| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jedináčci nejsou sobečtí

 Celkem 55 názorů.
 Olga, 4 děti 
  • 

Hm... 

(19.11.2008 9:17:34)
Věc je složitější. S "dělením" mají možná pravdu. Ale v životě nejde jen o dělení! Což takhle partnerské vztahy?

Co nebývá u jedináčků jednoduché:
1. odpoutání se od matky (zvlášť u synů a pokud matka umí šikovně synova kolísání využít)
2. tolerance plurality pohledů, názorů, prostě toho druhého vedle sebe. Jedináček byl zvyklý (a jinak to ani nešlo), že rodiče vycházeli z jeho potřeb a zájmů. Pokud je v rodině více dětí, každé z nich si ozkouší už v dětství, že jednou se vyhoví přáním a potřebám toho, příště druhého.
3. občas černobílé vidění: pravda je jenom ta, kterou vidím já. Dítě z vícečetné rodiny dnes a denně zažívá, kolik různých chutí a názorů můžou druzí mít.

Tím samozřejmě netvrdím, že jedináčci jsou špatní partneři. Jen to mají možná těžší. Nebo ne? Zajímalo by mě, jak to vidíte vy. Jak prožíváte svůj vztah s partnerem, který vyrostl jako jedináček, či jak vy se cítíte coby jedináček v partnerském vztahu.

Hezký den!
 katka+katka 
  • 

Re: Hm... 

(19.11.2008 9:31:03)
Jsem jedináček, partner taky (z právního hlediska) a dceru máme taky jedináčka. K bodu 1 - myslím, že to víc záleží na osobnosti matky. Moje tchýně byla naprosto úžasná, v podstatě jsem získala druhou mámu. Manžel jí samozřejmě také miloval, ale nemůžu říct, že by na ní chorobně visel či tak něco:-)
K bodu 2 - naučit se toleranci se může (musí) dítě naučit i jinak, viz prostředí jeslí, školky, školy a práce.
K bodu 3 - můžu napsat to samé, co k bodu 2
 h 
  • 

Re: Hm... 

(19.11.2008 9:42:57)
Tak mám manžela nejstaršího sourozence, má mladšího bratra, a takového sobce, aby jeden pohledal... že by výjimka potvrzující pravidlo? Hana
 ajorika 


Re: Hm... 

(19.11.2008 10:25:31)
Proc vyjimka, vzdyt presne to v clanku psali . cit. "Mladší z dvojice sourozenců se obvykle choval sobečtěji než starší sourozenec." ... proste mladsi prijde na svet, kdyz uz nekdo jeho rodice ma pro sebe, tak se musi vice prat o jejich prizen ... ti nejstarsi byli preci jen nejaky cas jedinacky, tak nejsou tak vycviceni v tom prat se o neco pro sebe. Jinak vyjimek je urcite dost, nejen poradi ve kterem se narodil ovlivnuje vyvoj ditete :o).
 Hana 
  • 

Re: Hm... 

(19.11.2008 10:28:15)
Asi jsem to nenapsala srozumitelně, manžel je nejstarší, měl by být relativně nesobecký a není...
 MishuI 


Re: Hm... 

(19.11.2008 13:05:01)
Můj manžel je jedináček.Sobecky se nechová vůbec(narozdíl ode mě,nejstarší ze sourozenců).Problém s odproštěním od matky neměl,spíš ona od něj(což trvá dodnes).
 Minka+Sabi 11/05+Sebi 4/11 


Re: Hm... 

(19.11.2008 13:26:58)
Olgo,

nesouhlasim s tebou ani v jednom bode. Mam spis opacnou zkusenost.
 Jana 
  • 

Re: Hm... 

(21.11.2008 21:58:42)
Olgo,
ani já s tebou nesouhlasím. Sama jsem jedináček, partnera mám 3. ze 4 dětí. Objektivně řečeno je mnohem sobečtější než já, potvrzuje se to, co říká článek. Například otevřeme čokoládu, já si dám dva čtverečky a on naprosto nazáměrně sní zbytek. A diví se, proč jsem si nevzala dřív, když jsem chtěla.. Takže asi tak. Co se týče soužití s ostatními, chodila jsem do jeslí, školky..což určitě dělá hodně.

