| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Skorodvojčata

Jako stromPodle času
 Celkem 142 názorů.
 Draci mamka 4+1 


Milá Fa 

(30.10.2008 9:35:24)
já mám první dvě děti od sebe 19m.
moje mamka nás měla ale od sebe přesně bez 14dní rok po sobě...
jestli máš pocit, že nezvládáš, doporučuji podívat se s nadhledem, co je opravdu nutné a co ne...
Takže přeju Ti, aby bylo těhotenství klidné a miminko donošené, milované a přijaté celou Vaší rodinkou.
Hodně zdaru a radosti z dalšího človíčka
Odpovědět
 irlev 


Re: Milá Fa 

(30.10.2008 9:37:47)
Fa, držím pěsti. Mám dva kluky necelých šestnáct měsíců po sobě, jsou to zlatíčka. Starší je rozumbrada, mladší teď láme šestinedělí :)
Oba jsou taky císařem a abych pravdu řekla, moje noční můra je zase otěhotnět :) Je fajn, že jsi našla doktora, který s tebou půjde do těhotenství s optimismem.
Odpovědět
 Lenka,3 dcery do peti let 
  • 

re: 

(30.10.2008 12:54:58)
ahoj Fa,

ja mam deti od sebe sedmnact a pak devatenact mesicu, rodila jsem teda normalne. Nemuzu rict, ze to bylo vzdycky ruzove, obcas to bylo dost hekticke, ale zvladnout se to dalo. Sourozenecky kocarek asi bude nezbytnosti, ale zase se ti to zrejme ma narodit nekdy pred jarem, coz je urcite lepsi, protoze se da nekam kousek dojit na hriste a tam byt cele odpoledne, da se venku kojit a vyndat miminko z kocarku na hristi, je to urcite lepsi nez na podzim a zimu. Zase je rozhodne vyhodou, ze uz ted, kdy je nejmladsi rok a pul si vsechny tri spolu krasne hraji. Drzim palce a preji, at to vsechno dobre dopadne.
Odpovědět
 Pavla, jen 4 děti 
  • 

Re: Milá Fa 

(30.10.2008 10:55:27)
Nejsi v tom sama, já měla první dvě děti po 14,5 měsících a třetí za 13,5 měsíce. Nevím, jak jsem to zvládla, ale zvládla. Až trochu odrostly, pořídili jsme si s odstupem 12 let ještě jedno (plánovaně). To už byla procházka růžovým sadem, vychutnávala jsem pohodu být jen s jedním dítětem doma opravdu vrchovatě.
Přeji pohodové těhotenství a opravdovou radost ze zrození nového života.
Odpovědět
 hadako 


Re: Milá Fa 

(30.10.2008 11:23:05)
Milá Fa, rozhodně se to zvládnout dá. My máme kluky 13 měsíců od sebe - plánovaně, teď je bude mladšímu rok a měsíc a čekáme další - opět plánovaně, protože chceme, aby si všichni byli blízko. Kdyby to bylo k nezvládnutí, nešla bych do toho, nicméně okolí na mne také kouká trochu jako na blázna. Nezažili jsme žádné žárlení, starší malého přijal naprosto samozřejmě a teď už si spolu opravdu hrají. Pravdou je, že na rozdíl od dvojčat, mají resp. měli /teď už se rozcházejí pouze v denním spaní/ jiné potřeby a režim, ale i tak se to dá zvládnout. Rozhodně tedy, pokud chceš.
Odpovědět
 hadako 


Re: Milá Fa 

(30.10.2008 11:29:25)
A pokud Ti budu moci v něčem poradit, klidně mi napiš.
Odpovědět
 Kateřina a dvě dračice 
  • 

Ahojky 

(30.10.2008 14:28:59)
přeji krásné odpoledne a věř, že zvládnout se to dá. Marušku jsme počali ve chvíli, kdy bylo Andulce půl roku /pravda, trošičku neplánovaně, přes kojení a přes antikoncepci pro kojící maminy/, ale jsme moc šťastní. Andulce jsou teď tři, Marušce budou v prosinci dva a je to paráda. Krásně si spolu vyhrají, díky své starší sestře Maruška byla ve všem napřed /lezení, chůze/, krásně mluví, od té doby, co se naučila sedět v jídelní stoličce jí sama /pravda stylem čuně, ale protože Anča přeci taky jí sama, tak jí taky sama/, umí se svléknout, zout a nazout botičky...... jsou dobrá dvojka. Neměnila bych. Přeju hodně zdraví, pohodové těhotenství a krásný den. Kateřina
Odpovědět
 Janina 
  • 

Jezisi 

(30.10.2008 16:49:58)
To je to vazne v Cechach takhle udesny?? Proc by se nad tim mel nekdo pozastavovat?Vzdyt je to Tvoje vec.Tvar se jako ze to tak melo byt a nikdo Ti nemuze rict ani pul slova.
Odpovědět
 Mirka77,Luky6/05,Míša4.11.07 


Re: Milá Fa 

(31.10.2008 14:53:23)
Jedna holčina, co se mnou ležela v porodnici, má dvě holčičko od sebe rok-obě v červnu. A jedna kamarádka má první holčičku a když jí bylo 11měsíců, tak otěhotněla a má další dvojčátka.
Odpovědět
 petella 


Re: Milá Fa 

(3.11.2008 8:12:30)
Ahojky, já taky vím, že to možný je. Já jsem se sestrou o 10 a půl měsíce. Já jsem v polovině června a sestra je na začátku května. Takže máme 6 týdnů v roce stejný věk. Myslím, že zase až taková atrakce nebudeš a určitě si to užívej. Hodně zdravíčka a ať vše dobře dopadne.
Odpovědět
 ola32 


Re: Milá Fa 

(3.11.2008 8:12:35)
ahoj ja měla sve dvě dcery do roka a zvladla jsem to.To mi bylo v te dobe necelych 19 let.devčatka byli jak dvojčatka.dnes jim bude 17a 16let jsou to hezke a slušne holky.myslim si že se nemáš za co stydet a připadat jsihloupě.ja si pořidila po 14 letech k těm starším dceram mimi,opět mame holčičku ktera v řijnu oslavila 3narozeniny.A ted čekame v květnu miminko a jsem velice štastna.a řeči ve smyslu zase jsi těhotna ignoruju.protože o sve děti se starame sami a po nikom nic nechceme,žadne z mych deti nestrada obě starši dcery studujou a dostanou všechny odemě prvni a posledni.Miluju sve děti nadevše a vim že jsou promě tim nejcenšjšim co v životě mam.A všem maminkam chci vzkazat je to jen vaše věc maminky kolik děti chcete mit a na kolik jse citite.Ditě je opravdu dar ktereho si musime važit a hyčkat ho.~s~:-D:-D
Odpovědět
 Brebina, E+M 


Re: Milá Fa 

(3.11.2008 17:24:36)
Nechápu proč by na tebe měli lidi koukat jako na exota - mě to připadá normální, když tak koukám okolo sebe, hodně maminek tlačí s bříškem kočárek :-) Za exota jsem momentálně já, protože uvažuji k našim dvoletým dvojčatům pořídit miminko, které se narodí až budou dvojčatům určitě už tři roky. Každý mi říká, že už mám aspoň odrozeno jedním vrzem - máme holku a kluka - a pak se hrozně diví, když říkám, že si chci užít ještě jedno samotný miminečko. Také chci aby děti byly po sobě, abych pak mohla nastoupit do práce bez dalšího přerušování mateřskou. NO uvidíme, zda se podaří....
Tobě přeju, aby bylo vše v poho a miminko se narodilo zdravé - bude to záhul, ale zvládne se to, protože se to prostě zvládnout musí;)
Odpovědět
 Voskovka 


skoro totez 

(6.11.2008 20:33:19)
Ahoj Fa.
Ja byla v te situaci (az na zpusob porodu) pred temer 2 lety. Mela jsem tehdy doma 3 letou holcicku, pulrocni holcicku a presne na aprila jsem zjistila, ze jsem znovu tehotna. Tehotenstvi az na pocatecni spineni probehlo ok. Celou dobu jsem kojila a po porodu jsem kojila jeste rok obe deti soucasne. Maleho kojim dodnes. Jen mam nekdy pocit, ze jsem se na prostredni holcicce provinila, kdyz jsem ji v ramci pripravy na miminko asi prilis brzy a razantne odnaucovala nocnimu kojeni a presunula ke starsi holcicce do pokojiku.
Odpovědět
 mama78 


Re: Milá Fa 

(8.11.2008 23:18:24)
Ja mam deti o 16 mesicu a opravdu si nestezuji, nebot to spoustu i ulehci.
V okoli mam spoustu znamych maminek, ktere maji tak brzo deti od sebe, dokonce jedna ma po 18 mesicich dvojcata a dalsi ma behem 3 let 4 deti, z toho jedny dvojcata a navic vsechno jeste kluci.
Hlavu vzhuru, je to sice prvni dva roky narocne, ale pozdeji naprosto super. Ve Svycarsku je to opravdu normalni, protoze se tu ve vetsine pripadech zeny vraci hodne brzy po porodu do prace a nedostava se tu zadna materska (nahrada mzdy pouze do 16 tydnu po porodu!)
Ve Svycarsku se zadny doktor nikdy nedivil, v CR se na mne ma byvala detska lekarka taky nejak divne divala.
PS: Ma tchyne mela taky 3 kluky temer na den o 3 roky.
Odpovědět
 sušenky 


Re: Milá Fa 

(27.3.2011 15:59:18)
Gratuluji a přeji hodně štěstí. Zvládnout se dá všechno, co život přinese :-). Mám dvě dcerky 2a čtvrt roku a 9 mesíců a taky mě to připadalo, když jsem měla pouze tu první a v jejích 9 měsících jsem otěhotněla, že vůbec netuším, jak to zvládnu. Navíc mám sama dvě sestry (jednu o 14 měsíců mladší a ta třetí je teda o 2 roky od přostřední) a co se týká sourozeneckých vztahů, jsem šťastná, že jsme narozené tak blízko sebe. Máme hodně společného, celý dětství a pubertu jsme prožívaly společně, mamka to měla asi těžký (na denním pořádku byly samozřejmě sourozenecké hádky), ale na druhou stranu jsme absolvovaly společné tábory, společné kroužky, spolu jsme chodily do školy, prostě výhod to má mnohem víc než nevýhod. I teď se svýma holkama vidím, že náročné to je tak do toho roku, možná roku a půl, ale pak věřím, že si budou společně hrát a vystačí si.
Odpovědět
 Sandra + 2 
  • 

znám 

(30.10.2008 9:38:56)
maminku, která má děti od sebe o 11 měsíců. Říkala, že ze začátku to byl opravdu záhul (je fakt, že měla jen dvě takové, ale zase ještě v té době stavěli barák) a že kolikrát brečela...ale když děti dorostly do věku, že už si spolu mohli hrát, tak zase ocenila, že s nimi byla polovina práce, protože si vystačili spolu. No a dneska jsou z nich nejlepší kámoši...
Jinak se nenech znervóznit, on člověk vždycky zvládne to, co musí. Tak holt nebudeš mít vždycky uklizeno, vždycky navařeno... no a co, bóže. Těš se na mimi, je to radost.
Odpovědět
 Amazonka 4D 


Re: znám 

(30.10.2008 9:43:39)
:-) mám děti od sebe 15 a 21 něsíců...a zvládnou se to dá,dokonce bych řekla,že platí nepřímá úměra,čím více dětí,tím méně práce...

Ano,tehotenství,zvlášť v závěru,je drsný,když člověk MUSÍ fungovat a jsou doma malé děti,ale prostě to jde,musí to jít...
Odpovědět
 Hanik + 2sluníčka 


..šla bych do toho zase... 

(30.10.2008 12:32:07)
mám 15měsíců od sebe děti - plánovaně!!! Znám hlavně tuto větu,...Bože ty jsi těhotná!! tak brzo? To není normlální! atd. atd. a že si děcka neužiju a že jeto zbytečná hoňka a cosi kdesi. prostě žádná radost z těhotenství - to jsem občas trošku od kamarádek opravdu nečekala, i ta slza někdy ukápla.

Záhul to byl, opravdu, ale mě to nevadilo, byla jsem ráda žeto všem ukážu že se opravdu ZVLÁDNOUT DÁ! i s úsměvem! BYLA JSEM ´ŠTASTNÁ. ...a pořád jsem .sice domácnost opravdu vázla, ale hlavní bylo že se navařilo a vysálo :-)

Můžu říci žebych strašně ráda chtěla i třetí dítě, ale už mám trošku obavy z té finanční stránky¨, žebychom to nezvládli. Beru sice prášky, ale cítím jakobych tím dítě zabíjela ...nevím zda mě někdo tímto pochopí.

No takže se toho neboj! jak už bylo tady psáno, asi nejhorší bude poslední měsíc v ttěhotensví, protože máš malý děti a musíš plně fungovat. ale je to super.

jinak pokud budete řešit tandemový kočárek, tak máme PHIL and TEDS a jsem s ním moc spokojení. takže jenom pro inspiraci.

Držím pěsti a přeji hodně štěstí
hanka
Odpovědět
 fulinda 


Re: ..šla bych do toho zase... 

(30.10.2008 18:56:32)
ja bych do toho sla zase!
mam deti 13mesicu od sebe. a chci vsem rict, ze to neni o zvladnuti, ale opravdu jsem si to uzila a nemenila bych!!!!!
jeste neco vtipneho k tem blbym otazkam typu, ty jsi zase tehotna? mam to docela opadlo, nebot ze cekam druhe mimco jsem zjistila az kdyz se mi zacalo vrtet v brise!!!!!
plne jsem kojila, pak jsem kojila cele druhe tehotenstvi, navzdory gynekolozce, prestante kojit!!! nerekla mi proc!? tam byl problem posledni mesic, kdy rocni holcicce rostly zoubky a uklidnilo ji jen kojeni a srovnat pres to bricho rocni mimco bylo divne!!!!

uzij si to! ja bych chtela jeste jedny skorodvojky

:-D
Odpovědět
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: znám 

(30.10.2008 9:47:17)
Moje nejlepší kamarádka je ze čtyř dětí - rozdíly 17 měsíců, 12 měsíců (ta byla neplánovaná) a 22 měsíců (plánovaně). Jsou to čtyři báječní lidé s ohromnou rodinnou soudržností.

