělám. I to ho přešlo. především kvůli tomu, že od jara musel první dosti hlídat, neb jsem se s břichem připravovala na státnice. Určitě se snažte dávat mu děti co nejvíc na hlídání, to snad jedině naučí.

Ano, chtělo by to, abyste spolu mluvili. Jenže to se snadno řekne a hůř udělá.

 kajkule+2 kousky 


Re: Nevzdávejte to! 

(19.12.2008 0:08:53)
tak já mám 18 ti měsíční dceru a snažíme se o další a stejně mě to po přečtení diskuze neodradilo~t~ Kája je spíš kolektivní, takže tím, když si má s kým hrát, je mnohem hodnější a šťastnější :-) první rok s ležícím miminem to nějak přežijem~;) já jsem ze 3 děcek a mamka říkala, že to byl sice záhul, ale nikdy si nějak nestěžovala a to jsme hned po sobě (24,23,21let)~t~ M je věčně v tahu služebně, tak mám klídek a on není prudič s nepořádkem a ani mu nevadí nenavařeno ~;)zatím stíhám vše a mám pořádek, tak uvidíme se dvěma ~p~~p~~t~
 kajkule+2 kousky 


Re: Nevzdávejte to! 

(19.12.2008 0:29:48)
Holky, promiňte, ale co to máte doma za exoty? ~o~ ten můj sice nepřebaluje, nevysává atd. ale nemá kecy a nemůžu si stěžovat, sice u nás je to někdy itálie, ale zase je sranda a i když má malou rád, taky není nějak akční ~;) že by se o ni bůhvi jak staral. Doufám, že se nás taková krize netýká, sice máme doma malou aktivistku ~a~ a dělá pořád co nemá a celkem řve furt (ufňukánek+ nervák) tak žádná krize zatím není (ťuk ťuk ťuk). My jsme takový ten typ páru co se furt hádá, ale na druhou stranu jsme jakoby pořád zamilovaní ~R^ jsem spolu 4 roky a přítel je o 13 let starší a spíš věčný puboš ~a~~t~ já šla do mimča s tím, že mě čeká starání se o domácnost (což mě nevadí ) a i o druhé mimi (chlapa ~t~) ale já mu normálně řeknu dělej uklid si to, on nemůže kritizovat, že mám bordel, já mám uklizeno, to on přijede a bojí se, že ho zas zprdnu, že drobí ~t~ no jsme se vykecala, ale docela mě šokovalo jaké máte doma drahé polovičky a ty krize..~a~~Rv doufám,že bude líp ~s~ a budete zase všichni spokojeni ~R^ já si malou užívám i když zlobí, asi mě to na mateřské moc baví ~j~ a jsme ráda, že chlap doma nic nedělá, stejně by to udělal blbě a jako služku mě nebere teda~R^ aby jste si nemyslely, taky to byl občas mezi náma boj, ale já komunikuju a učím ho to taky a pak jde všecko líp, chlap se sám asi nesvěří.A když mám všeho plné kecky, tak pohlídá babi malou a jdem si někam sednout , ale to tak jednou za 3 měsíce , někdy za půl roku jen jednou..a druhý den už mi to nevadí starat se zas o malou ~p~
 Vercza 


Re: Nevzdávejte to! 

(23.12.2008 0:51:16)
Děvče zlatý, od tebe bych si ráda něco přečetla tak přibližně za dva roky... ~j~

Ale hlavně, že máš "jasno"... ~t~~t~~t~
 Luca 
  • 

Rozhovor bez emocí+převzetí péče o děti 

(19.12.2008 1:44:35)
Je mi líto tvé těžké situace, myslím, že většina mamin alespoň někdy zažila podobný pocit. Já bych si zkusila s manželem promluvit někdy v klidu bez emocí a bez výčitek o potřebě pomoci (možná jsi to už udělala).
Spíše než cizí pomoc, myslím, by bylo dobré zapojit manžela a když je třeba v neděli doma, opravdu nechat děti s ním samotného a odejít někam pryč. Nejlíp když je to na delší čas a ne třeba jen na 2 hoďky, je dobré aby se sám postaral a neměl vše přichystané. Ovšem chápu, že s miminkem, které kojíš, to skoro nejde. U nás bylo super, že jsem mohla na malinký úvazek do práce a to myslím dost změnilo. Manžel si to prostě neuměl představit, dokud sám nezažil.
Někdo tu radil- přežít to- já bych to teda nevydržela a navíc nedokážu zapomenout na situace, kdy jsem od manžela potřebovala pomoc a nedostávalo se mi jí.
I ta izolace na venkově bude asi problém.
Závěrem - u nás ty krizky nebyly nikdy dlouhé, teď je to bezva, děti mají 5,5 a 3, časem se to opravdu hodně lepší, ale někdy jsem bojovala jako lev!
Hodně štěstí a porozumění.
 Luca 
  • 

Re:  

(19.12.2008 1:45:42)
Teda, ale šijem donich...
 Jíťa 
  • 

Souhlasím 

(19.12.2008 10:17:42)
Myslím, že na radikální řešení (rozchod/rozvod) je vždycky času dost. Přikláním se k názoru si s ním bez výčitek popovídat o svých pocitech. Sdělit mu, co bys chtěla a proč. Ovšem napřed si ujasni, co to vlastně je! Pokud řekneš chlapovi, že nestíháš, protože ti s ničím nepomůže, tak ti pomůže, ale stejně ti nenechá žádný osobní volno.
Pokud chceš mít chvíli pro sebe bez dětí a práce, tak mu to taky musíš jasně říct, aby chápal, že si dáš nohy na stůl, před sebe kafe a nic neděláš, zatímco on hlídá děti.

Jinak vydrž, myslím že se to o dost spraví, jakmile přestaneš kojit. Budeš pak nezávislejší a lépe zastupitelná. Vím o čem mluvím, znám to!
 helena 6 
  • 

Kunhutko POZOR!!! 

(19.12.2008 7:51:39)
Podle článku a hlavně Vašich doplňujících reakcí jsem si trošku připomněla sama sebe, v mých "mladších" dobách.
Kdysi jsem měla přítele. Byl to celkem pohledný mlaďas, když jsme se sestěhovali, byla jsem nadšená, jak rád vaří a dokonce si po sobě umyl i nádobí. Super! Náš vztah končil tím, že jsem ho musela vyhodit z bytu (po 4 letech), protože se z toho sympaťáka stal psychický tyran. Ze začátku sem tam jedna urážka, sem tam poznámka, pak víc a častěji a pak i sprostěji. Uzozorňuji tě, že jsem byla vždycky docela sebevědomá a pohodářka (smíšek), ale takové postupné snižování sebevědomí se vkrade do duše ani člověk neví jak. Jenže jsem ho milovala! Jednou - těsně před Vánoci - po mě hodil závěsné hodiny a rozbil okno. Kamarád sklenář ho zasklil. Ještě se tomu smáli. Já jsem se ale tenkrát rozhodla! V lednu jsem řekla, že chci aby si zařídil ubytovnu nebo šel bydlet jinam (smál se), v na konci února jsem mu řekla, že chci aby vypadnul, ať si to zařídí jak chce, že večer ať už tam není. Že přijdu s policií (nájem psaný na mé jméno i platby a bydlení - neuměl moc zařizovat, tak jsem to tenkrát řešila já - zaplať pánbu!). Odešel, ale pár facek na odchodnou jsem ještě dostala, zničil byt a zařízení a celý ho zahulil - asi tam ještě pozval kámoše na mejdan. Uff. Dnes lituji ženu, která s ním je.
A to jsem ani nebyla v žádné sociální situaci - naopak jsem vydělávala více než on. Odměnou mi byly poznámky, s kým vším tam chrápu, když se mám tak dobře :-(
Takže pokud Váš vztah někam sem spěje, tak pryč, protože děti tohle vnímají a co je horší, kluci se stávají svými otci a dívky jsou stejně "poddajné" jako maminky, pokud se to tak nechá!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
 Jana 
  • 

Re: Kunhutko POZOR!!! 

(19.12.2008 10:34:21)
Škoda, že jsi mu toho facana nedala ty.
Mám přítele, ještě se sice neznáme tak dobře, ale uklízí a umyje si po sobě nádobí. Vaří zásadně on. Chtěl by dítě, ale po přečtení všeho tady, budu safra opatrná.
 helena 6 
  • 

Re: Kunhutko POZOR!!! 

(21.12.2008 18:47:31)
Ono je to docela těžké, když člověk sbírá poslední síly na to, aby se vůbec odhodlal to skončit. Myslím, že hrálo svou roli i to, že to byl můj první "vážný" vztah a já měla strach, že něco tak "krásného" už nikdy nebude. :-))) Také jsem byla ve sprše, tudíž velmi pohybově znevýhodněná. Ale byla to lekce a dnes vím kdo jsem, nenechám se nikým zbytečně vytočit a hlavně vím, kam až může můj manžel zajít, než mi začne být podezřelý. Zatím nejeví ani náznak. Člověk to musí mít v povaze.
 fufnik,4 děti(18L/17L/10Ĺ/8měs.) 
  • 

PROČ SI STĚŽUJE?? 

(19.12.2008 12:40:05)
Tak tohle mě teda dostalo,pár dětí už jsem vychovala,ale tohle prostě nepochopím.Proč si matky ,pokud mají děti zdravé,pořád stěžují,že jim nikdo nepomáhá,jen trošku chtít a snažit se a přemýšlet a naplánovat a jde to v pohodě.Pokud staršímu dovolíte vše tak se nedívím že nestačíte uklízet ,ale za to si můžete sama.Děti se musí vychovávat,a s tím je spojené i určení "hranic" co smí a co nesmí a to vy jste asi nezvládla ,tak se pak nedivte že si dělá co chce.Neházejte vinu na manžela,je celý den v práci a tam asi nejspíš nesedí a nečte si noviny,tak jako vy jste doma v "práci".A že si neumíte spolu promluvit a vyříkat si vše,to záleží jen na vás.
Chtěla jste děti-máte je a nejste jediná,která má takhle po sobě a na to se neumírá ,tak si přestante stěžovat,zvládli to ostatní ,tak proč vy byste neměla??
 Angellicca 


Re: PROČ SI STĚŽUJE?? 

