Olga, 4 děti | •
|
(19.11.2008 9:17:34) Věc je složitější. S "dělením" mají možná pravdu. Ale v životě nejde jen o dělení! Což takhle partnerské vztahy?
Co nebývá u jedináčků jednoduché: 1. odpoutání se od matky (zvlášť u synů a pokud matka umí šikovně synova kolísání využít) 2. tolerance plurality pohledů, názorů, prostě toho druhého vedle sebe. Jedináček byl zvyklý (a jinak to ani nešlo), že rodiče vycházeli z jeho potřeb a zájmů. Pokud je v rodině více dětí, každé z nich si ozkouší už v dětství, že jednou se vyhoví přáním a potřebám toho, příště druhého. 3. občas černobílé vidění: pravda je jenom ta, kterou vidím já. Dítě z vícečetné rodiny dnes a denně zažívá, kolik různých chutí a názorů můžou druzí mít.
Tím samozřejmě netvrdím, že jedináčci jsou špatní partneři. Jen to mají možná těžší. Nebo ne? Zajímalo by mě, jak to vidíte vy. Jak prožíváte svůj vztah s partnerem, který vyrostl jako jedináček, či jak vy se cítíte coby jedináček v partnerském vztahu.
Hezký den!
|
katka+katka | •
|
(19.11.2008 9:31:03) Jsem jedináček, partner taky (z právního hlediska) a dceru máme taky jedináčka. K bodu 1 - myslím, že to víc záleží na osobnosti matky. Moje tchýně byla naprosto úžasná, v podstatě jsem získala druhou mámu. Manžel jí samozřejmě také miloval, ale nemůžu říct, že by na ní chorobně visel či tak něco K bodu 2 - naučit se toleranci se může (musí) dítě naučit i jinak, viz prostředí jeslí, školky, školy a práce. K bodu 3 - můžu napsat to samé, co k bodu 2
|
h | •
|
(19.11.2008 9:42:57) Tak mám manžela nejstaršího sourozence, má mladšího bratra, a takového sobce, aby jeden pohledal... že by výjimka potvrzující pravidlo? Hana
|
ajorika |
|
(19.11.2008 10:25:31) Proc vyjimka, vzdyt presne to v clanku psali . cit. "Mladší z dvojice sourozenců se obvykle choval sobečtěji než starší sourozenec." ... proste mladsi prijde na svet, kdyz uz nekdo jeho rodice ma pro sebe, tak se musi vice prat o jejich prizen ... ti nejstarsi byli preci jen nejaky cas jedinacky, tak nejsou tak vycviceni v tom prat se o neco pro sebe. Jinak vyjimek je urcite dost, nejen poradi ve kterem se narodil ovlivnuje vyvoj ditete :o).
|
Hana | •
|
(19.11.2008 10:28:15) Asi jsem to nenapsala srozumitelně, manžel je nejstarší, měl by být relativně nesobecký a není...
|
|
|
|
|
MishuI |
|
(19.11.2008 13:05:01) Můj manžel je jedináček.Sobecky se nechová vůbec(narozdíl ode mě,nejstarší ze sourozenců).Problém s odproštěním od matky neměl,spíš ona od něj(což trvá dodnes).
|
|
Jana | •
|
(21.11.2008 21:58:42) Olgo, ani já s tebou nesouhlasím. Sama jsem jedináček, partnera mám 3. ze 4 dětí. Objektivně řečeno je mnohem sobečtější než já, potvrzuje se to, co říká článek. Například otevřeme čokoládu, já si dám dva čtverečky a on naprosto nazáměrně sní zbytek. A diví se, proč jsem si nevzala dřív, když jsem chtěla.. Takže asi tak. Co se týče soužití s ostatními, chodila jsem do jeslí, školky..což určitě dělá hodně.
Jediné, ale opravdu jediné, v čem si připadám jako jedináček, že mám mezi lidmi problém, je spánek. Neumím spát v sebemenším hluku ani při světle, jelikož jsem vždy byla v pokoji sama. Naproti tomu můj přítel usne vždy a všude, jak byl odmalička s dalšími 3 sourozenci různého věku..
Takže asi tak. Spíš souhlasím s článkem. A samozřejmě hrozně záleží na rodičích...třeba když jsou ještě k tomu se svým jediným potomkem stále doma, nepošlou ho ani do školky..jo, to už člověka určitě poznamená!
|
Ivca | •
|
(22.11.2008 18:23:16) Přesně. Sama jsem jedináček. Vždy jsem byla vedena k tomu, že nesmím být sobec a s každým se dělit. Výsledek ? Jako dítěti mi brali ostatní hračky a ještě dnes to je přesně jak píšete. Stále se dělím, než něco udělám, tak přemýšlím, co to druhému přinese. A když jsem náhodou někdy někomu řekla NE, tak odpověd na sebe nenechala dlouho čekat. Joooo rozmazlený jedináček. A bych nebyla rozmazlený jedináček, tak jsem často byla za "blbečka" Muž je ze tří dětí a je mnohem větší sobec. Ten příklad s čokoládou sedí.
|
katka+katka | •
|
(22.11.2008 18:28:25) My jsme doma 3 jedináčci a tabulka čokolády (pokud by nebyla peprmintová) by u nás vydržela věčnost nebo by se časem rozložila To my nemusíme
|
|
|
|
narma |
|
(22.11.2008 19:33:09) Milí moji, Jsem nejstarší sestra ze čtyř sourozenců, a mám doma za muže jedináčka. Myslím, ž ez 90ti procent je to o výchově. Manžel měl již v devatenácti o všem víc jasno než jeho souputníci kterým bylo třicet, sobec není a je dodnes zodpovědnější než já. jediné co můžu říci, v čem je jedináček, tak je to ve chvíli, kdy vstoupí do místnosti se zapnutou televizí- tak si přepne program aniž se optá jestli televizi někdo nesleduje - já se nejdříve zeptám. Ale po šestnácti letech společného života jsem na jinou výsadu či uchylku jdináčků nepřišla... :o)))
|
Renda | •
|
(22.11.2008 20:41:56) Narmo, to s tím přepínáním televize mě pobavilo, to dělá manžel taky ,ustavičně, i když jsem mu už mnohokrát říkala,že slusnost je se nejdříve zeptat.A jedináček není, takže v tom to asi nebude.
|
|
|
|