Jiná moje kamarádka má děti o 12 měsíců a o dva a půl roku - pikantní je, že zatímco skorodvojky byly plánované (jen nečekané, že to hned vyjde), poslední je sehání ochrany :)
Odpovědět
 jelinkeva 


Re: znám 

(2.11.2008 11:44:24)
Hezký den,
znám takové dva případy. Jedné mamině je 40 a má děti 19 a 20 let. Prý si to užívala a děti jsou opravdu jako dvojčata ;). A nemohla mi to vynachválit a doporučovala mít je ve stejném odstupu! To jsme tedy nestihli :-) .V druhém případě má kamarádka takhle 3 děti (4,3,1 rok) a zvládá to. V každém případě je to asi jednodušší než mít trojčata nebo čtyřčata, ne? Vždycky to může být horší. Akorát bych asi být tebou poprosila všechny babičky a lidičky okolo, aby ti první rok pomáhali jak budou moct. První rok budeš mít opravdu pěkný šrumec!! Držím palečky, abys to vydržela a něměla žádné komplikace kvůli císaři.:-):-)
Odpovědět
 helena 6 
  • 

Zkušenosti mé maminky 

(30.10.2008 9:41:09)
Můj bratr se narodil v červnu, já následující rok v září, takže hodně podobná situace a ač jsme o tom nikdy nemluvily, pravděpodobně jsem nebyla plánovaná, ale určitě chtěná. Tanínkovi se narodila po dvou klukách dcera a byl náležitě pyšný :-)
Pro mamku to bylo velmi náročné, nikdy to neskrývala, ale zase povídala, že u toho třetího to prostě člověk spoustu věcí moc neřeší, finančně to není také taková hrůza, protože jsem podědila téměř vše.
Odměnila jsem se jim naprostou spokojeností se vším, prý jsem byla naprosto usměvavé a klidné miminko a až teď, když mám dcerku a vidím jak je hodná, si dokážu její slova představit. Takže hlavu vhzrůru, vše bude OK (já se naopak děsím toho, že jsem se teď namlsala hodné holčičky a to další bude drakoušek :-D).
Ale já osobně bych nikdy neměnila. Bráchové mě sice občas nenáviděli, protože jsem jim lezla do všeho, ale pamatuju si, jak jsme se s mladším bráchou dlouho koupali ve vaně a starší nám u vany dělal opičky a jak jsme blbnuli ve třech, pokojík vzhůru nohama, ale my hrozně spokojení. Nikdo nikdy nevěděl kdo se spolčí s tím druhým a bude "útočit". Byla to hrozná sranda.
Nakonec se našim povedlo neplánovaně přivést na svět za pár let ještě bráchu. To byla opravdu rarita, no představte si, oni budou mít 4 děti. Dokonce mě zastavovali sousedi a ptali se, jestli to opravdu maminka myslí vážně a miminko si nechá.. tenkrát jsem to nechápala, ale dnes jim nemůžu přijít na jméno.. :-( Takhle útočit na mamku přes nás!
Odpovědět
 Hana 
  • 

taky mám skorodvojčata 

(30.10.2008 10:15:50)
Holka měla čtyři roky, kluk 15 měsíců a narodil se náš nejmladší, bylo to šílené, ale přežili jsme a teď už (7 a 8 let) je to skvělé, kluci jsou nejlepší kámoši.
Když jsme tchánovu nahlásili tu šťastnou událost, tak vykřikl: No co jste dělali!
Třetí těhotenství bylo rizikové, tvrdlo mně břicho a do toho se roční 13 kilový Otesánek potřeboval nosit...
Taky mně moc mrzelo, že jsem kvůli tvrdnutí břicha musela prostředního odstavit v 11 měsících. (Moc jsem chtěla zkusit tandem). Donosila jsem ho 38tt a porod prožívala v takové pohodě - že se už konečně můžu o miminko přestat bát.
Situace mimčo v sedačce na zádech, obrovské břicho, v jedné ruce nákupní taška, za druhou dcera, kabelku křížem přes rameno atd. jsem si užila dost. Kolemjdoucí se netvářili, ale usmívali...
Nekoupila jsem si kočár pro sourozence, ale měla jsem. Kolem domu jsem tahala dva kočárky, do města kočárek a sedačku. Pak, když nejmladší seděl, tak jsem měla v hlubokém kočárku oba, buď čelem k sobě, nebo oba stejně. Kočárek to snášel špatně, postupně jsem obměnila všechny čtyři kolečka...
Taky jsem jednou nesla nejmladšího už dvouletého v sedačce a tříletý, že půjde za ruku. Když se ukázalo, že takhle nestihneme vlak, tak jsem měla jednoho kluka v sedačce a jednoho na koníčka - 2 x 15 kg, na nádraží jsem musela poprosit výpravčího, ať mně je sundá ☺
A moje nejstarší holčička se ukázala jako pomocnice k nezaplacení - tím, že si hrála s jedním, než jsem obstarala druhého, mně pomohla jako nikdo jiný. A taky moc pomohla babička, kluky sice hlídala až od dvou let nejmladšího, ale brala si občas dceru, ať si taky užije...
Přeju pevné nervy, bude to dobré, uvidíš! Hana
Odpovědět
 Markéta 
  • 

stupátko 

(30.10.2008 10:27:01)
Mám kluky "až" 20 měsíců od sebe (jak jsme přišli k tomu druhému, to ví jen Pámbu - teoreticky to prostě možné nebylo). Že jsem těhotná jsem zjistila v den prvních narozenin staršího, brečela jsem nad dortem jak blázen - při představě, že sotva se jeden postaví na vlastní nožičky, už budu mít v náručí druhého. Teď jsou samozřejmě úžasní kamarádi a neměnila bych ani za nic.
Ale co jsem chtěla napsat - mnohem víc než kočárek pro sourozence se mi osvědčil vozík-stupátko za kočár. Starší se veze, nemusí se vláčet za ruku, zároveň je celá sestava podstatně zvládnutelnější než dlouhý kočár.
Držím palce, určitě to dopadne dobře a děti budou brzo báječná banda.
Odpovědět
 +++zuzee 


Re: stupátko 

(30.10.2008 11:40:08)
Pravda, taky jsem používala stupátko. Když se dcerka narodila bylo synovi 19 měsíců. Stupátko jsme používaly skoro do jeho tří let.
Odpovědět
 Marťuša,Kryštof 16,Emma 15 


kočárek pro sourozence 

(31.10.2008 12:06:49)
Stpátko se nám osvědčilo, ale až později, syn na něm do 2,5 let stát nevydržel. Kočárek pro sourozence moc doporučuju, určitě se jeho koupě vyplatí.Martina
Odpovědět
 marketa 
  • 

neboj!!! :-) 

(30.10.2008 9:55:55)
to bude dobry. myslim, ze je uplne jedno, co si budou rikat lide na ulici. uprime, myslim, ze nic. bude jim to jedno, kolik mas deti a jak rychle po sobe.
na zacatku to bude pekny zahul, to je jiste. moje svagrova ma takhle deti po sobe, tedy rozdil je rok a pul, ale to uz vyjde nastejno. asi rok a pul se skoro nedostala ven do mesta, ale ted uz je to dobry. deti si spolu zacly hrat. musi je sice od sebe obcas roztrhnout a davat pozor, aby se moc nervaly, jsou ted holt v te hadaci fazi, ale to taky prejde.
jednou budes rada, ze mas deti tak brzo po sobe. budou si spolu hrat vsechny tri, coz pri vetsim odstupu vetsinou tak dobre neklape :-) .
jo a tvoje gyndarka je pekna necitliva krava. to jako mas jit na interupci nebo co??? nebo s manzelem radeji rok nebo vis nespat??? clovek preci s pulrocnim miminem neotehotni naschval, husa jedna. o nezodpovednosi nemuze byt rec. jen to riziko, ale to zvladnes.
drz se a tes se na miminko!!!
Odpovědět
 kacabul 


Dá se to zvládnout 

(31.10.2008 17:35:31)
Já mám dva kluky od sebe o 16 měsíců a malá je od toho mladšího o 2,5 roku. Můžu říct, že záhul to rozhodně je. Ale vše má své pro a proti. Děti jsou na sebe zvyklé a bez sebe nedají ani ránu. Navzájem se pokouší, ale když někdo druhý ublíží jejich sourozenci, tak vždycky zastanou. Na druhou stranu zase musím říct, že za celých 5 let jsem se nedostala nikam(nemám žádné hlídání). Byl luxus jet někam nakupovat a večeře s manželem někde v restauraci, tak to už vůbec ne. Ale stejně bych neměnila. Užívej si to.
Odpovědět
 zuni 


moje dětství 

(30.10.2008 10:03:44)
Já to nezažila jako maminka, ale jako dcera.
Narodila jsem se já, rok a dva měsíce po mně brácha. Po něm rok a půl ségra E., po ní rok a 3 měsíce ségra Z. a po ní rok a půl ségra P.
Během 5,5 roku 5 dětí. U bráchy se mamka prý těšila, pač jí to mrňavé miminko připadalo rozkošné. Prý ale moc netušila, že mít dvě miminka už nebude tak super... Další mimi čekala, když byl taťka na vojně (a když o tom mluvila, tak brečela....). Pak si říkala, že by měli začít plánovat, a během toho "říkání si" přibily dvě holčičky.
Podotýkám, že interupce nepřicházela v úvahu z přesvědčení.

Jednoduché to určitě nebylo... Naši (dá se říct) měli i tak dost aktivit a byli spíš pro dodržování zásad, než pro vztahy. Asi se to nanás trochu podepsalo, neměli na nás tolik času, i díky "zatížení" ze svých ne ideálních rodin ani moc neuměli s námi vztah mít... ale já jsem děsně ráda.
Teď když už jsem z baráku, mám super vztah s bráchou, což bylo dříve nemyslitelné. Pak mám taky super vztah se ségrou Z., to tak bylo vždycky.

Jo a sama chci tak těch 5 dětí, ALE S VĚTŠÍMI ROZESTUPY!!! :-D A tají se mi dech, když slyším, že ta a ta má 6, 7 dětí - to je přece úžasný...!
Někde jsem slyšela, že mamky se děsily dvou dětí, ale tři pak byly v pohodě. Neboj, to se dá zvládnout...
Odpovědět
 zuni 


Re: moje dětství 

(30.10.2008 10:05:30)
pardón :-©
přibyly dvě holky
Odpovědět
 MSteflova 


Re: moje dětství 

(30.10.2008 10:18:22)
Suzann, já taky vždycky chtěla 5 dětí. Po prvním jsem to zredukovala na 3, teď mám 2 a asi končím, bo už si ani ty 3 nedokážu představit :-D.
Odpovědět
 zuni 


Re: moje dětství 

(30.10.2008 10:31:33)
no, my byli u tety, ta má tři puberťáky, a když se chystali na víkend pryč, to byl rachot.... ale já skoro doufám, že mě to neopustí :-D
rodiče chtěli 3, ale neřešili to tak, že by to mělo být "dogma" :-D
Odpovědět
 Eva, 4 +3 


Dá se to zvládnout! 

(30.10.2008 11:59:20)
Suzann, já mám pět dětí během šesti let a další dvě s větším věkovým odstupem. :-)

Fa, neboj se, zvládneš to a ty řeči lidí neposlouchej. Užila jsem si své, když jsem byla těhotná s pátým dítětem, tlačila jsem kočárek s miminkem a kolem se batolily další tři malé děti. Zvládneš to, neboj se toho! Já mám první dvě děti od sebe 1,5 roku, mezi druhým a třetím 14 měsíců, mezi třetím a čtvrtým dítětem 18 měsíců, mezi čtrtým a pátým dítětem 17 měsíců, šesté dítě se narodilo po 5 letech, sedmé po 4 letech. Je to náročné, starat se o tak malé děti, když jsou rok od sebe, chce to klid a velkou trpělivost. Já jsem s dětmi ještě vytudovala VŠ. Dnes jsou už nejstarší děti velké, tři studují gymnázium, tři jsou na ZŠ, nejmladší ještě nechodí do školky. Přeji tobě i celé tvé rodině hodně štěstí!
Odpovědět
 zuni 


Re: Dá se to zvládnout! 

(30.10.2008 12:09:06)
~R^ tak taky tušíš....
no, já bych si představovala dětičky vždy tak tři roky od sebe. Nebo třeba 2 po sobě, pak mezera 4-5 let a zase........
Odpovědět
 Eva, 4 +3 


Re: Dá se to zvládnout! 

(30.10.2008 12:16:32)
Suzann, když ono se to s dětmi tak přesně naplánovat nedá. :-) Je dobré, když jsou rychle po sobě, mají k sobě blízko, řeší podobné problémy, momentálně ty nejstarší maturitu. Ti dva nejmladší si zase hrají spolu. Takže já jsem ráda, že je to tak, jak to je, jsem za to vděčná, neměnila bych. :-D
Odpovědět
 Eva, 4 +3 


Re: Dá se to zvládnout! 

(30.10.2008 12:18:55)
Suzann, moc ti přeji, aby vám vše vyšlo podle vašich představ!~R^:-)
Odpovědět
 zuni 


Re: Dá se to zvládnout! 

(30.10.2008 12:24:59)
vím.. a zvlášť, když máme problém vůbec s nějakým dítkem, tak chci vidět, jak pak budem ochotný plánovat :-D
Odpovědět
 Eva, 4 +3 


Re: Dá se to zvládnout! 

(30.10.2008 12:33:26)
Nemysli na to, začni studovat nebo se vrhni na něco jiného, a určitě se to podaří. Psychika dělá hodně.~R^:-)
Odpovědět
 Špagát 


Re: Dá se to zvládnout! 

(30.10.2008 19:35:58)
Teda, musim obdivovat tu VŠ při tolika dětech - mně to s jedním dítkem ještě jakžtakž šlo, ale co jsem podruhý těhotná, zvlášť teď ke konci, je to docela bída...
Jak jsi to zvládla?
Odpovědět
 Eva, 4 +3 


Re: Dá se to zvládnout! 

(30.10.2008 21:33:39)
Agáto, zvládala jsem to celkem dobře se dvěma dětmi a těsně před porodem třetího dítětě jsem promovala. Ke konci jsem už do školy moc nechodila, spíš jsem chodila jen na zkoušky a na konzultace a psala diplomku. Přednášky mi spolužačky nahrávaly na kazety. Už je to pár let. Občas jsem měla pocit, že tu školu snad ani nedokončím, ale nakonec se to povedlo. K té mateřské to bylo dobré, mohla jsem myslet i na něco jiného než na plínky. Tehdy jsem je ještě prala a vyvařovala, papírové nebyly. Jak byly děti rychle po sobe, tak jsem měla plínky od dvou dětí současně.
Držím ti palce, vytrvej! Zvládneš to taky!~R^:-)
Odpovědět
 Špagát 


Re: Dá se to zvládnout! 

(1.11.2008 1:07:28)
"K té mateřské to bylo dobré, mohla jsem myslet i na něco jiného než na plínky."

Jo, to je pravda, ten pocit jsem měla většinu času taky, akorát teď mám krapet krizi - syn přestal přes den spát, zato já bych spala pořád a to je špatná kombinace ;)
Navíc se mi nakupily seminárky a zároveň vrcholí těhotenská demence, ale snad bude líp.
Tak, konec stěžování, jdu něco dělat, než se zřítím do peřin ~j~
Odpovědět
 Linda 
  • 

Klobouk dolů! 