(19.12.2008 13:52:48)
Aha, tak určit hranice... No to jsem teda fakt hloupá, že jsem své několika týdenní dceři "neurčila hranice" v tom smyslu, že nesmí plakat, když jí bolí bříško, protože maminka musí jít uklízet~y~. A to když takhle vztekle až k záchvatům dušení, příp. zoufale až k záchvatům mého vlastního bezmocného pláče, proplakala prvních pár měsíců svého života. Buďto jste měla tzv. klidné děti (jako jsem byla já, mamka o mě prý ani nevěděla), nebo jste jedna z těch bájných osob, které nechávaly své děti vyřvat a pokud už to nemohly vydržet, strčily je v kočárku na balkon, aby si pak mohly lépe zorganizovat domácí úklid. A to ani nemluvím o tom, že dřív byly děti převážně na UM, takže měly už od narození ustálený řád v jídle, zatímco dnes se novorozenci a malá miminka kojí i po hodinách, a klidně u toho prsa vydrží i 40min... jenže to je asi taky tím, že nemají ty "určené hranice"~q~
 Luca 
  • 

paní dokonalá 

(19.12.2008 14:23:26)
Koukám, že máte děti dost od sebe,tak myslím nemáte právo odsuzovat pisatelku. A ještě jsem nezažila, aby roční dítě poslechlo co může a co ne, to se s vytyčováním hranic teprve začíná.
Nemůžu si pomoct, ale po přečtení vašeho příspěvku poprvé někomu přeju pořádnou depku, paní dokonalá.
 luca 
  • 

Re: paní dokonalá 

(19.12.2008 14:25:52)
Přehlídla jsem se, s těma 2 prvníma dětma, ostatní platí.
 kajkule+2 kousky 


Re: paní dokonalá 

(19.12.2008 15:17:14)
Holky, já nevím ,ale odsuzovat nějakou maminu, že si pořídila děti brzy po sobě je hnus ~Rv~o~ já mám (jak jsem výše psala) 18 ti měsíční dcerku a snažíme se o druhé už od srpna. ty maminy, které si pořídí děti brzo po sobě, to dělají pro ně, aby si měly s kým hráta rozuměli si. Takže myslím, že je to od nich pěkné a nemyslí na své pohodlí, kdy ji bude starší třeba 9 ti letí dcera pomáhat obskakovat mimino, zatím co pak bude dceři 15 a tomu miminu 6 ~Rv to si už asi moc rozumět nebudou co? Tím jsem nechtěla urazit žádnou mamču co má děti dál od sebe, ale chtěla jsme to napsat POUZE těm , co tady mají hloupé řeči, jak to bylo pitomé od autorky, pořídit si děti brzo po sobě. Je to naopak nesobecké ~R^ a vy se nad sebou zamyslete baby jedny!!! A příště uvažujte dvakrát nad tím, co zas vymyslíte za hloupý kec ~a~

Autorka a ty manžu normálně zprdni, jeslti je jako normální pořád sledovat nějaký pořádek atd. Tohle můj nedělal, nedělá a doufám, že nikdy dělat nebude. Určitě doma nemáte totálně jak po výbuchu a navařeno občas taky snad je, ne?Chjooo, i když ten můj nepřebaluje apod. tak si teda nebudu už nikdy stěžovat ~s~ jak vidím, co se tady děje v některých domácnostech..
 10.5Libik12 


Re: paní dokonalá 

(19.12.2008 15:35:23)
kajkule, ale tobě ty smajly učarovaly, co?~;)~:-D~o~~a~
 Linda 
  • 

Re: PROČ SI STĚŽUJE?? 

(20.12.2008 0:31:16)
Co je to sakra za názor?!! Proč by matka dětí neměla požadovat, aby se o ně staral i jejich otec? A proč by se neměl starat o společnou domácnost? Proč by měl tatínek odpočívat a maminka ne? Píšete, že máte 8 měsíční dítě...tedy brzy opět uvidíte, jak jednoduše se stanovují hranice ročnímu batoleti (pokud už je ovšem nemá stanovené v 8 měs.)
 Gazela, dcera 3 roky 
  • 

Re: PROČ SI STĚŽUJE?? 

(20.12.2008 13:19:45)
Mám pocit, že dáma se 4-mi dětmi už dávno radši zapomněla, jaký si zažila peklo, pokud ty první měla rychle za sebou. A teď se tváří jako hrdinka a každýho by chtěla poučovat. Přesně taková je moje tchýně. Měla 2 syny po roce a půl a když jsem ještě s manželem (jejím synem) chodila a neměli jsme děti, tak mi vykládala, jaký to bylo strašný, že jí její manžel s ničím nepomohl a ona se málem udřela. Mám doma 1 dítě, který mělo poruchy imunity, takže vlastně skoro rok bylo nemocný, pak necelý rok nosilo rovnátka na nožičky, protože je mělo do "O" (to jsem proseděla bezesný noci u postýlky a brečela s ním, protože v tom nemohlo ani spát). A tchýně mi nedávno udělala přednášku o tom, proč jsme si nepořídili hned po roce další, že je to tak nejlepší. Když jsem jí připomněla náš rozhovor před lety, jak si stěžovala na tu dřinu a samotu při dvou dětech. Tak mi řekla, že si nepamatuje, že bychom se o tom někdy bavily :-)) (musela jsem se smát - Ano Já si nepamatuju!!!) Holky, vydržte to, myslím si, že ti chlapi to dělají proto, že to vlasně ani nechápou. Já mám naštěstí muže, kterej tohle celkem chápe, takže se sám nabízí, že uklidí a pohlídá a já - i když se spolu někdy pohádáme - si říkám "Zaplať pánbůh, že takový ještě existujou".
 Vaal 


Re: PROČ SI STĚŽUJE?? 

(20.12.2008 23:19:57)
Z toho, co "supermatka" Fufnik napsala vyplývá jen jedno...prostě vůbec nepochopila o čem Kunhuta píše...emoční inteligence a úroveň empatie je u ní evidentně na nule...proto mi nezbývá než LITOVAT JEJÍ DĚTI, protože pochybuju, že jim rozumí, pokud není schopna ani pochopit tento článek..

Jo a některé maminky si tu myslí, že pokud mají více dětí, mají patent na pravdu jak je vychovávat, což je samozřejmě blbost...viz.někteří naši nepřizpůsobiví spoluobčané...ti jich mají někteří třeba 12 a polovina z nich sedí v kriminále..haha~t~
 Lendaba 


Re: paní "fufnik" nejste zlá? 

(21.12.2008 20:31:35)
A být dítětem, tak Vás bych za maminku rozhodně nechtěla !!!
 Katla 


tyhle  

(21.12.2008 20:45:24)
týpky ženských miluju. Pak se ukáže, že mají naqklizeno, navařeno, ale děcka celej den v ohrádce, v postýlce nebo přikurtovaný v židličce nebo autosedačce před TV. ~z~~z~~z~
 poter 


re 

(19.12.2008 23:20:25)
Ahojky,jen bych ti chtěla napsat,že ti moc držím palečky a moc tě obdivuju,že přitom všem máš ještě sílu napsat o tom všem tak relativně s nadhledem.Máš to hrozně moc těžký-mám 16 ti měs dvojčata-tak si dovedu celkem živě představit ty dvě malé děti-taky mi malá večně visí na noze a když si do toho umane něco její bráška..no tak někdy i zařvu.Kdybch k tomu všemu neměla poporu v manželovi-taky bych ho dost často zabila,a taky už nemyje nádobí a další věci co dělal dřív,ale chválabohu dělá jiné věci pro rodinu,které bych já narozdíl od toho mytí nádobí nezvládla-tak nevím jestli bych byla ještě při zdravém rozumu.Bohužel nevím co ti poradit,jen bych ti ráda popřála hodně sil a doufám,že se z toho zlého snu brzo probudíš.Pokud to jde tak přeju alespon klidné a pohodové vánoce.A ještě něco-máš dvě zdravé dětičky-to je největší štěstí na světě,myslím na tebe.Ivet~s~
 Janka+3 kluci 


Maminka stávkuje - Taťka sám doma s dětma 

(20.12.2008 13:26:22)
Neviděli jste na Spektru britský seriál - reality show maminka stávkuje ?
Než se rozvádět, tak to mu nechat děti a O D J E T na týden nebo aspoň prodloužený
víkend do lázní nebo někam pryč, ať taťka vyzkouší, jaký je to doma s dětma !
Nebo mu pohrozit rozvodem, s tím, že děti necháte v jeho péči !
Nebuďte slabé, jsou to jen chlapi - mám doma čtyři a platí na ně důslednost a chválit !!
A buďte pyšné na sebe, jste skvělé, každý den si to opakujte !!
Janka
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Maminka stávkuje - Taťka sám doma s dětma 

(22.12.2008 10:03:22)
Tento seriál sledujeme spolu s manželem a je fakt bezvadnej. Vždycky diskutujeme, co by ten můj zvládl a nezvládl. Mám ověřené, že kromě žehlení a praní (po přečtení návodu k pračce by to taky šlo) by snad zvládl všechno. U nás platí, že když nestíhám nebo mi není dobře tak to řeknu. Mě se zdá, že chybí komunikace mezi manžely. Moje zkušennost je, že čím déle jsme spolu tak je to lepší (letos v létě to bylo 18let).
 Ivulin 
  • 

Taky držím palečky... 

(20.12.2008 14:19:59)
Ahoj!
Asi si tohle prožívá opravdu dost maminek, já taky a to máme doma 3,5 letou holčičiku a skoro ročního kluka. Dcerka je dost živá, ještě k tomu má vzdorovací období. Syn je docela kliďas, ale moc zvědavý a prostě roční batole, co všude vleze, vše chce zkusit a musí se hrozně hlídat, protože jako každý kluk je neopatrný a vrhá se do všeho po hlavě. Manželství se dětmi velmi změní, čas pro sebe najít téměř nelze...pokud nepomůže manžel či babička. Mám skvělou tchyni, která dcerku ráda občas pohlídá, manžel se taky velmi snaží, přesto máme doma občas i sváry, hádky.... Zjišťuji, že se s manželem odcizujeme, není čas si popovídat a možná je to i tím, že hodně témat k rozhovoru jsem přinášela já a nyní nějak není síla ani zdroj, protože mé zážitky se točí jen kolem dětí...... A protože mám dojem, že velký podíl na tom nese i moje představa o MD, protože si nelze naplánovat, jaké to bude, co s vámi udělá, když najednou nebudete chodit do práce, kde jste byla mezi lidmi, rozhodla jsem se to řešit i s paní psycholožkou... Snad si ujasním, proč nám to doma neklape jako dřív, najdu recept na to, jak se nelitovat a něco s tím dělat.....
 Lucie Ž, 6. měs. těhotenství 
  • 

výměna 

(20.12.2008 16:50:35)
co kdybyste manželovi navrhla, aby s dětmi zůstal pár měsíců doma on na rodičovské? třeba by mu to došlo!
 Veronika Nová,1 dítě 
  • 

Bude to horší? 

(20.12.2008 18:00:26)
Znám to z vlastní zkušenosti, manžel pořád v práci a jen samé sliby. Málý vstává v pět ráno a manžel chodí spát tak vedvě v noci. Oba chtějí moji 100% péči. a já nejsem přece robot
 Lenka 
  • 

Re: Bude to horší? 

(20.12.2008 18:35:32)
Kunhuto, po pravdě řečeno nikdy jsem moc nechápala takové "sportovní" typy žen, co měly mimino a už byly podruhé těhotné. A nakonec si po druhém porodu stěžovaly, že je to hrozný.
Jako 1+1=2 je tohle dost jasný dopředu. Jen naivní člověk si může myslet, že dvě děti takhle brzo po sobě budou selanka. Jako na potvoru, když má jedno prdy, druhý současně i záchvat vzteku atd...o denním provozu domácnosti nemluvě.

Prostě jsi podcenila situaci, měla jsi myslet především sobecky na sebe a ne na to, že manžel chce další dítě brzo. Jedno a dvě děti je diametrální rozdíl a je rozumný si pořizovat další, když to první už je jakžtakž samostatný a je s ním domluva.

Co ale teď? Těžko říct - recepty stylu - najdi si čas na sebe, hod děti na krk manželovi můžou zabrat, ale nemusí...viz když mu necháš děti na hlídání, bere to tak, že se flákáš permanentně, ne že by to vzal jako lekci, jak těžký to normálně máš.

Jestli nechceš být osamělá matka, tak snad jedině vydržat těch pár let - děti půjdou do školky, ty asi do práce, a pak bych si teda sakra dupnula, at kouká začít taky luxovat, přebírat borůvky v lednici a sledovat záruční doby jogurtů...a spoustu dalších pitomin, co se udělat musí.
Pak ti ztěží bude moc říct, že se flákáš, když taky chodíš do práce. Nebo, pokud má fakt časově náročnou práci, ze které se nemůže moc uvolnit, ještě jedna rada - bud chytrá a zkus si najít práci na částečný úvazek. Abys k tomu všemu ještě nelítala do práce a z práce vpodvečer jako fretka.

Už ses dala na vojnu, tak asi musíš bojovat, co ti zbývá.
 chrobi 
  • 

mysli si o pr.... 