Jediné, ale opravdu jediné, v čem si připadám jako jedináček, že mám mezi lidmi problém, je spánek. Neumím spát v sebemenším hluku ani při světle, jelikož jsem vždy byla v pokoji sama. Naproti tomu můj přítel usne vždy a všude, jak byl odmalička s dalšími 3 sourozenci různého věku..

Takže asi tak. Spíš souhlasím s článkem. A samozřejmě hrozně záleží na rodičích...třeba když jsou ještě k tomu se svým jediným potomkem stále doma, nepošlou ho ani do školky..jo, to už člověka určitě poznamená!
 Ivca 
  • 

Re: Hm... 

(22.11.2008 18:23:16)
Přesně. Sama jsem jedináček. Vždy jsem byla vedena k tomu, že nesmím být sobec a s každým se dělit.
Výsledek ? Jako dítěti mi brali ostatní hračky a ještě dnes to je přesně jak píšete. Stále se dělím, než něco udělám, tak přemýšlím, co to druhému přinese.
A když jsem náhodou někdy někomu řekla NE, tak odpověd na sebe nenechala dlouho čekat. Joooo rozmazlený jedináček. A bych nebyla rozmazlený jedináček, tak jsem často byla za "blbečka"
Muž je ze tří dětí a je mnohem větší sobec. Ten příklad s čokoládou sedí.
 katka+katka 
  • 

Re: Hm... 

(22.11.2008 18:28:25)
My jsme doma 3 jedináčci a tabulka čokolády (pokud by nebyla peprmintová) by u nás vydržela věčnost nebo by se časem rozložila:-) To my nemusíme:-)
 narma 


Re: Hm... 

(22.11.2008 19:33:09)
Milí moji,
Jsem nejstarší sestra ze čtyř sourozenců, a mám doma za muže jedináčka.
Myslím, ž ez 90ti procent je to o výchově. Manžel měl již v devatenácti o všem víc jasno než jeho souputníci kterým bylo třicet, sobec není a je dodnes zodpovědnější než já. jediné co můžu říci, v čem je jedináček, tak je to ve chvíli, kdy vstoupí do místnosti se zapnutou televizí- tak si přepne program aniž se optá jestli televizi někdo nesleduje - já se nejdříve zeptám.
Ale po šestnácti letech společného života jsem na jinou výsadu či uchylku jdináčků nepřišla... :o)))~t~
 Renda 
  • 

Re: Hm... 

(22.11.2008 20:41:56)
Narmo, to s tím přepínáním televize mě pobavilo, to dělá manžel taky ,ustavičně, i když jsem mu už mnohokrát říkala,že slusnost je se nejdříve zeptat.A jedináček není, takže v tom to asi nebude.
 .Žaba 


problém nie je len sebectvo 

(19.11.2008 10:30:40)
Poznala som celkom dobre jedináčka (takmer dospelý), a problém som videla inde, než v "delení sa". Bol to chlapec dosť zameraný sám na seba, bolo vidieť, že sa mu dostávalo doma všetkej pozornosti a potom ju očakával aj od iných. Nebol ochotný koli druhému znášať akékoľvek nepohodlie, pretože doma vlastne nemusel, všetci sa mu prisposobili. Dosť ma to vytáčalo, aj keď je otázka, do akej miery za to može fakt, že nemal súrodenca... pri viacerých deťom je ale viac pravdepodobné, že sa proste jednému dieťaťu nebude diať všetko tak, ako samo chce.
 HelenaAgnes 


Re: problém nie je len sebectvo 

(19.11.2008 11:33:20)
Naprosto souhlasím. Můj manžel je jedináček a manželé mých nejbližších kamarádek shodou okolností taky. Můj manžel je velice hodný, pozorný a obětavý. Přesto je na něm "jedináčkovství" znát. Hůře se podřizuje potřebám ostatních (určitě ne úmyslně, ale prostě nebyl zvyklý brát ohledy), hůře přistupuje na kompromisy, nerad se vzdává svých zálib a zvyků kvůli ostatním. Neříkám že schválně, ale prostě jedináčci NEMUSÍ jako děti dělit svůj čas a pozornost, ani SE dělit o hračky nebo pozornost ostatních.
 katka+katka 
  • 

Re: problém nie je len sebectvo 

(19.11.2008 11:38:41)
Šéf z mé první brigády byl naprosto stejný, jen byl z pěti dětí. Jeho sobeckost a sebestřednost neznala mezí.
 .Žaba 