(30.10.2008 22:37:24)
Pane jo, to je neuvěřitelné! Klobouk dolů! Se 7 dětmi a ještě máš čas brouzdat na netu :-) Nedovedu si to představit a nechápu, jak se to dá zvládnout (psychicky i fyzicky - viz mimino v kočárku a 3 batolata okolo...). Mám 1 dítě a tak nějak mi to stačí. Asi dělám něco blbě...
Odpovědět
 Lenka 
  • 

Re: Dá se to zvládnout! 

(31.10.2008 12:08:39)
Dobrý den,

prosím o nějaký stručný popis toho, jak to vypadá, když někdo při dětech dálkově studuje VŠ.
Buď musí být všechny děti pryč (ve školce, škole, u babičky), neboť ke studiu je potřeba klid a velký čas v kuse, ne po pěti minutách.
A když se pak děti sejdou doma a mám velké štěstí, že všechny spí těch stejných osm hodin, což stejně pochybuji, že tak funguje, tak půjdu taky ráda spát...
Může tedy prosím někdy někdo napsat, jak studuje při dětech VŠ ? Docela často se tento příspěvek objevuje...
Moc děkuji!!!
Odpovědět
 Maja 
  • 

Re: Dá se to zvládnout! 

(31.10.2008 12:56:17)
No pokud to jde, plánovat porody mimo zkouškové období (mně se povedlo dvakrát). Chodit do školy jen pokud je to bezpodmínečně nutné (já dělala techniku, takže tam jsem se moc ulejvat nemohla, ale přesto jsem se většinu radši nadřela sama doma než to prosedět na přednášce). Dále mít kamarády ze školy, aby ti pomohli s učením, já napočítávala matalýzu z bratrancem u nás v kuchyni a s dítětem u prsu. A pak si jen zajistit hlídání (u mne hlídal manžel a rodina).
A zapomenout na volný čas, ten prostě neni. Ale nelituji, stálo to za to.
Odpovědět
 Kohnova 
  • 

Re: Dá se to zvládnout! 

(31.10.2008 13:00:35)
Lenko, to je vec motivace. Pokud neco chces, dokazes to. A pokud potrebujes dokazat, ze neco nejde, dokazes to zrovna tak. Na ukor spanku a jineho odpocinku to samozrejme jde. Moje zkusenost je, ze -jako vsechno ostatni- je to jenom o "poprve". Nejvic prace je s prvnim ditetem, nejvic boli prvni porod a nejvic stresuje prvni vysoka skola :). Druha uz je spis spolecenska relaxace (treti pry frajerinka leskla :D ).
Hodne lidi (hlavne driv teda) postavilo vlastnorucne s malymi detmi dum, to mi pripada jako daleko narocnejsi akce a pritom se nad tim nepozastavuje temer nikdo.
Nebo lidi jezdi s kojenci na cestu kolem sveta, kojenec to prezije, rodice spokojeni.
Nebo lidi splaceji milionove hypoteky na desitky let, maji mimina a klidne spani soucasne.
Tohle vsechno a x dalsich veci mi prijde jako daleko vetsi zatez nez studium. Je to jen vec uhlu pohledu a momentalni mody.
Odpovědět
 Lenka 
  • 

Re: Dá se to zvládnout! 

(31.10.2008 21:24:15)
Děkuji vam všem třem za příspěvek. Já jen, že také "studuji", ale žádnou vysokou, jen dva předměty pro "bystření mozku". Mám dvě děti, při prvním to šlo bezva, vždycky si někdo dítě vzal, děda nebo manžel, teď se dvěma už je to horší. Můj manžel má nějak problém mít obě děti naráz a na procházku s nima nikam nepůjde. Je doma na "mateřské", já taky, jsme oba doma a děda taky. Jenže můj manžel si neumí ten čas zorganizovat, taky chce dělat svoje věci, a na to moje studium prostě už čas nezbyde. Vím, že by to mělo jít, když jsou na baráku ještě další dva lidi, ale prostě nejde. Nevím, co s tím.
Má silná motivace je právě toto studium a ve volném čase není nic jiného, než studium. Jenže jak jsem zmínila, je potřeba velký časový úsek a ne jen desetiminutovky, to mi k ničemu není. Než zjistím, kde jsem naposledy skončila, než se do toho znovu ponořím, 10 minut je pryč. Když něčemu nerozumím, trvá hrozně moc času, než si to na internetu vyhledám, pročtu, prostudují, pročtu víc zdrojů, a pak to pochopím. Manžel ven s dětima nepůjde. Posílá mě pryč nebo do jiné místnosti, pro mě je to prý jednodušší se odstěhovat s knížkou a počítačem než kdyby on se měl stěhovat s oběma dětma a všema hračkama a vlastně celým pokojem a kuchyní.
Nevím, v kom je chyba. Mně teda 2 hodinky denně nestačí. Buď jsem přihlouplá, že mi to trvá déle, než to všechno pochopím, dále to musím pročíst několikrát, abych si něco zapamatovala, a ty hodiny prostě chybí. Dále vím, že vysoká obnáší knihy a knihy, které je potřeba nadrtit nazpaměť. Já mám problém s knihou jednou na pololetí...........
Odpovědět
 Katka+3 
  • 

Děti a studium 

(31.10.2008 21:55:57)
Tak se připojuji ke studujícím maminkám a tvrzení, že zvládnout se to dá. Studuji následné magisterské, doma mám 3 děti, tu nejmladší ještě kojím, naštěstí už vydrží přes den bez mlíka. Kluci začali chodit do školy, ale od dvanácti jsou doma, takže když malá spí, děláme úkoly, čteme si a jen vyjímečně mám tak půl hoďky na učení. S hlídáním je to složitější. Jsme doma trochu rarita: manžel studuje také, takže se musíme prostřídat, babičku máme jednu/máma/ a ta studuje se mnou:-)). Takže jsme tři na tři děti a střídáme se v poměru 2:1. Večer uložíme s manželem děti a vrháme se na školu, vzájemně si pomáháme, před zkouškou si zalezem do pelechu se skripty a zkoušíme se...Musím říct, že nás to hodně stmelilo, chápeme jeden druhého. Pro mě to bylo ze začátku těžké, bála jsem se vylézt z kruhu kojení, vaření, přebalování a utírání prdelky, měla jsem pocit, že to beze mě doma nepůjde. Teď se těším na každý pátek, kdy můžu jet a odreagovat se. Učím se jen to nejnutnější, musela jsem si najít systém, ale zatím zvládám. Hodně síly!!
Odpovědět
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Dá se to zvládnout! 

(1.11.2008 7:49:17)
Lenko, no tak když má manžel problém postarat se o obě svý děti, tak to je těžký... to bych s nim asi měla dost vážnej rozhovor.

Já otěhotněla když jsme s manželem studovali oba, za nedlouho jsem byla znovu těhotná... Blbý bylo, že jsme studovali dost daleko od sebe, takže jsme pak bydleli v Chrudimi, v úterý a čtvrtek já dojížděla do školy do Ostravy (odjížděla jsem o půl druhý v noci, v šest ráno vystupovala z vlaku, předměty jsem si navolila tak, že jsem měla výuku od půl osmý ráno do sedmi do večera a pak zpět - domů jsem dorazila před půlnocí) a on hlídal. V pondělí a středu jezdil on do Českých Budějovic a děti jsem měla já. Ostatní dny jsem děti měla já a on vydělával... No a seminárky a diplomky jsme dělali po nocích.
Odpovědět
 Ciruvka, zatím žádné děcko 


Re: Dá se to zvládnout! 

(8.11.2008 20:19:13)
Tak to je šílený a já si někdy říkám, že toho mám moc a nezvládám, když mám práci, prezenčně školu a ještě navíc práce do školy...Už navždy pomlčím a nikdy neřeknu, že toho mám moc!~R^
Odpovědět
 Magda & 2 
  • 

Re: Dá se to zvládnout! 

(1.11.2008 9:42:43)
Lenko, ja studuju vice-mene pravidelne na rodicovske dovolene od 1roku veku meho starsiho ditete. Nestuduju vysokou skolu, ale specializovane kurzy, ktere zvysuji moji kvalifikaci pri podnikani v oblasti cestovniho ruchu. S hlidanim deti behem studia mi nikdo nepomaha (maximalne kdyz delam zkousky, tak na tu dobu si vezme volno manzel nebo tchyne, na vyjimecne udalosti mame i "tetu" na hlidani). Kdyz mam tzv. "obdobi studia", tak se tomu intenzivne venuju, omezim kontakty s vnejsim svetem (kamaradky, internet...) a jsem do toho plne ponorena. Studuji pouze po vecerech, vsechny domaci zalezitosti uklizeni a vareni vyresim behem dne za plneho provozu, uderem 20h usedam ke studiu do cca 24hod, v pul jedny uz jsem v posteli. S detma vstavam pred 7hod ranni, v poledne spi obe deti vice-mene synchronne, takze mam alespon 1hod casu, kdy si spise doplnuji poznamky, vyhledavam co potrebuju ke studiu...atd. Kdyz mam "obdobi studia",tak mi uplne staci 6hod spani a nejsem unavena,spise takova "nabuzena", jinak potrebuju alespon "osmicku" (8h). U nas v rodine jde spise o to, ze manzel se nekdy citi "odstrceny", protoze se mu samozrejme po vecerech nemuzu venovat. Ale naprosto chape, ze si studiem "vetram mozek" a ze se mi to navic hodi k podnikani....Nastesti obdobi "intenzivniho studia" trvaji tak 1-2 mesice rocne, po zbytek roku spise ctu odborne knizky a taky se s manzelem zkousime z cizich jazyku....Ale to je uplne jine tempo (spis takovej relax), nez kdyz se pripravuju na zkousky...
Odpovědět
 Iva, 11,11,9 
  • 

Re: Dá se to zvládnout! 

(2.11.2008 21:50:28)
Naše první dvě děti jsou do roka. Zítra oslaví dcera 11 a se svým starším bráškou budou mít do 23.11. těch dvacet dní do svých narozenin stejný věk...mohla bych se o tom rozepsat hodně, moje zděšení při zjištění, vše komplikované mým diabetem, o zodpovědnosti a nezodpovědnosti, tak snad jen že držím pěsti a ujištění, že se opravdu dá při troše dobré vůle vše.
Odpovědět
 Raduza 


Re: Dá se to zvládnout! 

(8.11.2008 17:48:27)
Lenko, já mám teď po promoci se dvěma dětmi. Je to super pocit, ovšem se mi už po tom stresu začíná stýskat :-), člověk nemusel myslet jen na domácnost a děti. Poslední rok jsem se začala učit do knihovny na celé odpoledne v pátek a celý denv sobotu. V neděli jsem manžela poslala s dětmi pryč a učila se. V pondělí jsem šla na zkoušku. Samozřejmě jsem nikdy neuměla všechno, ale jaksi jsem měla víc štěstí než předtím, kdy jsem všechno jakžtakž uměla :-). Diplomka po chvilkách psát nešla, takže zase knihovna a na státnice jsem se učila po chvilkách dva měsíce, to byl docela záhul. Vlastně celé léto :-(. Přeju ti, až ti to vyjde, když tě to baví, to je základ :-). Pokud máš možnost, opravdu opusť byt a běž se učit jinam (mmch jídelna ve sparu taky není špatná :-)).
Odpovědět
 Kamila B+ Honzík10/04 


ZVLÁDNEŠ TO NEBOJ:-)!!!! 

(31.10.2008 18:40:15)
ono ti ani nic jiného nezbyde:-)já mám dítě jedno,ještě bych určitě jedno chtěla a může se stát,že to budou dvojčátka,protože my jinak než uměle nemůžem a budu v podobný situaci jako ty...navíc mám plno kámošek z jedný diskuze kde se to hemží dvojčatama+ k tomu jeden sourozenec nebo dětma rok od sebe,prostě normálka:-)z jejich vyprávění vim,že to neni dvakrát sranda,ale děti rostou,utíká to rychle,tak si to užívej a hlavně zapoj manžela,babičky,ať se nezblázníš:-)Já mám dva starší bratry,oni jsou od sebe přesně rok a 10 dní:-)byli jak dojčata-mamka je i stejně oblíkala,vozila v jednom kočáře,mimino leželo,starší naproti:-)tahala je do 4.patra po schodech,za 5 let jsem se narodila ještě k tomu já:-)bydleli jsme v 2+1 a mám to nejkrásnější dětství jaký jsem si mohla přát,u nás nikdy nebyla nuda,táta se nám hodně věnoval,takže mamka si mohla oddechnout a teď je to paráda,když se celá rodina slezem a naši vypráví co jsme spolu všechno vyváděli,buď šťastná,moc ti to přeju a mě to divný nepřijde,naopak
Odpovědět
 Mata_ 


Skorodvojčata 

(30.10.2008 10:16:56)
Možné je věe. A člověk stihne to, na co si udělá čas. Nemám zkušenost se skorodvojčaty, ale první rok bude určitě náročný, později budou mít k sobě blízko a vše bude jednodušší.
Mám 3 děti s odstupy 26 měsíců, plánovaně. Druhé i třetí těhotenství jsem kojila do 4. měsíce. Ke konci posledního těhotenství to bylo pro mě dosti náročné, zdravotně. V sedmém měsíci jsem měla hrůzu z toho, jak přežijeme do porodu. Naštěstí vše vyšlo dobře. Chce to záložní plán, kdo se postará o děti v případě, že máma bude muset ležet, zvlášť když už byli problémy.

Naše mladší děti byly hodná miminka. Možná tušili, že není moc času, a dokázali se zabavit sami. Pokud brečeli, byli v babyvaku. Tam se všem třem líbilo. A u mámy mají víc podnětů, takže je to dobré i pro jejich rozvoj. Jen záda maminky z toho nemají radost.
Zvládnout se to určitě dá. Spoustu takových už bylo a ještě bude. Chce to být trochu nad věcí a řešit jen co je nutné. Děti jsou sluníčka a parta tří si bude spolu za čas hezky hrát.
Držte se, ať jste v pořádku vy i miminko.
Odpovědět
 Zuzka ,Niky a Dáda 
  • 

Skorodvojčata je nádhera 

(30.10.2008 10:47:24)
Ahoj, když se mi narodila Niky jsem po šesti nedělí plánovaně otěhotněla. Sice to byla dřina, ale zvládnout se to dalo, Než se mi narodil Dáda tak Nikča už nepotřebovala kočárek,sama papala atd. Jediné co myslela sem že se nikdy nedospím vstávala jsem v k oboum dvou asi 4 měsíce, takže sem si vážila každé chvilky kdy sem mohla zavřít oči. Během půl roku se děti osamostatnili a výborně si spolu vyhráli a to až do dneska. Je to hloupé psál, ale sousedá mě obdivují, protože jsme si pořídi ještě dva psíky, musíme sami topit. A k tomu za sebou stále dva prcky. Mě to ale přijde normál. No holt se někdy jenom nestihne doma pořádně nagruntovat, ale jinak to jde, no a vaření tak mi v kuchyni pomáhali hned jak mohli asi od 7 měsíců. No dala sem jim příborák bramboru , nebo tak něco tak sem je zabavila a já s nimy vařila . Není dřina mít skoro dvojčata , ale jedináčka nebo děti s větším odstupem .
Odpovědět
 Zdenka, 2 děti 
  • 

Bude to dobrý! 