(20.12.2008 20:33:13)
Ahojky, zažila jsem to samé co ty- stěhování z města na venkov- idylka se bohužel rozplynula kvůli praktickým věcem- bez auta se nikam nedostaneš, není zde ani školka natož škola, lékař až ve městě, obchod jako z doby totality a manžel?
Kde je ten pomáhající, vysávající, vařící pomocník????
Je z něj neustálý kritik mé neschopnosti.
Mám jen jedinou radu - mysli si o prd.......
jinak se to nedá přežít a neustálé hádky nic nevyřeší.
MOC MOC MOC držím pěsti at se to u Vás zlepší.
 katka 28 - 1 dcera 
  • 

Re: mysli si o pr.... 

(20.12.2008 21:24:45)
Myslet si o prd.... rozhodně není řešení. Je to ponižující. Chyba byla v tom koho jsi si vzala. Je to člověk, který neumí ocenit hodnotu ženy jako dárkyně života. To že chodí do práce není důvod, aby doma nepomáhal. Co až budeš chodit taky do práce, co bude říkat pak? Štvou mi ženský, co si myslí, že se vše točí jen kolem mužů. Díky bohu, že existují i jiné, jinak bychom neměli ani právo na svobodnej život natož nějaké volební právo. Nejdřív se pro chlapa můžete rozdat a pak skuhráte jak blbky. Neuvědomujete si, že nejvíc tím trpí ty děti. Není-li šťastná matka, nebudou ani děti! Ještě debilnější je v tomto případě si je pořizovat takhle brzy po sobě. To mají teda vzor, matka si má myslet o prd.... a otec je nezůčastněnej. Výborný. To bude debilů v republice. A je že jich je. O pořádnýho chlapa nezakopneš. Zajdi na terapii ať ti někdo poradí jak si zvednout sebevědomí, ovšem to jsi měla udělat už před dětma a před tím hovadem co máš doma.
Je mi fakt líto těch dětí, co v tom musí žít!
 Jana 
  • 

Re: mysli si o pr.... 

(20.12.2008 21:50:53)
To je tedy vyjadřování. Většina reakcí je věcná, myšlena v dobrém a hlavně bez urážek a vulgárností a těch si já cením daleko více.

Jinak, to, že má někdo děti hned po sobě je jeho věc, nemusí to hned znamenat problém.
Pravda je, že když si žena najde chlapa, tak by měla zjistit jeho povahu, jestli ji respektuje a pomáhá. Ale podle toho, co tady čtu se obávám, že se mnoho mužů změní až během několika let manželství a dětí. Proto taky ty nadpisy, kde je ten muž, kterého jsem si brala.. Ten hodný, respektující a nekritizující se prostě vytratil.
 Lenka 
  • 

Re: mysli si o pr.... 

(20.12.2008 22:24:42)
Tak jsem konečně dočetla celou diskusi a podle toho, co Kunhuta dopsala ještě později chci říct jediné:

Kunhuto, tohle už je psychické týrání, šikana...kdyby jen krafal, kritizoval...tak bych řekla, stal se z něj lenoch, to se dá řešit, ale tady se mi už zdá, že tě cíleně vydeptává

budto má nějaké problémy - v práci, nebo osobní mindráky, které si na tobě začal odventilovávat, anebo se projevily ted jeho skryté machistické sklony - až ted, protože ted jsi v pozici závislé osoby, co "neživí, tak at nepřepíná"

Tohle už není o tom, dát mu děti na hlídání, spíš o tom, že jestli si ho nesrovnáš hezky rychle a razantně, dopadne to blbě. Bude se to stupnovat...pokud to není třeba způsobený tím, že je tak hystericky vytočený třeba jinými problémy.
Spíš bych pochopila, kdyby se hádal, nemluvil, utíkal do hospody...to se dá vykládat tak, že je nezralý, nebo sám rozčarovaný tím, kam jste se dostali vy i vaše soužití...ale to, co popisuješ už je šikana...abys časem nepřevzala jeho model uvažování a nezačala si připadat jako neschopná, líná pipka, co nic nezvládne, potažmo ani nemůže odejít od šikanujícího manžela, protože by sama nepřežila a nikdo jiný než on by takovou hroznou ženskou stejně nechtěl

Podívej se na jeho původní rodinu - není otec obskakovaný pan macho???

jak říkám bacha, bacha...

ještě spusta chlapů je dnes pořád ještě rozmazlených socialistickými matkami údernicemi, co se snažily všechno zvládnout i za cenu padání na hubu,je jasné, že ve srovnání s takovou dokonalou matkou, která doma všechno zvládala a otec nemusel hnout ploutví, vychází dnešní ženské, co už nechtějí otročit a sloužit dost špatně
 Vaal 


Re: Věčně reptající mamánci mají základ v rodině 

(20.12.2008 23:51:53)
Lenko, napsala si to brilantně. Moje tchýně byla taková socialistická údernice.
O svého "chlapečka"(mého manžela) se vzorně starala, takže na nějaké domácí práce vůbec není zvyklý a dost se diví, že mu nechci suplovat maminku. Tchán vydělává velké peníze a myslí si, že adekvátně tomu musí jeho žena "kmitat" i když ona sama měla dost náročné povolání, ale nevydělala tolik.
Manžel toto smýšlení převzal po něm. Přesto, že jsem chodila o dvě hodiny dřív do práce a přicházela dost často hodinu po něm a po práci ještě dělala melouchy, doma mi s ničím nepomohl. V jeho rodině mě všichni pomlouvali jaký jsem bordelář, protože je to přece moje domácnost..tj. MOJE VIZITKA.Ale že je manžel neuvěřitelný bordelář sám a nedokázal si ve svých třiceti letech ani vyprat věci(vozil je na praní mamince)a strčit nádobí do myčky, když jsem byla na rizikovém těhotenství 3 měsíce v nemocnici, to už přehlíželi.
Teď jsem na mateřské a občas to u nás vypadá s tou buzerací jako u Kunhuty.
O nějakém rozvodu neuvažuju, protože když se podívám do manželství ostatních, taky to není dokonalé a chlapi mi přijdou všichni dost podobní.Jsou to většinou MAMÁNCI těch našich"socialistických údernic", které nám jejich "dokonalou" výchovou a svým postojem "já padala na hubu, tak ty taky", zadělaly na PROBLÉM.
Gratuluju těm, co mají MODERNÍHO pomáhajícího manžela.Ale je jich setsakra málo a na nás všechny nevyzbyde..prostě musíme bojovat a snažit se z těch našich mamÁnků vykřesat MAXIMUM.~y~
 Teraza Horáková 


Re: Věčně reptající mamánci mají základ v rodině 

(21.12.2008 0:06:50)
Evál.... no - socialistická údernice, tenhle pojem vypadá zábavně, moje maminka nebyla, ale první tchyně a babičky ano.

Jenomže právě... tady v jednom kuse skučíme jedna přes druhou a máš vůbec pojem, co to znamenalo samo o sobě???
 Teraza Horáková 


Re: Věčně reptající mamánci mají základ v rodině 

(21.12.2008 0:11:12)
a doplním,.... no emancipace spočívala v tom, že chodily do práce, leckteré od do a většina včetně soboty...

v sobotu MUSEL BÝT OBĚD NA STOLE V POLEDNE A NEDEJBŮH, ABY NEBYL (NETUŠÍM, jak zkloubily s pracovní sobotou), V NEDĚLI SE KROM OBĚDA PEKLO.... no, zeptej se v rodině, vždycky byla bábovky, koláče, buchty....


mj. praly, sušily, žehlily, umývaly nádobí bez praček, myček, sušiček.... pokud neměly peníze na služky....vypravovaly děti do školy, ... asi vím, jak jsi to myslela,

ale pojem "socialistická údernice" je prostě úplně mimo.... to totiž byla asi robot....
 Teraza Horáková 


Re: Věčně reptající mamánci mají základ v rodině 

(21.12.2008 0:13:13)
a Evál, jsem si to přečetla podrobně.....

a to svou tchýni nazýváš "socialistickou údernicí??" no, pak se omlouvám za předchozí příspěvek a Tebe za absolutní neorintaci
 Vaal 


Re: Věčně reptající mamánci mají základ v rodině 

(21.12.2008 10:18:10)
Terezo, nechápu v čem máš problém.Tak jak popisuješ socialistické údernice ty, přesně sedí na mou tchýni a částečně i na mou mámu. Snad kromě té valchy, měly místo ní pračku.Přes den dřely a večer šly na druhou směnu...toť vše...MIMO JSI TY.
 Vaal 


Re: Věčně reptající mamánci mají základ v rodině 

(21.12.2008 10:32:43)
TEREZO...a nebo jsi jiná generace, pokud je ti dvacet, tak samozřejmě nevíš o čem mluvíš...pokud je ti mezi třicítkou a čtyřicítkou, tak si přece musíš pamatovat, že i tvoje máma chodila o pracovních sobotách do práce(a děti do školy)...tak mezi ně zřejmě patří i ona, ne?(Pokud ovšem neměla na tu dobu chápavého manžela a nezařídila si to jinak)
 Domikaa 


Zatnout zuby a mít v sobě pohodu :-) 

(20.12.2008 22:20:18)
Řekla bych, že problémy, které popisuje Kunhuta, se týkají velkého počtu rodin s malými dětmi, i u nás je to podobné. Ženská je ale podle mě mnohem dokonalejší stvoření :-), zároveň to má ale vždy o něco těžší než chlap. Pořídit si děti takhle krátce po sobě má určitě své nevýhody, ale taky výhody. Řekla bych, že teď v počátku převažují spíš nevýhody - je potřeba se naplno věnovat oběma dětem, nedokážou se zabavit samy a celkově je to určitě složité období. Časem to ale určitě bude lepší a lepší, děti budou samostatnější, budou se postupně učit hrát si samy a taky spolu. Ten kdo má děti s větším rozdílem se sice může intenzivněji věnovat miminku, ale zase je to na delší dobu - pipláte si jedno, to pak trošku odroste, pořídíte si druhé a znovu maraton starostí o miminko - v tu dobu už mají mamky, co měly děti krátce po sobě, tu největší práci za sebou a mají víc klid. Starší děti už pak pomůžou i doma (myslím drobnosti, zalít kytky, uklidit příbory apod.) což je taky určitě fajn a dětem to neublíží, spíš je to vychovává k nějakým povinnostem. Takže vydržet, podle mě se to zlepší. Je to taky o Vašem pocitu - nepoddávat se melancholiím (teď tady radím, ale sama jsem s tím taky bojovala..) říct si "to zvládnu, teď musím vydržet a časem bude líp". Určitě bych si taky s chlapem v klidu popovídala a snažila se, aby i on to viděl z druhé strany. Jenže chlapi to vše vidí trochu jinak a není jisté, že to pochopí. Určitě bych se snažila předcházet hádkám, zatnout zuby a řešit to pokud možno v přátelské atmosféře. Dál se snažit být příjemná manželka a mít na paměti, že tyhle problémy opravdu řeší kde kdo. Můj muž mi v domácnosti taky skoro nepomáhá a taky má časově dost náročnou práci, ale zas vím, že má spoustu dobrých vlastností a taky pořád ho mám ráda. Bylo ale i období, kdy jsem měla pocit, že toho je na mě moc, lítání kolem dětí, na úklid celý velký dům, byla jsem vzteklá a nic nestíhala, do toho nějaká jeho poznámka a byl oheň na střeše. Pak jsem nějakým způsobem přesvědčila samu sebe, že se to vlastně dá zvládnout, nic nehrotím (když není čas uklidím jen tak "na oko" vždyť on se svět nezboří). Je těžké posoudit Vaši situaci z tak krátkého článku, Vašeho muže neznám, sama si musíte v sobě udělat jasno, jestli chcete, aby se to u Vás doma spravilo. Taky bych doporučila, udělat si čas pro sebe, Vám to spraví náladu a Váš muž uvidí, jaké je to leháro s dětmi.. S chlapama to občas není úplně jednoduchý, ale bez nich to přece taky nejde. :-)
 Domikaa 


Zatnout zuby a mít v sobě pohodu :-) 

