Jsem sobec
a to nejsem jedináček. K určitému sobectví mě právě vedla jakákoliv nechuť dělit se o věci, o něž se dělit nechci. Odmala. Proto jsem doma sežrala sůši, pokud jsem mohla a koukala se vždycky nabouchat, co nejvíc, protože zrovna tu přebytečnou porci by mi do večeře někdo snědl:) Mám jednoho sourozence, myslím, že mít jich víc, dovedu to do ještě většího extrému.
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že ti maximální sobci jsou často děti z vícečetných rodin. Navíc ty, co byly v určitém směru opomíjené (nejstarší, prostřední...). A to někdy tak, až i já zírám...Je to o povaze, nemám ráda tohle rozdělení. Už proto, že sama bych chtěla maximálně 2 děti - jednak nejsem moc rodinný typ a pak je chci určitým způsobem rozmazlovat,-)
Odpovědět