(30.10.2008 10:51:11)
Ahoj, mám děti 16 měsíců po sobě, otěhotněla jsem když bylo dcerce necelých 8 měsíců. Byla jsem šťastná, ale taky jsem si připadala jak blázen! (První těhotenství na sebe dalo čekat 4 roky, tohle byl jeden úlet :-) ) Teď je malýmu skoro 2 roky a tak od roka si spolu hrají jak koťata.

První půl rok byl docela v pohodě, Viktorek byl díkybohu hodné a docela spavé mimčo a já se mohla normálně věnovat Leušce. Nejhorší to bylo od lezení po chození, to jsem nevěděla jak je oba venku uspokojit. Měla jsem sourozenecký kočárek, ten mi hrozně pomohl a určitě bych ho doporučila.

Nevím jak je to možné, ale zdá se mi, že ten osud (nebo kdo) tak nějak vyvažuje síly a vždycky to nějak jde. Třeba že starší dítě je šikovné a hodné nebo naopak. Nebo se střídají. :-)

Tak držím palce, to bude DOBRÝ!!!
Odpovědět
 Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 


taky taky 

(30.10.2008 10:51:11)
Neboj, všechno se dá zvládnout!!! Musím říct, že zatím pro mě u mých skorodvojčat byl nejhorší konec těhotenství, kdy poslední dva měsíce jsem byla moc unavená a nevěnovala jsem se staršímu tak jak bych chtěla a moc mě to mrzí. Hlídala hodně babička ... Ale jinak doma s dětma super, horší venku nebo u doktorů ale mám dvojkočárek a nedám na něj dopustit!!! Zvládám všechny aktivity jako jiné maminky (jak tu někdo psal, že nemohl chodit do města, tak to chodíme dle potřeby, dojedeme si kam chceme), jen často chodím pozdě, protože ta výprava ven je trochu těžší ... Ale jinak super, kluci se milují a už si spolu hrají přestože mladší má 9 měsíců. Nejhorší to bude když bude mít mladší mezi jedním a dvěma roky, teda to je můj názor, dokud je mladší malé mimi, tak je to úplně v klídku.

Já jsem s bráchou od sebe 11 měsíců a pro moji mamku to s plínkama a vším muselo být těžké - bydleli jsme na vesnici bez vodovodu a kanalizace, měli jsme málo vody ve studni a tak chodila moje mamka máchat plínky do místní říčky která byla 5 minut od domova, nechápu jak to zvládla, doma dva raraši a babička, která ale moc babičkou být nechtěla ... "Úsměvná" historka: když přijela mamka s porodnice s druhým mimi, tak si taťka sedl ke stolu a zahlásil že by si dal kafe a mamka kmitala ..., ještě že dneska už jsou chlapi jiní (alespoň někteří). Mamka bráchu nekojila (mě ano) protože prý z toho stresu a práce přišla o mlíko ...

Ale dvojkočárek si určitě pořiď - budeš víc v klidu, např. nakupování s ním je super, protože ten starší alespoň sedí a nekrámuje zboží. Držím palečky
Odpovědět
 +++zuzee 


mám děti 19 měs. po sobě a jde to zvládnout 

(30.10.2008 10:59:57)
Já mám dvě děti 19 měs. od sebe a jde to zvládnout. Sice musel začít tatínek víc pomáhat a jde to. Taky měli nějací lidé blbé narážky - ale to chce v klidu přejít. Když jsem otěhotněla, bydleli jsme v malém bytě, takže jsme se stěhovaly, to byly další starosti navíc - otěhotněla jsem totiž neplánovaně (teď čekám ukamenování:-) - ale prostě stalo se stalo - neumím si představit že bych šla na potrat a dcerka tu ted nebyla.
Také jsem rodila obě děti císařem - nikdo s tím problém neměl, že jsem po prvním císaři otěhotněla tak brzo - sice jsem měla rizikové těhotenství ale naštěstí bez problémů, jinak nevím kdo by se staral o syna. Dokonce jsem nemusela rodit podruhé císařem, byla jsem na vyvolávání, ale nepovedlo se.
Odpovědět
 Hanka+ 4 berušky 


Re: Neboj... 

(31.10.2008 19:47:53)
Lori tak to jsme na tom skoro stejně :-) Já mám zase holky 7 a 5 let a 5 měsíční dvojčata :-)

Jinak řečí lidí jsem si taky užila dost a ještě jak se dozvěděli že máme další holky. no hrůza.. kolemjdoucí se dělí na ty co mě obdivují a na ty co litují. Nepřipadám si že by mě měl někdo litovat. neříkám že je to procházka růžovou zahradou, ale myslím že zvládnout se to dá :-) nevím co budu říkat až začnou běhat :-D
když vidím nějakou maminku s miminkem a bříškem tak mám radost že neblázním jen já :-)
Odpovědět
 Ivča 
  • 

Znám skorotrojčata 

(30.10.2008 11:08:53)
Známá porodila dvojčátka a do roka neplánovaně porodila další naštěstí jen jedno dítko. To už je ale opravdu mazec:-)....
Odpovědět
 Tvoje horší já 


Re: Znám skorotrojčata 

(30.10.2008 17:51:52)
Znám taky takovou paní se skoro trojčaty - dvojčátka kluci a pak asi tak za rok třetí kluk. Je to určitě náročné, ale řekla bych, že ona to zvládá s bravurou - aspoň na veřejnosti, ale jistě i doma, protože kluci jsou zjevně dobře vedení. Možná je to ta stejná paní, o které píšeš - mimochodem mladá a velmi hezká a štíhlá.
Odpovědět
 Ivča 
  • 

Re: Znám skorotrojčata 

(30.10.2008 18:55:31)
Bohužel ne, ta "moje" má dvojčátka holčičky. Smůla je v tom, že kočárek nemohla použít, měla jen pro dvojčata atd., asi to znáš od ní. Ona to taky zvládá, ale já si to fakt neumím představit, asi by mne odvezli. Ale nic jiného nezbývá, člověk zvládne asi víc, než si myslí.
Ona má děti ještě malé a já jsem právě zvědavá, jak si v budoucnu budou spolu hrát, jestli se spolu zabavěj´.
Odpovědět
 Hanka+2holky 


Re: Znám skorotrojčata 

(31.10.2008 21:16:21)
Mám kolegu-plánovaně mají 3děti -všechny po 18M.Všichni jsme čekali,že to bude pokračovat-oba jsou ze 4dětí-ale stejně myslím,že časem ještě aspoň jedno přibude-to už bude s větším odstupem:-)
Odpovědět
 Zzubejda, 2 kluci a holčička 


Není to rarita 

(3.11.2008 13:35:39)
Taky znám podobnou rodinku, dle vašich popisů je to zase jiná,též dvojčata a po roce další jedno...venku vozí teda oba rodiče, jak to dělají, netuším, ale evidentně to prostě nějak jde, ono musí, že....
Odpovědět
 Zdenka, 2 děti 
  • 

Sourozenecký kočár k nezaplacení!!! 

(30.10.2008 11:28:57)
Ještě mi to nedá abych nenapsala, že jsem měla skvělý a lehce ovladatelný sourozenecký kočár Babywelt Oregon Tandem. Byl dokonce skladnější než můj obyč kočár, do auta se vešel, do všech dveří, na obrubník bez problémů. Kámoška měla stupátko a rvala si vlasy... Je i cenově dostupný - kupovala jsem ho před 2 lety za 7000,-. Klidně bych šla i do použitého, ale nebyl výběr, dnes už je. Ten svůj jsem pak v pohodě prodala a dělá výbornou službu jiné známé. Tak doporučuju!
Odpovědět
 Jana 
  • 

Re: Sourozenecký kočár k nezaplacení!!! 

(10.11.2008 10:49:32)
Zdeni, chtela jsem se zeptat na ten kocarek. Jak od sebe mas deti? Ja je budu mit rok a pul ode sebe, tak ho budu asi taky potrebovat. Koukala jsem na nej na netu, ve srovnani se sedackama vedle sebe je dost uzsi. Akorat me napdlo ze ta predni sedacka pro starsiho se neda sklopit na spani. Muzes mi prosim napsat tve zkusenosti!
Dekuji Jana
Odpovědět
 Veronika, školák a předškolačka 
  • 

Určitě to zvládnete 

(30.10.2008 11:31:34)
Mám děti s o něco větším odstupem - 21 měsíců. Ale jelikož druhorozená dcerka byla velice rychlá ve vývoji (např. ve 12 měs. krásně mluvila ve větách), byli záhy také jako "skorodvojčata". Nejvíc v době, kdy chodili oba společně do MŠ, do stejné smíšené třídy. Ačkoliv tak malý věkový rozdíl u nás také nebyl plánovaný, velice nám vyhovuje. Co bylo kritické, byl první rok, ale to vycházelo z toho, že jsme tehdy bydleli v panelákovém bytě, neměli zahrádku, kde bych mohla nechat spát mimino v kočárku a "vyvenčit" batole bez velkého vypravování někam mimo dům. Neměli jsme ani žádné hlídání, babičky máme stovky kilometrů daleko, takže jsem na všechno byla převážně sama a bylo to skutečně náročné. Nic jiného než kolotoč kolem dětí neexistovalo. Syn na miminko docela žárlil, zlobil mne např. při kojení, navíc byl (dosud je) hyperaktivní, dcerka zase v noci nespala ... Přesto jsem všechno zvládla, podařilo se mi i v tom paneláku nepomáhat si televizí nebo sladkostmi na zabavení mrňat, uvařeno bylo, hry byly, výlety byly, ba i slušně uklizeno bylo, jen žehlení jsem značně omezila a spánek a náš osobní život s manželem šly na ten rok naprosto stranou. (Zpětně skoro nechápu, jak jsem to přežila, ale člověk evidentně přežije hodně :-)) Asi jsem si to druhé miminko nevychutnala tak, jako kdyby takový šrumec nebyl. Ale jakmile začali spolu běhat a hrát si, bylo to naprosto skvělé. Měli stejný režim, všechno dělali spolu, byla to taková kompaktní jednotka :-) Zůstala jsem v domácnosti a moc jsme si ty roky, než šel syn do školy, užili. Škola je trošku rozdělila, jsou teď ve fázi rivality, ale jak jsem se dočetla, je to přirozené přechodné stádium, tak trpělivě čekáme na jeho odeznění :-) Takže - žádný strach, máte-li dobré zázemí, určitě i ty tři prcky zvládnete. Začátek asi náročný bude, to bez debaty, ale po nějakém roce budete báječná rodina, uvidíte :-) Hlavně ať jste všichni zdraví, to je základ. Hodně štěstí!
Odpovědět
 Blanka s Klárkou 
  • 

Jsem ze skorodvojčat 

(30.10.2008 12:27:47)
Ahoj,
já jsem ze skorodvojčat. Když jsem se narodila, byl mý sestře necelý rok (bez 3 týdnu) a bráchovi 3 a 3 a 7 měsíců. Takže taťka s mamkou byli stejně šikovní jak vy ;-).
No a po příjezdu z porodnice čekala na mamku nejen domácnost se třemi malými dětmi, ale navíc malé hospodářství na vsi (v tu dobu klasika - slepice, kachny, králíci, prase...). Bydleli sice s mamky rodiči, ale babička i děda v tu dobu chodili do práce (i když babička v daný okamžik ne, protože měla 6 týdnů nohu v sádře, takže veškerá její pomoc s tím vším byla, že nás tak max. pochovala, či nám podržela flašku s mlíkem a na mamce byla komplet celá domácnost)a do toho naši stavěli v cca 10 km vzdáleném městě (1. cihla na dům byla v den mýho narození). A všechno to zvládli, tak se neboj, ty to taky zvládneš ;-)
Odpovědět
 Lizzie 


Myslím,  

(30.10.2008 12:31:35)
že to není nic zas až tak divnýho. A děti to mohou do budoucna ocenit - můžou spolu sdílet stejná věková období, pařit, v několika podobných případech jsem viděla, že jsou si blíž. I když nepopírám, že pro mámu takových dárečků to je odmala záhul - jak výchovně, tak finančně.
Odpovědět
 Vypet 


Buďte v klidu 

(30.10.2008 12:38:30)
Dobrý den, mám o dost mladší bratry mezi kterými je 11 měsíců a jeden den.Taky to nebylo plánované, ale stalo se. Určitě to není žádná sranda, ale 100% se to zvládnout dá:-)Přeju hodně sil, pochopení okolí a z dětí jenom radost.
Odpovědět
 Káťa+2 Škubánci 


dvojčata 

(30.10.2008 13:01:56)
Tak já si vždycky přála mít děti s co nejmenším věkovým odstupem (s bráchou jsme byli o 17 měsíců). Netušila jsem, že ten věkový rozdíl bude až tak malý (18 minut) :-)))) ale nelituji..
Z jiné diskuse znám paní, která měla čtyřletého chlapečka, dvojčata a do roka po dvojčatech se jí narodila další dvojčata :-) Ta starší ještě nechodila!!!
Sama jsem mnohokrát ke svým dětem hlídala kamarádek děti,také často dvojčata. Venku jsme opravdu byli za exoty, otáčel se kdekdo, ale mě to bavilo a lituji, že u nás už se žádné další miminko nenarodilo :-(
Odpovědět
 Dalila 
  • 

18 minut - neuvěřitelný :-)) 

(30.10.2008 13:52:17)
to je fakt dost dobrý. My zas máme synka na výročí, kdy jsme spolu s manžou začali chodit. A teď druhé čekám na výročí svatby.
Odpovědět
 Ilca a kluci 6/06 


Re: dvojčata 

(1.11.2008 13:05:00)
Tak já jsem na tom podobně jako Káťa, chtěla jsem mít děti po roce po sobě. Kluci jsou pět minut od sebe:-)
A doufám, že se mi ještě aspoň jedno dítko podaří mít. Mám tři mladší sourozence a je to moc fajn.
Odpovědět
 Lucka (3děti) 


držím palce 

(30.10.2008 13:03:18)
Moc držím palce. Zvládnout se to dá. Tchýně měla před 40 lety dvě děti po 50týdnech a zvládla bez všech dnešních vymožeností. Velkou oporou jí byl mažel. CO se týče divných pohledů, tak na tom vůbec nezáleží. Mám děti (druhé a třetí) po 20 měsících.Taky jsem měla pocit,že se dívají divně.řekla jsem si,že pokud to nehodím za hlavu a budu se tím trápit,budu ve stresu a odnesou to děti.je lepší si to užít a radovat se z málého tvorečka. Přeji hodně zdraví a radosti.Lucka
Odpovědět
 Lusika, Lucinka+27tt 
  • 

neplaš 

(30.10.2008 13:44:19)
Ahoj,

sestřenka má děti 16 měsíců od sebe. Musíš přežít první rok a pak to bude dobré, říkala:-). Ještě znám kamarádku ta má dva roky od sebe dvojčata a holčičku. Potvrdila už řečené, první rok náročný, teď si krásně hrají spolu a maminka jen občas dělá rozhodčího:-).