Re: problém nie je len sebectvo 

(19.11.2008 11:57:32)
Katko, ty to asi berieš dosť osobne. Nikde som nepísala, že jedináčkovia sú len zlí a ľudia so súrodencami len dobrí. Písala som, že u jedináčka (alebo pri súrodencoch s veľkým vekovým rozdielom) je podľa mňa vačšia pravdepodobnosť, že z neho bude jedinec, ktorý sa horšie prisposobuje, než v ostatných prípadoch. Výchova nie je exaktná veda a nič tu neplatí absolútne. Keď ste sa pre jedináčka rozhodli, v pohode, akurát je dobré poznať nástrahy jeho výchovy a teda sa im vyvarovať. Rodičia, ktorí majú viac detí prechádzajú zase inými nástrahami, tebe sa napr. nestane, že by sa ti deti pri hádkach hrýzli ;)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: problém nie je len sebectvo 

(19.11.2008 11:59:38)
Taky je otázka, jestli je horší přizpůsobivost za všech okolností "špatně". :-)
 .Žaba 


Re: problém nie je len sebectvo 

(19.11.2008 12:43:12)
No, nad tým tiež občas uvažujem :-) Nie je to jednoduché, teraz sa svet tak rýchlo mení, že vlastne vobec netušíme, pre akú dobu deti vychovávame. To, čo považujeme teraz za dobrú vlastnosť, sa može v ich dospelom živote ukázať ako totálne nepoužiteľná a život komplikujúca vlastnosť. A naopak.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: problém nie je len sebectvo 

(19.11.2008 13:06:39)
Žabo,
přesně tak. ;)
Měla jsem se svou povahou hodně velké problémy v pubertě, hlavně do roku 1989, nedostala jsem posudek ke studiu, nevzali mne na gymnázium, měla jsem neustále třídní a ředitelské důtky apod. Byla jsem tvrdohlavá, nepřizpůsobivá, vzdorující.
Z odstupem času ovšem musím říct, že přesně tyhle vlastnosti mi na druhé straně v dospělosti hodně pomohly.
Syn (jedináček) má podobné vlastnosti, ale - naštěstí? nebo bohužel? - mu na rozdíl ode mne záleží na tom, co si o něm lidé myslí a jak se k němu chovají, takže se umí přetvařovat a ovládnout, pokud mu o něco jde. Z dnešního úhlu pohledu je to pro něj možná lepší, ale kdo ví? ;)
 .Žaba 


Re: problém nie je len sebectvo 

(19.11.2008 16:49:52)
No presne. Manžel je zrejme podobný tomu, čo si písala o sebe, ja som zase typ, ktorý bol vychovaný k poslušnosti a pekne mi to občas komplikuje život. V momentálnej spoločnosti teda mínus, ale keby sa u nás udržal socík, tak som určite vzorový občan :-) Snažím sa preučiť, ale na komplikovanejšie situácie si proste radšej beriem manžela ako bodyguarda :-)
 katka+katka 
  • 

Re: problém nie je len sebectvo 

(19.11.2008 12:20:11)
Neberu si to osobně, jen když jsem četla ten tvůj příspěvek se mi ten pán úplně živě vybavil (vůbec se nebojím říct, že to byl největší sobec, kterého jsem v životě potkala)
 Petra 
  • 

Re: problém nie je len sebectvo 

(19.11.2008 23:44:47)
Vsichni jedinacci nejsou stejni. Muj manzel je jedinacek a byl nejlepsi volba v nasi rodine. Martin (mel 1 sourozence) opustil mou hodnou a hezkou sestru hned po narozeni druheho ditete a Radka (mela 2 sourozence) opustila meho bratra (byl skvely otec a ohleduplny manzel)a zacala mu delat ze zivota delat. Cely rok mu nepujcila deti,protoze chtela po nem co nejvic penez (bracha ji kralovsky platil) Nedavno vyhral soud a deti mu byly svereny do pece a po Novem roce je prevezme (na doporuceni psychologa a soc.pracovnice) Muj bratr ted ma druhou zenu, je skvela a skromna. Ona je taky jedinacek. Kdo v nasi rodine pri vyberu partnera vyhral? No,prece jedinacci! Tedy muj bezvadny manzel a skromna druha zena meho bratra.
 Petra 
  • 