(20.12.2008 22:20:23)
Řekla bych, že problémy, které popisuje Kunhuta, se týkají velkého počtu rodin s malými dětmi, i u nás je to podobné. Ženská je ale podle mě mnohem dokonalejší stvoření :-), zároveň to má ale vždy o něco těžší než chlap. Pořídit si děti takhle krátce po sobě má určitě své nevýhody, ale taky výhody. Řekla bych, že teď v počátku převažují spíš nevýhody - je potřeba se naplno věnovat oběma dětem, nedokážou se zabavit samy a celkově je to určitě složité období. Časem to ale určitě bude lepší a lepší, děti budou samostatnější, budou se postupně učit hrát si samy a taky spolu. Ten kdo má děti s větším rozdílem se sice může intenzivněji věnovat miminku, ale zase je to na delší dobu - pipláte si jedno, to pak trošku odroste, pořídíte si druhé a znovu maraton starostí o miminko - v tu dobu už mají mamky, co měly děti krátce po sobě, tu největší práci za sebou a mají víc klid. Starší děti už pak pomůžou i doma (myslím drobnosti, zalít kytky, uklidit příbory apod.) což je taky určitě fajn a dětem to neublíží, spíš je to vychovává k nějakým povinnostem. Takže vydržet, podle mě se to zlepší. Je to taky o Vašem pocitu - nepoddávat se melancholiím (teď tady radím, ale sama jsem s tím taky bojovala..) říct si "to zvládnu, teď musím vydržet a časem bude líp". Určitě bych si taky s chlapem v klidu popovídala a snažila se, aby i on to viděl z druhé strany. Jenže chlapi to vše vidí trochu jinak a není jisté, že to pochopí. Určitě bych se snažila předcházet hádkám, zatnout zuby a řešit to pokud možno v přátelské atmosféře. Dál se snažit být příjemná manželka a mít na paměti, že tyhle problémy opravdu řeší kde kdo. Můj muž mi v domácnosti taky skoro nepomáhá a taky má časově dost náročnou práci, ale zas vím, že má spoustu dobrých vlastností a taky pořád ho mám ráda. Bylo ale i období, kdy jsem měla pocit, že toho je na mě moc, lítání kolem dětí, na úklid celý velký dům, byla jsem vzteklá a nic nestíhala, do toho nějaká jeho poznámka a byl oheň na střeše. Pak jsem nějakým způsobem přesvědčila samu sebe, že se to vlastně dá zvládnout, nic nehrotím (když není čas uklidím jen tak "na oko" vždyť on se svět nezboří). Je těžké posoudit Vaši situaci z tak krátkého článku, Vašeho muže neznám, sama si musíte v sobě udělat jasno, jestli chcete, aby se to u Vás doma spravilo. Taky bych doporučila, udělat si čas pro sebe, Vám to spraví náladu a Váš muž uvidí, jaké je to leháro s dětmi.. S chlapama to občas není úplně jednoduchý, ale bez nich to přece taky nejde. :-)
 Domikaa 


Re: Zatnout zuby a mít v sobě pohodu :-) 

(20.12.2008 22:21:19)
ha tak jsem se rozepsala a navíc to odeslala dvakrát, tak se omlouvám....
 Luca 
  • 

nesouhlas 

(20.12.2008 23:21:02)
Nesouhlas, už ten nadpis - se zatnutýma zubama bych neuměla mít pohodu. Já naopak zjistila, že pokud se budu snažit vše zvládat sama, i když padám na ústa, být milá, vyrovnaná, vstřícná a tolerantní, je to cesta do pekla, protějšek si jaksi nevšimne, že mi dochází síly. Nám naopak vždycky pomůže, když jednomu něco vadí, hodně hlasitě (obrazně) se ozve a to je signál pro druhého, že už to asi přehání a měl by pomoct. No, ale jsme každý jiný, u vás zase jinak, hlavně, že to zafungovalo!
 Domikaa 


Re: nesouhlas 

(21.12.2008 0:38:12)
Asi jsem to nenapsala úplně jasně - teď zatnout zuby a postupně v sobě najít pohodu. Kamarádka měla podobný problém, jen její muž byl stále méně a méně doma, došlo to tak daleko, že začala chodit k psycholožce, už nevěděla dál, jak zachránit manželství. Ta jí poradila - uvařeno, uklizeno, úsměv na rtech a muž se bude častěji a rád vracet domů. Když jsem to od kamarádky slyšela, absolutně jsem s tím nesouhlasila, rozčílilo mě to. Časem jsem ale přišla na to, že prostě manželství není ta růžová zahrada, jak jsem si kdysi naivně myslela.. Ale zas to není tak špatné, aby to nevyznělo nějak pesimisticky, jen je prostě méně romantiky než bývalo a více reality. Chlapi jsou prostě jiní a určitě je to hodně o tom, v čem vyrůstali. V našem případě je to ještě malinko jiné, s manželem jsem začala chodit, až když mu bylo už přes 30 let, do té doby žil sám, užíval si, žádné starosti... Když jsme spolu začali chodit, užívali jsme si oba, pak přišlo jedno dítě, potom druhé. Mně se obrátil život o 180 stupňů, u něj se změnilo /podle mě/ jen málo, nebyl zvyklý mít tolik starostí a tak většina byla na mě. Jak jsem psala, byla jsem nevrlá, vzteklá.. Prošli jsme si obdobím hádek a nějak jsem si uvědomila, že takhle to dál nepůjde. On byl už dost let zvyklý žít si po svém, proto ho k nějakým změnám postupně zpracovávám, ale je to opravdu zdlouhavý proces. Děti má rád, sám řekl, že by to na mateřské asi nezvládl, ale stejně skoro nepomáhá.. Ta rada psycholožky věnovaná kamarádce mi jasně potvrdila to, že chlapi jsou prostě jiní a částečně je potřeba se s tím smířit. Samozřejmě je ale dobré o problémech mluvit. Můj táta mámě hodně pomáhal, práce v domácnosti si dělili. V rodině manžela to bylo jinak, tatínek nebyl skoro doma, vše bylo na mamince. Já se snažím dovést to u nás k nějakému kompromisu a po pravdě přiznávám, že v rámci zachování pohody u nás doma jsem se rozhodla skousnout to, že můj manžel není takový pomocník, jako jsem to viděla já u táty. Když mám pocit, že je toho na mě moc, najdu si nějaký dobrý důvod k tomu, aby pohlídal a já si udělala čas pro sebe. Já si vyčistím hlavu, udělám si radost (masáž, něco si koupím..) a tatík ať si vyzkouší, jaká je to pohodička s dvěma malými dětmi ~;)
 Katla 


paní psycholožka za všechny drobný!  

(21.12.2008 21:08:02)
Podkuřujte, makejte, možná ještě mohla poradit minišatečky a na ostro, a on se manžílej třeba vrátí častěji a raději:-). Holky, kam jste daly svoji hrdost? To je opravdu tak nutný, aby se vracel časteji a raději, když doma stejně na nic nesáhne? ~;((
 luca 
  • 

jak vycvičit psa 

(21.12.2008 23:41:28)
Já to určitě neodsuzuju, každý jsme jiný, ale pravda je, že představa takového nějakého taktizování se mi příčí. Ale kecala bych, že k tomu taky nikdy nesklouznem.
Nějak mi ta diskuze tady ale připadá často jako smutná sranda - rady jak přežít s manželem mi připomínají brožuru jak vycvičit psa.
 kili 
  • 

Re: jak vycvičit psa 

(21.12.2008 23:52:31)
:-))))))))))))))))))))))))))))))

díky za ten postřeh . pěkné svátky a PF 09
 Domikaa 


Re: jak vycvičit psa 

(22.12.2008 13:40:35)
Tak s tím psem, to už fakt zveličujete! :-) ~j~ Já taky nejsem mistr taktik, jen jsem tím vším chtěla říct, že jsem po menším krizovém období u nás doma zkusila hnout i se sebou. Takže, zatímco dřív kvůli každé sebemenší blbosti (poznámky typu "není ta rýže dnes trošku rozvařená..apod") jsem se nesmírně urazila, jakože jakto, že si dovoluje vůbec něco kritizovat, když já nevím, kde mi hlava stojí, sama jím skoro za pochodu a drahý si ještě bude stěžovat. Když jsem byla unavená, tím víc jsem byla na manžela protivná. Teď už to dělám jinak, takovou poznámku přejdu s klidem a se slovy "to je jistě vtip, že miláčku" prostě už to nehrotím tak jako dřív. A chvilku mi to trvalo, než jsem se to naučila. Ale nenechat si samozřejmě líbit cokoliv a samozřejmě mít svoji hrdost! Můj chlap si toho všeho, co dělám, aspoň váží, kdybych měla pocit, že je to opačně, taky je to zas něco jiného. Každý chlap je jiný a na každého se musí asi jinak, takže stejně žádná brožurka nepomůže.. Jo a mimochodem, ta stejná paní psycholožka poradila ještě jiné mé známé, se kterou se muž rozváděl po 20 letech, to stejné (uvařeno, uklizeno, úsměv a dokonce i něco na způsob těch minišatů :-) ), takže je to asi její univerzální rada, jak na chlapa :-)
 Katla 


pani psycholožka  

(22.12.2008 20:03:06)
měla doma nejspíš pěknýho primitiva ~j~
 Jíťa 
  • 

Tak v tom případě buď ráda 

(23.12.2008 21:05:07)
že ty máš inteligenta.

Já mám zřejmě taky primitiva, který sám od sebe (tedy aniž bych si musela potupně říkat) umyje podlahu, nádobí, vyžehlí, vysaje, uklidí po malým hračky a ještě mi u toho vyznává lásku.
 Katla 


inteligentní je  

(24.12.2008 0:37:12)
tak normálně. Něco udělá sám, o něco ho normálním slušným tonem požádám, stejně jako on mě požádá, jestli bych mu třeba nepřežehlila košili. Co je na tom? a spoustu věcí, co je doma třeba udělat, to prostě vidí. Pořádek má rád, ale nebazíruje na něm, uklidit umí a někdy je důslednější i když mnohem pomalejší, než já. Uklízet a celkově se o sebe postarat se naučil hlavně na vojně. Před VŠ ještě absolvoval normální vojnu, rok a půl, a to ho vyškolilo. To uměl i zašívat , přišívat knoflíky atd. A nádherně umývat nádobí. :-) Líp než já.
 Katla 


Normální chlap  

(24.12.2008 0:43:10)
já jsme ráda že mám muže, jakého mám. On je podle mě NORMÁLNÍ chlap a ne to, co se tu jako normální chlap (s pejorativním přídechem) presentuje. Spousta mých známých a kamarádek má normální chlapy. A nezaměňuj muže, který pomůže, ale je třeba ho požádat (tzn. sám nevidí, že podlaha je špinavá a nebo neví, že už se ty nechystáš dělat něco, z čeho bude zase binec, ale pomůže, s tím, co tady někdo podstrkuje jako prototyp chlapa - tzn. mačo, co se málem projde po bytě v bagančatech a pak ženě vynadá, že je bláto na koberci. ~k~
 Vercza 


Re: jak vycvičit psa 

(23.12.2008 1:10:55)
Domikao, no hlavně, že hrdost ti zůstala... ~j~ :-© ~a~

tywoe, dělat ze sebe takovou pipinu, jen aby náhodou mužíček nebyl konfrontovaný s jakýmkoli problémem... to je děs! ~Rv:-©
 Domikaa 


Re: jak vycvičit psa 

(25.12.2008 16:21:37)
Jasně, že mám svoji hrdost ~j~ a mysli si o tom, co chceš. Žádná pipina, neznáš, tak nesuď. Bylo jasné, že nefungovalo ani "prosím" ani hádka, stejně se skoro nic nezměnilo. Jeho výchovu nezměním, doma viděl, že domácí práce zvládala maminka (a taky měla 2 děti rychle za sebou) jeho tatík si vždy dělal svoje prácičky v garáži.. Takže nikdy neviděl tatíka umýt nádobí, podlahu, nic takového.. Ve 23 letech se odstěhoval od rodičů a dalších 10 let žil sám, ale s tím, že na jídlo chodil k rodičům, doma uklízel tak nějak v rámci možností, spíš skoro vůbec, zas sem tam zasáhla maminka.. Takže mi ho pěkně rozmazlila.. Pak teprve začal žít se mnou. Už jsem psala, že jsem se to pokoušla zlomit, po dobrém, pak i po zlém... Ale nefungovalo to!! Přestala jsem to hrotit, řekla jsem mu, ať si teda vybere 1 věc, kterou bude dělat pravidelně (myslím co se domácích prací týče) - zbytek je na mě. Ale stejně se ho budu zastávat, vyřizuje třeba všechny věci na úřadech apod., je pro mě nemalou psychickou oporou (naše dcera má docela vážné zdrav. problémy). Navíc má náročnou práci (především časově) - je právník. Takže, dle mého názoru - pokud ten chlap za to jinak stojí, určitě ho neposílat k vodě, i když doma neutírá prach, nevěší prádlo a neluxuje.. Ale pořád platí, že chlap si musí ženské vážit, podle toho bych rozlišovala, zda ten vztah za to stojí nebo ne.
 Jíťa 
  • 

Já souhlasím 

(22.12.2008 9:16:57)
A ti co mají svou hrdost, tak ať si nestěžují, že jim to neklape!

