Názory k článku Kde je ten chlap, kterého jsem si brala?

Zdravim, to ze jsi unavena, vycerpana je velice prirozene. Dve male deti kratce po sobe je velky zaprah. Pokud jeste kojis, tak to samo o sobe je unavne. Situaci ti urcite neulehcuje to ze jsi cele dny mimo lidi. Bydlet na venkove muze byt krasne, bohuzel s malymi detmi je to asi hodne hodne slozite. Z pocatku mi tvuj clanek pripadal jako "bezny" jev, kdy chlap nechape kolik veci musi matka kolem deti vykonat a jak je to vycerpavajici a doporucila bych ti at manzela trosku uvedes do realu, podobnymi radami jako mnoho pisatelek vyse. Po doplneni informaci (jogurt, deka) mi prijde ze manzel te zacina psychicky tyrat. Tohle je dost nebezpecne. Dle odborniku je to horsi nez domaci nasili a hlavne neni tolik videt. Doporucila bych ti domluvit se s rodici, zda k nim muzes prijet na tyden, dva, na kolik budes potrebovat, aby ti pomohli s detmi a ty jsi si konecne trosku odpocinula. Odlouceni ti da moznost, se na situaci kterou zazivas doma, podivat i z jineho uhlu - napr. zda ti manzel chybi nebo ne. Odpocata budes schopna videt veci i ktere ted nevidis, at uz v dobrem nebo zlem. Kdyz zjistis ze ti manzel chybi, ze ma cenu pokracovat ve vztahu, tak si napis co se ti nelibi a svemu muzi to sdel. Ale presne a jasne, napr. nelibi se mi zit na venkove jsem tu porad sama, chtela bych se prestehovat. Nebo potrebuji aby jsi mi pomahal, treba tim ze kazdy vecer deti okoupes a das spat a ja budu mit cas uklidit po veceri. Zeptej se ho v cem on je nespokojeny a treba celou situaci zvladnete a bude to lepsi. KOmunikace je dulezita.
V clanku jsi uvedla, ze manzel ti rekl ze v pripade rozvodu nedostanes deti. Pokud zijes v civizovane zemi, ne muslimske, kde je to asi bezne, zacala bych hledat informace jak to funguje pri rozvodu. Jestlize by jsi se pro nej nakonec rozhodla, at nakonec nejsi jedna z maminek co odvezou deti a otec ji zazaluje za unos. A hlavne zajdi si k nejakemu psychologovi, prober s nim jak se citis, jak vnimas svou situaci. On muze pomoc, poradit co delat pripadne kam se obratit na dalsi pomoc. Nenech svou situaci tak jak je, muze to byt opravdu psychicky teror a leta bezi a z usmevave a mile zeny se stane uslapnuta putka, ktera se bude trast pred manzelem. A deti maji velmi dobre vyvinute vnimani a dokazi dobre pochopit co se deje. Z pocatku ze neco neni dobre a potom cim dal vice chapou. Je lepsi situaci rozseknout (v dobrem nebo zlem) ted nez cekat ze to nejak dopadne.
PS: lidi kteri maji reci typu: "Proc si porizovala dve deti tak kratce po sobe? Chtela jsi to tak ted trp! Kvuli malickostem nebudes prece rozbijet rodinu!" tak temhle lidem nenaslouchej a nepripoustej si je k telu. Ted potrebujes spise podporu. Drz se a doufam ze vse zvladnes a bude lip.

Ahoj Ferry,
Ano, i na tvůj, ale na spoustu dalších nespokojených.

Jak změnit sám sebe? To ti neporadím ani já, ani nikdo jiný, a pravděpodobně ani psycholog. Jen ty znáš svoji ženu, rodinu, a jen ty můžeš přijít na to, co změnit. Někdy stačí i maličkost - říct nebo udělat něco jiného, než obvykle ve stejné situaci. Něco, co ten druhý nečeká a není na to připraven.

Já dobře vím, že radit je snadné, ale těžko se podle toho řídí. Přeji ti hodně síly, abys svoje problémy zvládl ať už to dopadne tak nebo tak.

jak si tak čtu, kolik z vás to má stejné jako autorka, docela mě jímá děs. Ne proto, že to máte doma tak blbé. Ale proto, jaké "žhavé" máte doma vztahy.
Já si svého muže brala po pěti letech vztahu a to pořád ještě z lásky. Po čtyřech letech jsme na svět přivedli miminko, teď druhé. Opět z lásky. Manžel má dvě zaměstnání a dodělává školu, ale i přesto mi s domácností a dětmi pomáhá - z lásky. Já se jemu naopak snažím usnadnit tu jeho dřinu třeba jen drobnůstkami, že mu šoupnu do tašky do práce nějakou dobrůtku nebo na papírku napsáno Miluji tě... prostě aby věděl, že to dělám z lásky.
Život je složitý, my si ale pomáháme. Každý toho má dost. Není to o rozdělení: to je tvoje a to moje práce. Domácnost je přece společná a děti taky, ne??? Dobře, on vydělává, já jsem zase každé dítě tři dny rodila. Nikdy nejde srovnat, kdo přináší více obětí.
A když v rodině nastane taková situace, že si vyčítají, že není uklizeno, navařeno, vypráno... U nás to prostě dělá ten, kdo má čas a sílu. Mnohdy jsme na tom tak zle oba, že se prostě neuklízí (stejně s tím naším tříletým capartem má vše krátkou životnost).
Snažíme si život usnadňovat chytrými spotřebiči, chtěla jsem sušičku a štěstí se na mně konečně usmálo. Manžel dostal mimořádné prémie, šel a koupil mi ji, neřekl, to jsou moje prémie za to, že jsem tři měsíce dřel nonstop, teď si je užiju. On si je užije tak, že ví, že mi ušetřil práci, já budu míň unavená a můžeme si v čase, který jsem dříve trávila sušením a žehlením prádla, udělat chvilku pro sebe.
Partnerství je o tom, že si pomáháme, že se snažíme jeden druhému z lásky co nejvíce usnadnit život. Že si stojíme oporou a podržíme jeden druhého, když jsme na dně.
A ne se jenom deptat, dělat dusno, snažit se mít nad druhým navrch, z pozice jakékoliv síly. To pak přece nemůžete říct, že toho chlapa máte ráda... A to je asi špatně, ne?? Žít s někým, s kým si pořád ubližujeme. Život nejde žít na zkoušku. Život je velmi krátky na hádky a bitky. A potom opravdu zbývájí jenom srdceryvné články o obětování rodině....
A přitom je to tak snadné. Dobře si vybrat partnera, se kterým chci žít. Společně nastavit pravidla, za kterých bude náš rodinný život fungovat. A pak už jenom společně žít.... ne přežívat

Ahoj.Šeherezádo, Tvůj manžel je tak trochu sobec.Ale ruku na srdce,všichni chlapi nejsou tak sdílní jako já.Proto v diskusích tohoto typu zde čtu převážně od žen.Bohužel, u nás v rodině to bylo naopak.Manželka rozvracela a já dával dohromady to,co ona pokazila.A věřím tomu,že takových případů je víc.Nechci být arogantní ani rýpavý vůči komukoliv v této diskusi, ale tvrdím, že kdyby se chlapi uměli takto svěřovat,tak v těchto diskusích "možná" čteme příspěvky právě zase jen od mužů.....Ferry

Psycholog musí člověku sednout. Jestli tenhle nefunguje, zkus jiného.