Re: problém nie je len sebectvo 

(19.11.2008 23:48:28)
Pardon..delat ze zivota peklo. Byl to preklep. P.
 luca 
  • 

Re: problém nie je len sebectvo 

(22.11.2008 23:12:00)
Nemyslím, že by právě toto byl typický znak jedináčků. Taky by se to dalo brát tak, že dítě z více sourozenců musí bojovat o své místo a tak je zvyklé i v dospělosti snažit se "urvat co nejvíc" pro sebe. Když vzpomenu, kolik různých lidí znám, nemám pocit, že sobci a nepřizpůsobiví jsou jedináčci. Určitě jsou ale nějak ovlivnění, četla jsem, že jim více záleží na přátelích než lidem, co mají sourozence.
 Petra+Mišák 
  • 

stejní jedináčci? 

(19.11.2008 11:49:52)
Syn je jedináček, synovec taky. Syn každou dětskou návštěvu ve svém pokojíku nadšeně vítá, čím víc dětí, tím líp, ochotně půjčuje své hračky. Synovec každý vpád do svého teritoria těžce nese, obíhá děti a snaží se své věci před nimi zachránit... Do háje se všemi výzkumy, každý z nás je přece jiný! A není to tím, kolik má sourozenců.
 Xantipa. 


Re: takhle to nejde 

(19.11.2008 11:52:28)
Myslím, že tuto otázku nelze vůbec takhle zobecňovat. Hraje v tom roli hodně proměnných.
 Petra 
  • 

Re: stejní jedináčci? 

(19.11.2008 23:53:25)
Mate pravdu. Podivejte se na muj prvni prispevek o mem manzelovi a druhe manzelce meho bratra.
Moje dcerka byla do peti let sama, byla bezvadna, ochotne pujcovala detem hracky, nekdy je rada kamaradum darovala. Po narozeni syna je porad stejna.P
 fisperanda 


Moc nemám ráda... 

(19.11.2008 12:25:55)
...diskuze typu jestli jsou lepší jedináčci nebo děti kteří mají sourozence. Určitě se k tomu diskuze opět zvrhne. Zobecňování je špatná věc, a v hodně případech to ubližuje. Jedináčkovství má jistě spoustu záporů, ale i svoje klady, jak pro rodiče, tak pro dítě. A ať už tady padnou jakýkoliv názory, příklady a výjimky, jsem přesvědčená, že jedináčkovství se na jedinci podepsat může, ovšem nemusí, všechno záleží na kvalitě výchovy, na rodičích, a na dítěti samotném. Každý je jiný, zvláštní, jedinečný, je to dáno genama, rodičema, výchovou, prostředím, a buďme rádi za to, že to tak je. Jsem jenom ráda, že už se boří mýty, že jedináčci jsou sobci, protože tohle si opravdu nezaslouží, připadá mi to téměř tak stupidní jako tvrdit o černochovi, že je špinavej.
A pokud se týče samotného sobectví - mohlo by být téma k diskuzi, jestli je to špatná vlastnost. Protože sobectví víceméně je lidská přirozenost, bez toho bychom nepřežili. Ovšem platí to zase do určité míry.
 Katka,kluci 6 a 10 
  • 

Re: Moc nemám ráda... 

(19.11.2008 12:36:36)
Přesně, Fisperando. Mimochodem, můj muž (ze 2 sourozenců) mě (jedináčka) vždycky odbourá svým šokovaným, ublíženým až zoufalým výkřikem: "to je MOJE tričko", poté, co si obléknu (třeba na cvičení) triko, co neměl 2 roky na sobě a je mu krátké.....
 Maja 
  • 

Re: Moc nemám ráda... 

(19.11.2008 13:43:24)
To nebude mít nic společného se sobectvím, kdyby mi někdo bez dovolení vzal mé tričko (nazáleží na tom, jak dlouho jsem ho nosila nebo nenosila, to je snad moje věc), tak se asi dost naštvu. Samozřejmě bych ho v případě potřeby půjčila nebo darovala, ale na mé věci mi nikdo bez dovolení nosit nesmí. To samé respektuji i u manžela či kohokoliv jiného.
 Bumbi&05,08,10 


Re: Moc nemám ráda... 