Chlap je jinak uzpůsobený. Zkuste se někdy zamyslet nad všema těma ptákovinama, co chodí mejlem: To co říkají o chlapech je pravda!
 Katla 


Kdybych byla chlap,  

(22.12.2008 13:20:36)
tak bys se k smrti děsila toho, že si omylem vezmu ženskou, co si v skrytu duše myslí´, že "všichni chlapi jsou stejní" a začala na mě uplatňovat tyhle taktiky a , jak tu kdosi napsal "výcvik psa". Bohužel, pokud si to o chlapech myslíte, tak si předem zužujete výběr. Vezmete prvního nebo druhýho, co se namane, s přesvědčením, že všichni chlapi jsou stejní. Svatá prostoto. ~n~~n~~n~
 Jíťa 
  • 

Re: Kdybych byla chlap,  

(22.12.2008 13:38:42)
Jenže já si to samé myslím o taktice, říct mu co po něm chci, aby udělal. Mám z toho takový nepříjemný pocit. Jako by manžel byl jen další funkční doplněk domácnosti, jen s tím rozdílem, že jej místo knoflíky ovládám hlasem. Zapnu knoflík na pračce = pračko vyper! Zapnu myčku = myčko umyj nádobí! Řeknu manželovi aby něco udělal = zapnu manžela a on funguje!
 Katka,kluci 6 a 10 
  • 

Re: Kdybych byla chlap,  

(23.12.2008 15:46:44)
Souhlasím, Hroudo. A mrazí mě, když tu čtu tolik názorů,že "chlapi přece takoví jsou" "tohle je normální, jsou to jen chlapi".
Ne, děvčata. Všichni takoví nejsou. A to, že vy jste si vzaly tak trochu primitiva (soudě dle vylíčených priorit a chování k vám), neznamená, že normální rozumní chlapi neexistují.
 Katla 


ten můj  

(23.12.2008 15:50:05)
právě přivrtal poličky, vzorně to po sebě uklidil a ještě mi bezvadně vyskládal z myčky nádobí. ~k~ Je hodnej.
 Vaal 


Re: ten můj  

(23.12.2008 15:57:17)
Ten můj mi teď nadal, že je tu bordel, že si mám lépe rozvrhnout čas a že se na to nemůže dívat a odešel k mamince, alespoň že si vzal malou. Já se od rána nezastavila a on spal až do oběda.Byla jsem tak rozčilená, že jsem se musela jít uklidnit na internet...no nic, jdu makat, dneska to vidím tak do půlnoci..

..a Hroudo, buď na manžílka moc hodná a pěkně ho pochval ~;)..máš doma fakt pokládek...ale to ty víš :-)
 Repulsion 


Eválku... 

(23.12.2008 16:02:55)
...já na Tvém místě se na všechno vyseru a jdu do hospody...
 Vaal 


Re: Eválku... 

(23.12.2008 21:43:06)
~t~~t~~t~
 Repulsion 


Re: Eválku... 

(23.12.2008 22:28:14)
ale já to myslel vážně - byla jsi v hospodě, nebo ještě teď šúruješ jak negr?
 Vaal 


Re: Eválku... 

(28.12.2008 20:08:06)
Repulsion, ty jsi muž? Nebo jsi se jen překlepl/la? Ne že by to bylo podstatné, ale celkem mě to zajímá. Tvé trefné připomínky k lecčemu ráda čtu, občas se můžu potrhat smíchy. .~t~

K té hospodě...samozřejmě že jsem nikde nebyla, šůrovala jsem jako negr.:-) Nicméně jsem si tvůj nápad přečetla až když se vrátili, tak jsem jej nestihla zrealizovat:-)..Do hospody chodím po osmé,tak jednou za dva týdny, když uspím dítě a nechám manžela, aby na ni dohlédl. Hraje u toho počítačové hry, takže se mu to docela líbí.~;)
 Katla 


Re: ten můj  

(23.12.2008 16:14:55)
děti chtěl hlavně on, hlavně to první, já bych si počkala ještě. Ale jsem ráda. Mě sice ještě hodiny netikaly, ale zase tatínek je dobrej, tak na co čekat. Jasně, že se taky hádáme, přeme, od prvního dne,. co se známe, na všechno musíme mít každej vlastní názor ~o~~o~~o~, ale mě by to asi s někým, kdo mi všechno odkejve nebavilo ~q~~q~~q~
 Jíťa 
  • 

Re: ten můj  

(23.12.2008 21:02:26)
A jak jsi ho k tomu dotlačila?
 Katla 


to je právě to  

(23.12.2008 21:36:49)
NIJAK. Proto si nemyslím, že jsou všichni chlapi stejní. Samozřejmě, když je celý den v práci nebo na služební cestě, tak to takto nefunguje, ale když je doma, tak pomůže i bez "dotlačení". Dvakrát týdně přebere děti i v týdnu a jdu do jazykovky. Prostě si nemyslí, že ženská je jen na rození dětí a lítání kolem plotny. ~y~
 MM, 2 kluci 
  • 

Hroudo, naprosty souhlas a stejna... 

(24.12.2008 1:00:16)
... zkusenost. Muj muz je asi dost podobny tomu Tvemu a nas vztah podobny Vasemu - podle toho co tu pises... :-)
Ale ja si to ani jinak nez takto NORMALNE nedokazu predstavit - to bych radsi zila sama, nez mit "vztah" a deti s nejakym takovym "exemplarem" jak jsou tady popisovane!
No nic, preju vsem hezke Vanoce.
 Jana,2 kluci 
  • 

JSEM NA TOM UPLNĚ STEJNĚ..... 

(21.12.2008 0:02:56)
HOLKY PŘENĚ TAK JSEM NA TOM S MANŽELEM I JÁ A MOŽNÁT JEŠTĚ HŮŘ-POZNÁVÁM SE.....PŘIJDE DOMŮ Z PRÁCE-DÁ SI JÍDLO A SEDNE K BEDNĚ-NA KLUKY PROMLUVÍ OD TELEVIZE-MÁME 2-5 1/2 A 2 ROKY...PAK SI KOLIKRÁT CHROUPNE NA GAUČI....PAK JE TEDY OBČAS VYKOUPE,ALE TÍM STYLEM,ŽE SE SVLÉKNE A JDE DO SPRCHY A ZE SPRCHY KŘIČÍ...POŠLI MI SEM JEDNOHO-ODSTROJÍM MLADŠÍHO A DOVEDU MU HO DO SPRCHY -RYCHLE HO OMYJE A UŽ KŘIČÍ POJĎ SI PRO NĚJ,TAK JDU A OBLÉKNU HO,´DRUHÝ SE SVLÉKNE A OBLÉKNE SÁM...ALE KDO UKLÍZÍ JEJICH ODHOZENÉ VĚCI PŘED KOUPÁNÍM-JÁ,ODHOZENÝ RUČNÍK?TAKÉ JÁ A KOLIKRÁT I MANŽELOVY SVRŠKY.COPAK JE TOTO ZA POMOC?NEMLUVĚ O TOM,ŽE TAKY REMCÁ OHLEDNĚ BORDELU...JENŽE JÁ MUSÍM S JEDNÍM RÁNO DO ŠKOLKY,NA NÁKUP,UVAŘIT,UKLIDIT,VYPRAT,VYŽEHLIT...A ZASE PRO KLUKA DO ŠKOLKY,POŘÁD JEN BĚHÁM A TO SI K TOMU SNAŽÍM Z DOMOVA PŘIVYDĚLAT,COŽ JE POD JEHO UROVEŇ,PREJ MI TU DVACKU KLIDNĚ DÁ-JEN SAMÉ SHAZOVÁNÍ...MÁM TOHO AKORÁT TAK PLNÉ ZUBY....JEHO MÁMA NIKDY NEMĚLA ANI JEDNO VNOUČE ANI NA HODINU-ANI V KOČÁRKU ANI NA PÍSKU-PROSTĚ NIKDY!!!KAŠLE NA NĚ-MÁM TOHO PLNÉ ZUBY....ANI JI KLUCI NEZNAJÍ-JE TO PRO NĚ PANÍ,KTERÁ KOUŘÍ...A PREJ MÁME STRAŠNĚ HRAČEK,ALE ON JICH NIKDY TOLIK NEMĚL!!!!JENŽE KDYŽ KLUKŮM HRAČKY NEKOUPÍM JÁ,TAK KDO?JEHO RODIČE?ANI NÁHODOU....A TEĎ SI K TOMUHLE VŠEMU PŘIPOČTĚTE UMRTÍ DVOU MÝCH JEDINÝCH LIDÍ,KTERÉ JSEM MĚLA-MAMKY S DĚDOU-NAHRADIL MI TÁTU-JE TO ROK A 2 MĚSÍCE....MAMKA UŽ MI TENKRÁT ŘÍKALA-JANI,TEN SE K TOBĚ PĚKNĚ NECHOVÁ....A JE TO PRAVDA-JENŽE CO DĚTI?NEMLUVĚ O TOM,ŽE JSEM SE LONI PŘED VÁNOCI S NÍM POHÁDALA KVŮLI JEHO MÁMĚ-PROTOŽE MĚ ŠTVALO,KDYŽ ONA VĚDĚLA,JAK KLUCI TRPÍ,KDYŽ JIM JEJICH JEDINÁ BABIČKA UMŘELA-MÁ MAMKA,TAK SE NESNAŽILA NIJAK SE JIM VĚNOVAT-OVŠEM TAK TO BYLO VŽDY!!!TAK VÍTE,CO MI UDĚLAL MŮJ DRAHÝ MANŽEL?VĚDĚL,ŽE JSEM ZAMLUVILA VÁNOČNÍ STROMEK,KTERÝ MĚL PŘIVÉZT...VYKAŠLAL SE NA NĚJ A JÁ,ABY KLUCI MĚLI STROMEK,TAK JSEM ŠLA S KOČÁRKEM S MLADŠÍM SYNEM A STARŠÍ SYN VEDLE MĚ A STROMEK 2 METRY JSEM SVÁZANÝ TÁHLA NA ZÁDECH...A K TOMU JSEM NEDOSTALA OD NĚHO ANI JEDINÝ DÁREK....A JÁ VŮL MU DÁRKY NAVÍC DALA.KVŮLI MAMINCE SE PODĚLÁ,I KDYŽ VÍ,ŽE NA JEHO SYNY-SVÁ VNOUČATA KAŠLE-JI DO PR....NEPOŠLE A MNĚ TO KLIDNĚ ŘEKNE....MÁM HO PLNÉ ZUBY!!!CO SI O TOMHLE MYSLÍTE???-KOPNOUT DO ZADKU A UTÉCT-JINÉ VÝCHODISKO NEVIDÍM....NEMLUVĚ O TOM,ŽE ANI PO POHŘBU MI S NIČÍM NEPOMOHL..ANI PSYCHICKY,ANI FYZICKY....JEŠTĚ ŽE MÁM KAMARÁDKU-JINAK UŽ BYCH TADY TAKÉ NEBYLA-CIZÍ POMOHLI VÍC-NEŽ TI,KTERÝM SE ŘÍKÁ TZV. RODINA!!!!!. JANA
 Teraza Horáková 


Re: JSEM NA TOM UPLNĚ STEJNĚ..... 