Hlavně se nenech vydeptat řečma lidí, rozhodně nejsi jediná neplánovaná maminka. Dítě je přeci dar a velká rodina je krásná. Připrav si nějakou ftipnou odpověď a to ti třeba pomůže se obrnit. Nebo si je představ nahatý:-). Až se s tím vyrovnáš sama, tak to určitě poneseš lépe.

Přeji tobě i tvojí rodině hodně štěstí.

Lusika
Odpovědět
 Dalila 
  • 

Po roce 

(30.10.2008 13:49:48)
Tak já se sestrou od sebe nejsme ani rok - chybí týden. Máma nás zvládala s pomocí babičky a dědy. A pokud se týče soužití nás holek - hodně jsme si vyhrály, podědily po sobě vlastně skoro všechno obleční (tedy až do doby než jsem ségru přerostla). Jsme si blízké i teď ikdyž je nám oběma přes třicet. Na procházkách se kolemjdoucí ptali jestli jsme dvojčátka a my sborem odpovídaly, že ne, že jsme "poloce":-). Já sama si to tedy neumím představit, ale určitě to zvládnete, Držím palce.
Odpovědět
 Helena, tři dospělé děti 
  • 

Vlastní zkušenost 

(30.10.2008 14:25:38)
Mé dvě starší děti jsou od sebe přesně rok, dcera se narodila o rok a týden po synovi. (Má další dcera pak po přesně dvanácti letech). Můžu potvrdit, jak už tady také někdo zmínil, že nejvíce práce a starostí je s prvním dítětem. Já jsem je měla v době, kdy se prosazovalo kojení přesně po třech hodinách, moc nechovat, pevný denní režim. Tak ten režim byla tak ještě ta nejlepší zásada. Jinak musím říct, že jsem měla velkou pomoc rodiny, manžel sice ještě byl na studiích, ale první dva roky jsem bydlela u rodičů, kde jsme měli s manželem a dětmi svůj jeden pokoj. Tímto jim dodatečně a bohužel už pozdě vyslovuji dík a obdiv. Přišla jsem z porodnice a můj roční syn ještě nechodil, tahala jsem obě děti do čtvrtého poschodí bez výtahu. Když byly dětem 1 a 2 roky, tak jsme se s manželem a dětmi nastěhovali do vlastního bytu. Pak to teprve začalo, bylo to sice náročné, ale krásné. Sousedky o mně říkaly "ta paní s těma dvojčatama". Jednu dobu totiž byly obě děti úplně stejně velké. Obě jsem hodila do jednoho kočáru pěkně naproti sobě a už jsme jeli. Musím se smát, jak jsem u prvního pečlivě dodržovala vše, co bylo v knížkách, jak jsem poctivě všechno žehlila a vyvařovala. U druhého už ani náhodou - nebyl čas. A třetí dítě jsem si už vysloveně užívala. Dnes jsou už dospělí, mají své rodiny, máme se všichni moc rádi a pomáháme si všichni navzájem. Kdybych mohla v životě něco změnit, tak tohle určitě ne. Nebo možná přece jenom - možná bych si bývala pořídila ještě jedno dítko. Za tu opětovanou lásku to stojí. Helena.
Odpovědět
 Modřinka 


Nejsi až taková vyjímka:-) 

(30.10.2008 19:09:28)
Známá má během osmi let sedm dětí, žádné nejsou dvojčata. Ne že bych to propagovala,ale oni se zdá docala zvládají. Jinak skorodvojčat je kolem mně víc, prý je náročný ten začátek cca 1-2 roky a pak je to fajn. No až tě potkám, budu trochu závidět :-).
Odpovědět
 Blanka 
  • 

Re: Nejsi až taková vyjímka:-) 

(30.10.2008 19:52:30)
Kamarádka má dvě dcery, dnes už jim je 17 a 18 let, do roka po sobě a říká, že náročný byl te první rok, potom už to bylo lepší a později prý si spolu úžasně vyhrály. Přeju zdravé miminko i ostatní dvě děti.
Odpovědět
 Betull 


Re: Nejsi až taková vyjímka:-) 

(30.10.2008 22:05:09)
moje teta mela 4 deti po roce. Osobne si to nedovedu predstavit, mam od sebe dve 21 mesicu a daji obcas dost zabrat. At se vam dari:-)
Odpovědět
 Denkora 


Mam tri starsie sestry a sme kazda po roku 

(6.11.2008 13:18:15)
Do dnes neviem ako to moja mama mohla zvladnut ale zvladla. Vsetky sme zdrave vyborne si rozumieme a ani moji rodicia neutrpeli ziadnu ujmu. Aj ja si myslim ze cim viac deti tym menej starosti. Ja teraz cakam 2 miminko a rozdiel bude 20 mesiacou. Ties sa casto stretavam s nepochopitelnymi reakciami.Cloveka to mrzi ale rozhodne nelutujem. Inak keby som si mohla vybrat este raz sla by som do toho hned po prvom miminku aby bol rozdiel este mensi. Neviem sice ako to budem zvladat ale ked to zvladla moja mama tak ja verim ze urcite ties.~j~
Odpovědět
 Petrajda 


Rozdíl 10 měsíců 

(30.10.2008 22:34:19)
Kamarádka má sestru starší o 10 měsíců, narodila se (ta mladší) totiž o něco dřív, před termínem. Nevím, jak to její maminka zvládala zamlada, bydleli u prarodičů, ale každopádně teď mají úplně bezvadný vztah, jsou to nejlepší kámošky.
Odpovědět
 Magnolya 
  • 

Skorodvojče 

(31.10.2008 7:45:15)
Taky jsem ze skorodvojčat, ta starší :-) Brácha je o 1 rok a 26 dní mladší. Ne, že bych byla nějak hodně starší ročník, ale mamka na nás rozhodně neměla sourozenecký kočár a navíc jsme děti panelákové a zvládla to. S bráchou k sobě máme hodně blízko. Jen nevím, jak moc jsme mamce ulehčovali, když jsme si hráli spolu, to jsme byli pěkní lumpové.
Milá Fa, určitě to zvládneš a co, že na tebe lidi divně koukají. Děti budou tvoje radost a ne jejich starost :-) Přeju zdravé mimčo.
Odpovědět
 Apačka Lapačka 


Je to možný, tohleto? No, možný to je! 

(31.10.2008 9:27:16)
Žena je žena, však to přežije...:-) takhle to zpívá Slávek Janoušek a takhle si teď taky připadám. Jsem moc ráda, že se tady tento článek objevil, protože i já zrovna čekám. Otěhotněla jsem, když bylo malé půl roku, teď je osmiměsíční, budou o 15 měsíců. Bylo to plánované, leč nečekané, prostě takové to- no nebude to napoprvé jako s prvním a šup :-)). Měla jsem a mám velkou radost, ALE: jsme teď všichni nemocní, narozdíl od prvního těhu je mi "imrvére" blivno, malá přestala spávat v noci (zuby?) a ke všemu ten debilní podzim, posuny času, prostě mi přijde, že to nezvládnu. Zatím to vědí jen manžel, tchánovci a mí rodiče a na moji rozbouranou psychiku stačí ty řeči typu: to si teda dáte, jak to zvládnete, abys o to nepřišla, když malou pořád taháš, první dítě bude chudák (tchýně???) atd. Navíc mě, chudáčka, nepodporuje manžel tak, jak bych si představovala - tzn. chodí do práce a uvažuje jako normální člověk :-)
Takže jsem MOC RÁDA za všechny zdejší pozitivní příspěvky, bodly mi jako sůl. Teď se mi zdá, že nebude tak zle a vrací se mi nadhled. Na tričko si natisknu: Mysli si, co chceš, ale nahlas jenom GRATULUJ!
Vlastně máme, my mamky skorodvojčat, velké štěstí a myslím, že to moc dobře víme.. Držme se a hodně zdraví (+hodné muže a hlídací babičky) :-)!

PS: v září jsem zašla do lékárny (s půlročním miminem) a koupila: Libenar pro děti, mastičku na hemoroidy a jeden MAMAtest. Lékárník koukl a praví: "Ten vám vydrží až do roku 2010." ;-)
Odpovědět
 lklasinka 


Re: Je to možný, tohleto? No, možný to je! 

(31.10.2008 9:38:31)
podzim je opravdu na tohle debilní, takové depka období, ale ono to zas přejde, taky tak mám prcky, taky jsem si vyslechla od tchýně, ale te´d je to super, těš se, a určitě starší netrpěl, a lidi co měly blbé ksichty nebo poznámky, ať si je mají, je mi to jedno.:-D:-D:-D:-D
nepřišel mi ani ten první rok nijak závratně hrozný, sice jsme neměli doma nijak moc naklizeno, a vařila jsem rychlovky, ale šlo to
tak ať je pohoda
Odpovědět
 Hanka+2holky 


Re: Je to možný, tohleto? No, možný to je! 

(31.10.2008 21:06:54)
Jo,my to řekli tchánům raděj až v 17-tém týdnu,i tak žádná gratulace nebyla:-(.ale co,druhé dítě jsem chtěla a tak brzo já,manžel je jedináček.Tak si to holky užívejte,hlavně aby byly děti zdravé a vy v pohodě.S pořádkem nepřehánět-ten budem udržovat po zbytek života:-).jak se to říká-bordel v bytě-klidné dítě:-)
Odpovědět
 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Re: Je to možný, tohleto? No, možný to je! 

(31.10.2008 9:41:56)
Gratuluju :-) My máme děti s věkovým rozdílem 19 měsíců, takže nevím, jestli můžu přidávat své zkušenosti :-)
Můj manžel, který mohutně prožíval první těhotenství se mnou, to druhé pouze vzal na vědomí (z mého hormonálně rozbouřeného pohledu, což jsem mu po ukončení hormonální bouře odpustila :-)
Moje zkušenost je, že první půl rok je v poho - mimi nic moc nechce, mezi půl rokem a rokem a půl je to hodně náročné no a potom už je to jenom lepší a lepší.
Odpovědět
 vejbzrng 


Re: Je to možný, tohleto? No, možný to je! 

(31.10.2008 15:50:47)
Ahoj, mám děti taky 19 měsíců od sebe, když byly úplně malé, tak mi nepřišlo, že bych byla v nějakém poklusu, to spíš teď, po mateřské jsem v práci a to je cvrkot!! Navíc čekám další.~j~
Odpovědět
 zuni 


Re: Je to možný, tohleto? No, možný to je! 

(31.10.2008 9:58:06)
to tričko si určitě pořiď!!!!

Ty lidi sou prostě hovada. Fakt podpora, viď!!

Ale neboj, ty to zvládneš. Jo a - gratuluju! :-)
Odpovědět
 Hanka 
  • 

Re: Je to možný, tohleto? No, možný to je! 

(31.10.2008 10:12:53)
Mám tři děti během pěti let. kluci jsou od sebe 19 měsíců a dcera je od mladšího 3 roky a 3 měsíce. S klukama to bylo dost náročné - oba dost hyperaktivní (dodnes jsou problémy - porucha spánku, počůrávání, nevyzrálá CNS. Dcera je proti nim jako z jiné planety. Prvního dítě všichni přijali s burácivým jásotem, druhé s naštvanými obličeji a třtí moje matka oplakala. No, teď jsme všichni šťastní a spokojení (dcera má 1rok). Pouze moje matka je ochotná občas k nám zajít, takže lépe spoléhat na vlastní síly. Také doporučuji si najít nějakou výpomoc, třeba starší kamarádku pro starší dítě (myslím třeby dívku 14-ctlletou), která pomůže s dětmi -třeba jít nakoupit. Protože pro mne pouze nákup v obchodě znamená problém - přecházení silnice, obtěžování ostatních nakupujících, schovávačka mezi regály a jezdite tam s kočárem a naákupním vozíkem....
Nechci strašit ale spíše poradit, že pokud se to nezvládá, tak se najdou lidé (a nemusí to být babičky, které zrovna chytly druhou mízu a momentálně musí jít na kosmetiku, pedikůru, ke kadeřnici a pak ke švadleně,.., kteří rádi pomohou.
Hodně sil a pevné nervy!
Odpovědět
 Belatrix+A(10/09)+J(09/11) 


Re: Je to možný, tohleto? No, možný to je! 

(31.10.2008 10:33:23)
Škoda, že lidé mají potřebu pořád hodnotit, co je normální. Před 30 lety bylo celkem běžné, že děti byli velmi blízko za sebou. Někde jsem četla, že se za to odečítala část novomanželské půjčky (nemám ověřené). My jsme se sestrou o 18 měsíců, manžel má sourozence a ti jsou po asi 15 měsících 3 za sebou. A sama mám pár kamarádů, u nichž jsou ty rozdíly podobné.
Dnes je zase normální mít děti od sebe 3 a více let a každý, kdo to má jinak je divný.
Myslím, že každé má svoje výhody i nevýhody. Např. známí mají děti o 4 roky, ten starší je teď ve škole a neumí se bránit. Byl z domu naučen tomu mladšímu sourozenci ustupovat a to dělá i vůči svým vrstevníkům.
Já osobně bych si přála mít skorodvojčátka (teda nejlépe dvojčátka, ale to by vzhledem k mé postavě bylo asi rizikové).
Odpovědět
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Je to možný, tohleto? No, možný to je! 

(31.10.2008 10:38:25)
Především se domnívám, že to nenormální musí připadat i samotné autorce článku, jinak by asi neměla potřebu o tom diskutovat.
Teď jde o to, jestli je to její vlastní pocit nebo je někým/něčím "indoktrinována".
Většinový názor společnosti? Mediální masírka? Těžko říct. ;)
Odpovědět
 Apačka Lapačka 


Re: Je to možný, tohleto? No, možný to je! 