(19.11.2008 14:01:00)
:-D z kolika jsi dětí? to vypadá na hodně velkou rodinu...
 Katka,kluci 6 a 10 
  • 

Re: Moc nemám ráda... 

(19.11.2008 14:01:43)
No vidíš a mě je to zase úplně šumák. Ať si moje tričko půjčí, kdo chce...Všechny trička všem členům rodiny stejně kupuju já, peru je já, žehlím je já - tak mi přišlo srandovní, že manžel na tom "MOJE"tak lpí.Ale on to má jako pozůstatek z dětství, kdy mu brácha zřejmě často nosil oblíbené šatstvo a on je na to alergický.....
 Marie  
  • 

Jedno dítě - Státně nařízeno 

(19.11.2008 12:37:49)
V každé zemi rozhodnutí kolik mít dětí vůbec řešit nemusí. Můj muž byl nedávno na služení cestě v Číně. A tam za rodiny rozhodla vláda. Každá rodina může mít pouze jedno dítě. Na vesnicich to tak přísné není. Pokud se jim narodí první dcera mohou mít i další děti. Je to smutné, ale nedodržení tohoto nařízení znamená velké potíže. Vyhození z práce, sociální problémy...atd. Tam opravdu neřeší jestli je dítě sobecké kvůli tomu že bylo, nebo nebylo jedináček.
 kreditka 


Jsem jedináček - bohužel 

(19.11.2008 13:35:06)
Už mě rozčilují ty řeči jestli jsou jedináčci sobečtější, či se drží rodičů déle. Znám lidi kteří jsou i ze 6 dětí a ačkoliv jim táhne na 30 bydlí pořád doma, zrovna tak znám jedináčky, kteří se drží mámě za sukni. Ale zrovna tak znám lidi, kteří v 18 či 19 vypadnou z domova a jsou nezávislí na rodině.

Já bohužel jedináček jsem, možná jsem měla pokojíček pro sebe, hračky jen pro sebe i rodiče jen pro sebe, ale na druhou stranu až rodiče nebudou tak zůstanu sama. Přílišná rodičovská péče mě doháněla k šílenství a to nemluvím o nadějích rodičů vkládaných do jediného dítěte. Rodiče si tuto variantu dobrovolně nezvolili, ale já taky ne a dosmrti budu nejspíš závidět mému manželovy, že má dva sourozence
 Lizzie 


Jsem sobec  

(19.11.2008 13:35:18)
a to nejsem jedináček. K určitému sobectví mě právě vedla jakákoliv nechuť dělit se o věci, o něž se dělit nechci. Odmala. Proto jsem doma sežrala sůši, pokud jsem mohla a koukala se vždycky nabouchat, co nejvíc, protože zrovna tu přebytečnou porci by mi do večeře někdo snědl:) Mám jednoho sourozence, myslím, že mít jich víc, dovedu to do ještě většího extrému.
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že ti maximální sobci jsou často děti z vícečetných rodin. Navíc ty, co byly v určitém směru opomíjené (nejstarší, prostřední...). A to někdy tak, až i já zírám...Je to o povaze, nemám ráda tohle rozdělení. Už proto, že sama bych chtěla maximálně 2 děti - jednak nejsem moc rodinný typ a pak je chci určitým způsobem rozmazlovat,-)
 Žžena 