(21.12.2008 0:15:45)
Jano, a jaký byl on a jaká ty, když jste se poznali, zamilovali, plánovali rodinu? Jinej a snažil se z lásky, nebo jsi to z lásky neviděla ty?
 Jana,2 kluci 
  • 

Re: JSEM NA TOM UPLNĚ STEJNĚ..... 

(21.12.2008 0:39:43)
jo,ze začátku to byly kytičky a byl hrozně milý a pozorný....!!!
 Šarbar 


Re: JSEM NA TOM UPLNĚ STEJNĚ..... 

(21.12.2008 0:26:01)
Jano, radit někomu ve vztahu je dost těžký, zvlášť, když člověka neznáte~d~Ale myslím, že byste si měla třeba v klidu sednout a probrat všechny klady a zápory vašeho vztahu, co převažuje a co je pro Vás důležitější. Podle sebe vím, že když je ženská na mateřský, tak ji po nějaký době začne v určitým směru partnerovo chování vadit a ráda by to řešila třeba i radikálně rozvodem. Nevím. Z vlastní zkušenosti vím, že můj muž mi s dětmi když byly malé také moc nepomáhal. Nikdy je nekoupal, nikdy nešel sám s kočárkem na procházku ( vlastně ano - jednou )Když jsem potřebovala někam jít, většinou jsem si musela zajistit hlídání u babiček, i když byl doma. V domácnosti mi taky nikdy extra nepomohl a když, tak mi nejdřív vyjmenoval tisíc důvodů, proč to udělat nemůže a pak teprve to udělal. Na druhou stranu se ke mě vždycky choval a chová hezky, umí být pozorný v jiných věcech, nezakazuje mi moje koníčky, když chci jít s kamarádkou na kafe, tak mi nebrání, za ženskejma nechodí, do hospody taky moc ne a když mi bylo zle - trpím na migrény - vždycky se o mě postaral a vždycky má starost i normálně ohledně mojeho zdravotního stavu - i když mi nic zásadního není. Mám v něm zastání před tchýní i mou mámou. Zkrátka jsem ráda, že ho mám. A vlastně až teď, když jsou děti větší - chodí do školy, tak se jimzačal věnovat. Asi je to tím, že jako malinkým jim moc nerozuměl a nebo třeba mu taky došli určitý věci - já nevím. Tím jsem Vám jen chtěla říct, že byste měla posoudit obě strany mince, vzpomenout si proč jste se do něho zamilovala, co se Vám na něm líbilo a co i teď dělá dobře. Někteří chlapi jsou prostě trdla a fakt je nenapadne koupit ani ten dárek k Vánocům - nejste jediná - moje kamarádka to taky zažila. Udělejte si v klidu seznam pro a proti, uvidíte co Vám vyjde a podle toho se zařiďte.~x~
 Jana,2 kluci 
  • 

Re: JSEM NA TOM UPLNĚ STEJNĚ..... 

(21.12.2008 0:42:50)
JÁ UŽ JSEM HLAVNĚ VE STAVU,ŽE SE MI S NÍM ANI NECHCE MLUVIT,ANI NENÍ O ČEM A UPLNĚ VÍM,CO MI NA JAKOU OTÁZKU ODPOVÍ...PROSTĚ MÁM VŠEHO PO KRK........VÍM,ŽE NA 1 MÍSTĚ JSOU DĚTI!!!A UDĚLÁM PRO NĚ VŠE.
 helena 6 
  • 

Cože? 

(21.12.2008 19:37:13)
Promiňte Jano, ale to je mi fakt divné! Takové chování je opravdu na rozvod. Že se lidé hádají a mají krize, to je normální, ale dělat si naschvály ve vánočním čase? To mi přijde jako hnus nejhrubšího zrna. To bych asi nevydýchala. Babičku neřešte. My máme všechny, ale vidíme je také ojediněle. Jednak pracují a jednak mají své starosti. Ale pravda je, že když je potřeba tak se nás zastanou "prosti celému světu". A tchýně i prosti manželovi, když je třeba. Ale já vím, že můj manžel je zlato, protože jak jsem psala výše, zažila jsem si psychické vydírání a můžu říct, že u Vás jako u některých příspěvků to je také docela "nahnuté". Rozhodně bych vyhledala odbornou nezávislou pomoc - psychologa, organizaci Rosa, Linku bezpečí, prostě někoho, komu povyprávíte a možná Vám navrhnou pomoc. Další je se rozvést. Což s takovým člověkem nemusí být vůbec jednoduché..
 Iveta, vícedětná 
  • 

KLID, všeho do času 

(21.12.2008 1:40:54)
Uteče to rychle a obě děti budou stále samostatnější. Pak budeš vyspaná, budete s nimi dělat věci společně, i pomohou. Pak oceníš, že jsou s malým věkovým rozestupem. Odpočineš si, uklidíš si, stres přejde.
 Markéta 2 kluci ( 2 a 4 roky) 
  • 

Asi tě nepotěším :-( 

(21.12.2008 10:59:47)
Bohužel to tak je a on si pak přijde nemilovaný a opuštěný. Bohužel jsem si tohle prožila a skončilo to rozchodem, partner nevydržel veškeré starosti a zamiloval se:-( Takže jsme rok bez tatínka. Dobrá zpráva je, že se nyní vídáme často a že se o kluky stará snad více, než když s nami bydlel.
Dnešní pánové, bohužel toho moc nevydrží, my ano:-)
Držím palce at Vám to dopadne lépe.
Markéta
 Vážný 
  • 

Re: Asi tě nepotěším :-( 

(21.12.2008 19:48:01)
Problém vidím i v tom, že je jiná dynamika práce, maminka doma postupně směřuje ke stabilizaci domova i když se to zdaleka vždy nedaří. Muž často přijde po 10 hodinách práce totálně na dně(máme cca 3. nejdelší reálnou pracovní dobu z rozvinutých zemí na světě).

Tatínka se v práci nikdo neptá, proč mu to dneska nejde, proč je unavený, když mu brečelo dítě v noci(...nemá chodit do hospody...).

Svět práce stále ještě většinou očekává stejný výkon od ženatého i svobodného muže a rodinu vidí jako problém, o který se každý musí postarat sám (resp. "proč vlastně máte dítě?").

O to víc, ale šéfové vědí, že muž je v tu chvíli samoživitel a tak ho prostě mají v kleštích. Tahle věc je pro muže taky dost stresující, že prostě to teď všechno závisí na něm a jeho práci.

Chvíli to trvalo, ale dneska moje žena už docela chápe (x let doma s nemocnými dětmi), že pokud mne vyhodí z práce, tak do 3 měsíců jsme na ulici (žijeme v nájmu), nebo zadlužení po uši. Exekutory známe od příbuzných. A že je sice důležité, jestli je uklizeno, a jestli mají děti domácí úkoly, ale pokud je pracovní úkol třeba přes víkend, tak prostě je to priorita č. 1. Ne kvůli kariéře, ale kvůli přežití.
 Katka,kluci 6 a 10 
  • 

Re: Asi tě nepotěším :-( 

(23.12.2008 12:19:08)
Souhlasím s tebou až na jednu věc - jak jsi napsal, že "je sice důležité, aby bylo uklizeno, ale..." a pak o té prioritě alespoň jednoho příjmu. Z toho usuzuji, že naklizený kvartýr není v tvých očích měřítko, kterým hodnotíš schopnosti a kvality své ženy.
A to bohužel ti chlapi o kterých píše autorka a mnohé další, asi tak mají... Ono je totiž rozdíl, když ty přijdeš stahaný domů, tam je bordel a nemocné děti a utahaná žena a ty třeba řekneš - "sorry, jsem mrtvej, moc ti s tím dneska nepomůžu." A nebo když přijdeš domů, tam bordel, nemocné děti, utahaná žena a ty ještě zařveš: to je bordel, co tady celej den děláš ?? Podle tvého příspěvku usuzuju, že první případ je ten tvůj. O tom ale tahle diskuze zas až tak není....
Jinak já osobně (nic ve zlém autorko a další), prostě nechápu, jak jste přišli k takovým tupounům omezeným ? To se ze začátku nepoznalo? Ale asi ne, mám několik kolegyň, které mají doma podobný "poklad". Jedné z nich manža volá na odpolední, že mají hlad, co mají jíst (synové 20 a 18 let,nedělám si srandu...).
 Vaal 


Re: Asi tě nepotěším :-( 

(23.12.2008 15:36:46)
Katko, z toho co jsem měla na výběr to bylo to nejlepší co zrovna bylo na krámě ~n~ A bezdětná jsem zůstat nechtěla. Lhala bych, kdybch tvrdila, že jsem to netušila. No tak teď to mám!!! Teď musím nést svůj kříž, no.Nejvíc mě na tom štve to,že sám má své chyby, ale mě absolutně žádné netoleruje. Neštvou mě domácí práce,celkem mě to i baví, obzvláště pečení a vaření, ale vadí mi to chování a "prudění", z čehož vzniká silná dodomácí nepohoda..tož tak~d~
 Katla 


eválku,  

(23.12.2008 15:48:50)
nevěřím, že by pro Tebe nebylo nic lepšího k mání. Asi ses jen málo dívala, nebo špatně oslepena hlásícími se mateřskými pudy. ~p~
 Katka,kluci 6 a 10 
  • 

Re: Asi tě nepotěším :-( 

(23.12.2008 15:58:57)
No právě, to je to co by mě asi vadilo nejvíc - prudění, které výše popisuje celá řada holek.Já jsem taková naježená, protože mám kolegyni zmiňovanou v mém příspěvku ráda a vadí mi prostě, jak ten její s ní zachází jak s onucí - podle mě to hraničí s psychickým terorem. Ona se třeba bojí mu říct, že máme vánoční večírek a že by na něj ráda šla. Tak mu to řekne až ten den ráno a přijde ubrečená do práce, na večírek pak přijde v 7 a v 8 už zase maže, protože on jí 4 x volá na mobil...Pořád řeší, co milostpánům navaří, když půjde na víkend do práce.. Nejhorší na tom je, že tento úžasný domácí model považují oba její dospělí synové za naprostý standart. Takže pánbu potěš nevěsty ! Tak se drž a snaž se to alespoň korigovat.
 Vaal 


Re: Asi tě nepotěším :-( 

(23.12.2008 15:50:49)
Vážný, napsal si to hezky, samozřejmě máš pravdu. Ale tady jde o jakési rovnoměrné rozložení povinností.
Například můj manžel si vzal volno, aby mě mohl pomáhat po císaři s miminkem.Pracuje na sebe a jeho kolega s tím souhlasil. Jenže on se celé dny jen válel, hrál počítačové hry a jediné s čím mě pomohl, bylo, že šel obden nakoupit a na hodinu si jednou denně lehl s malou k televizi. Navíc mě nadával, že nevařím, je tam bordel, nevěnuju se mu, jenom dítěti..no ale mě bylo zle a chodila jsem v předklonu. Moc dobře to věděl. Po týdnu tohoto flákání jsem ho poprosila aby šel do práce.
Bylo to taky nefér k jeho kolegovi, protože ten všechno oddřel sám a můj muž se zatím válel.
Bohužel chlapů jako ty moc není ~;) Držím ti palečky ať to tvé období nejistoty brzy pomine a nestresujete se tolik, hodně štěstí tobě i rodině.~x~
 Katla 


eválku,  

(23.12.2008 15:53:08)
musíš ze sebe ty latentní trpitelský sklony vykořenit. To není ironie , hodně ženských to má a pak jako kdyby přitahovaly tyhle týpky.
 Vaal 