(31.10.2008 14:16:15)
No, pokud to bereme tak, že normální je v tomto případě rozuměno jako většinové v dané době a prostředí, pak to trochu "nenormální" je. Lepší je asi výraz "méně běžné", alespoň v mém okolí se sourozenci rodí tak po 2-3 letech, téměř ve všech případech, takže mám opravdu potřebu diskuse.
Ale myslím, že se s názory okolí celkem vyrovnáme, každopádně je prima si přečíst zkušenosti těch, co už to prožily - já jsem při tom doslova pookřála, ještě jednou díky, i za vaše reakce.
Myslím, že se o mediální masírku v tomhle případě nejedná (aspoň si neuvědomuji), ta mě osobně postihla v případě neúspěšného kojení. Nebo můj kamarád, který se s přítelkyní léta marně snaží o miminko, nadává, že téměř každý deník založil rubriku "babyboom" a pomalu se bojí otevřít i onu pověstnou krabičku od sardinek :-), což je taky naprd...
Odpovědět
 Karolka a adopčáci 
  • 

Re: Je to možný, tohleto? No, možný to je! 

(31.10.2008 10:38:56)
Beatrix já jsem se sestrou od sebe 13 měsíců a vzhledem k tomu, že se narodila s oboustranou luxací, tak jsem ji brzy dohnala a třeba chodit jsme začaly najednou :-) jsme doteď nejlepší kamarádky a neměnila bych - nikdy jsme neřešily co která může a co nemůže - jako dvojčata. Pak si po deseti letech rodiče ještě pořídili dva chlapečky :-) po dvou letech po sebě
Odpovědět
 Danča ( 01/08, TP 6.2.09) 
  • 

Re: Je to možný, tohleto? No, možný to je! 

(31.10.2008 21:09:10)
Vtipný pán lékarník....no ale, taky jsme chtěli, leč člověk míní, příroda mění... na druhou stranu, při prvním jsem "prozvracela a na kapačkách trávila prvních 5 měsíců, teď to nebylo o moc lepší. Při představě, že by holce bylo třeba půl roku? No nevím, teď si říkám, že ta příroda asi ví, jak na to. Každopádně všechny obdivuji, gratuluji a držím palce.
Odpovědět
 Vikinga 


Klídek, milá Fa.... 

(31.10.2008 11:30:30)
:-) Já taky otěhotněla čtyři měsíce po porodu navzdory kojení atd., přesně jak to píšeš ty, takže jsem taky věděla přesný den a hodinu početí. Starší skorodvojče má teď 14 měsíců, mladší skorodvojče tři týdny :-) Nevidím v péči o ně žádnou honičku ani nic moc práce navíc. Jedinej problém je snad při kojení - starší skorodvojče totiž velmi brzy zjistilo, že nemůžu s miminem u prsu tak rychle chodit, takže během kojení většinou kramaří v šuplíkách a po očku kouká, co já na to :-)
Sourozenecký kočárek nemám, přišlo mi to jako velká investice na hodně krátkou dobu. Mám místo toho šátek na nošení dětí a baby vak. Na kratší vzdálenost (jelikož starší skorodvojče už hezky chodí) jede miminko v kočárku a starší ťape; na delší vzdálenost beru lehoučký golfové hole pro staršího a miminko dám do šátku nebo babyvaku. Teprve pak totiž vypadáš jako ten pravej exot, když máš mimino na břiše a ještě tlačíš kočár :-))
Takže klídek, nijak se nestresuj. Není to nic extra náročného, co by nešlo zvládnout. A věř nebo ne, tři týdny po porodu má moje rodina i teplý večeře, mám vcelku uklizeno, vypráno a stíhám si občas i něco kratšího přečíst...
V.
Odpovědět
 Em 
  • 

xxx 

(31.10.2008 12:31:07)
Ahoj,

jak moc jsou náročné děti takhle blízko u sebe? Mám 1,5 letýho raracha a vůbec si teď nedokážu představit, že bych měla ještě jedno. Ráda bych co nejdřív, ale bojím se, abych se z toho opět nezhroutila - měli jsem hoooodně těžký začátek. Doma bordel, vařit stíhám jen tak tak, s praním prádla mi pomáhá tchýně, žehlím jen to nejnutnější. To moje zlatíčko je navíc extra vzteklý a tvrdohlavý. A kouše, škrábe...
Odpovědět
 vejbzrng 


Re: xxx 

(1.11.2008 13:18:00)
Jéje, Ty jsi porodila pejska?
Odpovědět
 paseka 


Vždyť je to krásný! 

(31.10.2008 13:06:57)
asi je to trochu náročnější, že se staráš o 2 miminka, ale přece je to bezvadný mít detičky takhle málo od sebe. bude z nich nerozlučná parta. můj muž má 2 bratry a všichni jsou od sebe 16 měsíců. Byli a jsou nerozlučná trojka. Já se sestrou jsme od sebe 6 let a začali jsme spolu vycházet až mojí mladší sestře bylo přes 20... jinak jsme se tak míjeli... v mých 6 byla moc malá abych si s ní hrála, v jejích 6 byla na mě zase moc blbá, a v mých 18 jsem zase naprostá kráva pro ní byla já... :)
Odpovědět
 Hanka 
  • 

Re: Vždyť je to krásný! 

(31.10.2008 19:35:22)
Je to krásný, ale záleží to na temperamentu a povaze dětí. Já jsem do dvou let mladšího syna nevěděla o světě. Proto opravdu doporučuji se zajímat o kohokoli, kdo může výpomoci. Když jsem kojila mladšího, tak starší se válel v záchvatu vzteku na zemi, třeba i o půlnoci. Je nutné si stanovit, co je důležitější, hlavně přežít. Dívky školou povinné se strašně rády starají o malé děti a malá finanční odměna je motivuje si najít čas. Já tak přežila dva roky. Dívka k nám stále docházá, je mi pouze výpomocí a za mé přítomnosti si s chlapci hraje nebo si hrají před domem. Je to moc velká pomoc a může říci, že je lepší než babička, tedy moje matka. Myslím si, že je normální mít takto děti po sobě nebo více let po sobě, já jsem spokojená, jak se nám to povedlo, byla jsem mladší a měla na to sílu. teď už bych ji neměla.
Odpovědět
 Hanka+2holky 
  • 

proč divný? 

(31.10.2008 19:42:16)
Gratuluju!!!!
Já mám holky po 19M-taky obě SC.Po narození první jsem si řekla,že nebudu spokojená,dokud tu nebudou běhat dvě "prdelky".Možná jsem stará matka- ač můj plán být ve 30ti vdaná a těhotná vyšel-to bylo první těhotenství."Nezodpovědná" jsem byla vlastně dvakrát-jednak že jsem otěhotněla plánovaně po sc a nečekala ten doporučený rok,jednak že jsem sama dr.Ale je nás takových víc:-)).Kamoška čekala jen 8M po SC.Nelituju-holky si vyhrají,teď je to k nezaplacení.Všichni,co takhle mají děti-rok až 1,5roku po sobě-a věř,že zrovna ve zdravotnictví je to dost častý-mi to chválili,že sice první rok náročný,ale pak skvělý.Je to pravda.
Můj sen-ještě jednou-bláznovství-dvojčata třeba za 2-3r-to mi bude 37-38r.Ale manžel říká,že jsem šílenec.Možná i za jedno bych byla vděčná:-)).
Odpovědět
 Ufonka 


Re: proč divný? 

(2.11.2008 17:27:05)
Hani,
nádhera :-)) Sama dr., tak doufám, že jsi dodala ostatním maminkám odvahu!
Já mám dvě holčičky po 3 letech a s manželem hodně u važujeme o třetím dítku. Původně jsem plánovala mezeru 4-5 let, ale teď si říkám, že dva roky by byly fajn. Sice záhul, ale děti by si byly blízko.
ALE, co mě mrzí ze všeho nejvíc, je reakce mojí mamky. Před dvěma týdny mi dala přednášku, jak je nezodpovědné mít v dnešní době tři a více dětí, jak je to finančně nákladné atd atd. Odcházela jsem z místnosti a volala na mě, že stejně budeme mít třetí holku! Přišlo mi to trapný a strašně k smíchu. Reakce okolí je mi putna, ale reakce vlastní matky mě dostala.... Nejde nám o pohlaví, z toho už jsme vyrostli, ale o třetí "kousek" do rodiny :-)))
Odpovědět
 Hanka+2holky 


Re: proč divný? 

(2.11.2008 17:51:08)
Jo,přesně,mně by taky nešlo o pohlaví-i když-já bych radši holku:-):-):-)
Ono to zamrzí-je to život Tvůj a manžela.U nás by moji rodiče nebyli proti-navíc,oni jsou ti,co pomáhají a pomáhali by.Ale tcháni-když jsem čekala první a naznačila,že bude druhé asi pak brzo,tak to babi okomentovala slovy:"dvě děti a jak to chcete v dnešní době zvládnout?"To nezapomenu.Jsem moc ráda,že mám ségru,švagra,dva synovce a kdyby mamka neonemocněla,tak naši chtěli třetí,oba jsou ze tří.Manžel je jedináček-tam nám nikdo takhle nepřibyl.Když vzpomenu na svoje dětství a fůry sestřenic a bratranců-skvělý.Moje holky se na ségřiny kluky třesou.
Nakonec třeba roztají-uvidíš a nedej se!Držím pěsti!
Odpovědět
 Ufonka 


Re: proč divný? 

(3.11.2008 0:46:02)
Hani,
naši by hlídali, až by "brečeli", ale doposud jsou plně pracující, takže nemůžou. Navíc bydlí 30 km daleko. Od ledna ale babička nastupuje do důchodu, takže mi nabídla jeden den v týdnu na hlídačku. Paradoxní ale je, že přestože by hlídali, tak mi bylo předneseno, že už jsou v letech, a tchýně taktéž, a čím budou starší, tak to hlídání bude náročnější, takže mi nikdo nebude hlídat všechny tři děti najednou, a já si tudíž neodpočinu.... No ono je to u nás tak, že když jsme bydleli 200km daleko, bylo to špatně. Navštívili nás jen 3x za dva roky, jinak jsem jezdila vždycky já se starší dcerkou. Rok jsme "u huby", a byli u nás taky asi 3x.... Nejlépe vozit a odvážet si ratolesti sami. A to byl děda od ledna doma po operaci kyčelního kloubu... Po tom všem nemám chuť vůbec žádat o pomoc s holkama.
Odpovědět
 Blanka 
  • 

Narocne stesti 

(31.10.2008 20:24:57)
Moje deti jsou 13 mesicu od sebe. Starsi dceri ted budou dva a muzu jenom rict, ze to je nejnarocnejsi a nejkrasnejsi obdobi meho zivota. Zijeme dlouhodobe v zahranici, takze nemame babicku na vikendy, ale pratele, ktery se opravdu kort na zacatku moc hodi. Nejhorsi je, kdyz nam deti omarodi, cehoz se spanku opravdu nedostava a to se projevuje na nalade rodiny. Nejdulezitejsi je, si snicim nelamat hlavu a soustredit se jen na to nejnutnejsi, zbytek neutece. A miti trpelivost!!!! Kdyz se miminko starsi od zacatku nauci trochu zasadovosti- samo usinat a spat, tak si ulehcis moc prace. Na ostatni neber ohled a s nicim se nestresuj. Pak to i pro tebe muze byt krasne obdobi, ktere se kazdy mecic stava mene narocnym.
Preji hodne stesti a nervu Blanka
Odpovědět
 Dana, syn 
  • 

Nejsi sama 

(1.11.2008 9:47:30)
Ahojky nemluvím přímo z vlastní zkušenosti, ale ze zkušenosti mé švagrové a mých pár kamarádek. Švagrová má děti od sebe přesně dvanáct měsíců a dva dny. Děti vychovává svým způsobem opravdu jako dvojčata. Nikdo se na ní zvláštně nedíval. Je to život ne? Babky jsou rády, že můžou chovat další mimi, tak nikdo tu nic neřešil. Kamarádky o kterých jsem psala jsou na tom podobně, jen jedna otěhotněla "záhadně" necelý měsíc po porodu:-) Ke všemu se malé narodilo už v sedmém měsíci, ale všichni jsme se jí snažili povzbudit, protože po zjištění druhého mimíska zůstala sama. Ale teď už jsou dětem necelé tři roky, a jejich maminka má i nového přítele, který děti miluje jako vlastní, protože on mít nemůže
Takže hlavu vzhůru a ničeho se neboj. Jestli bude někdo zvláštně koukat, tak si řekni, že ti jen prostě tiše závidí, a je tam trocha i obdivu.
Držíme se synkem palečky celé tvojí rodince, a hlavně ať jsou děťátka zdraví
Odpovědět
 melich melda 
  • 

nevšímej si okolí 

(1.11.2008 10:32:49)
Ahoj ,nejdřív musím přiznat,že máš dost kuráže,takže tě nějaké okolí vůbec nemusí nijak vzrušovat.Mám dva kluky-tedˇ už dospělé ,ale jsou od sebe rok a půl.Tenkrát taky vypadali jako dvojčátka.A když jsem zjistila,že čekám toho druhého ,bylo to opravdu překvapení,protože jsem měla čerstvě zavedené tělísko proti oplodnění.Ale jak se říká příroda je mocná čarodějka ,takže staršímu byl rok a já byla ve druhém měsíci.Když to sleduji s odstupem času,kdyby se to tenkrát nestalo už bych druhé dítě neměla.Takže díky bohu .Přeji ti pevné nervy ,hodně zdraví a hlavně vydrž až přijdou do puberty.Hodně štěstí.
Odpovědět
 Fa 


poděkování 

(1.11.2008 15:30:16)
Ahoj všem přispěvatelkám!
Opravdu všem vám moc a moc děkuju za slova podpory. Je hrozně fajn slyšet, že je nás takových dost a dost (ať už maminek, nebo se skoro stejně starými sourozenci). Já osobně nikoho neznám, kdo by měl děti tak brzo po sobě, takže číst všechny vaše příspěvky byl opravdu balzám na duši. Vím, že nějak se to zvládnout musí a bude muset, jen člověk nemá moc volného času pro sebe (ale to si asi budem užívat, až budou děti větší - možná mě to i pak bude mrzet, že už se mnou nechtějí trávit každou volnou chvilku :-) Ale musím uznat, že naše maminky a babičky na tom byly mnohem hůř - bez všech těch vymožeností, co dneska jsou (pračky, myčky na nádobí, pohodové topení a ohřev vody atd....) si to už vůbec nedokážu představit...
Na druhou stranu si myslím, že 100% platí, že první dítě je nejnáročnější - než si člověk zvykne na úplně jiný rytmus a jiné povinnosti. Navíc naše Barunka byla celkem dost ubrečené miminko, vyžadující hodně pozornosti (to jí vydrželo :-) Po těchto zkušenostech jsem se druhého miminka dost bála, ale Kubík od malička není tolik plačtivý a dokáže si i sám pohrát. Navíc ho magicky přitahují veškeré Barunčiné aktivity - všechno, co dělá, bedlivě sleduje a často se tomu směje :-) Takže doufám, že i to třetí bude takový pohodář a nějak to všechno společně zvládneme.
Takže ještě jednou díky všem a hodně radosti s našimi malými čertíky!
Odpovědět
 MirkaM 