Postřeh o jedináčcích 

(19.11.2008 17:28:53)
Já mám tedy jeden jedináčkovský postřeh... a nejde vůbec o sobectví, dělení se nebo cokoli na ten způsob. Manžel je jedináček a navíc (což je v tomto případě asi důležité) je z rodu, kde má jedináčkovství tradici... 3 generace (tedy veškeré žijící a dnes pamatované příbuzenstvo) nad ním byli z obou stran jedináčci... málokdy se taková věc "zadaří", ale u nich v rodině to tak mají.
A velmi výrazně pozoruju ten fakt, že tchánovci, pratchánovci atd. nemají vůbec ponětí o tom, "jak to chodí s dětmi", jelikož v životě viděli jen jedno (to své jedno co vychovali, v případě tchánovců je to tedy můj muž) a tak ačkoli on byl úplně normální děcko, tak jim stále přijde, jak bylo jeho dětství výjimečné a náročné (zajisté oproti všem ostatním dětem na světě)... jak občas coby mimčo blinkal, jak byl nemocný (dle popisu stejně jako jiné děti, nikdy jej nepotkal žádný závažný problém), jak nechtěl jíst vařenou čočku, jak se občas zamazal na zahradě a jak nechtěl poránu do školky... kdyby měli ještě jedno, tak by zjistili, že tak to prostě u dětí normálně bývá, že naopak měli u syna štěstí na klidné a ovladatelné dítě, se kterým se dalo vždycky domluvit, že každé dítě je jiné a to, na co usuzují z jediného dítka, které zažili, není úplně realitou u všech. Mají to tak už celé generace, jak prostě nemají v rodině srovnání žádné sourozenecké dvojice, trojice (nemají vlastně ani neteře, synovce, bratrance či sestřenice) atd., tak mají pocit, že to jedno dítě je nekonečně náročné a že to, že se manžel ve třech letech zamazal v kaluži (a podobné prkotiny, které kterýkoli rodič či multirodič denně řeší a vlastně "neřeší", protože je bere za normální úměrné příslušnému věku), bylo jeho specifikem a příznakem jeho náročnosti.
Vnímám to v kontrastu se sebou a svojí (početnou) rodinou, ze které prostě vidím, že dvě a více dětí se dají zvládnout, že mnoho věcí, které pro tchánovce představují "závažný problém demonstrující výjimečnost či závadnost toho jejich dítka" je úplně obyčejnou vlastností dětského věku a že podle jednoho dítěte nemůžu soudit celý svět, protože každé je jiné...
 Vamp 
  • 

Re: Postřeh o jedináčcích 

(19.11.2008 20:09:26)
Nemyslím,že to je tím,že měli jen jedno dítě,je to prostě v nich,víc dětí by evidentně nezvládli,neboť na to nemají.Někteří lidé prostě problémy nafukují do obřích problémů - a to nejen ty s dětmi.
 huhu, holky 5,5 a 3,5, 17tt 
  • 

Re: Postřeh o jedináčcích 

(20.11.2008 7:06:11)
ale jo, ja myslim, ze tim to je. Mas deti? Kazdy sve prvni dite neuveritelne resi, s prominutim kazdy prd je velka udalost. A teprve kdyz prijdou dalsi deti, tak to resit prestava... Jasne - jsou vyjimky, kdy lidi neresi sve prvni dite, ale moc jich neznam. Takze z tohohle pohledu kdyz ma nekdo jedno dite, tak to vystrizliveni z deti prijit nemusi ;-).
 Žžena 


Re: Postřeh o jedináčcích 

(20.11.2008 14:13:11)
Přesně tak... každý své první dítě víc "řeší"... a když to první zůstane jediným dítětem...
 Katka,kluci 6 a 10 
  • 

Re: Postřeh o jedináčcích - sedí 

(20.11.2008 15:49:24)
Tohle celkem sedí, moje mamka měla jen mě a dneska je často strašně udivená mými kluky. Jen to bývá obráceně, než ve Vašem případě. Takže pořád poslouchám že "kluci nic nečtou, to tys furt něco četla", "přinesl blbou známku a je mu to jedno,to ty jsi z toho byla vždycky špatná" atd....taky to zkrátka všechno pozuzuje ze zkušenosti s jedním dítětem (navíc holkou).Ona navíc hrozně prožívá klukovi známky (hádejte, čím byla, než šla do důchodu...).
 Jana 
  • 

měla jsem sestru... 

(19.11.2008 17:37:57)
Měla jsem sestru a kdybych se mohla rozhodnout, nejraději bych ji neměla. Jsem starší, byla jsem bezproblémové dítě a v momentě, kdy se moje sestra narodila jsem byla odstavena na vedlejší kolej, jelikož sestřička bezproblémová nebyla. Maminka se s ní hodně natrápila a odměnou za čas, péči, lásku a snahu jí bylo, že ji ten můj skvělý sourozenec okradl a utekl z domu.
Můj syn je jedináček a jedináčkem zůstane.
Věřím, že ne každému se tento názor bude zamlouvat a i já uznávám, že každý to má v životě jinak, ale kdybych já byla jedináček, měla se celá moje rodina lépe a ušetřila si spoustu trápení.
 Hana 
  • 

Re: měla jsem sestru... 