Re: eválku,  

(23.12.2008 21:38:45)
:-) Kápla si na to, jasně že to je ve mě. Ale znáš někoho, komu se to povedlo?
Já tedy ne. Když si tak vzpomenu kdo mě kdy přitahoval, tak všechno byli umínění cholerici, stejně jako můj táta. Tento typ "chorobného vzteklouna" moc dobře znám, tak jak jsem je prokoukla, tak jsem hned pelášila pryč. No můj manžel byl úplně jiný, klidný a jaké měl hezké moderní řeči o manželství, tak jsem mu dala zelenou a hele po čase...plíživě se z něj stal stejně umanutý týpek, kterým jsem se snažila vyhýbat...když se podívám na jeho tátu, tak potěš koště, jestli se dovyvine v něco podobného jako on. Prudění kvůli malichernostem mají bohužel v rodině.~o~
 Katla 


eválku, naše prudění je oboustranné  

(24.12.2008 0:30:28)
To bys koukala, jak i já umím prudit. Oba někdy prudíme i kvůli ptákovinám. Ale jde o to, aby to prudění a remcání a frflání dlouho nevydrželo, aby člověk sám v sobě a v lepším případě i druhému přiznal, že prudil zbytečně a hlavně aby se prudění nestalo systematickým - to už zavání. Vznětliví jsme oba, prudíme občas oba, ale naštěstí to dokážeme rychle smést z pořadu dne. Ale to co popisuje Kunhutka a další, možná i ty, to už není "rovnoprávné prudění", to mě přijde jako takové dlouhodobé deptání ze strany manžela. Aby někdo doma nehnul prstem, v Kunhutčině případě ještě přidělával práci a k tomu dělal dusno, to se nedá omluvit stresem, dočasnou duševní nepohodou, únavou, neúspěchem v práci apod.
 MM, 2 kluci 
  • 

Hroudo, Ty mi tak mluvis z duse... 

(24.12.2008 1:09:40)
... jak uz jsem psala vyse, mame to asi dost podobne!
I u nas je to tak, ze oba nekdy prudime, vztekame se, hadame se... - ale jak rikam, OBA - a oba to pak i prekoname a je zase pohoda. Rozhodne to neni o tom, ze by jeden systematicky deptal druheho - v takovem vztahu bych proste zit nemohla (a myslim ze on taky ne)!
Zarazi me, jak muze nekomeu pripadat ze je to "normalni" a ze si tady tolik zen mysli ze "chlapi jsou takovi" :-(!
Myslim si taky, ze bohuzel hodne zen ma v sobe jeste takove to "trpitelske" a je to dost nebezpecne... :-/
 Jíťa 
  • 

Hroudo, 

(24.12.2008 12:41:21)
Tvůj příspěvek mě přivedl k zamyšlení, jak je to u nás:
Manžel prudí, když má hlad. Jenže on nadává všeobecně na všechno, jen ne na to, co ho právě štve - tedy jídlo. Jelikož to vím, tak ho lehce odzbrojím otázkou, jestli chce chleba se salámem hned, nebo něco teplého za půl hodiny.
No a já prudím, když se fyzicky necítím dobře, obvykle při menzes, ale i když mám migrénu apod. A protože mě zná, tak mi v takovém případě řekne, že se mám na všechno vykašlat a chvilku si odpočinout.

Takže možná i u dalších párů je důvodem pruzení něco úplně jiného, než to, co dotyčný/á partnetovi vyčítá. Pokud ty pravé důvody partneři znají, pak jsou možná lépe schopní se s pruzením vyrovnat, případně mu předcházet.
 S. 
  • 

Kde je ten chlap,.... 

(21.12.2008 20:40:30)
Je to přesně stejné, jako u nás. Akorát s tím rozdílem, že nám navíc ani tchýně nepřeje a co může, tak ještě rozreje. Ani nikdy nechtěla hlídat a o dítě jevila zájem, jen když si vzpomněla (cca 3x do roka). Taky jsem před 2 dny dostala od manžela krásný dárek k vánocům - rozvod. Prý to budeme řešit až po svátcích... Ale už mi bylo naznačeno, že budu muset s naším děckem opustit náš nový dům. Tak on se rozhodne od nás odejít a ještě nás připraví o bydlení? Za tento rok jsme se stěhovali už 3x a proto jsem řekla, že to bylo také naposledy. Ale soudy a právnící tohle vidí jinak a tak se budu muset zase stěhovat. Dítě si bude muset znovu hledat nové kamarády a navíc mi jí nevezmou ani do školky. Ženský, to jsme to dopracovaly, co?! To jsou ti naši úžasní chlapi! Držím všem maminkám palce.
 helena 6 
  • 

Buďte ráda 

(21.12.2008 21:48:38)
alespoň si odpočinete od buzerace a časem najdete nějakého "normálního" chlapíka a ne takového jako v článku! Stěhování je pech, ale není to konec světa ;-). Ukažte tomu "chlapákovi", že Vás to nerozhodí. Víc udělat nemůžete. Jo a s takovými "tatínky" je lepší mít dobrého právníka a možná ani nebudete muset nikam odcházet - pokud to tedy není byt od zaměstnavatele.. nebo v jeho výhradním vlastnictví.
 Stella 
  • 

Při čtení tohoto článku mě napadlo, 

(22.12.2008 12:58:07)
jak to asi dělali naše babičky (např. ta moje měla 4 děti vždy rok po sobě). Žádné pračky, myčky, k dětem ještě hospodářství. Určitě se s nimi tolik nepatlaly. Prostě jenom nakrmit, přebalit a šoupnout do postýlky.
Jájsem taky měla podobně šílené období, jaké teď prožívá Kunhutka, ale i když jsem padala na hubu, tak jsem nedokázala nechat děti jen tak řvát. Ale těm babičkám asi nic jiného nezbývalo.
 Elzina 


To znám! 

(22.12.2008 15:17:34)
Znám to, chlapi si prostě nedovedou představit, co to obnáší. Mají pocit, že oni pracují a živí rodinu, a my se jen válíme doma a užíváme si dětí.
Možná jste ho ten první rok rozmazlila, když jste všechno dělala sama. :-)
Bude to znít tvrdě, ale zkuste nechat něco na něm. Já už to tak dělám - když něco nestihnu a manželovi to vadí, tak prostě jen řeknu, že jsem to nestihla - ale rozhodně to honem nedodělávám se sklopenýma ušima - nebo mu řeknu: Tak to udělej, když ti to vadí.
Zní to tvrdě, ale jiná cesta není, jestli se nechcete zhroutit a docílit toho, aby to bylo časem ještě horší.
Taky by mu myslím prospělo, kdybyste někdy o víkendu někam odjela, nebo aspoň na celou sobotu, ale nesmělo by být navařeno atd..., to aby si vyzkoušel, zač je toho loket. To by mělo zabrat. :-) A když to časem vyprchá, tak to občas zopakovat. Pak by mohl být tolerantnější a chápavější. :-)
 jandyk+Jiřík04/06+Káťa 11/08 


Re: To znám! 

(22.12.2008 15:31:40)
Ahojky, nedá mi to a musím se také přidat.

Máme skoro tříletého syna a půl roční miminko. Manžel hodně pomáhá a se starším synem si hodně hraje. Ale náš vztah je už psíše nevztah. Večer, kdž děti usnou, já koukám na telku a manžel je na počítači. Když se bavíme, hádáme se. Prostě toho máme oba plné kecky. Přemýšlím, jestli se to někdy zlepší nebo jestli jsme teda spolu jen kvůli dětem? Intimní život taky žádný a asi dloho žádný nebude. Ani se nedivím. Vůbec o sebe nedbám a je mi i jedno, jak vypadám.
 Kateřina a dvě dračice 
  • 

Re: To znám! 

(23.12.2008 20:41:10)
Obávám se, že jste si na otázky odpověděla sama poslední větou.
 NikaXS 


udel zeny 

(28.12.2008 11:23:43)
To znam moc dobre, s tim rozdilem, ze vlastni dite vychovavam jen jedno a dalsi dve jsou nevlastni, coz je fakt na PALICI. Vetsinu casu jsem na konci sil. Manzel ma taky predstavu, ze si cely den uzivam u TV a on je ten chudak, co dre v praci, aby nas uzivil.
Dost vazne uvazuju o rozchodu, ale stejne jak u zakladatelky chce manzel nase spolecne dite do vlastni, pripadne do stridave pece a to je kamen urazu. Vlastni mu nedaj, ale stridava mi staci.

Nekdy to materstvi vztahem dost zamava, bohuzel. Zadna z nas si to neuvedomi a pak je v tom az po usi. To clovek neodhadne.
 Ferry 
  • 

Re: udel zeny 

(31.12.2008 13:55:54)
Ahoj.Šeherezádo, Tvůj manžel je tak trochu sobec.Ale ruku na srdce,všichni chlapi nejsou tak sdílní jako já.Proto v diskusích tohoto typu zde čtu převážně od žen.Bohužel, u nás v rodině to bylo naopak.Manželka rozvracela a já dával dohromady to,co ona pokazila.A věřím tomu,že takových případů je víc.Nechci být arogantní ani rýpavý vůči komukoliv v této diskusi, ale tvrdím, že kdyby se chlapi uměli takto svěřovat,tak v těchto diskusích "možná" čteme příspěvky právě zase jen od mužů.....Ferry
 lklasinka 


ach jo 

(27.12.2008 14:31:27)
Včera večer manžel seděl u počítače nějak podezřele dlouho, asi náhodou si přečetl tenhle článek a celou diskuzi dneska je nějaký jiný, pomáhá, vyčistil odpady v koupelně, odnesl si talíř ze stolu, šel s dětmi ven, tak snad mu to nadšení vydrží,
Autorko je mi tě líto, nevím jestli se zlepší chování tvého muže, protože tě spíš týrá, a to je myslím něco jiného než kdyby byl nespokojený, unavený...., ani nemám žádnou radu, jak z toho ven. jenom mě napadlo,jestli nejste na vesnici oba opravdu nešťastní a neumíte si to říct. jestli tohle všechno vypuklo po vašem stěhování, narozením druhého dítka to být opravdu nemusí.
 Ferry@seznam.cz 
  • 

..a kde je ta žena, kterou jsem si bral 

(29.12.2008 10:20:57)
Dobrý den, všichni!
Právě si prožívám jedno z nejhorších období v životě,ale sám se tomu divím,jakž takž to snáším.
Odešla mi manželka-toho lituji ze všeho nejméně-viz níže.Ale v podstatě unesla děti,nic mi neřekla a děti jsou nyní pro ni nástrojem k vydírání.Oni s ní nechtějí být, v minulosti se k nim chovala hrubě a neurvale.Kluci jsou dvojčata.Jednou jim při převlékání povídá“…já tě vyhodím z okna a toho tvého povedeného brášku za tebou…“-to byly klukům 3 roky, tedy dost na to, aby dostatečně vnímali její nervozitu.K jídlu je věčně honila vařečkou, řvala na ně ať jí nebo „…tak u baby to žerete a doma to žrát nebudete?....“Noční vstávání k dětem-to byla jen moje parketa-ona toho nebyla schopná. a teď si hraje na "supermámu".No ani se to nedá všechno vypsat.
Nyní, když bylo mediační sezení v poradně, tak si na nic, vůbec na nic „nepamatovala“.Tam jsem dostal od pracovnice poradny radu, abych byl zodpovědný a byl (s ní )zajedno alespoň před dětmi.To je góóöl!!!!!!!!!!!
Tak ona rozbourá rodinu, k dětem se chovat neumí, o poradnu jsem se pokoušel již loni, ale ona ji nedochodila a navíc vyhledala bývalý milenecký kontakt,alespoň po telefonu…..a já to teď mám zachraňovat svou zodpovědností……To jsou paradoxy…! Souhlasím s tím nedělat zmatek v hlavičkách dětí, ale já svou zodpovědností mám zachraňovat to, co jiný úmyslně zboří????Co vy ostatní na to?Ferry.
 lklasinka 