Re: poděkování 

(1.11.2008 19:12:15)
Nějak nechápu tu gynekoložku. Ona je tam snad od toho aby poradila, pomohla ... nebo snad chirurgové nad zlomeninou nadávají pacientovi, že jel po té sjezdovce, když na to nemá?!!
Asi chvíli budeš mít jen ty děti, ale pak už to bude fajn. A na lidi kašli. Asi bych se někoho, kdo se to odváží komentovat, zeptala, zda mi přijde pomoci.
Odpovědět
 verca a 2kluci 
  • 

z pozice ditete 

(1.11.2008 19:24:50)
Dekuji za uzasny clanek. Nevim,jak to proziva maminka, ale vim, jak to prozivaji deti. Mam o rok mladsi sestru a vzpominky na uzasne detstvi. Vzdycky jsem si mela s kym hrat. Neresila jsem zarlivost, protoze sestru jsme mela, co si pamatuji. Samozrejme jsme se praly a obcas to skripalo, ale jak jsme rostly konflikty ridly.Byly jsme skoro jako dvojcata a v obdobi dospivani temer vsechno delaly spolecne (skaut, plavani apod.). Mame dodnes skvely vztah. Je to moje nejblizsi kamaradka.
Kdyz jsem zacinala premyslet o vlastnich detech pripadal mi odstup 1 roku idealni. Pak jsem pochopila, jak narocne to s nami asi mamka mela, zvlast, kdyz tata byl v dobe sestrina narozeni na vojne.
Moje deti jsou od sebe 3 roky.
Moc drzim palce.
Odpovědět
 Jana 
  • 

Skorodvojčata 

(1.11.2008 20:55:31)
Dobrý večer,
jsem mnohem starší generace a kdyby můj první syn nezemřel,měla bych syny 1 rok a 19 dnů po sobě.Jsem ročník 1951, v mé generaci maminek, které měly děti velice brzo po sobě, bylo velice hodně. Snad to nesla doba, věnovali jsme se dětem, ale bylo zákonité, že chodily děti spát po večerníčku, že jsme je nevychovávali tak doslova hezky, jako jsou vychovávána moje vnoučata. V té mé generaci nebyli tolik otcové do rodičovských povinností zahrnuti a dneska vidím jak se i tátové o děti hezky starají, přestože můj bývalý manžel se dokázal velice dobře o syna postarat.
Maminky vozily jedno dítě na kočárku,jedno za ruku a třetí nosila, děti byly rychle za sebou a tzv. při jednom a pak do jeslí a školek, prostě životní styl, aby matka mohla co nejdříve do práce. Mateřská byla do 2 let, vše bylo uspěchané.
Já jsem více neotěhotněla a vždy jsem si přála mít více dětí. Svouji snachu jsem obdivovala jakou má s dětmi trpělivost,jak je k nim tolerantní, jak obě děti denně na matce vyžadují chvíli mazlení,jak se před spaní na mamině uvelebí a mají s ní chvilku povídání- takové krásně intimní, matka je pro ně vrchol ledovce (12 a 8 let) a ona jim to nikdy neodepře, přestože pracuje a studuje. Je úžasná. Mám někdy pocit, že to za nás bylo vše jenom ve chvatu. Přeji Vám, abyste byla svými blízkými stejně hodnocena jako je moje snacha a děti, děti jsou pokračování života a ono s eto nějak vyvrbí....JB
Odpovědět
 Katka+3 
  • 

Re: Skorodvojčata 

(1.11.2008 21:05:43)
Moc hezky se čtou Vaše řádky, musíte být báječná babička i tchýně. Já jsem ji už bohužel nezažila, ale přála bych si, aby byla jako Vy:-). Přeji Vám hodně radosti s vnoučátky
Odpovědět
 Kristýna, Toník 5 + 21t 
  • 

Takových případů je hodně 

(1.11.2008 22:08:31)
Milá Fa,
moje sestra se narodila v lednu 75, já v únoru 76 a brácha v listopadu 77. Máma jezdila tedy do porodnice každý rok! To všechno stihla do svých 22 let. Tehdy nebyly žádná papírové pleny, v našem domku se topilo v kamnech uhlím, voda se ohřívala v hrnci a hotové jídlo pro děti se prostě neprodávalo. Aby toho nebylo málo, tak táta ještě studoval VŠ a bydlel na koleji a pak šel rovnou na vojnu. Takže máma na to všechno byla sama. Máme fotku, kde jsme všichni tři na jednom kočáru (dnešní kočáry by to asi nevydržely..). Potom jsme se přestěhovali do Prahy a naši si pořídili ještě jednoho bráchu. Všichni kolem si ťukali na čelo, ale já si myslím, že to je každýho věc. Pamatuju si, že teda máma byla občas trošku hysterická, ale všichni jsme to přežili ve zdraví.
Určitě to zvládneš a bude to dobré i pro děti. Já jsem dneska rozhodně moc ráda, že mám tolik sourozenců. Hodně štěstí.
Odpovědět
 Kristýna, Toník 5 + 21t 
  • 

Takových případů je hodně 

(1.11.2008 22:09:58)
Milá Fa,
moje sestra se narodila v lednu 75, já v únoru 76 a brácha v listopadu 77. Máma jezdila tedy do porodnice každý rok! To všechno stihla do svých 22 let. Tehdy nebyly žádná papírové pleny, v našem domku se topilo v kamnech uhlím, voda se ohřívala v hrnci a hotové jídlo pro děti se prostě neprodávalo. Aby toho nebylo málo, tak táta ještě studoval VŠ a bydlel na koleji a pak šel rovnou na vojnu. Takže máma na to všechno byla sama. Máme fotku, kde jsme všichni tři na jednom kočáru (dnešní kočáry by to asi nevydržely..). Potom jsme se přestěhovali do Prahy a naši si pořídili ještě jednoho bráchu. Všichni kolem si ťukali na čelo, ale já si myslím, že to je každýho věc. Pamatuju si, že teda máma byla občas trošku hysterická, ale všichni jsme to přežili ve zdraví.
Určitě to zvládneš a bude to dobré i pro děti. Já jsem dneska rozhodně moc ráda, že mám tolik sourozenců. Hodně štěstí.
Odpovědět
 jana+dani 


Re: Takových případů je hodně 

(1.11.2008 22:32:16)
Ja taky drzim palce,at vsecko dobre dopadne a deti jsou hlavne zdrave.Na lidi kasli.Co je jim do toho.Nikdo je za tebe prece nebude nosit,rodit,kojit a vychovavat.Nechapu co je komu do toho.
Kdyz mi byly 4,mela jsem uz 2 sestry.Mam je moc rada a nevim,co bych delala bez nich.Mamina to sice s uplnym klidem nezvladala.Sousedi dodnes vzpominaji na to jak jsme chodili do skoly a skolky.Mamina nemela nervy na to nas presvedcovat at spechame a taky to bylo 1,5km.Tak si proste urvala klacek a hnala nas jak husy na pastvu.Kdyz mi bylo 13,pribyl jeste bracha.Taky se na nase divali divne.Mamka pak chtela jeste jedno,ale ted si spis uziva vnoucata.Je ji 44 a uz ma 3-ti na ceste.
Odpovědět
 Eva, 2 kluci, 3a pul roku a 5 mesicu 
  • 

Jako bych to psala ja 

(1.11.2008 23:52:21)
Jen s mensimi upravami. Rekla bych ze u nas nejde ani tak o neplanovane tehotenstvi jako velmi neocekavane, oba prvni kloucky mame po umelem oplodneni. Prvnimu je 3 a pul roku, 3 roky jsem nemohla otehotnet(stacila inseminace, porod prirozeny krasny) a druhemu je necelych 5 mesicu, pokouseli jsme se o nej temer dva a pul roku ( tentokrat IVF, cisarsky rez na posledni chvili, nic moc). A najednou LUP a je to tu, nedostala jsem menstruaci a vsechny tri tehotenske testy byly pozitivni. V patek jdu na ultrazvuk. Nechapeme nic, ale takovy zazrak si nemuzeme nechat ujit. Moc se tesim ikdyz mi to chvilkama ani nedochazi, ale tri deti jsme si s manzelem prali, uz jsme zacinali planovat kdy pujdeme na to dalsi IVF. Tak jednu starost mame za sebou a pred nami jen radost.
Jinak mam bratrance a ten ma dve deti dokonce ve stejnem roce, prvni v lednu a druhe v prosinci. Dalsi za dva roky.
Rikam si ze kdyz to zvladli jini, zvladneme to taky ne???
Netrapi me ani tak co si reknou lidi na ulici, ale vim ze pribuzenstvo bude velmi ... prekvapene.
At si mysli kazdy co chce.
Preju vsem krasne a zdrave deti. E.
Odpovědět
 Tvoje horší já 


Re: Jako bych to psala ja 

(2.11.2008 19:25:22)
Manžel měl kolegu, ten bohužel před pár lety náhle zemřel. A ten kolega měl taky dvě děti v jednom roce. A ne dvojčata. Holt - kdo umí, umí.
Odpovědět
 chrobi 
  • 

držíme pěsti 

(2.11.2008 5:39:20)
Milá Fa,
moc Ti držím pěsti a věřím, že vše dobře dopadne.
Neboj se, že by jsi to nezvládla.
Taky mám 2 děti císařem a další nám nedoporučují.
Moje spolužečka má 3x císařský řez a vše dopadlo dobře, i když u posledního těhotenství jí lékař řádně sepsul.
Doufám, že i já třeba ještě jedno mimi mít budu.
Přejem jen samé slunečné dny
Odpovědět
 Hanka+2holky 


Re: držíme pěsti 

(2.11.2008 17:37:17)
Dneska je to jinak-třetího císaře nezakazují.Aspoň já jsem letos v lednu řešila se svou gynekoložkou,že bych ráda,kdyby tam ještě jednou jedno bydlelo:-)a ona,že by to neviděla jako problém.Nicméně potom by doporučila sterilizaci.Ale i tam je to na dotyčné,zda s ní souhlasí.V tichosti mi sdělila,že dělali nedávno pátou sekci-neradi,ale paní nikdy nepodepsala.Takže rozumný gynekolog-potřetí- asi s dobrým odstupem-tak ty 2r-nebude proti!Držím pěsti!
Odpovědět
 Monika,3 děti 


skorodvojčata 

(2.11.2008 10:57:37)
Fa, moc držím pěsti. To samé jsem si prožívala. Mám dceru a dva syny s věkovým rozdílem 14 měsíců. Otěhotněla jsem také v době kojení. Teď už je nejmladšímu osm měsíců kojím vesele dál včetně prostředního syna. U nás nastal ještě jeden háček, že nejmladší se narodil už v sedmém měsíci. Všechno jsme s manželem zvládli. Ještě jednou držím palce. Monika
Odpovědět
 Markéta, tři děti 
  • 

to známe 

(2.11.2008 12:47:21)
Dobrý den, mám podobnou zkušenost. Z prvního manželství mám dceru Aničku má tři roky a půl roku. Manželství bylo hrozne fiasko a zachránil me můj současny manžel, jako hrdina na bílém koni. Při našem prvním zblížení jsme počaly dceru Barunku. Dnes jí je rok a půl a do třetice jsme špatně spocítaly plodné dny a mám syna Alexandra. Naštěstí jsem nikdy neměla v těhotenství sebemenší problém, ani raní nevolnost. Dívají se na nás jako na blázny. Tři děti v dnešní době a ktomu máme tři koně, krávu, pole no prostě hrůza práce, ale jde to. Někdy mám pocit že se zblázním, ale jsem štastná a děti jsou naše sluníčka.
Odpovědět
 Krimple 
  • 

Držím palce 

(2.11.2008 13:04:23)
Autorce držím palce a myslím, že to zvládne. Nechci tu vytahovat řeči typu že ženy před sto lety apod, ale je fakt, že dnes se máme opravdu hodně dobře, spousty vymožeností ulehčující práci, takže nemám obavy. Důležité je, že je miminko chtěné, pak je to radost.
Odpovědět
 Magda, 4 děti 
  • 

U nás to bylo stejné  

(2.11.2008 15:10:19)
Také jsem to zažila - první dvě děti plánovaně, jsou od sebe necelé 2 roky. 13 měsíců po druhém dítěti se narodilo třetí - tentokrát neplánovaně. Měla jsem větší štěstí na gynekoložku než ty - neměla vůbec žádné připomínky, ale hned se začala věnovat tomu, abych byla já i miminko v pořádku.
Bylo to hodně náročné období, občas říkám, že jsem to nezvládla, ale pouze přežila :-) Za 6 let se nám narodilo čtvrté dítě - chtěli jsme ještě jedno miminko, abychom si je mohli alespoň jednou v klidu užít. Teď budou nejmladšímu 4 roky a je to náš mazlík, ti 3 starší jsou parta, spoustu věcí prožívají stejně a spolu, někdy se mají hrozně rádi, někdy se dokážou příšerně pohádat. Mít děti brzy po sobě má opravdu i výhody - budou mít ve stejném období podobné zájmy a potřeby, takže bude jednodušší pro ně připravit program, který je bude všechny bavit.
Přeji ti, ať zvládneš zbytek těhotenství a také život se 3 malými dětmi :-)
Odpovědět
 Alllaa 


jedna ze skorodvojčat 

(2.11.2008 16:20:29)
Já jsem v tomle vyrostla. Jsem o 15 měsíců starší než brácha. Bylo to fajn. Vždy jsem měla téměř rovnoceného parťáka. na výletech jsme byli skoro stejně zdatní. Sice máma o tom často mluvila dvojí plíny atd... Ale jak je vidno, přežili to všichni. Také si vzpomínám, že nás oba dva vozila v jednom kočáře ( no, možná to znám z vyprávění). Brácha měl rok a já 2 roky a kousek. On tam v tom hlubokém kočárku seděl , a já seděla v jeho nohách na destičce,která mi tvořila jakousi lavičku a máma kamsi uháněla. Podotýkám že je to hóóódně dávno, neb mi táhne na 40.
Odpovědět
 Petr, žena, kluk a dvě holky 
  • 

To si snad děláte prdel ?! 