(19.11.2008 20:12:31)
To je celkem drsný žít s tímto pocitem. My máme tři děti, dost rychle za sebou, ale snažím se pozornost rovnoměrně rozdělit. Myslím, že i dělení věcí zvládáme dobře, děti se mají rády. Podle mne je to o přístupu k výchově a taky o povaze a genech. Ikdyž se nevyhnu pocitu, že jedináčci musí poci´tovat větší zodpovědnost k tomu, aby své rodiče nezklamaly.
 Jana 
  • 

Re: měla jsem sestru... 

(21.11.2008 22:07:40)
Jojo, to s tím zklamáním rodičů naprosto sedí. Jen taková běžná věc jako odstěhovat se od rodičů je mnohem těžší, když vím, že jim už pak nikdo doma nezůstane. Nebo i to, že má dítě ve škole špatné známky může pociťovat hůř jedináček - nemá sourozence, vůči kterému by se mohl vymezit. "nojo, brácha je ještě horší.." nebo naopak "přece nebudu takovej šprt jako brácha". A tím, že ani rodiče nemají srovnání, to dělají svému jedináčkovi ještě těžší..
 Myss 


Re: měla jsem sestru... 

(22.11.2008 23:00:47)
ja jsem ze tri deti tesne za sebou(po roce),mama se mela co ohanet,bez babicek,v praci,studium a zavodne sport.O prizen rodicu jsme usilovali a vlastne neznam maminu naruc-jak by nas tam taky tri dala...S brachama se nijak nestykame,k narozeninam si napisem sms.Ja mam kluky dva,s rozdilem 16-ti let,takze kazdy si zazil svou pozornost a mel rodice pro sebe.Vzajemne se miluji.Myslim,ze mit vic deti,tak se zblaznim,jedno huci pres druhe,kazde ma jine potreby a zajmy,jak je vsechny ukojit a nikoho neosidit?Jak zvladat krouzky?To urcite nejde.Takze si gratuluji,ze mi to tak bajecne vyslo a mam vlastne dva jedinacky.Super,doporucuji.
 Marie 
  • 

jedinacek neni, sourozenec je 

(19.11.2008 22:04:57)
Jsem jedinacek a dle okoli sobec nejsem. Manzel je ze 3 deti a sobec je. Projevuje se to dnes a denne. Otazka je, jestli to neni spise proto, ze chlapi umi byt sobci obecne.
 Lizzie 


Re: jedinacek neni, sourozenec je 

(20.11.2008 9:11:22)
A jsme u dalšího dělení - chlapi jsou sobci obecně, ženská někdy:))) Lidi,lidi, tady se člověk dozvídá perly.
 Lenka 
  • 

Je to o vychove 

(20.11.2008 9:17:58)
Ja jsem ze dvou deti, manzel take
mame dva syny
moje mladsi sestra je bezdetna, manzelova starsi sestra ma dve deti
Kdyz vidim, jak se chovaji moji kluci a neter spolecne k sobe navzajem, mohu zcela odpovedne rict, ze muj mladsi syn (4roky) ma oproti neteri (brzy 9 let) zcela nesbecke chovani, a starsim synkovi ani nemluvim, je proste zvykli od malicka se s brachou rozdelit, tech 20 mesicu, co byl jedinacek pro nej dnes neexistuje.
Proste je to o vychove, ne o jedinackovstvi.
 Vaal 


Re: Je to o vychove 

(20.11.2008 11:02:07)
Souhlasím,záleží na výchobvě, někdy je starší sourozenec taková "chůvička" a naloží se za něj odpovědnost za vše, i za chování toho mladšího, z toho mladšího potom může vyrůst sobecký "smrad" a ze staršího neprůbojný "altruista".~o~
 huhu, holky 5,5 a 3,5, 17tt 
  • 

Re: Je to o vychove 

(20.11.2008 12:59:12)
souhlasim. Moje deti jsou take zlate, zatimco deti mych sourozencu a svagrove - no to je neco desneho. Hm...asi na ne poslu socialku ;-)
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Je to o vychove 