Re: ..a kde je ta žena, kterou jsem si bral 

(29.12.2008 13:50:48)
tak tohle je úplně jiná věc, kolik je klukům, to se jich nikdo nezeptá s kým by jako chtěli být? tohle budeš mít ještě hrozně složité. držím palce
 Ferry 
  • 

Re: ..a kde je ta žena, kterou jsem si bral 

(29.12.2008 19:20:15)
Ahoj, Ilklasinko!Klukům, dvojčatům bude v lednu 5r.To víš, že se již teď projevují.Máma se k nim vždy chovala hrubě,ale nyní zastává pozici "supermámy".Sama měla dětsví jak u komediantů....(z pouček v poradně jsem se například dozvěděl, že to, co si člověk přinese z původní rodiny,tak se potom zachová i ke svým dětem)Táta prý byl samá ženská,ale že máma se chovala obdobně(navíc si troufám říci,že přemýšlí a vždy přemýšlela-s prominutím-spodkem)to mi bylo zatajováno, případně postaveno do "správného"světla.
Naši kluci mají jít do rodinné poradny na psychotesty.Jenže ta poradna je podjatá.Manželčina teta(zdravotní sestra-tady je návaznost)a manželčina sestra jsou klietkami dotyčné mgr.Nemám pochyb, že by se kluci neprojevili, ale nevěřím té interpretaci dál.Ferry.
 Jíťa 
  • 

Zákon akce a reakce 

(29.12.2008 20:07:01)
nechci komentovat článek ani účastníky příběhu, ale ráda bych něco řekla všem, kteří mají nějaký partnerský problém.

Každá akce vyvolá reakci - to je zákon a platí jak ve fyzice, tak i v jiných oborech a dokonce i v životě.

Pokud člověk není s něčím ve svém okolí spokojen, má jedinou možnost: ZMĚNIT SÁM SEBE. A podle zákona akce a reakce, změněné chování vyvolá úplně jinou reakci okolí.

Přeji vám všem, abyste našli způsob jak jak se s partnery znovu sžít nebo sílu k rozchodu (podle toho, co sami považujete za nejlepší pro vás) a ať se vám v nastávajícím Novém roce dobře daří.
 Ferry 
  • 

Re: Zákon akce a reakce 

(31.12.2008 13:41:33)
Ahoj, Jíťo.Asi máš teď úplně jiné starosti.Z velké většiny s Tebou souhlasím-změnit sám sebe, souhlasím, i když nevím jak.Ale vlastně ani nevím, zda Tvůj příspěvek byl reakcí na můj.Těším se na odpověď.Ferry
 Jíťa 
  • 

Re: Zákon akce a reakce 

(1.1.2009 16:44:13)
Ahoj Ferry,
Ano, i na tvůj, ale na spoustu dalších nespokojených.

Jak změnit sám sebe? To ti neporadím ani já, ani nikdo jiný, a pravděpodobně ani psycholog. Jen ty znáš svoji ženu, rodinu, a jen ty můžeš přijít na to, co změnit. Někdy stačí i maličkost - říct nebo udělat něco jiného, než obvykle ve stejné situaci. Něco, co ten druhý nečeká a není na to připraven.

Já dobře vím, že radit je snadné, ale těžko se podle toho řídí. Přeji ti hodně síly, abys svoje problémy zvládl ať už to dopadne tak nebo tak.
 MartinaNov (dva rošťáci 


partnerství 

(1.1.2009 12:24:13)
jak si tak čtu, kolik z vás to má stejné jako autorka, docela mě jímá děs. Ne proto, že to máte doma tak blbé. Ale proto, jaké "žhavé" máte doma vztahy.
Já si svého muže brala po pěti letech vztahu a to pořád ještě z lásky. Po čtyřech letech jsme na svět přivedli miminko, teď druhé. Opět z lásky. Manžel má dvě zaměstnání a dodělává školu, ale i přesto mi s domácností a dětmi pomáhá - z lásky. Já se jemu naopak snažím usnadnit tu jeho dřinu třeba jen drobnůstkami, že mu šoupnu do tašky do práce nějakou dobrůtku nebo na papírku napsáno Miluji tě... prostě aby věděl, že to dělám z lásky.
Život je složitý, my si ale pomáháme. Každý toho má dost. Není to o rozdělení: to je tvoje a to moje práce. Domácnost je přece společná a děti taky, ne??? Dobře, on vydělává, já jsem zase každé dítě tři dny rodila. Nikdy nejde srovnat, kdo přináší více obětí.
A když v rodině nastane taková situace, že si vyčítají, že není uklizeno, navařeno, vypráno... U nás to prostě dělá ten, kdo má čas a sílu. Mnohdy jsme na tom tak zle oba, že se prostě neuklízí (stejně s tím naším tříletým capartem má vše krátkou životnost).
Snažíme si život usnadňovat chytrými spotřebiči, chtěla jsem sušičku a štěstí se na mně konečně usmálo. Manžel dostal mimořádné prémie, šel a koupil mi ji, neřekl, to jsou moje prémie za to, že jsem tři měsíce dřel nonstop, teď si je užiju. On si je užije tak, že ví, že mi ušetřil práci, já budu míň unavená a můžeme si v čase, který jsem dříve trávila sušením a žehlením prádla, udělat chvilku pro sebe.
Partnerství je o tom, že si pomáháme, že se snažíme jeden druhému z lásky co nejvíce usnadnit život. Že si stojíme oporou a podržíme jeden druhého, když jsme na dně.
A ne se jenom deptat, dělat dusno, snažit se mít nad druhým navrch, z pozice jakékoliv síly. To pak přece nemůžete říct, že toho chlapa máte ráda... A to je asi špatně, ne?? Žít s někým, s kým si pořád ubližujeme. Život nejde žít na zkoušku. Život je velmi krátky na hádky a bitky. A potom opravdu zbývájí jenom srdceryvné články o obětování rodině....
A přitom je to tak snadné. Dobře si vybrat partnera, se kterým chci žít. Společně nastavit pravidla, za kterých bude náš rodinný život fungovat. A pak už jenom společně žít.... ne přežívat
 Ferry 
  • 

Re: partnerství 

(1.1.2009 17:14:44)
Ahoj MartinoNov!Pokud sis to ani trochu nepřibarvila, musím tady všem ostatním sdělit, že chování Tvoje,potažmo chování Tvého manžela považuji za zcela ojedinělý přírodní úkaz.A v dobrém vám ho sice závidím, ale také přeji.
Sám mám za sebou i násilí-vždy jsem se ubránil, ale ten pocit, že vás člověk nejbližší může kdykoli napadnout....brrrr.Ferry.
 Dana,dvě holky 
  • 

Také jsem to zažila 

(1.1.2009 13:31:14)
Jako kdybych četla náš příběh.Jen jsem měla snad to štěstí,že starší dcera byla celkem poslušná.Byla to hnusná manželská krize,kdy jsem měla pocit,že se propadám do bažiny a dusím se tím bahnem.
Máme to za sebou.Děti už jsou větší,manžel změnil práci-je více s námi doma,já chodím do práce a každý den si snažím najít hodinu jen sama pro sebe,což když jsem byla s dětmi sama doma,tak nebylo možné.
Máme se zase rádi,manžel pomáhá,občas uvaří,nevyčítá mi.Možná až teď s odstupem si uvědomil,kolik práce bylo kolem dětí a jak jsem na vše byla sama,nevyspalá,utahaná a snažící se,aby vše doma bylo v nejlepším pořádku.Asi byla chyba v tom,že si myslel,že on chodí do práce a když přijde domů,tak bude jen odpočívat a já jsem s dětmi jen doma,takže jsem vlastně za celý den odpočinutá.Už jen ten název "mateřská,rodičovská dovolená"tomu vlastně nahrává.
 Renata + 2 piskoti 
  • 

Situaci je treba resit 

(2.1.2009 12:57:23)
Zdravim, to ze jsi unavena, vycerpana je velice prirozene. Dve male deti kratce po sobe je velky zaprah. Pokud jeste kojis, tak to samo o sobe je unavne. Situaci ti urcite neulehcuje to ze jsi cele dny mimo lidi. Bydlet na venkove muze byt krasne, bohuzel s malymi detmi je to asi hodne hodne slozite. Z pocatku mi tvuj clanek pripadal jako "bezny" jev, kdy chlap nechape kolik veci musi matka kolem deti vykonat a jak je to vycerpavajici a doporucila bych ti at manzela trosku uvedes do realu, podobnymi radami jako mnoho pisatelek vyse. Po doplneni informaci (jogurt, deka) mi prijde ze manzel te zacina psychicky tyrat. Tohle je dost nebezpecne. Dle odborniku je to horsi nez domaci nasili a hlavne neni tolik videt. Doporucila bych ti domluvit se s rodici, zda k nim muzes prijet na tyden, dva, na kolik budes potrebovat, aby ti pomohli s detmi a ty jsi si konecne trosku odpocinula. Odlouceni ti da moznost, se na situaci kterou zazivas doma, podivat i z jineho uhlu - napr. zda ti manzel chybi nebo ne. Odpocata budes schopna videt veci i ktere ted nevidis, at uz v dobrem nebo zlem. Kdyz zjistis ze ti manzel chybi, ze ma cenu pokracovat ve vztahu, tak si napis co se ti nelibi a svemu muzi to sdel. Ale presne a jasne, napr. nelibi se mi zit na venkove jsem tu porad sama, chtela bych se prestehovat. Nebo potrebuji aby jsi mi pomahal, treba tim ze kazdy vecer deti okoupes a das spat a ja budu mit cas uklidit po veceri. Zeptej se ho v cem on je nespokojeny a treba celou situaci zvladnete a bude to lepsi. KOmunikace je dulezita.
V clanku jsi uvedla, ze manzel ti rekl ze v pripade rozvodu nedostanes deti. Pokud zijes v civizovane zemi, ne muslimske, kde je to asi bezne, zacala bych hledat informace jak to funguje pri rozvodu. Jestlize by jsi se pro nej nakonec rozhodla, at nakonec nejsi jedna z maminek co odvezou deti a otec ji zazaluje za unos. A hlavne zajdi si k nejakemu psychologovi, prober s nim jak se citis, jak vnimas svou situaci. On muze pomoc, poradit co delat pripadne kam se obratit na dalsi pomoc. Nenech svou situaci tak jak je, muze to byt opravdu psychicky teror a leta bezi a z usmevave a mile zeny se stane uslapnuta putka, ktera se bude trast pred manzelem. A deti maji velmi dobre vyvinute vnimani a dokazi dobre pochopit co se deje. Z pocatku ze neco neni dobre a potom cim dal vice chapou. Je lepsi situaci rozseknout (v dobrem nebo zlem) ted nez cekat ze to nejak dopadne.
PS: lidi kteri maji reci typu: "Proc si porizovala dve deti tak kratce po sobe? Chtela jsi to tak ted trp! Kvuli malickostem nebudes prece rozbijet rodinu!" tak temhle lidem nenaslouchej a nepripoustej si je k telu. Ted potrebujes spise podporu. Drz se a doufam ze vse zvladnes a bude lip.

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.