(2.11.2008 18:20:03)
...byla první slova mojí tchýně, když jsme se rozhodli, že 6.měsíc těhotenství očekávaného třetího dítěte je vhodný pro sdělení radostné noviny. Nutno podotknout, že mezi prvním a druhým je 19 měsíců, stejně, jako mezi druhým a třetím (mimochodem, bacha na 10. měsíc po porodu !!! :-) ). Vyslechli jsme si mnoho o nezodpovědnosti, neschopnosti (tedy hlavně mojí...), zdravotním riziku atd., atd. . Máme tři krásné a zdravé děti, které si spolu hrají, perou se spolu a nemylně spolupracují na naprosté psychické a fyzické destrukci vlastních rodičů. A já jim jenom tiše závidím, protože mezi mnou a starším bratrem je 8-mi letý věkový rozdíl každý z nás vyrůstal jako jedináček. Takže držím palce a přeji hodně trpělivosti, za tu radost to stojí.
Odpovědět
 Ivana 
  • 

Nechala jsem se přesvědčit 

(2.11.2008 22:46:09)
Když bylo mému prvnímu dítěti 9 měsíců, přišla jsem do jiného stavu - dvojčata. Byla jsem vyděšená, neštasná, bezradná.Moje nespavé dětatko, studující manžel,a doporučení všech mých kamardek - dej to pryč, to nemůžeš zvládnout, co chudinka tvoje mimi, nebudeš mít vůbec čas...atd, šla jsem na interupci. Co se dělo nechci popisovat. Naprosta destrukce mého života. Navíc jsem si záhy po interupci pořídila druhé a pak třetí mimi. Měla jsem pocit, že "jim" dám šanci přijít na svět.
RADA: Dělej co opravdu ty chceš, jak to cítíš ty. Strach a úzkost jsou normální. Dnes vím, že člověk zvládně všechno, ale lépe bez škraloupu z minulosti.
Já osobně bych nechala plynout co ti život přinesl:-_))
Hodne stesti a sil
Odpovědět
 petella 


skorodvojčata 

(3.11.2008 8:17:08)
hojky, já taky vím, že to možný je. Já jsem se sestrou o 10 a půl měsíce. Já jsem v polovině června a sestra je na začátku května. Takže máme 6 týdnů v roce stejný věk. Myslím, že zase až taková atrakce nebudeš a určitě si to užívej. Hodně zdravíčka a ať vše dobře dopadne.
Odpovědět
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


Stresy pro rodiče, super zábava pro děti 

(3.11.2008 8:28:09)
... aneb tak bych to nazvala já. Taky jsem neplánovaně podruhé počala (taky jedinkrát v životě selhala ochrana, takže jsem věděla přesně, kdy k "tomu" došlo. Mimochodem znám pár lidí kolem sebe, které mají také druhé dítě brzy po prvním, zhruba jako my (tj. 16 měsíců).

A jak to hodnotím zpětně? První rok jsou strašné stresy (záleží mj. na povaze druhého dítěte, my to měli opepřené tehdy hodně uplakaným a nespavým dítětem, ale to je případ od případu, ale i na povaze prvního dítěte, třeba kamarádčin prvorozený byl hrozné šídlo), ale děti jsou obvykle se stavem věcí spokojení. A i pro rodiče zhruba do roka, do roka a půl nastane období, kdy jenom "sklízí" dobré ovoce :-D Děti si spolu hezky rozumí, baví se spolu, starší vlastně nemá čas si vytvořit hrdost JÁ a obvykle vzniká míň sourozeneckých žárlivých scén...

Takže, rozhodla jste se dobře, připravte se na blázinec, ale nebojte, je to dočasné, a určitě budete jenom ráda!

Zdravím a držím palce,
Hanka K.
Odpovědět
 Alenka Stará 
  • 

My nejsme trojčata , my jsme po roce! 

(3.11.2008 9:29:13)
Moc Vám držím palce, aby Vám všechno dopadlo dobře. Není to žádná tragédie. Každě dítě je dar a za každě je třeba děkovat.
První dvě děti jsem měla přesně rok a den od sebe a třetí je přesně na den od druhého o 16 měsíců. Někdy to bylo napínavé, zvlášť s kočárky, ale všechno jsme zvládli. Děti jsou dnes již dospělé - 2 studují vysokou školu, třetí absolvuje střední a chystá se na vysokou také.
Děti moc rádi vzpomínají na své dětství, co prováděly, jak se společně vyřádily. Mají úžasné vzpomínky na dobu, kdy se dorostly a vypadaly pár let jako trojčata.
Jejich dva mladší sourozenci, kteří se nám narodili o pár let později už tolik legrace nezažili, protože vyrůstají ve velkém věkovém odstupu.
Hodně zdraví pro Vás a Vaše miminko!
Odpovědět
 Alice, 11, 4, 3 
  • 

Taky jsem ten případ 

(4.11.2008 11:00:57)
Taky jsme ten případ, dohromady máme dětí pět (moje, tvoje, naše), poslední dvě jsou o 15,5 měsíce. Mám známou, ta má děti o 10 měsíců a spolužačku ze školy, ta má bratra o rok staršího přesně na den. Určitě se najdou takoví, kteří budou mít hodně chytrých řečí... Zvládnout se to dá, je to náročnější, ale nikdy bych si nestěžovala, bylo to moc hezké období.
Odpovědět
 Nikol Sevaldová, děti 16měs a 2 měs. 
  • 

je to fuška.... 

(4.11.2008 12:15:37)
Ahojky, tak se taky hlásím mezi maminky se skorodvojčaty...mam doma dvě holčičky...16měs. a 2 měs. Redakce na druhé těhotenství byla ode všech podobna...tosi dlěáš srandu ne??? , jste se zblaznili nebo co?? a pod...
Musim říct že momentálně je to fuška, mimčo je docela ukřičené a moc nespí ale už se těšim až mladší bude tak kolem roku a holky si začnou spolu hrát...
Už ted jsme ráda že je obě mam tak brzy po sobě..tak všem maminkám v podobně situaci pevné nervy!!!
Odpovědět
 Verča (Nelinka, Nikolka) 
  • 

jsem ráda, že je mám 

(4.11.2008 14:57:01)
Naše druhá dcera se narodila, když bylo první necelých 13 měs. Druhé mimi bylo sice plánované, ale nečekali jsme, že se nám to podaří ihned. Nechtěli jsme totiž děti víc jak dva roky odsebe, aby si spolu dobře pohrály. O první dceru jsme se pokoušeli rok, tak o druhou jsme se začali snažit raděj dřív a vyšlo to napoprve:-).
Teď má mladší holčička pět měsíců a starší bude brzy rok a půl. Já to mám ale v pohodě. Ne asi každá maminka skorodvojčat má takové výhody jako já. Bydlíme totiž ještě u rodičů (stavíme domeček). Takže já mám chův dostatek (bydlí s námi ještě neprovdaná sestra). K tomu holky jsou zlatíčka. Obě už od třech měsíců usínají samy, jen je položím a můžu odejít. K tomu ta starší je hodně samostatná, vyhraje si se svýma hračkama a nebo i s mnou vybraným nádobím z kuchyně:-). Mladší si dokáže hrát pěkně dlouho v postýlce. K tomu si něco pobrukuje. To mají holky asi stejné. Starší dcera si také u hraní neustále zpívá. Nemyslím si, že bych některou z nich zanedbávala nebo se jim moc nevěnovala. Se starší dcerou často čteme knížky, umí už doplňovat básničky, mluví už v jednoduchých větách. Ta mladší se pořád směje. Jsem ráda, že je mám. Až bude té mladší rok, tak už si spolu pohrají a pak bude ještě méně práce. Kdybych se měla rozhodnout, jestli to tak udělat znovu, nerozmýšlela bych se ani chviličku. Ale fakt je to i tím, že mám dostatek lidí kolem sebe, kteří mi pomůžou a pohlídají, kdykoliv potřebuju. Samozřejmě, až přijdou z práce. Ale sestra je učitelka a vrací se již kolem druhé hodiny, tak je to pohodička.
Odpovědět
 monika 
  • 

skorodvojčata 

(4.11.2008 19:48:07)
Ahojky já sice mám děti, s 3letým rozdílem,ale teta měla děti přesně na den rok od sebe,prý to byla hrůza,ale ted jsou znich dospělí lidi kteří drží při sobě tak jak to v okloí u sourozenců nevidím,jsou sehraní znají se dokonale,hodně zdaru a hlavně at těhotenství dobře dopadne
Odpovědět
 terezie, kluci 5měs. a 2 roky 
  • 

mylet i na sebe! 

(5.11.2008 14:05:30)
AHoj, mám kluky, 20 měsíců od sebe, za to oba pěkně živoučké... Občas mi už docházejí síly, nervy mám dost pocuchané, ale pořád se snažím, aby nám bylo co nejvíc dobře a žili v pohodě... což je občas dost náročné. Několik let těhotenství a kojení hrozně fyzicky vyčerpává, navíc noční vstávání, věčný kolotoč. Psychicky si člověk taky moc neodpočine, nikam se od dětí nehne, víkendy nebo neděle jsou jen jinou formou stejné dřiny. Proto: připravte se na to, že to zase bude ještě větší záhul, odpočívejte, berte ohled především na sebe, nakupte si zásoby čokolády a nebojte se využít jakékoli pomoci, už teď. Je škoda, když se ty krásné chvíle s malými dětmi ztrácí jen pod únavou padajícími víčky... Držím palce!
Odpovědět
 Ilona 
  • 

jsem ze skorotrojčat 

(5.11.2008 21:25:06)
jsem ze skorotrojčat. byl mi rok a třičtvrtě když se narodily sestry dvojčata. mamka neměla na pomoc nikoho, obě babičky ještě pracovaly a říkala, že to sice byla fuška, ale na druhou stranu moc fajn. :-) prý to chtělo jen dobrou organizaci a cvik a zvyk :-)))
sama mám jedno dítě a druhé plánuji, ale později. sice si myslím, že by pro děcka bylo lepší, kdyby si byli věkově co nejblíž, ale nějak na to nemám já :-) radši bych rozestup tak 3-4 roky... ale v dětství se mi to moc líbilo, že jsme si byly věkově blízké a měly jsme stejné hry a kamarády a zájmy... bylo to fajn :-)
Odpovědět
 Jana, tři dospělé děti 
  • 

zkušenost 

(7.11.2008 10:38:58)
Když bylo synovi 21měsíců narodila se nám dvojčata.Byl to opravdu zápřah,děti,přístavba a rekonstrukce domku...
Tenkrát jsem se bála,že to nezvládneme.
Mám naštěstí skvělého manžela a tak jsme na všechno byli dva.Z té doby máme spoustu zážitků a vzpomínek,jen to nějak rychle uteklo a děti vyrostly.
Dnes je synovi 25 a dvojčatům 23let,neumím si představit,že bychom je neměli,když přijdou se svými partnery,je opravdu plný dům.
Věřím,že vše zvládnete,snažte se ve všem udělat alespoň trošku systém a hlavně si ujasněte co důležitější mít doma naklizeno a nebo si zahrát s dětmi na třeba na indiány.U více dětí totiž daleko rychleji uteče doba vyrůstání a to už zpátky nevrátíte.
Držím palce J.
Odpovědět
 Petra 
  • 

skorodvojčata 

(9.11.2008 21:46:31)
Já myslím,že je to hezké,i když se toho ted trošku bojíte.Dětičky jsou to nejhezčí,co nás mohlo potkat a jejich smích vám určitě strach pomůže překonat.A na ulici,vichni vás mohou jen obdivovat, jít na přerušení či odsoudit umí každý.Ale podržet či sklonit se před takovou maminkou málo kdo.Zvlásnete to a vaše domácnost bude o to veselejší a štastnější!
Odpovědět
 Pavlína Mádlová 
  • 

Mám to za sebou 

(11.11.2008 8:38:32)
Nemějte obavu. Nejste v tom sama. Dnes je to možná trochu vyjímka, ale před třiceti roky to bylo dost běžné. Sama mám děti po třinácti měsících. Bylo to dost náročné, hlavně když přišla nemoc a nevěděla jsem jesli mám kojit nebo dávat obkládek a utěšovat v náruči. Budou pro Vás důležitější věci než utřený prach 5x týdně. Hlavně se naučte v okamžiku, kdy vaše děti usnou, využít každé chvilky a taky si zdřímnout. Budete odpočatá a pak zvládnete vaření a další robotu okolo ratolestí. Docela určitě nebudete mít problém s nadbytečnými kily a deprese ze špěků po porodu. Nebude vaše tělo trpět nedostatkem pohybu a nudou. Hlavně si hned určete, co je a co není důležité.Děti budou to nejdůležitější a to je dobře. Až Vám bude jako mě padesát, budete na to ráda vzpomínat. Mít dítě a více i když po krátké době je prostě bezva skvělé a zázrak. Džím Vám pěsti a přeji hodně zdraví Vám i vašim dětem.
Odpovědět
 Irena J., syn, 8 měsíců 
  • 

Jsem v podobné situaci 

(13.11.2008 21:19:03)
Nazdárek,

Jsem na tom podobně. Mám ale "jen" syna - 8 měsíců - a jsem v 19 týdnu těhotenství (mimochodem po CS). S manželem jsme reagovali řekla bych totožně, jako vy a naše okolí reagovalo taky úplně přesně stejně. Můj lékař byl tedy o něco citlivější, jen mě ze začátku nezapomněl při každé návštěvě děsit katastrofickými scénaři, ale jak jde čas a my jsme oba (já a mrňousek) zatím v pořádku, postupně snižuje procenta rizika a bojí se čím dál míň. Nicméně zůstává obezřetný a to je myslím v pořádku.
Naši známí nám ale drží palce a všichni říkají to samé: Ze začátku to budou točky (můj synátor je poměrně dost živý), ale děti budou mít zvláštní vztah a budou si rozumět. A to je to hlavní, ne?:-)
Držím nám palce!
Ahoj
Irena
Odpovědět
 nickname 


to zvládnete 

(17.11.2008 16:23:46)
Zdravím, já mám syny 13,5 měsíce po sobě. Když jsem zjistila 2. těhotenství, byl to šok. Nyní jim je 21 měs a 8 měs. Občas je to stále ještě hodně náročné. Mají odlišné potřeby celý den, ten starší je velmi živý. Někdy nemáme uklizeno ani uvařeno ani vyžehleno. Navíc jsem bojovala s kojením vlastně u obou, takže to bylo náročné psychicky i fyzicky. Ale zvládáme to, takže držíme palečky a přejeme hodně zdraví.
Odpovědět
 Iva 
  • 

znam nekoho kdo ma stejny vekovy rozdil 

(21.11.2008 11:23:47)
Jsem to ja a moje segra ,jsme od sebe bez 3dnu presne o rok.Mamka to zvladla takze hlavu vzhuru,zacatek bude tezky ale utece to a pak az budou deti vetsi bude to dobre.
Odpovědět
 lenka 3,5;2,5;38tt 
  • 

skorodvojčata máme taky 

(27.4.2010 12:40:08)
jsem mamina od dvou dětí, které mají mezi sebou rozestup rok a 3 týdny :-). U nás vše probíhalo skvěle, těhotenství je samozřejmě náročné, naročnější než když čekáte první a náročnější než když čekáte druhé... Je to fuška, ale třeba my jsme naprosto spokojení, protože děcka spolu fungují skvěle, spousta věcí je jednodušších, protože mají stejné zájmy, stejné potřeby. Výborná je nášpaltka ke kočárku, ta pomůže domu ještě příliš necapkajícímu na procházce :-) držíme place
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.