(21.11.2008 10:10:54)
ja sem ale nechtela rict, ze ja mam andely a ostatni jsou des bes
Starsi syn svagrove je naprosto uzasnej a nesobeckej kluk.
segra deti nema, tak posuzuji, jen co mam kolem sebe.
 Helena, 3 dospělé děti 
  • 

to není jen o sobectví 

(20.11.2008 19:05:39)
Chování u jedináčků není jen o sobectví, samozřejmě záleží i na výchověm, jak tady maminky píšou. Znám sobecké lídi, kteří nejsou jedináčci i nesobecké jedináčky, i když těch sobeckých jedináčků asi přece jen o trochu víc. Problém je trochu jinde. Jedináček se nenaučí některé modely chování mezi vrstevníky v nejužší rodině, protože to zkrátka není možné. To zmiňované sobectví je jen část problému. Mám vypozorováno že děti, které vyrůstaly s více sourozenci, se umí lépe orientovat ve vztazích, zkrátka to mají naučené.
 kreditka 


Re: to není jen o sobectví 

(20.11.2008 21:03:29)
Naprosto s tebou jako jedináček souhlasím. ~R^~R^~R^
 mili 
  • 

jiný postřeh 

(20.11.2008 20:29:28)
moc se mi tohle zobecňování typu jedináček = sobec nezdá. charakterové vady či jak to nazvat bývají podle mého názoru podmíněny nějakým nedostatkem či traumatem. jsem nejmladší ze tří sester a prostřední z nás evidentně tuto sourozeneckou konstelaci neustála, myslím, že se na tom podepsal fakt, že nebyla první a ani poslední, nedostatek pozornosti si kompenzovala a kompenzuje nejrůznějšími excesy a mámě např. dokáže i ve svých 30 vyčítat, že ji před x lety dala do jeslí atp.:)

mám jednu dceru (zatím) a chtěli bychom další děti, ale už teď je mi jasné, že dělit pozornost a péči rovnoměrně mezi víc dětí je neskutečně obtížné. člověk může jen doufat, že to zvládne a ty újmy a případná bolístka na duši budou jen minimální....
 Michal 
  • 

Postřehy u jedináčků u předškolních dětí 

(25.11.2008 13:32:25)
Ze zkušeností několikaleté praxe u předškolních dětí šlo vysledovat, že jedináčci mívají obecně problémy ve vztazích s vrstevníky - mnohdy se "neumějí hádat" či přistupovat na kompromisi - buď je po jejich, nebo... Zároveň jsou zvyklí na to, že pozornost se točí kolem nich, a protože se jim ve školce tolik pozornosti dopřát nemůže, mívají tendenci na sebe upozorňovat (často nevhodným chování jako je zlobení nebo šaškování). Samozřejmě je to pak individuální u každýho a neznamená to, že jsou špatní - ale fakt je ten, že určité věci mají těžší. Kdyby někdo měl přemýšlet, kolik mít dětí, tak pokud to jen trochu jde, tak pro děti myslím je lepší určitě aspoň 2!!!!
 Cindule 37 + 1 ještěrka (2 r) 
  • 

Re: Postřehy u jedináčků u předškolních dětí 

(26.11.2008 21:32:43)
Jsem jedináček a pravda je, že se neumím hádat do dneška. Občasné hádky mě absolutně vykolejí; byly dokonce i doby, kdy jsem po hádce s parnerem propadala do depresivních stavů, které se ve výjimečných situacích blížily i k myšlenkám na sebedestrukci. Nebylo to ovšem proto, že bych byla zvyklá, že je vždy po mém. Bylo to z důvodu, že u nás platilo: autorita je rodič a já jsem z hlediska otčíma jen přívažek, který nemá na nic právo (natož na vyjádření vlastního názoru), z hlediska matky takový polo-partner, který musí poslouchat a občas je mu vyhověno.
Pozornost skutečně byla na mě upřena víc,než jinde, ale rozhodně jsem nebyla typ člověka, který se snažil na sebe upoutat pozornost za každou cenu. Spíš jsem byla takové to poslušné, hodné dítě, se kterým nebyly problémy.
Až tak poslušná a hodná, až blbá.
Dlouho jsem se učila, jak se prosadit. V současnosti si někteří lidé o mě myslí, že jsem člověk někdy příliš nekompromisní; to mě naučil život a někdy je to také taková maska, kterou nosím. Ono totiž neplatí sedávej, děvenko, v koutě...ale spíš je trend: hodné holky se dostanou do nebe, zlobivé - kam chtějí...
Jinak souhlasím s tím, že je lepší mít alespoň děti 2 a tak se také snažíme naší prvorozené pořídit sourozence...bude-li nám dopřáno.

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.