poděkování

Ahoj všem přispěvatelkám!
Opravdu všem vám moc a moc děkuju za slova podpory. Je hrozně fajn slyšet, že je nás takových dost a dost (ať už maminek, nebo se skoro stejně starými sourozenci). Já osobně nikoho neznám, kdo by měl děti tak brzo po sobě, takže číst všechny vaše příspěvky byl opravdu balzám na duši. Vím, že nějak se to zvládnout musí a bude muset, jen člověk nemá moc volného času pro sebe (ale to si asi budem užívat, až budou děti větší - možná mě to i pak bude mrzet, že už se mnou nechtějí trávit každou volnou chvilku Ale musím uznat, že naše maminky a babičky na tom byly mnohem hůř - bez všech těch vymožeností, co dneska jsou (pračky, myčky na nádobí, pohodové topení a ohřev vody atd....) si to už vůbec nedokážu představit...
Na druhou stranu si myslím, že 100% platí, že první dítě je nejnáročnější - než si člověk zvykne na úplně jiný rytmus a jiné povinnosti. Navíc naše Barunka byla celkem dost ubrečené miminko, vyžadující hodně pozornosti (to jí vydrželo Po těchto zkušenostech jsem se druhého miminka dost bála, ale Kubík od malička není tolik plačtivý a dokáže si i sám pohrát. Navíc ho magicky přitahují veškeré Barunčiné aktivity - všechno, co dělá, bedlivě sleduje a často se tomu směje Takže doufám, že i to třetí bude takový pohodář a nějak to všechno společně zvládneme.
Takže ještě jednou díky všem a hodně radosti s našimi malými čertíky!